Ingredience: švestky, široký kastrol, sporák, zavařovací sklenice, případně trochu cukru, ale není třeba
Postup: Švestky opláchneme a vyloupeme z nich pecky. Někde se babiččina švestková povidla vaří i s peckami a pak se rozvařená pasírují přes speciální cedník s velkými oky. Ale vypeckovat švestky není tak velká práce jako pasírování. Jestliže jsme praváci, je praktické položit si k levé ruce nádobu na vyloupané švestky a k pravé ruce misku na odpad (celé švestky uprostřed). Loupání švestek tak půjde automaticky a doslova „od ruky“. Švestky dáme do nejširšího kastrolu, který máme. Osvědčily se těžké železné kastroly, anebo naopak moderní pánve s ušlechtilým povrchem. Postříkneme ovoce asi půl deci vody a pod pokličkou přivedeme k varu. Pak snížíme teplotu a mícháme, dokud se švestková povidla nepřestanou prudce vařit a nebudou jen mírně probublávat. Pak už nehrozí akutní připálení.
Švestková povidla necháme stále odpařovat. Občas zamícháme. Na míchání povidel používáme dřevěnou plochou vařečku (někdy bývá šikmo seříznutá). Takovou vařečkou snadno odloupneme hmotu ode dna. Švestková povidla jsou hotová, když jsou tak hustá, že se brázda za vařečkou neuzavírá.
Povidla nepřislazujeme. Kdyby byl „špatný rok“ a zralé švestky měly méně cukru, povidla by z nich byla příliš kyselá, takže můžeme trochu cukru přidat, ale jen málo, podle chuti. Váhové množství nelze upřesnit, záleží na kyselosti ovoce. Ale v takovém případě přidáváme cukr těsně před dokončením varu, když už jsou povidla hustá. Kdybychom cukr přidali hned na počátku varu, zkaramelizoval by a povidla by byla hnědá a hořká. Přidaný cukr však musíme také provařit, ale jen asi tři až pět minut.
Připravená povidla nemusíme sterilizovat. Předkové je uchovávali v kameninových nádobách, jen povázané voskovaným nebo pergamenovým papírem. Prababičky dávaly švestková povidla pod celofán. My si vystačíme s dobře vymytými a vypařenými sklenicemi s víčkem. Pro jistotu sklenice s horkými povidly překlopíme na víčko.
Před použitím švestková povidla rozmícháme a dochutíme: přisladíme, přidáme trochu rumu, badyán. Švestková povidla jsou výtečná na bramborové placky, do kynutých knedlíků, do taštiček z těsta na bramborové knedlíky nebo na tvarohové knedlíky. Dále švestkovými povidly můžeme plnit buchty, kynuté koláče či koláče s drobenkou. Typicky českou chuť mají bavorské vdolečky se švestkovými povidly nebo masopustní koblížky.
Ve svém příspěvku SKVETOUCÍ ČESNEKKLIZEŇ ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.
Dobrý den,
když jde česnek do květu,tvoří se stvol se semínky a ze začátku je rovný tak se musí utrhnout jak správně píšete , aby nevysiloval rostlinu. Já ponechám cca 3ks s květním stvolem jako signalizasi ke sklizni. A to když se stvoly uplně narovnají, tak česnek sklízím.
S pozdravem Jarda zahrádkář amatér.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel František.
Vždy když květ vyleze z listů tak hned pod rozšířením s vyjímkou 2 - 3 , dle velikosti záhonu a druhu květy ostříhám. Rozdíl je pak ve velikosti palic až dvojnásobný i více než kde jsou květy ponechány,které využiji při narovnání jako znak sklizně. Dle několika leté zkušenosti. Nechť se daří.
Jestli si přesně nevybavujete, jaký je vlastně rozdílmezi marmeládou a povidly, tak vám prozradím, že spočívá především ve způsobu jejich přípravy. Jak marmeláda, tak povidla se mohou vyrábět téměř z každého ovoce a oba druhy bývají většinou bez kousků. Teď tedy ten rozdíl: marmeláda se připravuje z rozvařeného ovoce, bývá doslazena a zahuštěna želírovacím přípravkem. U povidel se ovoce, později ovocná dřeň, vaří tak dlouho, až se zbaví vody a zhoustne bez přidaných pomocných látek, a jen zřídka bývají doslazována.
Ve svém příspěvku SKVETOUCÍ ČESNEKKLIZEŇ ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Míra.
Slyšel jsem,že když jde česnek do květu tak se má stvol zlomit,aby nevysiloval palice.Je tato informace pravdivá?Děkuji M
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ludovít Romancsik.
Ano! Pokud odstraníte palice z většiny česneků a necháte jich jenom několik(3ks.) s palicí, budete vidět při sklizni veký rozdíl. Ty s palicí budou mnohem menší. Několik palic necháváme ještě proto, že když se vzpřímí, je česnek připraven ke sklizni.
Ingredience: ½ kg hladké mouky, 250 ml vlažného mléka, ½ kostky droždí nebo sušené droždí, špetka soli, špetka cukru (na koláče a buchty můžete přidat cukr), 150 ml oleje, 1 vejce
Postup: Nastavit pekárnu, vymíchat těsto a nechat ho vykynout přímo v pekárně.
Z těsta můžete vytvořit:
Jednoduché skořicové rohlíčky: Těsto rozválíme a vykrájíme z něj rádýlkem trojúhelníky. Ty posypeme skořicí, cukrem a zabalíme do tvaru rohlíčku (začínáme od základny trojúhelníku). Klademe na plech vyložený pečicím papírem, potíráme vajíčkem a pečeme.
Pizza: Těsto je naprosto vynikající na pizzu. Potřeme kečupem, poklademe oblíbenými ingrediencemi, kraje potřeme olivovým olejem rozmíchaným s česnekem a pečeme. Do těsta NEDÁVÁME VEJCE!
Slaný koláč: Těsto rozdělíme na dvě části. Tu první rozválíme a vyložíme jí nízkou zapékací formu. Na těsto dáme směs masa, zeleniny, hub, sýra nebo čehokoliv jiného, co máme rádi. Druhou část těsta vyválíme tak, aby se na ni dala přiklopit zapékací forma. Z kousku těsta můžeme vykrájet hvězdičky, srdíčka nebo jiné tvary a ty naskládat na „poklop“. Nakonec těsto potřeme rozšlehaným vajíčkem a zapékáme.
Langoše: Z těsta rozválíme placku, velkou asi jako pánvička, na které jsme si rozehřáli olej. Smažíme z obou stran a podáváme s kečupem, tatarkou, sýrem, česnekem nebo nasladko, třeba s povidly. Těsto je BEZ VAJEC.
Rohlíky, housky, bulky: Toto těsto je vynikající i na přípravu obyčejných rohlíků, housek nebo jakéhokoliv bílého pečiva. Povrch můžeme posypat hrubou solí, mákem, sezamovým semínkem, kmínem nebo čímkoliv jiným. Do těsta můžeme přimíchat také nadrobno nakrájenou cibulku a vznikne nám cibulové pečivo. Opět BEZ VAJEC!
Koláče a buchty: Vyzkoušejte z tohoto těsta také obyčejné buchty s povidly nebo klasický švestkový koláč s drobenkou.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdílmezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience na těsto: 5 bílků, 4 lžíce práškového cukru, 5 žloutků, 2 dl oleje, 2 lžíce kakaa, 125 g mletých ořechů, 5 lžic polohrubé mouky s 1 balíčkem prášku do pečiva
Ingredience na tmavý krém: 2 dl plnotučného mléka, 100 g čokolády na vaření, 150 g másla
Krém se připravuje den dopředu a nechá se v chladničce přes noc.
Ingredience na bílý krém: 4 dl plnotučného mléka, 1 žloutek, 1 vanilkový cukr, 9 dkg cukru, 100 g másla, 200 g povidel
Krém se připravuje den dopředu a nechá se v chladničce přes noc.
Postup – TĚSTO: 5 bílků vyšlehejte se 4 lžícemi moučkového cukru do husté pěny, přimíchejte žloutky, olej (necelé 2 lžíce), kakao, mleté ořechy, polohrubou mouku s práškem do pečiva. Ještě horký základ po upečení potřete povidly.
Postup – TMAVÝ KRÉM: Plnotučné mléko, čokoládu na vaření a máslo společně zahřejte do rozpuštění, ale nevařte! Směs nalijte do mixéru a 3 minuty mixujte (nešlehejte). Krém se dělá den předem a nechá se v ledničce přes noc odstát.
Postup – BÍLÝ KRÉM: Plnotučné mléko, žloutek, vanilkový cukr, krystalový cukr a máslo spolu zahřejte do rozpuštění, ale nevařte! Směs nalijte do mixéru a mixujte 3 minuty (nešlehejte). Krém se připravuje den předem a nechá se v ledničce přes noc odstát.
Druhý den na vychladlý podklad natřený povidly dáme tmavý krém, který druhý den vyšleháme do zhoustnutí a na tmavý krém dáme bílý krém, který také druhý den vyšleháme do zhoustnutí. Nakonec na koláč nastrouhejte čokoládu. Do obou šlehaček můžete přidat ztužovač.
Ve svém příspěvku RECEPTY NA PLATÝSE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Andrea Ernyei.
Dobrý den,
ráda bych Vám poděkovala za článek. Téma je velmi dobře zpracováno. Hledala jsem informace, jaký je rozdílmezi platýzem, rejnokem, kam patří halibut, a jsem ráda, že jsem se dostala k Vašemu článku.
S pozdravem,
Andrea Ernyei
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Koláč je druh kulatého pečiva, který se připravuje pečením. V závislosti na připravovaném druhu může být zhotoven z různých druhů těsta. Koláčem se nazývají buď menší drobné kousky pečiva s náplní či bez ní, nebo velký plát těsta s náplní, která může být sladká nebo slaná. V Čechách se nejčastěji jako koláč označuje menší kruhové pečivo, které má ve svém středu sladkou náplň (makovou, tvarohovou, ořechovou, marmeládovou a podobně). Tradiční české koláčky se používají na vesnicích během posvícení jako sváteční pohoštění anebo při významných událostech (například svatba). Jsou většinou malé, s průměrem nepřesahujícím 8 cm, a pouze s jedním druhem náplně a posypané sladkou drobenkou či cukrem. Pečou se z kynutého těsta. Na Moravě se nejčastěji podávají velké kruhové koláče. V některých oblastech mají krajové názvy, například na Valašsku se pečou takzvané frgály, o velikosti přibližně 25 centimetrů v průměru. Jsou z kynutého těsta a plní se nejčastěji povidly z jablek, hrušek či švestek.
Recept na tradiční český koláč
Ingredience: 500 g hladké mouky, 100 g másla, 100 g cukru krupice, 42 g droždí, 200 ml vlažného mléka, 4 žloutky, 1 vejce na potření, 1 balíček vanilkového cukru, kůra z 1 citronu, muškátový oříšek, rozinky na ozdobení
Ingredience na tvarohovou náplň: 250 g měkkého tvarohu, 100 g moučkového cukru, 1 balíček vanilkového cukru, 1 vejce
Ingredience na povidlovou náplň: 200 g povidel, 50 ml rumu, 1 lžička mleté skořice
Postup: Droždí rozmícháme s polovinou vlažného mléka, lžící krupicového cukru, lžící hladké mouky a necháme na teplém místě vzejít kvásek. Zbylý krupicový cukr, hladkou mouku, vlažné mléko, žloutky, vanilkový cukr, nastrouhanou citronovou kůru, špetku nastrouhaného muškátového oříšku i kvásek promícháme, přidáme rozpuštěné vlažné máslo a vypracujeme vláčné řidší těsto, které necháme na teplém místě 30 minut kynout. Těsto znovu zlehka propracujeme, necháme 30 minut kynout a pak ho rozdělíme na 20 dílků, ze kterých vyválíme kuličky, naskládáme je dostatečně daleko od sebe na plech a necháme opět kynout asi 15 minut, nakonec každou kuličku vytvarujeme na placičku s prohlubní uprostřed. Tvaroh smícháme s moučkovým cukrem i vanilkovým cukrem, povidla rozmícháme se skořicí i rumem a koláčky střídavě naplníme povidly, tvarohem, ozdobíme rozinkami, dáme do trouby a pečeme při 180 °C dozlatova asi 15 minut, hotové přendáme na kovovou mřížku a necháme vychladnout.
Sladké pečení z kvásku
Ingredience na těsto: 400 g kvásku, 400 g hladké mouky (může být bílá
V naší poradně s názvem RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Mach0ňová.
Můj rakytník je napaden endomykozou. Mohu plody konzumovat.Vím, že je na to postřik chlorid mědnatý. Má někdo více informací. Děkuji Hana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Napadení endomykózou plodů se objevuje za letních měsíců, a to v červenci a srpnu. Endomykóza plodů se projevuje světlými skvrnami na plodech, které se nacházejí na osvětlené straně větví. Skvrny se mohou jevit jako sluneční úpal plodů, ale pod mikroskopem je pod oplodím znatelné podhoubí, jenž se šíří dokonce až do dužniny. V důsledku toho plody měknou a lehce hnijí. Jedná se o neinfekční chorobu, u níž je jednou z příčin zřetelný rozdíl teplot vzduchu ve dne a v noci.
Chemická ochrana se provádí pomocí přípravku CUPROCAFFARO MICRO, který obsahuje oxychlorid mědi Cu2Cl(OH)3, což je populární fungicid. Při aplikaci na plody určené ke konzumaci má ochrannou lhůtu 21 dní.
Neošetřené plody s probíhající živou plísní nejsou vhodné ke konzumaci, neboť plíseň je přítomna nejen na povrchu plodů, ale i uvnitř dužiny.
Ingredience: 2,5 kg švestek, 0,5 kg cukru (tady ale záleží na tom, jak zralé jsou švestky, těm přezrálým cukru netřeba), 1 dl octa (nejlépe vinného, ale za pokus stojí i balsamico), dle libosti a chuti navíc trošku rumu, badyán, popřípadě jiné koření
Postup: Švestky vyloupeme, v hrnci je promícháme s cukrem, octem, popřípadě s kořením a stopečkou rumu. Vše necháme 24 hodin proležet. Potom ovoce necháme hodinku pod pokličkou přejít prudším varem. Pak teplotu snížíme na minimum (pomalý var) a pokud možno opustíme kuchyni. Nemusíme se bát, připálený hrnec je jenom fáma! Teprve po pěti hodinách můžeme nahlédnout, jestli se voda dostatečně odpařila – povidla by měla mít hustou konzistenci. Směs nakonec rozmixujeme tyčovým mixérem a pak jí naplníme sklenice. Následně můžeme zvolit jednu ze dvou variant:
Pokud jsme sklenice naplnili horkými povidly, zavíčkujeme je, obrátíme dnem vzhůru a necháme vychladnout.
Pokud plníme sklenice vychladlými povidly, sterilujeme je po dobu 15–20 minut při teplotě 80 °C.
V naší poradně s názvem RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana Boxanová.
Dobrý den,
Mohu se zeptat jak se pozná samec a samice rakytníku? Jaký je rozdíl? Děkuji Boxanová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Když se rostliny rakytníku pěstují ze semen, je vlastně nemožné rozeznat, zda jsou samčí nebo samičí po dobu 3-4 let po vysetí, dokud se jim nevytvoří poupata. Z tohoto důvodu se rostliny rakytníku obvykle množí z řízků nebo pomocí výhonků z mateřských rostlin spíše než ze semen. Řízky jsou vždy stejného pohlaví jako rostlina, ze které jsou odebrány.
Samec vytváří nahnědlé květy, které produkují větrem distribuovaný pyl. Samčí květy mají okvětí složené ze 2 volných blanitých kališních lístků, obsahují 4 tyčinky a jsou uspořádány v drobných hlávkách. Oproti tomu samičí květy mají kalich trubkovitý, zakončený 2 laloky, obsahují jediný jednopouzdrý semeník a jsou uspořádány v drobných hroznech.
Ingredience na těsto: 250 ml mléka, 2 lžíce vody, 2 vejce, špetka soli, 1 lžíce cukru, 2 lžíce oleje, 4 lžíce hladké mouky, 4 lžíce polohrubé mouky
Postup: Klasickým způsobem připravíme palačinkové těsto. Mouku však nezapomeňte prosít. Pokud v těstě nemáte žádné hrudky, můžete začít péct. Těsto nemusí ani stát v chladničce, můžete rovnou péct. Na opravdu malém množství oleje smažíme palačinky z obou stran dozlatova. Plníme například džemem, nutelou, tvarohem, povidly, prostě vším, co vás napadne.
Lívanec je kynutý moučník, který se připravuje smažením těsta vytvořeného z mouky, mléka, jogurtu, droždí, prášku do pečiva a vajec (případně i jiných přísad) a který je populární zejména v českých zemích. Klasický lívanec má podobu silnější menší placky. Lívance se obvykle servírují potřené borůvkami či jahodami nebo s tvarohem ochuceným nejčastěji nasladko. Receptů existuje celá řada, v obchodech najdeme dokonce i lívance v prášku. Vedle sladkých lívanců se dělají také menší nesladké lívanečky jako příloha k jiným jídlům. Ke smažení se používají pánve či přímo lívanečníky různých velikostí. Z osmažených zbytků nenamazaných lívanců a vajec se dělávaly takzvané vaječníky.
Palačinka je nekynutý moučník (a též postní jídlo) připravovaný z tekutého těsta, jehož základem jsou mouka, mléko a vejce. K těmto ingrediencím pak může být přidána sůl, cukr nebo jiná ochucovadla. Palačinka vypadá jako velmi tenká placka, jež se peče na pánvi nebo na rozpálené desce (kameni). Představuje-li postní jídlo, nepodává se s masem. V České republice se palačinka připravuje nejčastěji z pšeničné mouky, kravského mléka a slepičích vajec. Ve Francii a románských jazycích se palačinka nazývá crêpe. Ve východní Evropě se palačinky označují jako bliny.Typickou náplní palačinek je ovoce (ať už čerstvé, nebo ve formě kompotu), marmelády, sladké pomazánky nebo tekuté čokolády. Zvenku (někdy i zevnitř) se palačinka zdobí šlehačkou, jogurtem, tvarohem, čokoládovou polevou, případně kombinací těchto pochutin. Palačinku lze podávat také naslano, v takovém případě bývá plněna špenátem, masem, sýrem a podobně. Samotné plnění se někdy (zejména v restauracích) provádí v kuchyni před servírováním, v domácích podmínkách se však častěji podává samotná palačinka, kterou si pak strávníci ochutí sami: různé náplně a ochucovadla se umístí na stůl a jedlíci si tak mohou vytvořit náplň přesně podle své chuti.
Na klasickou palačinku potřebujete: 500 ml mléka, 3 hrníčky hladké mouky, 3 vejce, špetku soli, olej na smažení (pokud nemáte nepřipalující se nádobí).
Postup: V misce rozšleháme vejce s mlékem a solí a za stálého šlehání poté postupně přisypáváme mouku. Na pánvi zahřejeme trochu oleje a připravené těsto na něm smažíme. Palačinku po chvíli otočíme, aby se opekla z obou stran. Nakonec ji naplníme dle chuti marmeládou, čokoládou, kakaem, sladkým tvarohem, zmrzlinou, ovocem nebo povidly a případně ozdobíme čokoládou, šlehačkou nebo třeba smetanou.
Rozdílmezi palačinkou a lívancem spočívá v tom, že těsto na lívance většinou obsahuje droždí, jedná se tedy o těsto kynuté (kypřené). Lívanečky bývají silnější a mívají menší průměr. Lívance (takzvané pancakes) polévané javorovým sirupem patří mezi typická jídla v USA.
Ingredience na těsto: 3 vejce, 90 g moučkového cukru, trocha citronové kůry, špetka soli do sněhu, 90 g polohrubé mouky, 1 zarovnaná lžička prášku do pečiva
Ingredience na pudink: 700 ml mléka, 2 vanilkové pudinky, 40 g cukru, 80 g másla
Ingredience na želé: 2 ks jahodové želé od Dr. Oetkera, 70 g cukru, 1 l vody
Dále: 500 g čerstvých jahod na dozdobení na talíři, šlehačku, jahodový topping, lístky máty
Postup: Žloutky vyšleháme s cukrem a citronovou kůrou do bělavé pěny, taktéž ušleháme s malou špetkou soli pevný sníh a mouku prosejeme s práškem do pečiva. Pak do žloutkové směsi přidáme asi polovinu mouky a trochu sněhu, už lehčeji promícháme a zase přidáme druhou polovinu mouky s trochou sněhu, opatrně promícháme a nakonec jen velmi lehce vmícháme zbytek sněhu. Na pečení si předem připravíme hluboký plech s okraji, ten vyložíme pečicím papírem (aby nám na plechu lépe držel, tak plech můžeme mírně navlhčit). Pokud nepoužijeme papír, tak musíme vymazat tukem a vysypat hrubou moukou. Stačí do poloviny, jelikož piškot bude nízký. Na plech rozetřeme těsto, vložíme do vyhřáté trouby a upečeme. Po upečení i s papírem vyndáme z plechu a necháme vychladnout. Mezitím uvaříme hustější pudink (osladíme ho dle vlastní chuti). Po uvaření odstavíme, občas promícháme a ještě do horkého vmícháme na menší kousky nakrájené máslo, až se hmota spojí. Místo části cukru můžeme přidat při vaření vanilkový cukr, rovněž lze místo cukru použít nějaké náhradní sladidlo. Z piškotového plátu odstraníme papír na pečení, plát vložíme zpět na plech a zalijeme ještě teplým pudinkem. Ten dobře rozetřeme až k okrajům, aby nikde nebyly mezery. Už nyní se mohou na pudink poklást jahody a mírně do pudinku zatlačit. Necháme v chladničce vychladit a pak zalijeme už mírně houstnoucí jahodovou želatinou připravenou dle návodu na sáčku – v 1 litru horké vody, ale pod bodem varu, rozpustíme 2 sáčky želatiny a cukr. Místo cukru můžeme opět použít nějaké náhradní sladidlo. Necháme v chladničce důkladně ztuhnout, krájíme na kousky a na talíři dozdobíme dle své fantazie šlehačkou, toppingem a mátou.
Jahodový koláč s tvarohem a pudinkem
Ingredience na těsto: 300 g polohrubé mouky, 100 g cukru moučka, 100 g másla nebo Hery, 2 vejce, 1 prášek do pečiva, 1 dl mléka dle potřeby
Ingredience na náplň: 1/2 kg tvarohu, 2 dl mléka, 1 vanilkový cukr, 200 g cukru, 2 vanilkové pudinky (jsou vhodné i ovocné), 2 vejce
Do misky nalijte mléko, rozklepněte do něj vajíčko a důkladně rozkvedlejte. Přisypte mouku, přidejte špetku soli a znovu důkladně rozmíchejte. Těsto můžete před smažením nechat chvíli odpočinout, doporučuje se 15–30 minut. Na smažení palačinek se doporučuje používat pánev s nízkým okrajem a nepřilnavým povrchem. Pánev nejprve vymažte olejem a palačinky otáčejte nejlépe za pomocí pánve nadhozem do vzduchu, můžete je otočit i mechanicky, ale při nadhozu se vám palačinky zaručeně nepotrhají.
Těsto na palačinky je poměrně univerzální a můžete je připravovat na sladko i na slano. Tradiční je palačinky potírat marmeládou, vynikající je třeba meruňková nebo jahodová, skvěle také palačinky chutnají s nejrůznějšími ovocnými dresinky, medem, nutelou, švestkovými povidly či sladkým tvarohem. Srolované, přehnuté či poskládané palačinky můžete dozdobit a dochutit šlehačkou, pocukrovat moučkovým, vanilkovým či skořicovým cukrem, přelévat máslem nebo smetanou. Zdobit je lze třeba nastrouhanou čokoládou nebo oříšky.
Na tradiční sladkou náplň použijte například 250 g měkkého tvarohu, 80 g rozinek, špetku skořice, 2 lžíce mléka, 1–2 sáčky vanilkového cukru a 1 lžíci strouhaného kokosu.
Co se týká slané varianty palačinek, můžete vybírat mezi masovou směsí, špenátem, tepelně upravenými vejci. A poté je zapéct se sýrem, skvělá a chutná je třeba i smetanová zálivka s kořením.
Slanou náplň můžete vytvořit například ze 3 lžic olivového oleje, 1 šalotky, 200 g čerstvého špenátu, špetky soli a 120 g parmazánu.
V srpnu a září je srnčí maso nejkvalitnější, zvěř je totiž nejlépe živena. Srnčí maso má svou specifickou chuť a vůni.
Srnec bývá větší, mívá mezi 14–25 kg a jeho maso je tužší a pokládáno za méně kvalitní. Chutnější je srna, ta je menší, mívá 10–15 kg a její maso je křehčí. Ovšem nejlepší je maso z malých srnčat, to je však velmi těžko dostupné. Samozřejmě platí, že čím mladší jedinec, tím kvalitnější maso. Stáří zvířete určíme podle zbarvení masa, tmavší je ze staršího kusu a světlejší z mladšího.
Typickou chuť a vůni můžeme zvýraznit tím, že maso upravíme více přírodně, tedy bez zbytečného koření. Někomu tato vůně vadí, a tak ji může překrýt právě kořením a hlavně cibulí. Maso ze srnčího je třeba odblanit, to znamená špičatým nožem propíchnout tuhou blánu a odříznout ji. Zpracované maso v obchodech je většinou již odblaněné.
Srnčí můžeme špikovat, nakládat do koření, do olejových směsí nebo jen tak obalit v koření a nechat odležet. Moření v octovém kořeněném nálevu je možné, ale není nutné. Delikatesou je srnčí maso potřené máslem, které se poté nechá asi dva dny odležet.
Srnčí chutná s houbami, s kořením na zvěřinu (divoké koření), v kombinaci s ovocem, rybízy a brusinkami, se švestkovými povidly, šípky či ořechy, typická je úprava s jedlými kaštany. Omáčky se hodí nejlépe vinné či smetanové.
Srnčí maso dělíme na krk, hřbet, plecko, žebra, kýta, panenská svíčková. Toto maso obsahuje 103 kcal, 2 g tuků, 22 g bílkovin a 55 mg sodíku.
Detektory kovů lze v zásadě rozdělit podle technologie, se kterou pracují, a to na pulsní a VLF (Very Low Frequency). Tyto kategorie se vzájemně liší dosahovanými výkony, komfortem práce a u některých pulsních detektorů i cenou. V něčem má navrch pulsní detektor a v dalším zase VLF. Rozhodně nelze paušálně říci, že je jedna z technologií lepší, každá se prostě hodí na něco jiného. Obecně platí, že VLF detektory jsou mezi hobby hledači oblíbenější nebo aspoň rozšířenější než detektory pulsní.
VLF detektory
VLF detektory můžeme rozdělit na pohybové a bezpohybové. Pro správnou funkci pohybového detektoru je potřebný – jak jeho označení napovídá – pohyb cívky nad cílem, zatímco u bezpohybového tomu tak není. Obecně platí, že bezpohybový detektor má o něco nižší hloubkový dosah oproti pohybovému, ale zase má přesnější separaci. Většinu pohybových detektorů je možné přepnout do bezpohybového režimu (pinpoint), ten však obvykle není schopen diskriminace. Proto je důležité nezaměňovat bezpohybový detektor s bezpohybovým režimem pohybového detektoru. Hodně VLF detektorů má problémy při hledání v silně mineralizovaných půdách sopečného původu. Bohužel tuto vlastnost nelze v rámci této kategorie detektorů paušalizovat, takže pokud se chystáte hledat v takových podmínkách, určitě se před koupí přístroje poraďte s prodejcem, zda je vámi zvolený typ detektoru pro tato místa vhodný.
Hned na úvod začneme tím, co každého hledače zajímá asi nejvíc, tedy hloubkový dosah detektoru. Tuto vlastnost ovlivňuje mnoho faktorů: typ půdy, tvar či velikost předmětu, jeho poloha v zemi, nastavení detektoru a podobně. Středně velkou minci je pohybový detektor schopen rozeznat zhruba do 30 cm. U větších předmětů dosahuje i větších hloubek, ale rozhodně tu neplatí přímá úměra. Například taková přilba je detekovatelná řekněme do 60 cm, ale ve 150 cm už neobjevíte ani zakopaný vlak, protože použitá technologie zde naráží na své limity. Je to samozřejmé. Tyto údaje platí pro klasické detektory, tedy ty s cívkou na konci tyče, u nichž hledání probíhá plynulým, kontinuálním pohybem z jedné strany na druhou.
Aby zde uvedené informace byly kompletní, je třeba se zmínit i o existenci speciálních VLF detektorů určených pro skutečně hloubkové hledání. Takové přístroje, vybavené cívkou se dvěma boxy, sice nedisponují diskriminací, zato jsou schopny detekovat velké předměty až do hloubky 3–5 m. Na malé cíle blízko povrchu naopak nereagují. Zajímavou alternativou tak mohou být dva klasické VLF detektory firmy Garrett (GTI 2500 a Master Hunter CX Plus), u nichž je možné takovou cívku použít a vlastně tak získat dva přístroje v jednom.
Ve velké míse smíchejte všechny sypké suroviny, přidejte rozpuštěné máslo, vejce, med, rum a mléko. Důkladně promíchejte. Hladké těsto přelijte do vymazaného a vysypaného plechu, těsto rovnoměrně rozetřete a pomocí lžičky rozmažte hrudky povidel po povrchu těsta. Vložte do trouby předehřáté na 180 °C a pečte asi 20 minut. Alespoň mírně prochladlý perník posypte moučkovým cukrem a můžete podávat.
Zadělané těsto potřebuje svůj čas a klid na kynutí. Jsou těsta, která kynou v teple, ale i taková, která pracují pomalu v chladu, nejlépe přes noc. Jsou to obvykle těsta s vysokým podílem tuku a pečou se z nich například croassanty, briošky nebo záviny, ale nic se nestane ani takové vánočce. Někdy se můžete setkat s těstem kynutým pod vodou. Je to vlastně stejné studené kynutí, ale recept pochází z dob, kdy hospodyně nevlastnily lednice, a dávaly proto těsto zabalené do plátna kynout do studené vody. Každopádně si to můžete klidně vyzkoušet. Voda by měla mít přibližně 10 °C a vykynuté těsto samo vyplave na hladinu, což je známka přítomnosti vzduchu, který nadnáší.
Těsto na lívanečky nebo langoše můžete jeden den nechat v ledničce v mikroténovém sáčku. Když vám náhodou zbyde normální koláčové kynuté těsto, můžete je také uskladnit v lednici a druhý den z něj usmažit třeba k snídani lívanečky, které můžete potřít povidly, marmeládou nebo rozvařeným ovocem. Další možností je zamrazení kynutého těsta na pizzu. Rozdělte si jednotlivé porce těsta, vložte do mikroténového sáčku a zamrazte. Po vyjmutí nechte těsto rozmrazit a použijte dle potřeby.
Ingredience: 1 balíček kypřicího prášku, 1 l mléka, 1 lžička mleté skořice, 1 hrnek hladké mouky, 1 vejce. Na potření: marmeláda. Podle potřeby: olej na smažení.
Postup: Nejdříve smícháme mléko, vejce, mouku, kypřicí prášek a pro doplnění chutě skořici, která tam ale být nemusí. Těsto na lívanečky dobře promícháme. Mělo by být dost husté, kdyby se nám zdálo řídké, přidáme ještě mouku. Na talíř vedle pánve na smažení si připravíme ubrousky, jež budeme pokládat na čerstvě usmažené lívanečky, aby nebyly tak mastné. Lívance smažíme na mírném plameni z obou stran dozlatova. Hotové (a rychlé) lívanečky mažeme marmeládou nebo povidly a zdobíme podle fantazie šlehačkou či ovocem.
Ingredience náplň: ½ kg měkkého tvarohu, 1 hrnek moučkového cukru, 1 vanilkový pudinkový prášek, 1 vanilkový cukr, 1 vejce
Ingredience ostatní: malou skleničku povidel (300 ml)
Postup: Nejprve si vyšleháme změklé máslo, vejce, moučkový a vanilkový cukr do pěny. Přidáme mouku smíchanou s práškem do pečiva, mléko a vyšleháme hladké těsto. Vyšší plech si vyložíme pečicím papírem, nalijeme na něj půl těsta a rozetřeme. Na těsto rozetřeme tvarohovou náplň, pak zbytek těsta a na těsto malou lžičkou poklademe povidla. Pečeme v předem vyhřáté troubě na 170 °C asi 30 minut. Takto upečený koláč je velmi dekorativní na pohled.
