Rychlá odpověď: Afrikán vysévejte doma v březnu až dubnu nebo ven po oteplení, sazenice vysazujte až po mrazících. Funguje jako nenáročná květina na slunce, do truhlíku i mezi zeleninu. Největší pozor dejte na slimáky, přemokření a přehnaná léčivá tvrzení bez ověření.
Afrikány jsem dlouho bral jako obyčejné „smraďochy“ k chodníku, dokud jsem je nezačal dávat mezi rajčata, k okurkám a na okraje záhonů. Teprve tam se ukázalo, že nejde jen o levnou letničku, ale o rostlinu, která umí zahradu zpřehlednit, přilákat hmyz a někdy i odradit část problémů.
V článku najdete praktický postup od výsevu po sběr semen, rozdíly mezi nízkými a vyššími druhy, zkušenosti se slimáky, chorobami i tím, co si lidé často slibují od léčivých účinků. Nejde o přepsaný návod ze sáčku, ale o pohled ze zahrady, kde se afrikány opravdu vysévaly, přesazovaly, okopávaly i zachraňovaly po dešti.
Léčivé účinky afrikánu: co se traduje, co je jedlé a kde být opatrný
U afrikánů se často hledají léčivé účinky, protože některé druhy rodu Tagetes se v různých zemích používají v kuchyni, v lidovém léčitelství nebo jako zdroj aromatických látek. Pro běžného čtenáře je ale důležité oddělit tři různé věci: zahradní okrasný afrikán, jedlé použití květů a léčebné sliby. Běžně pěstované afrikány nejsou v zahradnickém smyslu známé jako prudce jedovaté rostliny, ale to neznamená, že je rozumné jíst cokoliv ze záhonu ve velkém nebo používat rostlinu místo léčby.
Nejbezpečnější formulace zní takto: afrikán může být jedlý, zejména okvětní lístky vhodných druhů a odrůd, pokud nebyly chemicky ošetřené a pokud víte, co přesně pěstujete. Zároveň není správné paušálně tvrdit, že každý afrikán je pro každého bezpečný v libovolném množství. U citlivých lidí může vadit vůně, silice, pyl nebo kontakt s rostlinou. U dětí, těhotných žen, alergiků a lidí s léky je lepší být zdrženlivý.
V kuchyni se někdy používají okvětní lístky jako barevné dochucení salátů, pomazánek nebo bylinkového másla. Chuť je výrazná, lehce nahořklá, bylinná až citrusově kořenitá podle druhu. Když jsem to zkoušel poprvé, dal jsem do salátu zbytečně moc okvětních lístků a celé jídlo dostalo příliš ostrý tón. Podruhé stačilo pár lístků na ozdobu a výsledek byl mnohem lepší. U afrikánu platí, že méně je často víc.
Tradičně se u aksamitníků uvádí působení proti některým mikroorganismům, využití při trávicích obtížích, jako aromatická bylina nebo jako rostlina s obsahem karotenoidů. Známý je také rozdíl mezi druhy. Tagetes minuta, někdy uváděný jako huacatay, se používá v jihoamerické kuchyni jako výrazné koření. Tagetes lucida má anýzově estragonovou chuť a v některých kulturách i obřadní historii. To ale neznamená, že si z běžného okrasného afrikánu v českém záhoně máte automaticky dělat silný čaj na zdravotní potíže.
Praktické omezení: u afrikánu bych rozlišoval okrasné pěstování, drobné kuchyňské použití a léčebné užití. Květ do salátu je něco jiného než silný nálev, extrakt nebo pravidelné užívání. Pokud řešíte zdravotní problém, afrikán nemá nahrazovat lékaře ani předepsané léky.
Často se ptáte také na to, jestli je afrikán jedovatý. V běžné zahradní praxi ho nepovažuji za rostlinu, které by se člověk musel bát podobně jako prudce toxických okrasných druhů. Přesto bych ho nedával automaticky domácím mazlíčkům, malým dětem ani do krmení bez rozmyslu. Pes nebo kočka může okusovat různé rostliny, ale aromatické silice jim nemusí sednout. V domácnosti, kde zvíře okusuje truhlíky, bych dal afrikány raději mimo dosah.
Vlastní zkušenost s jedlým použitím mám hlavně s květy jako ozdobou jídla.
V naší poradně s názvem AKSAMITNÍK SÁZET AFRIKÁNY DO TRUHLÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
jak daleko od sebe sadit afrikány v truhlíku 40 cm dlouhého, stačí 5 cm, nebo méně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
5 afrikánů do truhlíku 40 cm je skvělá volba. Africány budou pěkně bohaté a vytvoří krásnou zelenou peřinu posetou žlutými a oranžovým květy. Ale jen když budete starostlivě zalévat. Rostliny při hustém osazení truhlíku jsou náchylné na vyschnutí. Pro představu vám posílám obrázek, jak by to mohlo vypadat.
Afrikány sázejte ven nejčastěji ve druhé polovině května, až pomine riziko mrazíků a půda se ohřeje.
Malé sazenice jsou na chlad citlivější, než se zdá. Když je vysadíte příliš brzy, nemusí uhynout, ale zastaví růst a dlouho se vzpamatovávají. V teplejších oblastech lze začít dříve, ve vyšších polohách raději později. Sledujte hlavně noční teploty a první týden po výsadbě také slimáky a zálivku.
Kdy dělat výsev afrikánů?
Výsev afrikánů se doma nejlépe dělá v březnu až dubnu, aby byly sazenice připravené na květnovou výsadbu.
Semena vysévejte mělce, do jemného substrátu a spíš řidčeji. Po vyklíčení potřebují rostliny hodně světla, jinak se vytáhnou a zeslábnou. Pokud nechcete předpěstovávat, můžete zkusit přímé setí ven v květnu, ale kvetení přijde později a malé rostliny víc ohrozí sucho, chlad i slimáci.
Je afrikán jedlý?
Afrikán je jedlý hlavně u vhodných druhů a čistě pěstovaných rostlin, nejčastěji se používají okvětní lístky.
Do kuchyně dávejte jen květy, o kterých víte, že nebyly chemicky ošetřené. Používejte malé množství, protože chuť je výrazná, nahořklá a bylinná. Nevhodné je jíst rostliny z veřejných záhonů, květinářství nebo míst se zbytky postřiků. U alergiků a citlivých osob platí opatrnost, protože jedlý neznamená vhodný pro každého.
Je afrikán jedovatý pro člověka nebo zvířata?
Afrikán není běžně považovaný za prudce jedovatý, ale není vhodné ho neomezeně jíst ani dávat zvířatům.
U lidí může vadit pyl, silice nebo kontakt s rostlinou, zejména při citlivé pokožce. U psů a koček bych nenechával okusování bez kontroly, protože aromatické rostliny jim mohou podráždit trávení. Nejrozumnější je brát afrikán jako okrasnou a případně střídmě jedlou rostlinu, ne jako krmivo nebo domácí lék.
Pomáhají afrikány proti slimákům?
Afrikány proti slimákům samy o sobě spolehlivě nefungují; mladé sazenice jim naopak často chutnají.
To je časté zklamání. Lidé čekají, že výrazná vůně slimáky odradí, ale v praxi slimáci mladé afrikány běžně okusují. Silnější rostliny poškození snášejí lépe. Pokud máte zahradu plnou slimáků, chraňte výsadbu hned po vysazení, odstraňujte úkryty, kontrolujte záhon večer a nespoléhejte jen na aksamitník.
Odpuzují afrikány škůdce?
Afrikány mohou pomáhat proti některým škůdcům, hlavně v půdě, ale nejsou univerzální ochrana celé zahrady.
Nejčastěji se zmiňuje vliv některých aksamitníků na půdní háďátka. V běžné zahradě ale záleží na druhu, množství rostlin, délce pěstování a stavu půdy. Afrikán berte jako součást pestré výsadby, ne jako náhradu střídání plodin, zdravé půdy a pravidelné kontroly.
Pěstování afrikánů: co jim opravdu prospívá a co je zbytečně brzdí
Pěstování afrikánů je jednoduché, pokud pochopíte jejich základní povahu. Chtějí světlo, přiměřenou zálivku, propustnou půdu a prostor. Nejsou to rostliny, které potřebují neustálé hnojení a rozmazlování. Naopak jsem si několikrát ověřil, že příliš mnoho péče jim může uškodit. V moc výživné půdě udělají hodně listů, někdy se vytáhnou a kvetení není tak pěkné, jak by člověk čekal.
Nejlépe se mi osvědčily na okrajích zeleninových záhonů. Dávám je k rajčatům, paprikám, okurkám, někdy k ačokče a také kolem záhonů, kde chci mít jasnou hranici. U ačokči je zajímavé, že lidé často hledají „ačokča výsev“ i „výsev afrikánů“ ve stejném období, protože obě rostliny se řeší na jaře. Ačokča ale roste úplně jinak: šplhá, bujní a potřebuje oporu, zatímco afrikán drží spodní patro záhonu.
U zeleniny používám afrikány hlavně jako doprovodnou rostlinu, ne jako zázračný štít. Pomáhají přilákat pozornost, rozbít monokulturu a některé druhy aksamitníků se spojují s omezením určitých půdních háďátek. Zároveň ale nečekám, že mi vyřeší mšice, slimáky, molice nebo plíseň na rajčatech. Kdo vysází tři afrikány a čeká, že nebude mít žádné škůdce, bude zklamaný.
V zálivce platí jednoduché pravidlo: po výsadbě držet vlhko, po zakořenění nepřelévat. Afrikán zvládne krátké sucho lépe než trvalé mokro. Když jsem měl rostliny v těžší půdě a zaléval shora každý večer, začaly se objevovat hnědé skvrny, květy rychleji zahnívaly a rostliny vypadaly unaveně. Jakmile jsem zálivku omezil ke kořenům a nechal mezi rostlinami víc vzduchu, stav se zlepšil.
Co bych dnes udělal jinak: nesázel bych afrikány tak hustě. Na začátku vypadá hustá výsadba bohatě, ale v deštivém létě se mezi rostlinami drží vlhkost, hůř se odstraňují odkvetlé květy a choroby mají snazší práci.
Třetí kritický rozhodovací moment je výsadba na záhon. Fotografie ukázuje správný rozestup mezi afrikány a zeleninou, protože právě hustota rozhoduje o tom, jestli budou rostliny vzdušné, zdravé a užitečné, nebo se z nich stane mokrá, polehlá hmota.
Fotografie znázorňuje výsadbu nízkých afrikánů na okraj zeleninového záhonu s rajčaty a paprikami, s viditelnými rozestupy mezi sazenicemi.
Hnojení řeším střídmě. Pokud dávám afrikány do záhonu po zelenině, kde je kompost, většinou už nic dalšího nepotřebují. Do truhlíku přidávám kvalitnější substrát a po několika týdnech slabé hnojivo pro kvetoucí rostliny, ale nepřeháním to. Příliš dusíku vede k listům na úkor květů.
V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
Škůdci afrikánů: co je opravdu poškozuje a co od nich lidé čekají zbytečně
Afrikány škůdci netrápí tak často jako jemnější letničky, ale rozhodně neplatí, že jsou nezničitelné. Největší škody mi na mladých rostlinách opakovaně udělali slimáci. Malá sazenice afrikánu je pro ně měkká, šťavnatá a snadno dostupná. Zvlášť po dešti dokážou za jednu noc sežrat celé řádky, takže ráno najdete jen pahýly, slizové stopy a pocit, že výsev vůbec neměl smysl.
Právě tady vzniká největší omyl. Lidé slyší, že afrikán odpuzuje škůdce, a pak čekají, že se mu škůdci sami vyhnou. U slimáků to tak v mé zahradě nefungovalo. Starší, silnější rostliny už zvládly okousání lépe, ale čerstvě vysazené sazenice byly ohrožené. Proto dnes dávám kolem nových sazenic suchší povrch, nenechávám u nich zbytky listů a první týden po výsadbě je chodím večer kontrolovat.
Další problém bývají mšice, i když u afrikánů jsem je neviděl tak často jako třeba na fazolích, růžích nebo mladých ovocných stromcích. Pokud se objeví, většinou jde o oslabené rostliny v husté výsadbě, v přehnojené půdě nebo v místě bez proudění vzduchu. Pomáhá omytí proudem vody, podpora slunéček a hlavně nepěstovat rostliny namačkané jednu na druhou.
U půdních škůdců se o afrikánech mluví hlavně kvůli háďátkům. Některé druhy a odrůdy aksamitníků mohou v půdě působit proti určitým parazitickým háďátkům, ale není to univerzální dezinfekce záhonu. Prakticky to chápu tak, že afrikán má smysl zařadit do pestré výsadby, případně ho použít jako součást sezónního ozdravení záhonu, ale nečekat od něj okamžitý účinek po vysazení tří rostlin na roh záhonu.
Příběh z praxe: jeden rok jsem vysadil afrikány kolem záhonu s paprikami a myslel si, že mám vyřešeno. Slimáci se ale schovali pod mulčem a sežrali hlavně mladé afrikány, ne papriky. Od té doby vím, že afrikán není ochranný plot, ale jen jeden dílek v celé péči o záhon.
Choroby se objevují hlavně ve vlhku. Když je léto deštivé, rostliny jsou hustě u sebe a zalévá se shora, mohou listy hnědnout, květy zahnívat a celé keříky působit unaveně. Nejčastější praktické příznaky jsou skvrny na listech, šedý povlak na starých květech, vadnutí odspodu a hniloba u kořenů. V takovém případě nejdřív zlepšuji vzdušnost: odstraním napadené části, vytrhnu nejslabší rostliny a přestanu kropit listy.
Pokud rostliny žloutnou, nemusí jít hned o nemoc. U afrikánů jsem viděl žloutnutí po chladu, po přemokření, po přesazovacím šoku i ve chvíli, kdy byly sazenice dlouho v malém květináči a neměly živiny. Důležité je sledovat souvislosti. Jestli žloutnou po studené noci, dejte jim čas. Jestli žloutnou v mokré těžké půdě, řešte vodu.
Kdy sázet afrikány: výsev, setí a správné načasování v českých podmínkách
Nejčastější otázka zní: kdy sázet afrikány? V českých podmínkách se mi osvědčilo rozdělit si odpověď na dvě části. Výsev doma nebo ve skleníku dělám obvykle od března do dubna. Ven na záhon dávám sazenice až po odeznění silnějších jarních mrazíků, nejčastěji ve druhé polovině května. Přímé setí ven je možné, ale jen když už je půda teplejší a nehrozí, že malé rostlinky poškodí chlad a slimáci.
U afrikánů se nevyplatí spěchat za každou cenu. Jednou jsem měl sazenice krásné už začátkem května a vysadil je příliš brzy. Přišla chladná noc, listy ztmavly, růst se zastavil a rostliny pak skoro dva týdny jen přežívaly. Nezmrzly úplně, ale předběhly je později vysazené sazenice od sousedky. Od té doby se držím pravidla: lepší o týden později do teplé půdy než o dva týdny dřív do stresu.
Při předpěstování používám lehký výsevní substrát nebo prosátou zahradní zeminu s kompostem, pokud je opravdu jemná a nepřemokřená. Semena afrikánu jsou dlouhá, tmavá, s jemným světlým koncem. Vkládám je mělce, zhruba půl až jeden centimetr pod povrch, a substrát jen přitlačím. Nezalévám prudkým proudem, ale rosením nebo spodní zálivkou, aby se semena nevyplavila do rohů misky.
Druhý kritický rozhodovací moment je výsev. Právě tady vzniká hodně pozdějších problémů: příliš husté setí, málo světla, přemokření nebo slabé vytáhlé rostliny. Fotografie ukazuje správně řídký výsev afrikánů v sadbovači a rozdíl proti přehuštěné misce.
Fotografie znázorňuje ruce při výsevu afrikánů do sadbovače, vedle je pro srovnání přehuštěná výsevní miska s vytáhlými sazenicemi.
Klíčení bývá v teple rychlé. Když je doma kolem 20 °C a substrát nevyschne, první rostlinky se často ukážou během několika dnů. Jakmile vyklíčí, potřebují světlo. Tady vzniká častá chyba: lidé nechají misku v teple, ale v tmavším koutě. Rostliny se vytáhnou, zeslábnou a při přesazování se lámou. Já po vyklíčení dávám afrikány na co nejsvětlejší parapet a raději trochu snížím teplotu, aby rostly pevněji.
Přepichování není vždy nutné. Pokud vyséváte řídce, můžete mladé rostliny opatrně přesadit rovnou do menších květináčků nebo počkat, až zesílí. Pokud je výsev hustý, vyplatí se přepichovat ve chvíli, kdy mají rostlinky první pravé listy. Nedržte je za stonek, ale spíš za list nebo za kořenový bal s pomocí kolíku. Stonek mladého afrikánu se umí poškodit překvapivě snadno.
Pro praktické pěstování jsou videa užitečná hlavně proto, že na nich uvidíte velikost semen, hustotu výsevu, vzhled sazenic a rozdíl mezi slabou a silnou rostlinou. Níže jsou vybraná videa, která pokrývají výsev, pěstování, ochrannou funkci afrikánů v zahradě i sběr semen. Stopáže berte jako orientační body, které má smysl při sledování kontrolovat, protože dostupné výsledky neumožnily ověřit přesný transkript každého videa.
Jak pěstovat afrikán, aksamitník jemnolistý ze semen
Toto video je vhodné hlavně pro začátečníky, protože se zaměřuje na pěstování afrikánu ze semen a vizuálně ukazuje vývoj rostlin. Sledujte zejména úvod kolem 0:00 až 1:30 kvůli přípravě, část kolem 1:30 až 4:00 kvůli výsevu a další pasáže, kde je vidět růst sazenic v čase.
Aksamitník neboli afrikán jako pomocník proti škůdcům
Tohle video se hodí k části o tom, proč se afrikány dávají mezi zeleninu a na okraje záhonů. Doporučuji všímat si pasáží kolem 0:00 až 2:00, kde bývá představen smysl rostliny v zahradě, a dále části kolem 2:00 až 5:00, kde se obvykle ukazuje praktické využití mezi plodinami.
Výsev aksamitníku jako ochránce zeleniny
Video vybírám kvůli přímému propojení výsevu a praktické ochranné funkce v zeleninové zahradě. Zaměřte se na začátek kolem 0:00 až 1:00, kde se vysvětluje důvod výsevu, a na střední část kolem 1:00 až 6:00, kde je důležitý samotný postup a hustota setí.
Afrikány pro Afriku: návod na výsev
Toto video je užitečné pro ty, kteří chtějí vidět jednoduchý školní nebo komunitní postup výsevu bez složité techniky. Sledujte úsek kolem 0:00 až 2:00 pro přípravu semen a nádob a část kolem 2:00 až 5:00 pro praktické setí a péči o mladé rostliny.
Jak vypadají semínka afrikánů a jejich sběr
Tohle video doplňuje podzimní část pěstování, protože sběr semen je u afrikánů snadný a vyplatí se ho umět. Důležité jsou pasáže kolem 0:00 až 1:30, kde se ukazuje vzhled odkvetlých hlaviček, a kolem 1:30 až 4:00, kde bývá vidět vyjmutí a třídění semen.
Afrikán podle Wikipedie: co je to za květinu a proč se mu u nás tak říká
Afrikán je lidový název pro aksamitník, latinsky Tagetes. Wikipedie ho popisuje jako rod rostlin z čeledi hvězdnicovité, tedy ze stejné širší skupiny jako mnoho dalších okrasných i užitkových rostlin. V zahradnické praxi se pod názvem afrikán nejčastěji potkáte s několika typy: aksamitník drobnokvětý, aksamitník vzpřímený, aksamitník rozkladitý a různé nízké kultivary, které se prodávají jako afrikán nízký. Pro běžného zahrádkáře je nejdůležitější vědět, že jde o odolnou letničku, která kvete dlouho, rychle roste a dobře odpouští začátečnické chyby.
Když jsem afrikány poprvé vyséval sám, překvapilo mě, jak rychle dokážou vyběhnout. U mnoha jemnějších letniček čekáte na klíčení nervózně, ale u afrikánů se v teple a vlhku objevily první rostlinky velmi ochotně. Zároveň jsem tehdy udělal první typickou chybu: vysel jsem je moc hustě. Vypadalo to krásně, protože miska byla plná zeleně, ale sazenice se brzy začaly vytahovat, křížit a při přesazování jsem polovině poškodil kořínky. Od té doby vysévám raději řidčeji, nebo po několika semenech do menších buněk sadbovače.
V zahradě se afrikán chová jinak podle druhu. Aksamitník vzpřímený bývá vyšší, robustnější a hodí se tam, kde má vytvořit výrazný barevný bod. Aksamitník rozkladitý se více větví a často dobře vyplní okraje záhonů. Nízký afrikán je praktický do obrub, k chodníku, do truhlíků a mezi zeleninu, protože nepřeroste rajčata, papriky ani salát. Pro začátečníka je nejlepší začít právě nízkými nebo středně vysokými odrůdami, protože se lépe hlídá spon, zálivka i vzhled záhonu.
Moje praktické pravidlo: pokud chcete afrikány hlavně pro okrasu, vybírejte podle barvy a výšky. Pokud je chcete mezi zeleninu, berte spíš nižší a rozkladité typy, které vytvoří okraj záhonu, ale nebudou zelenině brát světlo.
V české zahradě má afrikán ještě jednu zvláštnost: hodně lidí ho buď miluje, nebo nesnáší kvůli vůni. Starší generace mu často říká „smraďoch“. Mně osobně ta vůně nevadí, ale při větším množství rostlin v malém prostoru, třeba na úzkém balkoně, může být opravdu výrazná. Proto nedávám afrikány těsně k místu, kde sedíme u kávy, ale dávám je spíš na okraje zeleninových záhonů, ke kompostu, k rajčatům a k místům, kde chci barevný a zároveň trochu praktický lem.
Pro vizuální představu se hodí projít si fotky různých druhů a barev. Fotogalerii afrikánů najdete například přes odkaz https://www.google.cz/images?q=tagetes, kde je dobře vidět rozdíl mezi nízkými, rozkladitými a vyššími typy aksamitníků.
První rozhodovací moment při výběru je samotná odrůda.
V naší poradně s názvem PIVOŇKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JAROSLAV ZÁLEŠÁK.
Máme v zahrádce krásnou Pivoňku velkokvětou, po odkvětu zústaly semena anevíme jak se dají využit na rozmnožování, kdy tyto semena vysadit do země, děkuji za radu Jaroslav
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pivoňka se nejlépe množí odkopkem kořenového balu. Tak se může docílit, že pokvete ještě v tom roce, kdy došlo k přesazení. Důležité je označit na rostlině jih v jejím původním stanovišti a při umístění na nové místo ji orientovat zase k jihu. Při množení ze semene se dočkáte prvních květů až za tři roky. Teď co s těmi semeny. Semena nechte dozrát co nejdéle na rostlině. Pak je sesbírejte a dejte je do sucha doschnout. Začátkem října je vysaďte na slunný záhon stejným způsobem jako fazole. Tento způsob venkovní výsadby v časném podzimu dává semenům jejich povinnou průpravu pro vzejití, což je říjnové relativně teplé a vlhké ošetření vystřídané chladem zimy a následované oteplením na jaře. Je to sekvence podmínek, která umožní vyklíčení většiny semen na jaře a v létě příštího roku. Hodně zdaru.
Jak na to: výsev a pěstování afrikánů krok za krokem
Tento postup je nejjednodušší cesta, jak vypěstovat afrikány ze semen a dostat je včas na záhon nebo do truhlíku.
Vyberte vhodný typ afrikánu. Do truhlíku a mezi zeleninu volte spíš nízký nebo rozkladitý afrikán. Vyšší aksamitník vzpřímený dejte tam, kde má prostor a nebude stínit zelenině.
Vysévejte v březnu až dubnu. Semena dejte mělce do výsevního substrátu, řidčeji než máte pocit, že je nutné. Příklad: do jedné buňky sadbovače dejte dvě až tři semena a slabší rostlinu později odstraňte.
Po vyklíčení přidejte světlo. Mladé rostliny nenechávejte jen v teple, jinak se vytáhnou. Dejte je na světlý parapet, do skleníku nebo pařeniště a zalévejte jemně.
Před výsadbou je otužujte. Zhruba týden před výsadbou je dávejte přes den ven do polostínu a na noc je podle teploty schovejte. Sazenice si zvyknou na vítr, slunce a kolísání teplot.
Ven sázejte až po mrazících. Nejčastěji se hodí druhá polovina května. Sázejte do sponu přibližně 20 až 30 cm podle odrůdy a první dny hlídejte zálivku i slimáky.
V létě odstraňujte odkvetlé květy. Rostlina déle kvete a vypadá lépe. Na konci sezony nechte část květů dozrát, usušte je a schovejte semena na další rok.
Názorný příklad: pokud chcete lem k rajčatům, vysejte afrikány v dubnu do sadbovače, v polovině května je otužujte a koncem května vysaďte po 25 cm na okraj záhonu. První týden kontrolujte slimáky, potom už rostliny většinou zesílí.
Vlastní zkušenost: proč jsem afrikány začal sázet jinak než dřív
Na začátku jsem afrikány sázel jako dekoraci. Koupil jsem plato sazenic, strčil je na kraj záhonu a čekal, že udělají barvu. Fungovalo to, ale nijak zvlášť jsem je neřešil. Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem měl špatný rok se slimáky a zároveň se mi na jednom záhonu opakovaně nedařilo zelenině. Nečekal jsem zázrak, ale chtěl jsem záhon oživit, víc ho rozčlenit a zkusit rostlinu, o které se mezi zahrádkáři pořád mluví jako o pomocníkovi proti některým škůdcům.
První rok jsem udělal směs nízkých afrikánů k rajčatům, pár vyšších kusů k plotu a několik rostlin do truhlíku. Výsledek nebyl dokonalý. Rostliny u rajčat se chytly dobře, ale ty v truhlíku trpěly, protože jsem je nechal přeschnout a pak je jednorázově přelil. U plotu mi vyšší aksamitníky po prudkém dešti polehly, protože měly moc výživnou půdu, vytáhly se a já je nedal do závětří. Teprve další sezonu jsem pochopil, že afrikán je sice nenáročný, ale neznamená to, že je úplně bez pravidel.
Nejvíc se mi osvědčil jednoduchý systém: část si předpěstuji, část vyseji později přímo ven a část nechám vzejít ze semen, která v záhonu zůstala z minulého roku. Ne vždycky to vyjde, protože zima, vlhkost a rytí udělají své, ale občas se afrikány objeví samy a stačí je jen přesadit tam, kde nepřekážejí. Takové rostliny bývají překvapivě vitální, jen kvetou později než předpěstované sazenice.
U afrikánů jsem se také naučil, že největší přínos není jen v květech. Pomáhají mi rozdělit záhony na menší části, lépe vidím, kudy chodit, kam nezalévat proudem vody a kde už začíná řádek zeleniny. Barevný lem je pro oko hezký, ale v praxi hlavně zabraňuje tomu, aby se ze záhonu stala jedna neurčitá džungle. To je důležité hlavně u rajčat, paprik, ačokči nebo okurek, kde se rostliny v létě rychle rozrostou.
Následující tabulka shrnuje moje praktické srovnání tří způsobů, jak jsem afrikány v českých podmínkách zkoušel. Neberte ji jako laboratorní pokus, ale jako užitečný domácí přehled, který odpovídá tomu, co řeší běžný zahrádkář: kdy začít, kolik práce to dá a jak rychle se dostaví kvetení.
Afrikán je jedna z těch rostlin, které vypadají obyčejně, dokud je nezačnete používat promyšleně. Není to jen žlutá nebo oranžová květina k chodníku. Může být lemem zeleninového záhonu, výplní truhlíku, zdrojem semen pro další rok, doprovodnou rostlinou k rajčatům i malou jedlou ozdobou talíře. Největší hodnotu má ale v jednoduchosti: rychle klíčí, dlouho kvete a běžnému zahrádkáři odpustí hodně chyb.
Za nejdůležitější považuji správné načasování. Výsev afrikánů dělejte v březnu až dubnu, ven je sázejte až po mrazících a mladé sazenice chraňte před slimáky. Pokud je zasadíte do slunce, nepřemokříte je a nenecháte je v husté džungli, odmění se květy od léta až do podzimu. Léčivé účinky a jedlost berte střízlivě: pár čistých okvětních lístků v kuchyni může být zajímavých, ale zdravotní potíže afrikánem neléčte bez odborné opatrnosti.
Moje hlavní zkušenost je jednoduchá: afrikány fungují nejlépe tam, kde mají jasný účel. Do truhlíku patří kompaktní odrůdy, mezi zeleninu nízké a rozkladité typy, na semena rostliny, které necháte v klidu dozrát. Když jim dáte prostor a nebudete od nich čekat zázraky, budou patřit k nejvděčnějším letničkám na zahradě.
V naší poradně s názvem ŘÍZKOVÁNÍ KANADSKÝCH BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den všem,
začal jsem pěstovat kanadské borůvky a nám docela plodné podzimní odrůdy.Prosím o radu jak se dají namnožit domácím,zahradním zpúsobem.
Děkuji,Zdeněk
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Kdybych měl začít znovu, udělal bych tři věci jinak. Zaprvé bych vyséval méně semen na menší ploše. Hustý výsev vypadá úspěšně jen první týden, ale později přidělá práci. Zadruhé bych dříve otužoval sazenice. Rostliny z parapetu jsou křehké a přímé slunce je umí spálit. Zatřetí bych si hned od začátku rozdělil afrikány podle účelu: jiné do truhlíku, jiné mezi zeleninu a jiné na semena.
Největší slepá ulička byla snaha využít afrikán všude. Sázel jsem ho do stínu, do mokrého rohu, do malých nádob i mezi bujné rostliny, které ho brzy přerostly. Afrikán sice hodně snese, ale nejlepší výsledek dává tam, kde má slunce, vzduch a trochu prostoru. Jakmile jsem ho přestal brát jako výplň každé mezery, začal fungovat mnohem lépe.
Dnes si také víc všímám toho, odkud mám semena. Vlastní sběr je skvělý, ale pokud opakovaně sbíráte semena z hybridních nebo náhodně křížených rostlin, výsledek může být nevyrovnaný. Někdy je to příjemné překvapení, jindy máte jinou výšku, barvu nebo tvar květů, než jste čekali. Pro přesný lem záhonu kupuji kvalitní semena. Pro volnější výsadbu používám vlastní.
Afrikány v záhonu se zeleninou: co jsem pozoroval u rajčat, paprik a okurek
Když se řekne afrikán v zeleninové zahradě, většina lidí si představí ochranu proti škůdcům. Já bych to popsal opatrněji: afrikány zlepšují pestrost záhonu a u některých problémů mohou být užitečnou součástí prevence. Nejvíc se mi líbí u rajčat, protože barevně rozbijí spodní patro a přitom nepřekážejí, pokud zvolíte nízké druhy. U paprik fungují podobně, jen je potřeba nebrat jim světlo.
U okurek a ačokči je potřeba větší odstup. Tyto rostliny umí rychle obsadit prostor a afrikány by mohly být zastíněné nebo přerostlé. Pokud dávám afrikány k popínavým rostlinám, sázím je spíš na přední okraj záhonu, ne přímo do středu. U mrkve, cibule nebo salátu mohou udělat pěkný lem, ale tam zase pozor na slimáky, kteří se v hustším porostu rádi schovávají.
Jedna praktická zkušenost: afrikány nepoužívám jako náhradu střídání plodin. Pokud je záhon unavený, půda zhutnělá a zelenina na stejném místě opakovaně špatně roste, samotný aksamitník to nezachrání. Pomůže kompost, mulčování, střídání plodin, zelené hnojení a lepší práce s půdou. Afrikán do toho zapadá jako doplněk, který může podpořit biologickou pestrost a částečně pracovat s půdním prostředím, ale není to kouzelný reset zahrady.
Čtvrtý kritický rozhodovací moment v této části je kombinace afrikánů se zeleninou. Fotografie ukazuje smíšený záhon, kde afrikány nejsou dekorace mimo dění, ale praktický lem mezi zeleninou.
Fotografie znázorňuje smíšený zeleninový záhon s rajčaty, paprikami, okurkami a nízkými afrikány na okrajích.
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Zamioculcas lze množit buď dělením trsů, nebo dělením lístků. Nejčastějším způsobem rozmnožování je asi dělení trsů přímo při přesazování této rostliny, kdy lze získat najednou hned několik exemplářů, protože v květináči obvykle rostou společně čtyři rostliny a více. Úspěšnost takového množení je prakticky stoprocentní.
Druhou a méně známou technikou je rozmnožování pomocí lístků, které se umístí do předem vyhřátého substrátu. Takto se zamioculcasy množí právě v domovském prostředí při déletrvajícím suchu: postupně shazují listy, které následně zakoření. My doma list před zasazením osušíme a pro lepší zakořenění použijeme stimulátor růstu. Poté umístíme na světlé a teplé stanoviště, kde zakoření během dvou měsíců.
Videonávody jsou u řízkování velmi užitečné, protože na rozdíl od textu ukazují délku řízku, místo řezu, odstranění spodních listů, práci se substrátem i chyby, které vedou k hnití. Níže jsou vybraná videa pro nejhledanější rostliny: růže, levandule, muškáty, túje, vinnou révu, orchideje, kaktusy a obecný princip řízkování rostlin.
Praktické pravidlo: u většiny řízků rozhoduje méně voda než vzduch. Substrát má být vlhký, ale ne mokrý. Pokud řízek stojí v těžké, studené a přemokřené zemině, často shnije dřív, než začne kořenit.
Jak množit růže řízkováním
Video je vhodné pro řízkování růží, protože ukazuje výběr výhonu, délku řízku a práci s očky. U růží je důležité nebrat příliš měkký zelený vrchol ani staré slabé dřevo. Prakticky nejdůležitější částí bývá ukázka spodního řezu pod očkem a ponechání správného počtu pupenů.
Důležitá pasáž: výběr zdravého výhonu a příprava řízku.
Sledujte hlavně: kde je spodní očko, jak hluboko se řízek sází a proč se nesmí nechat zaschnout.
Pro článek: dobře doplňuje dotazy řízkování růží, množení růží řízkováním a kdy řízkovat růže.
Řízkování levandule z polodřevitých řízků
Levandule se nejlépe množí z polodřevitých řízků, tedy z výhonků, které nejsou úplně měkké, ale ještě nejsou tvrdě zdřevnatělé. Video je užitečné hlavně pro rozpoznání správného místa odběru. U levandule bývá častou chybou příliš mokrý substrát a umístění řízků na ostré slunce.
Důležitá pasáž: odběr polodřevité části levandule.
Sledujte hlavně: odstranění spodních lístků a zasazení do lehkého substrátu.
Pro článek: pokrývá dotazy množení levandule řízkováním, jak rozmnožit levanduli a řízkování levandule video.
Řízkování muškátů a pelargonií
Muškáty se řízkují velmi dobře, pokud se použijí zdravé vrcholové řízky a nenechají se stát ve studeném, přemokřeném substrátu. Video je praktické pro každého, kdo řeší množení muškátů před zazimováním, omlazení starších rostlin nebo množení převislých pelargonií.
Důležitá pasáž: výběr vrcholového řízku a odstranění spodních listů.
Sledujte hlavně: rozdíl mezi řízkem, který má sílu zakořenit, a slabým měkkým výhonem.
Pro článek: podporuje dotazy množení muškátů kdy řízkovat, pelargonie řízkování množení a množení převislých muškátů.
Jak množit túje a další jehličnany
U tújí je důležitý řízek s patkou, tedy malým kouskem staršího dřeva. Právě to je rozdíl proti mnoha měkkým bylinným řízkům. Video se hodí pro čtenáře, kteří chtějí množit túje na živý plot a neví, proč jim obyčejně ustřižené větvičky nezakořeňují.
Juka je vzrostlá rostlina, která vypadá jako nepravá palma. Zelené, slizké, výjimečné lineární listy se sbíhají do vločky na vrcholku stonku. Juka vyžaduje sluneční světlo a přiměřenou zálivku. Po proschnutí zaniká. V létě se doporučuje vynést ji na otevřený vzduch, v zimě je nezbytné uchovávat ji raději na chladnějších místech. Juka dobře roste při teplotě 13 až 21 °C. Od jara do podzimu udržujeme půdu permanentně vlhkou. Je však lepší, když půda přeschne, než když ji přelijeme. V zimě zeminu zavlažujeme pouze čas od času a v závislosti na teplotě. Rostliny milují zvýšenou vlhkost, ale snášejí i suchý vzduch. Na jaře a v létě jednou za 2 až 4 týdny rostlinu přihnojujeme minerálními hnojivy. Rostlina musí být v blízkosti svěžího vzduchu, proto je v létě vhodnější ji vynést na balkón nebo do zahrady. Pro kvalitní půdní podklad se používá směs zeminy z listové hlíny, dřevité hlíny, humusu, rašeliny, písku (v poměru 1 : 1 : 1 : 1: 1). Rozmnožování probíhá stonkovými odnožemi, výhonky.
Teplota: Přiměřená, v zimě chladnější 16 až 18 °C. Nejnižší 8 °C. V zimě je potřeba místnost dobře provětrávat, ale chráníme rostlinu před průvanem.
Osvětlení: Světlé, slunečné místo. V létě umístění v zahradě a na balkóně. V zimě najít stanoviště světlé, blízko okna. Tyto rostliny postrádají v zimě světlo.
Zalévání: Bohatě zalévat od jara do podzimu, voda ale nesmí být v misce pod květináčem. Jestli držíme rostlinu v zimě v chladnější místnosti, zaléváme omezeně. Juka nesnáší přelití, zahnívaly by kořeny a objevila by se hniloba i na stonku.
Rozmnožování: Na jaře zakořeňují vrcholová stébla a také kousky stvolů dlouhých asi 10 cm. Seříznutím dceřiných růžic ze stvolu také získáme novou rostlinu. Odříznuté růžice na místě řezu ošetříme sírou a dáme do vlhkého písku, po zakořenění zasázíme do květináče se zeminou, do které přidáme kousky dřevěného uhlí. Seříznutí růžic provádíme vždy na jaře.
Juka – foto
Zde je několik fotografií, na nichž je možné vidět juku.
