Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

ROZMNOŽOVÁNÍ MUCHOVNÍKU

OBSAH

Živý plot z muchovníku

Z muchovníku si můžete vytvořit lahodný živý plot, zde jsou jeho výhody:

  • již 3. rok po výsadbě bohatě plodí (8–12 kg plodů/keř);
  • je absolutně odolný proti mrazu (snese až –40 °C), květy přežijí jarní mrazíky (–7 °C);
  • je odolný vůči suchu;
  • plody jsou elixírem zdraví – jsou plné vitamínů a minerálů, mimo jiné obsahují antokyany (ty hrají roli v prevenci mnoha chorob i rakoviny);
  • kvete nádhernými sněhobílými květy;
  • roste až do výšky 3–4 m, dobře snáší zmlazovací řez;
  • kvete v dubnu a již v červnu bohatě plodí;
  • nemá trny.

Muchovník je rostlina mnoha barev – krásné sněhobílé květy, listy hrající barvami od zelené až po temně rudou a lahodné plody podobné obrovským borůvkám.

Zdroj: Muchovník indiánská borůvka

Diskuze

V diskuzi MUCHOVNÍK MNOŽENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel HANA KARBANOVÁ.

Jeli možno množení a jak muchovníku . Děkuji Hana

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Miloslava.

Prosím poradí mě někdo jak si mám namnožit muchovník?Děkuji předem. Miluš

Zdroj: diskuze Muchovník množení

Plody

Plody muchovníku jsou malvičky tmavě fialové až modré barvy o průměru deset milimetrů. Dle druhu dozrávají od poloviny června do konce srpna. Kvůli vyšší šťavnatosti a cukernatosti je můžete nechat klidně týden přezrát. Z plně vzrostlého keře lze sklidit osm až patnáct kilogramů plodů v závislosti na volbě odrůdy. Nevadí-li vám sklízet plody postupně, můžete zvolit i původní formy: muchovník kanadský či Lamarckův.

Plody muchovníku mají své místo i v lidovém léčitelství, protože obsahují velké množství vitamínu C a B12, barviva (antokyany, jimž se přisuzuje účinnost proti rakovinnému bujení) a zdraví prospěšné minerály. Plody celkově podporují odolnost organismu, působí preventivně proti žaludečním chorobám a při onkologických onemocněních je možné plody muchovníku podávat jako podpůrný doplněk stravy. Při žaludečních a střevních potížích může být podáván čaj ze sušených listů.

V Kanadě se plod zvaný saskatoon berry sklízí komerčně. Známé jídlo původních amerických obyvatel (indiánů) pemikan (pemmican) obvykle obsahovalo kromě sušeného masa s tukem právě sušené plody muchovníku. Stonky muchovníku byly pak často používány k výrobě šípů. Některé druhy muchovníků jsou velmi oblíbené okrasné keře pěstované pro květy, kůru a pro krásu podzimního barevného listí.

Doporučení: Využití plodů je podobné jako u ostatního drobného ovoce. Můžete je zpracovat do zavařenin či kompotů, nebo vyrobit šťávu. Karmínové zbarvení dužiny se využívá v potravinářském průmyslu. Odvar z listů pomáhá při žaludečních a střevních potížích.

Zdroj: Muchovník indiánská borůvka

Diskuze

V diskuzi ROZMNOŽOVÁNÍ KANADSKÝCH NEBO ZAHRADNÍCH BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Kubinova.

jak na rozmnožování borůvek

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dužíkova eliška.

Jak se rozmnožují kanadské borůvky

Zdroj: diskuze Rozmnožování Kanadských nebo zahradních borůvek

Odrůdy muchovníku

Muchovník (Amelanchier) je rod s asi 20 druhy keřů a malých opadavých stromů z čeledi růžovitých. Rod je původní v teplých oblastech severní polokoule, kde roste především na stanovištích, na nichž probíhá stadium rané sukcese. Nejvíce druhů je v Severní Americe, obzvláště v USA a Kanadě. V Evropě je původní muchovník oválný (Amelanchier ovalis), výskytem zasahuje až na jižní Slovensko. Dříve se vyskytoval jen na vápencích Karpat, nyní i zásluhou pěstování v zahrádkách zplaňuje. V USA muchovník roste jako původní dřevina ve všech státech kromě Havaje. Dva druhy muchovníku najdeme v Asii. Tyto rostliny jsou zahradnicky cenné a jejich plody jsou důležité pro divoká zvířata. Lidem je ovoce muchovníku téměř neznámé, k jídlu jej průmyslově pěstují jen v některých lokalitách, dříve se sušené malvice užívaly jako náhražka hrozinek.

Muchovníky rostou do výšky 0,2–20 m jako řídké dřevité keře nebo malé stromy se vzpřímenými kmínky. Kůra je šedá nebo méně často hnědá, hladká nebo popraskaná u starších stromů. Listy jsou opadavé, řapíkaté, střídavé, jednoduché, různě eliptické až kulaté, 0,5–10 × 0,5–5,5 cm velké, od tenkých po kožovité, s povrchy hladkými nebo hustě ochlupenými v květu a v dospělosti. Listy se na podzim výrazně barví do červena nebo oranžova. Květenství je sestavené ve vzpřímených nebo převislých hroznech, s 1 až 20 květy, a to buď v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo hroznu se čtyřmi až dvaceti květy. V květu je pět bíle (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Květy některých druhů se objevují na začátku jara, v březnu, další kvetou ještě v červnu. Letní kvetení je cenné, protože jde o období, kdy kvete jen málo keřů. Plodem je malvice, v barvě od červené přes fialovou až po téměř černou, 5–15 mm velká, ve škále chutí od nasládlé, šťavnaté po suchou a mdlou. Zraje v létě.

Odrůd muchovníku je velká řada, patří mezi ně: muchovník kanadský, oválný, hladký muchovník velkokvětý 'Prince William' a také muchovník Lamarckův, který hojně plodí po dobu 40–50 let. Sytě karmínová šťáva plodů je ideální ingrediencí do míchaných nápojů. Plody muchovníku lze zavařovat, použít k přípravě výborných marmelád i sladkých moučníků.

Zdroj: Muchovník indiánská borůvka

Poradna

V naší poradně s názvem MUCHOVNÍK INDIÁNSKÁ BORŮVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek.

Dobrý den,
ať dělám, co dělám, nemůžu najít informaci o opadavosti listí Muchovníku na zimu.
Děkuji za odpověď.
Běťák

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Listy muchovníku opadávají. Tady je tato informace zveřejněna: en.m.wikipedia.org/w…

Zdroj: diskuze Muchovník indiánská borůvka

Množení a rozmnožování buxusu

Nejjednodušším možným způsobem rozmnožování buxusu je pomocí jeho větviček, tedy řízkováním. Pro řízkování je nejvhodnější podzim. Spodní část odstřihnuté větvičky ze starší rostlinky zbavte lístků a ošetřete stimulátorem pro snadnější zakořenění. Jednotlivé řízky vkládejte do substrátu určeného k řízkování rostlin, tedy nejlépe do směsi z rašeliny, písku a perlitu, a to asi 3 cm od sebe. Substrát je vhodné ještě na povrchu posypat pískem. Řízky vyžadují teplotu kolem 15 stupňů a dostatek světla, truhlík či květináč proto umístěte na nevytápěnou verandu nebo na zem skleníku. Pak už stačí jen zalévat a čekat, až rostlinky samy zapustí kořeny.

Zdroj: Buxus

Poradna

V naší poradně s názvem PRODEJ MUCHOVNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Topičová.

Dobrý den,
ráda bych se zeptala kde je možné zakoupit - Muchovník indiánská borůvka .
Děkuji za odpověď.
Topičová

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Muchovník můžete běžně koupit v mnoha zahradních a dokonce si ho můžete objednat i přes internet. Nabídky internetu jsou vidět tady www.google.com/searc…

Zdroj: diskuze Prodej muchovníku

Pěstování

Všechny kultivary bez rozdílu jsou pěstebně nenáročné. Rostliny jsou odolné i vůči velmi silným mrazům (minus 30 stupňů) a plody dozrávají časně, proto je možné je pěstovat i ve vyšších a podhorských oblastech. Keře jsou navíc samosprašné, takže pokud chcete na zkoušku vysadit jedinou rostlinu, nemusíte se bát neúrody. U některých druhů se doporučuje pro vyšší procento opylení květů pořídit keře dva (muchovník kanadský). Další předností muchovníku je jeho odolnost vůči chorobám a škůdcům. Má tuhé a lesklé listy, spodní strana je u některých druhů plstnatá. Na podzim se krásně vybarvují. Keř neroste příliš agresivně a vytváří vzdušnou korunu, není proto náročný na řez. Pokud pod ním budete chtít udržovat trávník, můžete si jej dotvarovat do nízkého stromku.

Pro muchovník vyberte na zahradě slunné místo, aby vám dobře vyzrály plody. Pokud při výsadbě přidáte trochu kompostu do sazební jámy, pomůžete lepšímu zakořenění keře. Po výsadbě určitě nezapomeňte v suchých obdobích na zálivku. Při dobrém zakořenění pak keř snese i dlouhá období sucha lépe než jiné ovocné druhy. Keř nastupuje do plodnosti už ve druhém, nejpozději třetím roce od výsadby (záleží také na tom, jak starý jej pořídíte) a plodnost si je schopen udržet po desítky let. Vzhledem k dlouhověkosti muchovníků je už od počátku zmlazujte do přiměřené výšky kolem tří metrů, jsou pak schopny plodit po celé délce prutu, takže je snáze očešete.

Všechny muchovníky potřebují podobné podmínky. Pokud mají dobře růst, vyžadují zejména dobré osvětlení, ale všechny snášejí i polostín. Důležitá je dobrá drenáž a proudění vzduchu (jinak trpí listovými chorobami). Snášejí zakouřené ovzduší. Většina druhů je v ČR mrazuvzdorná. Muchovník olšolistý snáší mrazy až –40 °C. Vhodná je vláha během suchého období, ale snášejí dobře i sucho. Na zvláštní péči tedy náročné nejsou, můžeme je přihnojovat běžnými průmyslovými hnojivy, jejich vegetativní růst není po dosažení asi metrové výšky i s přihnojováním nijak silný. Přijatelné půdní podmínky pro muchovníky jsou téměř všude mimo vlhká místa. Dřevo je hnědé, pevné a těžké. Vnitřní část je načervenale hnědá a dřevo je světlejší barvy. Může být použito pro rybářské pruty.

Rozmnožuje se výsevem na jaře, dělením a štěpováním. Muchovník se štěpuje snadno, roubování na další druhy, jako jsou hloh (Crataegus) a jeřabiny či jeřáb (Sorbus), jsou často úspěšné. Po naroubování pozorujeme po určité době slábnutí růstu.

Zdroj: Muchovník indiánská borůvka

Péče o rostlinu po vysazení

V prvním roce uvazujte vyrašené letorosty během růstu k opoře provázkem, aby se nepoškodily větrem nebo prudkými dešti. Vylamujte u nich zálistky a při velkém suchu révu zalévejte. Nezapomeňte ani na ochranu proti okusu před domácím zvířectvem, případně zajíci, mají-li přístup na váš pozemek. Odstraňujte i takzvané rosné kořínky, které se objevují těsně pod zemí, kde rostou z naštěpované části.

Zdroj: Jak na rozmnožování vinné révy řízky

Diskuze

V diskuzi MUCHOVNÍK MARMELÁDA RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka Kuchařová.

recept na povidla z muchovníku

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Muchovník marmeláda recept

Sýček obecný

Sýček obecný (Athene noctua) je malá čilá sova i za dne. Váží zhruba 150–250 g, délka těla je 23–25 cm, rozpětí křídel má 50–56 cm. Je veliký skoro jako holub, tělo má robustní s krátkým ocasem a silnýma nohama s ostrými drápy. Zbarvení sýčka obecného je tmavě hnědé se světlými skvrnami. Nohy a spodní část ocasu jsou bílé. Má veliké, výrazně žluté oči a zobák. Obě pohlaví jsou zbarvená stejně. Zde můžete zhlédnout fotografie sýčka obecného.

Výskyt

Celý život žije v jednom revíru, kde si staví svá hnízda. Nalezneme ho především v otevřených krajinách, hlavně na polích a loukách, na okraji listnatých lesů a v současnosti už i docela hodně na vesnicích či v městech s hojným stromovým porostem.

Rozmnožování

Sýček obecný žije po celý život v páru. Hnízdí ve zříceninách, studnách, v polních kůlnách, málo používaných budovách nebo v dutinách v zemi. V období rozmnožování je značně hlučný. Vejce klade koncem dubna až začátkem května, bývá jich 4–5 kusů. Oproti jiným sovám samička usedá na vejce až po snesení posledního vajíčka a sedí na vejcích 28 dní. Sameček jí při tom dodává potravu, kterou nosí hlavně v noci. Mláďata pobývají v hnízdě zhruba 30 dní a poté jej opouštějí. Rodičovský revír opouštějí zhruba po 60 dnech.

Potrava

Potravou sýčka obecného je převážně hmyz, žáby, hadi, ještěrky, myši a drobní ptáci. Mláďata krmí hlavně žížalami. Ve dne loví hlavně hmyz a v noci většinou myši a skřivany. Potravu polyká bez roztrhání. Ničeho se nebojí, tak si dovolí i na krysu nebo lasičku.

Zdroj: Sova pálená

Diskuze

V diskuzi ROZMNOŽOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA VALOVÁ.

JAK A KDY SE MAJÍ ROZMNOŽOVAT MALINY A OSTRUŽINY.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel VALOVÁ ANNA.

KDY A JAK SE ROZMNOŽUJI MALINY A OSTRUŽINY? TEL.607219600

Zdroj: diskuze ROZMNOŽOVÁNÍ

Množení hortenzie

Hortenzie lze rozmnožovat semeny, což je ale málo obvyklý způsob rozmnožování, který se používá většinou jen při množení čistých druhů a při šlechtění. Většinu hortenzií je možné množit dělením trsů, takzvaným hřížením. Ale hlavním způsobem množení je řízkování, a to bylinnými nebo kořenovými řízky v období od března až do května. Do směsi z písku a rašeliny v poměru 1 : 1 zasaďte řízky z nekvetoucích mladých kořenových výhonků a zajistěte jim teplotu kolem 15–18 °C. V písku nebo množárenském substrátu zakoření přibližně za 15–20 dnů. Po zakořenění řízky nechejte v pařeništi, studeném skleníku nebo v květináči na chráněném místě až do dalšího roku, aby v zimě nenamrzly.

Zdroj: Jak na pěstování hortenzie, aby krásně kvetla a přežila zimu správným

Množení kořenovými oddělky

Nejlepší čas na rozmnožování odběrem kořenových řízků je v zimě. Ostrým nožem odřízněte z kořenů bobkovišně 15-20 cm dlouhou kořenovou část nejbližšího konce ke keři. Poté šikmo seřízněte protější. Řez navlhčete a spodní konec zakryjte sírou.

Naplňte nádobu zeminou, udělejte do ní díru a do první spodní vrstvy nasypte písek. Zasaďte řízek do substrátu a dobře přitlačte. Až do jarní sezóny nechte nádoby s kořenovými řízky na místě chráněném před mrazem, větrem a vlhkostí, ale s dostatečným osluněním. Aby byla půda stále vlhká, je nutné ji pravidelně zalévat. Jakmile keř začne růst, můžete postupovat jako u stonkových řízků.

Zdroj: Jak rozmnožovat bobkovišně

Phlox paniculata ’Amethyst’

Tato rostlina kvete fialovomodrými květy od července do září. Dorůstá výšky 70 až 80 cm, má zelené listy. Umisťuje se na plné slunce nebo do polostínu.

Phlox paniculata ’Amethyst’ vysazujte především do trvalkových záhonů, snad nejlépe působí v malých předzahrádkách roubených chalup, kde nádherně oživí tmavé dřevo stavení. Je to nenáročná rostlina, ale dobře se jí daří na kyselých vlhčích půdách s dostatkem živin a vyšší vzdušnou vlhkostí. Květy lze také použít k řezu, v záhonech lákají svou vůní motýly.

Množí se semenem, nejjednodušší a také nejčastěji používaný způsob rozmnožování je dělení trsů v jarním nebo podzimním období.

Při výsadbě v suchých půdách někdy trpí padlím, proti kterému raději preventivně zasahujeme chemickou ochranou, nejpozději je nutné zasáhnout při zjištění prvních příznaků padlí.

Zdroj: Phlox paniculata

Diskuze

V diskuzi ROZMNOŽOVÁNÍ KANADSKÝCH NEBO ZAHRADNÍCH BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Kubinova.

jak na rozmnožování borůvek

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel VLADIMIR HRSTKA.

PROSIM O RIZKOVANI BORUVEK KDY SE MUZOU RISKOVAT A JAK DIK ZA SPRAVU VLADIMIR

Zdroj: diskuze Rozmnožování Kanadských nebo zahradních borůvek

Phlox paniculata ’Brigadier’

Tato rostlina kvete červenooranžovými květy od července do srpna. Dorůstá do výšky 80 až 90 cm, má zelené listy. Vyhovuje jí plné slunce nebo polostín.

Phlox paniculata ’Brigadier’ se nejčastěji vysazuje do trvalkových záhonů, snad nejlépe působí v malých předzahrádkách roubených chalup, kde nádherně oživí tmavé dřevo stavení. Je to nenáročná rostlina, ale dobře se jí daří na kyselých vlhčích půdách s dostatkem živin a vyšší vzdušnou vlhkostí. Květy lze také použít k řezu, v záhonech lákají motýly svou vůní.

Množí se semenem, nejjednodušší a také nejčastěji používaný způsob rozmnožování je dělení trsů v jarním nebo podzimním období.

Při výsadbě v suchých půdách někdy trpí padlím, proti kterému raději preventivně zasahujeme chemickou ochranou, nejpozději je nutné zasáhnout při zjištění prvních příznaků padlí.

Zdroj: Phlox paniculata

Semena

Množit vějířovku lze dvěma způsoby – řízkováním anebo výsevem semen. Vhodnějším způsobem je řízkování, které není tak časově náročné jako výsev semen a následná péče o ně.

S výsevem semen můžete začít už v lednu. V květnu po zmrzlých je přemístěte ven na okna nebo balkon.

Řízkování vějířovky je velmi hojně používaným způsobem jejich rozmnožování. Postačí, když z matečné rostliny, která musí být zdravá a silná, uříznete (můžete i ulomit) řízek dlouhý okolo 10–12 centimetrů. Řezná rána nemusí být přesná, na spodní části nového řízku mohou zůstat také listy. Takto připravený řízek namočte do stimulátoru, poté jej můžete zapíchnout do květináče nebo speciálních množárenských záhonů. Vhodným pěstebním substrátem je směs zeminy, kompostu a písku v poměru 2 : 1 : 1/2. Pěstební teplota by se měla pohybovat okolo 25 °C.

Zdroj: Vějířovka převislá

Veverka obecná chov

Chovat veverku obecnou není nic složitého. Přesto je nutné podotknout, že to není zdaleka vhodný domácí mazlíček. V první řadě je nutné opatřit si velikou voliéru, minimálně o rozměrech 2 x 2 x 1 m, ve které budou k dispozici alespoň dvě budky vystlané senem a zapřené velké větve na prolézání. Na chov přímo v bytě není veverka vhodná. Veverky jsou totiž hodně agresivní a nesnášenlivá zvířata, i když na to nevypadají. Je ideální je chovat v páru, protože kdyby jich bylo více, mohlo by docházet k šarvátkám. Veverku je možné si ochočit, ale musíte si ji pořídit jako mládě, aby si na vás zvykla. Dospělou veverku už neochočíte, je hodně plachá a nedůvěřivá k člověku. Veverka není moc čistotná, neodkládá moč ani trus na jedno místo, proto je nutné pravidelné čištění voliéry.

Krmivo

Veverka je hlavně býložravec. Doma ji můžete krmit například vlašskými ořechy, jedlými kaštany, pšenicí, slunečnicí, kukuřicí, ovocem (jablky, broskvemi, hruškami) a zeleninou (mrkví). „Zdravou stravu“ jí můžete zpestřit třeba piškotem nebo vařeným vejcem. Veverka potřebuje co nejpestřejší stravu. Pro dobrý vývin je dobré podávat rovněž nějaký z vitamínů pro savce, například Roboran. V přírodě se tento druh živí převážně semeny šišek – smrkových, borových a modřínových. Spotřebuje jich až 170 ks. Dále si pochutnává na žaludech, bukvicích, šípcích, stromové kůře, nepohrdne ani houbami a na jaře pupeny stromů. Veverky si s přehledem poradí i s lískovými oříšky, které jim velice chutnají. K rozlousknutí oříšků používají spodní hlodavé zuby, kterými si vykoušou otvor. Oříšky si i doma rády schovávají a dělají si zásoby na zimní období, na což jsou zvyklé z přírody.

Rozmnožování

Rozmnožování veverek probíhá od jarních měsíců do podzimu. Po 38 dnech březosti se narodí mláďátka, obvykle jich bývá 3 až 7, jsou holá a slepá, velká asi 8 cm. Začínají vidět nejdříve po třech týdnech a to jsou již zcela osrstěná. Zhruba po dvou měsících jsou samostatná. Samice dokáže během jednoho roku odchovat 2 až 3 pokolení. Kříženci veverek bývají zřídka.

Zdroj: Veverka

Phlox paniculata ’Sternenhimmel’

Tato rostlina kvete světle fialovými květy od července do srpna. Dorůstá do výšky 100 cm, má zelené listy. Umisťuje se na plné slunce nebo do polostínu.

Vyšší trvalka vhodná do smíšených trvalkových záhonů. Stanoviště by mělo být slunečné, vzdušné. Půda musí být stále vlhká, hlubší, výživná. Zajímavý kultivar se světle fialovými květy.

Phlox paniculata ’Sternenhimmel’ by se měla vysazovat především do vysokých trvalkových záhonů, snad nejlépe působí v malých předzahrádkách roubených chalup, kde nádherně oživí tmavé dřevo stavení. Je to nenáročná rostlina, ale dobře se jí daří na kyselých vlhčích půdách s dostatkem živin a vyšší vzdušnou vlhkostí. Je proto přímo předurčena k pěstování v podhorských oblastech.

Množí se semenem, nejjednodušší a také nejčastěji používaný způsob rozmnožování je dělení trsů v jarním nebo podzimním období.

Při výsadbě v suchých půdách někdy trpí padlím, proti kterému raději preventivně zasahujeme chemickou ochranou, nejpozději je nutné zasáhnout při zjištění prvních příznaků padlí.

Zdroj: Phlox paniculata

Přesazení řízků do vinohradu

Zakořeněné řízky vysazujte, když je půda prohřátá cca na 10 °C, což bývá cca v třetí dekádě dubna. Do té doby nechte sazenice uložené ve studeném a stinném sklepě, nejlépe ve vlhkém písku. Jamky pro výsadbu vyryjte teprve v den vysazení, aby zbytečně nevysychaly. Jamku připravte zhruba na hloubku délky sazenice, to je asi 30 cm. Sazenici vždy dávejte do jamky šikmo, naroubovanou částí k opoře. Pokud jste sazenici v místě srůstu podnože a roubu zavoskovali, může tato část vyčnívat nad zeminu (cca 5 cm). Není-li tomu tak, je třeba kvůli vysychání oček navršit hlínu i na roub. Jamku i se sazenicí nejprve zasypte do poloviny dobrou zeminou (může být smíchaná nejen s kompostem, ale i s trochou písku) a poté zalijte asi 3 až 5 litry vody. Až se voda zcela vsákne do půdy, zahrňte zbytek jamky. Rašení začíná obvykle po třech týdnech, záleží na klimaticko-půdních podmínkách. Když chcete zkontrolovat, jestli očko vyrašilo, odkrývejte vždy zeminu velmi opatrně, abyste rašící očko nevylomili.

Zdroj: Jak na rozmnožování vinné révy řízky

Příprava řízků

Řízky před zakořeněním nejprve celé namočte nejméně na 24 hodin do vody. V případě výskytu plísně můžete řízky omýt v 5% roztoku Sava, ale většinou stačí, když je jen omyjete ve vodě. Obvykle se zakořeňují tříočkové řízky, ale měl by vám zakořenit i jednočkový řízek. Horní řez na řízku není nutné obnovovat, pouze ten spodní řez by se měl udělat bezprostředně po spodním nodem (místem na stonku, kde vyrůstají listy nebo větve květenství – kolénko), navíc se doporučuje provést ho opravdu ostrým nožem, aby byl řez ideálně hladký. U tříočkových řízků se většinou vyslepuje spodní očko. Jednoočkové řízky se připraví tak, že se horní řez udělá opět 2 až 3 cm nad očkem a spodní část řízků se nechá co nejdelší, aby měl řízek co největší délku réví a tím co nejvíce zásobních látek potřebných pro své zakořenění. Řízky nejlépe koření v místech okolo nodu, nejhůře v polovině vzdálenosti mezi nody. K dobrému zakořenění řízků se doporučuje použít stimulátor. Namočte řízky čerstvě obnoveným spodním řezem například do gelového stimulátoru Clonex (ten obsahuje jako účinnou látku kyselinu 3-indolylmáselnou).

Zdroj: Jak na rozmnožování vinné révy řízky


Autoři obsahu

Mgr. Jana Válková

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš

Gabriela Štummerová

Mgr. Jiří Dvořák


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP