Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

ROZMNOŽOVÁNÍ OSTRUŽINÍKU

Rzivost ostružiníku

V posledních letech je u ostružiníku stále častěji vidět rez ostružinová.

Jak se pozná

Vždy je pro tento defekt typická tvorba prášivých ložisek žlutých a na podzim i tmavohnědých výtrusů. Mohou být na listech a někdy dokonce na plodech. Opatřením je včasné odstranění napadených listů a po sklizni plodů okamžité odstranění napadených výhonů.

Takto vypadá rzivost ostružiníku.

Postřik

Chemická ochrana je možná použitím přípravků Flowbrix 1 l PROFI, Baycor 25 WP nebo Dithane DG Neotec. S postřiky je nutné začít krátce po vyrašení rostlin a ošetření opakovat alespoň dvakrát v desetidenních intervalech.

Zdroj: Choroby ostružin

Diskuze: rozmnožování Kanadských nebo zahradních borůvek

jak na rozmnožování borůvek

Zdroj: diskuze Rozmnožování Kanadských nebo zahradních borůvek
Počet odpovědí: 4

Škůdci ostružin

Listy maliníku i ostružiníku jsou často poškozovány i různými druhy roztočů, jako je sviluška ovocná, hlávčivec višňový, vlnovník maliníkový a vlnovník ostružiníkový.

Jak se pozná

Popsaní škůdci způsobují různé skvrny a deformace listů. Pouze vlnovník ostružiníkový způsobuje částečné nevyzrávání plodů, přičemž některé peckovičky zůstávají červené.

Zde můžete vidět napadení ostružiníku škůdci.

Postřik

Jako ochranu je možné použít přípravky proti přezimujícím škůdcům: Oleoekol a Talstar 10 EC nebo za vegetace Omite 570 EW či Talstar 10 EC.

Zdroj: Choroby ostružin

Diskuze: Re: rozmnožování Kanadských nebo zahradních borůvek

Jak se rozmnožují kanadské borůvky

Zdroj: diskuze Rozmnožování Kanadských nebo zahradních borůvek
Počet odpovědí: 4

Množení ostružin

K vysazování ostružiníku je třeba se odhodlat optimálně na podzim. Malinoostružiník a ostružiník bez trnů je určitě vhodnější vysazovat na jaře v době, kdy už nehrozí mrazy. Je třeba jej vysazovat s oporou. Optimálně bychom jej měli drátem připevnit v různých výškách. Opěrná konstrukce za pomocí drátěnky je naprosto ideální. Sazenice by od sebe měly mít odstup zhruba okolo 1 metru. U bujně rostoucích kultivarů se doporučuje až trojnásobná vzdálenost.

Ostružiník se může množit i pomocí semen. Semena ostružiníku se nejdříve namočí na dva dny do vody, aby změkla. Poté jsou semena ostružiníku připravena na výsev. Semena ostružiníku se zasadí do substrátu pro ovocné stromy, klíčení se urychlí igelitem.

Na zahradě vysazujeme jednoleté výhony ostružiníku se dvěma až třemi adventivními pupeny, umístěnými na podzemní části oddenku. Ostružiník vysazujeme zhruba na vzdálenost 50 cm od sebe, v řádcích alespoň 2 metry od sebe. Velmi důležitý je u ostružin i jejich řez. Řešit bychom jej měli v předjaří a redukovat je zapotřebí počet výhonů na 3 až 5. Zkrátit bychom je měli podle jejich síly klidně i celou jednu třetinu délky. Zkracovat musíme v době, kdy je keř své spodní části dřevnatý. Hlavní letorosty během vegetačního období v žádném případě nezkracujte. Při jarním řezu by měla být výsledná délka rostliny mezi 2 až 4 metry.

Zdroj: Stříhání ostružin

Diskuze: ROZMNOŽOVÁNÍ

JAK A KDY SE MAJÍ ROZMNOŽOVAT MALINY A OSTRUŽINY.

Zdroj: diskuze ROZMNOŽOVÁNÍ
Počet odpovědí: 1

Množení

Rozmnožování je velmi nákladné a pracné, proto se nedoporučuje. Ve velkovýrobně se tyto rostliny rozmnožují semenem a trvá to 4 až 7 měsíců. Přesto pokud se rozhodnete pro rozmnožování, tak je to možné semeny, listovými řízky nebo dělením hlízy. Je nutné pravidelné mírné zavlažování a teplota kolem 20 °C. První výhonky gloxinie se objevují již po dvou týdnech, a to u dělení hlízy.

Zdroj: Gloxinie

Diskuze: Re: ROZMNOŽOVÁNÍ OSTRUŽIN A MALIN

KDY A JAK SE ROZMNOŽUJI MALINY A OSTRUŽINY? TEL.607219600

Zdroj: diskuze ROZMNOŽOVÁNÍ
Počet odpovědí: 1

Zamioculcas – rozmnožování

Zamioculcas lze množit buď dělením trsů, nebo dělením lístků. Nejčastějším způsobem rozmnožování je asi dělení trsů přímo při přesazování této rostliny, kdy lze získat najednou hned několik exemplářů, protože v květináči obvykle rostou společně čtyři rostliny a více. Úspěšnost takového množení je prakticky stoprocentní.

Druhou a méně známou technikou je rozmnožování pomocí lístků, které se umístí do předem vyhřátého substrátu. Takto se zamioculcasy množí právě v domovském prostředí při déletrvajícím suchu: postupně shazují listy, které následně zakoření. My doma list před zasazením osušíme a pro lepší zakořenění použijeme stimulátor růstu. Poté umístíme na světlé a teplé stanoviště, kde zakoření během dvou měsíců.

Zdroj: Zamioculcas

Diskuze: Pivoňka

Máme v zahrádce krásnou Pivoňku velkokvětou, po odkvětu zústaly semena anevíme jak se dají využit na rozmnožování, kdy tyto semena vysadit do země, děkuji za radu Jaroslav

Zdroj: diskuze Pivoňka
Počet odpovědí: 1

Popis ostružiníku maliníku

Ostružiník maliník je snadno poznatelný, jeho listy jsou vícečetné (3-7) a lehce chlupaté. Květy mají bílou barvu, jsou oboupohlavné, pětičetné, pravidelné. Plod je tvořený drobounkými kuličkami červené barvy. Rostlina kvete od května do července. Odrůdy maliníku se mohou dělit na jednou plodící, dvakrát plodící.

Zdroj: Jak množit maliny

Diskuze: Re: škůdci na ostružiníku

Na vlnovníka ostružinového nejlépe účinkuje postřik přípravkem KUMULUS WG. Tady můžete vidět jak vypadá a kolik stojí: www.zbozi.cz/hledani…
Vy jste si zakoupila Sanium Ultra, což je přípravek proti žravým škůdcům, typicky proti květopasi. Jeho ředění se provádí v poměru 5 ml na 6 litrů vody.
Proti rzi ostružiníkové můžete s úspěchem použít Flowbrix 1 l PROFI. Tady je vidět jeho cena a jak vypadá: www.zbozi.cz/hledani…

Zdroj: diskuze Škůdci na ostružiníku
Počet odpovědí: 1

Co malina obsahuje?

Plod ostružiníku maliníku obsahuje:

  • polynenasycené mastné kyseliny (0,4 g /100 g malin),
  • mononenasycené mastné kyseliny (0,1 g / 100 g malin),
  • sodík (1 mg / 100 g malin),
  • draslík (151 mg / 100 g malin),
  • vláknina (7 g / 100 g malin),
  • cukr (4,4 g / 100 g maliny),
  • bílkoviny (1, 2 g / 100 g malin).
Kromě toho jsou maliny zdrojem vitamínu A, vitamínu C, vitamínu D, Vitamínu B6, vitamínu B 12, vápníku, železa a hořčíku.

Zdroj: Jak množit maliny

Diskuze: škůdci na ostružiníku

Na vlnovník ostružiníkový bohužel žádné z uvedených přípravků nejsou.Již se nevyrábějí.Prosím,aktualizujte přípravky - hodně se objevila i rez ostružiníková.
Dnes jsem zakoupila Sanium Ultra - má být právě na likvidaci vlnovníka,tak nevím.Poradíte mi,jaká koncentrace.Jsou to 2 ampulky po 5 ml,prý na 12-30
litrů vody,v registraci je uvedena pouze réva - obaleči.
Děkuji.Kovalová Věra,Opava

Zdroj: diskuze Škůdci na ostružiníku
Počet odpovědí: 1

Množení a rozmnožování buxusu

Nejjednodušším možným způsobem rozmnožování buxusu je pomocí jeho větviček, tedy řízkováním. Pro řízkování je nejvhodnější podzim. Spodní část odstřihnuté větvičky ze starší rostlinky zbavte lístků a ošetřete stimulátorem pro snadnější zakořenění. Jednotlivé řízky vkládejte do substrátu určeného k řízkování rostlin, tedy nejlépe do směsi z rašeliny, písku a perlitu, a to asi 3 cm od sebe. Substrát je vhodné ještě na povrchu posypat pískem. Řízky vyžadují teplotu kolem 15 stupňů a dostatek světla, truhlík či květináč proto umístěte na nevytápěnou verandu nebo na zem skleníku. Pak už stačí jen zalévat a čekat, až rostlinky samy zapustí kořeny.

Zdroj: Buxus

Diskuze: Re: rzivost ostružiny

Na rez ostružinovou jsem našla toto:

Rez ostružinová (Kuehneola uredinis, syn. Kuehneola albida) napadá ostružiny i maliník. Na jaře se na letorostech objevují fialovočervené zduřeniny. Rez ostružinová přezimuje v infikovaných výhonech, šíří se za deštivého počasí. Mechanicky můžete silné napadení omezit včasným odstraněním všech napadených výhonů, nejlépe již při rašení. Potíže často způsobuje blízkost dalšího ohniska rzi. Ideální v takovém případě je, aby ošetření porostů věnovali zvýšenou pozornost i sousedé.

Preventivní postřiky ohrožených ostružiníků se aplikují krátce po vyrašení rostlin (aspoň 2x v desetidenních intervalech). V seznamu registrovaných přípravků zatím nejsou proti rzi ostružinové uvedené žádné přípravky. Zahraniční odborná literatura doporučuje přípravky na bázi bitertanolu (Baycor 25) a mancozebu (Dithane DG NeoTec).

Zdroj: diskuze Rzivost ostružiny
Počet odpovědí: 2

Choroby ostružiníku

Vždy je důležité volit osvědčené a odolné odrůdy a k jejich pěstování vybrat místo s vhodnými půdními i klimatickými podmínkami. Kvalitní rostliny zaručí dlouhou životnost a plodivost rostliny. Pokud se se na keřích začnou objevovat podivně zbarvené a deformované listy, neduživé výhony a znetvořené květní pupeny, je jisté, že něco není v pořádku. Vždy se jedná o virovou či bakteriální chorobu, kterou obvykle šíří některý ze savých škůdců.

Zdroj: Choroby ostružin

Diskuze: Re: Re: rozmnožování Kanadských nebo zahradních borůvek

Pro rozmnožování kanadských borůvek budete potřebovat řízky, které získáte z jednoletých větví, které mají průměr nejméně 0,6 cm. Větve musí být zdravé a odříznutí je potřeba provést brzy na jaře pomocí ostrého nože nebo nůžek na stříhání. Řízky by měly obsahovat zdravé listové pupeny.
Odstraňte všechny květní pupeny, ale listové pupeny nechte neporušené. Odříznutou větev rozdělte na řízky o délce kolem 12 cm. Nejlepší je použít řízky, které obsahují pouze listové pupeny, nikoliv ty, které obsahují stopy po odstranění květových pupenů, takže nařežte řízky odpovídajícím způsobem.
Odřízněte kůru 2,5 cm od spodu každého řízku. Seříznuté řízky můžete skladovat až tři měsíce, pokud je to nutné, v plastových sáčcích obsahujících sphagnový mech. Uzavřete sáčky a uchovávejte na chladném místě při teplotě mezi 1 až 5 stupni Celsia s vlhkostí mezi 80 až 90 procenty. Je-li to ale možné, zpracujte řízky hned, aniž byste je ukládali. Čím déle je ukládáte, tím méně šancí, že budou kořenit.
Vytvořte si obdélníkové rozmnožovací lože dostatečně velké, aby se do něho vešly všechny řízky 5 cm od sebe. Umístěte rozmnožovací lože do skleníku na plné slunce.
Smíchejte jeden díl rašeliny a jeden díl hrubého betonového písku a vytvořte kořenové médium. Alternativně můžete smíchat polovinu rašeliny a polovinu vermikulitu nebo perlitu nebo jednu třetinu perlitu, písku a vermikulitu. Naplňte rozmnožovací lože kořenovým médiem.
Přidejte řízky, které svisle zapíchněte do kořenového média s oloupanými částmi dolů. Šedesát procent řízku by mělo být pod povrchem a jedním nebo dvěma listovými pupeny nad ním. Zatlačte médium kolem každého řízku.
Ve skleníku udržujte teplotu kolem 20 stupňů Celsia. Zalévejte jednou týdně a udržujte vlhké kořenové médium. Zvyšte zalévání, když se začnou vyvíjet nové listy.
V polovině června zvyšte skleníkové větrání, kdy už by se měly vyvinout kořeny. Aplikujte týdenně rozpustné nebo pomalu uvolňující se hnojivo, například NPK 15-30-4 nebo NPK 13-36-13. Aplikujte také síran amonný, fosforečnan amonný, močovinu nebo jinou formu dusíku. Dodržujte pokyny uvedené na etiketě hnojiva a dusíkatých přípravků.
V zimě nechte řízky ještě v rozmnožovacích lůžkách. Borůvky budou připraveny k přesazení do vaší zahrady příští rok na jaře.

Zdroj: diskuze Rozmnožování Kanadských nebo zahradních borůvek
Počet odpovědí: 4

Jak se starat o ostružiny

Ostružiníku vyhovuje humózní, dobře propustná, nepřemokřená a na živiny bohatá půda. Ostružiníku se daří prakticky na kterékoli zahradě se středně těžkou půdou. Ostružiník pěstujeme na slunném stanovišti. Řez keře je podstatný pro dobré plození. Pruty, které odplodily, musíme odstraňovat. U odrůd remontantních, které rodí na podzim a v červnu, postupujeme tak, že po odplození podzimních plodů, které jsou umístěny na vrcholku, prut uřízneme tam, kde jsme měli plody. Další rok se v tomto místě pruty rozvětví.

Velkou oblibu si u pěstitelů získaly ostružiníky beztrnné. Většinou se jedná o zahraniční odrůdy, u nichž je předností dobrý výnos, mrazuvzdornost a snadné pěstování. Méně zastoupeny jsou malinoostružiníky, hodící se více pro pěstování v teplejších oblastech, kde mají vyšší výnosy, výraznější chuť a kvalitnější plody.

Ostružiníky i malinoostružiníky zakoupené jako kontejnerované sazenice můžete na vybraná místa vysazovat od jara do podzimu. Prostokořenné keříky jedině na jaře, aby potom měly během roku možnost lépe prokořenit. Sazenice mají prutovité bylinné výhony s trny nebo bez nich, které do podzimu zdřevnatí, a v příštím roce se na nich vytvoří plodný obrost. Ten pak koncem vegetačního období odumírá, zatímco se na kořenovém krčku tvoří nové výhony z adventních oček.

Zdroj: Stříhání ostružin

Diskuze: Re: my madagascar tubiflora

Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.

Zdroj: diskuze My madagascar tubiflora
Počet odpovědí: 1

Množení

Rozmnožování vánočních kaktusů je velmi jednoduché. Stačí ulomit větvičku alespoň se čtyřmi články. Odlomený konec se nechá zaschnout a pak už jen stačí větvičku vsadit do květináče se substrátem nebo ji nechat zakořenit ve vázičce s vodou.

Zdroj: Péče o vánoční kaktus

Škůdci ostružiníku

Škůdci ostružníku doslova mohou pokazit radost z úrody. O jaké typy se nejčastěji jedná, se můžete dočíst dále.

Mšice: Nejčastější chorobou maliníku je mozaika (virová choroba) šířená mšicemi. Poznáte ji podle světlých žilek na listech a chlorotických skvrn na listové čepeli. Výhony hůře narůstají a keř živoří natolik, že se výnosy snižují o čtvrtinu až polovinu. Pokud jsou silně napadeny všechny rostliny, nejúčinnější obranou je likvidace porostu a výsadba nových keřů.

Plísně: Zakrslost maliníku a ostružiníku je houbová nemoc, která se projevuje deformacemi na rostlinách. Keře se zahušťují krátkými jednoletými výhony a působí dojmem čarověníků. Květní kalichy bývají zduřelé a zvětšené. I tato choroba je šířena živočišnými škůdci – křísy. Jestliže napadené keře neodstraníte, můžete během jediného roku přijít o celou výsadbu.

Larvy: Larvy bejlomorky maliníkové žijí pod kůrou maliníků a dokážou vyžírat pletiva prutů téměř do metrové výšky nad zem. Pruty pak zasychají a jsou neplodné. Pokud objevíte takovéto poškození, doporučuje se pruty vyřezat a spálit. Bejlomorka ostružiníková se usadí jak na malinách, tak na ostružiníku. V reakci na látky, které vylučuje, vznikají na výhonech hálky, v nichž larvy žijí a oslabují keře natolik, že velmi málo kvetou. Napadené výhony odstraňte a zničte.

Červi: Malinovník plstnatý je maličký červ, který způsobuje červivost plodů. Ty se rozpadají, špatně vyzrávají a nedají se konzumovat. Brouci přilétají na keře už koncem dubna, jakmile se přes den oteplí nad deset stupňů. Nakladená vajíčka se nejvíce vyskytují v prvních opadaných květech, proto bývají nejčervivější první plody. Jako ochranu před malinovníkem můžete aplikovat ještě před květem některý postřik proti živočišným škůdcům.

Jak na ně: Proti houbovým chorobám, způsobujícím hnědnutí listového pletiva a skvrnitost a metlovitost, stříkáme během vegetace 1–1,5% roztokem Kuprikolu. Příčinou červivosti, zvláště v blízkosti lesů, jsou malinovníci a květopas jahodníkový, proti nimž používáme Metation. Výhony postižené boulovitostí, kterou způsobuje bejlomorka a žlabatka maliníková, odstraníme a spálíme. Rostliny napadené virózami, což se projevuje hlavně bledými nebo skvrnitými listy nebo zakrslým vzrůstem, ihned z výsadby odstraníme a spálíme.

Zdroj: Choroby ostružin

Malina

Pojmem malina je myšlen plod ostružiníku maliníku. Maliny patří k lesnímu ovoci.

O maliníku víme, že je původní evropskou a asijskou rostlinou. Zajímavé je, že podle všeho neměl maliník pro lidi velký význam až do 19. století. Proto se o něm neobjevují výrazné zmínky v historických písemnostech. V sedmnáctém století se zdokumentovaly některé existující odrůdy, a v dalších dřívějších dokumentech se vyskytují ještě některé zmínky o maliníku, jeho plody jsou ale popsány jako kyselé, a tím pádem pro lidi nezajímavé.

Je velmi pravděpodobné, že maliník se ale do zahrad dostal již před devatenáctým stoletím. Stačilo, aby si lidé přinesli proutky této rostliny z lesů do svých zahrad (stejně tak se do domácností dostaly i plané lesní jahody).

Zdroj: Jak množit maliny

Péče o rostlinu po vysazení

V prvním roce uvazujte vyrašené letorosty během růstu k opoře provázkem, aby se nepoškodily větrem nebo prudkými dešti. Vylamujte u nich zálistky a při velkém suchu révu zalévejte. Nezapomeňte ani na ochranu proti okusu před domácím zvířectvem, případně zajíci, mají-li přístup na váš pozemek. Odstraňujte i takzvané rosné kořínky, které se objevují těsně pod zemí, kde rostou z naštěpované části.

Zdroj: Jak na rozmnožování vinné révy řízky

Sýček obecný

Sýček obecný (Athene noctua) je malá čilá sova i za dne. Váží zhruba 150–250 g, délka těla je 23–25 cm, rozpětí křídel má 50–56 cm. Je veliký skoro jako holub, tělo má robustní s krátkým ocasem a silnýma nohama s ostrými drápy. Zbarvení sýčka obecného je tmavě hnědé se světlými skvrnami. Nohy a spodní část ocasu jsou bílé. Má veliké, výrazně žluté oči a zobák. Obě pohlaví jsou zbarvená stejně. Zde můžete zhlédnout fotografie sýčka obecného.

Výskyt

Celý život žije v jednom revíru, kde si staví svá hnízda. Nalezneme ho především v otevřených krajinách, hlavně na polích a loukách, na okraji listnatých lesů a v současnosti už i docela hodně na vesnicích či v městech s hojným stromovým porostem.

Rozmnožování

Sýček obecný žije po celý život v páru. Hnízdí ve zříceninách, studnách, v polních kůlnách, málo používaných budovách nebo v dutinách v zemi. V období rozmnožování je značně hlučný. Vejce klade koncem dubna až začátkem května, bývá jich 4–5 kusů. Oproti jiným sovám samička usedá na vejce až po snesení posledního vajíčka a sedí na vejcích 28 dní. Sameček jí při tom dodává potravu, kterou nosí hlavně v noci. Mláďata pobývají v hnízdě zhruba 30 dní a poté jej opouštějí. Rodičovský revír opouštějí zhruba po 60 dnech.

Potrava

Potravou sýčka obecného je převážně hmyz, žáby, hadi, ještěrky, myši a drobní ptáci. Mláďata krmí hlavně žížalami. Ve dne loví hlavně hmyz a v noci většinou myši a skřivany. Potravu polyká bez roztrhání. Ničeho se nebojí, tak si dovolí i na krysu nebo lasičku.

Zdroj: Sova pálená

Phlox paniculata ’Amethyst’

Tato rostlina kvete fialovomodrými květy od července do září. Dorůstá výšky 70 až 80 cm, má zelené listy. Umisťuje se na plné slunce nebo do polostínu.

Phlox paniculata ’Amethyst’ vysazujte především do trvalkových záhonů, snad nejlépe působí v malých předzahrádkách roubených chalup, kde nádherně oživí tmavé dřevo stavení. Je to nenáročná rostlina, ale dobře se jí daří na kyselých vlhčích půdách s dostatkem živin a vyšší vzdušnou vlhkostí. Květy lze také použít k řezu, v záhonech lákají svou vůní motýly.

Množí se semenem, nejjednodušší a také nejčastěji používaný způsob rozmnožování je dělení trsů v jarním nebo podzimním období.

Při výsadbě v suchých půdách někdy trpí padlím, proti kterému raději preventivně zasahujeme chemickou ochranou, nejpozději je nutné zasáhnout při zjištění prvních příznaků padlí.

Zdroj: Phlox paniculata

Phlox paniculata ’Brigadier’

Tato rostlina kvete červenooranžovými květy od července do srpna. Dorůstá do výšky 80 až 90 cm, má zelené listy. Vyhovuje jí plné slunce nebo polostín.

Phlox paniculata ’Brigadier’ se nejčastěji vysazuje do trvalkových záhonů, snad nejlépe působí v malých předzahrádkách roubených chalup, kde nádherně oživí tmavé dřevo stavení. Je to nenáročná rostlina, ale dobře se jí daří na kyselých vlhčích půdách s dostatkem živin a vyšší vzdušnou vlhkostí. Květy lze také použít k řezu, v záhonech lákají motýly svou vůní.

Množí se semenem, nejjednodušší a také nejčastěji používaný způsob rozmnožování je dělení trsů v jarním nebo podzimním období.

Při výsadbě v suchých půdách někdy trpí padlím, proti kterému raději preventivně zasahujeme chemickou ochranou, nejpozději je nutné zasáhnout při zjištění prvních příznaků padlí.

Zdroj: Phlox paniculata

Juka

Juka je vzrostlá rostlina, která vypadá jako nepravá palma. Zelené, slizké, výjimečné lineární listy se sbíhají do vločky na vrcholku stonku. Juka vyžaduje sluneční světlo a přiměřenou zálivku. Po proschnutí zaniká. V létě se doporučuje vynést ji na otevřený vzduch, v zimě je nezbytné uchovávat ji raději na chladnějších místech. Juka dobře roste při teplotě 13 až 21 °C. Od jara do podzimu udržujeme půdu permanentně vlhkou. Je však lepší, když půda přeschne, než když ji přelijeme. V zimě zeminu zavlažujeme pouze čas od času a v závislosti na teplotě. Rostliny milují zvýšenou vlhkost, ale snášejí i suchý vzduch. Na jaře a v létě jednou za 2 až 4 týdny rostlinu přihnojujeme minerálními hnojivy. Rostlina musí být v blízkosti svěžího vzduchu, proto je v létě vhodnější ji vynést na balkón nebo do zahrady. Pro kvalitní půdní podklad se používá směs zeminy z listové hlíny, dřevité hlíny, humusu, rašeliny, písku (v poměru 1 : 1 : 1 : 1: 1). Rozmnožování probíhá stonkovými odnožemi, výhonky.

  • Botanický název: Yucca aloifolia, Yucca elephantipes
  • Umístění: velmi světlé a slunné místo
  • Teplota: Přiměřená, v zimě chladnější 16 až 18 °C. Nejnižší 8 °C. V zimě je potřeba místnost dobře provětrávat, ale chráníme rostlinu před průvanem.
  • Osvětlení: Světlé, slunečné místo. V létě umístění v zahradě a na balkóně. V zimě najít stanoviště světlé, blízko okna. Tyto rostliny postrádají v zimě světlo.
  • Zalévání: Bohatě zalévat od jara do podzimu, voda ale nesmí být v misce pod květináčem. Jestli držíme rostlinu v zimě v chladnější místnosti, zaléváme omezeně. Juka nesnáší přelití, zahnívaly by kořeny a objevila by se hniloba i na stonku.
  • Rozmnožování: Na jaře zakořeňují vrcholová stébla a také kousky stvolů dlouhých asi 10 cm. Seříznutím dceřiných růžic ze stvolu také získáme novou rostlinu. Odříznuté růžice na místě řezu ošetříme sírou a dáme do vlhkého písku, po zakořenění zasázíme do květináče se zeminou, do které přidáme kousky dřevěného uhlí. Seříznutí růžic provádíme vždy na jaře.

Juka – foto

Zde je několik fotografií, na nichž je možné vidět juku.

Zdroj: Nenáročné pokojové rostliny

Veverka obecná chov

Chovat veverku obecnou není nic složitého. Přesto je nutné podotknout, že to není zdaleka vhodný domácí mazlíček. V první řadě je nutné opatřit si velikou voliéru, minimálně o rozměrech 2 x 2 x 1 m, ve které budou k dispozici alespoň dvě budky vystlané senem a zapřené velké větve na prolézání. Na chov přímo v bytě není veverka vhodná. Veverky jsou totiž hodně agresivní a nesnášenlivá zvířata, i když na to nevypadají. Je ideální je chovat v páru, protože kdyby jich bylo více, mohlo by docházet k šarvátkám. Veverku je možné si ochočit, ale musíte si ji pořídit jako mládě, aby si na vás zvykla. Dospělou veverku už neochočíte, je hodně plachá a nedůvěřivá k člověku. Veverka není moc čistotná, neodkládá moč ani trus na jedno místo, proto je nutné pravidelné čištění voliéry.

Krmivo

Veverka je hlavně býložravec. Doma ji můžete krmit například vlašskými ořechy, jedlými kaštany, pšenicí, slunečnicí, kukuřicí, ovocem (jablky, broskvemi, hruškami) a zeleninou (mrkví). „Zdravou stravu“ jí můžete zpestřit třeba piškotem nebo vařeným vejcem. Veverka potřebuje co nejpestřejší stravu. Pro dobrý vývin je dobré podávat rovněž nějaký z vitamínů pro savce, například Roboran. V přírodě se tento druh živí převážně semeny šišek – smrkových, borových a modřínových. Spotřebuje jich až 170 ks. Dále si pochutnává na žaludech, bukvicích, šípcích, stromové kůře, nepohrdne ani houbami a na jaře pupeny stromů. Veverky si s přehledem poradí i s lískovými oříšky, které jim velice chutnají. K rozlousknutí oříšků používají spodní hlodavé zuby, kterými si vykoušou otvor. Oříšky si i doma rády schovávají a dělají si zásoby na zimní období, na což jsou zvyklé z přírody.

Rozmnožování

Rozmnožování veverek probíhá od jarních měsíců do podzimu. Po 38 dnech březosti se narodí mláďátka, obvykle jich bývá 3 až 7, jsou holá a slepá, velká asi 8 cm. Začínají vidět nejdříve po třech týdnech a to jsou již zcela osrstěná. Zhruba po dvou měsících jsou samostatná. Samice dokáže během jednoho roku odchovat 2 až 3 pokolení. Kříženci veverek bývají zřídka.

Zdroj: Veverka

Phlox paniculata ’Sternenhimmel’

Tato rostlina kvete světle fialovými květy od července do srpna. Dorůstá do výšky 100 cm, má zelené listy. Umisťuje se na plné slunce nebo do polostínu.

Vyšší trvalka vhodná do smíšených trvalkových záhonů. Stanoviště by mělo být slunečné, vzdušné. Půda musí být stále vlhká, hlubší, výživná. Zajímavý kultivar se světle fialovými květy.

Phlox paniculata ’Sternenhimmel’ by se měla vysazovat především do vysokých trvalkových záhonů, snad nejlépe působí v malých předzahrádkách roubených chalup, kde nádherně oživí tmavé dřevo stavení. Je to nenáročná rostlina, ale dobře se jí daří na kyselých vlhčích půdách s dostatkem živin a vyšší vzdušnou vlhkostí. Je proto přímo předurčena k pěstování v podhorských oblastech.

Množí se semenem, nejjednodušší a také nejčastěji používaný způsob rozmnožování je dělení trsů v jarním nebo podzimním období.

Při výsadbě v suchých půdách někdy trpí padlím, proti kterému raději preventivně zasahujeme chemickou ochranou, nejpozději je nutné zasáhnout při zjištění prvních příznaků padlí.

Zdroj: Phlox paniculata

Phlox paniculata ’Blue Paradise’

Tato rostlina kvete modrofialovými až modrými květy od července do září. Dorůstá do výšky 100 cm, má zelené listy. Vyhovuje jí plné slunce nebo polostín.

Jde o vyšší trvalku, vhodnou do smíšených trvalkových záhonů. Stanoviště by mělo být slunečné, vzdušné. Půda musí být stále vlhká, hlubší, výživná. Rostlina je ceněna pro pozdější a především dlouhou dobou kvetení – od července až do září. Zajímavý kultivar s téměř čistě modrými květy.

Phlox paniculata ’Blue Paradise’ se vyplatí vysazovat především do vysokých trvalkových záhonů, snad nejlépe působí v malých předzahrádkách roubených chalup, kde nádherně oživí tmavé dřevo stavení. Je to nenáročná rostlina, ale dobře se jí daří na kyselých vlhčích půdách s dostatkem živin a vyšší vzdušnou vlhkostí. Je proto předurčena k pěstování v podhorských oblastech.

Množí se semenem, nejjednodušší a také nejčastěji používaný způsob rozmnožování je dělení trsů v jarním nebo podzimním období.

Při výsadbě v suchých půdách někdy trpí padlím, proti kterému raději preventivně zasahujeme chemickou ochranou, nejpozději je nutné zasáhnout při zjištění prvních příznaků padlí.

Zdroj: Phlox paniculata

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Jana Válková

Gabriela Štummerová

Bc. Jakub Vinš


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP

NABÍDKA OBCHODU