Tato skupina dřevin zahrnuje největší počet rodů a druhů. Jsou v ní zastoupeny keře nízké (pod 1,5 m), středně vysoké (do 4 m) a vysoké (nad 5 m). Okrasné keře představují důležitou kompoziční skupinu, která poskytuje zahradám potřebnou intimitu, vnáší do nich pestrost a činí je zajímavými.
Okrasné keře vhodné na slunce
Jak již označení napovídá, keře vhodné na slunce jsou velmi odolné proti slunci a snesou i menší zálivku. Rovněž nejsou náročné na půdu. Většina těchto keřů se musí zastřihávat.
Jedná se o opadavý keř, jenž dorůstá do výšky 3 m a bývá jen o něco málo rozkladitější. Potřebná velikost se udržuje za pomoci řezu, který se provádí jednou za dva tři roky. Řez se nesmí dělat ke konci zimy, jelikož by keř nekvetl. Ruj vlasatá kvete od června do července. Pro červenolistý kultivar Royal Purple je typický nenápadný zelenobílý květ, kultivar Nordine má list i květ purpurový. Největší ozdobou keře jsou barevné vlasovité chomáče vyrůstající na stopkách opadaných květů. Ruj vynikne jako solitéra. Na podzim upoutá pozornost výrazným zlatožlutým nebo oranžovým vybarvením listů. Má ráda propustnou půdu s obsahem vápna, je mrazuvzdorná. Ruj se dobře množí rostoucími odnožemi, řízky se ujímají špatně.
Čimišník stromovitý
Jedná se o další dřevinu odolávající suchu. Pěstuje se jako beztrnný opadavý stromek nebo keř, často je vysazován na výsypky a svahy. Může být i součástí sídlištní výsadby, poněvadž nepotřebuje častou údržbu. Více než osmdesát druhů čimišníku pochází z dálné Asie a východní Evropy. Čimišník má v mládí silně chlupaté vzpřímené větve, starší rostliny jsou lysé. Mezi velmi pěkné odrůdy se řadí Pendula roubovaná na kmínek (jinak je nízká a spíše plazivá), jež vytváří pěkný deštníkovitý tvar a je velmi nenáročná. Převislý sloupovitý vzhled má odrůda Walker s jemnějším olistěním. Čimišníky kvetou žlutě od května do konce června, jejich plodem je lusk.
Ořechokřídlec klandonský
Roste jako keř či polokeř a má výrazné, téměř metrové, stříbřitě chlupaté letorosty. Šedozelené hrubě pilovité listy jsou obrvené z rubu, z jejich paždí a na konci výhonů rostou od srpna do října tmavomodrá květenství. Keř po seříznutí někdy namrzá, ale dobře obráží. Každoroční řez je nutný, neboť květenství se tvoří jen na mladých výhonech.
Kručinka
Je rozšířená na několika kontinentech, kde vyhledává suchá a slunná stanoviště. Kručinka nepřerůstá o mnoho půl metru a lze ji udržovat i nižší, proto se hodí do menších zahrad, na skalky nebo na obruby keřových partií, kde pokvete krásně zlatavě od května do června. Kručinka lidyjská je poléhavý keř (má přepadavé větvičky, které se sklánějí k zemi) vhodný na svahy a větší skalky. V tužších zimách potřebuje zimní kryt.
Dlouhou dobu, a sice od května do konce srpna, kvete kručinka barvířská. Jedná se o vzpřímenou polokulovitou dřevinu se zlatožlutými květy. Nať z kručinky s
V naší poradně s názvem ZLUTY KER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Musilova.
Dobry den.
Chtela bych Vas poprosit o pomoc.Pred peti lety jsem si ze seminka vypestovala tento ker.Mela to byt Planouci pochoden.Je mi jasne,ze ta to neni.Ted kerik poprve vykvetl.Mam z neho radost,ale nevim jak se jmenuje a jak o nej pecovat a do jake vysky vyroste.
Pokud vite o jaky ker se jedna,budu moc rada za odpoved.
Moc dekuji.Musilova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: https://www.google.com/sear…
Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.
Jedná se o opadavý keř, který dorůstá až do třímetrové výšky a bývá jen o něco málo rozkladitější. V potřebné velikosti se ale dá udržovat řezem, který provedete jednou za dva tři roky. Řez se nesmí provádět ke konci zimy, protože by keř nekvetl.
Ruj vlasatá kvete od června do července. Pro červenolistou Royal Purple je typický nenápadný, zelenobílý květ, kultivar Nordine má purpurový list i květ. Největší ozdobou keře jsou barevné vlasovité chomáče vyrůstající na stopkách opadaných květů. Ruj se k výsadbě hodí jako solitér, na podzim upoutá výrazným zlatožlutým nebo oranžovým vybarvením listů. Má ráda propustnou půdu s obsahem vápna, je mrazuvzdorná a dobře se množí rostoucími odnožemi. Řízky se ujímají špatně.
Jedná se o poloopadavý hustě větvený keř, který dorůstá obvykle do výšky 1,5 až 2 m a do šířky 1 až 1,5 m. Kvete od začátku července do konce srpna růžovobílými květy, které se začínají tvořit na letošním dřevě koncem léta. Vyžaduje slunné či polostinné stanoviště bez přímého denního úpalu, s dobře propustnou a vlhčí půdou. Vhodné použití je do skupinových výsadeb nebo jako menší solitér.
Překrásná stálezelená dřevina kulovitého tvaru s nepřehlédnutelnými květy, které každé jaro ohromují svou nádhernou jasnou barvou, stavbou květu a velikostí. Listy jsou neopadavé, tmavě zelené. Kvete v květnu až červnu, a to v různých barevných variacích podle druhu. Výška keře je 1,8 až 2,5 m, šířka 1,8 až 2,5 m. Vyžaduje mírně kyselou a živnou půdu. Snášejí dobře zastínění, vyžadují alespoň polostín, nejlépe dopolední, z východní strany. Citlivé jsou v zimě především na dopolední slunce, které může silně popálit listy. Proto zvláště mladé rostliny chráníme obvykle chvojím nebo stínovkou, nemají-li přirozený dopolední stín. Vhodný jako nepřehlédnutelný solitér, do skupinové výsadby či do vřesoviště.
Rozložitý až vystoupavý opadavý keř, který dorůstá až do výšky 1,6 m, před olistěním je obalen záplavou tmavě růžových květů. Po odkvětu kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, přetrvávající až do pozdního podzimu, mnohdy až do jara. Plody jsou jedlé, ale pro poněkud kyselou a svíravou chuť se obvykle nepojídají samostatně, spíše se přidávají jako dochucovadlo. Listy jsou zelené. Kdoulovec je na půdu nen
Škumpa vlasatá (Cotinus coggygria) je okrasný polokeř spadající do stejné skupiny jako škumpa orobincová. Její hlavní předností je však fakt, že se nejedná o invazivní druh a nezaplevelí nám celou zahradu. Pochází z jižní Evropy, Ruska a Číny a dorůstá maximálně 5 metrů. Svým vzhledem je však od škumpy orobincové odlišná, listy mají podobný tvar jako listy lísky, ale jsou tmavší a hladké. Květy mají až třicet centimetrů, podle odrůdy jsou bíložluté nebo načervenalé barvy. Rostlina je velmi nenáročná a roste téměř všude. Na podzim se také nádherně zbarvuje.
Škumpa vlasatá je poměrně odolná dřevina, která nemá zvláštní nároky na pěstování. Vysazujeme ji nejlépe na podzim do hlinitopísčité, dobře propustné a mírně vápnité zeminy. Je-li bohatá na živiny, nepotřebuje škumpa žádné přihnojování. Zálivkou šetříme, vhodnější je menší přísušek než zamokřená půda. Zimy u nás tato škumpa dobře přežívá, a pokud namrzne, poškozené výhony na jaře odřežeme a keř znovu obrazí. Prutovité větve mohou za sezonu dosáhnout až metrové délky. Protože však kvetou na dvouletém dřevě, není vhodné je každým rokem seřezávat. Chceme-li keř tvarovat, pak jen opatrně a po částech, abychom se nepřipravili právě o dekorativní vlasy, pro které škumpu pěstujeme. Jinak řez snáší dobře a obráží spolehlivě, díky čemuž si můžeme vytvarovat i pro menší zahrady přiměřeně velký keřík s kompaktní korunou.
Škumpa vlasatá je nejen vhodná jako dekorativní dřevina do zahrad, kde ji pěstujeme nejlépe jako solitéru, ale hodí se i k řezu – svými pestrobarevnými listy a „vlasy“ obohatí nejrůznější květinová aranžmá. Průmyslově se pěstuje k výrobě třísloviny, na kterou jsou její listy bohaté. Dřevo, které má žloutkově žlutou barvu, využívají řezbáři k tvorbě šperků, dekorací a k výrobě dýh pro intarzie.
V naší poradně s názvem TVAROVÁNÍ TUJI DO SPIRÁLY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena kozubková.
Dobrý den, ráda bych si sestřihla thujku do tvaru spirály a nevím jak na to.omotám šňůru kolem thujky a stříhám to jak?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tůje sestříhané do spirály jsou opravdu kouzelné. Abyste získala představu, jak správně spirálu udělat, připravil jsem pro vás seznam několika instruktážních videí. Zde je odkaz na video návody: https://www.youtube.com/res…
Živý plot z tújí (dříve psáno také thuje a nesprávně tůje) vyžaduje minimálně řez alespoň dvakrát ročně, a to na samém sklonku zimy a koncem června. Čím častěji budete řez túje provádět, tím hezčí živý plot bude. Pokud byste túje nechali třeba rok bez zastřižení, následující řez by musel být hluboký (do staršího dřeva). Živá stěna by pak špatně obrůstala, keře by vypadaly omšele a s výsledkem byste určitě nebyli spokojeni. Túje můžeme nechat přirozeně rozrůstat, máme-li dost místa.
Túje všeobecně dobře snáší stříhání a tvarování. Zastřihovat je můžete během celé vegetace, tedy od jara do podzimu. Jarní tvarování rychle obrazí a během vegetace dorůstá. Není však vhodné zastřihávat túje během zimy (listopad až únor), protože do jara stejně neobrazí, ani se nezahojí. Tuhé mrazy mohou navíc nezhojené ranky vysušit a zaschlé konečky větví následně moc parády nenadělají. Tvarování živých plotů se provádí jednou až dvakrát ročně. Záleží na bujnosti růstu a nárocích na ideální tvar. Z praxe i literatury lze doporučit tvarování jednou na jaře (březen až květen) a popřípadě podruhé koncem léta (konec srpna až září).
Túje čili zerav západní (Thuja occidentalis) má velmi široký sortiment kultivarů. Najdeme mezi nimi typy různých tvarů, vysoké stromovité, kuželovité, úzce sloupovité i keřovité. Na druhé straně je řada zakrslých kultivarů kuželovitých, kulovitých i rozložitých. Správný tvar je tudíž závislý na druhu rostliny. Túje můžete využít jako solitéry, do skupinových výsadeb (pozor na příliš mnohobarevné kombinace), do skalek či jako přenosnou zeleň.
Videonávody – která videa skutečně stojí za sledování a proč
Tato výběrová sekce vznikla na základě forenzní analýzy desítek videí o řezu a péči o ovocné stromy. Nejde o náhodné odkazy, ale o zdroje, které:
ukazují konkrétní řezy přímo na hrušních,
vysvětlují, co a proč se dělá,
zpřístupňují chyby, které se běžně dělají,
doplní znalosti z textu o reálnou demonstraci.
1. Jarní řez hrušky – od výsadby do plné plodnosti
Toto video ukazuje řezy přímo na hrušních v různém stádiu růstu – od mladých stromků až po plodící stromy. Autor zde vysvětluje konkrétní kroky při jarním řezu v české nebo středoevropské sezóně a ukazuje chyby i správné zásahy. Skvělé pro pochopení dynamiky řezu mezi lety i specificky pro hrušně, včetně omlazovacích řezů starých stromů.
2. Pruning Fruit Trees – techniky řezu krok za krokem
Anglické video, které srozumitelně ukazuje základní postupy řezů ovocných stromů: jak vybírat větve, jak tvořit korunu a jaké typy řezů existují. Ač není zaměřeno jen na hrušně, principy tvarování a prosvětlování koruny jsou univerzální a dobře se dají aplikovat i na hrušeň.
3. Největší chyby při tvarování hrušně
Toto video ukazuje nejčastější chyby, které lidé dělají při řezu hrušní, včetně nevhodného zkracování větví a špatného výběru řezných míst. Je praktickou ukázkou toho, co se nedělat, a pomáhá tak lépe pochopit teorii z textu.
4. Jak stříhám starší hrušně – Radkův sad
Video od českého pěstitelského kanálu ukazuje konkrétní zásahy u starších hrušní. Autor vysvětluje, jak vybírá větve, jak zacházet se silnějšími větvemi a jak vyvažovat tvar koruny. Je to skvělý doplněk k textovým zkušenostem se „starou hrušní“ z článku.
5. Jak stříhám hrušně 3–5 let po výsadbě
Tento díl se zaměřuje na mladší stromy, které jsou nejčastěji na malých zahradách. Ukazuje, jak tvarovat korunu v prvních letech po výsadbě, což je pro pochopení raného vývoje stromu a prevenci chyb klíčové.
6. Fruit tree pruning techniques – obecné zásady
Video demonstruje zásady pro řezy, které zvyšují přístup světla a snižují riziko chorob. I když se nejedná konkrétně o hrušně, techniky jsou přenositelné a dobře vysvětlují v textu zmíněné principy prosvětlování koruny a tvarování.
Tipy pro sledování: Začnete-li nejprve s videem o jarním řezu hrušní a poté si projdete praktické ukázky chyb a tvarování, získáte mnohem lepší představu o tom, jak postupovat krok za krokem. Video o technikách řezu obecně vás pak naučí principy, které můžete aplikovat i na jiné ovocné stromy a zpřesnit si koordinaci nástrojů a úhlů řezu.
Konifery se vysazují jako různorodé skupiny jehličnanů i jednotlivé solitéry nápadné nejen pestrými jehlicemi či zajímavým tvarem, ale i nízkým nebo přímo zakrslým růstem.
Většinu těchto zákrsků tvoří kultivary našich dobrých známých jehličnanů – borovice, smrku, tisu nebo jalovce. Ve skalkách objevíme často ještě menší zakrslíky smrčků, cypřišků nebo půdopokryvných jalovců.
Výhodou těchto konifer je velmi pomalý růst do výšky, navíc většina z nich dobře snáší zaštipování a tvarování mírným řezem nebo zastřihnutím.
Velmi oblíbeným jehličnanem je zakrslý kónický smrček (Picea glauca Conica) dorůstající po letech do výšky dvou a půl metru nebo pomalu rostoucí, ploše kulovitý smrk (Picea pungens Glauca globosa) vysoký do jednoho metru.
V posledních letech se objevují formy zakrslých smrků s jehlicemi namodralými, zlatavými a stříbrnými.
Stejně tak najde uplatnění borovice kleč (Pinus mugo), která je k dostání v četných variantách a barevných odstínech. Je nenáročná na půdu a odolává znečištěnému prostředí, větší nároky má jen na světlo. Dobře snáší tvarování zaštipováním jarních výhonů v červnu. Zpomalí se tak růst, a navíc borovice získá kompaktnější vzhled.
Krásnou solitérou malé zahrady se může stát jedlovec (Tsuga canadensis Minuta) dorůstající výšky šedesáti centimetrů, hustý a ploše převislý. Snese i vlhké půdy a je velmi odolný proti mrazu.
Dobře vypadají i nízké a poléhavé kultivary jalovce s jehlicemi od stříbřitě bílé přes modravou až po žlutou. Rostou poměrně pomalu a některé kultivary mají při plazivém růstu schopnost kopírovat terén.
Za zmínku stojí i tis červený (Taxus baccata) nebo tis japonský (Taxus cuspida) v zakrslém tvaru, případně jejich kříženci. Rostou hodně pomalu, velmi dobře snášejí tvarování řezem a v nabídce najdete i barevné variety.
Všechny výše jmenované jehličiny se hodí nejen pro výsadbu do skalek, ale i do pěstebních nádob. Před nákupem v zahradnictví je dobré poradit se s odborníky, jak zkombinovat různé tvary a jejich barevnost.
Nejvhodnější dobou pro jejich výsadbu je jaro nebo podzim, konifery pěstované v kontejnerech lze vysazovat celoročně.
Zakrslé jehličnany žijí několik desetiletí, potřebují proto při výsadbě do nádob dobrou drenáž a nevysychavou propustnou zeminu.
Hluboký stín nesvědčí zvlášť mladým rostlinám, které se pak vytahují a ztrácejí tvar. Pravidelná zálivka je samozřejmostí i v bezmrazém období během vegetačního klidu – konifery většinou nezmrznou, ale uschnou.
Během vegetace jsou vhodná hnojiva podporující růst, ke konci vegetačního období hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu – k podpoře vyzrávání pletiv. Při dobré péči vám konifery s
Myrta patří k rostlinám, kterým velmi sluší tvarování. Obzvlášť vynikne, když jí ponecháte delší rovný kmínek a korunku sestříháte do tvaru koule. Dvě takovéto rostliny mohou dekorovat vstup vašeho domu, terasu apod. Díky drobnému olistění a květům je myrta vhodná i k tvarování na pokojovou bonsaj. Do požadovaného tvaru ji seřezáváme nejlépe v dubnu. Pokud chceme, aby keřík zhoustl, můžeme mu během růstového období postupně zaštipovat nové výhonky. Jestliže myrtu seřezávat nebudete a necháte jí volný růst, bude naopak více nakvétat.
V minulosti byly přísně stříhané ploty unikátem a pýchou zahrady. Vytvářely se nízké i vysoké živé ploty, ornamenty a labyrinty. Dnes si kromě nich můžete ze dřevin vytvarovat i jakýkoli geometrický tvar, zvíře či postavu. Zezačátku vyzkoušejte nejprve jednoduché tvary, jako je koule nebo jehlan. Při volbě tvaru však vždy zohledněte styl zahrady, ne všude se stříhané tvary hodí. Výbornou pomůckou pro vás následně budou i speciální šablony, například ve tvaru ptáka, zajíce nebo kočky, které si můžete pořídit v zahradním centru či hobby marketu. Kromě nich budete potřebovat i ostré nůžky. Šablony ke tvarování dřevin bývají zpravidla z pozinkovaného drátu, odolného vůči povětrnostním vlivům. Kulovitou šablonu zakoupíte v různých velikostech a obvykle ji tvoří dvě polokoule, které se k sobě upínají pomocí svorek. K tvarování koule si ale nemusíte hned kupovat šablonu, stačí ji vystřihnout z kartonu. Stejně tak živý plot zastřihnete do stejné výšky a šířky pomocí rovné desky nebo provázku. Ani složitější šablony si nemusíte pořizovat, s trochou zručnosti je vyrobíte z jemného, takzvaného králičího pletiva.
Při každém řezu vlastně keř stále maličko omlazujeme. Prostředkem k tomu jsou zásobní čípky, o kterých jsem se již dnes zmínila, a také pravidlo, na základě kterého se ono omlazení provádí – jmenuje se princip Guyotova řezu. Spočívá v tom, že se na keři z jednoletého dřeva nařezává dvouoký čípek a nad ním plodonosný čípek nebo tažeň. Nad ním (myšleno morfologicky, tedy blíže kmeni nebo starému dřevu) je vždy zásobní čípek. Při rašení z každého očka začne vyrůstat letorost (pokud ovšem očko v zimě nezmrzlo). Z dvouokého zásobního čípku tedy vyrostou dva letorosty, které se v následujícím roce využijí stejně: spodní na zásobní čípek a ten horní na plodonosný čípek nebo tažeň.
Zdravé očko
Očko poškozené mrazem
Pokud zásobní čípek takto využít nelze, třeba proto, že jeden z výhonů je krátký, musíme vyhledat jiný vhodný výhon pro nařezání plodonosného čípku nebo tažně a výhon morfologicky postavený pod ním využijeme na zásobní čípek. Vtip řezu spočívá v tom, že vše za jednoletým dřevem, ponechaným na keři, se odřízne, tedy všechno nevyužité jednoleté i dvouleté dřevo. Tímto způsobem se keř každoročně maličko omladí a nerozrůstá se do stran, odborně: „nevysoukává se“. Tento postup je důležitý proto, že při řezu omezuje počet řezných ran. A co pro révu řezná rána, to poškození cévních svazků, které se musí s tímto poškozením vypořádat tak, že „odbočí“. Důsledkem je „křivolaká“ cesta pro živiny proudící z kořenů. Při ponechání většího počtu řezných ran na keři jsou rostoucí letorosty špatně vyživovány. Tento „trošku zmlazovací“ princip se využívá při všech způsobech tvarování keře, ať jde o tvary vrcholové nebo kordonové. Viz následující obrázek:
řez vinné révy obrázky
A jaké jsou ty způsoby tvarování?
Rozlišují se dva typy: tvary vrcholové a kordonové. Vrcholové tvary tvoří kmen z víceletého dřeva, zakončený jednoletým výhonem, který se podle délky, jak již víme, často označuje tažeň. Tažeň se na kmeni obvykle ponechává jen jeden, někdy (při požadovaném větších zatížení) dva. U kordonových tvarů víceleté dřevo vytváří kromě kmene také ramena, na kterých se nařezávají čípky, vždy střídavě zásobní a plodonosné. Vrcholové tvary se obvykle používají v produkčních vinicích, kde záleží na jednoduchosti a rychlosti provádění řezu. Kordonové tvary naopak často využívají pěstitelé na zahrádkách, kde se pomocí kordonových ramen dají keře tvarovat do požadovaných tvarů, například na pergoly nebo révové stěny. Takováto tvůrčí činnost zahrádkáře často svede k přetěžování keřů vysokým počtem ponechaných oček. Proto je vždy dobré myslet na
Sukulentní bonsaje se sice těžko vyrovnají svým pravým kolegyním, ale mají oproti nim řadu výhod. Hlavní z nich je to, že nemusíte čekat desítky let, než rostlina vytvoří svůj charakteristický bonsajový tvar. Ze sukulentních rostlin můžete vytvarovat efektní bonsaj již za několik málo let. Pokud se vám řez nepodaří, není nic ztraceno, sukulenty rychle obrůstají, takže můžete brzy provést nápravu. Jsou to rostliny velmi nenáročné a odolné. Bez problému snesou i delší absenci zálivky, což je další nesporná výhoda oproti klasickým bonsajím, které musíte pravidelně zalévat. Sukulenty, mezi nimi i Aeonium, které chcete tvarovat jako bonsaj, pěstujte stejně jako ostatní, pouze je nehnojte a dopřejte jim méně vody. Hnojením byste rostlinu zbytečně podporovali v růstu, což by bylo v rozporu s vašimi úmysly vytvořit z ní bonsaj. Tvarování se nebojte, rostliny snesou hodně. Řez provádějte pouze ve vegetační sezóně. Myslete na to, že ne všechny sukulenty (Aeonia) jsou vhodné k tvarování. Například z Aeonia tabuliforme bonsaj uděláte těžko, jeho přízemní růžice se nemůže stříhat.
Brslen prořezávejte koncem zimy až začátkem jara, než začne nový růst, abyste si udrželi velikost a tvar, odstranili odumřelé nebo nemocné větve nebo zlepšili strukturu. U přerostlých rostlin lze provést „renovační“ prořezávání odstraněním až jedné třetiny nejstarších stonků každé jaro po dobu několika let. Lehké „úpravy“ prořezávání lze provést koncem jara nebo začátkem léta, abyste nasměrovali růst, ale vyhněte se prořezávání nových výhonů koncem léta nebo na podzim.
Nejlepší doba pro prořezávání
Pozdní zima až začátek jara
Toto je optimální doba pro většinu prořezávání, včetně odstraňování odumřelých, poškozených nebo křížících se větví a tvarování rostliny.
Brzy na jaře před novým růstem
Prořezávání předtím, než rostlina začne rašit listy, je ideální pro strukturální práce a renovaci.
Druhy prořezávání a kdy je provádět
Běžné prořezávání
Zaměřte se na odstraňování odumřelých, nemocných nebo zlomených stonků, abyste podpořili zdravou rostlinu. To lze provést koncem zimy nebo začátkem jara.
Tvarovací prořez
Pro zachování velikosti a tvaru je nejlepší provést lehký prořez koncem jara nebo začátkem léta, poté, co se objeví hlavní nový porost.
Rekonstrukční prořez
U přerostlých rostlin postupně odstraňujte asi jednu třetinu nejstarších nebo přerostlých stonků během tří let. Začněte koncem zimy/začátkem jara.
Tipy pro prořezávání
Čisté nástroje: Vždy používejte čisté a ostré zahradnické nůžky, abyste zabránili vzniku chorob.
Stříhejte až u pupenu: Při prořezávání větví za účelem tvarování rostliny řežte těsně nad pupenem směřujícím ven, abyste podpořili nový růst v požadovaném směru.
Vyhněte se pozdnímu letnímu prořezávání: Vyhněte se prořezávání koncem léta nebo na podzim, protože nový porost nemusí mít čas ztvrdnout před zimou.
Video ukazuje reálný jarní řez katalpy, což je přesně situace popsaná v článku. Autor vysvětluje, jak strom reaguje na silnější řez a jaké výhony se objevují během další sezóny.
Důležité momenty videa
0:30–1:30 vysvětlení kdy stříhat katalpu
1:30–3:00 praktický řez dlouhých výhonů
3:00–4:30 reakce stromu po řezu
Kdy a jak stříhat katalpu
Proč jsem vybral právě toto video
Video systematicky vysvětluje:
správné období řezu,
sanitární řez,
tvarovací řez,
péči o strom po zimě.
To velmi dobře odpovídá části článku „Jak stříhat katalpu krok za krokem“.
Důležité momenty videa
0:20–1:10 kdy stříhat katalpu
1:10–2:30 sanitární řez
2:30–3:40 tvarování koruny
3:40–4:40 péče o strom po řezu
Jarní řez katalpy – detailní návod
Proč jsem vybral právě toto video
Video detailně ukazuje techniku řezu větví a vysvětluje typické chyby při řezu katalpy. Autor vysvětluje také optimální termín řezu a důvody pro pravidelnou údržbu stromu.
Důležité momenty videa
0:30–1:20 ideální termín řezu
1:20–2:40 správná technika řezu
2:40–4:00 nejčastější chyby
Pollarding katalpy (řez na hlavu)
Proč jsem vybral právě toto video
Video ukazuje drastičtější typ řezu, takzvaný pollarding (řez na hlavu). Tento způsob řezu je v článku vysvětlen jako metoda pro omezení velikosti stromu a podporu růstu velkých listů.
Důležité momenty videa
0:40–1:30 vysvětlení pollardingu
1:30–2:50 zkracování hlavních větví
3:00–4:30 reakce stromu na silný řez
Redukční řez velké katalpy
Proč jsem vybral právě toto video
Video ukazuje praktickou situaci, kdy je katalpa příliš velká a je potřeba ji výrazně zmenšit. Autor ukazuje postup, jak strom zkrátit a zároveň zachovat stabilitu koruny.
Na vybranou dřevinu navlečte šablonu zvoleného tvaru a vyčnívající větévky ze šablony odstřihněte. Šablonu na rostlině ponechte, důkladně ji ale upevněte k zemi, aby se působením větru neposunula. Rostlina šablonou proroste tak, že ji nebude vidět, a vy budete příště už jen zastřihávat nově vyrašené větévky. Ideálním obdobím k tvarování je duben a pak začátek léta, tedy červen. Drobné estetické zastřihávání můžete samozřejmě provádět během celého roku kromě zimy. Rostliny stříhejte ideálně za podmračeného počasí a keře nezapomeňte pravidelně zalévat. Nůžky po každém řezu očistěte, abyste jimi nepřenesli na jinou dřevinu případné onemocnění či škůdce.
Keř vytvarovaný do spirály si můžete také zkusit vytvořit. Vyberte si ale dostatečně pevnou a velkou rostlinu, aby na ní bylo tvarování vidět, nejlépe s rovným kmenem. Obtočte kolem ní provázek v přibližně stejných rozestupech, poslouží vám jako vodicí čára, a začněte podle něj keř odshora dolů zastřihávat. Máte-li ale pěknou, vzrostlou túji, zkuste ji první rok nejdříve sestříhat do tvaru kužele a až následující vyzkoušejte spirálu. Tvarované okrasné dřeviny, které se střihem udržují v daných tvarech, ať už geometrických nebo jiných, se nazývají také topiary. Složitější topiary mohou mít podobu i živé sochy. Pojmenování topiary je odvozeno od latinského slova označujícího ornamentální krajiny a čeština pro něj zatím název nemá.
Japonská vrba ztrácí růžovou barvu nejčastěji kvůli nedostatku světla nebo chybějícímu řezu, který podporuje nové barevné výhony.
Typické zbarvení mají pouze mladé výhony, proto je pravidelný řez japonské vrby naprosto zásadní. Pokud rostlina roste ve stínu, barvy se také ztrácí. Dalším faktorem je stáří větví – starší výhony už barvu nemají. Pro udržení efektu je potřeba kombinace slunného stanoviště a každoročního řezu.
Kdy je nejlepší stříhat japonskou vrbu?
Nejlepší doba na stříhání japonské vrby je konec zimy nebo brzké jaro, kdy ještě nezačala intenzivně růst.
Řez v tomto období podpoří tvorbu nových výhonů, které nesou typické zbarvení. Můžete ale provést i lehký letní řez pro udržení tvaru. Důležité je, že řez japonské vrby není jednorázová záležitost, ale pravidelná péče. Pokud ho vynecháte, koruna se rozpadne a rostlina ztratí svůj dekorativní vzhled.
Jak často zalévat japonskou vrbu?
Japonská vrba potřebuje pravidelnou zálivku, protože špatně snáší sucho, ale zároveň nesmí stát ve vodě.
Ideální je udržovat půdu stále mírně vlhkou. V létě zalévejte častěji, zejména u rostlin v květináči. Přelití ale může způsobit problémy s kořeny. Zálivka japonské vrby musí být vyvážená – ani sucho, ani přemokření. Právě špatná zálivka je nejčastější důvod, proč rostlina chřadne.
Proč japonská vrba usychá?
Usychání japonské vrby bývá způsobeno suchem, přemokřením nebo poškozením kořenů.
Často jde o kombinaci faktorů – například špatné stanoviště a nevhodná zálivka. Pokud jsou kořeny dlouhodobě ve vodě, začnou zahnívat. Naopak sucho způsobí rychlé zasychání výhonů. Problémy japonské vrby je potřeba řešit včas, jinak se stav rychle zhoršuje. Důležitá je kontrola půdy a celkového stavu rostliny.
Jak dosáhnout husté koruny japonské vrby?
Hustou korunu japonské vrby vytvoříte pravidelným a poměrně razantním řezem.
Bez řezu rostlina vytváří dlouhé a řídké výhony. Každoroční zkrácení větví podporuje větvení a zahuštění. Ideální je kombinovat jarní řez s lehkým letním tvarováním. Stříhání japonské vrby je základní nástroj, jak ovlivnit její vzhled. Čím více řežete, tím hustší a kompaktnější koruna bude.
Může japonská vrba růst ve stínu?
Japonská vrba ve stínu poroste, ale ztratí barvu a nebude tak dekorativní.
Sluneční světlo je klíčové pro tvorbu barevných listů. Ve stínu rostlina zeslábne a výhony budou méně výrazné. Pokud chcete plný efekt, zvolte slunné stanoviště. Polostín je kompromis, ale plný stín není vhodný. Pěstování japonské vrby je vždy nejlepší na světle.
Jak správně zasadit japonskou vrbu?
Japonskou vrbu sázejte do propustné, živné půdy na slunné místo, kde bude mít dostatek prostoru.
Ve většině případů Thuja Smaragd ze starého hnědého dřeva neobrazí, protože zde chybí aktivní pupeny schopné regenerace.
Pokud je větev uvnitř zcela hnědá a bez pružnosti, šance na nové výhony je velmi nízká. Výjimkou mohou být mladší rostliny s dostatečnou vitalitou. Řez do zeleného dřeva je bezpečnější než zásah hluboko do staré části. Spoléhat na obrůstání z hnědého středu je u starších plotů obvykle nereálné.
Za jak dlouho poznám, že túje po hlubokém řezu přežila?
První známky regenerace se obvykle projeví během jedné vegetační sezóny, pokud rostlina reaguje pozitivně.
Nové výhony se objevují na zbývajících zelených částech, nikoli ze suchého středu. Pokud po celé sezóně nevidíte žádný nový růst, je pravděpodobné, že zásah byl příliš hluboký. Vitalita během prvního roku je rozhodující indikátor dalšího vývoje. Úplná obnova hustoty může trvat 2–3 roky.
Můžu túji Smaragd zkrátit o jeden metr?
Zkrácení o jeden metr je možné pouze tehdy, pokud zůstane dostatek zelené hmoty nad místem řezu.
Pokud by řez zasáhl převážně hnědé staré dřevo, hrozí trvalé vyholení vrchní části. U mladších rostlin je zásah bezpečnější než u starých plotů. Radikální snížení výšky je nutné plánovat opatrně a ideálně po etapách. Postupné snižování během dvou sezón bývá bezpečnější varianta.
Je hluboký řez lepší na jaře nebo v létě?
Nejvhodnější období pro hlubší zásah je časné jaro před intenzivním růstem.
V létě je možné provést lehké korekce, ale hluboký řez během horkých a suchých dnů zvyšuje stres. Podzimní zásah před zimou je rizikový kvůli mrazům. Jarní období dává rostlině celou sezónu na regeneraci. Vyhněte se extrémům počasí při plánování řezu.
Co když je túje uvnitř úplně hnědá?
Pokud je vnitřek zcela hnědý, hluboký řez obvykle nepovede k obnově.
V takové situaci lze zkusit postupné vyřezávání jednotlivých starých větví, ale je třeba počítat s nejistým výsledkem. U velmi starých rostlin bývá efektivnější zvážit výměnu. Realistické zhodnocení stavu je klíčové před investicí času. Trvalé vyholení je častým následkem příliš radikálního zásahu.
Pomůže silné hnojení po hlubokém řezu?
Silné dusíkaté hnojení po hlubokém řezu může rostlinu spíše oslabit než posílit.
Přehnojení stimuluje rychlý, ale slabý růst, který je citlivý na sucho a mráz. Vhodnější je mírné přihnojení kompostem a dostatečná zálivka. Vyvážená péče podporuje stabilní regeneraci. Přehnaná snaha „donutit“ rostlinu růst může vést k dalšímu stresu.
Může túje po hlubokém řezu úplně uschnout?
Ano, při příliš radikálním zásahu může Thuja Smaragd postupně uschnout, zejména pokud je oslabená suchem.
Správné načasování řezu je u švestek zásadní. Mnoho problémů, které se u stromů objevují po řezu, není způsobeno samotným řezem, ale jeho nevhodným termínem.
Na rozdíl od jabloní nebo hrušní patří švestky mezi peckoviny. Ty mají vyšší citlivost na infekce přes řezné rány. Pokud je řez proveden ve špatném období, může být strom oslabený nebo náchylnější k chorobám.
Jarní řez
Jarní období je vhodné především pro lehké tvarování mladých stromů. Strom začíná aktivně růst a dokáže rány poměrně rychle zacelit.
Jarní řez je vhodný zejména v těchto situacích:
tvarování mladého stromku po výsadbě
odstranění slabých nebo poškozených větví
lehké prosvětlení koruny
Je však důležité vyhnout se období silných mrazů. Pokud je strom řezán během mrazivého počasí, mohou se rány poškodit.
Řez během květu
Někteří sadaři doporučují provádět lehký řez dokonce během květu. Strom je v té době velmi aktivní a rány se hojí rychleji než v zimě.
V praxi se během květu obvykle odstraňují:
slabé výhony
větve rostoucí dovnitř koruny
větve poškozené větrem nebo sněhem
Tento zásah by měl být spíše mírný. Silný řez v tomto období může strom zbytečně oslabit.
Letní řez
Letní řez patří mezi nejbezpečnější zásahy u švestek. Strom je v plné vegetaci, proudění mízy je silné a rány se rychle uzavírají.
Letní řez má také jednu velkou výhodu – omezuje nadměrný růst stromu. Pokud odstraníte některé výhony v létě, strom obvykle nereaguje tak silným růstem jako po zimním řezu.
Nejčastější letní zásahy jsou:
odstranění vlků
zkrácení příliš dlouhých výhonů
prosvětlení husté koruny
Proč se vyhnout zimnímu řezu
Zimní řez je u švestek považován za nejrizikovější období. Strom je v klidovém stavu a jeho obranné mechanismy jsou omezené.
Otevřené rány mohou být vstupní branou pro houbové choroby. Největší riziko představuje právě stříbřitost listů, která může postupně poškodit celé větve.
Dalším problémem zimního řezu je silná reakce stromu. Na jaře může strom vyhnat velké množství nových výhonů, které zahušťují korunu.
