Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

ŠÁCHOR JEDLÝ

OBSAH

Šáchor jedlý (Cyperus esculentus)

Někdy také zelenošáchor jedlý bývá označován lidově jako zemní mandle nebo také „tygří ořech“. Je prastarou rostlinou, jejíž jedlé hlízy byly nalezeny v Egyptě, v hrobech a sarkofázích jako potrava na věčnou cestu zemřelým. Tyto olejnaté hlízy mají hnědou barvu a sladkou mandlovou chuť. Říká se jim čufa nebo gomi a ve velkém se pěstují především v Orientu. Jsou velmi zdravou potravinou. Mají vysoký obsah nenasycených mastných kyselin, vápníku, hořčíku, draslíku a sodíku. Ve slupce najdeme rutin, který posiluje cévy. Jsou také zdrojem vlákniny a energie. Lze je konzumovat v syrovém stavu, vařené i pečené. Upražené a rozemleté mohou nahradit kávu, vyrábí se z nich jedlý olej, jsou součástí luxusní vlasové a nehtové kosmetiky. V arabských zemích se z nich připravuje sladký nápoj zvaný „šerbet“. V Evropě jsou oblíbené především ve Španělsku, v oblasti Valencie. Po usušení je rozemelou, přidají vodu, cukr, citrónovou šťávu a přefiltrují. Tomuto nápoji se říká horchata neboli šáchorové mléko. Podává se hlavně v letních dnech s ledovou tříští jako skvělé osvěžení.

Šáchor jedlý se dá pěstovat i u nás, ale pouze v teplejších oblastech. Není úplně mrazuvzdorný (cca do -10 stupňů). Můžeme ho umístit jak do záhonu, tak do prostorného květináče. Potřebuje lehčí písčitou půdu a vydatnou zálivku. Vysazuje se v dubnu a na podzim, kdy nadzemní část rostliny začne odumírat, sklízíme hlízky.

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět šáchor jedlý.

Zdroj: Šáchor

Poradna

V naší poradně s názvem FIKUS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kristina.

Myslím si že ficus nekvete nemyslím si to špatně? včera mi kamarádka tvrdila že kvete

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Fíkus je české jméno pro rostlinu fíkovník pryžodárný a ten opravdu kvete. Stejně jako u jiných členů rodu Ficus, květy vyžadují jen určitý druh vosku, aby jím byly opylovány ve společně vyvinutém vztahu. Vzhledem k tomuto vztahu rostlina nevytváří vysoce barvité nebo voňavé květy, které by přilákaly další opylovače. Plod je malý žlutozelený oválný 1 cm dlouhý, sotva jedlý a obsahuje pouze životaschopné semeno. Zde se můžete podívat, jak vypadají jeho květy www.google.cz/images…

Zdroj: diskuze Fíkusy druhy a pěstování

Šáchor hnědý (Cyperus fuscus)

Jedná se o subatlantsko-euroasijský druh rozšířený hlavně v Evropě. V ČR patří mezi ohrožené druhy rostlin, zákonem ale chráněný není. Roste v mokrých písčitých půdách, na dnech rybníků, lučních prameništích, na březích tůní. Vyhovují mu vlhké až podmáčené humózní půdy. Kvete od července do října.

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět šáchor hnědý.

Zdroj: Šáchor

Diskuze

V diskuzi KDO MÁ DOMA ŠÁCHOR? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MARIE DUŠÁTKOVÁ.

Nemohu aspoň 2 kusy květiny šáchoru sehnat a 300 semen je mi nanic a nepotřebuji je.Jsem od Strakonic a nevím, kde bych tuto zvlhčující rostlinu koupila. V prodejnách ji znají, ale nemají.Nemáte ji někdo doma? stačí malá, však naroste, díky.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Kdo má doma šáchor?

Jedovatost

Pro savce je jedovatý, pro ptáky je jedlý. Bezpečný je loubinec krátkostopečný (Ampelopsis brevipedunculata).

Zdroj: Psí víno

Šáchor pro kočky

Pokud máte doma kočičího mazlíčka, který nemá přístup na zahradu nebo se bojíte pojídání běžné trávy (může být kontaminována různými nečistotami), měli byste mu dopřát nějakou zelenou rostlinu, kterou bude moci okusovat. K tomuto účelu je vhodný právě šáchor (Cyperus alternifolius „Zumula“). Velmi rychle roste a jeho mladé výhonky kočky milují. Pojídáním „zeleného“ si čistí svůj trávicí trakt od chlupů, které spolykají při své pravidelné očistě, a udržují ho zdravý. Tento šáchor je oblíbený i u ostatních domácích zvířat (psi, papoušci, hlodavci, želvy,...), pro které je zelené krmení nezbytné. Zvláště v zimním období, kdy je nedostatek čerstvé trávy, je šáchor adekvátní náhradou.

Zdroj: Šáchor

Šáchor hlíznatý (Cyperus rotundus)

A ještě jeden zajímavý druh – šáchor hlíznatý s výraznými zdravotními účinky. Působí protizánětlivě, proti bolestem, křečím a bakteriím. Můžete se setkat i s jeho synonymem Musta. Již ve staré Číně se používal nejen jako analgetikum, ale i k posílení organismu a jako afrodisiakum. V Indii se užíval k léčbě cholery a úplavice. Zmírňuje záněty kloubů, bolesti zad a svalů. Velmi účinný je při bolestivé menstruaci, v menopauze, pozitivně ovlivňuje také premenstruační syndrom. Harmonizuje činnosti jater, slinivky a sleziny, snižuje překyselení žaludku, dokonce i krevní tlak.

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět šáchor hlíznatý.

Zdroj: Šáchor

Kde se dá šáchor koupit

Šáchor seženete ve vybraných květinářství nebo zahradnictví. Velmi jednoduše se také množí. Pokud tedy máte v okolí nějakého pěstitele, požádejte ho, ať vám jednoduše část rostliny oddělí. Po odkvětu vám také může odříznout vrcholovou část lodyhy s listy, kterou dejte do sklenice s vodou. Po čase pustí kořeny a vy ji můžete zasadit do lehkého propustného substrátu. Vydatně zalévejte měkkou vodou, v době vegetace dvakrát týdně přihnojte a každý rok pak přesaďte do většího květináče.

Zdroj: Šáchor

Šáchor žlutavý (Cyperus flavescens)

Ve většině evropských států patří k druhu, který za poslední dobu ze svého původního rozšíření velmi ustoupil. V ČR se v minulosti vyskytoval v mnoha lokalitách, nyní téměř vyhynul. Je to způsobeno zánikem vhodných biotopů a intenzifikací rybníkářství. Výskyt je potvrzený pouze v jedné lokalitě na Třeboňsku. V závislosti na vnějších podmínkách se může jeden rok objevit množství těchto jedinců, další rok naopak žádné. Kvete od července do září.

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět šáchor žlutavý.

Zdroj: Šáchor

Šáchor papírodárný (Cyperus papyrus)

Tento vytrvalý druh šáchoru dosahuje výšky 2 – 2,5 m. Jeho původní vlastí je východní Středomoří, ve velkém množství rostl v močálech nilské delty. Jeho český botanický název je poněkud zavádějící. Nevyráběl se z něho papír, nýbrž papyrus. A nejen to. V Egyptě měl velmi široké uplatnění – od výroby člunů, košů, lan, sandálů, přes stavební materiál, až po topivo. Z jeho oddenků se také připravovaly různé pokrmy.

Jak již bylo zmíněno, tento druh má v současné době uplatnění i jako velice pěkná a dekorativní pokojová rostlina. Aby vám prospívala, vytvořte jí vhodné podmínky popsané výše.

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět šáchor papírodárný.

Zdroj: Šáchor

Pokojová rostlina šáchor

Šáchor je ale také velmi oblíbenou pokojovou rostlinou. Pro tyto účely se nejvíce hodí šáchor papírodárný a jeho příbuzný šáchor zakrslý. Vyznačuje se úzkými trávovitými listy, které na koncích dlouhých lodyh vytvářejí jakýsi deštník. Nad nimi se může objevit květenství z hnědých klásků. Šlechtěním vznikly i druhy, které ale nejsou pouze zelené. Některé mají listy téměř žluté, jiné zelené s bílým proužkem.

Pěstování šáchoru není nikterak náročné. Vyhovuje mu stálá pokojová teplota kolem 20 stupňů a dostatek světla. Přímému slunci ho ale nevystavujte. Co je ale podstatné a pro rostlinu nezbytné, je dostatek vody. Květináč proto postavte do hluboké misky, která by měla být neustále plná vody. Zemina by neměla nikdy vyschnout. U této rostliny se nemusíte bát tzv. „přelití“. Naopak, je to vodomil, kterému se zavděčíte i pravidelným rosením listů. Pokud listy seschnou, rostlina se dá už jen těžko zachránit. Aby měly listy zdravě zelenou barvu, je dobré k zalévání používat měkkou nebo odstátou vodou. Při zálivce tvrdou vodou konce listů hnědnou a vypadají, jakoby usychaly.

Zdroj: Šáchor

Maranta třtinová

Maranta třtinová roste v západní Indii a tropické Americe, kvete v červenci a srpnu. Má drobounký bílý květ. Patří mezi trvalky. Pod zemí vytváří článkovitý oddenek, který je po převaření jedlý. Lodyhy dorůstají výšky 1–3 m. Střídavé vejčité listy jsou charakteristické zduřením mezi řapíkem a čepelí, vyznačují se zajímavou barevnou kresbou. Důležité je dopřát rostlině vysokou vzdušnou vlhkost.

Zdroj: Maranta běložilná

Kuřátka zlatá

Ramaria aurea mají větší plodnice s citronově až oranžově žlutými větvičkami ve stáří, dorůstají do výšky i šířky 60-120 mm. Solidní báze bývá bělavá, částečně ponořená v zemi, odspodu se rozvětvuje na více hrubých nebo tenčích odnoží, které se nakonec rozdělují na tenké nepravidelné větvičky, v mládí medově žluté nebo chromově žluté a ve stáří bledě žlutookrové. Větvičky jsou na koncích tenké, zahrocené, často s 2 až 3 zoubky, někdy bývají i zaoblené. Dužina je měkká, špinavě krémová, chuť a vůni má příjemnou. Výtrusný prach je žlutookrový.

Tento druh je jedlý.

Zdroj: Houba kuřátka

Kuřátka žlutá

Kuřátka žlutá patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od července do října. Plodnice kuřátek žlutých jsou vysoké 70-150 mm, rozvětvené v sírově až citronově žluté větvičky, nahoře s okrovým nádechem. Zpravidla mají 2-3 krátké špičky nebo jsou tupé. Třeň je bělavý až nažloutlý, po poranění přechází do hnědočervené barvy. Kuřátka žlutá rostou jednotlivě a nepříliš hojně. Vyskytují se především v listnatých lesích, zejména v bučinách, méně často i pod smrky a borovicemi. Podobná jsou kuřátka zlatá, která však mají větší plodnice s citronově až oranžově žlutými, ve stáří okrovými větvičkami, v mládí s jasně žlutými špičkami a většími výtrusy.

Jde o jedlý druh vhodný do směsí a polévek, žluté větvičky se skvěle vyjímají v houbách zavařených na kyselo.

Zdroj: Houba kuřátka

Záměna s liškou

Liška bledá se odlišuje svou nažloutlou až bělavou barvou, její další rysy jsou s liškou obecnou shodné. Je jedlá a podobně vyhledávaná.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška bledá.

Lištička pomerančová je o něco menší, má světle oranžovou dužninu. Je jedlá, ale není tak gastronomicky využitelná.

Zde můžete vidět, jak vypadá lištička pomerančová.

Lišák zprohýbaný se od lišky obecné liší ostnitým hymenoforem. Je jedlý.

Zde můžete vidět, jak vypadá lišák zprohýbaný.

Liška nálevkovitá, jejíž plodnice je na rozdíl od lišky obecné žlutohnědá, je jedlá.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška nálevkovitá.

Hlíva olivová se od lišky odlišuje výrazně. Má zespoda klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskytuje pouze vzácně. Je jedovatá.

Zde můžete vidět, jak vypadá hlíva olivová.

Zdroj: Houba liška obecná

Nejen květ, ale i plod je jedlý

Lípa poskytuje nejen květ. Zkuste rozkousat lipovou kuličku. Když spěje do stádia plodu, chutná jako oříšek. A když je to ještě poupě, je to takový „čaj v kostce“, tedy vlastně v kuličce. Když ji pořádně rozkoušeme, ucítíme tu skvělou vůni a taky výbornou chuť – hladivou a tak trochu po medu. Pochutnáme si a ještě uděláme něco pro prevenci nachlazení, protože v té kuličce jsou enzymy a vitaminy a silice a taky slizové látky, které chrání sliznice.

Lípa

Mělo by to být z našich lip, ne z těch velkolistých, které k nám připutovaly z Ameriky a které se vysazují v parcích. Jejich květy údajně nejsou pro konzumaci vhodné.

Hanka Synková, poradkyně zdravého životního stylu
autorka 5 knih o výživě, např. „Všechno je dobré“

Zdroj: Lípa pro chuť i pro zdraví

Zavařování zelí do sklenic

Ingredience: zelí, kmín, sůl (20 g na 1 litr vody), cibule, jablka, jedlý jeřáb

Ingredience nálev: 0,7 l vařící vody, 26 g soli, 70 g cukru, 0,25 l 8% octa

Postup: Hlávky zelí zbavené vnějších listů a košťálů nakrouháme na kruhadle na úzké dlouhé proužky. Takto připravené zelí předvaříme ponořením do vařící vody po dobu 1 minuty. Předvářecí lázeň upravíme přídavkem 20 g soli na 1 l vody. Spařujeme po částech, scedíme a vodu přihřejeme. Odkapané zelí smísíme s malým množstvím kmínu, popřípadě s plátky cibule, jablek nebo s bobulemi jedlého jeřábu. Napěchujeme směs do sklenic a zalijeme horkým nálevem. Sklenice o obsahu 720 ml po zavíčkování sterilujeme 45 minut při 90 °C. Zelí připravené dle tohoto receptu lze použít stejně jako kysané zelí, to znamená pro další tepelnou úpravu nebo bez tepelné úpravy s ochucením jako salát.

Zdroj: Zavařování kysaného zelí

Jedlé kaštany

Kaštanovník jedlý, lidově jedlý kaštan, je opadavý listnatý strom z čeledi bukovité. Strom kaštanovníku dorůstá do výšky 20–25 m a má širokou vejčitou korunu. Tloušťka jeho kmene někdy přesahuje až 2 m. Dožívá se věku 1 000 let, někdy i víc. Borka je v mládí hladká, olivově hnědá, postupem času se mění v hnědošedou rozpukanou. Listy jsou na větvičce uspořádané střídavě, list na vrcholu větvičky je největší. Mají tvar podlouhlé elipsy. Každý postranní nerv na listu je zakončený ostnem. Svrchu jsou listy tmavě zelené a zespodu světle zelené. Květy se objevují v květnu a červnu. Je to rostlina jednodomá, převážně cizosprašná, lépe plodí, pokud je v okolí dva a více stromů. Plody jsou po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Semena (kaštany neboli maróny) jsou lesklá, tmavě hnědá a dozrávají v září. Jsou jedlá, jí se po upečení nebo uvaření, obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin.

Nejvíce se jedlé kaštany pěstují v jižní Evropě a v Přední Asii. V Česku se kaštanovníku nejlépe daří na teplých svazích ve vinařských oblastech. Jeho dřevo je těžké, pevné, tvrdé, pružné a houževnaté. Nevýhodou kaštanovníku je, že patří mezi silné alergeny. Neměl by být proto vysazován v blízkosti obydlí a úřadů, spíše v sadech, hájích a lesích. Děti by si pod kvetoucím kaštanovníkem neměly hrát. Hlavní sklizeň jedlých kaštanů probíhá v říjnu. Sběr plodů kaštanovníku se provádí ručně. Nejmenší plody poslouží jako surovina pro mletí kaštanové mouky. Velké a střední plody se dále zpracovávají, případně jsou po tepelné úpravě konzumovány. Pro odstranění parazitů uvnitř plodů se kaštany máčí v 50°C vodě a následně ochladí. Tímto procesem se také prodlužuje jejich trvanlivost. Dnes se tedy nemusí skladovat pouze sušené plody. Jedlé kaštany jsou známá pochoutka po celé Evropě. Obvykle se tepelně upravují naříznutím na špičce do kříže a krátkým opečením na horké plotně, a to zejména v předvánočním čase, kdy je sezona pečených kaštanů. Kaštany se mohou i rozemlít a vzniklá mouka slouží k přípravě pečených zákusků. Jedlé kaštany mají vyšší energetickou (kalorickou) hodnotu než brambory. V jižní Evropě kaštany lidé pojídají se zeleninou, s masem nebo máslem a sýrem. Světové kuchyně znají například kaštanovou kaši ke zvěřině, kaštanové pyré se šlehačkou, kaštanový pudink, kaštany v čokoládě, glazované kaštany a jiné. V našich zeměpisných šířkách se konzumují pečené kaštany nejčastěji právě v předvánočním čase.

Jedlý kaštan (Castanea sativa) pochází z oblasti Malé Asie a již v 5. století před naším letopočtem byl dopraven do Řecka a následně i do Itálie a Španělska. S koňským kaštanem (jírovec maďal), z nějž děti na podzim vyrábějí zvířátka, nemá jedlý kaštan nic společného, jedná se o různé druhy. Jedlý kaštan dozrává v říjnu a sklízí se setřásáním plodů, stejně jako u nás vlašské ořechy. Stromy se dožívají 400 i více let. Ve 14. století kaštan začali pěstovat i ve Švýcarsku, kde pro něj našli nespočet využití. Nejen že jej vařili, pekli, dusili a opékali, vyráběli z něj mouku, ale stal se i krmivem pro hospodářská zvířata. V období mezi 17. a 19. stoletím jej nahradily brambory, ale i tak se dnes často objeví ve švýcarské kuchyni. Vyhledávat by jej měli ti, kdo bojují s vysokým krevním tlakem a srdečními obtížemi. Kaštany pomáhají čistit játra, mají protiprůjmové účinky, užitečné jsou i pro ty, kdo trpí úzkostí a psychickými problémy. Za konzumaci kaštanů vám budou vděčné vaše vlasy i nehty, užitečné jsou i na respirační potíže.

Zde můžete vidět, jak vypadá jedlý kaštan.

Zde můžete porovnat ceny jedlého kaštanu.

Zdroj: Předvánoční čas na pečené kaštany


Autoři obsahu

Ing. Romana Šebková

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Hanka Synková


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP