Hrách můžeme směle zařadit mezi nejstarší plodiny Evropy. Důležitou součást jídelníčku tvořil totiž již v mladší době kamenné! Nejen chutný, ale i plný důležitých vitamínů a živin je dodnes. Sladký čerstvý hrášek je pochoutkou především pro děti. A navíc je pěstování této plodiny docela snadné... Níže se například dozvíte, jaké odrůdy hrachu jsou u nás oblíbené, kdy hrách vysévat a jak jej pěstovat a spoustu dalších zajímavých informací.
Druhy hrachu:
Odrůdy hrachu lze rozdělit na dvě základní skupiny:
polní hrách – vhodný pro velkovýrobu – má malé lusky, jeho nezralá semena jsou natrpklá, pěstuje se jako pícnina ke krmení zvířat v luskovinoobilných směskách nebo jako zelené hnojení. Jako krmivo se využívají semena, která mají obdobné živinové složení jako hrách setý, ale obsahují také hořké látky, které zhoršují jeho chutnost.
zahradní hrách – má tři formy:
obecný – hrách vhodný k vylupování semen. Kvete bílými květy. Nezralá semena jsou sladká a kulatá, zralá mají žlutou nebo zelenou barvu, lusky uvnitř tuhé. Sklízí se po dozrání a zaschnutí. Plody jsou v této době žluté nebo zelené a jsou již tvrdé, to ale nevadí, protože tento druh hrachu je určen zejména pro vaření.
dřeňový – pěstuje se pro nezralé lusky, které se konzumují celé nebo se vylupují jen zrna. Tento hrášek se jí čerstvý či tepelně upravený, lze ho nakládat, sušit nebo mrazit. Využívá se také pro výrobu škrobu. Po dozrání ztrácí semena vodu, čímž se svrašťují a stávají se nevhodnými k požívání. I po uvaření zůstávají zrna tohoto druhu hrachu tuhé.
cukrový – jeho květy jsou bílé nebo bělorůžové, mladé lusky jsou sladké, dužnaté, křehké a neobsahují vnitřní tuhou slupku, lze je tedy jíst celé. Semena jsou kulatá a velmi sladká, málo svraštělá. Mají vyšší obsah cukrů, proto jsou vhodné k přímé konzumaci v syrovém stavu. U nás se tato varianta pěstuje poměrně zřídka, je vhodnější spíše pro pěstování v teplejších oblastech.
Kromě hrachu setého pěstovaného na zahrádkách existuje také polní varianta hrachu, a to hrách rolní (Pisum sativum var. Arvense), známý také pod názvem peluška. Tato odrůda hrachu má fialovobílé květy, malé lusky, její nezralá semena mají natrpklou chuť. Je využívána v zemědělské výrobě jako pícnina ke krmení nebo jako zelené hnojení.
Jako krmivo se využívají semena, která mají obdobné živinové složení jako hrách setý, ale obsahují navíc hořké látky, které tedy zhoršují její chutnost.
Peluška se od hrachu setého odlišuje hlavně červenofialovým zabarvením květu, lodyha je bohatě olistěná, méně poléhavá, další rozdíl je rovněž v úžlabí palistů, kde je patrná antokyanová skvrna. Semena této odrůdy jsou barevná a mají kulovitý tvar.
Hospodářské využití pelušky spočívá především v jejím pícninářském využití. Na semeno se peluška pěstuje pouze pro produkci osiva. Nutno je ještě poznamenat, že tato rostlina má své uplatnění jako meziplodina.
Ve svém příspěvku SÁZENÍ RAJČATJAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel NAĎA.
Někdo mi radil,abych račata sázela šikmo do půdy kvůli zakořenění,je to pravda?A ještě dotaz,pokud je zasadím do plastového kbelíku nebudou se v něm kořeny přehřívat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarmil1.
Já hodně čerpám nápady a návody tady: https://magazin.specialniza… - určitě se tam dočtete vše, co budete potřebovat! :)
Plodem hrachu setého je lusk, který může být rovný či mírně prohnutý. Uvnitř těchto lusků jsou ukryta chutná semena – hrášky, které obsahují velké množství vitamínů a živin podporujících obranyschopnost lidského organismu. Jako každá luštěnina i hrách obsahuje nejen bílkoviny, ale i cukry, které jsou pro naše tělo zdrojem okamžitě využitelné energie. Důležitá je také přítomnost vlákniny, která čistí zažívací trakt od toxických usazenin a napomáhá odstraňování škodlivého krevního cholesterolu. Svým obsahem bílkovin se hrách vyrovná masu, takže snadno vyvolá pocit sytosti. Odmítání jeho konzumace je způsobeno zřejmě tím, že může vyvolávat nadýmání, to způsobují přítomné oligosacharidy, které mizí při klíčení. Z hlediska aminokyselinové skladby je hrách, stejně jako ostatní luštěniny, bohatý na lysin, ale má nedostatek methioninu, což je situace úplně opačná než u obilovin. V jídelníčku se proto doporučuje vzájemně kombinovat luštěniny a obiloviny.
Hrášek je v naší stravě důležitý, protože kromě bílkovin, vlákniny a cukrů obsahuje vitaminy řady B (B1, B2, B3), vitamin C, fosfor (P), vápník (Ca), hořčík (Mg), měď (Cu), molybden (Mo), síru (S), nezralá semena pak i draslík (K). Zejména mladý a čerstvý hrášek je bohatým zdrojem vitaminu C, jednoho z nejvíce účinných antioxidantů. Karoteny obsažené v hrachu chrání zrak a stimulují obnovu sliznic. Nukleové kyseliny pak působí regeneračně a doslova omlazují celý organismus.
Zařazení hrachu do jídelníčku je zejména vhodné pro osoby s krevní skupinou A.
Ke konzumaci byly vyšlechtěny tři základní druhy kultivarů: hrách obecný (Pisum sativa), hrách dřeňový (Pisum sativa L., medulare) a hrách cukrový (Pisum sativa L., sacharatum).
Semena hrachu (lidově hrášky) jsou významným zdrojem bílkovin pro lidskou výživu i pro krmné směsi. Obsahují mnoho bílkovin a cukrů, jejichž obsah stoupá na úkor obsahu vody se stoupající zralostí. Z vitaminů jsou nejvýznamnější vitaminy A, C, B1, B2 a E, nezanedbatelné je také množství minerálů, pro příklad můžeme uvést fosfor, draslík, vápník nebo hořčík.
Semena sklizená za zelena se dají konzumovat bez jakékoli úpravy. U cukrových odrůd lze přímo konzumovat celé lusky. Pokud se zrna nechají dozrát, mohou se nakládat do slaného nálevu a takto upravená se dají později kulinářsky zpracovávat. Plně vyzrálá semena se suší nebo mrazí, takže jsou dobře skladovatelná a používají se dále jako základ mnoha polévek, omáček, salátů a jiných pokrmů.
Na našem trhu jsou pro pěstování na zahrádkách nejčastěji nabízena semena těchto odrůd:
Ambrosiana – středně raná odrůda cukrového hrachu, který postrádá pergamenovou vrstvičku uvnitř. Odrůda je vhodná ke konzumaci celých lusků za syrova nebo k jejich nakládání.
Alderman – pozdní, velmi vzrůstná (až 1,5 m vysoká) odrůda hrachu. Může se vysazovat k opoře, ale nevyžaduje to. Lusky jsou 12 cm dlouhé a mají světle zelenou barvu.
Gloriosa – velmi raná odrůda, která tak dobou sklizně může uniknout padlí. Lusk je asi 7 cm dlouhý, tmavě zelený. Je vhodná spíše pro průmyslové zpracování.
Oskar – charakterově se podobá předešlé, ale je vhodnější pro zahrádkáře. Rovněž se jedná o ranou odrůdu, její lusky jsou dlouhé.
Vladan – raná odrůda s lusky dlouhými 7 cm a s velkými zrny. Rostlina má tmavě zelenou barvu.
K přípravě hrachové kaše je možné použít hrách setý, žlutý, dřeňový a hrách zahradní. Dále můžeme využít hrách sušený i čerstvý.
Hrách je plodina nenáročná na půdu, nejlépe se mu daří v lehkých hlinitých půdách. Půdu přihnojujeme podle potřeby fosforečnými a draselnými hnojivy. Výsev hrachu provádíme brzy na jaře, nejlépe v druhé polovině března až začátkem dubna. Vyséváme na připravený pozemek do řádků vzdálených 15–30 cm, po jednotlivých zrnech 4–6 cm od sebe. Spotřeba osiva je 200–250 gramů na 10 m2. Sejeme do hloubky 5–7 cm. Po vzejití udržujeme porost v bezplevelném stavu. Ze škůdců hrachu je nejvýznamnější mšice.
Sklizeň zeleného hrášku probíhá zhruba od poloviny června až do poloviny července podle ranosti vysetých odrůd. Abychom dosáhli prodloužení sklizně, je vhodné vysévat několik odrůd s odlišnou vegetační dobou. Zvlášť vhodné je využít velmi rané velkozrnné odrůdy JUNOS, OSKAR v kombinaci s ranými odrůdami HAVEL, VLADAN a pozdní velkozrnnou odrůdou RADIM. Tím si prodloužíme sklizeň až na 4 týdny.
Máme-li k dispozici pouze jednu odrůdu, můžeme použít postupný výsev v termínech přibližně po 1 až 2 týdnech.
Ingredience: 10 g špeku, 500 g půleného žlutého hrachu, 1 cibule, lžíce hladké mouky, 50 g tuku, mléko, sůl, mletý pepř
Technologický postup: Hrách připravíme podle návodu na obalu. Uvařený hrách prolisujeme nebo rozmixujeme. Jemně nakrájenou cibuli rozdělíme na dvě půlky. Jednu zpěníme na tuku, přidáme mouku a poté rozředíme mlékem. Vmícháme prolisovaný hrách, povaříme a dochutíme solí a pepřem. Je-li kaše příliš hustá, zředíme ji mlékem. Druhou polovinu cibule osmažíme s nadrobno pokrájeným špekem. Hrachovou kaši ze žlutého hrachu rozdělíme na talíře a přelijeme špekem s cibulí. Ke kaši podáváme uzené maso, ale může být i opečený levný salám či párek. Kyselá okurka je ke hrachové kaši taky výborná. Bez špeku a masa je pokrm vhodný pro vegetariány.
Klematis se doporučuje vysadit buď v dubnu, v květnu, anebo pak v období od srpna do října. Ale je možné ho vysadit kdykoliv, tyto měsíce se doporučují jako nejvhodnější.
Klematis je potřeba sázet vždy s pořádnou oporou. Ta může být různá, dřevěné žebříky, pletiva, drátěné ploty, betonářské stavební sítě, prostě cokoliv, o co se může rostlina opřít. Pokud si jako oporu vybereme zeď je potřeba, rostlinu sázet od zdi dost daleko, aby se ke kořenům vždy dostala voda.
Sázet klematis by se mělo do výživné zahradní půdy, která je bohatá na humus a živiny (hlavně na vápník). Půda by měla být dobře propustná a prokypřená zhruba do 50 cm a i odvodněná. Rozhodně se mu nedaří v těžké jílovité půdě. Nevyhovuje mu ani půda, která je příliš suchá, ale ani mokrá.
Sazenice klematisu je potřeba sázet dál od sebe (40 – 100 cm). Jakmile se klematis uchytí, je možné ho přesadit, změna místa nevadí ani starší rostlině. Doporučuje se jen s přesazením počkat buď na brzké jaro (než začne rostlina zelenat), nebo na odkvět, kdy se výhonky rostliny zkracují zhruba na 50 - 70 cm. Přesazovat by se měl klematis do vyhnojené jámy, aby se mu lépe dařilo se uchytit.
Při sázení klematisu je důležité správně zvolit místo, je to totiž trvalka, takže se předpokládá, že na daném místě nějakou dobu poroste (samozřejmě je ale možného i přesadit). Před výsadbou je potřeba vykopat jámu o rozměrech kolem 50 x 50 x 50 cm. Na dno jámy se přidá asi 8 cm drenáže, na tuto vrstvu se přidá zemina promíchaná s proleželým hnojem (kompostem, zahradním substrátem). Takto připravená jáma není potřeba, pokud je půda velmi dobře propustná, není přemokřená, ale je odvodněná. V takovém případě stačí vykopat jámu zhruba 40 cm hlubokou a rovnou připravenou sazenici zasadit.
Před sázením je potřeba sazenici namočit do nádoby s vodou, klematis se musí sázet o 10 cm hlouběji, než byla v kontejneru. Při sázení se rostlina nakloní tak, aby směřovala k opoře. Zemina se pak přitiskne k sazenici. Rostlinu je potřeba důkladně zalít. Poté další zálivky už nemusí být tak vydatné, rostlina nesnáší dobře přemokření. Rostlinu je potřeba k opoře přivázat, i další rostoucí výhonky je potřeba vyvazovat tak, aby směřovaly k opoře. Rostlina musí oporu pokrývat celou, výhonky nesmí směřovat jen do jednoho místa. Výhonky je potřeba přivazovat každý rok jak rostou. Ideálně ještě předtím než se zazelenají, protože pak zdřevnatí a jsou křehké a lehce se lámou. Navazování zdřevěnělých výhonků pak může na rostlině napáchat více škody než užitku.
Ve svém příspěvku KDY SAZET HABR JAKO ZIVY PLOT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlasta borojevicova.
Dobry den, ziji na malte a rada bych vysazela zivy plot kolem tenisovych kurtu mozna prave z habru.Moje otazka prosim ktery mesic je na vysadbu vhodny.dEKUJI
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Roman Beneš.
Dobrý den, nejsem úplný specialista, ale habr je trochu jak plevel. Jen tak něco ho nezahubí. Takže bych doporučil na sázení zj. jaro nebo podzim, ale aby stihl dostatečně zakořenit před prvními mrazy. Prostě období dostatečné vláhy.
V naší poradně s názvem SAZENICE VINNÉ RÉVY PLAČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Denny.
Kdy je nevhodnější doba pro sázení vinné révy?
zakoupil jsem v srpnu sazenici, mám ji hned zasadit nebo uskladnit do sklepa a sázet na jaře?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší doba pro sázení vinné révy je v dubnu a květnu. Kontejnerové sazenice je nejlepší sázet až do léta. Přestože lze vinnou révu sázet i v létě a na podzim, nově vysazená réva by mohla v zimě utrpět poškození mrazem a vlhkostí. Pokud jste tedy koupil sazenici teď v plném letním proudu, tak ji zasaďte co nejdříve na své stanoviště, aby měla čas zakořenit, než skončí vegetační období. Na zimu nezapomeňte rostlinu dostatečně přihrnout živým kompostem, který tlením stále vytváří teplo a ochrání tak novou sazenici před mrazy výkyvy vlhkosti.
Technologický postup: Hrách namočíme a necháme přes noc nabobtnat. Před vařením přidáme nakrájenou cibuli a rozetřený česnek a vodu osolíme. Uvaříme doměkka (až rozvařena), slijeme vodu, část jí tam můžeme nechat. V hrnci rozmixujeme do hladka, vodu přidáme podle potřeby a podle toho, jakou chceme mít konzistenci kaše. Pro zjemnění přidáme trochu másla. Pokud použijeme neloupaný hrách, musíme počítat s tím, že nám zůstanou v kaši slupičky.
Technologický postup: Vyloupaný zelený hrách nasypeme do vody bez soli a vaříme doměkka. Scedíme, necháme trochu vychladnout. Na masovém mlýnku všechen hrášek nameleme. Na pánev kápneme olej, orestujeme nastrouhaný česnek, přisypeme hladkou mouku a připravíme zápražku, trochu opražíme a rozmícháme ji dohladka s mlékem. Hned jak začne houstnout, přidáme rozemletý hrášek, promícháme, dochutíme solí, pepřem. Krátce povaříme a podáváme. Kaši servírujeme s orestovanou cibulkou.
Řízky habru, konkrétně měkké řízky odebrané na jaře nebo začátkem léta, jsou relativně snadnou metodou množení těchto stromů. Úspěšné mohou být i polotvrdé řízky odebrané koncem léta nebo začátkem podzimu. Proces zahrnuje výběr zdravých stonků, jejich přípravu čistým řezem pod očkem, ponoření do kořenového hormonu a jejich zasazení do dobře propustného média s následným zajištěním vlhkého prostředí.
Výběr a příprava řízků
Načasování: Řízky měkkého dřeva odebírejte na jaře nebo začátkem léta. Řízky polotvrdého dřeva odebírejte koncem léta nebo začátkem podzimu.
Zdroj: Vyberte zdravé, letošní výhonky habru.
Délka: Řízky zkraťte na délku asi 15–20 cm.
Řez: Proveďte čistý řez těsně pod očkem (místo připojení listu).
Odstranění listů: Odstraňte listy ze spodní poloviny řízku, abyste snížili ztrátu vody.
Kořenový stimulátor a sázení
Kořenový stimulátor: Ponořte odříznutý konec stonku do prášku s kořenovým hormonem.
Sázení: Vložte řízek do květináče naplněného dobře propustnou směsí na rozmnožování (např. perlitem a rašelinou).
Hloubka: Řízek zakopejte asi 5–7,5 cm hluboko a půdu zpevněte.
Řízky habru obvykle zakořeňují nejméně rok, někdy i déle, v závislosti na metodě a podmínkách prostředí. Řízky z měkkého dřeva odebrané na jaře nebo začátkem léta mohou zakořenit během několika týdnů, ale měly by být zasazeny do květináčů do poloviny léta, aby úspěšně přezimovaly. Řízky z polotvrdého dřeva odebrané na konci léta mohou zakořeňovat až do následujícího podzimu.
Nejlepší doba pro sázení brambor nastává tehdy, když je půda prohřátá alespoň na 7–8 °C a není přemokřená. Rozhodující není kalendář, ale stav půdy, který poznáte tak, že se nelepí na boty a drobí se.
V praxi to znamená, že v teplejších oblastech lze sázet už v dubnu, zatímco ve vyšších polohách klidně až na přelomu dubna a května. Příliš brzká výsadba vede k hnilobě sadby a slabému startu, zatímco o něco pozdější výsadba je většinou menší zlo.
Jak hluboko se mají brambory sázet?
Brambory se běžně sázejí do hloubky přibližně 8–10 cm, což je optimální kompromis mezi ochranou proti mrazu a dobrým prohříváním půdy. Příliš mělká výsadba zvyšuje riziko zelenání hlíz.
V suchých oblastech nebo lehkých půdách je možné sázet o něco hlouběji, aby kořeny lépe dosáhly na vláhu. Naopak v těžkých, vlhkých půdách je vhodné zůstat spíše u mělčí výsadby, jinak hrozí uhnívání.
Jak často a kolik zalévat brambory?
Zalévání brambor má smysl pouze v určitých fázích růstu, především při nasazování hlíz. Nejdůležitější je zalévat méně často, ale do hloubky, nikoli povrchově každý den.
Příliš časté zalévání vede k mělkému kořenění a malým hlízám, zatímco přemokření podporuje choroby. Pokud je půda vlhká v hloubce 10–15 cm, zalévat není třeba, i když je povrch suchý.
Čím hnojit brambory, aby byl dobrý výnos?
Brambory potřebují vyváženou výživu, přičemž klíčový je draslík, který podporuje tvorbu hlíz. Dusík má význam pouze na začátku růstu, později je spíše na škodu.
Nejlepší je zapravit kompost nebo dobře uleželý hnůj na podzim. Přihnojování během sezóny by mělo být velmi opatrné, protože přehnojení dusíkem vede k bujné nati a nízké sklizni.
Proč mají brambory hodně natě, ale málo hlíz?
Tento problém je téměř vždy způsoben přebytečným dusíkem nebo příliš častou zálivkou. Rostlina investuje energii do listů, nikoli do hlíz.
Řešením je omezit hnojení, přestat zalévat v nevhodnou dobu a dát rostlinám čas. Brambory nepotřebují neustálou péči, ale správné zásahy ve správný čas.
Lze pěstovat brambory v suchu bez zavlažování?
Ano, pěstování brambor v suchu je možné, ale vyžaduje úpravu postupu. Zásadní je mulčování, hlubší výsadba a výběr vhodných odrůd.
Bez mulče se půda rychle přehřívá a vysychá, což vede k malým hlízám. V suchých letech mají největší úspěch pěstitelé, kteří půdu chrání před výparem, nikoli ti, kteří jen více zalévají.
Má smysl pěstování brambor v pytli nebo sudu?
Pěstování brambor v pytli nebo sudu má smysl pouze v omezených podmínkách, například při nedostatku místa. Nelze očekávat stejný výnos jako ze záhonu.
Maliník se sází nejlépe na podzim, při jarní, zvláště pozdější výsadbě totiž sazenice špatně zakořeňují a vytvářejí slabší rostliny. Rostliny maliníku se vysazují ve sponu 2,5 až 3,0 nebo 0,3 až 0,6 m. Sázíme o dva až tři centimetry hlouběji, než původně rostly. Obecně je méně škodlivé o něco hlubší zasazení než sázení povrchové, při kterém kořeny velmi rychle vysychají. Při sázení dbáme zvýšené opatrnosti, abychom nevylámali adventivní pupeny na bázi výhonu a na kořenech. Kořenové sazenice (část kořínků) maliníku se sázejí vodorovně do hloubky osm až deset centimetrů. Sazenice maliníku získáme z kořenových řízků nebo hřížením.
Vzpřímené odrůdy se mohou pěstovat bez drátěnky, ostatní na drátěnce. U všech odrůd dáváme spíše přednost pěstování na drátěnce, která zamezuje poléhání a vylamování plodících výhonů a usnadňuje sklizeň.
Většina odrůd maliníku se vyznačuje dvouletým životním cyklem. V prvním roce vyrůstají z adventivních pupenů kořenového krčku silné letorosty, v dalším roce se rozvětvují a přinášejí plody. Některé odrůdy maliníku plodí již začátkem podzimu na letošních výhonech (výhony vyrostlé od jara) a podruhé v červenci následujícího roku.
Jelikož dosahují výhony maliníku vzrůstu 130 až 170 cm a jsou celkem křehké, je třeba každý maliník přichytit k opěrnému systému, aby bylo pěstování maliníku efektivní. Pouze některé stáleplodící odrůdy jsou životaschopné bez opory pro maliny. Pokud máte na zahrádce jen jednu rostlinu, postačí ukotvit stabilní kůl o výšce cca 150 centimetrů a větve k opoře přivázat.
Maliny kvetou až kolem druhé poloviny května a neohrožují je tak jarní mrazíky. Po 35 až 40 dnech se z květu stává lahodný plod připravený ke sklizni a vy si tak můžete vychutnat zaslouženou odměnu, kterou přináší pěstování maliníku. Období sklizně trvá přibližně 3 až 4 týdny. Maliny kvetou i dozrávají postupně. V případě sucha se malinovník vyplatí zalévat před dozráním malin, aby plody dosáhly maximální velikosti.
Nyní přichází specifické přípravné práce pro výsadbu vinné révy do květináčů nebo sudů. Dno naplňte do výšky deset centimetrů drenážním štěrkem (16/32 nebo 32/64). Nahoru položte kousek mulčovacího rouna, abyste zabránili pronikání zeminy do drenážní vrstvy. Zbývající objem doplňte směsí zahradního substrátu a písčito-štěrkové ornice.
Po naplnění se můžete pustit do sázení révy. Při sázení vinné révy platí pravidlo: rostlinu vždy sázejte hlouběji o šířku dlaně než byla původní výška květináče. Nakonec zeminu kolem rostlin pevně přitlačte.
Aby víno v květináči dobře rostlo, je třeba uzavřít a vyplnit případné vzduchové otvory na dně. Základem je proto místo po výsadbě silně zalít a nechat odtéct přebytečnou vodu. Vinná réva tak může v květináči plynule rozprostřít své kořeny a ideálně prospívat.
Pokud přemýšlíte, která odrůda bude nejvhodnější pro pěstování v květináči, můžete zvolit buď odrůdu 'Lakemont' nebo 'Vanessa'.
„Většinou
v druhé polovině června a na začátku července. Velmi záleží na počasí,
především na teplotě.
Kvetení
se projevuje opadáváním čepiček, což jsou srostlé korunní plátky, vždy zelené
barvy. Po opadnutí čepiček (někdy současně s nimi) se uvolňují pylová zrna
z prašníků tyčinek a dopadají na bliznu. Tam se zachytí v sekretu,
který je na blizně udrží do doby, než pylová láčka začne prorůstat čnělkou do semeníku k vajíčkům. Po opylení se semeníky zvětšují a mění se na bobule.
Vinaři tomuto stádiu říkají nasazování bobulí. Délka doby kvetení je opět závislá na teplotě.“
Když kvetou růže, voní. A co réva?
„Květy révy také voní - krásně jemně.
A pak už se objevují bobulky...
„Bobule dorostly do velikosti semen hrachu, a v důsledku zvětšující se hmotnosti se ze vzpřímené polohy ohýbají dolů. Této fenofázi se proto říká velikost hrášku nebo také zavěšování hroznů.“
A hrozny se nalévají... a odborníci pro to jistě mají nějaký výraz?
„Poslední fenofází období růstu je uzavírání hroznů nebo také zapojování hroznů. Bobule dorostly do takové velikosti, že se navzájem dotýkají a hrozen se zaplňuje, děje se tak nejčastěji na konci července a v srpnu.
Následuje období vyzrávání. Především vyzrávají letorosty, které postupně dřevnatí, ztrácejí chlorofyl a pomalu začínají vypadat jako jednoleté dřevo.“
