Rychlá odpověď: Hloubka kořenů thuje je u běžného živého plotu většinou asi 20 až 60 cm, důležitější je ale jejich šíření do stran. Túje mají mělký, vláknitý kořenový systém, proto nejvíc trpí suchem, utuženou půdou a špatnou výsadbou. U domu, zídky a plotu řešte hlavně vzdálenost, vodu a budoucí šířku porostu.
Kořeny tújí se na zahradách řeší hlavně ve chvíli, kdy už je problém vidět: plot se špatně opravuje, chodník se zvedá, živý plot hnědne, nebo se má stará túje přesadit. Jenže právě u kořenů platí, že co se pokazí při výsadbě, často se ukáže až za rok nebo dva.
Tento článek píšu prakticky: ne jako botanickou definici, ale jako zkušenost člověka, který už túje sázel, vyrýval, podřezával kořeny, řešil sucho v řadě u plotu a srovnával je s bobkovišní. Dozvíte se, kdy jsou kořeny tújí neškodné, kdy mohou zlobit a proč samotná hloubka není nejdůležitější údaj.
FAQ – hloubka kořenů thuje, kořenový systém a živý plot
Jak hluboké kořeny má thuje?
Hloubka kořenů thuje je u běžného živého plotu nejčastěji přibližně 20 až 60 cm, podle stáří, půdy a zálivky.
Nejdůležitější ale není jen hloubka. Túje má mělký vláknitý kořenový systém, který se rozrůstá hlavně do stran. Proto může dobře držet v půdě, ale zároveň rychle trpí suchem v horní vrstvě. U starších rostlin mohou jít některé kořeny níže, ale většina jemných přijímacích kořenů zůstává poměrně mělko.
Mají túje invazivní kořeny?
Túje většinou nemají invazivní kořeny v agresivním smyslu, ale jejich hustá mělká kořenová síť může překážet.
Kořeny tújí obvykle aktivně neničí pevné základy jako mohutné stromy, ale v úzkém pásu u plotu, chodníku nebo zídky umí vytvořit problém. Berou vodu, zaplní horní vrstvu půdy a ztíží pozdější rytí nebo opravy. Prakticky tedy nejsou extrémně nebezpečné, ale potřebují prostor.
Poškodí kořeny tújí základy domu?
Kořeny tújí běžně nepatří mezi hlavní ničitele základů, ale u domu je lepší sázet s rozumným odstupem.
Riziko roste tam, kde je stará drenáž, praskliny, špatný zásyp nebo trvale vlhké spáry. Túje nehledá beton, ale hledá vodu, vzduch a prostor. Pokud máte u domu okapový chodník, hydroizolaci nebo drenáž, nechte si přístup na údržbu. Bezpečný odstup je levnější než pozdější oprava přes vzrostlý živý plot.
Jak daleko sázet túje od plotu?
Túje sázejte od plotu tak, aby zůstal prostor na kořeny, šířku koruny i stříhání, ne jen na sazenici.
Přesná vzdálenost záleží na odrůdě a plánované výšce, ale častou chybou je výsadba těsně k hranici. Malá sazenice vypadá nevinně, za několik let ale potřebuje místo. Myslete na to, že živý plot se bude rozšiřovat a budete ho muset stříhat. Údržbový prostor je u tújí stejně důležitý jako samotná hloubka kořenů.
Jaké kořeny mají tůje?
Tůje mají mělké, husté a vláknité kořeny, které se rozprostírají hlavně v horní vrstvě půdy.
Nejde obvykle o jeden hluboký kůlový kořen. Spíš o síť jemných kořínků a několika silnějších bočních kořenů. Díky tomu túje dobře využívá vláhu po dešti, ale zároveň je citlivá na vyschnutí povrchu. Pokud je půda tvrdá, suchá nebo přehřátá, kořenový systém thuje začne rychle trpět.
Rostou kořeny tújí víc do hloubky, nebo do šířky?
Kořeny tújí rostou prakticky víc do šířky než hluboko dolů, hlavně u živých plotů.
Proto se při výsadbě doporučuje spíš širší rýha než zbytečně hluboká jáma. Kořeny potřebují měkký prostor do stran, aby se mohly rozrůstat mimo původní bal. Když narazí na tvrdý jíl, stavební zásyp nebo betonové omezení, růst se zpomalí. Šířka kořenové zóny je pro vitalitu tújí zásadní.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ TÚJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ŠÁRKA.
Dobrý den, mám dotaz, mám už vysokou modrozelenou tuji asi 5m na výšku
a asi 50cm od domu, obávám se zda její kořeny se mi nedostanou pod dum
a nenaruší nějaké sítě. Děkuji.
Nerada bych ji pokácela , je zdravá a krásná tuje.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Riziko, že strom pod sebou nebo blízko svého kmene naruší základy a sítě, je vždy a záleží jen na náhodě, zda se tak stane nebo ne. Řešením je rozhodnutí ponechat věci svému osudu a nebo zakročit a tůji pokácet. Dražší řešení je tůji přesadit jinam. Větší zahradnické firmy mají stroje, se kterými dokáží přesadit i vzrostlé stromy.
Třetí velká kategorie (nebo spíše skupina kategorií) je označována jako vína chráněného označení původu a ta se člení na dvě menší skupiny: na vína jakostní (Qualitätswein) a na vína jakostní s přívlastkem (Qualitätswein mit Prädikat).
Obě tyto „podkategorie“ se ještě dál dělí: u vín jakostních rozlišujeme vína jakostní odrůdová (víno se jmenuje podle odrůdy či odrůd, ze kterých bylo vyrobeno) a na vína jakostní známková (ta se naopak podle odrůd jmenovat nesmí), která byla vytvořena smícháním vín z různých odrůd (v téže barvě, buď vína bílá, nebo červená). Takovéto směsi vín také mohou být označovány výrazem cuveé. Předepsaná minimální cukernatost pro vína jakostní je 15 °NM a tato vína už musejí být zatříďována. Protože uvedená cukernatost je stále ještě nedostatečná pro tvorbu takového objemu alkoholu, který by víno spolehlivě stabilizoval (stejně jako u kategorií předchozích), musí se mošty doslazovat, což se dělá řepným cukrem. Dokonce se v těchto kategoriích smí doslazovat i hotová vína, avšak už nikoli řepným cukrem, ale jen zahuštěným moštem. Ten se připravuje ve vakuových odparkách nebo vymrazováním vody.
A zbývá nám skupina vín jakostních s přívlastkem, ve které některé kategorie určitě znají ti, kteří při výběru vín dávají přednost těm kvalitnějším. Nejnižší kategorie z této skupiny se jmenuje: vína kabinetní (kabinettwein). Minimální cukernatost při sklizni hroznů je 19°NM, což je pro produkci dostatečného množství alkoholu stále méně, než vína ke své stabilitě potřebuji. Ale pozor, takovýto mošt, protože je určen pro vína s přívlastkem, už se nesmí doslazovat! A samozřejmě ani hotová vína! Je tedy na umění sklepmistra, jak dokáže, aby i takovéto méně alkoholické víno zůstalo zdravé a nekazilo se. Vína kabinetní bývají lehká, svěží a pitelná, takže jsou vhodná pro delší příjemné posezení.
Dalším přívlastkovým vínem je víno zvané „pozdní sběr“. Z názvu vyplývá, že je nutné déle čekat na dosažení minimální cukernatosti hroznů, která je pro tuto kategorii 21°NM, což dává předpoklad pro vyšší kvalitu vína. Této cukernatosti se běžně dosahuje u pozdnějších odrůd, ale ve vinařsky „pěkných“ letech je možné ochutnat i vína odrůd s kratší vegetační dobou, třeba Sylvánské zelené, Müller Thurgau či Veltlínské zelené. Další následující kategorie má minimální limit cukernatosti 24°NM a nazývá se „výběr z hroznů“. Ta už potřebuje opravdu dostatek sluníčka během vegetace a krásný teplý podzim nejen pro navýšení obsahu sacharidů, ale také pro vývoj aromatických látek. A ne každým rokem se povede tak vysoké cukernatosti dosáhnout.
V naší poradně s názvem JAK DALEKO OD PLOTU ZASADIT TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri.
v r.2006 jsem koupil chatu se zahradou cca 550m2. rozhodl jsem se ze mezi sousedy,(kde jiz meli na hranici plot, resp. sloupky s lanem)vysadim tuje. zacal jsem vysazovat a soused nic nenamital ani neprotestoval. poridili jsme si maleho psika ktery mezi tujemi obcas k sousedum utikal. asi pred 2 lety jsem se proto rozhodl ze na ty jejich sloupky s lanem pripevnim 1m vysoky drateny plot. soused opet nic nerikal ani nenamital tak jsem plot dokoncil.
v posledni dobe sousedi namitaji ze se jim spatne pleje trava mezi plotem a tujemi ze jsem mel tuje vysadit 1.5m
od hranice pozemku. rikal jsem ze kdyby tenkrat rekli ze to mam vysadit dale od hranice tak bych to urcite udelal.
podotykam ze tuje jsou cca 2m+ vysoke a striham je i z jejich strany aby nepresahovaly pres ten plot. neni to vyhrocena situace ale sousedi se sem tam zminuji.
vidite zde nejake reseni? ja bych mel tato:
1.zrusit ten drateny plot
2. vyrubat cca 80tuji
3. udelat gesto a dat sousedum tu cast pozemku tedy posunout hranici smerem k memu
diky za info jiri
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Z vašeho textu je patrné, že jste muž činu a při pracích na svém vás moc nezajímá okolí. Tak tomu bylo při výsadbě tújí i při instalaci pletiva na cizí sloupky. V obou případech jste pouze očekával reakci, ale aktivně jste nikoho se svými záměry předem nekonfrontoval. To nyní vyústilo v situaci, kterou zažíváte. Sousedé jsou naštěstí tolerantní a jenom občas brblají, jak píšete. Nicméně vám dali jasně najevo, co je v souvislosti s vašimi tújemi trápí, a to je ztížená možnost pletí trávy. A pokud zmiňují vzdálenost od hranice pozemku, tak tím zároveň nepřímo říkají, že jim vadí i vysoký vzrůst tújí.
Co s tím dělat? Sednout si jako rozumní lidé a vyříkat si co vše sousedé vidí jako problémové a pak se aktivně na odstranění problému podílet. Pokud jde o ztíženou možnost pletí, tak navrhnout, že o tento kus povrchu se postaráte, aby tam nerostla žádná tráva, což docílíte herbicidem nebo vhodnou půdokryvnou ušlechtilou rostlinou. Pokud vadí výška tújí, tak provést jejich sestřih, aby byly uvedeny do výšky, která bude akceptovatelná pro vaše sousedy. Toto je mnohem levnější a příjemnější řešení, než kterýkoliv z vámi uváděných tří návrhů. Základem je komunikace a utužování dobrých sousedských vztahů. Pokud s tím máte problém, prodejte to a najděte si parcelu kdekoliv na samotě.
Odpočiňme si na chvíli od škůdců a pojďme k příjemnějšímu tématu: minule jsme si povídali o bílých moštových odrůdách. Mohli bychom v tom pokračovat?
Ano, ampelografie (= věda zabývající se popisem odrůd) je nedílnou součástí vinohradnictví. Dnes bych se chtěla zmínit o některých odrůdách ze skupiny modrých moštových. Opět jsem vybrala takové, které jsou buď méně známé, anebo nové, ale vždy něčím zajímavé.
První z nich je odrůda zvaná Jakubské. Asi vás bude zajímat, proč se jmenuje Jakubské. Bobule této odrůdy obvykle začínají zaměkat okolo svátku sv. Jakuba, který je v kalendáři zařazen koncem července. Jde o starou francouzskou odrůdu z rodiny Pinot, u nás pojmenovanou Rulandské, dříve Burgundské. Tato modrá moštová odrůda pravděpodobně vznikla přirozenou mutací z odrůdy Pinot noir, kterou u nás známe jako Rulandské modré. Naši předkové ji krásně pojmenovávali Roučí modré. Ale zpět k odrůdě Jakubské – ta tehdy nebyla zapsána v Listině povolených odrůd. Stalo se tak až v roce 2011, i když se pěstovala dávno před tím místně jako okrajová odrůda, dříve označovaná jako Burgundské modré rané. Jak z tohoto názvu vyplývá, patří mezi nejranější odrůdy. Kromě toho, že brzy dozrává, se vyznačuje ještě dalšími významnými vlastnostmi – je poměrně mrazuodolná a nesprchává. Ač má krátkou vegetační dobu, dosahuje dobrých kvalit. Sklízí se začátkem září, a v dobrých polohách dokonce už koncem srpna.
Hrozny odrůdy Jakubské
Z její ranosti ovšem plyne jedna nepříjemnost – bývá napadána hmyzem, zejména vosami, a také si na ní rádi pochutnají ptáci. Ale to je problém všech raných odrůd. Vína z ní vyrobená bývají jemná, hladká, harmonická, často s ovocnými tóny. Jejím jediným současným nedostatkem je, že se s ní málokdy potkáme na trhu s víny. Spíše bývá na vinařských soutěžích a ochutnávkách.
Jinou odrůdou, kterou považuji za zajímavou, je odrůda Agni.
Jak se to správně čte? Agny?
Ano, je to české slovo, autorem vytvořené z některých písmen v názvu rodičovských odrůd, proto se to čte podle pravidel češtiny – Agny. Je to odrůda českého původu a vyšlechtěna byla na šlechtitelské stanici v Perné, kde začali s křížením v roce 1973, a povolena byla v roce 2001. Šlechtitelé v jednotlivých šlechtitelských stanicích se v poměrně dlouhém období před rokem 1989 specializovali na různé šlechtitelské cíle a právě v Perné se zaměřili na to, aby vyšlechtili něco, co tu ještě nebylo: modré moštové odrůdy, která by vynikaly výrazným aromatem.
Sazenice řízků tújí v květináčích lze sázet po celou sezonu. Jinak tomu je u sadby v balu, nebo dokonce u prostokořenných sazenic. Ty je možné sázet jen brzy na jaře nebo naopak ke konci podzimu. V českých zahradnictvích už se dnes setkáte převážně s kontejnery (květináči), takže se nemusíte obávat, že by se rostlinky neujaly, pokud se rozhodnete živý plot založit například v červenci. Jen nezapomínejte na pravidelnou zálivku a další pravidla pro výsadbu tújí.
Túje potřebují vydatnou zálivku každý čtvrtý den bez deště. Zalévat budete tedy zejména v létě. V opačném případě mohou sucha zničit i vzrostlé sazenice. Jak již bylo zmíněno, sazenice tújí potřebují vlhkou půdu. Túje navíc sucho nesnáší dobře, jakmile jí zaschnou kořeny, už se nevzpamatuje.
Pokud již máte vypěstované sazenice tújí, je vhodné pustit se do výsadby. Výsadbu nepodceňujte. Máte jen jeden pokus a případná chyba vás bude mrzet desítky let. Rostliny v živém plotě vydrží pravděpodobně až do konce vašeho života.
Postup:
Kořenové baly namočte do vody.
Vykopejte 60 centimetrů hlubokou a 80 centimetrů širokou rýhu.
Vykopaný substrát smíchejte s kompostem.
Rostliny zasaďte na místo tak, aby nebyly příliš utopené.
Přiměřeně udusejte půdu v celé délce rýhy.
Půdu doporučujeme ještě zasypat bohatou vrstvou mulče.
Sazenice vydatně zalijte.
Odborníci doporučují na jeden metr dvě túje. Pokud tedy chcete vytvořit například 10 metrů dlouhou stěnu, budete potřebovat 20 tújí. Jestliže se rozhodnete pro exotičtější kultivary tújí, raději se zeptejte prodejce. Udávaná čísla platí pro nejžádanější túji 'Smaragd'.
V naší poradně s názvem CHOROBY TÚJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šilhová.
Mám nízké rozvětvené túje (asi 15 let staré) a nyní jsem zjistila, že uvnitř jsou větve obalené rosolovitou hnědou hmotou. Jde snadno odstranit, ale větve pod touto hmotou jsou narušené, zduřelé . Ne povrchu tújí nejsou patrné žádné známky poškození. Může mi někdo poradit o jakou chorobu se jedná a jak tyto napadené túje ošetřit. Mám napadané všechny túje - jsou rozmístěné po celém pozemku a vzdálené od sebe. Foto nemám. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Může jít o houbovou nákazu. Aplikujte postřik přípravkem Kuprikol 50 dvakrát s odstupem tří týdnů. Zároveň si kupte hořkou sůl (magnézium) a rostlinu postříkejte 3% roztokem v mezidobí mezi ošetřeními Kuprikolem. Zbytek hořké soli můžete použít na zálivku.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
Videonávody k výsadbě živého plotu, tújím a alternativám
U kořenů tújí hodně pomůže vidět výsadbu, šířku rýhy, práci s půdou a srovnání s jinými živými ploty. Níže jsou vybraná skutečná videa, která se hodí jako doplněk k článku. U stopáží doporučuji po vložení na web ještě jednou ověřit aktuální průběh videa, protože YouTube může měnit střihy, kapitoly nebo dostupnost.
PRRPZ I. série 6. díl – Živé ploty: výběr, výsadba a řez
Toto video je vhodné jako širší kontext, protože ukazuje, že živý plot není jen otázka tújí. Důležité pasáže: začátek videa pro výběr rostlin, střední část pro výsadbu a vzdálenosti, závěr pro řez a dlouhodobou údržbu. Prakticky se hodí ke srovnání tújí s jinými druhy.
Výsadba živého plotu | KING GARDENS
Video je užitečné hlavně pro představu, jak vypadá skutečná práce s výsadbovým pásem. Sledujte zejména části, kde se řeší příprava místa, rozestupy a následná péče. Pro čtenáře je cenné, že výsadba je vidět v praxi, ne jen jako seznam kroků.
Živý plot z původních druhů keřů
Toto video se hodí pro ty, kteří po přečtení části o kořenech tújí zvažují alternativu. Důležité pasáže: 0:00 výchozí situace a cíl živého plotu, 0:59 sázení a konkrétní keře, 1:57 péče o keře, 3:02 úhyn některých keřů, 3:39 vývoj růstu. Je cenné právě tím, že ukazuje i neúspěch, ne jen dokonalý výsledek.
Chcete nejkrásnější živý plot? Portugalský vavřín
Video se hodí jako srovnání se stálezelenou listnatou alternativou. Sledujte části, kde se ukazuje vzhled rostliny, hustota porostu a použití v živém plotu. Pro článek je důležité proto, že čtenář často řeší otázku, zda místo tújí nezvolit jiný stálezelený keř.
Prunus laurocerasus Etna – bobkovišeň lékařská
Toto video doplňuje část o bobkovišních. I když se týká kultivaru Etna, vizuálně pomáhá pochopit rozdíl mezi jehličnatou tújí a listnatou bobkovišní. Sledujte vzhled listů, hustotu a celkový charakter rostliny, protože právě vzhled a řez jsou hlavní důvody, proč lidé hledají náhradu za túje.
Jak na výsadbu živého plotu z habrů | KING GARDENS
Video je dobré jako kontrast k tújím, protože habr je listnatá alternativa s jiným sezónním chováním. Důležité jsou pasáže o přípravě výsadby, rozmístění rostlin a péči po výsadbě. Pomáhá čtenáři pochopit, že zdravý živý plot začíná pod zemí, ať už jde o túje, habr nebo jiný druh.
Kde můžeme najít prvopočátky pěstování vinné révy?
Pravděpodobně v Asii, a to konkrétně v oblasti okolo Kaspického moře, někde na území dnešní Gruzie, Arménie či Ázerbájdžánu. Nejstarší nálezy svědčící o zpracování hroznů na víno pocházejí z Turecka, Libanonu a Sýrie. Stáří jejich vzniku je odhadováno na dobu asi před 7 000 až 10 000 lety. Révu také běžně pěstovali Sumerové, Asyřané, Babyloňané, Egypťané. Často bylo její pěstování pod patronací některého z bohů, například v Egyptě bylo zasvěceno bohu Osirisovi.
Jistě už většina z nás slyšela o bakchanáliích, tedy antických slavnostech Řeků, kterými oslavovali boha Dionýsa čili Bakcha, syna nejvyššího boha Dia. Byly to bouřlivé slavnosti, plné všeobecného hýření, sexuální nevázanosti a bohatýrského popíjení vína; to vše pochopitelně k uctívání onoho boha. Řekové víno popíjeli, ale byli také zkušenými pěstiteli révy a výrobci vín. Kromě běžných vín uměli vyrábět i speciality, jako vína kořeněná, ochucovaná bylinami či medem. Zkušenostmi se dopracovali k vědomostem, které bychom mohli označit jako „vinařskou chemii“. Pro sedimentaci kalů, tedy vyčistění vín od kvasnic a pro zrání vína používali amfory, kde se v úzké dolní části kaly dobře usazovaly a zůstávaly zde zhutnělé gravitací i při vylévání vína. Úzké hrdlo na vrcholu amfory zase zabraňovalo přístupu vzduchu, o kterém se už tehdy vědělo, že vínům škodí. Proto se také amfory uzavíraly korkem či dřevěnými kolíky, které se ještě zalévaly smolou nebo sádrou, aby vína byla chráněna před oxidací a také aby nevysychala. Pro převážení vín po jednotlivých řeckých ostrovech bylo potřebné vína konzervovat – k tomu se používala mořská voda. Bylo tedy tehdy běžné, že tato vína byla slaná.
Pěstování révy a pití vína převzali od Řeků Římané, kteří víno zasvětili svému bohu Jupiterovi. Římané se také brzy stali zkušenými pěstiteli i dobrými výrobci vín. A co víc, nevycházeli jen ze zkušenosti, některé pěstitelské zásady byly přímo nařizovány. Byl například vydán zákaz sázet ve vinohradech zastiňující rostliny, jako lísky, olivy aj. (Uvědomili si totiž, že réva je světlomilná, jak jsme si řekli na začátku našeho besedování o révě a vínech.) Narůstající výhony se vyvazovaly k oporám (první opěrné konstrukce, často ve tvaru pergol). Vinice se oplocovaly a byly ustanoveny přísné tresty za krádeže.
Římané, stejně jako Řekové, vína ředili – pití neředěného vína bylo považováno za barbarství. Pití vín byla společenská záležitost; vína se pila na hostinách, požádaných bohatými, společensky vysoce postavenými osobnostmi v jejich palácích.
Ve svém příspěvku CHOROBY TÚJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šilhová.
Mám nízké rozvětvené túje (asi 15 let staré) a nyní jsem zjistila, že uvnitř jsou větve obalené rosolovitou hnědou hmotou. Jde snadno odstranit, ale větve pod touto hmotou jsou narušené, zduřelé . Ne povrchu tújí nejsou patrné žádné známky poškození. Může mi někdo poradit o jakou chorobu se jedná a jak tyto napadené túje ošetřit. Mám napadané všechny túje - jsou rozmístěné po celém pozemku a vzdálené od sebe. Foto nemám. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan Šín.
Mám na túji na větvích - kmenech ne na jehličí hnědý rosol.
Co je to a jak ho odstranit ?
Děkuji za radu Milan
Kořeny jsou obecně mělké a široce rozprostřené, přičemž větší odrůdy mají kořeny, které mohou dosáhnout hloubky 45–60 cm, zatímco menším odrůdám, jako je Emerald Green, sahají do hloubky pouze 20 cm. Kořeny se rozprostírají do stran a často dosahují až k okraji větví stromu.
Kořeny tújí jsou primárně mělké a vláknité, což znamená, že se rozprostírají blízko povrchu, spíše než aby rostly hluboko jako kůlové kořeny.
Hloubka kořenů
Kořeny tújí jsou obecně mělké, přičemž hloubka se může lišit v závislosti na konkrétní odrůdě tújí. Ale i tak větším odrůdám, jako je Green Giant, sahají kořeny jen do hloubky 45–60 cm. Kořeny tújí ale mohou být oportunní, což znamená, že se mohou přizpůsobit půdním podmínkám a růst hlouběji nebo mělčeji v závislosti na faktorech, jako je typ půdy a odvodnění.
I když se kořeny tújí obecně nepovažují za invazivní, v určitých situacích mohou představovat problém. Mohou potenciálně zhoršit trhliny v základech nebo dlažbě, zejména pokud jsou trhliny již přítomny.
Ještě bych se vrátila k něčemu, co jste zmínila před chvílí. Říkala jste, že vinaři čekají na kvalitu hroznů, aby vyrobili vína slámová a ledová. Jako spotřebitelé jsme se s nimi setkali, ale můžete nám to coby potenciálním pěstitelům vysvětlit podrobněji?
To, na co se ptáte, souvisí s právními předpisy, ale zas až tak nezajímavé to není. A neodpustím si odskok do historie. První písemný materiál, který by odpovídal našemu pojetí legislativy, je nařízení Karla IV. o zakládání vinic – tehdy se jim říkalo „privilegia“. Obsahuje různé přístupy k této záležitosti, včetně, jak bychom řekli dnes, daňových úlev pro vinaře, nebo sankcí pro zloděje ve vinicích. Je to krásné nařízení, jehož moudrosti se lze obdivovat dnes. Teď udělám obrovský skok v historii až do éry zvané socializmus; v této době nebyly právní předpisy pro vinaře žádné, pouze pro výrobu vín platily ČSN (československé státní normy). A když se po sametové revoluci a po vstupu do EU začalo pracovat na tolik potřebné vinařské legislativě, hledaly se možné vzory pro nově vytvářený vinařský zákon. V Evropě existují dva systémy: jeden je ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích okolo Středozemního moře, ve kterém se kategorie vín odvíjejí od geografického umístění jednotlivých vinařských poloh. V těchto zemích jsou kategorie určovány podle toho, kde, tedy ve které vinařské oblasti vinice leží, a podle nich se také označují. Rozlišují se vína z Burgundska, z oblasti Champagne, Beaujolais, Anjou apod. Vína jsou pro tyto jednotlivé oblasti typická a jedinečná, v každé z oblastí jsou výrazně jiná.
Druhým systémem je systém kategorizace vín podle obsahu sacharidů obsažených v hroznech bez ohledu na jednotlivé vinařské oblasti. Takto je postaven vinařský zákon např. v Německu nebo v Rakousku. A předkladatelé našeho vinařského zákona si vybrali právě tento druhý systém. Proto jsou v našem vinařském zákoně vyjmenovány tři velké kategorie vín podle získané cukernatosti při sklizni, které se dále patřičně člení, podobně jako ve výše uvedených zemích.
První kategorie je označována velmi prostě, jediným slovem: víno. Chápejme to jakožto právní výraz. Pro produkty zařazené v této kategorii platí, že minimální obsah sacharidů v moštu, tedy „minimální cukernatost“ je 11°NM, což se čte: stupňů normalizovaného moštoměru. (Pozn. - o cukernatosti také v dílu k měsíci září.) Kromě minimální cukernatosti tato kategorie není nijak jinak omezována. Ani státními hranicemi. Takovéto víno může být „mezinárodní“, může být vytvořeno z hroznů z různých států.
Ve svém příspěvku NEMOCI TÚJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Prosim o radu.Na větvích túje se každoročnĕ vytváří slizký povlak hnědé barvy.Letos na všech větvích.Po postřiku zaschne,ale vytvoří se po nějaké ďobě znovu. Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Antonin.
mam řadu tují přes 20 let, od jedne strany jedna po druhe uhyne/každy rok jedna a ty co mají tenší kmen vedle ty jsou ok/
to jehličí usichá a pak zrezaví,celkem 5kusu
Děkuji
Kdybych dnes sázel nový živý plot z tújí, udělal bych několik věcí jinak než dřív. Především bych méně řešil jen cenu sazenic a víc bych řešil půdu. Levná túje v dobré půdě má často lepší budoucnost než drahá vysoká túje zasazená do úzké rýhy ve stavební suti. U živého plotu lidé chtějí rychlý efekt, takže kupují větší rostliny a sází je blízko. Jenže kořeny pak mají horší start a plot může být za pár let nerovnoměrný.
Dnes bych si před výsadbou udělal jednoduchý test: vykopat sondu asi 40 až 50 cm hlubokou a podívat se, co v zemi skutečně je. V mnoha českých zahradách u novostaveb najdete pod vrchní vrstvou hlíny jíl, kámen, zbytky malty, štěrk nebo zhutněný zásyp. Z pohledu kořenů tújí to není detail. To je rozdíl mezi živým plotem, který se po dvou letech rozjede, a plotem, který pořád jen přežívá.
Také bych si lépe rozmyslel rozestupy. Hustá výsadba vypadá první rok pěkně, ale kořeny i koruny začnou soupeřit. Pokud chci dlouhodobě zdravý plot, potřebuji, aby každá rostlina měla dost světla, vzduchu a vody. U tújí je lákavé vytvořit neprůhlednou stěnu co nejrychleji, ale příliš hustá řada později hůře vysychá po dešti, špatně se čistí a uvnitř víc prosychá.
Dnes bych určitě:
připravil souvislou rýhu, ne jen jednotlivé díry,
zkontroloval podloží aspoň do hloubky rýče,
neutápěl kořenový bal pod úroveň okolní zeminy,
dal kapkovou závlahu hned při výsadbě, pokud jde o delší řadu,
počítal s budoucí šířkou, ne s velikostí sazenice v den nákupu.
Ve svém příspěvku SÁZENÍ RAJČATJAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel NAĎA.
Někdo mi radil,abych račata sázela šikmo do půdy kvůli zakořenění,je to pravda?A ještě dotaz,pokud je zasadím do plastového kbelíku nebudou se v něm kořeny přehřívat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarmil1.
Já hodně čerpám nápady a návody tady: https://magazin.specialniza… - určitě se tam dočtete vše, co budete potřebovat! :)
Túje jsou jehličnaté stálezelené okrasné dřeviny různých velikostí, rostoucí po celé Evropě. Můžeme se setkat se stromky o výšce 30 cm, ale také se stromy, které mají více než 20 m. Také tyto rostliny lze množit řízkováním. Větvičku nařízneme pod rozvětvením a špičkou nože pak řízek s patkou odřízneme, nebo lehce nařízneme a odtrhneme s patkou. Řízek se již dále neupravuje. Optimální délka řízků je 15–20 cm. Delší řízky nejsou vhodné, protože špatně koření, můžeme však použít řízky kratší, nejméně však cca 10 cm. Upravené řízky ihned napícháme do množárenského substrátu, který si můžeme připravit z rašeliny a písku v poměru 1 : 1 nebo koupit. Na počátku potřebují řízky teplotu v rozmezí 6–10 °C a překrývají se fólií, aby se udržela vysoká vzdušná vlhkost. Později, při zakořenění, se teplota může zvýšit na 15 °C.
Představa, že rostliny nemohou být v blízkosti tújí, není zcela přesná. Túje jsou obecně odolné a přizpůsobivé, ale některé rostliny nejsou ideálními společníky. I když neexistuje definitivní seznam rostlin, které absolutně nelze vysazovat v blízkosti tújí, určité druhy nebo kombinace mohou bránit jejich růstu nebo vytvářet méně než ideální podmínky. Patří sem rostliny, které soutěží o zdroje, jako je voda a živiny, nebo ty, které preferují velmi odlišné půdní nebo světelné podmínky.
Rostliny, které by mohly konkurovat tújím
Bujné rostliny s mělkými kořeny
Velké, rychle rostoucí rostliny s rozsáhlým kořenovým systémem mohou konkurovat tújím o vodu a živiny, zejména v prvních letech po výsadbě. Příkladem mohou být některé agresivní půdopokryvné rostliny nebo velké keře s podobnou kořenovou strukturou.
Rostliny, které preferují velmi odlišné půdní podmínky
Túje obecně preferují dobře propustnou půdu. Výsadba v blízkosti druhů, které preferují velmi vlhké nebo velmi suché podmínky, může vést k problémům buď pro túje, nebo pro druhou rostlinu.
Rostliny milující stín
Túje sice snášejí určitý stín, ale daří se jí na plném slunci. Výsadba v blízkosti rostlin, které absolutně vyžadují stín, nemusí být ideální.
Rostliny, které potřebují více světla
Naopak, pokud je túje vysazena na místě, které má příliš málo světla, nemusí se jí dařit. Proto dbejte na celkové světelné podmínky v dané oblasti.
Přehuštění výsadby
Vyhněte se výsadbě tújí příliš blízko k jiným rostlinám, zejména pokud jsou také velké nebo rychle rostoucí. To může vést k přehuštění a konkurenci.
Škůdci a choroby
I když je túja obecně odolná vůči škůdcům, její výsadba v blízkosti rostlin, které jsou náchylné ke stejným škůdcům nebo chorobám, může zvýšit riziko problémů.
Kořeny tújí při přesazování: proč je starší rostlina riziko
Přesazování tújí je téma, kde se nejvíc ukáže rozdíl mezi teorií a praxí. Malou túji přesadíte poměrně snadno, protože většina kořenů je ještě blízko balu. U dvoumetrové a vyšší túje už je situace jiná. Jemné funkční kořeny, které rostlinu skutečně živí, mohou být dál od kmínku, než čekáte. Když vykopete malý bal, rostlina sice bude stát, ale ztratí velkou část přijímacích kořenů.
Když jsem přesazoval starší túji z přehuštěného místa, udělal jsem přesně tu chybu, kterou dnes lidem nedoporučuji: snažil jsem se bal udělat „tak akorát“, aby šel unést. Jenže to, co je akorát pro záda, není akorát pro rostlinu. Po přesazení túje nejprve vypadala dobře, protože jehličí neuvadne tak rychle jako listy. Problém se ukázal až později. V horku začala ztrácet barvu a část koruny zaschla.
U přesazování je potřeba počítat s časovou prodlevou. Túje může po přesazení vypadat slušně ještě týdny, ale kořenový systém je poškozený a nestíhá zásobovat nadzemní část. Čím vyšší rostlina, tím větší má odpar vody a tím větší musí být kořenový bal. Proto se u starších tújí vyplatí zvážit, jestli má přesazování smysl, nebo jestli není lepší vysadit nové rostliny a ušetřit si rok nejistoty.
Orientačně mi pro rozhodování pomáhá toto:
túje do 80 cm: přesazení má dobrou šanci, pokud se nepoškodí bal a následuje zálivka,
túje 1 až 1,8 m: přesadit lze, ale bal musí být velkorysý a péče první sezónu pečlivá,
túje 2 až 2,5 m: riziko je výrazné, hlavně v suchém létě a lehké půdě,
túje nad 3 m: přesazení je spíš odborná práce nebo sázka s nejistým výsledkem.
Fotografie ukazuje rozdíl mezi příliš malým a dostatečně velkým kořenovým balem u přesazované túje, protože právě velikost balu rozhoduje o přežití.
Kořeny tújí: co jsem zjistil až při rytí kolem starého živého plotu
Poprvé jsem hloubku kořenů thuje začal řešit ne při sázení, ale až při opravě okraje záhonu u staršího živého plotu. Na první pohled vypadaly túje klidně: zelená stěna, pravidelně stříhaná, žádné zvednuté dlaždice. Jenže jakmile jsem vzal rýč a chtěl vybrat úzký pás zeminy u kmínků, narazil jsem na úplně jinou realitu. Nebyl tam jeden silný kůlový kořen, který by šel hluboko dolů. Byla tam hustá síť tenkých a středně silných kořenů, která se táhla pod povrchem do stran.
Největší překvapení bylo, že kořeny nebyly tak hluboko, jak si mnoho lidí představuje u třímetrového živého plotu. Většina jemných kořínků byla v horní vrstvě půdy, kde se drží vlhkost po dešti a kde je nejvíc živin. Silnější kořeny šly níže, ale pořád to nebyl typ kořenů, které by člověk čekal třeba u starého ovocného stromu. U běžné zahradní túje jsem opakovaně narazil hlavně na kořenovou zónu do hloubky přibližně 20 až 60 cm, podle stáří, půdy, zálivky a toho, jestli byla rostlina od začátku správně vysazená.
To je důvod, proč je dotaz jak hluboké kořeny má thuje trochu zrádný. Prakticky důležitější je otázka: kam všude kořeny sahají do šířky a kolik vody v té zóně dokážou získat. Když túje roste v měkké, přiměřeně vlhké půdě, kořeny se rozprostřou do prostoru a rostlina drží dobře. Když je ale zasazená do úzké rýhy u betonu, v jílu, štěrku nebo stavební suti, začne se chovat úplně jinak. Nevytvoří pohodlný kořenový talíř, trpí v létě suchem a často začne hnědnout odspodu nebo od vnitřku.
Praktický závěr z rytí kolem tújí: u tújí se nebojte hlubokého agresivního kořene, ale nepodceňujte mělkou hustou síť kořenů. Právě ta rozhoduje o vodě, stabilitě, přesazování i vzdálenosti od plotu.
Pro zakořenění tújí je důležité, v jakých podmínkách do té doby rostly. Pokud rostly celou dobu v kontejnerech, obvykle se na novém stanovišti ujímají dobře. Pokud túje začnou rezavět, je nutné zjistit příčinu problému.
Když vysadíme zejména starší rostliny, které rostly ve volné půdě, musíme počítat s určitým „výpadkem“ rostlin. I při jejich opatrném vykopání dochází k částečnému narušení jemných kořínků, které stálezeleným rostlinám potom chybí k dostatečnému zásobení rostlin vodou a živinami. Na rozdíl od dřevin opadavých, u kterých můžeme nadzemní část při výsadbě redukovat, stálezelené dřeviny – a jehličnany zejména – nezkracujeme. Proto je výhodnější a jistější, i když dražší, vysazovat jen túje pěstované v kontejnerech. Další výhodou tohoto způsobu je, že nejsme vázáni na jarní či podzimní termín výsadby a při dostatečné zálivce můžeme dřeviny sázet i v létě.
Malý životní prostor
Několik let po výsadbě se živý plot postupně zapojí a sousedícím rostlinám se logicky zmenší životní prostor. Do přehoustlých korun tújí se dostává méně světla a dochází k postupnému žloutnutí, hnědnutí a prosychání bazální části stromu. Jde o přirozenou fyziologickou reakci rostlin, proto je v tomto případě aplikace chemických přípravků proti domnělému napadení houbovými chorobami zbytečná. V ojedinělých případech, za extrémně vlhkých klimatických podmínek, skutečně může dojít k houbové infekci, která bývá doprovázena žloutnutím a odumíráním jednotlivých větviček, přičemž infekce postupuje od bazálních částí větví. Původce onemocnění ale obvykle zjistíme až po odumření větví, a ani v tomto případě by nebylo ošetření fungicidy nijak účinné, protože jde o onemocnění způsobené špatnými pěstitelskými podmínkami.
Nevyrovnaná výživa
Žloutnutí, hnědnutí a prosychání dřevin odspodu může nastat při nedostatku, ale paradoxně i při přebytku živin v půdě. Nedostatek živin můžeme nahradit pravidelnou aplikací granulovaných nebo kapalných hnojiv v první polovině vegetačního období. Opačným extrémem je nejen nadměrné používání hnojiv, ale také jejich aplikace ve špatnou dobu. Hnojiva s obsahem dusíku je třeba aplikovat na jaře, další dávku je možné dodat ještě koncem června. Při pozdější aplikaci dochází nejen k prodloužení vegetace, ale hlavně k horšímu vyzrávání dřeva, což má za následek jeho malou odolnost k silnějším mrazům v zimě. Mrazuvzdornost tújí můžeme naopak posílit aplikací jednosložkových draselných hnojiv, například síranem draselným, a to na konci srpna či v září.
