Téma: 

sběr rakytníku


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ

Léčivé účinky rakytníku

Kvality rakytníku objevili již naši předkové, o čemž svědčí i písemné doklady. Rakytníkové plody v sobě mají ohromné množství vitamínů A, B, C, D, E, K. Co se vitamínu E týká, rakytník ho má v sobě nejvíce z veškerých rostlinných plodů. Rakytník obsahuje také karoten, z něhož se tvoří vitamín A. Množstvím karotenu se dokonce rakytník vyrovná mrkvi. V rakytníku jsou obsaženy též minerální látky, barviva, sacharidy, oleje, organické kyseliny a flavonoidy jako rutin či kvercetin.

Keře rakytníku dožívají i sta let. Rakytníku se také někdy přezdívá sibiřský ananas.

Rakytník se dá užívat vnitřně i zevně. Využít lze i jeho tonizujících účinků na lidské tělo. Pokud se rozhodnete konzumovat čerstvé plody, pak si tím zlepšíte celkový zdravotní stav. Využívat můžete i rakytníkový olej.

Pozor na rakytníkové trny, kterých se od třetího roku na rostlině vyskytuje velké množství (délka až 8 cm). Trnům se asi nevyhnete při sklizni, jejich špičky se často po dostatečně hlubokém zabodnutí odlomí tak, že nevyčnívají z kůže ven a způsobují dost velkou bolest.

Detail odstavce: Léčivé účinky rakytníku
Zdroj: Rakytník - jeho pěstování a využití
Zveřejněno: 2.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Sklizeň rakytníku

Říjen je na sklizeň rakytníku dobrý čas. Sběr plodů vyžaduje trochu cviku a zručnosti, protože rakytník bodá svými ostny a jeho plody jsou velmi měkké. Plody rakytníku se nejlépe získají tak, že nastříháte větvičky rakytníku a i s plody je dáte na hodinu zmrznout do mrazáku. Pak s těmito zmrzlými větvičkami zatřepete a plody se snadno samy oddělí a spadnou na připravenou podložku.

Zdroj: diskuze Sklizeň rakytníku
Odesláno: 26.10.2016 uživatelem Olda
Počet odpovědí: 6 Zobrazit odpovědi

RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ

Rakytník řešetlákový sazenice

Chcete-li mít kvalitní keř, musíte sazenice vybírat zásadně v zahradnictví nebo ovocných školkách, kde vám poradí nejen s vhodnou odrůdou, ale doporučí vám i optimální množství rostlin. Vyšlechtěné odrůdy jsou vysoce mrazuvzdorné. Nedoporučuje se pořizovat si rakytník z neznámého zdroje, třebaže při cestování můžete narazit na místa, kde volně roste. Urýpnout odkopek by se mohlo zdát výhodné, ale je to jako koupit velkou neznámou. Nic z toho, co je předpokladem pro dobře rostoucí keř, nepoznáte ve svahu u silnice, kde mají rakytníky spíše funkci okrasnou a působí jako zpevňovače svahů.

Sazenice rakytníku je možné zakoupit, pro přehled se můžete podívat na cenu zde: sazenice rakytníku - cena.

Detail odstavce: Rakytník řešetlákový sazenice
Zdroj: Rakytník - jeho pěstování a využití
Zveřejněno: 2.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: rakytníkové slupky

slupky z rakytníku dejte usušit a jsou výborné z nich udělat čaj který skonzumujete
vypitím, vše z rakytníku je zdravé
dobrou chut

Zdroj: diskuze Rakytníkové slupky
Odesláno: 10.9.2017 uživatelem Marta
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ

Recepty s rakytníkem

Sirup pro děti – jeden kilogram vylisované šťávy, jeden a půl kilogramu cukru, jedna lžička kyseliny citronové. Po rozpuštění cukru ve studené šťávě nalijte do lahví a uložte v chladu a temnu.

Šťáva pro diabetiky – vylisovanou neslazenou šťávu nalijte do sklenic s uzávěrem a při teplotě osmdesát pět stupňů zavařujte cca půl hodiny.

Marmeláda z rakytníku – kilogram plodů, půl kilogramu cukru, jeden vanilkový cukr, jeden pektogel, špetka kyseliny citronové. Plody rozvaříme a přidáme ostatní ingredience, krátce povaříme a vše rozmixujeme ponorným mixérem. Necháme malinko povařit a ještě horké plníme do sklenic, které uzavřeme a otočíme dnem vzhůru. Nemusí se již sterilovat.

Rakytníkový med – sušené rozemleté plody smícháme s včelím medem.

Elixír života – jeden díl sušeného rozemletého rakytníku, tři díly destilátu (vodka, koňak). V uzavřené láhvi necháme louhovat tři týdny, občas protřepeme a po scezení dáme do menších tmavých lahviček.

Detail odstavce: Recepty s rakytníkem
Zdroj: Rakytník - jeho pěstování a využití
Zveřejněno: 2.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

MEDVĚDÍ ČESNEK - PĚSTOVÁNÍ A ÚČINKY

Kde a kdy roste

Výskyt medvědího česneku ve volné přírodě je spjat se stromy. Najdeme ho v lese nebo třeba i v parku v Praze na Letné. Medvědí česnek začíná svůj růst brzy na jaře, aby využil osvětlení sluncem, než ho zastíní listy stromů. Sběr z vlastní zahrádky je nejlepší od března do května.

Detail odstavce: Kde a kdy roste
Zdroj: Medvědí česnek - pěstování a účinky
Zveřejněno: 27.6.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Sklizeň rakytníku

nechte je přemrznout a jdou krásně aniř by něco ztratily

Zdroj: diskuze Sklizeň rakytníku
Odesláno: 16.10.2017 uživatelem pavel
Počet odpovědí: 6 Zobrazit odpovědi

RAKYTNÍK NALOŽENÝ V MEDU

Choroby

U rakytníku se vyskytují běžné choroby způsobené nevhodnými půdními nebo klimatickými podmínkami, jejž se projevují žloutnutím rostliny. V důsledku toho může docházet k sekundárnímu napadení, a to k uchycení bělorůžových spor hub na rostlinné orgány, což může vést ke vzniku houbových onemocnění. Rakytník je také napadán některými chorobami a škůdci, avšak jen minimálně, častější je pouze endomykóza plodů. Výjimečně je napadán škůdci zavlečenými z jiných rostlin, například puklicemi či sviluškami.

Detail odstavce: Choroby
Zdroj: Rakytník naložený v medu
Zveřejněno: 6.2.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Sklizeň rakytníku

Dobrý den
Poradíte mi kdy je nejlepší doba na sklizeň rakytníku.?Zkoušeli jsme ho natrhat koncem října,byl to boj,plody jsou hodně měké,nejdou od větvičky a rozmačkávají se mezi prsty.Děkuji za odpověď Zdeněk V.

Zdroj: diskuze Sklizeň rakytníku
Odesláno: 26.10.2016 uživatelem Zdeněk Valenta
Počet odpovědí: 6 Zobrazit odpovědi

JAKÝ VYSAVAČ NA POPEL SI VYBRAT

Vysavač popela

Vysavač popela slouží k odstraňování popela z kamen, krbu nebo grilu. Na trhu jsou různě výkonné separátory. Vysavač na popel by měl být vybaven nehořlavou sací hadicí, kovovou nádobou na sběr vysávaného odpadu a vnitřním filtrem. Měl by mít dostatečně dlouhou sací hadici a napájecí kabel.

Rozlišují se vysavače popela na horký nebo vychladnutý popel.

Detail odstavce: Vysavač popela
Zdroj: Jaký vysavač na popel si vybrat
Zveřejněno: 12.5.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: rakytníkové slupky

Na co dají použít usušené slupky rakytníku? Děkuji za odpověď. Jiřina

Zdroj: diskuze Rakytníkové slupky
Odesláno: 2.9.2017 uživatelem Jiřina
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

RAKYTNÍK NALOŽENÝ V MEDU

Recepty

Oprané bobule lze rozmixovat a přecedit. Slupky je možné sušit pro přípravu rakytníkového oleje nebo ovocného čaje. Šťáva s dužninou se po zahřátí (maximálně na 80 °C) smíchá s cukrem. Vznikne sirup, který obsahuje vitamín C, provitamín A, vitamíny skupiny B, vitamíny D, F, K a P, železo a až 10 % oleje. Je používán při žaludečních potížích, chřipce, infekčních onemocněních, při nedostatku vitamínů, v rekonvalescenci a proti jarní únavě. Rakytník podle některých zdrojů posiluje imunitní systém, zvyšuje odolnost proti stresu a působí proti bakteriím a virům.

Elixír z rakytníku

Ingredience: 1-2 lžíce čerstvého rakytníku (pokud máte zmražený, nechte ho rozmrznout), 1/2 šálku vody

Postup: Rakytník rozdrťte v hmoždíři, aby všechny plody pustily šťávu. Přes husté sítko propasírujte lžící rozdrcenou směs do skleničky, promíchejte s vodou a vypijte.

Rakytníkový sirup

Ingredience: 3 l omytých plodů rakytníku, 2 l vlažné vody, 2 dkg kyseliny citronové, 1 kg cukru na 1 l šťávy

Postup: Plody rozemeleme na masovém strojku, zalijeme vodou a přidáme kyselinu citronovou. Promícháme a necháme stát 24 hodin. Poté vše přecedíme, vymačkáme co nejvíce šťávy, pomocí odměrky odměříme, kolik šťávy dohromady máme, a podle toho osladíme. Mezitím nahřejeme plotýnku, vypneme a na jejím okraji bez vaření necháme vše rozpustit. Teplou šťávu plníme do lahví.

Recept na rakytníkový likér

Ingredience: 1 kg bobulí rakytníku, 1 l vodky, 1 kg cukru

Postup: Umeleme 1 kg bobulí rakytníku, smícháme s 1 l vodky (nebo jiné silné lihoviny nebo s čistým lihem ředěným vodou) a necháme v teple stát asi 8 dní. Potom svaříme 1 kg cukru s menším množstvím vody, rakytník přecedíme přes plátýnko a smícháme s vychladlým cukrem. Opět přecedíme, slijeme do láhví a necháme 3 měsíce uležet. (Na likéru i sirupu se vytvoří vrstva rozemleté slupky, nevypadá to hezky, ale na chuti to nic nemění.)

Rakytníkový džem

Ingredience: 1 kg bobulí rakytníku, 720 g cukru, 100 g tekuté pektózy

Postup: Bobule rakytníku očistíme, omyjeme a dáme do nerezového hrnce. Přidáme trochu vody, aby se nám to nepřipalovalo, a na mírném ohni necháme povařit, dokud rakytník nezměkne. Postupně přidáváme cukr s pektózou a vaříme do zhoustnutí. Teplé plníme do čistých sklenic, uzavřeme je víčkem, otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout.

Detail odstavce: Recepty
Zdroj: Rakytník naložený v medu
Zveřejněno: 6.2.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Řez rakytníku

Dobrý den.Ještě jsem stromek nestříhal a proto bych se rád zeptal, jak na to. Děkuji.

Zdroj: diskuze Rakytník - jeho pěstování
Odesláno: 12.9.2017 uživatelem Jiří Vašátko
Počet odpovědí: 7 Zobrazit odpovědi

ČAROVĚNÍK

Skalky a čarověník

V Ostravě-Hrabové se nachází zahrada plná čarověníků. O tuto zahradu se pečlivě stará její majitel pan Jan Sláma. Tento básník, někdejší dramaturg a rozhlasový redaktor je v hledání čarověníků natolik úspěšný (vyšplhal se kvůli nim až do pětatřiceti metrů!), že jej navštěvují i dendrologové z celého světa, jeho zahrada se objevila v pořadu Toulavá kamera, Zahrada je hra, poskytuje rozhovory pro různé časopisy. Není se čemu divit – okrasným stromům se věnuje už od sedmdesátých let. Specializuje se ale především právě na čarověníky, přestože tvrdí, že jejich sběr je skutečně náročná záležitost.

Detail odstavce: Skalky a čarověník
Zdroj: Čarověník
Zveřejněno: 14.12.2014


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Sklizeň rakytníku

Jsou odrůdy i velmi ranné, takže si zjistit, co vlasně pěstuji nebo použít selský rozum a vypozorovat optimální zralost. Kdo nechce přijít o větvičky, musí sbírat včas nebo stříhat nůžtičkami a nechat padat na plachtu. Boží práce. Když je možno, lze při sklizni odstřiháváním vrcholových větviček keř snižovat a tvarovat. Šťávy z rakytníku za námahu stojí, i když nemusí chutnat každému.

Zdroj: diskuze Sklizeň rakytníku
Odesláno: 4.9.2017 uživatelem Milan
Počet odpovědí: 6 Zobrazit odpovědi

RAKYTNÍK NALOŽENÝ V MEDU

Co se dělá z rakytníku

Rakytník má 10x více vitamínu C než pomeranč a mnoho dalších léčivých látek. Vědci uvádějí, že denní doporučenou dávku vitamínu C pokryje jedna jediná bobulka. Oproti jiným rostlinám se dají použít všechny části rostliny, tedy kořen, kůra, listy, květy, plody, semena i dřevo. Recepty jsou předávány z generace na generaci. Nejznámější je sirup a olej. Rakytníkový olej působí baktericidně a buď ničí, nebo omezuje bakterii Helicobacter pylori, která je při stresové zátěži, původcem vředového onemocnění žaludeční sliznice a možného nádorového onemocnění. V lidovém léčitelství se uvádí 3x denně čajová lžička na lačno a nemoc ustoupí. Jen pro zajímavost, rakytníkový olej byl používán ruskými kosmonauty jako vitamínový doplněk a ochrana před zářením.

Detail odstavce: Co se dělá z rakytníku
Zdroj: Rakytník naložený v medu
Zveřejněno: 6.2.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

RAKYTNÍK NALOŽENÝ V MEDU

Sklizeň

Rakytník je využíván zejména kvůli vitamínům obsaženým v dužině jeho plodů. Plody se bohužel špatně sklízí, jsou poměrně malé a visí na krátkých stopkách. Doporučuje se proto spíše soukromé pěstování. Nejlehčí a osvědčenou metodou sklízení je zmrazování plodů. V době, kdy byl rakytník nejvíce využíván na Sibiři, se tento způsob praktikoval v přírodních podmínkách. Rakytník se i s plody nechal ladem a vzhledem k místnímu podnebí plody s příchodem zimy zmrzly. Následně se plody z rakytníku sklepaly do pytlů umístěných pod ním a ihned se zpracovaly. V našich podmínkách je tato metoda hůře uskutečnitelná. Během sklizně se obvykle ostřihávají větve, na kterých jsou plody ve snopečcích (je však možné odstřihnout maximálně 30 % rostliny, když se tato hranice přesáhne, může dojít k radikálnímu zásahu do jejího životního cyklu). Následuje zmražení větví na teplotu -18 °C v mrazácích pro to určených. Poté se plody setřepou a zpracují.

Detail odstavce: Sklizeň
Zdroj: Rakytník naložený v medu
Zveřejněno: 6.2.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Sklizeň rakytníku

Dobrý den, jak něco zjistíte, tak mi dejte prosím vědět. Děkuji

Zdroj: diskuze Sklizeň rakytníku
Odesláno: 26.7.2017 uživatelem Jarča
Počet odpovědí: 6 Zobrazit odpovědi

RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ

Pěstování

Vzhledem k pozitivním účinkům rakytníku na lidský organismus a jeho minimální dostupnosti v běžné obchodní síti je ideální vypěstovat si jej doma. Rakytník je velmi nenáročná rostlina, nejlépe se mu daří na suchém slunečném místě, dobře prospívá na písčitých i kamenitých půdách. Má rozsáhlý kořenový systém a vytváří kořenové výhonky, proto si musíme dát pozor a vysadit ho pouze tam, kde jeho případné rozrůstání nebude činit problémy.

Rakytník řešetlákový je dvoudomá rostlina, proto pokud chceme sklízet plody, musíme vysadit samčí i samičí keř. Ideální je vysadit jeden samčí a více samičích, které nám budou plodit. Vzhledem k tomu, že k opylení dochází pomocí větru, je dobré zasadit samičí rostliny po větru od opylující samčí rostliny. Pohlaví rakytníku se nejlépe rozpoznává až na tříletých rostlinách, kdy mají samčí keře větší pupeny na výhonech hustěji rozložené, takže vypadají huňatější. Plodí nejpozději třetím rokem po výsadbě, plody jsou značně kyselé a trpké. Rakytník je naprosto mrazu odolný.

Dle odrůd u nás rakytník dorůstá asi 2,5 až 3m výšky. Koření velmi široce, takže po zakořenění snese i dost sucha. Na kořenech jsou hlízkové bakterie, které poutají vzdušný dusík. Již druhým rokem se boční kořeny dostanou několik metrů do stran, kde vypouští oddenky – tyto lze vykopat a přesadit. Hlavně je nenechávejte na malém pozemku, jinak vás časem rakytník vytlačí.

Rakytník dobře roste v každé půdě. Nesnese trvalé zamokření nebo zasolení. Při zavlažování a přihnojování přináší vysoké výnosy. Spon výsadby by měl být 2,5 m x 3 m. Při výsadbě přidejte dobrý kompost a superfosfát. Rakytník nesnáší zastínění, potom neplodí. Aby sklizeň byla každoroční, je nutné mít dva plodové keře a sklizeň řezem střídat, nebo každý rok sklízet jen polovinu keře. Řežou se jen výhony do průměru 1 cm.

Pěstování rakytníku na stinném místě

Rakytník nesnáší zastíněné místo, když je na takovém místě, přestává plodit. Pokud ho chceme pěstovat ke sběru plodů, tak jej na takové místo nesmíme v žádném případě zasadit.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Rakytník - jeho pěstování a využití
Zveřejněno: 2.11.2015

RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ

Rakytník řešetlákový

Rakytník řešetlákový je jednou z nejstarších bylin, kterou člověk používá k léčení. Záznamy o jejích léčebných účincích vedou až do starého Řecka. Odtud také pochází její název – Hippophae, který v překladu znamená třpytící se kůň. Staří Řekové totiž zaznamenali, že koně pasoucí se v oblasti, kde rostl rakytník, dobře prospívali a jejich srst dostávala lesklý nádech. Rakytník řešetlákový je trnitý keř se zeleno-stříbrnými listy, který obvykle dorůstá velikosti 1,5 až 2 metry. Pochází z oblastí severovýchodní Asie, jeho původním domovem je Čína, Kavkaz, Mongolsko, Nepál, Indie, ale také Sibiř. V současnosti je rozšířený po celé Evropě. U nás se rakytník používá většinou jako okrasný keř nebo jako rostlina zpevňující náspy u silnic. Mimořádné léčivé účinky rakytníku byly donedávna přehlíženy.

Výsledky výzkumů, kterým byl rakytník podrobován, jasně ukazují, že se jedná o mimořádně cenný přírodní zdroj širokého spektra vitamínů a minerálů a dalších látek s příznivým efektem na lidský organismus.

Plody rakytníku dozrávají podle odrůdy od srpna do října. Problémem je, že se v tuto dobu velice nesnadno sklízí. Na trnitých větvičkách drží plody velmi pevně, navíc jsou měkké, takže se snadno rozmáčknou. Proto je praktické sbírat plody až v zimním období, kdy klesne teplota k deseti stupňům mrazu. Bobule se pak snadno setřesou nebo otrhají bez poškození. Rakytník lze sklízet i způsobem, že se ostříhají větvičky s plody, které se umístí do plátěného sáčku v mrazničce, kde se nechají zmrznout, poté se vyjmou z mrazničky a v sáčku se otlučou, nakonec se sáček rozváže a plody vytřídí.

Ideálním skladováním zralých plodů je mrazení, které zachovává maximum účinných látek a vitamínů. Plody můžeme také dále zpracovávat a vyrábět z nich vlastní produkty. Tepelná úprava ovšem některé zdraví prospěšné látky znehodnotí.

Detail odstavce: Rakytník řešetlákový
Zdroj: Rakytník - jeho pěstování a využití
Zveřejněno: 2.11.2015

PĚSTOVÁNÍ OSTEOSPERMUM

Semena

Obvykle se sbírají odkvetlá dozrálá květenství. Semena sbírejte za suchého počasí v době, kdy půjdou volně vysypat ze semeníku. Příliš nevyzrálá semena obvykle „nedojdou“, nebo jen některá, a klíčivost pak za mnoho nestojí. Horší podmínky pro sběr představují deštivá léta, ale ani to vás nemusí odradit. Před uskladněním rozložte semena na teplém, stinném a hlavně suchém místě, aby se zbavila přebytečné vlhkosti. Doschlé semeníky se otevřou a semínka bez problému vysypete. Vyřaďte ta, která jsou nedozrálá a poškozená. Dobře proschlá a vyčištěná semena dejte do malých papírových sáčků. Ty si označte nejen jménem rostliny, ale i datem sběru. Nespotřebovaná semena většiny letniček můžete použít ještě v dalším roce. Sklenice nejsou příliš vhodné – semena jsou živá a potřebují dýchat, což v pevně uzavřeném skleněném obalu není možné. Ani všelijaké neprůhledné plastové krabičky nejsou nejlepší variantou uskladnění, nemáte totiž kontrolu, zda semena neplesniví nebo zda je nenapadli škůdci.

Semenáčky vzešlé ze sklizených semen výsevem v březnu přepícháváme do 9cm květináčků a umístíme na okenním parapetu. Do venkovních prostor vysazujeme v polovině května, jelikož se jedná o velmi choulostivou rostlinu.

Semena lze samozřejmě také zakoupit v některých zahradnictvích nebo v internetových ochodech, kde se jejich cena pohybuje kolem 30 korun za balení.

Detail odstavce: Semena
Zdroj: Pěstování osteospermum
Zveřejněno: 15.5.2016

RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ

Rakytníkový olej

Rakytníkový olej připravíme tak, že plody rakytníku usušíme na mírně teplém a vzdušném místě, musí si zachovat svou původní barvu a vůni. Potom je rozdrtíme a zalijeme slunečnicovým nebo olivovým olejem, na vnitřní užívání je nejlepší panenský, aby byla drť dobře zakrytá. Necháme 3 až 4 týdny stát na teplém místě. Denně protřepáváme. Přecedíme, zbytek protlačíme přes řídké plátno, skladujeme v tmavé sklenici na chladném místě. Užíváme vnitřně 3x denně 1 lžičku.

Olej z plodů obsahuje navíc karoteny a je tedy více oranžový. Je-li čistý, je tak oranžový, až je rudočerný. Olej z listů je pak s menším množstvím karotenů jen nažloutlý. V rakytníkovém oleji jsou rozpuštěny snad všechny možné olejové vitamíny, a proto se užívá pro zdraví zvláště při zánětech v zažívacím traktu, žaludečních vředech, Crohnově chorobě, zanesených žlučovodech, rakovině, zácpě, jaterních chorobách, poleptaném jícnu a hemoroidech. Doporučuje se užívat i při arteroskleróze, zvýšeném cholesterolu, poruchách prokrvení, infarktech, mrtvicích, trombózách, poruchách břišních mízovodů, při nedostatku olejových vitamínů a antioxidantů, únavnosti, v rekonvalescenci – vlastně téměř kdykoliv, když se necítíte dobře. Doporučuje se užívat olej 1–4x denně 1 lžičku, ale ne na noc.

V případě polypů a rakoviny střev se osvědčilo užívání směsi rakytníkového oleje a měsíčkového lymfoleje v poměru 1 : 2, a to 2–3x denně 1 lžíce (podle snášenlivosti).

Zevně se rakytníkový olej používá na rány, popáleniny, nežity, křečové žíly, omrzliny, bércové vředy a změněnou či atrofovanou pokožku na nohách, na poševní záněty, hemoroidy.

Detail odstavce: Rakytníkový olej
Zdroj: Rakytník - jeho pěstování a využití
Zveřejněno: 2.11.2015

POSTŘIKY NA HOUBOVÉ CHOROBY

Postřiky na okurky

Plíseň okurková (Perenoplazmopara cubensis) vyžaduje odlišná léčbu při pěstování okurek ve sklenících nebo volně na zahradě. Jednodušší ochrana okurek bývá v krytých prostorách, protože je zde možné cílevědomě pěstitelskými opatřeními téměř vyloučit nebezpečí infekce touto houbou. Je třeba vědět, že výtrusy plísně jsou schopny napadnout porost pouze tehdy, pokud jsou listy určitou dobu ovlhčené. Suchý list se nemůže nakazit, i kdyby se na něm vyskytovalo množství výtrusů. Tímto je podmíněn hlavní způsob preventivní ochrany, která je založena na výlučném spodním zalévání rostlin a takové regulaci teploty ve skleníku či fóliovníku, která nedovolí (zejména nad ránem) vysrážení rosy na povrchu okurkových rostlin. Pokud se nám podaří toto dosáhnout, vyhráli jsme nejdůležitější fázi boje s plísní. Mnohem složitější je ochrana polních okurek, které jsou běžně zvlhčovány deštěm nebo rosou. Stupeň ohrožení plísní závisí na frekvenci dešťů, jakož i jejich vydatnosti. Lze použít Ridomil, Kuprikol, Perozin. Vždy se musí před aplikací provést sběr okurek.

Padlí okurek (Erysiphe polyphaga) je bílá, sklerociniová hniloba, kterou vyvolává houba. S padlím se setkáváme při polním pěstování většinou až v maximální rodivosti porostu nebo až po ní. Při fóliovníkovém pěstování často už při začátku sklizně. Ze začátku se objeví na horní straně listů kulaté, bílé, pavučinové skvrny. Skvrn někdy rychle přibývá, což vede k brzdění normálního růstu a vývoje listů a často i stonků. Nedostatečný vývoj a snížená funkce listů bývají pak příčinou špatného vývoje plodů a rapidního snížení úrody. Preventivním opatřením je pravidelné a vydatné zalévání rostlin. Při chemické ochraně jsou nejlepší postřiky sirnatými fungicidy Sulík, Polybarit. Porost musí být před postřikem dobře politý a nesmí se aplikovat na plody.

Detail odstavce: Postřiky na okurky
Zdroj: Postřiky na houbové choroby
Zveřejněno: 20.11.2015

PÉČE O TRÁVNÍK

Péče o trávník na jaře

Jakmile oschne vrchní vrstva půdy, můžeme začít s nezbytnými pracemi, které probudí trávník ze zimního spánku. Začínáme důkladným úklidem povrchu trávníku. Z trávníku odstraníme všechno napadané nebo naváté listí, větve, případně kameny.

Ostřejšími, a ještě lépe vertikutačními hráběmi vyhrabeme/prořežeme stávající drn do hloubky 3–5 mm. Tímto zásahem trávník provzdušníme, odstraníme mech a vznikající plst. Trávník bude jako znovuzrozený. Pro sběr vyčesané hmoty můžeme použít travní sekačku. Sebranou hmotu kompostujeme.

Žloutnoucí nebo hnědavý travní porost je následek velkého utužení půdy nebo jejího přemokření, či nevyhovujícího výživného stavu, někdy i působení houbových chorob. Proto musíme provést aerifikaci s následným rovnoměrným rozhozením ostrého křemičitého písku (1 000 g/m2).

Nesmíme také zapomínat na správnou výživu travního drnu, nejlépe aplikací plného kombinovaného hnojiva (30 g/m2). Musíme si uvědomit, že velké množství sečí ve vegetačním období odčerpá z půdy množství živin, které pro úspěšný růst trávníku musíme do půdy zpátky dodat a průběžně udržovat. Pro rychlou regeneraci poškozených travních rostlin můžeme pravidelně rozhodit i malou dávku ledku vápenatého (10 g/m2). Další neméně podstatnou věcí je závlaha trávníku. Všeobecně platí, že by na jaře, kdy stoupají teploty, měla být neustále vlhká a tomu se doporučuje přizpůsobit četnost zavlažování.

V případě silně poškozených míst v trávníku je vhodné provést přísev travní směsí použitou při založení trávníku nebo travní směsí určenou k dosévání, která rychle poškozená místa v trávníku zaplní.

Trávník, který je poškozen z více než padesáti procent, je nejlépe obnovit celý. Koncem jara provedeme chemickou nebo mechanickou cestou zásah proti širokolistým plevelům, které do okrasných nebo zátěžových trávníků rozhodně nepatří.

Pravidelné kosení zelený koberec zahušťuje a posiluje. Tráva totiž vytváří nové boční výhonky, listy a odnože a ty se lépe rozvíjejí, když jsou travní stébla pravidelně zkracována. Pravidelné sečení zároveň potlačuje traviny, které nesnášejí kosení.

Detail odstavce: Péče o trávník na jaře
Zdroj: Péče o trávník
Zveřejněno: 14.6.2017

BALKONOVÉ ROSTLINY DO POLOSTÍNU

Vitálka (Sanvitalia)

Vitálka, někdy také nazývána aztécké zlato, je dobře se větvící, polehává, půdopokryvná květina. Nerozrůstá se ani tolik do výšky jako do šířky. Je velice jednoduchá na pěstování a je hodně odolná, snad právě proto získala svůj název vitálka. Její květy vám mohou připomínat malé slunečnice, mají široký tmavý střed se žlutými nebo oranžovými lístky.

Jak vitálku pěstovat

Vitálka má ráda slunné a teplé stanoviště, dařit se jí ale bude i v polostínu, jen myslete na to, že čím méně bude mít světla, tím méně pokvete. Vyžaduje dobře propustnou půdu, zda si substrát připravíte sami v poměru 2 : 1 : 1 (zemina, kompost, písek), nebo si substrát zakoupíte v marketu, je jen na vás. Vitálkám nevadí větrné místo, ale nemají rády mráz. Při své výšce 15 až 20 cm se hodí jak do závěsných truhlíků a květináčů, tak na záhon, pokud je ale na záhon budete sázet, nechte jim dostatek místa na rozrůstání, aby pak zbytečně neutiskovaly ostatní rostliny. Květinu nemusíte zbavovat odkvetlých květů, opadají samy. Vitálka nechutná žádným škůdcům, takže budete mít o starost méně.

Zálivka a hnojení

Vitálka má ráda vlhkou půdu, pokud se vám stane, že substrát přelijete nebo naopak úplně vyschne, rostlině to nijak neuškodí. Brzy se vzpamatuje a na rostlině to ani nepoznáte. S hnojením můžete začít téměř hned po zasazení rostlinky do truhlíku či květináče. Použijte plnohodnotné hnojivo pro balkonové květiny.

Přezimování

Vitálka je jednoletá rostlina, v našich podmínkách se nezazimovává, proto ji klidně nechte v truhlíku, dokud pokvete nebo dokud vám ji nespálí mráz.

Množení vitálky

Jelikož nenecháváme vitálku přezimovat, jediným způsobem, jak si ji můžeme namnožit, je sběr a vysetí semen. Na podzim si posbírejte semena, usušte je, uskladněte je na suchém a teplém místě a v březnu je můžete vyset. Buď je předsejte do skleníku, kde teploty neklesají pod bod mrazu, nebo použijte semenáč, který umístěte do teplé a světlé místnosti, vyhněte se ale přímému slunci. Vzešlá semena přesaďte do květináčků či truhlíků a nechte do poloviny května za oknem nebo ve skleníku a poté přesuňte ven.

Detail odstavce: Vitálka (Sanvitalia)
Zdroj: Balkonové rostliny do polostínu
Zveřejněno: 9.12.2015

KALENDÁŘ PRO VINAŘE - LEDEN

Odrůdy

Mohu si pěstovat, co mě napadne?

„Koupit a pěstovat můžete leccos, pokud s tím ovšem nechcete obchodovat. Pokud byste víno chtěla prodávat, musíte zvolit odrůdu, která je státem uznána a zapsána v Odrůdové knize. V ní jsou uvedeny nejen bílé a modré odrůdy moštové, ale i odrůdy podnožové a také odrůdy stolní, o které je u drobných pěstitelů zájem především.“

Odrůdy stolní - znamená to, že z nich jdou hrozny na stůl, tak jak jsou?

„Ano. Stolní odrůdy mají trochu jiné vlastnosti než odrůdy moštové. Mají větší a řidší hrozen a velké bobule. Jejich dužnina není tekutá jako u odrůd moštových, ale chruplavá. No, a měly by mít atraktivní vzhled. Neznamená to ovšem, že si na stůl nemůžeme dát krásný hrozen třeba odrůdy Modrý Portugal nebo Moravský muškát. Ten dokonce bude výjimečný svou celkem intenzivní vůní, což u ostatních stolních odrůd nebývá.“

Odrůdy podnožové - na ně nejspíš roubujeme ty moštové. A z nich pak získáme mošty odlišné kvality. Pochopitelně i vína z nich se pak liší kvalitou a cenou. Co stojí na pomyslném žebříčku nejníž a co nejvýš?

„Nejníž jsou kategorie vínozemské víno, nejvýš tzv. vína s přívlastky, např. pozdní sběr, výběr z bobulí, ledovéslámové víno.“

Paní profesorko, máte takové příznačné jméno pro své povolání - Ludmila. Do jaké kategorie byste zařadila svou jmenovkyni?

„Pokud máte na mysli známkové víno Ludmila, tak by se hodilo říct, že jde o cuveé, které jediné bylo v minulosti známo nejen v Čechách, ale i na Moravě, a to především tím, že se plnilo do zvláštních typů lahví, zvaných kalamáře. Vyrábí se stále, ale dnes již na českém trhu konkuruje celé řadě vín jak u podoblasti mělnické, tak litoměřické. Ovšem vín z Čech je málo, protože v Čechách je výměra jen okolo sedmi set hektarů, proto se prodávají spíše přímo u výrobců nebo ve vinotékách“

I když jste odbornice na víno a z Mělníka, jméno asi nemá po vás? :-) Tipuji na svatou Ludmilu?

„No samozřejmě, jména známkových vín si každý výrobce stanovuje podle svého uvážení. Dokonce se myslím, že víno Ludmila je starší nežli já. Takže proč by se mělo jmenovat po mně?“

Detail odstavce: Odrůdy
Zdroj: Kalendář pro vinaře - leden
Zveřejněno: 30.9.2018

SLIMÁCI

Hubení

Každoroční invaze slimáků je pro mnoho zahrádkářů pohromou, ve velkém likvidují zeleninu i okrasné květiny. Plzáci vše pilně strouhají radulou, jazykem posetým drobnými „zoubky“. Kdyby plzáků bylo jen několik, ztráty ani nepocítíme. Jsou však přemnoženi a schopni zlikvidovat celou zahradu. Bránit ji proto musíme od jara do podzimu. Slimáky sbírejte, nastražte pasti, aplikujte biologickou ochranu a zahrada se navrátí k původní rovnováze.

Na malých plochách se doporučuje sběr. Nejlépe se slimáci sbírají po dešti, kdy všichni vylézají, či ráno a za soumraku. Milují vlhko a stín. Po nasbírání do nádoby je co nejrychleji usmrtíte zalitím vařící vodou. Ve vodě se poté brzy rozloží a můžete je ve skupenství kapalném vylít na kompost. Občas praktikované posolení je špatnou metodou, která jim zbytečně připraví pomalou a bolestivou smrt.

Sběr si usnadníte nalákáním slimáků na zkažené ovoce či různou, nejlépe však listovou zeleninu, opadané květy či granule pro kočky a psy. Účinek zvýšíte, pokud potravu přiklopíte vlhkým, nejlépe nahnilým prkénkem – slimáci se rádi schovávají.

Dobře fungují i zapuštěné nádoby, přičemž nejlepším lákadlem pro většinu slimáků je pivo. Vhodné jsou i zbytky ze sudů, které lze získat zdarma. Okraj necháte 1 cm přečnívat, abyste omezili lapání jiných živočichů. Pasti denně kontrolujte, v pivu utopené slimáky již není třeba ani usmrcovat, měli příjemný konec. Nevýhodou pivních pastí je, že mohou přilákat i slimáky z okolí.

Další možností je mechanicky chránit jednotlivé záhony, a to bariérami, které jsou pro slimáky obtížně překonatelné či zcela nepřekonatelné. Lze například použít zapuštěné plechy s okrajem zahnutým směrem ven, vysoké alespoň 15 cm. Pásek měděného plechu nebo měděný drát, který slimáky odpuzuje. Pásy suchého materiálu, jako je sláma, piliny, vaječné skořápky, které je však třeba obnovovat Může pomoci i lemování aromatickými rostlinami, které plzáci většinou nežerou, a proto je nenalákají k další cestě do nitra záhonu, takovými rostlinami jsou například šalvěj, tymián, levandule. Jako nervový jed působí na mladé slimáky i obyčejná káva, zkuste tedy i využít kávovou sedlinu.

Hubení plzáků chemickými látkami je však dvojsečná zbraň – můžete ohrozit zdravotní nezávadnost vlastní zahrady a vyhubení škůdci se k vám stejně opět nastěhují z okolí. A přípravky, které kromě plzáků hubí i jejich přirozené nepřítele, jsou pro budoucnost zahrady stejnou pohromou, jako plzáci samotní. Preparáty, jejichž účinnou látkou je nervový jed, například methiocarb a další, hubí i všechny další živočichy. Ohrožují domácí zvířata, včely, žížaly i přirozené nepřátelé plzáků! A po náhodném požití granulí typu Vanis dochází dokonce k otravám psů, a to většinou smrtelným! Přípravky na bázi sloučeniny železa a fosforu by měly být pro ostatní zvířata neškodné, přitom jsou účinné. Měli byste jim proto dávat jednoznačně přednost!

Stále oblíbenější jsou pak přípravky biologické. Využívají přirozeného parazita plžů – hlístici Phasmarhabditis hermaphrodita. Neohrožuje zdravé prostředí na zahradě a nehubí přirozené predátory plžů, což by se vám v budoucnu mohlo vrátit v podobě ještě větší invaze. Jedinou nevýhodou tohoto jedinečného přípravku je jeho vyšší cena. Pozor, při jednorázovém užití je účinek pomalejší než u preparátů chemických. A také je důležité správné načasování – hlístice totiž účinkuje především na mladé plže.

Mladé plzáky žerou prasata i drůbež; slepice a kachny hledají i vajíčka. Když však plzáci vyrostou, chutnají již pouze podivuhodné kachně, která se nazývá indický běžec. Ta slimáky přímo vyhledává, jsou pro ni pochoutkou. Mezi pomocníky v boji mohou být i ježci, ropuchy, ještěrky, slepýši, užovky, rejsci a některé druhy ptáků.

Detail odstavce: Hubení
Zdroj: Slimáci
Zveřejněno: 17.3.2016

ČAJOVNÍK

Rostlina čajovník

Čajovník (Camellia) je stálezelená rostlina pocházející z Jihovýchodní Asie pěstovaná hlavně v tropických a subtropických oblastech, v různých nadmořských výškách. Je to poměrně nenáročná rostlina, která ale vyžaduje celoročně velké množství srážek a má ráda polostín. Na některé plantáže se dokonce před vysazením čajovníku zasadí vyšší stromy, které mu následně tento stín zajistí. Keře čajovníku dorůstají výšky 5 – 15 m, listy mají různou velikost (délka 3 – 25 cm, šířka 1 – 10 cm) s krátkými stonky, bílými květy a plody podobnými ořechu s jedním až třemi semeny. Na plantážích se ale sestřihávají na výšku 1 metru pro pohodlnější sklizeň. Čajové lístky se dají sklízet nejdříve po třech letech a rostlina je produkuje přibližně třicet let. Sklízejí se celé mladé výhonky tvořené listovým pupenem a dvěma až třemi přilehlými lístky. Říká se jim „tips“ nebo „fleš“. Ty s nejmladšími lístky jsou nejkvalitnější. Sběr je většinou ruční, a to buď prsty, nebo nůžkami. V Japonsku se používají speciální stříhací stroje a čaj se zde připravuje nejen z lístků, ale i z větviček. Říká se mu kikuča a vyznačuje se výraznou hořkou chutí. Doba sklizně se liší podle druhu čaje, místa pěstování a je přizpůsobena hlavně srážkám. Čaje nižší třídy se sklízejí celoročně, kvalitnější však jen dvakrát až třikrát do roka. Například plantáže Darjeelingu pro čaj nejvyšší kvality využívají jen sklizeň lístků v únoru a březnu. Podzimní sklizeň pak používají jen do směsí, neboť je kvalitativně o několik tříd níže.

Všechny druhy čaje – černý, zelený, bílý, žlutý aj. – pocházejí se stejné rostliny čajovníku. Liší se pouze stupněm fermentace neboli přirozeným kvasným procesem, kdy dochází k oxidaci lístků a změně jejich chemických vlastností. Fermentace je první fází zpracování čaje. Následuje zavadnutí (ztráta křehkosti lístků, aby se dále nedrtily), rolování (narušení buněčné struktury pro uvolnění chemických látek), sušení (snížení obsahu vody v lístcích pod 3%) a konečné třídění.

První ucelené pojednání o čajovníku a čaji bylo sepsáno v 2 již v 7. – 10. století v Číně. Ta je považována za kolébku čaje. Odtud se pak rituál pití čaje rozšířil do sousedního Japonska. Z čínského znaku také pocházejí současné názvy čaje. Z kantonské čínštiny „čcha“ například portugalské „chá“ nebo české „čaj“, z oblasti Tchaj-wanu „čche“ pak anglické „tea“ nebo francouzské „thé“. Pro svou výjimečnou chuť a blahodárné účinky se čaj stal oblíbenou obchodní komoditou a po vodě nejoblíbenějším nápojem na světě vůbec. Plantáže čajovníku najdeme v současnosti nejen v Číně (největší producent čaje) a Japonsku, ale i v Indii, Indonésii, Vietnamu, na Kavkaze, Srí Lance, Tchaj-wanu, Jávě, Sumatře. Dokonce i v Evropě (Gruzie a Azorské ostrovy) a Jižní Africe.

Detail odstavce: Rostlina čajovník
Zdroj: Čajovník
Zveřejněno: 4.3.2016

RYNGLE

Ryngle stříhání

Rozsah řezu slivoní se liší podle odrůdy. Odrůdy slivoní druhu slivoň švestka (Prunus domestica) přirozeně vytvářejí dobré koruny, postačí jen malé prořezávání, aby se odstranila suchá větev nebo aby se vrchol koruny prosvětlil, když příliš zhoustne. Mnohé slivoně tvoří stromy s křivými kmeny, nepravidelné a nevzhledné, nebo mají husté, trnité koruny, které tvoří sběr plodů velmi obtížným. Tyto chyby v růstu pak musí být opraveny řezem. Nicméně mnoho pěstitelů je toho názoru, že původní druhy švestek by neměly být řezány tak silně jako jabloně. Jiní pěstitelé naopak zmlazování doporučují, protože slivoně mají tendenci dělat dlouhé výhony každý rok. Je velmi důležité mít na paměti, že pěstitelé, kteří jednou začnou silně prořezávat, musí v tomto způsobu údržby pokračovat pravidelně.

U slivoní jsou běžné dvě metody zahradnických úprav. První je, aby korunu tvořil terminál se čtyřmi nebo pěti kosterními větvemi z něj vycházejícími. Terminální výhon je kontrolován řezem po dosažení určité výšky. Tato metoda je často používána pro druh Prunus domestica i odrůdy Prunus insititia. Druhý způsob, který je často používán pro odrůdy Prunus triflora, je vytvoření kotlovité koruny odstraněním terminálu a vytvořením koruny ze čtyř kosterních větví. Takto tvoří dřevina tvar vázy nebo obráceného deštníku. Větve by měly být na kmeni 4–6 palců od sebe, aby se zabránilo vylomení. Stromy mají obvykle korunu asi 2 metry od země. Následný řez se skládá z odstranění větví, které překračují vhodnou délku.

Mladé stromky řežeme nejdříve po narašení, starší i později, pokud rostou dostatečně silně. Nevýhodou řezu za zelena může být oslabení růstu. Peckoviny snáší hlubší řez podstatně hůře, ani u starých stromů bychom raději neměli řezat větev o průměru větším než šest centimetrů.

V prvních letech se u slivoní provádí takzvaný výchovný řez. Nesmí se dopustit zapěstování větve pod příliš ostrým úhlem k terminálu (později se může odlomit pod váhou úrody za větru). V dalších letech se zkracují příliš dlouhé větve. Pokud jsou přírůstky za rok kolem půl metru, je to dobré a korunu stačí prosvětlovat. Když jsou přírůstky krátké, musíte strom zmladit, tedy říznout hlouběji.

Slivoně se řežou koncem března nebo až v době květu (i mladé slivoně na počátku plodnosti). Prořezávat lze až do začátku září. Vysadíte-li slivoň na podzim, řežte ji až na jaře. Vysadíte-li ji na jaře, můžete řezat ihned.

Také u renklód se provádí výchovný řez, a to v době vegetace, nikdy ne v zimě, to je v období vegetačního klidu. Slivoně jsou totiž citlivé k infekcím, před kterými se nedokážou mimo vegetaci bránit. Renklódy je třeba řezat hlouběji než švestky a takzvaný výchovný řez se uplatňuje do pátého roku života.

Detail odstavce: Ryngle stříhání
Zdroj: Ryngle
Zveřejněno: 4.7.2014