Při zapojení domácí vodárny je nutné vždy postupovat podle schématu přiloženého u vodárny. Schémazapojení domácí vodárny by u přístroje nemělo chybět. Schémazapojení domácí vodárny celý proces velmi zjednoduší. Abyste domácí vodárnu zapojili správně, musíte myslet na několik faktorů. V balení domácí vodárny (nebo její součástí) by mělo být čerpadlo na vodu, ovladač regulace tlaku vody (ten ovládá elektromotor), zpětná klapka a tlaková expanzní nádoba.
Při zapojení domácí vodárny, ať už ho budete dělat sami nebo s pomocí, vždy dbejte na pokyny v návodu.
Ve svém příspěvku ZAPOJENÍ PŘÍSTROJE OSMODRY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miloslav navratil.
Dobrý den,
Zajimá mě vnitřní zapojení přístroje osmo dry.Jaké elektronické komponenty jsou
součástí tohoto přístroje s60% účinností.
Spozdravem.
M.Navrátil
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Elektrické topení může být napájeno centralizovanou cirkulací vzduchu z elektrických pecí nebo topením v každé místnosti. Vytápění se může skládat z elektrických podlahových ohřívačů, elektrických nástěnných ohřívačů, elektrickéhosálavého topení, nebo elektrického prostorového topidla. Je také možné použít elektrický akumulační systém, aby bylo zabráněno vytápění v době drahého tarifu dodávky energie.
Elektrické pece
Elektrické pece mají dražší provoz, než jiné elektrické vytápění, protože jejich potrubí způsobuje ztráty, při distribuci teplého vzduchu do celého domu a tím zvyšuje spotřebu elektrické energie (tyto ztráty jsou společné pro všechny topné systémy, které používají pro distribuci kanály). Ohřátý vzduch je dodáván do celého domu prostřednictvím potrubních kanálů a do pece se vrací vratným potrubím. Pokud tyto kanály prochází přes nevytápěné prostory, dochází k tepelným ztrátám.
Ventilátory v elektrických pecích víří vzduch nad skupinou elektrických odporových cívek, které se nazývají topné prvky, a každý z nich má obvykle hodnotu kolem pěti kilowattů. Tyto topné prvky se aktivují ve fázích, aby bylo zabráněno přetížení elektrického systému v domácnosti. Přehřátí zabraňuje vestavěný termostat, nazývaný také jako omezovač. Tento termostat vypne pec, pokud ventilátor selže, nebo pokud znečištěný filtr blokuje proudění vzduchu.
Stejně jako u jiných pecí je důležité čistit nebo vyměnit filtr dle doporučení výrobcem, s cílem udržet systém v co nejlepší účinnosti.
Elektrické kotle
Elektrokotel je určen svou konstrukcí do topných teplovodních systémů s nuceným oběhem vody. Lze jej montovat do systémů ústředních a etážových vytápění s nuceným oběhem s otevřeným nebo uzavřeným systémem. Jedná se o ekologicky čistý provoz bez nároků na odvod spalin. Bezobslužný provoz umožňuje vnější regulátor případně jiný vnější regulační nebo ovládací prvek, nebo lze využít jednoduchý ekvitermní regulátor nebo prostorový regulátor teploty, implantovaný přímo v řídicí automatice, udržující předem nastavenou teplotu ve vybrané místnosti. Elektrokotel lze využít jako univerzální zdroj tepla pro vytápění v bytech, malých rodinných domcích, rekreačních objektech i jako alternativní zdroj v případě použití jiného hlavního zdroje vytápění a přípravy teplé vody i na přechodné období, například pro tepelná čerpadla, akumulační systémy nebo v již dříve instalovaných etážových a ústředních systémech apod. Pro vyšší výkony lze kotle spojovat do kaskád.
Ve svém příspěvku JAK NASTAVIT TLAK U VODÁRNY NA CHATĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Nahodil.
Na chatu mě byla namontováno do trubní vodárny čerpadlo PUMPA v hloubce 25 m.
Ovládání čerpadla je pomocí zařízení BRIO. Po instalaci při otevření kohoutku naskočí tlak na seřízené maximum a voda teče plným proudem. Při zavírání, pokud nechám menší průtok se tok snižuje a teprve po téměř zastavení znovu naběhne plný tlak. Bylo mi doporučeno dát tam tlakovou nádobu, ale myslím si, že bez zpětné klapky to samotná nádoba nevyřeší. Pracovník, který montáž prováděl, že pokud je ovládání Brio není tlaková nádoba doporučována. Kde je chyba. Prosím poraďte. Děkuji. Nahodil.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Instalatér.
BRIO je elektronické zařízení umožňující automatizaci zapínání a vypínání elektrickéhočerpadla. BRIO čeká až otevřete kohoutek, čímž dojde ke snížení tlaku v potrubí a zapne čerpadlo. Jak popisujete to znovuobnovení plného tlaku při skoro zavřeném kohoutku svědčí o technické závadě v ovladači BRIO. Napraví to jeho reklamace.
Pokud zvažujete opravu přidáním tlakové nádoby, tak pak odstraňte BRIO a propojte čerpadlo s tlakovou nádobou napřímo. Tlakovou nádobu osaďte zpětnou klapkou a tlakovým spínačem, ze kterého povede napájení pro čerpadlo.
Kombinace tlakové nádoby a ovladače BRIO není šťastné řešení, protože BRIO existuje proto, aby se nemusela používat tlaková nádoba.
Čerpaná voda se pomocí domácí vodárny dopravuje do domu, chalupy nebo podobného zařízení, kde se rozvádí potrubím třeba přímo do koupelny. Vodárny se často využívají též pro čerpání vody určené k zavlažování nebo zalévání zahrady nebo k udržování tlaku ve vodovodním řádu.
Domácí vodárny se používají jak na místech, kde není dostupný běžný veřejný vodovod nebo je v něm nedostatečný tlak, tak i všude tam, kde je k dispozici vlastní vodní zdroj a je zájem o úsporu peněz. Domácí vodárnu lze používat celoročně.
Vodárna se vyplatí, i když na chalupu budete jezdit třeba jednou týdně. Zahrada se čas od času zalít musí a počasí není vždy příznivé. Některá letní období jsou suchá a naše zeleň nepočká a uschne. Je zde sice počáteční investice, ale je třeba myslet na to, že taková vodárna vám vydrží i desítky let. Samozřejmě musí jít o kvalitní zařízení, které může stát do osmi tisíc, ale i méně. Vzhledem k tomu, že se cena za metr krychlový vody pohybuje v průměru kolem 71 korun a stále se zdražuje, pořízení domácí vodárny se může vyplatit již po pár letech.
Mezi hlavní výhody domácí vodárny patří snížení nákladů – nemusíte být napojeni do veřejné vodovodní sítě, za kterou platíte nejen vodné, ale i stočné. Dále je to dostupnost – čas od času nastane ve veřejné síti odstávka, například kvůli údržbě, a vy tak krátkodobě přicházíte o zdroj vody. Přistavená cisterna jako náhrada stačí tak maximálně na pitnou vodu. Na koupání nebo zalévání zahrádky můžete rovnou zapomenout. Pozitivem je i stálý tlak vody – zejména v odlehlejších oblastech, kam se musí voda veřejnou sítí dlouze dopravovat, dochází k poklesům tlaku vody. Tento problém opět vyřeší domácí vodárna.
Domácí vodárnu zpravidla tvoří několik samostatných zařízení: čerpadlo (ponorné, povrchové, samonasávací), tlaková nádoba o různých objemech, spínač, tlakoměr, ovládací jednotka aj. Vodárnu je možné zakoupit jako kompaktní zařízení sestavené výrobcem, nebo lze zakoupit jednotlivé součásti a sestavit si vlastní vodárnu podle skutečné potřeby konkrétního objektu. Tuto variantu doporučujeme pouze zkušeným „čerpadlářům“ a pro všechny ostatní zákazníky je v nabídce řada kvalitních vodáren v různých výkonových řadách bez starostí. Pokud by vám pomohlo jednoduché schéma od čerpadla ve studně po tlakovou nádobu, tak zde jsou schémata pro různá zapojení: domácí vodárna schémazapojení.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ VODÁRNA NÁVOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zachařová.
Co dělat když čerpadlo čerpá ale nevypíná?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Nejčastěji se u těchto vodáren rozbíjí náhon tlakového spínače. Je to taková tenká kovová trubička, která když se zanese usazeninou, tak přestane zprostředkovávat tlak v zásobní nádobě a spínač pak nevypne motor. Vzhledem k tomu, že tato trubička je součástí elektrického stykače, který je pod napětím 380 voltů, je nezbytné, aby opravu provedl elektrikář s certifikací vyhláškou č. 50.
Mnoho novinek přináší zlepšení výkonu tepelných čerpadel.
Na rozdíl od standardních kompresorů, které mohou fungovat jen na plný výkon, umožňují dvourychlostní kompresory, aby tepelná čerpadla pracovala dle kapacity, potřebné v daném okamžiku. Tím se šetří velké množství energie a snižuje opotřebení kompresoru. Dvourychlostní tepelná čerpadla také dobře fungují se zónovými řídícími systémy. Zóny řídícího systému nalezneme většinou ve větších domech, používají automatickou klapku, aby v různých místnostech byla dosažena požadovaná teplota.
Některé modely tepelných čerpadel jsou u vnitřních nebo venkovních ventilátorů, nebo obou, vybaveny motory s proměnnou rychlostí nebo dvourychlostními motory. U proměnné rychlosti se ventilátory snaží udržet pohyb vzduchu v dostatečné rychlosti, čímž se minimalizuje chladné proudění a maximalizuje úspora energie. Také je snížen hluk ventilátoru, který běží na plné obrátky.
Mnoho vysoko účinných tepelných čerpadel je vybaveno přehřívačem, který obnovuje odpadní teplo z tepelného čerpadla a používá ho na ohřev vody. Tepelné čerpadlo, vybavené přehřívačem, ohřívá vodu dva až třikrát rychleji, než obyčejné elektrické ohřívače vody.
Další pokrok v technologii tepelného čerpadla je kompresor, který se skládá ze dvou spirálovitých šneků. Jeden zůstává na místě, zatímco druhý obíhá kolem něj a stlačuje chladivo do stále menšího prostoru. Ve srovnání s typickými pístovými kompresory mají delší životnost a jsou tišší. Podle některých informací, tepelná čerpadla se šnekovými kompresory poskytují o 5,5 až 8,5°C teplejší vzduch v režimu topení, ve srovnání se stávajícími tepelnými čerpadly s pístovými kompresory.
Ačkoliv většina tepelných čerpadel používá jako zálohu pro chladné počasí elektrické odporové ohřívače, mohou být tepelná čerpadla doplněna také hořáky. Zálohové hořáky pomohou vyřešit problém tepelného čerpadla, dodávajícího poměrně chladný vzduch během chladného počasí a snižují tak použití elektřiny. Existuje několik výrobců tepelných čerpadel, které obsahují dva typy dodávky tepla v jednom balení, takže tyto konfigurace jsou často dva menší, vedle sebe umístěné, standardní systémy, sdílející stejný vzduchovod. Spalovaným palivem poloviny systému může být propan, zemní plyn, olej nebo dokonce uhlí a dřevo.
Ve srovnání, se spalovacím kotlem na olej, či jen standardním tepelným čerpadlem, je tento typ systému také ekonomický. Skutečné úspory energie jsou závislé na relativních nákladech na spalovací paliva, ve srovnání s elektřinou.
Odstředivá kalová čerpadla využívají síly, která se tvoří v rotujícím oběžném kole, a předávají ji čerpanému médiu stejným způsobem, jako je tomu u čerpadel pro čisté tekutiny. Nicméně tím podobnost de facto končí. Kalové čerpadlo se skládá z:
Oběžná kola
Jsou hlavní rotační součástí, která předává energii dopravované kapalině pomocí lopatek. Lopatky oběžného kola kalového čerpadla musí být silnější než lopatky klasického vodního čerpadla. Kvůli této tloušťce musí být na kole méně lopatek, jinak by byl průchod pro čerpané látky příliš úzký, a to by mělo negativní vliv na výkon a průchodnost čerpadla. Tento fakt vede ke snížení čerpací výšky a účinnosti. Zřídkakdy jsou oběžná kola z kovových slitin opracována na vnějších plochách. Tato práce navíc se nevyplatí, jelikož oběžná kola (stejně tak i vložky skříní) mají omezenou životnost, a to i přesto, že jsou vyrobena z odolných materiálů. Po opotřebení, kdy klesá výkon čerpadla, se musí vyměnit. Oběžná kola mají obvykle rovné nebo Francisovy lopatky. Pro některé typy kalů mají lopatky typu Francis vyšší účinnost, lepší sací výkon a mírnější opotřebení, jelikož úhel lopatky je shodný s úhlem nátoku tekutiny, jde o takzvaný bezrámový nátok. Rovné lopatky oběžného kola vykazují mírnější opotřebení ve velmi hrubých kalových aplikacích nebo tam, kde forma na lití vylučuje Francisovy lopatky a je nutné použití elastomerové oběžné kolo. Počet lopatek oběžného kola se obvykle pohybuje mezi třemi a šesti v závislosti na velikost částic v suspenzi a velikosti kalového čerpadla. Oběžná kola jsou buď uzavřená, nebo otevřená. Uzavřený typ oběžných kol (s krycím diskem) je běžnější než otevřený typ (bez krycího disku), který se někdy používá pro speciální aplikace. Oběžná kola jsou obvykle uzavřena z důvodu vyšší účinnosti a menší náchylnosti k opotřebení v přední části. Otevřená kola se používají nejčastěji v menších čerpadlech a tam, kde čerpané částice mohou způsobit ucpání. Dalším rysem oběžných kol kalových čerpadel je použití vyrovnávacích lopatek na zadní straně nosného disku. Tyto lopatky mají dvojí funkci. Redukují (vyrovnávají) tlak a udržují pevné částice mimo mezery mezi oběžným kolem a spirálou pomocí odstředivé síly. Příklady použití standardních oběžných kol: jednokanálové uzavřené kolo se využívá na čerpání vláknitých kalů; dvoukanálové uzavřené kolo se využívá na čerpání strusky s menšími částicemi; kolo pro dopravu kašovitých směsí se využívá k čerpání septiků, kolo s ejektorovými kanály se využívá k čerpání kašovité, silně proplyněné kapaliny (papírovinu).
Spirály čerpadel
Jedná se o část čerpadla, která uzavírá oběžné kolo. Rychlost proudění ve spirále je ve srovnání s č
Ve svém příspěvku PODLAHOVÉ VYTÁPĚNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek.
Podlahové vytápění
Podlahové topení je nejlepší topení, co znám. Máme patrový domek, v přízemí je zmiňované teplovodní podlahové a v patře ústřední topení s deskovými radiátory Radik.Vše napojeno na plynový kotel na dva okruhy. V přízemí je všude keramická dlažba, jen obývací pokoj má plovoucí podlahu. Všem doporučuji. Do budoucna uvažuji přidat do systému tepelné čerpadlo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel JIndřich.
Taky si myslím, že tepelné čerpadlo je pro podlahové vytápění dobrá volba. Dokáže totiž dodávat stabilní mírně teplou vodu, která je pro topení v podlaze dostačující. Jakou variantu tepelného čerpadla uvažuješ? Voda>voda nebo vzduch>voda, nebo máš u sebe možnost geotermálního vrtu?
I když existuje mnoho variant tlakového spínače, které jsou dodávány téměř se všemi čerpacími stanicemi, jsou uspořádány přibližně stejně.
Uvnitř plastového pouzdra je kovová základna, na které jsou upevněny tyto prvky:
membrána;
píst;
kovová plošina;
elektrické kontakty pro dráty.
Pod plastovým krytem jsou umístěny dvě pružiny – velká a malá. Když je membrána pod tlakem, tlačí na píst.
Na druhé straně zvedá plošinu, která působí na velkou pružinu a stlačí ji. Velká pružina odolává tomuto tlaku a omezuje pohyb pístu.
Skulinka, která odděluje velké a malé nastavovací pružiny, je dostatečná pro regulaci činnosti celé řady zařízení. Plošina pod tlakem z membrány postupně stoupá, až její okraj dosáhne malé pružiny. Tlak na plošinu se v tuto chvíli zvyšuje, v důsledku toho se mění její poloha.
Funkčním účelem tlakového spínače je automatizovat procesy zapínání a vypínání elektrickéhočerpadla. Přepnutí kontaktů způsobí tlak, což změní provozní režim čerpadla a vypne se. Pro přepínání kontaktů je k dispozici speciální závěs s menší pružinou.
Když plošina překonává úroveň, na které je tento pant, elektrické kontakty se přepnou a rozpojí obvod napájení. V tomto okamžiku se čerpadlo vypne. Potom voda přestane přitékat a tlak vyvíjený na membránu klesá, když se voda z vodárny spotřebovává.
Platforma klesá hladce. Když je její poloha nižší než pružinový závěs elektrických kontaktů, zvednou se a znovu zapnou napájení.
Jedna z pozoruhodných novinek u vzduchových tepelných čerpadel se nazývá zpětný cyklus chladiče. Nabízené výhody umožňují majiteli domu vybrat si ze široké škály distribučních systémů vytápění a chlazení či z podlahových systémů s nuceným oběhem vzduchu s více zónami. Nabízí také možnost nižších poplatků za elektřinu v zimě a teplejší vzduch ze zásobujících otvorů pro větší pohodlí.
Zpětný cyklus chladiče je obzvláště úsporný v oblastech, kde není k dispozici zemní plyn. V závislosti na ostatní ceny paliv může být i nejlevnější variantou vytápění mezi zbývající možnostmi paliv.
Systém se skládá ze standardního chladícího výkonu o jedné rychlosti, vzduchového tepelného čerpadla o velikosti topného zatížení spíše menšího, než bývá obvyklé zatížení letního chlazení. Tepelné čerpadlo je připojeno k velké, dobře izolované vodní nádrži, kde se tepelné čerpadlo ohřívá nebo chladí v závislosti na ročním období. Většina systémů používá ventilační cívku s kanály, pomocí kterých distribuují uloženou vodu k vytápění nebo chlazení vzduchu v domě.
Zpětný cyklus chladiče umožňuje, aby tepelné čerpadlo pracovalo při maximální účinnosti i při nízkých teplotách. To přináší větší pohodlí a úspory bez nutnosti použití elektrických odporových topných spirál.
Zpětný cyklus chladiče může být také vybaven pro zpracování odpadního tepla, což je podobné přehříváku cívky nacházejícího se u tepelných čerpadel a klimatizačních zařízení. Kombinovaný systém stojí asi o 25 % více než standardní tepelné čerpadlo podobné velikosti a návratnost nákladů je v oblastech, ve kterých není k dispozici zemní plyn, asi 2 až 3 roky.
Tepelná čerpadla pro chladné podnebí
Jedna společnost vyvinula tepelné čerpadlo pro chladné podnebí, které se vyznačuje dvourychlostním dvouválcovým kompresorem pro efektivní provoz a zálohovou podporou kompresoru, která umožňuje systému, aby fungoval efektivně do 15°C. Dále se vyznačuje deskovým výměníkem, tzv. ekonomizérem, který dále rozšiřuje výkon tepelného čerpadla, aby fungoval i při nižší teplotě. Systém byl několikrát pozitivně testován a brzy může být k dispozici pro spotřebitele.
Tepelná čerpadla pro všechna podnebí
Další slibná technologie se zabývá tepelnými čerpadly pro všechna podnebí, u kterých výrobce uvádí, že mohou pracovat i v nejchladnějších zimních dnech bez využití pomocného zdroje tepla při zachování komfortního vnitřního tepla, i když teplota venku klesne pod nulu. Tepelná čerpadla mohou snížit náklady na vytápění a chlazení o 25 až 60 %.
Zatímco většina tepelných čerpadel klade důraz na ochlazování, tepelná čerpadla pro všechna podnebí mají své základní zaměření na vytápění. Počáteční náklady na topná čerpadla pro všechna podnebí jsou vysoké, ale pokud budou i nadále tak dobře fungovat, pak se předpokládá, že úspora energie za dobu využívání systému bude tyto náklady více než kompenzovat.
Ve svém příspěvku DOMACI VODARNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Fort.
Dobrý den chtěl jsem se zeptát .Na chatě mám vrt 20 metrů jak vyřešit přívod do chaty a jakou domaci vodárny bych měl použít děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vítek.
Je to jednoduché. Do vrtu spustíte ponorné čerpadlo, které bude napojeno na hadici. Hadici přivedete do chaty podzemním vstupem a napojíte na tlakovou nádobu. Tlaková nádoba bude osazena tlakovým spínačem, který bude ovládat chod čerpadla ve vrtu. Z tlakové nádoby pak normálně rozvedete vodu, kam potřebujete.
Každé bytové tepelné čerpadlo prodávané u nás má štítek energetických hodnot, který obsahuje výkon vytápění a chlazení tepelného čerpadla. Je určen pro srovnání s jinými dostupnými značkami a modely.
Tepelný výkon je pro vzduchová elektrická tepelná čerpadla indikován faktorem výkonu topné sezóny, což je celková plocha potřebného tepla v topné sezóně, vyjádřená v kW, dělená celkovou elektrickou energií spotřebovanou tepelným čerpadlem v průběhu téhož období, vyjádřenou ve Wh.
Účinnost chlazení je indikována sezónním koeficientem energetické účinnosti, což je celkové teplo odstraněné z klimatizovaného prostoru v průběhu ročního období, vyjádřené kW, dělené celkovou spotřebou elektrické energie při chodu tepelného čerpadla v průběhu téhož období, vyjádřené ve Wh.
Cena tepelných čerpadel je ovlivněna tepelným výkonem.
Účinnost chlazení hodnotí tepelné čerpadlo v době chlazení. Obecně platí, že čím vyšší je účinnost chlazení, tím vyšší jsou náklady na pořízení. Nicméně úsporou energie se vyšší počáteční investice vrátí během životnosti čerpadla několikanásobně. Při výměně tepelného čerpadla z roku 1970 za nové centrální tepelné čerpadlo uspoříte polovinu spotřebované energie při poskytování stejného množství chlazení.
Vybíráte-li vzduchové tepelné elektrické čerpadlo, určitě tedy sledujte energetické hodnoty na štítku. Jednotka s vyšším hodnocením bude účinnější. V teplejších klimatech pro vás bude důležitější hodnota chlazení, zatímco v chladnějších klimatech se zaměřte na co nevyšší tepelný výkon.
Toto jsou některé další faktory, které je třeba při výběru a instalaci vzduchových tepelných čerpadel kontrolovat:
Vyberte si tepelné čerpadlo s nabídkou ovládání odmrazování. Tím minimalizujete cyklus odmrazování, čímž se sníží spotřeba energie.
Pokud používáte tepelné čerpadlo současně s elektrickou pecí, měla by být cívka tepelného čerpadla pro největší účinnost umístěna na chladné straně pece (proti proudu).
Ventilátory a kompresory dělají hluk. Pro venkovní jednotku zvolte místo dále od oken a přilehlých budov a vyberte tepelné čerpadlo s nízkými decibely.
Umístění venkovní jednotky může mít vliv na jeho účinnost. Venkovní jednotky by měly být chráněny před silným větrem, který může způsobit problémy s rozmrazováním. Velkému větru můžete zabránit umístěním keře nebo plotu před jednotku.
Správný provoz vašeho tepelného čerpadla bude šetřit energii. Nenastavujte termostat tepelného čerpadla zpět, pokud to učinilo záložní topení, přechod na záložní vytápění obvykle znamená dražší provoz. Pokud váš systém používá vysoce účinnou, variabilní rychlost motoru ventilátoru, může trvalý vnitřní ventilátor snížit výkon tepelného čerpadla. Pozor na "auto" nastavení ventilátoru a termostatu.
Podobně jako u všech systémů vytápění a chlazení, je řádná údržba klíčem k efektivnímu provozu. Rozdíl mezi spotřebou energie u dobře udržovaného tepelného čerpadla a těžce zanedbaného, se pohybuje v rozmezí od 10 do 25%.
Vyčistěte nebo vyměňte filtry jednou za měsíc, nebo podle potřeby a udržujte systém v souladu s pokyny výrobce. Zanesené filtry, cívky a ventilátory snižují proudění vzduchu v systému. Snížený průtok vzduchu snižuje výkon systému a může dojít k poškození kompresoru. Vyčistěte venkovní cívky, kdykoliv budou špinavé, občas vypněte napájení ventilátoru a vyčistěte ho, odstraňte nečistoty z celého venkovního zařízení. Vyčistěte vstupní a vratné záklopky ve vašem domě a narovnejte je, pokud došlo k jejich ohnutí.
Alespoň jednou ročně byste si měli objednat profesionálního technika. Technik by měl provést následující:
zkontrolovat potrubí, filtry, ventilátor a kryty cívek, nečistoty a jiné překážky;
diagnostikovat a utěsnit úniky potrubí;
proměřit dostatečné proudění vzduchu;
proměřit správnou náplň chladiva;
zkontrolovat těsnost a únik chladiva;
zkontrolovat elektrické svorky a je-li nutné, vyčisti a dotáhnout spoje;
namazat motor a zkontrolovat těsnost a opotřebení;
ověřit správnou funkci elektrického ovládání, ujistit se, že topení je uzavřené, když termostat vyžaduje chlazení a naopak;
Ponorná čerpadla nabízejí optimální řešení pro každé použití. Čerpadla na čistou a znečištěnou vodu, kombinovaná čerpadla, čerpadla do vrtů zabezpečí výtlak až 60 m. Čerpadla na znečištěnou vodu splňují nejvyšší požadavky, neboť jsou díky patentované technice v jednom kombinovaném ponorném čerpadle spojeny výhody čerpadla na čistou i znečištěnou vodu. Čerpadla GERMAN ENGEINEERED se vyznačují vysokým dopravovaným množstvím a výškou, výkonným bezúdržbovým motorem a mnohostranným použitím. Vyrábí Al-ko Kober spol. s r. o. Vizovice.
Při pozornějším pohledu na tyto závěry mohou u některých z vás vyvstat pochybnosti, nakolik jsou v souladu s realitou.
Nelze automaticky přijmout myšlenku, že vlastnosti všech možných zavlhlých zdiv s jejich póry a kapilárami je možné ztotožnit s vlastnostmi vrstvy prachového křemene v pokusu prof. Reusse, na jejíž polopropustnosti je experiment založen. Zatímco kapiláry ve zdivu z mnohočetné zkušenosti propouštějí vodu velmi ochotně, ta usazená vrstva mikročástic křemene – účinkující jako osmotická membrána – molekuly vody propouští špatně. Dobře propouští pouze vodíkové kationty H+. Z pokusu prof. Reusse nevyplývá, že by zvýšení vodní hladiny vyvolaly jakékoliv elektrické či osmotické síly, jež by jednosměrně protlačily vodu vrstvou křemenného prachu z jedné strany na druhou. Termodynamický pohyb elektroneutrálních molekul vody není elektrickým polem usměrňován, a navíc molekuly vody touto vrstvou ani nemohou procházet. Rozdíl hladin nastal jako důsledek elektrolýzy po zapojeníelektrického proudu. Elektrolýza se však mohla odehrávat pouze ve větvi s anodou (kladnou elektrodou), od níž mohly postupovat kationty H+ přes polopropustnou vrstvu křemenného prachu ke katodě v druhé větvi, tam se neutralizovat na vodík a uzavřít tím elektrický obvod. Opačný tok aniontů OH- od katody k anodě, kde by se mohly neutralizovat za vzniku kyslíku, nebyl možný, protože je polopropustná vrstva nepropustila a chovala se vůči nim jako nekonečný elektrický odpor. Elektrolyzována byla pouze voda ve větvi s kladnou elektrodou, kde voda ubývala.
V reálném zavlhlém zdivu nelze tedy uvedené podmínky vůbec předpokládat: speciálně pak polopropustnost porézního zdiva tak, aby propouštělo jen vodíkové kationty a nikoliv vodu (ostatně by potom nebylo co vysoušet). A stejně nerealizovatelné se jeví i elektrody, na nichž by docházelo k elektrolýze.
Potenciál proudění vzniká pouze v proudící kapalině v důsledku toho, že kladné ionty jsou kapalinou unášeny jinou rychlostí než záporné (v důsledku rozdílných iontových pohyblivostí). Těžiště kladného a záporného náboje se oddělí a mezi nimi vzniká elektrické pole. Jev ovšem vymizí, jestliže se proudění zastaví nebo velmi zpomalí, například je-li dosaženo ustálené výšky vzlínání kapaliny. Náboje se poté – někdy i za poměrně dlouhou dobu – zase rovnoměrně rozptýlí. Je pravda, že přiložením vnějšího elektrického pole se kationty a anionty mohou zase oddělit. Že by se ale přitom uvedla do pohybu voda v kapilárách, která tam vystoupala v důsledku velmi silných kapilárních sil, je nepodložené. Elektroneutrální voda bude v kapilárách vzlínat bez ohledu na elektrická pole ve zdivu. Co ale elektrické pole, které prostupuje kapilárami s rozpuštěnými solemi, může na vzlínavosti ovlivnit, je adhezní konstanta.
Geotermální (pozemní nebo vodní zdroje) tepelná čerpadla dosahují vyšší efektivity přenosu tepla, mezi vašim domem a zemí, nebo nedalekým vodním zdrojem. I když je instalace dražší, geotermální tepelná čerpadla mají nízké provozní náklady, protože využívají relativně stálé teploty půdy nebo vody. Zda pro vás bude geotermální tepelné čerpadlo vhodné, závisí na umístění, podloží a krajině. Tepelná čerpadla využívají pozemních nebo vodních zdrojů, mohou být použita ve více extrémních klimatických podmínkách, než tepelná čerpadla se vzduchovým zdrojem.
Řada dřívějších studní byla stavěna samotným majitelem, nebo svépomocí. I proto starší studny jsou mělké, pramen se nachází obvykle 30 cm nade dnem, takže voda ve studni nebyla pod velkým napětím, a tak ve studni nikdy nebylo více než 1,2 m vody. Důvodem takto nedostatečně hlubokých studní je třeba neznalost hloubících a skružovacích prací (málokterý neodborník si s tím poradí), nedostupnost dostatečného technického vybavení (čerpadla) v době hloubení, snižování hladiny spodních vod v důsledku velké spotřeby vody a málo deštivých let.
A právě nedostatek vody ve studni může způsobit to, že je potřeba studnu prohloubit, aby i nadále mohla plnit svou funkci. Nedá se ale prohloubit každá studna. Prohloubení kamenné studny nelze provést u studní s malým průměrem (o průměru menším než 80 cm), protože je tam problém s pracovním prostorem. Prohlubovat se nedají (nebo velmi těžce) i studny již jednou prohloubené. Problematické jsou i studny vytvořené skládáním z kamenů pokud nejsou postaveny na skále nebo jiném pevném podlaží, protože v takovém případě by došlo ke zhroucení studny. Takové studny mohou být dokonce ve spodní části zúžené na tzv. základní kámen, ani v takovém případě nejde studnu prohloubit. Prohloubit nejdou ani studny, které jsou až na dno vyskružené skládanými segmenty místo celoskružemi, opět by mohlo dojít ke zhroucení, pokud není studna založená na skále a pokud alespoň na dně není alespoň jedna či několik celoskruží. Prohloubení studny může zamezit i špatná kvalita betonu jednotlivých segmentů, nebo rozvalení těchto segmentů.
Studna se nedá prohloubit, ani pokud je materiál studny v dezolátním stavu, takže se stěny studny hroutí již při samotném hloubení (v takovém případě se dá studna prohloubit, ale musí se jednat o bleskovou práci a záleží také na typu použitých skruží). Pro prohlubování jsou problematické i studny s písečným dnem. Prohloubit se nedají studny hloubené bagrem a studny vykopaný s příliš širokým otvorem pro skruže, kdy je spodní část skruží obsypaná velkou vrstvou štěrku. Skruže by se totiž mohly při prohlubování začít nepravidelně rozjíždět. Stejný problém může nastat i u nových studní, kdy zas nedošlo ke slehnutí materiálu.
Pokud při hloubení dochází k vyplavování materiálu vodou, tak je jakékoliv prohloubení dostatečné.
Pokud se studna nedá prohloubit, není potřeba na studnu zanevřít. Je možné do studny instalovat ponorné čerpadlo se spodním sáním, to by mělo vyřešit problém s příkonem a množstvím vody. Čerpadla vřetenového typu mají totiž nasávající otvor umístěný v horní části čerpadla, takže spodní cca 1 m vody vlastně nevyužívají. Do
mokré - ty, které využívají velké tepelné hmotnosti betonové desky podlahy nebo lehkého betonu nad dřevěným podkladem;
suché - ty, u nichž instalační podlahové trubky jsou mezi dvěma vrstvami překližky nebo jsou pokládány na hotovou podlahu nebo podklad podlahy.
Typy podlahového vytápění
Vzduchové podlahové vytápění
Vzduchové podlahové vytápění nemůže držet velké množství tepla, takže sálavé vzduchové podlahy nejsou v obytných prostorech finančně efektivní a jsou instalovány jen zřídka. Pokud bude vzduchový systém kombinován se solárním, tak jsou tyto systémy schopny vyrábět teplo pouze ve dne, kdy je topné zatížení nižší. Neúčinnost tohoto vytápění se dá redukovat použitím konvekční pece, prouděním vzduchu přes podlahu v noci, to pak ale převáží přínos solárního tepla během dne. Ačkoliv některé rané solární systémy vytápění používají kameny jako tepelně paměťové zdroje, tak i přesto se tento způsob vytápění nedoporučuje (více na odkazu solární vytápění).
Elektrické sálavé podlahové vytápění
Elektrické sálavé podlahové vytápění se obvykle skládá z elektrických kabelů zabudovaných do podlahy. Systémy, které jsou vybaveny rohoží elektricky vodivého plastu, namontovaného na podklad pod podlahovou krytinu, nebo jsou k dispozici jako dlaždice.
Vzhledem k relativně vysokým nákladům na elektřinu je elektrické sálavé podlahové vytápění finančně efektivní v případě, že máte dostatečně silnou betonovou podlahu a váš dodavatel elektřiny vám nabízí levnější sazbu. Levnější sazba vám umožní nahřát betonovou podlahu v době mimo špičku. Pokud je tepelná hmota podlahy dostatečně velká, bude uložené teplo vytápět dům osm až deset hodin bez dalšího elektrického příkonu, zvláště když denní teploty jsou výrazně teplejší než noční. Tím se ušetří značné množství energie, topíte-li v průběhu dne ve špičce elektrických sazeb.
Elektrické sálavé podlahové vytápění může také sloužit jako doplňkové vytápění, a to ve chvíli, pokud by bylo nepraktické, řešit jiný topný systém do nového prostoru. Nicméně, majitel domu by měl zkoumat i další možnosti vytápění, jako jsou například tepelná čerpadla, která mají efektivnější provoz a mají navíc tu výhodu, že poskytují i ochlazování vzduchu.
Hydraulické sálavé podlahové vytápění
Hydraulické (tekuté) systémy jsou nejoblíbenější a cenově nejdostupnější sálavé topné systémy. Hydraulické sálavé podlahové vytápění čerpá ohřátou vodu z kotle přes potrubí položené pod podlahou. V některých systémech je řízen tok teplé vody v jednotliv
Vysoušení stavebních konstrukcí zajišťuje elektronické zařízení o velikosti krabice od bot a příkonu 2,6 W, které bezkontaktním a nedestrukčním způsobem zabezpečuje vytvoření potencionálního rozdílu mezi vlhkou a suchou částí zdiva působením elektrického pole na molekuly vody, které jsou přítomné ve zdivu. Postupným posouváním hranice potencionálního rozhraní je vlhkost ve zdivu tlačená na povrch a část se odpaří. Silové působení elektrického pole působí i proti vsakujícím silám a část vody prostupuje zpět do části konstrukce pod úrovní terénu. Popsaná metoda je použitelná u každé stavby, nepoužívají se žádné destruktivní metody ani chemické produkty, které zásadně mění vlastnosti stavebních konstrukcí.
Průběh vysušování je sledován v technologicky odůvodněných intervalech 3–12 měsíců po dobu tří let a zaznamenán do měřicího protokolu, který zachycuje průběh vysušování, ale i technologické korekce, přemístění zařízení, změny vysílaného algoritmu. Negativní dopad na životní prostředí není znám. Generovaná výkonová úroveň přes vestavné zařízení je minimální, největší výkonová úroveň je 40 mW pp. Zařízení se po své instalaci stává pevnou součástí budovy a pracuje v nepřetržitém provozu.
Elektronické zařízení zabezpečuje bezkontaktním a nedestrukčním způsobem vytvoření rozdílu mezi vlhkou a suchou částí zdiva, a to působením elektrického pole na molekuly vody, které jsou přítomné ve zdivu – tento jev se nazývá elektroosmóza.
Vedení elektrického proudu je v naší republice celkem hustě zastoupeno a na žádost stavebníka jsou distribuční společnosti celkem ochotné přivést silovou elektřinu na hranici pozemku (k pozemku). Tedy někam do rohu nebo k příjezdové cestě.
Na většině území ČR spadá distribuční síť pod společnost ČEZ Distribuce, významnější výjimkou je pak jižní Morava a jižní Čechy, kde je distributorem společnost E.ON. Pro úplnost: v Praze je to společnost Pražská energetika a.s.
Pokud chcete mít jistotu, ještě dřív než koupíte pozemek, že vám distribuční společnost přivede elektrickou energii na hranici pozemku do elektrického pilířku, stačí si na internetu podat „informativní“ žádost o připojení. Vše bude probíhat úplně stejně jako oficiální žádost, až do té doby, že nepodepíšete s distribuční společností smlouvu o připojení – tento postup je normální a běžný.
Ohledně příkonů se doporučuje vyplnit požadavek na třífázový proud, který je i pro elektrické vytápění, nejčastěji se dávají k rodinnému domu jističe 3 x25 A.
Ovšem je třeba pamatovat na to, že se za rezervaci příkonu platí poplatek.
Například:
1 fáze x 20 A – platí se 200 Kč za A = 20 x 200 Kč = 4 000 Kč
3 fáze x 25 A – platí se 500 Kč za A = 25 x 500 Kč = 12 500 Kč
Pokud u žádosti něco opomenete, ČEZ vás vyzve k doplnění a nic se neděje.
Máte-li již elektrický pilířek na hranici pozemku, přijde vám do 30 dnů smlouva o připojení s uvedením podmínek. Smlouvu podepíšete, splníte podmínky, zaplatíte poplatek a ČEZ vás připojí.
Pokud je přípojný bod vzdálený od vašeho pozemku a je třeba ho k vašemu pozemku teprve přivést, přijde vám smlouva o smlouvě budoucí včetně podmínek připojení a vyčíslení poplatku za ampéry. Pokud smlouvu podepíšete a zaplatíte alespoň 50 % poplatku za ampéry, distributoři následně zahájí potřebné úkony, jako vypracování projektové dokumentace, souhlasy sousedů, věcná břemena, povolení (územní souhlas) až po výběr realizační firmy a samotnou realizaci přípojky. O každém kroku vás bude ČEZ informovat dopisem. Zde je však potřeba se obrnit trpělivostí a počítat s tím, že celý proces podle jeho složitosti bude trvat od 3 až do 12 měsíců.
V naprosté většině případů celou přípojku hradí ČEZ Distribuce. Pouze ve výjimečných složitých případech může poskytovatel požadovat nějakou úhradu i od stavebníka. Cena je pak individuální.
Od elektrického pilířku na hranici pozemku si propojení se svým domem řešíte už sami s elektrikářem.
