Při zapojení domácí vodárny je nutné vždy postupovat podle schématu přiloženého u vodárny. Schémazapojení domácí vodárny by u přístroje nemělo chybět. Schémazapojení domácí vodárny celý proces velmi zjednoduší. Abyste domácí vodárnu zapojili správně, musíte myslet na několik faktorů. V balení domácí vodárny (nebo její součástí) by mělo být čerpadlo na vodu, ovladač regulace tlaku vody (ten ovládá elektromotor), zpětná klapka a tlaková expanzní nádoba.
Při zapojení domácí vodárny, ať už ho budete dělat sami nebo s pomocí, vždy dbejte na pokyny v návodu.
V diskuzi ZAPOJENÍ PŘÍSTROJE OSMODRY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miloslav navratil.
Dobrý den,
Zajimá mě vnitřní zapojení přístroje osmo dry.Jaké elektronické komponenty jsou
součástí tohoto přístroje s60% účinností.
Spozdravem.
M.Navrátil
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tento typ odpuzovače není úplně vhodný pro plašení krtků, protože se vyrábí v provedení zapojení do elektrické zásuvky. Tento typ navíc nemá žádný kabel k připojení, zástrčka je vyrobena přímo na přístroji.
Přístroj je tak spíše k vnitřnímu využití. Jeho působení je maximálně cca 11 m od umístění v domě, takže pokud máte menší zahradu, mohl by vám pomoci. Pro představu působení se můžete podívat na jeho účinné schéma.
Za zcela ideální se považuje nepřerušovaný provoz ionizátoru. Ovzduší nelze vyčistit nebo ionizovat do zásoby. Vzduch se čistí a obohacuje lehkými zápornými ionty pouze po dobu provozu ionizátoru, po jeho vypnutí jeho efekt během několika minut vymizí.
Přístroj by měl být umístěn minimálně půl metru od nejbližšího pevného povrchu – stěny nebo nábytku – a směrován tak, aby se vyrobené ionty k člověku dostaly. Mezi ionizátorem a exponovanou osobou by neměla být pevná překážka. I tak záleží na materiálech, které jsou v interiéru užity (stavební, dekorační a zařizovací), kolik lehkých, uměle vyrobených iontů vlastně ve vzduchu místnosti zůstane, neboť je některé materiály více a některé méně pohlcují. Takzvané prostorové (bytové) ionizátory se montují napevno na strop nebo zavěšují do prostoru. Mohou být součástí lustru.
K ionizaci je nutné atomu nebo molekule dodat určitou energii, energie musí být dostatečně velká, aby nejvolněji vázaný elektron na okraji oběžné dráhy kolem jádra překonal ionizační potenciál a uvolnil se do prostoru. Protože 4/5 plynných molekul ve vzduchu tvoří dusík, je největší pravděpodobnost, že ionizující energie bude předána molekule dusíku. Odtržením elektronu z obalové dráhy vznikne kladný iont dusíku a volný elektron. Ten není schopen sám existovat a předává své elementární kvantum elektřiny jinému neutrálnímu atomu nebo molekule. Základem záporných iontů je molekula kyslíku, má stejně jako -OH skupina vody největší afinitu k elektronům. Vodní pára v ovzduší je tedy druhým hlavním zdrojem záporných iontů. Ionizovaná molekula kyslíku pak dále disociuje na atomární iont kyslíku a na neutrální atomární kyslík, který dále reaguje buď s dusíkem, nebo s další molekulou kyslíku. Vznikají tak oxidy dusíku a ozón. Ozon je velmi silný oxidant a je ideální jako čisticí a dezinfekční prostředek (využití k ošetření potravin a čištění vody), odstraňuje zápachy ze vzduchu, využívá také v ozonoterapii.
Ionizátor je vlastně zdroj vysokého napětí zakončený ostrým hrotem, ze kterého vyletuje do vzduchu řádově bilion elektronů každou sekundu. Schémazapojení je patrné z přiložených obrázků plošného spoje. Jde o zdvojený kaskádní Delonův násobič, který svými 21 stupni vyrobí ze střídavého síťového napětí 21násobek amplitudy (asi 6 500 V na hrotu). Na hrotu je sice vysoké napětí, ale přes odpory ionizátoru prochází jen zanedbatelný proud, dotknutí hrotu je proto naprosto neškodné. Do ionizátoru je připojena fáze (modrá) a nulový vodič (žlutozelená). Nulový vodič síťového rozvodu je vodivě spojen například s vodovodním potrubím, a je tudíž na stejném potenciálu jako váš dům a zbytek zeměkoule, uzemnění přímo do zásuvky jím lze tedy nahradit. Hustota elektronů na hrotech je tak velká, že opouštějí hrot vzduchem, což je pro ně za jiných okolností cesta značně neschůdná. Tímto způsobem byly elektrony donuceny dostat se do vzduchu, kde se již dále pohybují podle sil na ně působících dle přírodních zákonů a nachytávají se na molekuly ze vzduchu.
V diskuzi ALKALICKÉ MINERÁLKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hans.
Mnoho let jsem věřil v alkalickou ionozovanou vodu a pil jí.Nakonec jsem zjistil,že nefuguje a nealkalizuje a že její molekuly kationtů a aniontů lidské tělo neakceptuje vůbec.Pokud mne nevěříte tak si to zkuste,je to jednoduché.Před tímto zjištěním jsem půl roku pil denně jen vodu 12pH a stále mne pálila žáha dál..To mne šokovalo a denně jsem musel brát lék Omeprazol na šilenou kyselost žaludku.Ano je to tak,zkuste si udělat ionizovanou vodu v ionizátoru 12 pH a nalejte do ní ocet 2 pH reakce neni žádná!!!Proč to je? Ionizace vody přes diafragmu stáhne a rozloží minerály na elektrodách ionizátoru při elekrolýze a tím je znehodnoti na nefunkční!!! Zůstanou jen ionty molekul minerálů,které nás klamou na měřidle ph o alkalitě a kyselosti ionizace.Po tomto zjištění dnes ani ORP ionizované vody také nevěřím a generátory vodíku už také neakceptuji!!!!Smysl a účnnost alkality jsem vyřešil minerály v KurtaTepperweina,které fungují stoprocentně a nebo lze koupit různé alkalické alkalizující přípravky v lékarnách.Toť moje zkušenost s nefunkční alkalickou ionizovanou vodou a těmito přístroji!!!!Atomární molekuly kationtů a aniontů z ionizace vody jsou k ničemu a alkalitu vody bez minerálů nedokáží.Všechny drahé přístroje pro ionizaci jsou k ničemu!!!!!!?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Čerpaná voda se pomocí domácí vodárny dopravuje do domu, chalupy nebo podobného zařízení, kde se rozvádí potrubím třeba přímo do koupelny. Vodárny se často využívají též pro čerpání vody určené k zavlažování nebo zalévání zahrady nebo k udržování tlaku ve vodovodním řádu.
Domácí vodárny se používají jak na místech, kde není dostupný běžný veřejný vodovod nebo je v něm nedostatečný tlak, tak i všude tam, kde je k dispozici vlastní vodní zdroj a je zájem o úsporu peněz. Domácí vodárnu lze používat celoročně.
Vodárna se vyplatí, i když na chalupu budete jezdit třeba jednou týdně. Zahrada se čas od času zalít musí a počasí není vždy příznivé. Některá letní období jsou suchá a naše zeleň nepočká a uschne. Je zde sice počáteční investice, ale je třeba myslet na to, že taková vodárna vám vydrží i desítky let. Samozřejmě musí jít o kvalitní zařízení, které může stát do osmi tisíc, ale i méně. Vzhledem k tomu, že se cena za metr krychlový vody pohybuje v průměru kolem 71 korun a stále se zdražuje, pořízení domácí vodárny se může vyplatit již po pár letech.
Mezi hlavní výhody domácí vodárny patří snížení nákladů – nemusíte být napojeni do veřejné vodovodní sítě, za kterou platíte nejen vodné, ale i stočné. Dále je to dostupnost – čas od času nastane ve veřejné síti odstávka, například kvůli údržbě, a vy tak krátkodobě přicházíte o zdroj vody. Přistavená cisterna jako náhrada stačí tak maximálně na pitnou vodu. Na koupání nebo zalévání zahrádky můžete rovnou zapomenout. Pozitivem je i stálý tlak vody – zejména v odlehlejších oblastech, kam se musí voda veřejnou sítí dlouze dopravovat, dochází k poklesům tlaku vody. Tento problém opět vyřeší domácí vodárna.
Domácí vodárnu zpravidla tvoří několik samostatných zařízení: čerpadlo (ponorné, povrchové, samonasávací), tlaková nádoba o různých objemech, spínač, tlakoměr, ovládací jednotka aj. Vodárnu je možné zakoupit jako kompaktní zařízení sestavené výrobcem, nebo lze zakoupit jednotlivé součásti a sestavit si vlastní vodárnu podle skutečné potřeby konkrétního objektu. Tuto variantu doporučujeme pouze zkušeným „čerpadlářům“ a pro všechny ostatní zákazníky je v nabídce řada kvalitních vodáren v různých výkonových řadách bez starostí. Pokud by vám pomohlo jednoduché schéma od čerpadla ve studně po tlakovou nádobu, tak zde jsou schémata pro různá zapojení: domácí vodárna schémazapojení.
Ovzduší, které nás kdekoliv venku i uvnitř budov obklopuje, je neustále více či méně ionizováno. Mluvíme o elektroiontovém mikroklimatu či o ionizaci vzduchu. Znamená to, že ovzduší obsahuje určité kvantum volných atmosférických iontů. Ionty jsou elektricky nabité molekuly, části molekul či molekulární shluky vzniklé ionizací plynných složek atmosféry. K ionizaci je potřebná ionizační energie. Na zemském povrchu působí její zdroje neustále, proto je v přírodě ovzduší v každém okamžiku ionizováno. Ovzduší elektricky neutrální se v přírodě nevyskytuje vůbec. Na tento stav je člověk dlouhodobě adaptován. Pro pocit komfortu prostředí je určitý počet atmosférických iontů nezbytný.
Kolem ionizátoru se po delším užívání usazuje jemný tmavý prach, proto kolem volných hrotů dejte třeba papír, který časem jednoduše vyměníte. Ionizátor v podstatě plní funkci miniaturního elektrostatického odlučovače prachu. Pokud se časem sníží blikání doutnavky, může to být zapříčiněno usazením prachu na koncích drátků v hrotu ionizátoru. Nejrychlejším způsobem k vyřešení tohoto problému je odstřihnutí konců drátku cca o 1 mm.
Molekuly aktivního kyslíku produkované ionizátorem mají účinnou vlastnost omezovat reprodukční schopnosti bakterií a virů, díky kterým se potraviny rychleji kazí. Použitím ionizátoru do lednice tak pomůžete nejen uchovat potraviny déle čerstvé, ale též neutralizovat vznikající pachy.
Ionizátor je určen do ledniček o max. objemu 250 litrů, ve kterých vytváří aktivní kyslík neboli ozon (v normami povolených hodnotách, tedy nižších než 0,05 ppm), neutralizující reprodukční schopnost bakterií a virů, čímž pomáhá udržet čerstvost a kvalitu potravin. Také pomáhá při eliminaci škodlivin a nepříjemných pachů. Ionizátor je vybaven malým počítačem, který si automaticky reguluje čisticí cyklus. Napájení obstarávají baterie, které vydrží až 150 dní provozu.
Standardní koncentrace ozonu dokáže během 3 hodin zlikvidovat až 96 % různých mikroorganismů jako E-coli či Bacillus pyocyaneus. Ozon navíc rozkládá i jedovaté pesticidy na povrchu potravin, přičemž zachovává jejich nutriční hodnoty a vitamíny.
Alkalické minerální vody je možné zakoupit v potravinách nebo přes internetové obchody.
Alkalickou vodu si můžete připravit i doma. Jedna alkalická tyčinka stačí na aktivaci 0,5 l vody a dokáže vyrobit přibližně 500 l alkalické vody. Čím déle máte vodní tyčinku ponořenou ve vodě, tím vyšší bude pH vody.
Prodávají se i takzvané alkalické energetické sklenice. Jejich objem je různý, nejčastěji se kupuje 370 ml. Podle vlastností vody a intenzity používání vydrží náplň 3 až 6 měsíců. S energetickým pohárem se dá dosáhnout pH vody 9,2.
Alkalizující džbán (2 l) a zásobník dokážou proměnit 2 500–3 000 l vody na alkalickou. Nádoba má elegantní design, a navíc se svým tvarem a velikostí vejde tak akorát do dveří ledničky.
Ionizátory vody se připevňují přímo na vodovodní kohoutek. Díky ventilu můžete regulovat, zda chcete ionizovanou alkalickou vodu, nebo obyčejnou, pitnou vodu a také si můžete nastavit, jaké pH má upravená voda mít. Nevýhodou je jejich nepřenositelnost a vyšší cena.
Všechny tyto prostředky obsahují náplň složenou z kuliček (kromě ionizátorů), které vyrábějí záporný potenciál (ORP), redukují chlor a uvolňují delší infračervené vlny.
I když existuje mnoho variant tlakového spínače, které jsou dodávány téměř se všemi čerpacími stanicemi, jsou uspořádány přibližně stejně.
Uvnitř plastového pouzdra je kovová základna, na které jsou upevněny tyto prvky:
membrána;
píst;
kovová plošina;
elektrické kontakty pro dráty.
Pod plastovým krytem jsou umístěny dvě pružiny – velká a malá. Když je membrána pod tlakem, tlačí na píst.
Na druhé straně zvedá plošinu, která působí na velkou pružinu a stlačí ji. Velká pružina odolává tomuto tlaku a omezuje pohyb pístu.
Skulinka, která odděluje velké a malé nastavovací pružiny, je dostatečná pro regulaci činnosti celé řady zařízení. Plošina pod tlakem z membrány postupně stoupá, až její okraj dosáhne malé pružiny. Tlak na plošinu se v tuto chvíli zvyšuje, v důsledku toho se mění její poloha.
Funkčním účelem tlakového spínače je automatizovat procesy zapínání a vypínání elektrického čerpadla. Přepnutí kontaktů způsobí tlak, což změní provozní režim čerpadla a vypne se. Pro přepínání kontaktů je k dispozici speciální závěs s menší pružinou.
Když plošina překonává úroveň, na které je tento pant, elektrické kontakty se přepnou a rozpojí obvod napájení. V tomto okamžiku se čerpadlo vypne. Potom voda přestane přitékat a tlak vyvíjený na membránu klesá, když se voda z vodárny spotřebovává.
Platforma klesá hladce. Když je její poloha nižší než pružinový závěs elektrických kontaktů, zvednou se a znovu zapnou napájení.
Ionizátory dokážou v místnosti vzduch z velké části vyčistit a obohacují ho o lehké záporné ionty. Tento proces má blahodárné účinky zejména na: imunitní systém, kardiovaskulární systém, alergiky, astmatiky a psychiku.
Při výběru ionizátoru je nejlepší obrátit se na profesionální odborníky na lékařské přístroje.
Ionizace vzduchu se provádí pomocí generátorů iontů – ionizátorů. Některé produkují ionty obojí polarity, jiné jsou konstruovány tak, aby kladné ionty byly ihned zachyceny a ovzduší bylo obohaceno pouze o ionty záporné, z hlediska biologického působení na člověka potřebné a žádoucí. Tyto přístroje pracují na různých principech. Nejčastěji vidíme ionizátory s koronovým výbojem. Emitorem (vyzařovačem) iontů je kovová jehla, která je umístěna tak, aby se vytvořené lehké záporné ionty snadno šířily do vzdušného prostoru. Kovový emitor vyžaduje občasnou údržbu (ostření), neboť se na jeho hrotu natavují nečistoty z ovzduší, hrot se tupí a produkce iontů klesá. Druhou skupinou jsou ionizátory s uhlíkovým vláknem. V současnosti představují nejnovější způsob produkce lehkých záporných iontů. Jejich emitor je tvořen vlákny čistého uhlíku. Při stálém výkonu neprodukuje škodliviny a nevyžaduje prakticky žádnou údržbu.
Ionty jsou elementárními nosiči náboje ve vzduchu, náboj mohou mít kladný nebo záporný. Je až zarážející, že o účincích iontů, respektive vlivu atmosférické elektřiny na živé organismy, tak málo víme.
Kladné ionty mohou být jednou z příčin potíží lidí, kteří pobývají v prostoru s jejich obsahem. Prováděly se experimenty, při nichž lidé inhalovali vzduch s kladnými ionty. Následně se u nich objevily bolesti hlavy, zvýšená únava, hučení v uších a závratě. Nedostatek záporných iontů také způsobuje pocit nepohody a dusna. Příliš mnoho kladných iontů způsobuje pocity deprese, letargie, bolesti hlavy a podobné potíže.
Záporné ionty mají vliv na zdraví a psychickou pohodu člověka. Vyšší koncentrace lehkých záporných iontů činí vzduch svěžejší, dýchatelnější a čistší, u astmatiků se snižují dýchací potíže. Atmosféra obsahující vysokou koncentraci záporných iontů má letální (smrtící) účinky na bakterie a v menších koncentracích alespoň snižuje jejich množení, tohoto se využívá v nemocnicích k urychlení hojení ran, kožních chorob a popálenin (podobné účinky má také stříbro a měď). Dále je dokázán vliv na krevní oběh člověka, zvýšení pH, růst albuminů a naopak snížení hladiny serotoninů, počtu leukocytů, pokles sedimentace, krevního tlaku. Záporné ionty dále stimulují myšlenkovou činnost a zlepšují paměť, roste duševní i fyzická výkonnost. Mají rovněž příznivý vliv na rostliny a hmyz, stimulují jejich růst.
Stavební prvky, smlouvy a předpisy pro solární systémy
Před instalací solárního systému byste měli prozkoumat místní stavební a územní předpisy, jakož i zvláštní předpisy, týkající se umístění. Budete pravděpodobně potřebovat stavební povolení, pro instalaci solárního energetického systému, na stávající budovu.
Ne každá komunita nebo obec vítá, v obytných oblastech, zařízení pro obnovitelné zdroje energie. I když je to často kvůli neznalosti novinek systémů, pro obnovitelné zdroje energie. Je nutné dodržovat postupy povolené pro instalaci systému.
Otázky stavebního, či územního úřadu, o dodržování instalací solárního systému, jsou typickým problémem. Mezi běžné problémy majitelů domů, které jsou ve stavebních předpisech, patří následující:
překročení zatížení střechy;
nepřijatelné výměníky tepla;
nesprávné zapojení;
protiprávní manipulace s použitím pitné vody.
Mezi potencionální územní otázky patří tyto:
zabrání bočních metrů;
rychlostavitelné, nedovolené výčnělky na střechách;
umístění systému příliš blízko do ulic nebo hranic.
Závazně je také vyžadováno, dodržovat zvláštní oblastní předpisy pro místní obce, útvary, nebo sdružení pro majitelé domu. Tyto přísliby, historické okresní předpisy, či povodňová ustanovení lze snadno přehlédnout. Chcete-li zjistit, co je potřeba pro místní soulad, obraťte se na místní příslušnosti v územním plánování a stavebnictví, veškeré majitelé domu, útvary, sousedy a komunitní sdružení.
Mobilní klimatizace je kompaktní přístroj, který odvádí horko z vnitřních prostor ven. Výhodou mobilní klimatizace je snadná manipulace s přístrojem, rychlé zapojení bez stavebních úprav a okamžitý provoz. Mobilní klimatizace se používají zejména k překlenutí nejteplejších dnů, přičemž na zbytek roku je možné je uklidit. Jsou často vyhledávány domácnostmi v panelákových bytech, kde by byla instalace stacionární jednotky náročná, nebo v historické zástavbě, kde je umístění stacionární klimatizace vyloučené. Nespornou výhodou mobilních klimatizací je možnost snadného přesunu po jednotlivých místnostech, kde zrovna potřebujeme chladit.
Jednodílná přenosná klimatizace je ekonomicky přijatelným řešením pro horké letní dny. Nasává teplo z místnosti a zároveň vyfukuje chladný vzduch do místnosti. Odpadní teplo odvádí do venkovního prostoru horkovzdušnou trubicí, zpravila o průměru cca 12 cm. Tato trubice bývá zakončena násadkou do přivřeného okna. Pro trubici můžeme také připravit průchodku zdí nebo výřez v okně. Lepší těsnění o něco zvýší efektivitu chlazení, je však třeba myslet na to, že odvodem horkého vzduchu ven vzniká v místnosti v každém případě podtlak, který si vzduch z venku či jiných místností stejně postupně nasává. Proto nelze počítat s tím, že jako u dvoudílných klimatizací rozvedeme chladný vzduch i do dalších místností. Pro jednodílnou přenosnou klimatizaci platí: 1 klimatizace = 1 chlazená místnost.
Pokud si pořídíte mobilní klimatizaci domů, jako první vás zarazí velká hlučnost, která rozhodně není příjemná ve dne, natož večer. Může za to kompresor, který je součástí přístroje, a tak ho máte přímo v místnosti.
Mnohem větší problém však pro mobilní klimatizace představuje odvod horkého vzduchu. Výrobci doporučují vysunout hadici otevřeným oknem ven. Když to uděláte, zjistíte, že otevřeným oknem přichází do místnosti více tepla, než stačí klimatizace ochladit. Systém se tak stává neúčinným.
Až vysajete celý dům a vyperete všechny tkaniny, můžete si vyrobit účinný přírodní roztok. Smíchejte 4 litry vody, 2 litry jablečného octa, 500 ml citronové šťávy a cca 200 g lísky lékařské a tuto směs nalijte do kbelíku. Potom ji dejte do rozprašovače a nastříkejte ji do všech částí domu – na koberce, na dřevěné podlahy, do rohů a koutů, na parapety oken a na veškerý nábytek. Tento krok budete muset opakovat 2–7 dní v kuse (podle toho, kolik blech doma máte). Pokud se snažíte pouze předejít bleší infestaci, můžete tento roztok používat preventivně jednou měsíčně. Nechejte sprej uschnout a potom vraťte předměty na místo.
Také je na trhu produkt myFleaTrap. Jde o bezpečné, bezdrátové a vysoce efektivní zařízení určené k rychlému a účinnému čištění domácností od blech. Přístroj myFleaTrap neobsahuje žádné chemikálie a je šetrný k životnímu prostředí.
Popis:
bezdrátové zařízení, lehké a přenosné;
speciální konstrukce umožňuje zachycení nejen blech, ale i jejich larev;
světlo vyzařované zařízením přitahuje blechy v okruhu více než 12 metrů;
přístroj je schopen vyčistit místnost od blech během jedné noci.
Princip
Přístroj myFleaTrap pracuje na základě metody chráněné patentem Kansas State University (č. 5231790). Intenzita a barevné schéma světla, jeho zapínání a vypínání láká hmyz a znehybní ho na přenosném listu potaženém speciálním lepidlem.
Umístění zařízení
Přístroj je určen pro použití v uzavřených nebo částečně uzavřených místnostech. Past přitahuje blechy do místnosti, ve které je zařízení umístěno a funguje nejlépe v tmavých místech. Přístroj myFleaTrap funguje efektivně, pokud je umístěn u zdi nebo v rohu a čelem od interiéru v místnosti. Efektivní úhel světla láká hmyz v rozsahu 160 stupňů.
Napájení
Přístroj je napájen pomocí 4x AA baterií. Lze dokoupit i napájecí adaptér.
Jako optimální termín pro setí je uváděn v našich klimatických podmínkách přelom dubna a května a pak konec srpna a začátek září, protože v tomto období bývá větší množství srážek, ale při zajištění pravidelné závlahy lze sít trávník během celé doby vegetace. V posledních letech se díky teplým zimám osvědčily i zimní výsevy. Ty mají výhodu v lepším odnožování trav přes zimu a menším riziku zaplevelení. Výsev provádíme většinou ručně rozhozem osiva, u větších pozemků je vhodné jeho rozdělení na menší části s oddělením potřebného osiva – může se snadno stát, že se nám ho v závěru bude nedostávat. Výsevní množství se pohybuje od 12–25 g/m2, jen pro rychlejší zapojení porostu se doporučuje dávka vyšší. V každém případě je výsevné množství závislé na travních druzích obsažených v použité směsi. Měli bychom se přidržet doporučení výrobce osiva. Při rozdělení množství osiva počítejte s přídavkem na okraje trávníkové plochy, aby hned z počátku byly hustší. Pro rovnoměrný výsev lze použít i vysévací nádobu (s otvory ve dně), ta nám slouží zároveň jako odměrka pro správné osetí stanovené plochy. Vyseté osivo je nutné zapravit do půdy nejvýše do hloubky 1–2 cm. Nejčastěji sekavým pohybem pomocí hrábí nebo opatrným přehrabáním povrchové vrstvy, na větších plochách ježkovými válci. Po zapravení je nutné povrch utužit těžším válcem nebo nášlapnými prkénky připevněnými na obuv, jinak osivo pomalu a nepravidelně klíčí a snadněji jej vyzobou ptáci. U sestavovaných směsí můžeme využít dvoufázového setí, kdy sejeme nejprve hrubosemenné trávy, které zapravíme do půdy a pak na povrch dosejeme jemnosemenné trávy, ty již nezapravujeme, a povrch utužíme. Po výsevu by, pokud je to technicky možné, měla následovat zálivka, ta dokončí utužení povrchové vrstvy a značně urychlí klíčení. Zálivka nesmí být příliš intenzivní, aby se osivo nesplavilo, vzniknou tak snadno lysé a naopak příliš husté ostrůvky porostu. Vyschne-li povrchová vrstva půdy v průběhu klíčení, dojde zpravidla k úplnému zničení porostu a je nutné sít znovu. Pro rychlejší klíčení a udržení vlhkosti můžeme na menších plochách povrch pokrýt porofólií, jež chrání i před ptactvem.
Zařaďte do svého každodenního harmonogramu sportovní aktivity a krevní oběh bude opět fungovat na 100%! Skvělou relaxaci i prokrvení organismu zaručuje také sauna a horká koupel s přidáním skořicového, rozmarýnového nebo levandulového vonného oleje. Nezapomeňte ani na pravidelnou masáž nohou a nošení teplých ponožek. Ti odvážnější mohou vyzkoušet akupunkturu!
K určení správné diagnózy a následné volby efektivní terapie je důležité provedení podiatrického vyšetření s komplexní diagnostikou pohybového aparátu.
Aktivní metody terapie – cvičení a rehabilitace – by měly být aplikovány dle kineziologického rozboru nejprve od nohou, které tvoří základnu pohybového systému, a následně se postupuje do vyšších pater – stehenní svaly, pánev, osový skelet. Cvičení a mobilizace se zaměřují na odstranění zjištěných problémů.
Aby byla odstraněna ztuhlost nohou, jsou cvičením svalového aparátu posilovány oslabené a protahovány zkrácené svalové skupiny. Tím je obnovována pružnost a normální tonus svalů nohy, přičemž se zlepší i krevní zásobení a inervace. Ztuhlost nohy bývá zapříčiněná spasmy a zkrácením drobných svalů nohy následkem nedostatečného prokrvení a nervové stimulace, kdy dochází k fibróze (zhuštění) podkoží a kloubních pouzder. Noha pak není pružná a není schopna se při chůzi přizpůsobit nerovnostem povrchu, a tím pádem je více náchylná úrazům.
Součástí cvičení je i mobilizace nohou, například cvičení se soft míčky, cvičení na nestabilních plochách, spirální dynamika, kinesiotaping. Pomocí kinesiotapingu lze dosáhnout stimulace receptorů s lepším vnímáním pohybu a následným uvolněním zkrácených struktur a mobilizací kloubů. Cvičení vycházející ze spirální dynamiky dbá na optimální zapojení svalů nohy i celé dolní končetiny s využitím spirálního principu ve všech etážích pohybového systému. Zásluhou navození koordinovaného pohybu a svalové rovnováhy lze spirální dynamikou řešit například odstranění blokád a bolestí pohybového aparátu, korekce vadného držení těla a podobně.
Při rehabilitaci v případě narušené funkce nohou a pohybového aparátu jsou využívány metody fyzikální terapie, zaměřené především na zlepšení trofiky, prokrvení a inervace periferie dolních končetin. Jedná se o různé typy elektroléčby (působení elektrického proudu na nervosvalovou soustavu) a vodoléčebné metody, jako například vířivku, 4komorovou lázeň, uhličité koupele, včetně suchých uhličitých koupelí a koupelí ozónem.
Při pozornějším pohledu na tyto závěry mohou u některých z vás vyvstat pochybnosti, nakolik jsou v souladu s realitou.
Nelze automaticky přijmout myšlenku, že vlastnosti všech možných zavlhlých zdiv s jejich póry a kapilárami je možné ztotožnit s vlastnostmi vrstvy prachového křemene v pokusu prof. Reusse, na jejíž polopropustnosti je experiment založen. Zatímco kapiláry ve zdivu z mnohočetné zkušenosti propouštějí vodu velmi ochotně, ta usazená vrstva mikročástic křemene – účinkující jako osmotická membrána – molekuly vody propouští špatně. Dobře propouští pouze vodíkové kationty H+. Z pokusu prof. Reusse nevyplývá, že by zvýšení vodní hladiny vyvolaly jakékoliv elektrické či osmotické síly, jež by jednosměrně protlačily vodu vrstvou křemenného prachu z jedné strany na druhou. Termodynamický pohyb elektroneutrálních molekul vody není elektrickým polem usměrňován, a navíc molekuly vody touto vrstvou ani nemohou procházet. Rozdíl hladin nastal jako důsledek elektrolýzy po zapojení elektrického proudu. Elektrolýza se však mohla odehrávat pouze ve větvi s anodou (kladnou elektrodou), od níž mohly postupovat kationty H+ přes polopropustnou vrstvu křemenného prachu ke katodě v druhé větvi, tam se neutralizovat na vodík a uzavřít tím elektrický obvod. Opačný tok aniontů OH- od katody k anodě, kde by se mohly neutralizovat za vzniku kyslíku, nebyl možný, protože je polopropustná vrstva nepropustila a chovala se vůči nim jako nekonečný elektrický odpor. Elektrolyzována byla pouze voda ve větvi s kladnou elektrodou, kde voda ubývala.
V reálném zavlhlém zdivu nelze tedy uvedené podmínky vůbec předpokládat: speciálně pak polopropustnost porézního zdiva tak, aby propouštělo jen vodíkové kationty a nikoliv vodu (ostatně by potom nebylo co vysoušet). A stejně nerealizovatelné se jeví i elektrody, na nichž by docházelo k elektrolýze.
Potenciál proudění vzniká pouze v proudící kapalině v důsledku toho, že kladné ionty jsou kapalinou unášeny jinou rychlostí než záporné (v důsledku rozdílných iontových pohyblivostí). Těžiště kladného a záporného náboje se oddělí a mezi nimi vzniká elektrické pole. Jev ovšem vymizí, jestliže se proudění zastaví nebo velmi zpomalí, například je-li dosaženo ustálené výšky vzlínání kapaliny. Náboje se poté – někdy i za poměrně dlouhou dobu – zase rovnoměrně rozptýlí. Je pravda, že přiložením vnějšího elektrického pole se kationty a anionty mohou zase oddělit. Že by se ale přitom uvedla do pohybu voda v kapilárách, která tam vystoupala v důsledku velmi silných kapilárních sil, je nepodložené. Elektroneutrální voda bude v kapilárách vzlínat bez ohledu na elektrická pole ve zdivu. Co ale elektrické pole, které prostupuje kapilárami s rozpuštěnými solemi, může na vzlínavosti ovlivnit, je adhezní konstanta.
