Scindapsus je velmi známá a oblíbená pokojová rostlina s českým názvem potos. Domovinou této rostliny je Indonésie, Malajsie a Šalamounovy ostrovy. Jestliže si koupíte mladou rostlinku v květináči, mívá obyčejně kompaktní tvar, nejeví známky „plazivosti“. Vydržte, takto pěstovaný mladý potos vyráží pnoucí výhony až zhruba v jednom roce věku. Potom se dočkáte a můžete směle pnout nebo množit.
Scindapsus aurens
Scindapsus aurens pochází z tropických lesů Austrálie a Australasie. Jedná se o liánu z čeledi áronovitých (Araceae) se srdčitými, zelenými listy, jež vyrůstají na sytě zelených stoncích. Rostlina velmi rychle přirůstá a vyžaduje oporu. Všechny její části jsou pro člověka jedovaté, proto je dobré při manipulaci s ní používat rukavice. Vyžaduje celoročně dostatek vody a teplotu okolo dvaadvaceti stupňů Celsia. Substrát musí být stále mírně vlhký, ale pozor na přelití, které může rostlině vážně uškodit! Lepší je zalévat s rozvahou nebo pravidelně sprchovat proudem vlažné vody. Rostlina miluje pravidelné rosení, případně umístění misky s vodou poblíž. Při déletrvajícím pobytu na přímém slunci dochází k popálení listů, což je indikováno vznikem hnědých skvrn na listech. Kapky vody v tomto případě působí jako lupa. Rostliny se rozmnožují v jarním období řízkováním nebo hřížením. První metoda je nejjednodušší, odebírá se vrcholová část rostliny, dlouhá minimálně dvacet centimetrů. Odebrané řízky se před ponořením do vody zbaví spodních listů. Není třeba růstového stimulátoru, kořeny se začínají spontánně tvořit již za dva až tři týdny.
V naší poradně s názvem PIERIS JAPONICA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Balašová.
Dobrý den ,
chtěla jsem se zeptat jestli je rostlina pieris japonica ( mountain fire ) jedovatý pro domácí zvířata a v jakém množství .Je možné že způsobí uhynutí malých koziček ?
Děkuji za odpověď , Balašová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Japonský pieris je jedovatý. Je jedovatý úplně stejně, jako rododendron. Obě rostliny totiž obsahují šedé toxiny, tak zvané polyhydroxylované diterpeny. Toxická dávka zelené rostliny u skotu a koz je 0,2-0,6% tělesné hmotnosti zvířete, takže když malá kozička váží 15 kg, tak je pro ni smrtelná dávka 30 až 90 gramů této rostliny.
Mezi hlavní příznaky patří:
- nadměrné slinění, zvracení a bolest břicha, které se obvykle projeví 6-8 hodin po konzumaci rostliny;
- svalová slabost a neobvyklý klid;
- zrychlený srdeční tep s komorovou tachykardií, arytmie;
- zrychlená dýchací frekvence;
- u těžce otrávených zvířat dochází ke křečím.
Léčba
Neexistuje žádná specifická léčba otravy polyhydroxylovanými diterpeny. Pokud nedojde k aspirační pneumonii, tak se zvířata obvykle sama zotaví. Aspirační pneumonie je typ plicní infekce, která je způsobena vdechnutím obsahu žaludku. Při otravě může pomoci aktivní uhlí a projímadlo.
Pokud kyzy dlouhodobě spásají japonský pieris, tak pak začnou rodit mrtvá kůzlata, projeví se u nich tak zvaná mumifikace plodu.
Scindapsus pictus argyraeus má rád rozptýlené světlo, mírnou zálivku a vyšší vlhkost při pokojové teplotě. Pro rosení používejte odstátou vodu. Na substrát stačí zemina ze zahrádky doplněná trochou rašeliny. Můžete hnojit přes léto 1x za 14 dní, v zimě stačí 1x měsíčně. Rozmnožuje se řízkováním s předklíčením ve vodě.
Scindapsus patří mezi jedovaté rostliny. Náleží do čeledi áronovitých, případná konzumace má tedy stejné důsledky jako u difenbachie či alokázie. Ani tuto rostlinu nepěstujte poblíž ptačí klece, pozření listů by mohlo způsobit i uhynutí opeřence.
V naší poradně s názvem PŘÍSAVNÍK TŘÍPRSTÝ JEDOVATÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA SUCHA.
Mohl by mě někdo odpovědět jestli je přísavník tříprstý jedovatý,aby se něco nestalo dětem.Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na přísavníku jsou jedovaté jeho plody. Jed účinkuje jen na savce, takže ptáci ani domácí drůbež nejsou ohroženi. Jedovatost bobulí je jen slabá a k otravě ohrožující život dětí by bylo zapotřebí sníst velkou hrst těchto plodů. Jejich chuť je však silně hořská a díky tomu je prakticky nemožné spolknout větší množství bobulí. Takže otravy dětí se přímo bát nemusíte.
Tato krásná dekorativní liána pochází z tropických lesů jihovýchodní Asie. Je jednou z nejvíce rozvětvených a vytrvalých pokojových rostlin. Rozměry šplhavice mohou dosahovat až 10 metrů. Je to nenáročná stínomilná rostlina, kterou musíme před přímým sluncem spolehlivě ochránit. V zimě je nutné chránit ji před příliš studeným vzduchem. Teplota v zimě nesmí klesnout pod 15 °C. Prochladnutí listů zabráníme tím, že je zakrýváme, jinak „malátní“ a může nastat také zahnívání stonků. Rostlina nemá ráda intenzivní zálivku, substrát mezi zálivkami musí zlehka proschnout. Má ráda postřik, jindy také omývání listů vlažnou vodou. Při přebytečné zálivce listy žloutnou a opadávají, stonky hynou. Rozmnožuje se stonkovými rouby ve vodě. Rostlina špatně snáší přesazování.
Botanický název: Epipremnum pinnatum 'Aureum'
Umístění: světlo, stín i polostín
Zálivka: lehce zalévat, od března do srpna týdně přihnojovat
Množení: vrcholovými nebo stonkovými řízky
Půdní podklad: směs zeminy z listové hlíny, rašeliny, písku (v poměru 1 : 1 : 1)
Přihnojování: na jaře a v létě, a to jednou až dvakrát měsíčně
Scindapsus – foto
Zde několik fotografií, které zachycují scindapsus.
Ve svém příspěvku ŠPEKÁČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Fr.persin.
někde jste chybovali. lák se musí převařit a cibule , česnek, křen případně jiné
indegrience zaléváte třeba i teplým lákem pro urychlení a to vše najednou i s proloženou cibulí. Vaš výrobek doporučuji nejíst! a vhodně zlikvidovat! Může vzniknout prudce jedovatý mrtvolný jed.
Scindapsus miluje teplejší podmínky, kolem 20 stupňů, při dobré zálivce snáší skvěle i letní horka. Přezimování není nutné, ale velmi dobře snese i teploty kolem 10 stupňů v zimní verandě nebo v chladné místnosti, přičemž v tuto dobu omezte zálivku. U potosu nevadí, když ho i v zimě přibližně dvakrát pohnojíte. V extrémně suchém prostředí mu mohou zasychat listy a výhony, což se děje i tehdy, když opomenete zálivku, ale většinou to celou rostlinu nezahubí. I když už trošku zasychá, podaří se jí hojnou zálivkou oživit. Hnojení se provádí jednou za čtrnáct dnů od března do října, v zimě za celou dobu zimování maximálně dvakrát.
Scindapsus se množí výhonky. Mladé rostliny si snadno namnožíte tak, že výhonky, které mívají za listy již náznaky kořínků, ponoříte do vody. Koření rychle a stejně rychle i rostou, zejména na jaře je to růst doslova závratný. Lze je také rovnou vysazovat do zeminy. Starší rostliny musíme vyvazovat nebo jim poskytnout nějakou oporu. K mladým rostlinkám však lze připomenout jedno: Nemusíte se bát zasadit potos i do menších květináčů, své nároky na zeminu má minimální. Roste dobře i ve vodě, jen musíte čas od času rostlinu pohnojit. Škůdci dávají této rostlině většinou pokoj, dobré je hlídat plísně na zemině, kvůli vysoké vlhkosti zeminy se občas vyskytuje.
V naší poradně s názvem CHOROBA JABLONÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie čiháková.
dobrý den,na jabloních na větvích je bílý povlak,něco jako mech,ale hrubější,proti mechu okraje roztřepeně,prosím,poradte co s tím,jaký postřik,děkuji. Marie
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Bílý povlak na větvích jabloní je zamoření mšicemi. Zbavíte se jich postřikem, který mšice zahubí. Existuje moderní postup, který není jedovatý a přesto spolehlivě mšice zlikviduje. Koupit ho můžete pod názvem Rock Effect, zde je vidět jak vypadá a kolik stojí https://www.zbozi.cz/dum-by…
Jde o přírodní nejedovatý olej, který mšice pokryje a zalepí jim dýchací otvory a tím je usmrtí. Postřik je potřeba udělat dvakrát po sobě s odstupem 7 dní. Postřik se aplikuje na celé rostliny, ale je-li strom velký, tak jen na postižená místa.
Scindapsus je popínavá rostlina se vzdušnými kořeny, listy má široce srdčité, lesklé, kožovité, žlutě skvrnité, některé odrůdy mají listy žluté se zelenými skvrnami nebo bílé se zelenými skvrnami. Pěstuje se jako popínavá rostlina pnoucí se po kmínku nebo nějaké konstrukci či jako rostlina převislá. Při dobré péči může dorůst do délky i několika metrů.
Krásnohlávek (Calocephalus brownii) není běžně uváděn jako jedovatá rostlina pro kočky. Podle dostupných informací z botanických a veterinárních zdrojů nepředstavuje při běžném kontaktu výrazné riziko.
Přesto je důležité sledovat chování zvířete. Pokud kočka okusuje větší množství rostliny, může se objevit podráždění žaludku nebo krátkodobé zvracení. Tyto reakce nejsou způsobeny silnou toxicitou, ale spíše přirozenou reakcí organismu na rostlinný materiál. Ve většině případů však kočky o krásnohlávek nejeví větší zájem.
Je krásnohlávek jedovatý pro psy?
Krásnohlávek není klasifikován jako jedovatá rostlina pro psy a většina veterinárních databází ho neuvádí mezi nebezpečnými druhy.
Pokud pes náhodně okusí malé množství větviček, obvykle se nic nestane. Ve výjimečných případech může dojít k mírnému podráždění žaludku nebo krátkodobému zvracení. Taková reakce je běžná u mnoha okrasných rostlin a neznamená, že je rostlina silně toxická. Přesto je vhodné zabránit zvířeti v okusování rostlin.
Je Calocephalus brownii jedovatý pro děti?
Rostlina Calocephalus brownii není považována za jedovatou pro děti a běžný kontakt s ní nepředstavuje zdravotní riziko.
Stejně jako u jiných okrasných rostlin je však vhodné zabránit dětem v konzumaci částí rostliny. Při požití většího množství může dojít k mírnému podráždění žaludku. Tyto situace jsou ale velmi vzácné a většinou se omezují pouze na krátkodobé nepohodlí.
Může dítě sníst krásnohlávek?
Malé množství rostliny obvykle nezpůsobí žádné vážné problémy. Krásnohlávek neobsahuje známé silně toxické látky.
Přesto platí obecné pravidlo, že okrasné rostliny nejsou určeny ke konzumaci. Pokud by dítě snědlo větší množství rostliny a objevily by se zažívací potíže, je vhodné kontaktovat lékaře. Ve většině případů však k žádným vážným reakcím nedochází.
Co dělat když pes sní krásnohlávek?
Pokud pes sní malé množství krásnohlávku, obvykle není nutný žádný zásah. Rostlina není považována za silně toxickou.
Je však dobré zvíře sledovat. Pokud by se objevily příznaky jako opakované zvracení, apatie nebo průjem, je vhodné kontaktovat veterináře. Tyto reakce jsou ale velmi neobvyklé a většina psů po prvním ochutnání o rostlinu ztratí zájem.
Je silver bush jedovatý?
Rostlina známá jako silver bush je stejné druhové označení jako Calocephalus brownii. Tento anglický název se používá především v zahraničních zahradnických článcích.
Podle dostupných informací není silver bush považován za jedovatou rostlinu. Stejně jako u českého názvu krásnohlávek platí, že při běžném kontaktu nepředstavuje riziko pro člověka ani domácí zvířata.
Otázka „Je krásnohlávek jedovatý?“ patří mezi nejčastější dotazy, které lidé o této rostlině vyhledávají. Je to logické – mnoho okrasných rostlin může obsahovat toxické látky a při pěstování v domácnosti je bezpečnost důležitá zejména v prostředí s dětmi nebo domácími zvířaty.
Podle dostupných botanických a veterinárních databází není Calocephalus brownii klasifikován jako jedovatá rostlina. Neobsahuje známé silné toxiny, jaké se nacházejí například u oleandru nebo náprstníku. V praxi to znamená, že při běžném kontaktu s rostlinou nehrozí žádné nebezpečí.
Přesto je důležité dodat, že téměř každá rostlina může při požití většího množství způsobit mírné podráždění žaludku. To je přirozený obranný mechanismus rostlin proti býložravcům. V případě krásnohlávku se jedná především o aromatické látky a terpeny, které mohou být při konzumaci nepříjemné.
Následující tabulka srovnává toxicitu krásnohlávku s některými známými jedovatými rostlinami, které se běžně pěstují v zahradách.
rostlina
toxicita
krásnohlávek
nízká / neprokázaná
oleandr
velmi jedovatý
náprstník
silně jedovatý
durman
silně toxický
Z tohoto srovnání je patrné, že krásnohlávek nepatří mezi nebezpečné okrasné rostliny. Většina zahradníků ho považuje za bezpečný druh vhodný pro běžné pěstování.
Pojem jedovatý pavouk bývá často špatně chápán. Jedovatý znamená, že pavouk používá jed k usmrcení kořisti, nikoli že je automaticky nebezpečný pro člověka.
V České republice je prakticky každý pavouk jedovatý, protože bez jedu by nebyl schopen trávit potravu. To však neznamená zdravotní riziko.
jed slouží k lovu hmyzu
většina druhů nemá dostatečně silná kusadla
reakce člověka bývá minimální
Rozdíl mezi pojmy jedovatý a nebezpečný je zásadní. V ČR se nebezpeční pavouci prakticky nevyskytují.
Ve svém příspěvku JAK VYPADÁ KOUSNUTÍ OD PAVOUKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Synek Michal.
Dobrý den, chci se zeptat je možné, že by mě mohl kousnout pavouk ??? V noci při spánku mě něco dvakrát kouslo do ruky. Relativně jsem reagoval poprvé tak ze mě něco bodlo do ruky a mírně probralo. Na což jsem cukl rukou. Po nějaké době to bylo znovu kdy jsem už v procitnutí něco rozmačkal neboť mě znovu něco kouslo do prstu téže ruky. Na horní straně ruky kde bylo první kousnutí to začalo svědet. A nateklo a cca 4-5 dnů bylo nateklé. Prst byl o něco horší. Tam se mi udělala malá ranka která chvílemi i krvácela. Ale relativně bolelo to méně než první kousnutí. Na ruce mí zůstal dva vpichy vedle sebe s rozpětím cca 3,8mm od sebe. A na prstu také, ale díky tomu že to byla "otevřena" ranka, která se léčila cca týden není to už tak zřejmě vidět. Celou dobu uvažuji vlastně co mě to potkalo ??? Tak se chci zeptat zda fakt to mohl být u nás na Severní Moravě pavouk .... ????
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Miluše HÁlová.
Pravděpodobně mně v noci kousl pavouk do špičky prstu Celá špička bolela hrozně cukalo to v prstu hrozně cukalo a celý prst byl červení a necítila jsem jako kdyby byl umrtven pomalu dva dni co mám příště dělat mám zavolat lékaře jaký pavouk asi byl děkuji Hálová
Velmi častou chybou je zaměňování pojmů jedovatý pavouk a nebezpečný pavouk. Jedovatý pavouk je takový, který produkuje jed k usmrcení kořisti. Nebezpečný pavouk je ten, jehož jed může ohrozit zdraví člověka.
většina pavouků v ČR je jedovatá
jen minimum z nich je nebezpečných
často chybí schopnost prokousnout kůži
V českých podmínkách platí, že jedovatost pavouků slouží téměř výhradně k lovu hmyzu. Lidský organismus jejich jed zpravidla zvládá bez komplikací.
Kdy přesně začít hledat medvědí česnek v ČR podle regionu?
Medvědí česnek se v ČR objevuje obvykle od poloviny března, ale přesný termín závisí na regionu a nadmořské výšce.
V nížinách může vyrůst už začátkem března, zatímco ve vyšších polohách až koncem měsíce nebo začátkem dubna. Rozhodující je teplota půdy a vlhkost, nikoliv kalendář. Nejlepší období pro sběr je krátké – zhruba 4–6 týdnů před květem. Pokud chcete zvýšit šanci na úspěch, sledujte mapu výskytu medvědího česneku a kombinujte ji s osobní kontrolou lokality.
Jak bezpečně poznat medvědí česnek v mladé fázi růstu?
Nejspolehlivější metoda je čichový test každého jednotlivého listu.
Mladé listy mohou být menší a méně výrazné, proto je důležité rozemnout každý list mezi prsty. Pokud necítíte jasnou česnekovou vůni, rostlinu nesbírejte. Ve smíšených porostech může být riziko vyšší, protože vůně může ulpět na rukou. V takovém případě si ruce otřete a test opakujte. Bezpečná identifikace je důležitější než množství.
Jaký je rozdíl mezi medvědím česnekem, konvalinkou a ocúnem v praxi?
Hlavní rozdíl je ve vůni a struktuře listu, nikoli jen ve vzhledu.
Medvědí česnek má měkčí, matnější list a výrazně voní po česneku. Konvalinka má lesklejší listy bez česnekové vůně a obvykle vyrůstají po dvou z jednoho místa. Ocún má širší a pevnější listy bez aroma a je vysoce jedovatý. Vůně je rozhodující identifikační znak a měla by být kontrolována u každého listu zvlášť.
Kolik medvědího česneku lze šetrně nasbírat z jednoho místa?
Šetrný sběr znamená odebrat jen část listů a ponechat porostu prostor k regeneraci.
Z jednoho hustého místa je vhodné vzít maximálně třetinu listů a z každé rostliny jen jeden kus. Vytrhávání celých rostlin je nevhodné, protože oslabuje cibulky. Pokud chcete mít lokalitu i další roky, myslete dlouhodobě. Krátkodobý zisk nesmí poškodit budoucí výnos.
Jak velkou plochu potřebuji na zahradě pro roční zásobu?
Pro běžnou domácnost obvykle stačí stabilní porost o velikosti přibližně 1 m².
Z této plochy lze při správné péči získat kolem 800–1200 g listů během hlavní sezóny. Důležité je šetrné sklizňové hospodaření, aby porost každoročně sílil. Pokud plánujete větší výrobu pesta nebo zásoby do mrazáku, plocha by měla být větší nebo doplněná lesním sběrem. Kombinace obou přístupů bývá nejefektivnější.
Proč mi medvědí česnek na zahradě slábne po dvou letech?
Nejčastější příčinou slábnutí porostu je nadměrná sklizeň nebo sucho.
Pokud každoročně odeberete většinu listů, cibulky nemají dostatek energie k regeneraci. Vlhkost půdy je klíčová a při suchém jaru je nutné doplňkové zalévání. Pomáhá také vrstva listí nebo kompostu, která napodobuje lesní prostředí. Omez
Na základě botanických i veterinárních zdrojů lze říci, že kamélie není považována za jedovatou rostlinu. V databázích toxických rostlin není Camellia japonica uváděna jako nebezpečný druh.
To znamená, že běžný kontakt s rostlinou nepředstavuje žádné riziko. Lidé mohou kamélii pěstovat v zahradě nebo v květináči bez obav z toxických účinků.
Přesto je důležité zmínit jednu věc. Stejně jako u mnoha jiných okrasných rostlin může požití většího množství listů nebo květů způsobit mírné zažívací potíže. Nejde však o účinek jedu, ale spíše o přirozenou reakci organismu na rostlinnou hmotu.
Následující tabulka porovnává toxicitu kamélie s některými známými jedovatými rostlinami.
rostlina
toxicita
kamélie
nejedovatá
oleandr
silně jedovatý
náprstník
silně jedovatý
rododendron
jedovatý
Je tedy zřejmé, že kamélie patří mezi bezpečné okrasné rostliny, které lze bez obav pěstovat v běžné zahradě.
V současné době se na trhu vyskytují čtyři barevné kultivary. Nejznámější je klasická zeleno-bíle kropenatá odrůda 'Murbel Queen', kterou zná každý pěstitel pokojovek. Další, méně známou, je 'Neon' s velmi světlými listy bez jakýchkoliv skvrn. Posledním kultivarem je překrásný, bíle tečkovaný 'Pictus' s tmavě zelenými listy.
Ano, tchýnin jazyk je stejně jako množství jiných pokojových rostlin jedovatý. Patří totiž do čeledi agávovitých (Agavoideae). Všechny části rostliny obsahují alkaloidy a saponiny, které vyvolávají podráždění trávicího traktu.
Některé druhy Sansevierií obsahují ve slizu listů ale i antisepticky působící látky, podobně jako aloe. Například šťáva z listů druhu Sansevieria ehrenbergii má silné antiseptické vlastnosti, je tedy vyžívána v tradiční medicíně při první pomoci, způsobuje i neuromuskulární blokádu. Listy druhu Sansevieria trifasciata se používají proti bradavicím. Vařené listy několika dalších druhů se používají na vyrážky a vředy. Jako léčivo jsou používány také rozemleté nebo usušené a na prach rozdrcené oddenky.
Zimostráz neboli buxus je jedovatý nejen pro člověka, ale i pro koně, skot, psy a vepře, rostlina totiž obsahuje alkaloid buxin, který po požití způsobuje otravu zvířat i lidí. Požití některé rostlinné části způsobuje průjem, silné křeče, poruchy dýchání a centrální nervové soustavy, někdy až se smrtelnými následky. Při užití většího množství může nastat smrt už po 12–24 hodinách. Kůra i listy obsahují malé množství silice a alkaloidy (buxin, parabuxin, buxinidin a další). V minulosti se používaly k výrobě tinktury užívané jako laxativum, antirevmatikum a antipyretikum. Rozdrcené dřevo se užívalo k léčbě dny, kožních nemocí, revmatismu, také jako náhražka chininu při střídavé zimnici. Pro nepříznivé vedlejší účinky se však od léčení zimostrázem upustilo.
