SESTŘIH BROSKVONĚ je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Jedním z největších problémů zahrádkářů jsou houbové choroby. Proti těmto chorobám se dá naštěstí účinně bránit, a to různými chemickými přípravky. Houbové choroby se určitě nevyhnou ani vaší zahrádce, nezapomeňte tedy, že nejdůležitější je zasáhnout včas, při silném napadení už je patogen rychlejší než obranyschopnost rostliny. Rostliny sice neuhynou, ale jsou oslabené a sníží se výnos. Postřik by se měl aplikovat již před nástupem masivní infekce, při napadení rostlina reaguje v řádu desítek minut a aktivuje řadu biochemických reakcí. Houbové choroby mohou napadnout téměř všechny rostliny (okrasné květiny, keře, stromy), které na své zahradě máte, mohou vám zničit úrodu nebo zahubit celé rostliny. Nejčastěji užívanými přípravky jsou fungicidy, které se aplikují postřikem na list, mořením hlíz a cibulovin.
Postřiky na ovocné stromy
Kadeřavost broskvoně (Taphrina deformans) je asi hospodářsky nejvýznamnější chorobou zejména u broskvoní, opět se jedná o houbovou chorobu. Ochrana proti ní je založena na důsledném preventivním ošetření fungicidy, nejpozději při počátku rašení terminálních pupenů. Délku infekčního období rozhodujícím způsobem ovlivňuje teplota. Za chladného počasí je vývoj zpomalen a infekční období může trvat pět i více týdnů. Některý rok nastane optimální termín ošetření již v únoru, jindy až v dubnu. Na základě posledních zkušeností se doporučuje ošetřovat v případě výskytu teplých period v předjarním období, pokud teplota vzduchu dosáhne po několik dnů nad 5 °C. Na podzimní a předjarní postřik se doporučují kontaktní fungicidy na bázi mědi, můžete využít například Flowbrix, Funguran Progress, Champion 50 WG, Delan, Syllit. Vedlejší účinnost spočívá ve zvýšení odolnosti ošetřených stromů proti jarním mrazíkům. Používané účinné látky působí převážně kontaktně, takže fungicidem musí být dokonale ošetřeny celé koruny stromů. Pro lepší pokryvnost je vhodné přidat smáčedlo. V případech, kdy po vyrašení trvá chladnější a deštivé počasí, je třeba ošetření v intervalu 10–14 dnů opakovat. Pro opakovaná ošetření jsou vhodné především organické fungicidy. Ošetření v období po odkvětu již není účinné.
Padlí broskvoně (Sphaerotheca pannosa) se projevuje v teplých létech na listech, ale hlavně světlými skvrnami na osluněné straně plodů. Ty postupně překryjí většinu povrchu plodu. Při časném napadení plody špatně rostou a mohou i praskat a zasychat. Takto napadené stromy co nejdříve opakovaně ošetřete přípravky Kumulus WG či Talent.
Puchrovitost švestek (Taphrina pruni) vzniká při vlhčím a chladnějším průběhu jara v rizikových lokalitách (zvláště ve vyšších polohách) a nelze vyloučit poškození plodů. Houba přezimuje ve větvích nebo na šupinách pupenů. K infekci dochází na jaře v období kvetení stromů. Z infikovaných květů se tvoří deformované plody, které rostou rychleji než ty zdravé. Napadené plody jsou světlejší, abnormálně se prodlužují (dorůstají až 5–7 cm), nakonec jsou protáhlé, mírně zakřivené, mají houbovou vůni, jejich povrch je pokrytý bílým povlakem vřecek. Plody bývají uvnitř duté a jsou bez pecky. Základem ochrany je důsledná likvidace napadených plodů. Plody musí být odstraněny včas. Důležitá je rovněž správná výživa, především dostatek vápníku. Chemická ochrana proti puchrovitosti slivoně je ověřená a účinná. Napadení lze zabránit v období počátku rašení. Za chladného a deštivého počasí je vhodné až do stadia bílého poupěte ošetření opakovat přípravky Flowbrix, Funguran Progress, Champion 50 WG.
Broskev je plod ovocného stromu broskvoně obecné, který původně pochází z Číny, odkud se pak šířil do celého světa. Plod broskvoně má kulovitý tvar, uprostřed něho se nachází tvrdá, dřevnatá pecka, která je obklopená dužinou, v případě zralosti oranžové barvy. Povrch plodu kryje slupka oranžové až rudě červené barvy, záleží na tom, jak je zralý a kolik slunečních paprsků na něho dopadalo. Sáhnete-li na broskev, nepřehlédnete drobné chloupky, které lze před konzumací či zpracováním jednoduše smýt vodou.
Broskev obsahuje spoustu minerálů jako vápník, draslík, železo, sodík či zinek a vitamínů, především A, B a C.
Broskve můžete jak konzumovat za syrova, tak je lze upravovat vařením, například v podobě kynutých knedlíků s broskví, nebo si upečte buchtu na plech s tvarohem a broskvemi. Broskve můžete také zavařovat, v tomto případě ale volte raději tvrdší, méně zralé plody, pokud už máte plody měkké, přezrálé, bude lepší, když z nich připravíte marmeládu z broskví.
Příprava broskví na zavařování
Jak jsem již psala, pro zavařování je lepší volit broskve tvrdší a méně zralé. Nejprve je omyjte a dejte do mísy. Převařte si vodu, ve které hned rozmíchejte kyselinu citronovou v poměru na 1 litr vody asi 20 g kyseliny citronové. Připravené broskve přelijte připraveným roztokem a poté ochlaďte ve studené vodě. Nyní by vám slupka z broskví měla jít lehce dolů. Oloupejte je, rozpulte a odstraňte pecku. Naskládejte do sklenic, poté zalijte nálevem, důkladně uzavřete lahve a můžete zavařovat.
Broskvoň snáší řez dobře a vyžaduje ho pravidelně. Dbejte na to, aby v koruně rostlo hojně mladých výhonů, poznáte je podle zelené barvy kůry, pak se můžete těšit na bohatou úrodu. Každoročním řezem kosterních větví zabráníte odumírání plodného obrostu ve spodní části koruny. Broskvoně však vyžadují dostatek světla i uvnitř koruny. U osvědčené kotlovité koruny řezem, který lze provádět dvakrát během vegetace, zabráníte vytvoření terminálu. Na jaře se tedy věnujte základní úpravě koruny a jejímu prosvětlení. V době růstu plodů redukujte řezem množství ovoce, zvýšíte jeho kvalitu. Broskvoně vytvářejí už prvním rokem rozvětvené výhony, takže je můžete snadno zakracovat na postranní obrost. Nebojte se broskvoň každým rokem trochu zmladit, a to hlavně když vidíte, že se větve vyholují. Po 12–15 letech už musíte broskvoň zmladit radikálněji, pokud již není tak vyčerpaná, že je lépe ji vykopat a zasadit novou.
Kromě použití proti plísňovým infekcím na vinné révě je Bordeauxská směs také široce používána pro potlačení plísně bramborové, kadeřavosti listů broskvoně a strupovitosti jablek. Ačkoli může být Bordeauxská jícha špatná pro životní prostředí, někteří zastánci ekologického zemědělství umožňují její použití, takže postřik modrou skalicí je stále často používán ekologickými zahradníky v některých částech světa.
Vzhledem k tomu, že ionty mědi z modré skalice se hromadí v půdě, neustálé používání způsobí znečištění těžkými kovy. Měď se také bioakumuluje v organismech. Ve většině zemí Evropské unie je proto nezákonné ji používat s výjimkou Belgie, Kypru, Francie, Řecka, Maďarska, Itálie, Malty, Portugalska, Rumunska a Slovinska [1].
Bordeauxská jícha se používá nebo se používala na ovocné stromy (broskve, jabloně, meruňky, švestky) před květem a po sklizni. Bordeauxská směs se také používá na brambory, rajčata, vinnou révu, jahody a mnoho dalších rostlin:
původně k ochraně vinné révy před plísní, na základě pozorování vinařů, kteří své révy ošetřovali „jedovatým vitriolem“, aby odradili zloděje hroznů;
k léčbě nebo omezení množení některých houbových chorob (kadeřavost listů broskvoně, padlí, strupovitost, rakovina atd.);
k léčbě některých bakteriálních onemocnění (bakterióza atd.).
Bordeauxská směs může být také použita v chemických toaletách jako výhodná náhrada tradičně používaných produktů.
Na počátku našeho povídání jsme révu definovali jako rostlinu teplomilnou a světlomilnou. Z těchto vlastností je možné její požadavky odvodit. Má podobné nároky na teplo jako některé teplomilné ovocné druhy, např. meruňky nebo broskvoně. To je ovšem velmi zjednodušené přirovnání. Vinohradníci pro posouzení vhodnosti lokality pracují s průměrnými denními teplotami, přesněji s teplotami aktivními. Aktivní teplota je z pohledu vinohradníka taková průměrná denní teplota, která je vyšší nežli 10 °C. Jednotlivé číselné hodnoty aktivních teplot se sečtou za celý rok a dostaneme se tak ke čtyřmístnému číslu, označovanému jako „suma aktivních teplot“. Podle jeho velikosti lze posoudit danou lokalitu z pohledu výběru odrůd:
Je-li hodnota sumy aktivních teplot okolo 2 200°C, lze zde v takových polohách vysazovat a pěstovat pouze nejranější odrůdy, např. Čabaňská perla, Jakubské nebo Vrboska.
Pokud se suma aktivních teplot pohybuje okolo hodnoty 2 500°C, jsou místní podmínky vhodné pro středně rané odrůdy, jako je např. Müller Thurgau nebo Modrý Portugal, Chrupky, Moravský muškát a další.
Většina středně pozdní odrůd (např. Veltlínské zelené, odrůdy z rodiny Rulandských, Tramín, Svatovavřinecké, Zweigeltrebe) a samozřejmě i pozdní odrůdy (Ryzlinky, André, Frankovka aj.) vyžadují nejlepší tepelné podmínky, tj. sumu aktivních teplot 2 700°C a více.
Kolik by mělo být stupňů, aby réva dobře odkvetla?
Průměrná denní teplota by měla být alespoň 15°C. V době iniciace, kdy se vytvářejí buněčné základy budoucích květenství pro následující rok, je nutná teplota nad 20 °C po dobu nejméně čtyř hodin. Iniciace probíhá v nejteplejších měsících; je-li v té době dostatek tepla, vytvoří se základy budoucích květenství na třech, někdy i na čtyřech nodech a dá se počítat se 3 – 4 hrozny na jednom letorostu.
A jak moc révě škodí mráz?
O révu se začínáme bát, když se minimální teploty blíží hranici mínus 15°C, to už totiž pomrzají nejcitlivější části – očka. Při teplotách okolo mínus 20°C pomrzá dvouleté dřevo a v mrazivých dnech s teplotami mínus 22°C můžeme počítat, že dojde i k pomrznutí starého dřeva, tedy kmínků.
A u jarních mrazíků je to jednoznačné: mráz kopřivu nespálí, ale rašící očka či již vyrašené rostoucí letorosty ano. Proto vinaři tři zmrzlé muže nemilují. Sem vložit Obr. 4 s popisem: Poškození vyrůstajících letorostů jarními mrazy
Co réva a voda?
Jak kdy. Nejlepší je, když prší v době před rašením oček. Dále jsou vhodné dešťové srážky po odkvětu, to se zvětšují bobule, a také samozřejmě v době, kdy bobule zaměkají. Déšť ale škodí v čase kve
Ovocné stromy v zahradě mají užitek po celý rok, na jaře mají krásné květy se včelami, které sbírají pyl a nektar, aby z něj vyrobily nejčistší med. Po odkvětu můžeme sledovat růst listů, jak se nádherně, světle zelenou barvou rozvíjejí do své velikosti, poté přijde zvětšování plodů. Následně nastává pohled na dozrávající plody a na stromy obsypané ovocem. A nakonec přijde ten nejslastnější okamžik každého pěstitele, kdy jsou jeho stromy plné zralých plodů, které tak pečlivě opatroval. Tím to však ještě nekončí, na podzim je krásné pozorovat i různá zbarvení listů při konzumaci již sklizených plodů nebo jejich produktů, jako jsou mošty, marmelády, čaj nebo pálenka.
V zahradnictvích neseženete ovocné stromky celoročně. Koupit je můžete pouze tehdy, kdy se doporučuje je sázet, tedy na jaře mezi březnem a květnem, nebo na podzim v říjnu a listopadu. Podzimní výsadba má oproti té jarní své výhody. Strom v zimě využije vláhu ze sněhu a ihned na jaře se začíná regenerovat. Stromy zasazené na podzim se často lépe ujmou. Výjimku tvoří pouze broskvoně, ty raději sázejte na jaře, aby je zima nepoškodila.
Ovocné stromy se prodávají zasazené v zemi nebo prostokořenné (to znamená volně založené v půdě). Zkontrolujte kořeny, ty poškozené nebo nezdravě vypadající nekupujte. Stejně tak si prohlédněte celkový stav stromku. Neměl by být poškozený, nebo dokonce napadený plísní.
Stromek ideální k zasazení má rovný kmen, z něhož vyrůstá jedna hlavní větev a minimálně tři vedlejší mířící do všech stran.
Hlavním aspektem pro výsadbu je místo, kam stromky nasadíte. Je třeba zvážit velikost plochy, kterou se chystáte osazovat a taktéž nesmíte zapomenout na to, představit si vzrostlý strom v dospělosti i s korunou. Stejně důležitý je i počet a druh jednotlivých stromů. Vybírejte pouze ty odrůdy, které jsou vhodné pro dané podmínky. Dalším velice podstatným prvkem pro nasazení ovocných stromů je půda, i tu je potřeba mít náležitě připravenou. Měla by obsahovat důležité živiny, díky nimž bude strom podporován ve správném růstu a produkci dobrého ovoce.
Styl prořezávání, který nakonec umožní, aby se ovocný strom rozvíjel do své největší možné velikosti, se nazývá extenzivní. Spočívá spíše v průklestu než v hlubokém řezu a je zejména vhodný pro takové stromy, jako jsou jabloně a hrušky, tedy ty jádroviny, které nesou ovoce na krátkém plodném obrostu. Méně vhodný je například pro broskve, které plodí na nových (loňských) letorostech a rozvíjejících se částech. To neplatí zcela bez výjimky, protože jsou bujně rostoucí odrůdy, které nesou ovoce spíše na loňských letorostech.
Styl prořezávání, který má tendenci snižovat a zmenšovat rostliny nebo stromy, je známý jako represivní řez. Provádí se řezem nových částí a může nebo nemusí být doprovázen řezem starších větví. Represivní prořezávání (americký řez) se běžně praktikuje na rostliny, které nesou ovoce na koncích nových letorostů, jako jsou broskve, maliny, ostružiny a réva. Pokud tento styl prořezávání není prováděn na takových stromech, jako jsou broskve, větve budou velmi pravděpodobně velmi dlouhé, budou se lámat pod těžkou násadou ovoce a stromy budou zabírat více místa v sadu, než je nutné nebo žádoucí. V praxi takový špatně prováděný řez vede nevyhnutelně k předčasnému úhynu celé dřeviny, usychání, klejotoku, až nakonec zůstávají výhradně slabě rostoucí větve na vrcholu jinak zcela usychající broskvoně.
Represivní řez ve výsledku vede k posílení stromu nebo rostliny, zabraňuje poškození větví nadměrnou násadou ovocem, zvyšuje kvalitu a velikost plodů. Stromy se udržují v požadovaných mezích, plody lze snadno sklízet a dřeviny je možné jednoduše ošetřit postřikem (u broskví v předjaří nezbytným).
Při řezu dochází k odstraňování dvou typů větví, a to živých a mrtvých (suchých). Řez živých větví se nedoporučuje provádět v příliš velkém měřítku naráz, a to z důvodu odstranění většího množství listové plochy, které může u stromů vyvolat energeticky náročné obranné reakce. U mladých stromů by v jednom roce nemělo být nikdy odstraněno více než 25 % a u vzrostlých stromů ještě o něco méně z celkové listové plochy stromu. Velký pozor musíme dávat při odřezávání bočních větví, abychom řezem nepoškodili obranný systém a ochranné zóny mateřské větve. Pokud dceřinou větev odstraníme správně, je možné, že tyto dva mechanismy zabrání vniku patogenů. Řez musíme vést tak, abychom neporanili větevní límeček mateřské větve. Řez mateřských, terminálních větví by měl být prováděn jen v krajních případech. Je důležité, aby mateřská větev byla zakrácena na dceřinou větev s průměrem alespoň jedné třetiny mateřské větve (takzvané třetinové pravidlo).
Řez mrtvých (suchých) větví se používá především pro provozní bezpečnost stromu. Neměl by být použív
Mladý stromek po výsadbě se na jaře seřízne tak, že se zcela odstraní terminální výhon a zbylé 4 výhony se seříznou na 2 až 3 pupeny, pokud možno souměrně do stran. V červnu a na přelomu srpna a září se zaštípnou všechny narostlé výhonky vždy asi o 1/3. Dbejte na to, aby konce zaštípnutých výhonků byly vždy zhruba ve stejné úrovni. Dávejte pozor, aby žádný výhon nebyl silnější a nepřebral funkci hlavního výhonu.
Druhý rok se seřezává vedoucí výhon na 6–8 pupenů a boční na 2–3 pupeny. Následně se v červnu a srpnu (září) postupuje stejně jako v prvním roce.
Ve třetím roce na jaře se znovu seřízne hlavní výhon na 8–10 výhonů a boční na 2–3 výhony. Snažte se na každé hlavní větvi vypěstovat druhé rameno s bočním obrostem. Zaštipujte v červnu a srpnu stejně jako v předešlém roce, a to i na druhých ramenech.
Ve čtvrtém roce na jaře je koruna hotová. Správně založená koruna se skládá ze 4–5 hlavních větví, ramen v základu koruny, na nichž je ještě po 1–2 větvích vedlejších. Nyní dbejte na to, aby se hlavní výhony neprodlužovaly. Občas je zkraťte až do staršího dřeva, aby se obrost na dolních větvích nevyholoval. Příliš silné výhony nebo krátké slabé výhonky zkracujte nebo celé obřežte. Ostatní výhony ponechte jako plodonosný obrost.
Plodonosný obrost se vytvoří z bočních výhonů zkracovaných v předchozích letech na 2–3 výhony. Ve čtvrtém roce na jaře budou na bočních výhonech 2–3 výhonky. Nejspodnější se seříznou na 2–3 pupeny, jako rezerva pro příští rok, a zbylé výhonky seřízněte na 6–10 pupenů, ty pak přinesou úrodu. V příštím roce na jaře se tyto odplozené výhony celé seříznou až na loňský dvoupupenový čípek. Z výhonu zkráceného v minulém roce jako rezerva opět narostou 2–3 výhonky, které se seříznou stejně jako v minulém roce, a to nejspodnější na 2–3 pupeny a zbylé výhonky 6–10 pupenů. Tento postup opakujte i v následujících letech. V umění pěstovat plodonosný obrost je totiž podstata dobré úrody broskví. Od čtvrtého roku se již broskvoně v létě zaštipují jen jednou, a to koncem srpna nebo v září (po úrodě) tak, že se zkrátí všechny výhony, které od jara vyrostly o třetinu. U starších plodných broskvoní se stále vyřezávají všechny zahušťující větve, příliš nahloučené větve a všechny větve vedoucí dovnitř koruny.
Je důležité vědět, kdy a jak často stříkat. Některé stromy jsou citlivé na měď, proto je vhodné postřik aplikovat, když jsou stromy v klidu. To zajistí, že nepoškodíte křehké nové listy nebo nezpůsobíte skvrny na plodech. Přestože se měď používá na broskvoně, nektarinky a meruňky, tak právě u těchto odrůd je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Modrá skalice, která přichází do kontaktu s okolní krajinou, může také spálit trávu, rostliny a další stromy. Proto je třeba postupovat opatrně.
V kterou denní dobu stříkat modrou skalicí?
Čím vyšší je teplota a nižší relativní vlhkost, tím větší je možnost odpařování nebo těkání modré skalice. Tomu se lze vyhnout postřikem brzy ráno, kdy jsou teploty nižší a relativní vlhkost vyšší.
Vilíny jsou vcelku odolné a vitální keře, pokud jim zajistíte hlubší, lehce kyselou, humózní a dobře propustnou zem a slunné nebo jen lehce zastíněné stanoviště. Ve vápenatých půdách mohou trpět chlorózou. V létě jsou citlivé na prosychání půdy, v zimním období pak na přemokření, které může vést ke hnilobě kořenů. Pokud je zem mělká a v létě vysychá, listy keřů se předčasně podzimně vybarvují a stárnou.
Vilíny nevyžadují velkou péči, sestřih omezte na odstranění odumřelého dřeva po odkvětu. Vilíny vždy kvetou na loňských větévkách. Abyste dosáhli kompaktního vzrůstu, můžete je zastřihovat o 2 až 3 pupence od konce letorostů až do kvetoucího dřeva. Sestřih je možno provádět kdykoliv v průběhu roku s výjimkou období rašení listů.
K přesazování vilínů je nejvhodnější předjaří v době před začátkem rašení listů. Po přesazení z volné půdy keře většinou jednu sezónu stagnují a růst započnou až v následujícím roce. Vilíny se mohou dožít až 50 let.
Vilín měkký potřebuje kyselejší půdu, vápno absolutně nesnáší. Také potřebuje mít kolem sebe dost prostoru, takže na to nezapomeňte při jeho výsadbě. Zpočátku sice roste pomalu, ale později se hodně roztahuje do šířky. Když je vysazen do dobrých podmínek, netrpí žádnými chorobami. Ideálním stanovištěm pro vilín je například prostorné místo před okny nebo poblíž cestičky, kde si nejlépe vychutnáte jeho časnou krásu. Dobře roste v humózních a stále mírně vlhkých půdách. Půdu vylepšete přidáním kompostu. Nesázejte ho na příliš suchá stanoviště. V létě, zvláště je-li dlouho sucho, jej raději pravidelně zalévejte. Vyžaduje dostatek světla, ale snese i mírné zastínění. V našich podmínkách je vilín otužilý a zimní mrazy ho poškodí opravdu jen zřídka (mladé rostliny mohou být poškozeny mrazem, ale starší exempláře jsou již odolné a mrazuvzdornost je až do -20 °C). Špatně však snáší přesazování.
Pokud vilín chcete rozmnožit, zkuste hřížení větví v dubnu. Vilín lze koupit zpravidla v kontejneru, tudíž je jeho výsadba možná po větší část roku. Vysazuje se vždy s kořenovým balem. Přes zimu povrch půdy nad mladými rostlinami pro jistotu namulčujte. Ideální je zetlelý hnůj, ale bohatě postačí kvalitní kompost.
Jako okrasná dřevina zastává buxus významné místo v zahradní kultuře už od starověku, k velkému rozšíření pak došlo zejména v období baroka a rokoka (stříhané bizarní i geometrické tvary, labyrinty). V současnosti patří mezi nejčastěji pěstované dřeviny parků a zahrad. Výborně totiž snáší sestřih a tvarování, je vhodný i pro bonsajové pěstování. Dřevo buxusu je jedno z nejhustších dřev Evropy. Sloužilo k výrobě hudebních nástrojů, různých ozdobných předmětů, dřevorytů a podobně.
Keře na živý plot mohou být listnaté nebo jehličnaté, opadavé nebo neopadavé, kvetoucí nebo nekvetoucí. Vždy musíte mít představu o tom, jak by měl živý plot vypadat a jakou by měl plnit funkci (estetickou, hlukovou, ...).
Plot je méně náročný na místo, při dobré údržbě (pravidelném střihu) ho udržíte v šířce do jednoho metru. Živý plot si nikdy nenechte příliš přerůst přes hlavu. Stačí do sto sedmdesáti centimetrů, pak už budete potřebovat žebřík na to, abyste sestřihli vršek do roviny.
Správně tvarovaný živý plot bude chloubou vaší zahrady. Opadavé dřeviny je dobré pravidelně stříhat dvakrát až třikrát ročně. První sestřih proveďte koncem února, druhý v červnu, podle potřeby pak ještě v srpnu.
Boční stěny opadavých plotů stříhejte šikmo, tak aby byl plot dole alespoň o deset centimetrů širší, jinak začnou spodní větve vyholovat. Jehličiny snesou sklon mírnější. Vždy se stříhají nejprve boční stěny.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.
Kvete bohatě před rašením listů. Květy jsou žluté a na keři se objevují od března do dubna. Vysazujeme solitérně nebo ve skupinách – volně rostoucí nebo stříhané živé ploty. Řez je nejlépe provádět po odkvětu.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Má rád přímé slunce.
Hlohyně je velmi oblíbený a často využívaný neopadavý keř. Kvete od jara bílými květy, na podzim je obsypán červenými plody. Roste velmi rychle a tvoří díky trnům neproniknutelné tvary. Je možno vytvářet stříhané i volně rostoucí živé ploty. Na metr stačí 2 rostliny. Snáší nepřízeň počasí i smog, lze vysazovat jako hlukovou bariéru k silnici.
Jedná se o keř dorůstající do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Má rád přímé slunce.
Bobkovišeň je stálezelený vzrůstný keř, který velmi dobře snáší řez a vytváří husté a kompaktní sytě zelené živé ploty. Bobkovišně rostou dobře v mírně kyselé a vlhčí zemině. Jak na slunci, tak v polostínu až mírném stínu. Sází se do běžné zahradní zeminy, je nenáročná na údržbu. Na jeden metr postačí 2 až 3 rostliny.
Jedná se o keř, který obvykle dorůstá do výšky 3 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Vyhovuje mu přímé slunce.
Ptačí zob je ideální keř pro stříhané živé ploty. Dobře snáší stín, roste rychle, zvládá smog i sucho, je tedy vhodný do měst jako bariéra k silnici. Výborně se tvaruje, nevadí mu i radikálnější řez. Proto
Bylinková zahrádka by měla být vždy v blízkosti domu a zejména kuchyně. Ideální je, můžeme-li při vaření prostě jen vyběhnout na zahradu a utrhnout si čerstvé lístky koření, které právě potřebujeme při přípravě pokrmu. V zahrádce by měla být cestička, nebo alespoň kameny, po nichž lze šlapat – budeme tam přeci jen chodit častěji než do běžného záhonu.
Mezi tradiční české bylinky patří:
Šalvěj lékařská se používala již ve staročeské kuchyni jako koření k masu. Je velmi aromatická a v léčitelství pomáhá při žaludečních potížích. Můžeme ji také přidat do osvěžující koupele.
Pelyněk pravý je velmi hořký a používá se zejména jako přísada do nápojů, jako je tonic, vermut nebo absint. V kuchyni pelyňkem dochutíme tučná masa nebo pečeni. V lékařství působí při nechutenství nebo žaludečních problémech, při vyšších dávkách však působí poruchy vnímání a bolest hlavy.
Dobromysl obecná pochází ze Středomoří, ovšem v Čechách zdomácněla již ve středověku a stala se oblíbeným kořením. Oregano užijeme při přípravě pizzy i při nakládání sýrů. Je rovněž součástí provensálského koření. V lékařství působí protizánětlivě a usnadňuje vylučování žluči. Je také významnou medonosnou rostlinou.
Libeček lékařský je mohutná celerovitá rostlina dosahující až dvoumetrové výšky. Své uplatnění najde zejména v kuchyni – listy patří do salátů, omáček nebo na pečeni a bez libečku si také nelze představit pořádnou bramboračku. V léčitelství se používá jako močopudná rostlina.
Dále je vhodný rozmarýn, saturejka, meduňka, tymián, celerová nať, pažitka, máta, bazalka, majoránka, cibule, petržel.
Na záhony, kde pěstujete léčivé nebo kuchyňské bylinky, nikdy nepoužívejte chemické postřiky na likvidaci plevelů! Mohou způsobit vážné zdravotní potíže. Zvykněte si jednou nebo dvakrát týdně na zelené fitcentrum: s motyčkou v ruce půdu okolo bylinek nakypřete a přitom zlikvidujte klíčící plevel. Nikde nenechte plevel odkvést a vysemenit! Některé druhy bylinek jsou pokryvné, jejich hustý polštář omezí růst plevele, například některé mateřídoušky, jiné mají mohutný růst a široké listy, takže si plevel „nepustí k tělu“, například divizna, oman, rebarbora. Mařinku vonnou po jarním přehození drceným listem nebo rašelinou podpoříte k bujnému růstu, při němž vypouští do půdy látky omezující klíčení jiných rostlin. U některých bylinek můžete plevel omezit namulčováním posekanou trávou (celer, kořenová petržel, bazalka), u některých teplomilných bylinek pak nasypáním kamenné drtě, ovšem některé druhy mulčování přímo nesnáší (majoránka).
Na podzim ostříhejte všechny jednoleté a dvouleté druhy, nať usušte nebo naložte do oleje, do octa,
Vyberte si túji kuželovitého tvaru. K vrcholku přivažte měkký drát, který spirálovitě oviňte kolem keře. Nad drátkem ostříhejte všechny výhony asi v polovině mezi závity drátu. Použijte velké nůžky a stříhejte co nejhlouběji do keře, abyste téměř obnažili kmen. Keř postupně obcházejte a čas od času poodstupte, abyste dobře viděli, zda je sestřih pravidelný. V létě sestříhejte všechny nové přírůstky a popřípadě lehce poopravte hotový tvar.
Při střihání dávejte pozor, abyste neodstřihli strukturální (kosterní) větev a nenechali v horní části stromku chomáče výhonů.
Na podzim je pro stříhání vinné révy moc brzy. Na podzim se může provést jen lehký sestřih například na pergole, aby v zimě nepřekážely dlouhé šlahouny. Nejvhodnější je řezat až v předjaří, po přejití největších mrazů, protože až v té době zjistíme do jaké míry očka pomrzla. Termín zahájení řezu záleží především na tom, jak je veliká výměra vinice, kterou je třeba ořezat. Majitelé několika desítek či dokonce stovek hektarů začínají řezat už v prosinci, protože jinak by to do jara nestihli. I ti však s počátkem řezu čekají do prvních mrazů, kdy jsou listy definitivně opadané a je do keřů pořádně vidět, aby bylo jasné, do jaké míry jsou výhony vyzrálé. Únor je nejlepší doba na řez vinné révy.
Živé ploty z bobkovišně se stříhají jednou ročně koncem června – nejlépe ručními nůžkami na živý plot, protože elektrické zařízení neprořeže velké listy rostlin čistě a zůstanou pak oschlé nevzhledné otřepky. Hlubší prořezávání je možné na jaře pomocí pily na větve, protože bobkovišeň může snadno znovu vyrašit, ale jen z větví silných jako paže.
Bobkovišeň dobře snáší řez a podle druhu, účelu a požadavků se stříhá jednou až dvakrát ročně. Pokud stálezelený keř stojí samostatně jako poutač, může se střihem dotvářet i častěji. Při jednom prořezávání ročně vypadá bobkovišeň přirozeně, je povzbuzována k větvení a hustě roste. Pro minimalizaci tvorby jedovatých bobulí je ideální řez po odkvětu. Pro správný řez je důležité:
Nůžky na živý plot musí být ostré.
Pro soukromé živé ploty je vhodné použít jen kvalitní silné a rychlé elektrické nůžky na živý plot.
Listy by neměly být mokré.
Využijte fázi bez intenzivního slunečního záření, protože zatažený den je pro sestřih ideální čas.
Nikdy neřežte v mrazu nebo dešti.
Zkraťte letošní nový růst o polovinu.
Poslední řez by měl proběhnout do poloviny srpna.
U rychle rostoucích exemplářů většinou nestačí jediný řez.
Pamatujte si, že je bobkovišeň toleruje i silné prořezávání až do starého dřeva a během krátké doby si vytvoří nové výhonky.
Dbejte na to, abyste bobkovišeň nevysypávali jako zahradní odpad na okraje lesů. Díky vysoké přizpůsobivosti se rod nekontrolovatelně šíří jako tzv. neofyt a vytlačuje plané rostliny.
