Broskev je plod ovocného stromu broskvoně obecné, který původně pochází z Číny, odkud se pak šířil do celého světa. Plod broskvoně má kulovitý tvar, uprostřed něho se nachází tvrdá, dřevnatá pecka, která je obklopená dužinou, v případě zralosti oranžové barvy. Povrch plodu kryje slupka oranžové až rudě červené barvy, záleží na tom, jak je zralý a kolik slunečních paprsků na něho dopadalo. Sáhnete-li na broskev, nepřehlédnete drobné chloupky, které lze před konzumací či zpracováním jednoduše smýt vodou.
Broskev obsahuje spoustu minerálů jako vápník, draslík, železo, sodík či zinek a vitamínů, především A, B a C.
Broskve můžete jak konzumovat za syrova, tak je lze upravovat vařením, například v podobě kynutých knedlíků s broskví, nebo si upečte buchtu na plech s tvarohem a broskvemi. Broskve můžete také zavařovat, v tomto případě ale volte raději tvrdší, méně zralé plody, pokud už máte plody měkké, přezrálé, bude lepší, když z nich připravíte marmeládu z broskví.
Příprava broskví na zavařování
Jak jsem již psala, pro zavařování je lepší volit broskve tvrdší a méně zralé. Nejprve je omyjte a dejte do mísy. Převařte si vodu, ve které hned rozmíchejte kyselinu citronovou v poměru na 1 litr vody asi 20 g kyseliny citronové. Připravené broskve přelijte připraveným roztokem a poté ochlaďte ve studené vodě. Nyní by vám slupka z broskví měla jít lehce dolů. Oloupejte je, rozpulte a odstraňte pecku. Naskládejte do sklenic, poté zalijte nálevem, důkladně uzavřete lahve a můžete zavařovat.
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olda.
Říjen je na sklizeň rakytníku dobrý čas. Sběr plodů vyžaduje trochu cviku a zručnosti, protože rakytník bodá svými ostny a jeho plody jsou velmi měkké. Plody rakytníku se nejlépe získají tak, že nastříháte větvičky rakytníku a i s plody je dáte na hodinu zmrznout do mrazáku. Pak s těmito zmrzlými větvičkami zatřepete a plody se snadno samy oddělí a spadnou na připravenou podložku.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
myslím, že sklizeň v říjnu je pozdě, už mění chuť a když přejde mrazem,
je úplně jiné, horší chuti. Já sklízím v srpnu, než začnou bobule měknout
a chuťově jsou výborné
Několik různých velkých misek pro uchovávání loupaných broskví, slupek a nakrájených broskví;
Ostrý nůž a škrabka na zeleninu;
Sterilizované sklenice, víčka a kroužky;
citronová šťáva - volitelné
Postup
Broskve omyjte a oloupejte škrabkou nebo povařením po dobu 60 sekund a poté ponořením do ledové vody.
Broskve nakrájejte, odstraňte pecku a nakrájejte nebo nechte na půlky.
Připravte si sirup z ovocné šťávy složený z ovocné šťávy a vody v poměru 1:1. Během mytí, loupání a krájení broskví tento sirup jemně zahřejte na sporáku.
Po dávkách vložte nakrájené broskve do připraveného sirupu a nechte je asi 5 minut povařit. Poté pomocí děrované lžíce přeneste ohřáté broskve do čistých sklenic. Mezi okrajem sklenice a ovocem nechte volný prostor asi 3 cm.
Jakmile jsou sklenice naplněné, nalijte na ně horký sirup a ponechte 2 cm volného prostoru.
Mezi broskve a zavařovací sklenicí vjeďte nožem nebo špachtlí a trochu přitlačte, aby se uvolnily vzduchové bubliny, a v případě potřeby přidejte další sirup, abyste u okraje zachovali 2 cm volného prostoru.
Marmeláda z broskví se připravuje z předem umytých, oloupaných a vypeckovaných broskví. Dužinu rozmačkejte (nejlépe vám to půjde šťouchadlem na brambory, přesypte do domácí pekárny), přidejte želírovací cukr, lžičku kyseliny citronové a zapněte na program „marmeláda“. Až bude program u konce, kápněte trochu marmelády na talířek a nechte zchladnout. Bude-li marmeláda málo hustá, přidejte ještě jednu lžičku kyseliny a důkladně promíchejte. Nalijte do sklenic, otočte dnem vzhůru a nechte vychladnout.
Nemáte-li domácí pekárnu nebo nechcete-li ji použít, nasypte našťouchané broskve do hrnce, podlijte malým množstvím vody, přidejte želírovací cukr a kyselinu citronovou a vařte asi 45 minut za stálého promíchávání. Horké plňte do sklenic, uzavřete, otočte dnem vzhůru, nechte vychladnout.
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarča.
Dobrý den, může mi prosím někdo poradit, zda existuje nějaká ranná odrůda rakytníku? Na mnoha místech jsem se dočetla, že sklizeň by měla být nejdříve koncem srpna, ale v tuto dobu bych už měla bobulky seschlé, měkké, přezrálé a částečně i opadané. Je možné, že bych měla uzrálé bobule už v polovině až ke konci července? Máte někdo zralý rakytník už v červenci? Rakytník mám nasazen na jižní straně na slunném místě, v Uh. Hradišti.
Děkuji za radu.
Jarča
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Dobrý den,
letos jsem měla první sklizeň rakytníku na 3 keřích a každý byl zralý v jinou dobu.
První byl rozměklý již v červenci, myslím, že se jedná o odrůdu Botanicus. Druhý jsem otrhala začátkem srpna, ten byl rozměklý částečně a navíc se mi do něho pustili kosi. Ten třetí má ještě tvrdé plody a nejsou tak vybarvené. Takže určitě záleží na odrůdě.
Technologický postup: Z broskví seřízneme vršky, lžičkou vyjmeme pecky a část dužniny. Krabí maso osmažíme na másle. Krabí maso a dužninu z broskví usekáme nadrobno a spojíme smetanou. Náplň mírně osolíme, okořeníme a naplníme do broskví. Broskve plněné krabím masem necháme vychladit, poté teprve servírujeme jako předkrm.
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva nováková.
dobry den,sázime česnek náš nebo koupeny od pěstitelu-?-na stánku,odrudu neznám,ale už druhym rokem když nat zasichá už je totálne zhnily,při zelene zkroucene stopce je jako nedozrálej a taky už má tendenci plesnivět.Co dělat???nebo kde koupit kvalitni sazbu ?Děkuji moc za odpověd
,
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naďa.
Česnek moc nezalívejte aby neplesnivěl. Sklizeň je nejlepší když se ty prostřední zkroucené stonky narovnají
Jak stříhat vinnou révu - to co se nám nelíbí, jde pryč? Předpokládám, že ve škole v Mělníku učíte přímo definici řezu...
Za řez se v širším slova smyslu označuje odstraňování nežádoucích částí keře v době vegetačního klidu. Ke správnému provedení řezu je potřebné brát v úvahu určitá pravidla. Od keřů révy chceme, aby přinesly každým rokem pokud možno přibližně stejné množství hroznů v dobré kvalitě, ať už jde o odrůdy moštové na výrobu vína nebo o odrůdy stolní k použití jako ovoce. A tuto svou vůli můžeme rostlinám vnutit jediným způsobem: tak, že jim některé části odebereme a jiné ponecháme. Pokud bychom keře neřezali vůbec, měly by každým rokem větší počet hroznů, které by byly velmi nekvalitní (nízký obsah cukru, vysoký obsah kyselin) nebo by nestačily dozrát vůbec. To bohužel vídáme v opuštěných vinicích nebo u neošetřovaných zahrad.
Když jste řekla řez v širším slova smyslu, jistě také existuje nějaký užší smysl. O co jde?
Pod pojmem řez v užším smyslu slova vinohradníci chápou odborně specifický (zase jsme u těch historických výrazů) terminus technicus: je tím míněna délka jednoletého výhonu s očky, který po provedení řezu na keři zůstane. Přesněji se používá výraz: „krátký řez“ (lépe: řez na krátké jednoleté dřevo) pro krátký ponechaný „zbytek“ jednoletého, tedy plodonosného výhonu, který označujeme výrazem „čípek“. Čípky považujeme za „plodonosné“, a očekáváme od nich dostatečnou produkci hroznů. Některé čípky označujeme „zásobní“; od nich chceme, aby především vyprodukovaly letorosty využitelné pro řez v následujícím roce, i když hrozny samozřejmě přinesou také.
Výraz „dlouhý řez“ (správněji: řez na dlouhé jednoleté dřevo) znamená naopak dlouhý ponechaný „zbytek“ jednoletého výhonu, kterému se říká „tažeň“. Logicky vzato: je dlouhý, tedy se táhne odněkud někam.
A co míníte zatížením keře? Kolik keř unese váhy, vlastně správně hmotnosti?
V podstatě ano, jde o to, kolik keř „unese“ během vegetace hroznů, a to v přímém i v přeneseném smyslu. Jde tedy také o to, kolik hroznů dokáže během roku „uživit“. A o tom rozhoduje ten, kdo řez provádí, tím, že správně zvolí „zatížení keře“. Zatížení keře je tedy počet oček ponechaných na keři po řezu. A protože keře mohou být vysazené v různých sponech, aby toto zatížení mohlo být srovnatelné, přepočítává se ještě na 1 m2. Některé odrůdy (ty s velkými hrozny nebo s velkými výnosy) se řežou na nízké zatížení, to znamená 4- 6 oček na m2, jiné odrůdy (s průměrnými výnosy nebo s průměrně velkými hrozny) vyžadují střední zatížení na 6 – 8 oček na m2. Odrůdy s menší produkcí hroznů či s malými hrozny mohou být zatěžovány hodně, asi na
Ve svém příspěvku KOMULE DAVIDOVA PĚSTOVÁNÍ STŘÍHÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga.
Prosím o radu k tomuto keři. Teď na jaře po větším seříznutí keř krásně obrůstá, ale na koncích, kde už by byly květy, se listy stáčejí do ruliček a zastaví růst, patrně i květu. Po rozvinutí těchto listů, není vidět žádný hmyz ani škůdce. Díky za odpověď, co s tím mám dělat a nebo radu, aby se to nestalo. Měla jsem to i vloni. Díky Olga
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiřina.
Olgo,nevím, zda mám pravdu či ne, ale může jít o stejnou houbovitou potvoru, která způsobuje např.kadeřavost broskví. Mně to chytlo např,i hrušku, oboj byly mldé sazenice zákrsků výšky jak keř. Jestli jste u lesa, tak odsadit co nejdáe, ale hlavně postříkat opakovaně, hned jak raší a pak znovu. Nejlépe prostředky s obsahem mědi např.Champion, event. přidat postřik Rosenmix - opakovaně, ještě při rašení a pak znovu. Ublížit nemůže, pomoci může
Čajovník (Camellia) je stálezelená rostlina pocházející z Jihovýchodní Asie pěstovaná hlavně v tropických a subtropických oblastech, v různých nadmořských výškách. Je to poměrně nenáročná rostlina, která ale vyžaduje celoročně velké množství srážek a má ráda polostín. Na některé plantáže se dokonce před vysazením čajovníku zasadí vyšší stromy, které mu následně tento stín zajistí. Keře čajovníku dorůstají výšky 5 – 15 m, listy mají různou velikost (délka 3 – 25 cm, šířka 1 – 10 cm) s krátkými stonky, bílými květy a plody podobnými ořechu s jedním až třemi semeny. Na plantážích se ale sestřihávají na výšku 1 metru pro pohodlnější sklizeň. Čajové lístky se dají sklízet nejdříve po třech letech a rostlina je produkuje přibližně třicet let. Sklízejí se celé mladé výhonky tvořené listovým pupenem a dvěma až třemi přilehlými lístky. Říká se jim „tips“ nebo „fleš“. Ty s nejmladšími lístky jsou nejkvalitnější. Sběr je většinou ruční, a to buď prsty, nebo nůžkami. V Japonsku se používají speciální stříhací stroje a čaj se zde připravuje nejen z lístků, ale i z větviček. Říká se mu kikuča a vyznačuje se výraznou hořkou chutí. Doba sklizně se liší podle druhu čaje, místa pěstování a je přizpůsobena hlavně srážkám. Čaje nižší třídy se sklízejí celoročně, kvalitnější však jen dvakrát až třikrát do roka. Například plantáže Darjeelingu pro čaj nejvyšší kvality využívají jen sklizeň lístků v únoru a březnu. Podzimní sklizeň pak používají jen do směsí, neboť je kvalitativně o několik tříd níže.
Všechny druhy čaje – černý, zelený, bílý, žlutý aj. – pocházejí se stejné rostliny čajovníku. Liší se pouze stupněm fermentace neboli přirozeným kvasným procesem, kdy dochází k oxidaci lístků a změně jejich chemických vlastností. Fermentace je první fází zpracování čaje. Následuje zavadnutí (ztráta křehkosti lístků, aby se dále nedrtily), rolování (narušení buněčné struktury pro uvolnění chemických látek), sušení (snížení obsahu vody v lístcích pod 3%) a konečné třídění.
První ucelené pojednání o čajovníku a čaji bylo sepsáno v 2 již v 7. – 10. století v Číně. Ta je považována za kolébku čaje. Odtud se pak rituál pití čaje rozšířil do sousedního Japonska. Z čínského znaku také pocházejí současné názvy čaje. Z kantonské čínštiny „čcha“ například portugalské „chá“ nebo české „čaj“, z oblasti Tchaj-wanu „čche“ pak anglické „tea“ nebo francouzské „thé“. Pro svou výjimečnou chuť a blahodárné účinky se čaj stal oblíbenou obchodní komoditou a po vodě nejoblíbenějším nápojem na světě vůbec. Plantáže čajovníku najdeme v současnosti nejen v Číně (největší producent čaje) a Japonsku, ale i v Indii, Indonésii, Vietnamu, na Kavkaze, Srí Lance, Tchaj-wanu, Jávě, Sumatře. Dokonce i v Evropě (Gruzie a Azorské ostrovy) a Jižní Africe.
Ve svém příspěvku POSTŘIKY VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Kdy je třeba stříkat vinnou révu a jaké přípravky doporučujete?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlasta.
kdy začít vylamovat postranní výhony,do jaké výšky a jestli ponechat výhon a nebo ho zastřihnout za kolikátým listem, letos stříkám každý týden proti šedému povlaku před loni nádherné hrozny a vše šlo v niveč povlak to zničil,tak jsem zvědavá letos do teĎ jsme ani na ovoce nepoužívali postřiky jen na kadeřavost broskví,ale prý se nic bez postřiku nevypěstuje díky Vorobjevová
Brambory není vhodné pěstovat stále na stejném místě, jinak hrozí zamoření hnilobami, háďátkem i mandelinkou. Ideální je interval 4 roky.
Brambory vyžadují dobře vyhnojený pozemek, nejlépe hnojem v minimálním množství 4 kg/m2, a na jaře pak NPK v dávce 80–100 g/m2. Před výsadbou je nutné prokypření půdy, aby se lépe prohřála, pro rané výsadby se dokonce doporučuje půdu asi týden před výsadbou po přihnojení zakrýt průhlednou fólií, ta zvýší teplotu půdy až o 5 °C a urychlí počáteční růst.
I vzhledově pěkná sadba od známého může být promořena virovými chorobami, které dokážou snížit výnos až na polovinu, proto sadbu používáme raději novou a především uznanou.
Pro ranou sklizeň předkličujeme brambory při teplotě 10–18 °C po dobu 3 až 4 týdnů. Hlízy rozložíme do bedýnek v jedné vrstvě, nemusíme je zasypávat zemí a umístíme je na světle, vytvoří se tak krátké pevné zelené klíčky, často i se zárodky kořínků. Ve větším množství je vhodné sadbu alespoň narašit umístěním do místa s teplotou 15 °C po dobu 14 dnů před výsadbou. Předklíčená sadba poskytne sklizeň o 2–3 týdny dříve, narašená asi o týden. Nejvíce urychlíme sklizeň – kromě výše uvedených opatření – zakrytím porostu po výsadbě průhlednou porofólií nebo netkanou textilií. Textilii ponecháme na porostu až do odeznění jarních mrazů, odkrýváme ji jen při okopávce a přihrnování.
Termín výsadby brambor je podmíněn příchodem jarních mrazů. Mnozí zahrádkáři spěchají a sází již koncem března, ale u předklíčené sadby a předehřáté půdy se může snadno i při výsadbě v polovině dubna stát, že mladé rostliny popálí mráz i přes dostatečné přihrnutí. Porost je pak vhodné přihnojit dusíkatým hnojivem nebo předem chránit netkanou textilií.
Brambory nevysazujeme příliš hustě, hustý porost nedá větší výnos, naopak trpí více houbovými chorobami. Optimální spon je 60 x 35 cm (u raných 50 x 30 cm). Hlízy sázíme mělce (cca 6–8 cm) do prohřáté povrchové vrstvy půdy. Při výsadbě předklíčených i narašených brambor dbáme na zachování původní orientace hlízy a snažíme se o minimální poškození klíčků.
Během vegetace je nutné u klasického hrůbkového pěstování několikrát okopávat a 2–3x přihrnout zem. Hrůbek musí být dostatečně vysoký a shora plochý alespoň 15 cm, jinak se hlízy vytvářejí těsně pod povrchem, snadno zelenají a jsou více napadány plísní bramborovou. Poslední zásah, ať už okopávku, či přihrnování, ukončíme před květem rostlin (tedy při výšce porostu 20–30 cm), poté již kořínky špatně regenerují a dochází k poškození mladých hlíz.
Při sklizni je nutné hlízy chránit před zbytečným poškozením, 14 dnů před sklizní odstraníme nať a sklízíme za sucha při teplotách nad 12 °C. Sklizené brambory před naskladněním do sklepa necháme 10–14 dnů takzvaně vydýchat na tmavém suchém místě při běžné denní teplotě. Během této doby hlízy zacelí poranění a sníží své dýchání. Před uskladněním nezapomeneme vytřídit poškozené, hnilobami či plísní napadené hlízy.
Ve svém příspěvku JAK SPRÁVNĚ ZAVAŘOVAT BROSKVE NA MNOHO ZPŮSOBŮ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana Němcová.
Já dám umyté broskve nakrájené na čtvrtky do slenic,naliji tam převařenou vodu,přidám necelou lžíci cukru,někdy půlku,podle zralosti a sladkosti broskví.
Dám do hrnce,sklenice zaliji vodou nad víčka a steriluji 20 minut při 80 stupních.Dělám to tak každý rok a jsou dobré.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Na polích se ve velkém pěstuje kukuřice na zrno (Zea mays indentata), říká se jí krmná nebo také „koňský zub“, a sice pro podobnost semen se zuby koně. Je to velice důležitá plodina pro výrobu škrobu, potravin a mouky.
Kukuřice obecná (Zea mays indurata) se liší tvarem zrn, která jsou kratší, tvrdá a kulatější. Má podobné využití, ale u nás se moc nepěstuje. Rozšířená je spíše v zámoří, hlavně v Jižní Americe.
Cukrová kukuřice (Zea mays invar. saccharata) bude zajímat zahrádkáře. Řadí se mezi zeleninu a konzumuje se syrová nebo na mnoho způsobů v kuchyňské úpravě. Semena obsahují hodně cukru, vitamínu B i vlákniny.
Pukancovou kukuřici (Zea mays everta) znají milovníci popcornu v podobě pražených puklých zrn. Díky vysokému obsahu škrobu bobtnajícího při zahřátí jsou pražená zrna mnohem větší, než byla v původní velikosti.
Moučná kukuřice (Zea mays amylacea) má měkká zrna složená převážně ze škrobovin. Používá se k výrobě mouky na speciální pečivo (tortilly a podobně), bývá i barevná. U nás se nepěstuje, takže ji uvádíme spíše pro zajímavost.
Zbývá ještě indiánská kukuřice, druh s menšími klasy a různobarevnými zrny. Jedná se o kukuřici okrasnou, která je využívána jako dekorace. Vypadá úžasně, a tak není divu, že se její obliba mezi pěstiteli rychle šíří.
Jakmile zaschnou kukuřici „vlasy“, zkuste rozbalit klas a dloubnout nehtem do zrnka. Pokud je měkké a tekutina vodová, ještě je na sklizeň čas. Ze zralého zrna po narušení prýští mléčná tekutina, zato přezrálé zrno je jen moučnatě škrobovité. Sklizené klasy nechte v suknicích, loupejte je až před úpravou, aby neztrácely chuť.
Kukuřici můžete jíst syrovou, kuchyňsky upravovat vařením či v mikrovlnné troubě, grilovat i zamrazovat. Syrové klasy neskladujte dlouho, moučnatí a ztrácí svěží chuť. Při vaření kukuřice nepřidávejte do vody sůl, zrna by ztvrdla, přidejte ale lžíci cukru – zvýrazní se chuť i vůně.
S kukuřicí si nejen pochutnáte, ale i polepšíte: látky obsažené v zrnech zahánějí stres a zásobí mozek okamžitou energií. Odbourávají také únavu a podrážděnost, podporují soustředění a zvyšují vaši odolnost proti špatným náladám.
Pokud vám lahůdková kukuřice chutná, není problém vypěstovat si ji na zahradě. Semena (odrůda může být i barevná) se vysévají v době, kdy má půda teplotu alespoň osm stupňů. Hybridy ji potřebují ještě prohřátější, s výsevem není radno spěchat, protože při nižších teplotách semena nevyklíčí. Předpěstování je možné od března ve skleníku, asi po pěti týdnech jsou sazeničky vhodné k vysazování. Před výsadbou je alespoň deset dní otužujte. Přesazování se nebojte, kukuřice ho snáší velmi dobře. Rostliny vysazujte na dvacet pět centimetrů od sebe, řádky by měly mít vzdálenost tak sedmdesát pět centimetrů. Předpěstováním získáte o tři týdny časnější sklizeň. Pro postupnou (prodlouženou) sklizeň vysévejte kukuřici postupně v intervalu dvou týdnů, další jarní výsevy po oteplení už nemusíte předpěstovávat.
Kdy se rozhodnout pro sklizeň už tedy víme. Řeknete nám něco ke sklizni samotné?
Mluvit o možných způsobech sklizně má význam především pro velké pěstitele. Malovinař to má mnohem jednodušší. Nicméně některé obecné zásady by měl znát také. Ještě se k nim vrátím. Nejprve tedy ke sklizni na zahrádkách. Tam mají pěstitelé několik keřů či několik desítek keřů. Do zahrádek většinou vybíráme stolní odrůdy, které budeme používat coby ovoce. V takovémto případě budeme sklízet probírkou, tedy sklidíme jen to, co v nejkratší době spotřebujeme. Když hrozny někomu nabídneme a některé bobule na nich ještě nebudou dostatečně vyzrálé, pokazíme si tím renomé vinařského pěstitele. Budeme tedy pečlivě vybírat hrozny nejvyzrálejší. Tím, že odebereme ty nejzralejší hrozny, dáváme šanci hroznům zbývajícím na keři, aby ještě nějakou dobu mohly dozrávat. Takže se stolními odrůdami asi nebude problém.
Pokud jsme si vysadili na zahrádce odrůdy moštové, problém při určení termínu sklizně nastat může. Například proto, že jsme zvolili příliš velké zatížení při řezu. (To znamená počet oček, které jsme nechali po řezu na keři, což určuje míru pravděpodobné budoucí sklizně.) Pokud tedy na keři ponecháme příliš mnoho hroznů, cukernatost neroste podle našich představ, a hlavně se nebudou přirozeně odbourávat kyseliny. Každému, kdo chce sázet révu, předem doporučuji, aby si rozmyslel, co s vypěstovanými hrozny moštových odrůd hodlá dělat, pokud z nich nechce vyrábět víno. Hrozny se samozřejmě dají prodat, avšak těmto obchodům se daří jen ve vinařských oblastech, kde sídlí také výrobci vín. Samozřejmě, že dobře vyzrálé hrozny moštových odrůd se také dají konzumovat. Ale takový hrozen už na stole tak dobře nevypadá. Také je možné dělat z hroznů kompoty, ale opět se zde lépe uplatní odrůdy stolní. Jednak takový kompot lépe vypadá, je-li vyroben z větších bobulí, a jednak stolní odrůdy mají dužninu chruplavější, mohli bychom říci „masitější“ (kdysi tento výraz používali pěstitelé třešní), a tak lépe snáší teploty při sterilizaci. Mimochodem, na pohled velmi dobře vypadají tzv. melanž kompoty – jsou z více odrůd či dokonce kombinované s jiným ovocem. Je však potřeba ohlídat, aby šlo o velmi šetrnou sterilizaci.
Na co hlavně by měli dbát ti, kteří pěstují hrozny výhradně pro výrobu vína?
Zásadně se nesklízí za deště. Není to pouze z ohleduplnosti vůči sběračům neboli česačům, ale především proto, aby dešťová voda nenatekla do sběrných nádob, protože by tak nařeďovala mošt a tím bychom si snižovali cukernatost. Při sklizni je dobré s hrozny zacházet asi jako při sklizni jablek – ta se také musí opatrně ukládat, jinak by se mohla pomačka
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva nováková.
dobry den,sázime česnek náš nebo koupeny od pěstitelu-?-na stánku,odrudu neznám,ale už druhym rokem když nat zasichá už je totálne zhnily,při zelene zkroucene stopce je jako nedozrálej a taky už má tendenci plesnivět.Co dělat???nebo kde koupit kvalitni sazbu ?Děkuji moc za odpověd
,
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naďa.
Česnek nemá rád častou zálivku, proto plesniví. Sklizeň je nejlepší v době, kdy se ty prostřední zkroucené stonky narovnají
Omyté a osušené kuře osolíme, posypeme grilovacím kořením, sladkou paprikou a vložíme do vymazaného pekáčku. Navrch kuřete poklademe plátky másla, přidáme trošku hřebíčku (dle chuti) a dáme péct do trouby v uzavřeném pekáčku. Kuře pečeme asi 45 minut na 200 °C. Poté kuřeti propíchneme kůži, aby pustilo šťávu, kterou potom kuře přeléváme a pečeme asi ještě 15 minut. Pekáček odkryjeme, aby se kůrčička dopekla, a zasypeme ho na kostky nakrájenou broskví nebo ananasem. Pokryjeme na plátky nakrájeným hermelínem a zalijeme smetanou. Pekáček opět zakryjeme a necháme chvilku péct, aby se sýr roztekl. Luxusní kuřátko podáváme s brambory, rýží nebo jen chlebem.
V naší poradně s názvem SKLIZEŇ A SUŠENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila.
Prosím o sdělení co se používá ze sklizené saturejky.Zda se používají jen listy nebo i nať. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ze saturejky se používají především mládé listy a měkké části nati. Ostatní části rostliny je možné nadrtit a macerovat 3 týdny v oleji pro získání saturejkového oleje.
Chcete-li zavařovat broskve bez cukru, není to problém, jen se tu úplně nedržte toho, že by broskve měli být tvrdší a méně zralé. Aby kompot nebyl kyselý jako šťovík, je potřeba, aby broskve zralé byly. Broskve si oloupejte dle výše uvedeného návodu a naskládejte do sklenic. Převařte vodu a nechte zchladnout, do každé sklenice dejte špetku soli, zalijte převařenou vodou, opět naplňte sklenici asi 1 cm pod okraj, uzavřete a zavařte. Soli se nebojte, nebude v kompotu vůbec cítit.
Sklenice máte připravené, důkladně uzavřené a teď už jen zavařovat. Pokud jste se rozhodli, že budete broskve zavařovat v myčce, tak je s rozestupem naskládejte do myčky, je potřeba, aby sklenice stály rovně. Zapněte myčku na nejdelší program a nechte ho doběhnout do konce. Až myčka vypne, vyndejte sklenice ven a otočte je dnem vzhůru, nechte asi 5 minut a otočte zpět, pak už jen nechte sklenice vystydnout. Tento způsob zavařování sice bude trvat poměrně dlouho, ale najednou jste schopni zavařit poměrně velké množství sklenic a kromě naskládání a vyskládání sklenic z myčky vás to nebude stát žádné jiné úsilí a nenadělá vám to žádný nepořádek. Vyzkoušejte sami a uvidíte, jak se tento způsob osvědčí.
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava.
Dobrý den, taky jsem na tom stejně, že už bych nejraději rakytník otrhala ,ale jak čtu tak je na něj brzo? .V minulém roce jsem ho nechala déle a pak byl problém ho otrhat,protože praskal a vytékala šťáva.Jinak marmoška byla luxusní :)větvičky stříhat nemůžu z důvodu,že plody mám hned u kmenu ,tak to bych o něj přišla...tak jdu hledat další reference jak na to ...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarča.
Dobrý den, jak něco zjistíte, tak mi dejte prosím vědět. Děkuji
Máte-li více sklenic na zavařování a nemáte myčku, pak dalším vaším pomocníkem může být trouba, ať plynová, elektrická, nebo horkovzdušná. Uzavřené sklenice naskládejte na vysoký plech a zalijte vodou do výšky asi 2 centimetrů, nechte mezi jednotlivými sklenicemi mezery, aby se nedotýkala jedna druhé a aby mezi nimi mohl proudit vzduch. Takto připravený plech vložte do trouby předem vyhřáté na 180 °C a zapněte spodní i horní ohřev, pečte 30 minut, vyndejte, dejte dnem vzhůru, nechte 5 minut a otočte zpět, nechte vychladnout.
Pokud máte horkovzdušnou troubu, nastavte teplotu na 250 °C, zapněte horkovzduch a pečte 9 až 10 minut. Vše ostatní je stejné jako při pečení v troubě.
Další ze způsobů, jak lze zavařovat, nabízí mikrovlnka. Toto zavařování určitě uplatníte, máte-li menší počet sklenic anebo například sklízíte-li úrodu postupně. Zavařování v mikrovlnce je relativně rychlé. Máte-li sklenice naplněné a uzavřené, můžete začít zavařovat. Pozor, v mikrovlnce můžete zavařovat jen sklenice s víčkem na závit. Nemusíte ho extra moc utahovat. Vložte sklenici do mikrovlnky, pod ni raději umístěte misku nebo talíř, kdyby náhodou sklenice vytekla, abyste neměli špinavou celou mikrovlnku. Můžete vložit sklenic několik, jen je potřeba, až budete nastavovat dobu zavařování, abyste čas vynásobili počtem umístěných sklenic. Další faktor, který ovlivní dobu zavařování, je výkonnost vaší mikrovlnky. Máte-li výkon 700 W, budete zavařovat 6 minut, při 800 W 5 minut a 15 sekund, při 900 W 4 minuty a 30 sekund. Nezapomeňte, že časy jsou uvedeny při zavařování jedné sklenice – vy je musíte vynásobit, nezavařujete-li po jedné sklenici. Prakticky pokud budete zavařovat více sklenic najednou, tak tím žádný čas neušetříte, jen u toho nemusíte celou dobu stát. Po skončení programu vyndejte sklenici z mikrovlnky, otočte dnem vzhůru, nechte 5 minut a otočte zpět. Hotové zavařené broskve nechte vychladnout.
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Steinmetzova. Eva.
Dobrý den pěstitelé rakytníku .
Tak jsme natom asi stejně , taky už budu pomalu otrhávat kuličky . Nemůžu čekat az do podzimu . V loni jsem trhala začatkem srpna . Letos se mi zdá už taky docela dobrej . . Snažime se ho otrhat teď , né až na podzim . Asi máme nějaký ranní druh rakytníku
Problem mám se strihem stromku ( keře) nevim jak ostřihat . Když ostřiham větvičky s plodama , tak mi tam zbyde asi jen kmínek Poradí mi někdo , prosím . Děkuji. Steinmetzová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlaďka.
Dobrý den,ostřižení keře s plody se nemusíte bát.Je dobré aspoň 30 % větví nechat a rakytník zase obrazí. Taky už budu tak do 14 dní sklízet.Teď hodně zalívám,plody se krásně nalévají a čekám ještě na správnou chuť.Čím vyzrálejší tím lepší.Určitě nebudu čekat se sklizní až na září.Plody by šli špatně sklízet.Záleží na teplém počasí.Ať se daří oranžové zlato! Vlaďka Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Ingredience: 600 g krůtích medailonků, 400 g broskvového kompotu, 300 g na plátky nakrájené debrecínské šunky, 80 g plátkového tvrdého sýra (ementál, eidam), mletý bílý pepř, oleje na opečení, několik snítek čerstvého tymiánu, sůl
Postup: Omytá, důkladně okapaná krůtí prsa nakrájíme na jednotlivé medailonky. Broskve vytáhneme z kompotu, necháme okapat, šťávu nevyléváme, necháme si ji na další použití. Na plátky masa rozdělíme půlky broskví, přehneme je jako kapsu a každou sepneme snítkou tymiánu (případně ještě kapsy zajistíme párátky). Maso ze všech stran osolíme a okořeníme pepřem. Na rozpáleném oleji medailonky opečeme z obou stran, přibližně 6–8 minut, potom je podlijeme asi 150 ml broskvové šťávy a podusíme doměkka. Na hotové medailonky (zbavené párátek) položíme plátky sýra, zaklopíme pokličkou a 2–3 minuty zapečeme ve vyhřáté troubě, aby se nám sýr roztavil. Debrecínku prohřejeme na sucho na pánvi. Jednotlivé porce masa položíme na ozdobně zatočenou debrecínskou šunku, zdobíme čerstvými snítky tymiánu, mírně podlijeme šťávou z výpeku. Kdo má rád, může šťávu zahustit hladkou moukou rozmíchanou v malém množství studené vody, případně použít solamyl. Kopeček šlehačky dodá pokrmu na delikátnosti. Jako přílohu podáváme hranolky nebo opečené brambory.
Ingredience: 300 g listového těsta, 300 g čerstvých nebo kompotovaných broskví, 250 g měkkého tvarohu, 80 g lučiny, 1 vejce, 2 lžíce cukru, 1 lžíce krupičky, mouka na vál, 1/2 vejce, 1 lžíce 12% smetany na potření
Technologický postup: V míse vyšleháme tvaroh s lučinou, vejcem, cukrem a krupičkou. Broskve nakrájíme na jemné plátky (kompotované necháme nejdříve dobře odkapat). Těsto rozválíme na pomoučeném válu na obdélník silný asi 2 mm, potřeme ho tvarohovou náplní a poklademe plátky broskví. Okraje těsta lehce potřeme vejcem rozšlehaným se smetanou, plát těsta i s náplní zavineme a okraje těsta k sobě přimáčkneme. Závin opatrně přeneseme spojem dolů na plech vyložený papírem na pečení, potřeme ho zbylým vejcem se smetanou, vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C a pečeme asi 30 minut dozlatova. Pokud těsto začne příliš tmavnout, zakryjeme závin plátem alobalu.
