Téma: 

sklon schodů


Facebook Twitter Pinterest email tisk

VÝPOČET SCHODŮ

Schody online

Schody je možné si nechat vypočítat i online, ale vždy musíte mít změřeny vstupní údaje potřebné k výpočtu.

Detail odstavce: Schody online
Zdroj: Výpočet schodů
Zveřejněno: 24.1.2017


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: výpočet schodů

Jak spočítám počet a výšku schodů.Stavební výška je 138 cm a délka je 418 cm.Jedná se o venkovní schodiště.Děkuji F.Rozmanit.

Zdroj: diskuze Výpočet schodů
Odesláno: 12.6.2017 uživatelem FRANTIŠEK ROZMANIT
Počet odpovědí: 0

VÝPOČET SCHODŮ

Výpočet schodišťového stupně

Pohodlné schodiště by mělo mít sklon 25–35°. Projektanti a architekti mají s touto činností bohatou zkušenost, schodiště je jedna ze základních věcí v dispozici domu a musí se spočítat velmi přesně. Dodatečné korekce jsou v případě schodiště velice komplikované.

Základní výpočet schodiště

Prostor pro schodiště – v případě návrhu nového domu je výhodou možná změna dispozice tak, aby schodiště bylo ideální i ve vztahu k ostatním místnostem. V rekonstrukcích se někdy dostáváme k hodnotám na hraně pohodlnosti či použitelnosti dle dostupného prostoru.

Určíme si konstrukční výšku – je to výška, kterou musí schodiště překonat od čisté podlahy nástupního podlaží k čisté podlaze výstupního podlaží (zkratka KV).

Prostým matematickým dělením zjistíme, kolik je nutno mít stupňů k překonání výšky (zkratka N) a jak tento stupeň bude vysoký (zkratka V). Všechny stupně na schodišti musí mít stejnou výšku.

Šířka stupně (zkratka Š) se dopočítá ze vztahu Š = 630 – 2 x V mm (možno snížit až na 600, odvozeno od délky lidského kroku) a spočítáme i sklon schodiště.

Délku ramene (zkratka D) vypočítáme (například 8 výšek znamená 7 šířek).

Vzorce pro výpočty schodů:

1) Počet stupňů N = KV : V

2) Výška stupně V = KV : N

3) Šířka stupně Š = 630 – 2 x V

4) Délka schodišťového ramene – jednoramenné L = Š x (N – 1)

5) Délka schodišťového ramene – dvouramenné L = Š x (N : 2 – 1)

6) Sklon schodiště a = arctg V : Š

7) Délka ramene D = Š x N

8) Podchodná výška ramene Hp = 1 500 + (750 : cos a)

9) Průchodná výška ramene Hpr = 750 + (1 500 x cos a) (hodnota musí být vyšší než 1 900 mm)

Detail odstavce: Výpočet schodišťového stupně
Zdroj: Výpočet schodů
Zveřejněno: 24.1.2017

VÝPOČET SCHODŮ

Excel pro výpočet schodiště

Zjednodušený vzorec pro výpočet schodiště najde pod článkem.

Detail odstavce: Excel pro výpočet schodiště
Zdroj: Výpočet schodů
Zveřejněno: 24.1.2017

VÝPOČET SCHODŮ

Schodiště s podestou neboli dvouramenné

Podesta neboli odpočívadlo je vodorovný mezistupeň, který odděluje ramena schodiště. Schody jsou tedy rozdělené na dvě části a chůze po nich je tak mnohem pohodlnější, funkčnější a bezpečnější.

Tento typ schodů se převážně používá v bytech s velkým půdorysem a v mezipodlažích, která mají okna a dveře do dalších místností. Podesta se dá využívat i jako odpočívadlo tam, kde je velké převýšení mezi podlažími.

Detail odstavce: Schodiště s podestou neboli dvouramenné
Zdroj: Výpočet schodů
Zveřejněno: 24.1.2017

VÝPOČET SCHODŮ

Mlynářské schody

Mlynářské schody jsou schody s nášlapy se střídavou hloubkou stupně. Svou konstrukcí zaberou nejméně místa a jsou tedy vhodné do malých prostor. Skvěle se hodí na chalupy, do podkroví a na terasy.

Detail odstavce: Mlynářské schody
Zdroj: Výpočet schodů
Zveřejněno: 24.1.2017

ZÁNĚT ACHILLOVY PATY BABSKÉ RADY

Cviky

Například achillovu šlachu je dobré cvičit, aby se zabránilo případnému vzniku zánětu. Cvičit se ale nesmí v době, kdy achillovka trpí zánětem, cviky jsou vhodné až při vyléčení.

Mezi vhodné cviky patří i protažení kdy nohu necháme poklesnout pod úroveň schodu a pomocí zdravé nohy se vracíme zpátky. Tento cvik je potřeba opakovat patnáctkrát. Při tomto cviku je cítit pnutí a mírná bolest (nesmí být ale ostrá).

Video

Zde je několik návodů, jak provádět cvičení při problémech s achillovou patou: achillova pata cviky.

Detail odstavce: Cviky
Zdroj: Zánět achillovy paty babské rady
Zveřejněno: 27.4.2019

POLYFUNKČNÍ NEUROPATIE

Periferní neuropatie

Nejdříve postihuje nervy, které slouží vnímání citlivosti. Projevuje se jako snížené nebo oslabené vnímání bolesti, tepla a chladu, což může vést k úrazům nebo popálením, a to přispívá ke vzniku špatně se hojících ran. Objevuje se také brnění, pálení, píchání, které začíná u palců a šíří se nahoru. V noci se objevuje až nesnesitelná ostrá a rýpající bolest bránící spánku. Objevuje se také zvýšená citlivost k jemnému doteku, například i jemná pokrývka v noci může vyvolávat až velice nepříjemné pocity až bolest. Později se přidávají příznaky z postižení motorických nervů. Vznikají obtíže s udržením rovnováhy a koordinace, ruce začínají být neobratné, může se zhroutit nožní klenba. Přidává se svalová slabost a problémy s chůzí, dochází k zakopávání. Kůže na končetinách se také mění. Je suchá, svraštělá, tenká a jakoby více průsvitná, nepotí se a ztrácí se ochlupení.

Mezi asymetrické periferní neuropatie patří takzvaná proximální neuropatie (amyotrofie). Postihuje svalstvo pánevního pletence a stehen. Vyskytuje se většinou u starších mužů s diabetem 2. typu. Projevuje se bolestí v hýždích a stehnech. Začíná většinou na jedné straně. Dále se projevuje svalovou slabostí, nemocní mají problémy se vstáváním ze sedu a při chůzi zejména dolů a nahoru ze schodů.

Další skupinou je fokální mononeuropatie. Postihuje většinou jeden nerv, takže je nesymetrická. Může způsobit velké bolesti, ale většinou do několika týdnů sama odezní. Dochází k postižení okohybných nervů. To se projevuje šilháním, dvojitým viděním a padáním víčka. Také dochází k postižení lícního nervu s jednostranným poklesem ústního koutku a poklesem spodního víčka. Není možné například pokrčit čelo či sešpulit rty. Někdy se fokální neuropatie objevuje, když je nerv utlačován a prochází stísněným prostorem. Je to například u syndromu karpálního tunelu nebo jiných úžinových syndromů. Projeví se brněním, necitlivostí, otokem a bolestí prstů hlavně v noci, kdy dochází nečinností ke sníženému překrvení nervu. Pak stačí jen rukama zahýbat a problémy ustoupí. Postupně se rozvíjí slabost ve svalech ruky a sklon k upouštění a neudržení předmětů v rukou.

Detail odstavce: Periferní neuropatie
Zdroj: Polyfunkční neuropatie
Zveřejněno: 7.8.2017

ZAVAŘOVÁNÍ HRUŠEK

Co udělat, aby hrušky nezhnědly

Nakrájené hrušky mají sklon hnědnout. Aby při zpracování nezhnědly, můžete je nakrájené zakapat nebo protáhnout citronovou šťávou. Tu ale pak nejspíš pocítíte v chuti. Podobně vám poslouží také miska se studenou vodou s pár špetkami soli, kam ovoce ponoříte a ponecháte do chvíle zavaření (sůl v chuti není znát). Nebo můžete do kompotu z hrušek přidat kousky jablek, která údajně také brání zhnědnutí. Další možností je použít kyselinu citronovou nebo ocet.

Detail odstavce: Co udělat, aby hrušky nezhnědly
Zdroj: Zavařování hrušek
Zveřejněno: 16.10.2018

VÝPOČET SCHODŮ

Točité schody

Točité schodiště (stejně tak vřetenové schodiště) patří mezi takzvaná křivočará schodiště, která obvykle zabírají velmi málo místa oproti ostatním typům schodů. Působí velmi elegantně, vzdušně a bývají ozdobou obytných či reprezentativních prostor. Pro svou nenáročnost na prostor se točité schody používají i jako vedlejší či úniková komunikační cesta. Vhodnou kombinací materiálů lze vytvořit jak luxusní schodiště s ambicemi na designový prvek, tak i funkční venkovní bezúdržbový komunikační prostor.

Uvedené schodiště patří mezi oblouková schodiště a podle půdorysného tvaru se jim všeobecně říká křivočará schodiště. Do této skupiny patří točité, kruhové, spirálové nebo vřetenové schody. Rozdíly mezi nimi nejsou příliš velké, někdy se jedná pouze o synonyma. Například vřetenové schody jsou charakteristické tím, že vždy vycházejí ze středového sloupu. Prvky středového sloupu mohou mít rozličný tvar, není nutno se omezit pouze na rotační trubku. Některá oblouková schodiště žádný středový sloup mít nemusí.

Délka kroků ve spirále schodiště by neměla být menší než 80 cm. Šířka stupně ve střední části by neměla být menší než 20–25 cm a v nejširší části ne více než 40 cm.

Pro výpočet schodiště je nutné znát tyto základní údaje: výška schodiště, vnější průměr, vnitřní průměr (těleso, do kterého se budou stupně zapouštět), počet schodů, tloušťka stupnice, úhel natočení.

Výpočet točitého schodiště najdete zde.

Vřetenové schodiště

Pro tento typ schodiště je typický středový sloup, ke kterému jsou připevněny, případně na něj mohou být navlečeny, jednotlivé schodišťové stupně. Jedná se o samonosné, tedy nepodporované schodiště, jehož schodnice obvykle nejsou z vnější strany kryty schodnicí.

Obloukové (točité) schodiště

Vyznačuje se tím, že nemá výše zmiňovaný středový sloup, naopak má z obou stran bočnici. Jak už název napovídá, jeho tvar je obloukový, obvykle půdorys tvoří půlkruh, respektive písmeno „C“. Nicméně může mít i tvar kruhu (kruhové schodiště).

Spirálové schodiště

Jedná se v podstatě o další variaci na křivočaré schody. Svůj název dostalo podle tvaru, tedy spirály. Obvykle je takto nazýváno schodiště, které se kolem své osy obtočí o více než 360 stupňů, nicméně není to pravidlem. Za spirálové schody bývají označovány jak vřetenové schody, tak obloukové schody.

Detail odstavce: Točité schody
Zdroj: Výpočet schodů
Zveřejněno: 24.1.2017

ŘEZ OVOCNÝCH STROMŮ

Výchovný řez

U tohoto řezu jsou vždy větve stříhány podobně jako u řezu po výsadbě. Dodržujeme pravidlo, aby se nové větve nekřížily, nebyly napadeny chorobami či škůdci, nebo byly dokonce suché.

Výchovný řez spočívá v založení dalšího patra řezem. Stejně jako u spodního patra se větve budou řezat tak, aby se mohly rozvětvit do dvou směrů.

Větve by neměly růst ani příliš vodorovně, ani příliš kolmo vzhůru. Ideální sklon je kolem 30 až 45°. Příliš vodorovné větve se po násadě plodů mohou ohýbat k zemi, naopak příliš kolmé větve zase nemívají mnoho plodů, neboť na kolmých větvích se spíše tvoří pupeny listové.

Detail odstavce: Výchovný řez
Zdroj: Řez ovocných stromů
Zveřejněno: 14.6.2017

VÝPOČET SCHODŮ

Schodiště polopatě

Schodiště je vertikální komunikace mezi různými výškovými úrovněmi. Podle umístění jsou schodiště buď uvnitř budovy (schodiště vnitřní), nebo jsou vně budovy a přímo s ní souvisejí (schodiště vnější), popřípadě jsou samostatné v terénu, kde překonávají výškové rozdíly (schodiště terénní).

Schodiště je výrazný prvek staveb, na který je kladen důraz jak z hlediska funkčnosti, tak z hlediska estetiky. A to jsou v mnoha případech požadavky vesměs protichůdné. Zvláště když k nim přičteme i požadavek ekonomický, na co nejnižší náklady na bydlení. Ve většině případů chceme, aby schodiště bylo pevné, odolné vůči mechanickému namáhání a pohodlné, ale zároveň estetické, nezabíralo mnoho cenného prostoru stavby a pokud možno nestálo mnoho peněz. První skupině požadavků odpovídají schodiště betonová s mohutnou nosnou, většinou železobetonovou konstrukcí, popřípadě konstrukcí svařovanou na místě. Druhé skupině požadavků lépe vyhovují lehké konstrukce, často v nezvyklých kombinacích materiálů, tvořená jednotlivými prvky montovanými na místě. Je na každém stavebníkovi, jakou cestou se vydá a kterou kombinaci zvolí.

Při navrhování schodišť se vychází především z funkčních požadavků. Většina rozměrů je ovlivněná typem budovy, provozem, ale i architektonickými požadavky. U novostaveb bývá návrh schodiště mnohem jednodušší než u rekonstrukcí, kde rozhodujícím (limitujícím) prvkem je schodišťový prostor.

Prvním předpokladem pro správný návrh schodiště je promyšlení a nakreslení jeho tvaru.

Optimální výška schodu je od 15 do 18 cm. Pamatujte, že pro dospělého zdravého člověka není problém vysoký schod, ale pro děti a starší nebo hendikepované to již problém může být. Šířka stupňů bývá kolem 30 cm. Běžný sklon schodišťového ramene se pohybuje v rozmezí od 25° do 35° (odpovídá výšce stupně od 15 do 18 cm). Šířka ramene je u rodinných domů minimálně 90 cm, ale vhodnější je 100 cm.

Rozeznáváme několik druhů schodišť: jednoramenné, dvouramenné, točité, lomené, zavěšené, mlynářské. Typů je hodně, ale mezi nejčastější patří dvouramenná schodiště, protože jsou velmi jednoduchá.

Schodiště se vyrábí z různých materiálů: železobeton, vyztužený pórobeton, dřevo, nebo v dřívějších dobách i plné cihly. Povrch schodiště může být například z keramiky, ze dřeva nebo z teraca.

Podle schodišťových ramen rozeznáváme schodiště:

  • rampové – sklon 10° až 20° s výškou stupňů 80 až 130 mm;
  • mírné – sklon 20° až 25° s výškou stupňů 130 až 150 mm;
  • běžné – sklon 25°až 35° s výškou stupňů 150 až 180 mm;
  • strmé – sklon 35° až 45° s výškou stupňů 180 až 200 mm;
  • žebříkové – sklon 45° až 58° s výškou stupňů 200 až 250 mm.

Schodišťová ramena a podesty musí mít na volných stranách zábradlí (tato podmínka neplatí třeba u schodišť do 5 stupňů a u sklonu do 25 stupňů). Přímá schodišťová ramena s šířkou do 1 050 mm musí mít madlo na jedné straně, ramena širší musí mít madlo po obou stranách. Rameno širší než 2 750 mm se doporučuje rozdělit mezilehlým zábradlím s madlem.

Osazení zábradlí může být shora nebo z boku a do průchodné šířky může zasahovat maximálně 50 mm, madla maximálně 100 mm. Madlo musí mít průřez vhodný pro uchopení rukou shora, konce dutých madel musí být uzavřeny. Mezery v zábradlí mezi tyčemi, tabulovými prvky a podobně nesmějí být větší než 120 mm, s volným přístupem dětí pak minimálně 80 mm.

Nejmenší výška zábradlí by měla být u rodinných domů 900 mm (tzn. snížená výška, pokud je hloubka volného prostoru nejvýše 3 m), 1 000 mm u bytových domů (pokud je hloubka volného prostoru nejvýše 12 m), 1 100 mm (pokud je hloubka volného prostoru nejvýše 30 m), 1 200 mm – zvláštní výška – u výškových budov, rozhleden (hloubka volného prostoru více než 30 m).

Názvy jednotlivých konstrukčních částí schodů

Schodiště – konstrukce sloužící k vertikálnímu komunikačnímu spojení, skládá se ze schodišťových ramen a z podest.

Schodišťový prostor – komunikační prostor vymezený schodištěm.

Schodišťové rameno – konstrukce s nejméně třemi schodišťovými stupni, která spojuje dvě různé výškové úrovně (nástupní rameno a výstupní rameno).

Schodnice – nosná konstrukce schodišťového ramene, která podporuje nebo do které jsou vetknuty schodišťové stupně.

Schodišťová zeď – stěna ohraničující schodiště, u visutých schodišť tvoří nosnou konstrukci schodišťových ramen.

Vřetenová zeď – nosná stěna, která podporuje nebo do níž jsou vetknuta přiléhající schodišťová ramena.

Vřeteno – nosná konstrukce uprostřed schodišťového prostoru točitých schodišť, která podporuje nebo do níž jsou vetknuta schodišťová ramena.

Schodišťové zrcadlo – volný prostor ohraničený schodišťovými rameny a podestami téhož schodiště.

Hlavní odpočívadlo neboli podesta – plošná vodorovná konstrukce mezi schodišťovými rameny v úrovni podlaží.

Vedlejší odpočívadlo neboli mezipodesta – plošná konstrukce mezi schodišťovými rameny. Součástí konstrukcí podest jsou nejen podestové desky, ale i podestové nosníky, které podpírají konstrukce podest, popřípadě i schodišťová ramena.

Schodišťový stupeň (schod) – prvek sloužící ke stupňovitému překonávání dvou různých výškových úrovní.

Stupnice – horní plocha schodišťového stupně, na kterou se našlapuje.

Podstupnice – přední stěna stupně (u deskového schodiště jsou stupně bez podstupnice).

Čelo stupně – boční stěna stupně.

Nástupní stupeň – první dolní stupeň ve schodišťovém rameni, na úrovni podesty.

Výstupní stupeň – poslední horní stupeň ve schodišťovém rameni se stupnicí v úrovni horní podesty (může mít jinou šířku než ostatní stupně).

Jalový stupeň – stupeň se stupnicí v úrovni dolní podesty, jímž se nepřekonává výškový rozdíl.

Běžný stupeň – stupeň ve schodišťovém rameni mezi stupněm jalovým, popřípadě nástupním a stupněm výstupním.

Výstupní čára – myšlená čára schodiště, na níž mají všechny stupně téhož ramene stejnou šířku, u schodišť s přímými rameny leží v ose ramene, u schodišť se zakřivenými rameny tvoří křivku ležící ve vzdálenosti 300 až 400 mm (podle šířky ramene) od vnějšího okraje ramene.

Požadavky na schodiště

Konstrukce ohraničující schodišťový prostor (včetně zastropení) musí být z nehořlavého materiálu, pokud příslušné projektové normy objektů nestanoví jinak. Schodišťový prostor musí být od půdního a sklepního prostoru oddělen. Schodišťový prostor musí mít větrání a má mít přímé denní osvětlení.

V témže schodišťovém rameni nesmějí schodišťové stupně měnit svoje výšky ani šířky. Průřezové rozměry stupňů na výstupní čáře musí být stejné, nemají se měnit ani v jednotlivých podlažích téže budovy. Rozdílné výšky se vyrovnávají změnou počtu stupňů v ramenech.

V jednom rameni je maximální povolený počet stupňů 16, u pomocných schodišť, schodišť, schodišť v rodinných domcích a schodišť uvnitř bytů 18.

Průchodná výška nesmí být menší než 1 900 mm kromě schodišť do podkroví, kde je 1 900 mm hodnotou doporučenou.

Povrch podest vnitřních schodišť musí být vodorovný beze sklonu v příčném i podélném směru. Povrchová úprava podest má být z materiálů stejných mechanických vlastností jako povrch stupňů. Povrch stupnice při okraji schodišťového stupně bývá skosen a stupnice je na okraji upravena povrchovou úpravou proti skluzu (karborundové pásky u kamenných obkladů).

Detail odstavce: Schodiště polopatě
Zdroj: Výpočet schodů
Zveřejněno: 24.1.2017

DISPERZNÍ LEPIDLO

Disperzní lepidlo D4

Disperzní lepidlo D4-D je s největší pravděpodobností jedno z nejpoužívanějších truhlářských lepidel vůbec. Důvodem je jeho vynikající kompatibilita s jakýmkoliv dřevěným materiálem. Extrémně voděodolné lepidlo pro vnitřní i venkovní použití, navrženo jako speciální lepidlo na dřevo, kterým je možno nahradit používání polyuretanových lepidel.

Disperzní lepidlo je na bázi polyvinylacetátu (PVAC) a je primárně určené pro takzvané mokré lepení. Lepidla s označením D4-D jsou velice odolná vůči trvalému působení vody či proti jakýmkoliv jiným povětrnostním vlivům.

Právě kvůli těmto výhodám jsou disperzní lepidla D4-D hojně využívána pro lepení oken (eurookna i okna špaletová), vchodových dveří, venkovního nábytku a ostatních dřevěných výrobků trvale umístěných v exteriéru.

Lepidlo D4-D je vhodné pro profesionální i hobby využití, pro měkké, tvrdé i exotické dřevo a splňuje veškeré požadavky normy EN 204-D4.

Truhlářské disperzní lepidlo D4 je jednosložkové lepidlo bílé barvy na bázi polyvinylacetátu, které se po zaschnutí stává transparentním. Lepidlo je vhodné na lepení pevného dřeva, spárovkových desek, kompozitních panelů z masivu, dveří, schodů, oken, okenních hranolů, spojovacích elementů.

Lepidlo má kromě vysoké rychlosti vytvrzování výhodu v tom, že je nestékavé (tixotropní) a přilnavé na většinu stavebních materiálů (včetně některých plastů).

Nevýhodou je minimální lepená spára (nevyplňuje větší spáry) a nemožnost dodatečné korekce (posunutí) dílců.

Detail odstavce: Disperzní lepidlo D4
Zdroj: Disperzní lepidlo
Zveřejněno: 2.7.2017

PRODEJ VČELSTVA

Prodej rojů

Jedná se o tradiční způsob množení včelstev. Navíc velmi levný – roj lze získat i zadarmo a nemusí se řešit rámková míra či typ úlu. Je-li roj známého původu a zůstane ve své lokalitě, jsou zdravotní rizika malá. Roj se po usazení do úlu vrhne na budování hnízda, jeho činnost je téměř k nezastavení. Zvlášť při přísunu sladiny. Problémem je věk matky – s rojem totiž odlétá stará královna. Někdy může být tak stará, že nedožije příštího jara. Také bývá velmi často nešlechtěná, tedy s některými nežádoucími vlastnostmi (sklon k rojivosti, bodavost, nízký výnos medu). Je proto vhodné si ihned objednat novou matku a nejpozději na podzim (po zakrmení) ji v roji vyměnit. Do zimy sice půjdou ještě dcery původní matky, ale na jaře následujícího roku je postupně nahradí dělnice od matky nové.

Detail odstavce: Prodej rojů
Zdroj: Prodej včelstva
Zveřejněno: 9.11.2015

CHALOUPKA Z PERNÍKU

Vykrajování a pečení

Těsto si hezky odpočinulo a je připravené na další zpracovávání. Odkrojte si část těsta a na vále pomoučeném hladkou moukou ho vyválejte na tloušťku asi 5 mm. Doporučuji takto připravené těsto opatrně přenést na připravený pečicí papír a pak začít vykrajovat. Uděláte-li to obráceně, může se vám stát, že se jednotlivé tvary dílů zdeformují a pak se vám bude chaloupka hůře slepovat.

Tak zpět k vykrajování, začněte spodním, největším dílem, jak jsem již uvedla, tento díl můžete vykrajovat od oka, jeho rozměr by měl být asi 20 x 30 cm a vlastně vůbec to nemusí být ani obdélník, jen je důležité, aby se vám pak na něj chaloupka vešla.

Znovu si odkrojte díl těsta, vyválejte, přeneste na pečicí papír a vykrájejte 2x díl střechy, 2x boční díl, 2x přední díl, 1 dveře a 2x díl na komín. Zbylo-li vám těsto, vykrájejte si pomocí formiček například stromečky a sněhuláky, nemáte-li formičky, musíte si udělat své šablony.

Máte-li takto připravené jednotlivé díly chaloupky, předehřejte si troubu na 180 °C, dejte díly i s pečicím papírem na plech a upečte je. Doba pečení jednoho plechu bude asi 20 minut, ale raději si to pohlídejte, přeci jen každá trouba peče trochu jinak.

Až vyndáte plech z trouby, přendejte jednotlivé díly na mřížku a nechte vychladnout. Co musíte ale ještě stihnout, než díly vychladnou, je do předního a zadního dílu vyřezat okýnka a dveře. Kdybyste nechali díly vychladnout a chtěli to vykrajovat až později, dělalo by se vám to špatně, protože perníčky budou tvrdé, než se rozleží, a praskaly by vám. Komínové díly rozdělte na polovinu, takže vám vzniknou 4 kusy, do 2 kusů je potřeba vyříznout sklon střechy, abyste pak mohli komín umístit na vrchol střechy. Vyřízněte tedy na užší straně tvar obráceného písmene V. Nepovede-li se vám úplně přesně odhadnout daný sklon a vznikne-li vám mezi komínem a střechou malá mezera, nic se neděje, vše při zdobení zamaskujete.

Detail odstavce: Vykrajování a pečení
Zdroj: Chaloupka z perníku
Zveřejněno: 25.11.2015

MODŘENEC

Modřenec

Modřenec je vytrvalá rostlina, která roste z cibuloviny a patří do čeledi liliovitých. Kvete modrými hrozny květů na neolistěném stvolu. Výška rostliny se pohybuje od 10 do 30 cm.

Pochází ze Středozemí, některé druhy jsou původní v Turecku. U nás se nejčastěji pěstuje modřenec hroznatý, který se v našich podmínkách dobře rozrůstá, a modřenec širokolistý se štíhlými hrozny a s bílým okrajem květů. Existují už i odrůdy s květem růžovým, fialovým nebo bílým. Květy slabě voní.

Rostlina tvoří přízemní růžici. Listy jsou dlouze eliptické, lysé, lesklé, čárkovité a trávovité s barvou tmavě zelenou. Květy jsou kulovité a rostou v hustém hroznu. Plodem je šištice.

Nejlépe se rostlině daří na suchých místech, ve výživné, hlinité, vápenité půdě. V dobrých podmínkách se snadno rozrůstá. Hezká je v trávníku, v trvalkovém záhoně nebo pod keři. Je vhodné modřenec vysadit k trvalkám, které svými listy zakryjí po odkvětu modřenců jejich nevzhledné žloutnoucí listy. Také trávník bychom měli posekat až po úplném uvadnutí listů.

Modřenec je nenáročná rostlina. Cibule modřence sázíme na podzim do hloubky asi 10 cm (dvojnásobek velikosti cibule). Některé odrůdy vytvoří už na podzim úzké delší listy. Zvláštní ochranu na zimu nevyžaduje. Vykvete v únoru až dubnu, podle druhu. Listy po odkvětu neodstraňujeme, až po jejich úplném zežloutnutí, když se zásobní látky přesunuly do cibule.

Množíme jarním výsevem do nádob umístěných ve studeném pařeništi nebo dělením dceřiných cibulek během letního období. Ty vysazujeme začátkem podzimu do hloubky 6 až 8 cm.

Modřence jsou poměrně životaschopné a mívají sklon k plevelnatění. Nedivme se proto, když je zjara objevíme na trávníku či v neobdělávaných partiích zahrady.

Detail odstavce: Modřenec
Zdroj: Modřenec
Zveřejněno: 2.9.2016

BYLINKOVÁ ZAHRÁDKA

Návrh bylinkové zahrádky

Již na metru čtverečním můžete při optimálním osazení vypěstovat dostatek bylinek pro běžné užívání. Pokud máte prostoru více, založení zahrádky může být druhově bohatší a přebytky ze sklizně můžete uchovat na zimu. Čím více slunečních paprsků bylinkám dopřejete, tím voňavější budou. Menší skupině pěstovaných bylinek pak svědčí místo polostinné či stinné (máta, petržel, čechřice a jiné). Jednoletky, jako je bazalka, jsou rovněž náročnější na vláhu. Bylinky potřebují dobře propustnou zeminu. Ideální je mírný sklon či modelace bylinkové zahrádky, přičemž je třeba ji orientovat na jih či východ. Postačí však i slunné místo na rovině. Proti větru bylinky nejlépe ochráníte nízkým živým plůtkem, proplétanými větvemi nebo osázením vyššími odolnými bylinkami, jako je levandule či šanta. Zastřiháváním získají bylinky kompaktní tvar, také je mohou doplnit půdopokryvné bylinky. Vyšlechtěna je i řada vysloveně ozdobných odrůd, které si zachovávají chuťové vlastnosti i vůni.

Bylinkovou zahrádku je možné uspořádat nejrůznějším způsobem. V minulosti vzniklo mnoho stylů bylinkových zahrad a lidská fantazie a tvořivost jejich podoby stále rozvíjejí.

Styl formální – jednotlivé úseky v podobě čtverců, polokruhů a jiných tvarů odděluje tvarovaný živý plůtek například ze zimostrázu. Nebo je bylinková zahrádka uspořádaná do obrazce, například do spirály.

Přírodní styl – zvlněná cestička se vine mezi polštáři voňavých bylin a místo proti větru chrání například plůtek z jemné šanty kočičí nebo treláž s popínavými rostlinami.

Nižší bylinky vysazujeme či vyséváme dopředu, vyšší na pozadí. Na cestičky i jako jednotlivé nášlapné plochy jsou ideální ploché kameny, ty usnadňují péči i sklizeň a přispívají k akumulaci blahodárného tepla, které bylinkám svědčí a také je přiměje k uvolňování vonných silic. Bylinkovou zahrádku může doplnit i zahradní jezírko a u něj stinný kout pro vlhkomilné druhy bylin. Rozhodně by zde neměla chybět lavička či zahradní křeslo pro posezení, aby bylo možné si voňavou pohodu v klidu vychutnat.

Detail odstavce: Návrh bylinkové zahrádky
Zdroj: Bylinková zahrádka
Zveřejněno: 31.8.2016

TELECÍ MASO

Charakteristika

Telecí maso je bledě růžové až růžové, jemně vláknité, měkké konzistence a libové. Obsahuje více vody než maso hovězí. Vzhledem k malému podílu tuku je lehce stravitelné a vhodné na dietní a dětskou výživu. Telecí maso má příjemnou chuť s vůní po mléce. Nejlepší je z tří- až pětitýdenních savých telat o hmotnosti kolem 60 kg. Barvu a strukturu masa ovlivňuje výživa. Na trhu lze koupit maso z mléčných telat, která jsou krmena jen mlékem, a běžné telecí, to je z telat krmených pící. Maso z mléčných telat je mnohem světlejší a křehčí. Vedle delikátní chuti nelze ani opomenout význam telecího z nutričního hlediska. Telecí má kalorickou hodnotu 580 kJ/100 g, jen 6 % tuku a 21 % bílkovin. Díky těmto hodnotám je toto maso nepostradatelné pro jedince s dietou s nižším obsahem tuku a s redukční dietou.

Dělení telecího masa podle jakosti:

  • 1. třída – kýta;
  • 2. třída - ledviny, žebra, plec, hrudí;
  • 3. třída – kližka, kolínka, krk, pupek.

Použití jednotlivých částí podle užitkovosti:

  • kýta – minutky (řízky, medailónky, filé), pečení, dušení, smažení;
  • plec – mleté úpravy, dušení, rizoto, ragú;
  • ledvina, žebra – pečení, dušení, minutky;
  • krk – na pečení, mletá úprava;
  • hrudí – pečení, plnění, vaření, zadělávání, dušení;
  • pupek – pečení, plnění, dušení, mleté úpravy;
  • kolínka – vaření, dušení, pečení;
  • nožičky – vaření, na rosoly;
  • telecí droby – mezi telecí droby patří játra, srdce, plíce, jazyk, mozek, okruží (předžaludky telat a část střeva), slezina, brzlík (růstová žláza).

Díky výše popsané struktuře se telecí maso tepelně upravuje velmi rychle. Musíme dávat pozor při pečení a smažení, protože telecí maso má sklon k rychlému vysychání. Zásadně používáme nižší teploty a kratší čas přípravy. Lehké obalení masa v mouce před smažením udrží maso šťavnaté. Výjimečnou chuť telecího masa podtrhne kombinace s jemnými krémovými omáčkami, zeleninou a bylinkami. Všechny části určené na rychlou úpravu (pečeně, kotlety, svíčková, steaky) jdou výtečně kombinovat se všemi druhy hub. Přestože jde o maso libové, je například u pečeně žádoucí vrstvička tuku (tukové krytí), která chrání maso během kulinářské úpravy před vysušením. Tuk odstraňujeme zásadně až z upečeného masa.

Detail odstavce: Charakteristika
Zdroj: Telecí maso
Zveřejněno: 31.8.2016

CVIK NA PLOTÝNKY

Cviky na L5 S1

Obratel L5 je pátý obratel bederní části páteře (počítáno od hlavy je dvacátý čtvrtý). Obratel L5 ovlivňuje orgány spodní části nohou (lýtka, holeně, kotníky, chodidla).

Obratel L5 zdravotní problémy:

  • nateklé (nejen) kotníky
  • chladné nohy (špatné prokrvování spodní části nohou)
  • křeče v nohách
  • vředy na holeních
Obratel L5 psychické projevy:
  • zlost, neschopnost přijímat radost
  • nenávist sám k sobě s pocitem viny
  • problémy se sexualitou
  • člověku chybí zázemí (typicky: finanční nejistota)
  • dlouho trvá, než něco zpracuje (i fyzicky)
  • strach z budoucnosti
Pravidelné cviky na obratel L5:
  • otáčení dolních končetin v kyčelním kloubu
  • pohyb stehen směrem ven
  • ohýbání a následné narovnání dolních končetin v kolenním kloubu
  • otáčení nohou
Fyzické příčiny obratle L5:
  • sedavé zaměstnání

SI skloubení

Sakroiliakální kloub označuje přechod mezi kostí křížovou (os sacrum) a kostí kyčelní (os ileum) a do češtiny je překládán jako křížokyčelní kloub. Často se také můžete setkat s názvem SI, hovorově „esíčko“. Jedná se o kloub tuhý, ve kterém jsou vykonávány pohyby malého rozsahu, které jsou ovšem důležité pro postavení pánve.

Projevy:

  • bolest hýždí a zadní strany stehen
  • bolest se přenáší do oblasti třísel či stydké spony
  • omezení v běžných činnostech, jako je chůze do schodů či vystupování z auta

Cviky

Na břiše: Leh na břiše, ruce složené pod čelem. Začneme přitahovat levou nohu do plazení, ale přitom si hlídáme levý bok. V okamžiku, kdy máme pocit, že se levý bok začíná odlepovat od podložky, zastavíme pohyb levou nohou. V této pozici je výdrž s tlakem boků a levého kolena do podložky. Pak povolíme a provedeme na druhou stranu.

Na boku: Leh na pravém boku. Pravou ruku dáme pod hlavu, pravou nohu skrčíme v koleni, máme levou v koleni nataženou, v kotníku děláme „fajku“. Levou nohu zatlačíme vnitřním kotníkem do podložky a vytáhneme do dálky. Výdrž. Totéž na druhém boku.

Pejsek: Vzpor klečmo, zvedneme střídavě pokrčenou pravou a levou nohu do boku (na pejska). Boky přitom zpevníme a nepřetáčíme. Důležité je hlídat si, že koleno zdvižené nohy musí být minimálně tak vysoko jako její kotník. Účinnost cviku závisí na uvedených podmínkách, nikoli jen na tom, jak vysoko je kotník.

Sunutí kolena: Vzpor klečmo, naznačíme sunutí pravého kolena po podložce směrem k levé ruce. Pánev držíme pevně na místě. Po chvíli výdrže se vrátíme zpět a zopakujeme na druhou stranu.

Cvik na kraji lehátka: Vzpor klečmo na kraji lehátka, pokrčíme lokty a opřeme se o předloktí, vnitřní noha je u kraje lehátka, vnější visí mimo lehátko a je zavěšená nártem o lýtko druhé nohy. Provádíme mírný tah volně visícího kolene nahoru dolů, maximálně 2 cm pod okraj lehátka (noha je stále ve svislé poloze). Lokty a kolena svírají s lehátkem pravý úhel, nesedáme si na paty, nepřetáčíme tělo. Pak totéž na druhou stranu.

Zanožení: Vzpor klečmo, poté sed na patách, protáhneme ruce dopředu, následně se přesuneme do vzporu a zároveň zanožíme jednu nohu. Nepřetáčíme pánev, boky jsou pevné. Posadíme se zpět na paty, pak nahoru do vzporu a zopakujeme totéž pro druhou nohu.

POZOR! Když cvičení bolesti zhoršuje nebo ani po týdnu nepřinese úlevu, je třeba lékařské vyšetření.

Detail odstavce: Cviky na L5 S1
Zdroj: Cvik na plotýnky
Zveřejněno: 26.4.2019

URETRITIDA

Léčba bez antibiotik

Ananas: V ananasu se nachází velké množství bromelainu a v jedné studii se lidé, jimž byl podáván při infekci močových cest tento enzym spolu s obvyklými antibiotiky, zbavili své infekce. Polovině lidí bylo s antibiotiky podáváno placebo a neprokázala se žádná změna. Miska plná ananasu chutná dobře a může vás tedy navíc zbavit infekce.

Borůvky: Borůvky a brusinky jsou příbuzné rostliny a zdá se, že mají stejné schopnosti potlačit množení bakterií. V jedné studii byla šťáva z borůvek shledána jako prevence před infekcí močových cest. Vzhledem k tomu, že pravděpodobně nenajdete litr borůvkové šťávy v místním obchodě, zkuste si dát alespoň hrstku těchto chutných bobulí na ranní cereálie.

Brusinková šťáva: Mnohé studie prokázaly, že pití brusinkové šťávy může pomoci vyhnout se infekci močových cest. Zdá se, že brusinková šťáva brání bakteriím způsobujícím infekci, aby se usadily v močovém měchýři. Zároveň má tato šťáva také velmi mírný antibiotický efekt. Pití pouhých 120 ml brusinkové šťávy denně může pomoci udržet močový měchýř bez infekce. Ale pokud máte tendenci k infekci močových cest nebo jednu právě nyní řešíte, pokuste se vypít alespoň 2–4 sklenice brusinkové šťávy denně. Je-li čistá brusinková šťáva pro vaše chuťové pohárky příliš hořká, můžete ji nahradit koktejlem. Podle všeho má stejný účinek jako čistá šťáva. Pozor: Máte-li již infekci močových cest, brusinková šťáva nenahradí lékařem předepsaná antibiotika při léčbě infekce.

Jedlá soda: Chcete-li zabránit infekci močových cest v jejím zárodku, zkuste přidat 1 lžičku jedlé sody do sklenice vody – soda neutralizuje kyselost v moči a zrychlí tím vaše uzdravení.

Vitamín C: Vitamín C udržuje močový měchýř zdravý okyselením moči – v podstatě ji drží ve stavu nepřekračující hranici, jež umožňuje množení potenciálně škodlivých bakterií.

Voda: Pokud máte sklon k infekcím močových cest, pijte dostatek vody – zhruba 8 sklenic (250 ml) denně. Ty by měly podpořit močení alespoň každé čtyři až pět hodin. Zápasíte-li v současné době s infekcí, pijte hodně vody, abyste ji porazili. Vypijte 250 ml vody každou hodinu. Tok vody ve vašem těle pomůže odplavit bakterie tím, že budete častěji močit. Můžete také nalít teplou vodu do ohřívací láhve a položit si ji na podbřišek, abyste pomohli zmírnit bolest způsobenou infekcí.

Detail odstavce: Léčba bez antibiotik
Zdroj: Uretritida
Zveřejněno: 7.11.2017

BUDUJEME FÓLIOVÉ ZAHRADNÍ JEZÍRKO

Výstavba fóliového zahradního jezírka

Vytyčení fóliového jezírka

Máme připravené plány, víme, jak má naše jezírko vypadat, můžeme tedy začít s jeho budováním. Než vezmete do ruky krumpáč a lopatu, je dobré si samotné jezírko vytyčit. Dobře vám k tomu poslouží jakýkoliv sypký materiál, například písek, nemáte-li nic takového po ruce, zvolte dřevěné kolíky, vyznačte si nejen obvod samotného jezírka dle připraveného nákresu, ale také jednotlivé změny hloubky jezírka. Bude se vám pak lépe pracovat.

Výkopové práce pro zahradní jezírko

Nyní máte před sebou tu nejnáročnější fyzickou práci. Jestliže si na ni netroufáte nebo jste zvolili koupací jezírko větších rozměrů, doporučuji buď techniku, která těžkou práci udělá za vás, nebo pomocnou sílu, záleží na vaší kondici. S výkopovými pracemi postupujte dle svého nákresu. Je lepší dodržovat jednotlivé výšky dna pomocí kaskádovitých schodů, aby pak nedocházelo k sesouvání podkladu či rostlin.

Příprava před položením fólie

Máte-li jezírko vykopané a jste s jeho tvarem, hloubkou i jednotlivými vrstvami spokojeni, můžete pokračovat dále. Celý povrch vykopaného jezírka by měl být bez ostrých předmětů, aby nedocházelo k protrhávání fólie. Dno i jednotlivé úrovně jezírka důkladně vysypte pískem ve vrstvě vysoké tři až pět centimetrů, i to bude bránit protržení fólie. Chcete-li dát jezírku maximální péči a máte-li představu, že jezírko bude zdobit vaši zahradu desítky let, aniž byste museli provádět složité opravy, použijte pod fólii geotextilii. Tu rozprostřete po celé ploše jezírka. Geotextilie nemusí být z jednoho kusu, může se skládat z několika kusů, ale měla by zakrývat celou plochu jezírka.

Nákup jezírkové fólie

Fólie pro zahradní jezírka je vyráběna v různých tloušťkách, u menších zahradních jezírek do pár metrů čtverečních můžete volit fólii o tloušťce 1 mm, u větší jezírek je doporučována fólie silná 1,5 mm. To, zda si vyberete český výrobek nebo zvolíte zahraniční značku, je čistě na vás, nezapomeňte však na to, že fólie by měla být odolná vůči UV záření, mrazuvzdorná a neměla by obsahovat škodlivé látky.

Při nákupu jezírkové fólie myslete na to, že plocha fólie se zvětší o hloubku jezírka a jednotlivá tvarování, abyste až na zahradě nezjistili, že je fólie krátká. Fólie se dají lepit k sobě speciálními lepidly a zároveň je možné opravovat protržená místa, a to i pod vodou.

Pokládání jezírkové fólie

Jezírko máte připravené k pomalému finišování. Vezměte jezírkovou fólii a opatrně ji rozprostřete na geotextilii. Nejlépe se vám s fólií bude pracovat v teplém počasí, bude poddajná a lépe tvarovatelná. Vytvarujte jednotlivé tvary a výškové úrovně jezírka. Fólii nikdy extrémně nenapínejte, mohlo by dojít k jejímu porušení, raději ji nechte volně, zajistíte tak její pružnost a elastičnost.

Dokončení jezírka

Fólie je položena a jezírko je připraveno k zabydlování. Začněte u pokrytí dna, můžete zvolit písek, jemné kamínky či větší valouny, záleží jen a jen na vašich představách, pouze se vyvarujte ostrých předmětů a takových materiálů, které by vám nadměrně znečišťovaly vodu. U fóliového jezírka je dobré, když se vám podaří celou fólii zakrýt materiálem tak, aby nebyla vidět. A pak už zbývá hotové dílo naplnit vodou.

A nyní už jen volba, zda jezírko osázíte rostlinami, vypustíte do něho hejno rybiček nebo ho doplníte fontánou či padajícím vodopádem.

Detail odstavce: Výstavba fóliového zahradního jezírka
Zdroj: Budujeme fóliové zahradní jezírko
Zveřejněno: 1.8.2013

DISPERZNÍ LEPIDLO

Co znamená disperzní

Disperzní lepidla jsou tekuté nebo pastové konzistence a jejich základem je disperze částic polymerů ve vodě. Je to hustá bílá tekutina, která po zaschnutí zprůsvitní. Po jejím vsáknutí do porézního materiálu a následném odpaření a zaschnutí již lepidla vodě velmi dobře odolávají. Neobsahují organická rozpouštědla a jsou ekologická. Používají se k lepení papíru, dřeva, textilu, tapet, kůže, a podobně. Mezi nejznámější patří Herkules, tyčinková lepidla, Disperkol, Patex, Den Braven, Tenyl, Prity, Ponaly, Duvilax, Samson a další.

Disperze je směs dvou nebo více nemísitelných kapalin, materiálů, které tím, že jsou dispergovány (rozmělněny) na velmi malé částečky, jsou schopny existovat pospolu, aniž by se od sebe oddělily, a to díky vzájemným fyzikálním silám (ne chemickým vazbám). U lepidla je to směs vody a organického lepidla, které se používá na lepení savých materiálů, přičemž voda postupně přejde do lepeného materiálu nebo se odpaří a zůstane lepidlo.

Lepidlo se nanáší pomocí štětce, špejle nebo z tuby na jednu ze spojovaných ploch. Spoj je pevný, pružný a odolává vodě. Není vhodné nanášet ho ve větší vrstvě. Pokud lepený spoj nahřejete či napaříte, můžete ho rozebrat. Po nanesení nechejte krátce zavadnout, přiložte k sobě lepené věci a zafixujte alespoň na 12 hodin. Díky možnosti ředění vodou můžete štětec a znečištěná místa od lepidla snadno umýt. Pozor však na zaschnutí lepidla. Pak už se odstraňuje obtížněji.

Pro použití disperzních lepidel platí zásada, že nejméně jedna z lepených stran musí být savá. Vodní složky se potřebují vsáknout do jedné, ale nejlépe obou lepených ploch, a teprve pak dochází k pevnému spojení. Disperzní lepidla nelze používat pro lepení skla, slepování plechů či plastů. Po vytvrdnutí většina z nich zprůhlední, spoje jsou pevné a houževnaté a také pružné.

Disperzní lepidlo Samson patří mezi moderní česká lepidla, která pevně spojí jak dřevo, tak i lamino nebo MDF desky. D2 je vhodný k lepení dřeva, syntetických desek, překližky, lepenky, papíru, kartonu. D3 k lepení dřeva, syntetických desek, parketových a lamino plovoucích podlah. Některá disperzní lepidla lepí i vlhké dřevo, spoje jsou velmi pevné a neporuší je ani mořská voda. Občas se dokonce stane, že dřevo praskne, ale někde dál od spoje, protože ten drží.

Jestli se chystáte lepit větší plochy, vyplatí se vám dát si práci s úpravou podkladu. Příprava materiálu před lepením patří k nejdůležitějším technologickým operacím. A také bývá někdy zdlouhavá a pracná, ale péče věnovaná celému procesu, se vždy vyplatí.

Herkules je nejznámější lepidlo určené pro lepení papíru, korku, kůže, dřeva a dřevovláknitých materiálů. Je vhodné pro domácnost, dílnu i pro modeláře. Je ředitelné vodou a zasychá po 15 minutách.

Dispercoll D2 je vhodný k lepení měkkého i tvrdého dřeva. Používá se pro lepení spárovek, k lepení dřeva na jiné pórovité materiály a univerzální lepení (dýha, překližka, dřevotříska, papír, karton). Lepidlo nemění barevný odstín dřeva, ale kovy obsažené ve dřevu mohou v některých případech způsobit barevné změny slepu.

Dispercoll D3 je vhodný k lepení dřevěného nábytku do vlhkého prostředí, k výrobě venkovních oken a dveří, k lepení plovoucích podlah ve spoji pero-drážka, parket, k lepení tvrdých masivních a exotických dřev. Lepidlem lze lepit od +5 °C. Doba zasychání 7–8 minut. Lepidlo je vodou ředitelné.

Pattex Wood Standard slouží k lepení všech druhů dřeva, kůže, papíru, lepenky, textilu a polystyrenu. Pattex Parket je speciálně určen na lepení pero-drážek u plovoucích parket, laminátových podlah, dřevotřískových desek.

Pattex Wood Super 3 je určen k lepení dřeva a příbuzných materiálů, které jsou vystaveny vyšší vlhkosti nebo krátkodobému působení vody. Vhodné pro montážní lepení oken, dveří a schodů, ale i nábytku. Vhodný pro interiér a exteriér.

Detail odstavce: Co znamená disperzní
Zdroj: Disperzní lepidlo
Zveřejněno: 2.7.2017