SKOPOVÉ PECENI je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Skopové maso se v našich zeměpisných šířkách netěší zrovna extrémní oblibě. Možná je to dáno jeho specifickou chutí a vůní.
Charakteristika
Skopové maso je nejchutnější z 2 až 3letých dobře krmených beranů, skopců (vykastrovaný beran), ovcí. Maso je jasně červené barvy, tuk (lůj) je bílý a má tuhou konzistenci.
Skopové maso je více blanité a šlachovité než masa ostatních jatečních zvířat, a tak potřebuje delší dobu zrání.
Skopové maso má vysokou biologickou hodnotu, obsahuje až 30x více železa než maso ostatních druhů. Jeho chuť ovlivňuje prostředí chovu zvířete, výživa a druh plemene. Pokud bylo jehně drženo na volné pastvě a má tři až dvanáct měsíců, je jeho maso velmi libové a hezky růžové. S přibývajícím věkem pak barva masa tmavne. Prodává se maso beranů, ovcí, jehňat. Podle věku zvířete je skopové maso cihlově červené až tmavočervené, jemně vláknité. U starších zvířat je maso méně kvalitní (tuhé, tučné).
Maso z krmných beranů a ovcí – z vykastrovaných samčích a samičích kusů, které se porážejí až ve druhém roce stáří – má tmavou barvu a je prostoupené žlutým tukem (lojem). Maso z vykastrovaných samčích kusů starších dvou let je hrubě vláknité, žlutě žilkované tukem (lojem) a většinou mírně páchne po rybím tuku.
Skopové maso obsahuje lůj, který po vychladnutí tuhne a je velmi nechutný, proto pokrmy podáváme dostatečně horké a vždy na předehřátém talíři nebo v timbálech.
Možnosti kuchyňské úpravy jsou široké, vyžadují však zručnost a znalost způsobů různých řezů. Pro kuchyňskou úpravu skopového masa používáme pouze maso řádně vyzrálé, neboť jen u takového masa je zaručena jeho šťavnatost, křehkost, chuť a vůně. Při úpravě masa je třeba důkladně odstraňovat případný tuk a jednotlivé části pečlivě odblanit a zbavit šlach.
Jehněčí maso se dělí do dvou jakostních tříd. Do první jakostní třídy patří kýta, hřbet a výběrová kolínka. Do druhé jakostní třída spadá plecko, hrudí a krk.
Ve svém příspěvku RE: SKOPOVÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Otakar-p.
Zkuste to sehnat buď přímo z chovu nebo v nějakém blízkovýchodním krámku. arabský nebo ázerbájdžánský obchůdek by to měl mít, jídla z jehněčího (https://hotel-lipno.cz/cs/12-nejpopularnejsich-azerbajdzanskych-jidel/) jsou tam velmi populární.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladka.
Nenarazila jsem v ostrave na obchudek chteli jsme pro otce na narizeniny slavi 80let a ma chut na skopove maso do restaurace ho vzit nemuzem je nemocna snad sezenu dekuji Vladka
Ingredience: 1 kg skopové kýty, 250 g másla, 4 stroužky česneku, hrst čerstvé majoránky, 300 ml vývaru, 200 ml vody, sůl, olivový olej
Technologický postup: Troubu předehřejeme na 150 °C. Skopové maso očistíme (zbavíme všech blan), důkladně ho osolíme ze všech stran a potřeme prolisovaným česnekem a čerstvou majoránkou. V pánvi rozehřejeme máslo s trochou olivového oleje a ze všech stran maso prudce zatáhneme. Poté kýtu přendáme do pekáče, přidáme k ní i všechen tuk z pánve, na kterém jsme maso opekli, a přilijeme část vývaru a vodu. Pekáč zakryjeme a dáme péct do trouby na 3 hodiny. Po třech hodinách maso obrátíme, zvýšíme teplotu na 180 °C a pečeme ještě 1 hodinu. Podle potřeby můžeme maso podlévat vývarem. Po této době by mělo být maso úplně měkké a mělo by jít krásně od kosti. Před servírováním maso vykostíme a nakrájíme na plátky. Podáváme horké.
V naší poradně s názvem SKOPOVÉ KLOBÁSY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michal.
Dobrý den. Můžete mi poradit, prosím, na kolik stupňů a jak dlouho udit skopové klobásy? Budu moc rád za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Skopové klobásy, jaká lahoda. Hmmm. Jejich uzení je ale umění. Nejdříve musíte vyhřát udírnu na teplotu 70°C. Pak do udírny rezvěste klobásy a půl hodiny je nechte při otevřených dvířkách vysychat. Poté udírnu zavřete a klobásy uďte po dobu 8 hodin. K uzení použijte suché dřevo ovocných stromů bez kůry nebo dřevo bukové.
Technologický postup: Kýtu omyjeme, odstraníme lůj a maso potřeme prolisovaným česnekem se solí, pak opepříme. Na rozehřátém sádle zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli. Vložíme maso a prudce ho na všech stranách opečeme. Podlijeme horkou vodou, dáme do vyhřáté trouby a pečeme nejprve pod pokličkou na 180 °C. Pak dopečeme bez pokličky za občasného polévání vypečenou šťávou. Měkké maso vyjmeme. Šťávu částečně vysmahneme, zaprášíme hladkou moukou, podlijeme a povaříme. Povařenou šťávu přecedíme na nakrájené maso. Plátky skopové pečeně na česneku podáváme na nahřátých talířích s bramborovými knedlíky.
Ingredience: 500 g skopové kýty, 3 lžíce oleje, 1 cibule, 100 g mrkve, 50 g celeru, 50 g petržele, 3 rajčata, 2 papriky, sůl, hladká mouka, petrželová nať
Technologický postup: Kýtu naklepeme, osolíme, opečeme po všech stranách na rozehřátém oleji a vyjmeme. Na oleji usmažíme dozlatova drobně nakrájenou cibuli a na tenké plátky nakrájenou zeleninu, přidáme pokrájená rajčata, trochu vody, přivedeme k varu a vložíme zpět skopovou kýtu. Dusíme ji pod pokličkou doměkka za častého přelévání šťávou a podlévání vodou. Měkkou kýtu vyjmeme, šťávu vydusíme do tuku, zaprášíme moukou, osmahneme, zalijeme trochou vody, rozmícháme a povaříme. Omáčku procedíme, zeleninu do ní prolisujeme, přidáme papriky, které jsme očistili a pokrájeli na tenké nudličky, a krátce je podusíme. Maso rozdělíme na porce, vložíme zpět do omáčky a dobře je prohřejeme. Podáváme posypané jemně nasekanou petrželovou natí a jako přílohu podáváme dušenou rýži nebo vařený brambor.
Nasolenou skopovou kýtu, jiné skopové a vepřový bůček nameleme na mlýnku na maso, dáme do mísy nebo na vál, kde budeme vše míchat dohromady. Postupně přidáváme pepř, česnek, kmín, červenou papriku a vodu. Důkladně mícháme, až se nám vše krásně spojí. Pokud se někomu bude zdát maso málo slané, může si ho ještě dosolit, ale když je již předem nasolené, mělo by to takto stačit. Plníme do vepřových střívek, otáčením tvoříme stejně velké klobásky, které si zavěsíme na tyče. Vložíme do vyhřáté udírny oschnout a vyudíme do zlatavé barvy. Takto vyuzené jsou připravené ihned ke konzumaci, tak dobrou chuť.
Ve svém příspěvku PEČENÍ V PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Dobrý den,nevím co dělám špatně při pečení chleba v pekárně.Nejprve do nádoby naliju vodu,dám sypkou směs koupené v obchodě.Dám příprava těsta a po u míchání pečení.
Po upečení mám stvrdlou hroudu.Může mi někdo poradit?Děkuji Eva
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Najka.
Cílem nakládání masa na uzení je hlavně konzervace a změkčení masa, ale též získání nových smyslových kvalit uzeného masa a uzenin. Na rychlost prosolení má vliv teplota, velikost nasolovaných kusů, druh prosolované tkáně, složení soli (směsi) na nakládání.
Vyšší teplota nasolení urychluje (teplota musí být do 5 °C, lépe 4 °C), ale hrozí větší riziko pokažení láku.
Větší kusy (šunky, rolády) se prosolují pomalu a zvláště u kosti je nebezpečí, že se bude maso kazit.
Vazivové (masové) tkáně se prosolují rychleji, naproti tomu u tukových částí (bůček, slanina) je pronikání soli pomalejší.
Starší postupy nakládání masa na uzení využívaly pouze kuchyňskou sůl (NaCl) a dlouhý čas nasolení (až 6 týdnů). Později se do soli přidával v malém množství takzvaný salnytr, což je dusičnan draselný nebo sodný (KNO3, NaNO3). Rychlost prosolení zvyšoval málo, ale barva masa po něm byla krásně červená. Později – a vlastně až do dneška – se používaly k nakládání masa na uzení takzvané rychlosoli, z nichž je nejznámější Praganda. Jejím použitím docílíme nejenom vybarvení masa, ale čas potřebný na naložení se zkracuje na 14 dnů. V Pragandě jsou totiž obsaženy kromě soli, dusičnanu draselného a cukru v malém množství i dusitanové soli (jedovaté). Tyto způsobují narušení svalových vláken a následné rychlé proležení a prosolení masa.
Složení soli: kompletní směs se skládá ze soli, dusičnanu a cukru (na 1 kg soli pouze 30 g dusičnanu (KNO3) a 30 g práškového cukru.
Krátkodobé solení na sucho
Používá se na solení masa do uzenářských výrobků (párky, klobásy, čabajky a salámy). Jeho účelem je též zachování vaznosti masa.
Maso vychlazené na 4 °C nakrájíme na kousky 2 x 2 cm anebo nameleme na strojku s otvory 15–20 mm. Na vepřové používáme 2,2–2,5 % solicí směsi na hmotnost masa a na hovězí a skopové dáváme 2,5–2,7 % na hmotnost masa. Tedy na 10 kg masa dáváme 220–250 g kompletní solicí směsi u vepřového a 250–270 g kompletní solicí směsi u hovězího a skopového. Vepřové, hovězí a skopové nakládáme každé zvlášť.
Po zamíchání odváženého množství soli maso napěchujeme do hrnce a uložíme na 1–3 dny do chladničky, po uležení má být na řezu růžové.
U salámů s výraznou mozaikou (kousky masa velikosti 0,5–5 cm) používáme též k nasolení těchto kousků uvedenou kompletní solicí směs. Množství solné směsi v uzeném mase do 2,5 % je ještě v přijatelných mezích, v rozmezí 2,5–3 % je již přesolené, jen málokdo má rád uzené, ve kterém přemíra soli přetluče jemnou uzenou chuť a koření.
V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.
Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: https://www.ceskenapady.cz/…
Skopové maso lze zakoupit v řeznictví anebo přímo od farmáře. Cena se odvíjí rovněž od toho, zda se jedná o běžný chov, nebo o bio chov. Konečná částka záleží rovněž na druhu masa: krk s kostí stojí cca 200 korun za 1 kg, hřbet s kostí 320 korun za 1 kg, plecko 240 korun za 1 kg, žebra 180 korun za 1 kg, kýta s kostí 300 korun za 1 kg a kolínko se pohybuje okolo 400 korun za 1 kg.
Ingredience: 1,5 kg skopové kýty, ocet, jalovec, 60 g slaniny, sůl, mletý pepř, 80 g sádla, 50 g petržele, 30 g celeru, 50 g mrkve, 30 g cibule, 1 bobkový list, tymián, zázvor, nové koření, celý pepř, 20 g mouky, vývar, citronová šťáva, 100 ml červeného vína
Technologický postup: Skopovou kýtu očistíme, odblaníme a necháme odležet v marinádě z octa, vody a jalovce. Pak prošpikujeme slaninou, osolíme a opepříme. Na pánvi rozpálíme sádlo, přidáme nakrájenou zeleninu a cibuli, necháme osmahnout, přidáme kýtu, trochu opečeme a pak podlijeme hovězím vývarem a pečeme do poloměkka. Pak kýtu vyndáme, šťávu zbavíme mastnoty, poprášíme moukou, zasmahneme, přilijeme vývar, červené víno, citronovou šťávu, vrátíme kýtu a dusíme doměkka. Vzniklou omáčku poté přecedíme a podáváme k masu.
Ingredience: 1 kg skopové kýty, 2 cukety, 2 cibule, 100 g černých oliv, 100 g zelených oliv, 100 g česneku, svazek rozmarýnu, olivový olej, mletý pepř, sůl
Technologický postup: Kýtu očistíme, odblaníme, opepříme, potřeme několika prolisovanými stroužky česneku a poklademe několika větvičkami rozmarýnu. Vložíme ji do mikrotenového sáčku, který uzavřeme, a maso necháme při teplotě asi 15 °C uležet do druhého dne. Pak maso vyjmeme ze sáčku, osolíme ho, položíme do nevymazaného pekáčku, vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C a nasucho ho upečeme bez pokličky (asi 50 minut). Mezitím omyjeme cukety, cibule oloupeme a vše nakrájíme na kolečka. Hotové maso vyjmeme z pekáčku, ze kterého odstraníme vypečený tuk, na dno rozložíme na kolečka nakrájené omyté cukety a oloupané cibule, přidáme zbylé celé stroužky česneku a olivy, na ně položíme opečené maso, přidáme zbylé větvičky rozmarýnu, vše zakapeme olivovým olejem, osolíme, přiklopíme a pečeme ještě 40 minut při 170 °C. Na závěr maso odkryjeme a dopečeme ho doměkka. Podáváme s chlebem, olivovým olejem na pokapání a dobrým červeným vínem na zapití.
Ingredience: 800 g skopového hřbetu s kostí, 8 stroužků česneku, 2 polévkové lžíce sádla, sůl, mletý pepř
Technologický postup: Oloupeme si česnek a nakrájíme ho na plátky. Hřbet rozporcujeme – rozřežeme na jednotlivá žebra. Vytvoříme tak kotletky, které lehce začistíme, tuk rozhodně neodstraňujeme. Osolíme a lehce opepříme. Na pánvi rozpálíme vepřové sádlo a do horkého tuku vložíme připravené kotletky. Necháme na obou stranách zatáhnout. Tato fáze musí probíhat na co nejsilnějším ohni. Nyní oheň trošku ztlumíme a přidáme cca čtyři pětiny česneku nakrájeného na plátky. Česnek necháme zesklovatět a následně přidáme vodu. Vody dáme jen tolik, aby bylo maso asi z 50 % ponořené (nevaříme, dusíme). Maso dusíme a občas jej obrátíme a podle potřeby podlijeme vodou. Maso měkne relativně pomalu. Přibližně po 20 minutách přidáme zbytek česneku. Příprava na tlumeném ohni může trvat i hodinu. Výsledkem je krásně měkké maso s dokonalým hnědým česnekovým výpekem. Ihned servírujeme s čerstvou bagetou nebo jiným kvalitním bílým pečivem.
Mleté maso připravujeme ze všech druhů jatečných mas (hovězí, vepřové, kuřecí, skopové), zvěřiny, ryb. Vždy se používá maso horší kvality a ořez. Některá masa můžeme mísit (hovězí a vepřové). Mletím masa narušíme konzistenci, objem a maso se stává stravitelnější. Díky mletí je tepelná úprava rychlejší a hodí se k dietnímu stravování. Umleté maso z hygienických důvodů uchováváme nejdéle tři hodiny.
Maso si připravíme tak, že odstraníme zbytky kostí a šlach, nakrájíme na kousky, které těsně před zpracováním umeleme, zvýrazníme kořením, přidáme ingredience ke zvýraznění chuti (cibule, česnek, kečup). Konzistenci upravíme přidáním vejce, případně žemle, zjemnit můžeme mlékem či smetanou.
Pokrmy lze připravovat ze syrového masa (sekaná pečeně, karbanátky, čevapčiči, holandský řízek) nebo z tepelně zpracovaného masa (masové haše, krokety, paštiky).
Mletá masa můžeme tvarovat na šišky, placky, řízky, kuličky, šištičky či krokety. Některá masa můžeme plnit do forem (paštiky). Mleté maso se velmi dobře doplňuje, k tomu používáme zeleninu, sýr, houby, sóju. Při doplňování nám v mase vznikne mozaika. Při míchání však musíme dbát na zachování, „nerozbití“ vložených surovin.
K dochucování můžeme použít většinu druhů koření, ale většinou se snažíme pouze zachovat původní charakter masa, které jsme na mletí použili. Slaninu používáme hlavně u mas s malým obsahem tuku (kuřecí). Při dochucování je důležité správné promíchání všech surovin, je vhodné si udělat tepelnou zkoušku připraveného masa, někteří kuchaři ochutnávají mletá masa při jeho promíchávání, ale toto se nedoporučuje z hygienických důvodů.
Složení nejčastěji užívaných mas ve 100 g je u hovězího masa (53 kcal, 0,2 g cukrů, 2,4 g tuku, 1,2 g nasycených mastných kyselin a 0,5 g sodíku), vepřové maso (247 kcal, 0 g cukrů, 20 g tuků, 6,8 g nasycených mastných kyselin a 1,18 g sodíku), míchané hovězí a vepřové maso (262 kcal, 0,2 g cukrů, 24 g tuků, 8 g nasycených mastných kyselin a 1,68 g sodíku), skopové maso (192 kcal, 14,6 g tuků, 17,2 g bílkovin a 0 g sacharidů) a kuřecí maso (117 kcal, 1,4 g tuků, 24,3 g bílkovin a 0,5 g sacharidů).
Telecí maso je bledě růžové až růžové, jemně vláknité, měkké konzistence a libové. Obsahuje více vody než maso hovězí. Vzhledem k malému podílu tuku je lehce stravitelné a vhodné na dietní a dětskou výživu. Telecí maso má příjemnou chuť s vůní po mléce. Nejlepší je z tří- až pětitýdenních savých telat o hmotnosti kolem 60 kg. Barvu a strukturu masa ovlivňuje výživa. Na trhu lze koupit maso z mléčných telat, která jsou krmena jen mlékem, a běžné telecí, to je z telat krmených pící. Maso z mléčných telat je mnohem světlejší a křehčí. Vedle delikátní chuti nelze ani opomenout význam telecího z nutričního hlediska. Telecí má kalorickou hodnotu 580 kJ/100 g, jen 6 % tuku a 21 % bílkovin. Díky těmto hodnotám je toto maso nepostradatelné pro jedince s dietou s nižším obsahem tuku a s redukční dietou.
telecí droby – mezi telecí droby patří játra, srdce, plíce, jazyk, mozek, okruží (předžaludky telat a část střeva), slezina, brzlík (růstová žláza).
Díky výše popsané struktuře se telecí maso tepelně upravuje velmi rychle. Musíme dávat pozor při pečení a smažení, protože telecí maso má sklon k rychlému vysychání. Zásadně používáme nižší teploty a kratší čas přípravy. Lehké obalení masa v mouce před smažením udrží maso šťavnaté. Výjimečnou chuť telecího masa podtrhne kombinace s jemnými krémovými omáčkami, zeleninou a bylinkami. Všechny části určené na rychlou úpravu (pečeně, kotlety, svíčková, steaky) jdou výtečně kombinovat se všemi druhy hub. Přestože jde o maso libové, je například u pečeně žádoucí vrstvička tuku (tukové krytí), která chrání maso během kulinářské úpravy před vysušením. Tuk odstraňujeme zásadně až z upečeného masa.
Koláč je druh kulatého pečiva, který se připravuje pečením. V závislosti na připravovaném druhu může být zhotoven z různých druhů těsta. Koláčem se nazývají buď menší drobné kousky pečiva s náplní či bez ní, nebo velký plát těsta s náplní, která může být sladká nebo slaná. V Čechách se nejčastěji jako koláč označuje menší kruhové pečivo, které má ve svém středu sladkou náplň (makovou, tvarohovou, ořechovou, marmeládovou a podobně). Tradiční české koláčky se používají na vesnicích během posvícení jako sváteční pohoštění anebo při významných událostech (například svatba). Jsou většinou malé, s průměrem nepřesahujícím 8 cm, a pouze s jedním druhem náplně a posypané sladkou drobenkou či cukrem. Pečou se z kynutého těsta. Na Moravě se nejčastěji podávají velké kruhové koláče. V některých oblastech mají krajové názvy, například na Valašsku se pečou takzvané frgály, o velikosti přibližně 25 centimetrů v průměru. Jsou z kynutého těsta a plní se nejčastěji povidly z jablek, hrušek či švestek.
Recept na tradiční český koláč
Ingredience: 500 g hladké mouky, 100 g másla, 100 g cukru krupice, 42 g droždí, 200 ml vlažného mléka, 4 žloutky, 1 vejce na potření, 1 balíček vanilkového cukru, kůra z 1 citronu, muškátový oříšek, rozinky na ozdobení
Ingredience na tvarohovou náplň: 250 g měkkého tvarohu, 100 g moučkového cukru, 1 balíček vanilkového cukru, 1 vejce
Ingredience na povidlovou náplň: 200 g povidel, 50 ml rumu, 1 lžička mleté skořice
Postup: Droždí rozmícháme s polovinou vlažného mléka, lžící krupicového cukru, lžící hladké mouky a necháme na teplém místě vzejít kvásek. Zbylý krupicový cukr, hladkou mouku, vlažné mléko, žloutky, vanilkový cukr, nastrouhanou citronovou kůru, špetku nastrouhaného muškátového oříšku i kvásek promícháme, přidáme rozpuštěné vlažné máslo a vypracujeme vláčné řidší těsto, které necháme na teplém místě 30 minut kynout. Těsto znovu zlehka propracujeme, necháme 30 minut kynout a pak ho rozdělíme na 20 dílků, ze kterých vyválíme kuličky, naskládáme je dostatečně daleko od sebe na plech a necháme opět kynout asi 15 minut, nakonec každou kuličku vytvarujeme na placičku s prohlubní uprostřed. Tvaroh smícháme s moučkovým cukrem i vanilkovým cukrem, povidla rozmícháme se skořicí i rumem a koláčky střídavě naplníme povidly, tvarohem, ozdobíme rozinkami, dáme do trouby a pečeme při 180 °C dozlatova asi 15 minut, hotové přendáme na kovovou mřížku a necháme vychladnout.
Sladké pečení z kvásku
Ingredience na těsto: 400 g kvásku, 400 g hladké mouky (může být bílá
První poznatky o pečení pocházejí z doby 10 000 let př. n. l. Kváskový chléb byl vynalezen až 6 000 let př. n. l. v Egyptě. Na proces kvašení přišli zřejmě náhodou, když zapomněli těsto delší dobu na slunci a ono jim vykynulo. Chlebu se pak po celá staletí dostávalo náležitých poct a platil za základní potravinu ve všech koutech světa. Bohatí Řekové ho namáčeli v medu a víně. Ve starém Římě měl dokonce politický význam – Caesar rozdával chléb lidu, aby si zajistil jeho přízeň. V českých zemích hrál důležitou roli při korunovaci králů a jeho význam se stavěl nad zlato.
Na našem území se našla nejstarší pec na pečení chleba v Bylanech u Olomouce a její stáří se odhaduje na 6600 až 6800 let. Pro naše předky byla starost o obilná pole a zajištění zásob mouky od nepaměti prioritní záležitostí, jelikož pouze jejich dostatek byl základní podmínkou přežití. Z obilí se pekly placky na rozžhavených kamenech, později po vynálezu pece, a tím pádem využití vysoké teploty a rovnoměrného propečení, vznikaly první bochníky chleba. Obilí z původních, zřejmě planých trav se postupně šlechtilo a pečení procházelo neustálým vývojem.
Slovo pečení, pec, pekárna v nás asociuje chleba. Chléb má pro nás Slovany historicky vžitou hodnotu, společně se solí je od dob starých Slovanů tradicí a symbolem vítání hostů. Obiloviny jsou základem a nezbytnou součástí našeho jídelníčku, těžko si naši kuchyni dokážeme bez chleba a dalšího pečiva představit. Vůni čerstvě upečeného chleba a pečiva miluje snad každý z nás, ovšem nad některými dnešními výtvory by se naše babičky zřejmě hodně podivovaly.
Až do středověku si lidé v Čechách pekli chléb doma a teprve potom přešel tento úkol zcela do rukou pekařů, kteří se stávali váženými měšťany. Ještě v 18. století podléhalo řemeslo přísným předpisům a v případě jejich nedodržení byl například v Praze pekař potápěn v pytli nebo ve velkém koši do Vltavy. V 19. století se pravidla uvolnila a pečení chleba a pečiva se díky postupujícímu technickému rozvoji začalo měnit ve výrobu průmyslového charakteru. Na začátku 20. století vznikaly ve velkoměstech velké moderní pekárny, zatímco na venkově přetrvávala tradiční výroba. Postupem času se otvíraly hlavně rodinné pekárny, které však byly v 50. letech bohužel postupně znárodňovány. V 70. letech bylo postaveno několik krajských a okresních kombinátů, po roce 1989 přichází privatizace, obnovuje se řemeslná výroba, aplikují se nové technologické postupy a sortiment se rychle rozšiřuje.
V současné době každodenní a dlouhodobá konzumace kupovaného
Začneme tím, že po vybalení kuře důkladně opláchneme vodou a obereme zbytky peří, které na kuřatech občas bývají. Očištěné kuře můžeme naporcovat, což nejen zkrátí dobu pečení, ale také nemusíme v průběhu pečení kuře otáčet. Bez ohledu na to, zda budeme kuře porcovat, nebo je budeme péct vcelku, nejdříve maso ze všech stran osolíme. Osolené kuře vložíme do pečicí nádoby a potřeme mletou sladkou paprikou rozmíchanou v troše vody. K potírání kuřete je nejlépe použít mašlovačku. Okořeněné a osolené kuře poklademe tenkými plátky másla, podlijeme vodou a dáme péct do vyhřáté trouby. Pokud kuře pečeme odkryté, je vhodné dát pekáč v troubě co nejníže, aby se nám nejvýše položené části kuřete nepřipalovaly. Pečení začínáme při teplotě 180 °C, při které kuře pečeme přibližně hodinu. V průběhu pečení kuře občas potřeme zbytkem papriky rozmíchané s vodou, střídavě výpekem z pekáče. Pokud se nám voda příliš vypeče, samozřejmě ji dolijeme. Po hodině pečení zkontrolujeme, zda se na kuřeti vytvořila zlatavá křupavá kůrčička. Pokud ano, pouze zavřeme troubu a při stejné teplotě dopékáme dalších dvacet minut. Pokud je však kůže kuřete měkká a bledá, zvýšíme teplotu na 220 °C a kuře za občasného pomazání pečeme ještě asi dvacet minut.
Pečené kuře můžeme podávat s vařenou rýží, ale také s vařenými či opečenými bramborami, bramborovou kaší, méně častá je varianta s nudlemi. V případě, že pečeme kuře vcelku, položíme je nejdříve prsní částí dolů a po 40 minutách pečení otočíme.
Silikonové formičky a formy mají nepřilnavý povrch, nemusíte je tedy vymazávat tukem ani vysypávat strouhankou. Jejich používání s sebou nese i úsporu energie, protože vysoká tepelná vodivost silikonové formy zkracuje pečení až o 30 %. Formy jsou praktické na skladování – můžete je složit nebo srolovat a po rozložení získají opět svůj tvar. Jsou odolné vůči teplotě od -40 °C do 280 °C. Můžete je používat v mikrovlnné, elektrické i plynové troubě, a dokonce i v mrazničce. Formy můžete mýt jak ručně, tak v myčce na nádobí. Silikonová forma nepohlcuje žádné pachy a vydrží vám celý život (několik tisíc použití), pokud ji nepoškodíte nesprávnou manipulací. Silikonové formy mají všechny potřebné atesty, zaručují zdravotní nezávadnost a jsou v souladu se všemi mezinárodními normami. Jsou určené na pečení chleba, na pečení dortů, masa, vánočního pečiva, muffin. Na našem trhu existuje několik firem, které tyto formy dodávají. Můžete si vybrat z velkého množství tvarů – na bábovku, muffinky, kulatou dortovou formu, pečicí podložku (místo pečicího papíru), formu na srnčí hřbet, kulaté i hranaté koláčové formy a různé jiné tvary (medvídek, stromeček, srdce). Na trhu je také celá škála barev. Nezbývá tedy nic jiného, než si silikonové formy vyzkoušet. Jejich jedinou nevýhodou je snad jen vyšší pořizovací cena, ale užitné vlastnosti vám tuto investici určitě vrátí.
Praktické rady pro používání silikonových forem
Nedávejte formu na přímý oheň.
Formu pokládejte na rošt či mřížku. Zajistíte tak rovnoměrné rozvrstvení tepla a pokrm si udrží svůj tvar.
Při prvním použití je vhodné formu navlhčit teplou vodou, osušit a vymastit tukem (pouze poprvé).
Pokrmy uvnitř formy nekrájejte.
Po použití formu omyjte, ale nepoužívejte žádné drsné předměty (drátěnky).
Nejlepší silikonové formy na pečení
Nelze říct, které formy a od jakého výrobce jsou na trhu nejlepší. Dle recenzí uživatelů jsou nejvíce používány silikonové formy od Tescomy nebo formy německé firmy Kaiser, které jsou u našich západních sousedů považovány za špičku ve svém oboru. Výrobci uvádějí jako jejich hlavní výhodu oproti klasickým formám fakt, že není nutné je vymašťovat tukem nebo vykládat pečicím papírem. Tuto vlastnost oceníte obzvláště u složitějších tvarů forem, které se těžko vymašťují a vysypávají moukou celé, včetně všech záhybů. Po dopečení hotový dort z formy snadno vyloupnete a opláchnete ji pod vodou. Pak ji můžete v klidu „zmuchlat“ a uklidit.
