Téma: 

slávka jedlá


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

SLÁVKY JEDLÉ

Slávky jedlé

Slávky jedlé (Mytilus edulis) se vyskytují ve všech mořích, přičemž preferují poloslanou vodu na mělčinách v blízkosti ústí řek. Ještě ve stadiu larvy se přichytí ke kamenům, kůlům, pilířům, skalám nebo skořápkám větších mušlí vlasovým vláknem z proteinu a železa. V mělkých vodách vytvářejí kolonie čítající několik tisíc druhů. Středně velká slávka přefiltruje za hodinu více než 1 l vody, tedy až 25 l vody denně. Přitom z vody žábrami odebírá kyslík a miniaturní části potravy.

Robustní mlž má lesklou modročernou schránku připomínající kapku a oranžové maso. Vnitřní strana mušle složené ze dvou částí má perleťovou barvu, povrch je lehce rýhovaný. Dorůstá do délky 5–10 cm.

Přizpůsobivost těchto měkkýšů a snadné rozmnožování je přímo předurčuje k farmovému chovu přirozenou cestou. Nejvíce chovaných slávek pochází z Číny, dalšími producenty jsou země Severní Ameriky, v Evropě zejména Španělsko, Itálie, Francie, Nizozemsko, Irsko, Německo a Dánsko.

Slávky jedlé jsou kořistí hvězdic, malé slávky jsou také požírány plži.

Slávky vynikají mořskou vůní a jemnou, minerálně slanou chutí. Jejich pružné, pevné a netučné maso s vysokým obsahem bílkovin, vitamínů a minerálních látek je předurčuje k množství kulinárních úprav. Lze je konzumovat syrové, ale jsou mírně hořké, proto se zpravidla podávají vařené. Před přípravou se musejí několikrát pečlivě vypláchnout ve studené vodě, případně okartáčovat. Vaří se živé. Je-li skořápka zavřená nebo lehce pootevřená a po doteku prstem se zavře, je to známka života. Po uvaření se znaky poživatelnosti obrátí: mušle musejí být doširoka otevřené, zavřené jsou mrtvé a patří spolu s rozbitými do odpadu. Tento bezpečnostní filtr se nesmí nikdy vynechat, konzumace byť jediné mrtvé mušle může způsobit nevolnost, zvracení, průjem a bolest hlavy, čemuž nezabrání ani skutečnost, že maso přešlo varem. Klasikou jsou slávky vařené bez skořápek ve vývaru s bílým vínem a kořenovou zeleninou. Lze je také péct, gratinovat nebo přidat jako ingredienci do polévek.

Slávky lze koupit jak živé, tak mražené, nebo konzervované. V případech, kdy kupujeme mražené nebo konzervované, je třeba je skladovat při teplotě -18 °C a před použitím ještě mírně rozmrazit v chladničce. Pro koupi živých slávek je dobré si pamatovat, že živé nesmíme nikdy zmrazovat. Po jejich zakoupení je nutné je co nejdříve zpracovat do pokrmu. Protože podléhají zkáze, potřebují správné uchování, a to v chladničce při teplotě pod 4 °C. Neuskladňujeme je v uzavřených nádobách, necháváme je odložené ponořené v čerstvé vodě nebo přímo na ledu z čerstvé vody.

Slávky jsou velmi zdravé. Obsahují železo, zinek, mangan, draslík, vitamíny skupiny B a minerální soli.

Detail odstavce: Slávky jedlé
Zdroj: Slávky jedlé
Zveřejněno: 30.5.2017

MEXICKÁ SMĚS

Mražená mexická směs

Mražená mexická směs je výborný doplněk pikantních jídel.

Složení:

  • zelenina (93 %): fazolové lusky, vařené červené fazole (červené fazole, voda, cukr, jedlá sůl), rajčata, žlutá paprika, cibule, červená paprika
  • omáčka (7 %): voda, rajčata, rostlinný olej, jedlá sůl, bramborový škrob, černý pepř, chilli

Detail odstavce: Mražená mexická směs
Zdroj: Mexická směs
Zveřejněno: 27.2.2018

HOUBA LIŠKA OBECNÁ

Záměna s liškou

Liška bledá se odlišuje svou nažloutlou až bělavou barvou, její další rysy jsou s liškou obecnou shodné. Je jedlá a podobně vyhledávaná.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška bledá.

Lištička pomerančová je o něco menší, má světle oranžovou dužninu. Je jedlá, ale není tak gastronomicky využitelná.

Zde můžete vidět, jak vypadá lištička pomerančová.

Lišák zprohýbaný se od lišky obecné liší ostnitým hymenoforem. Je jedlý.

Zde můžete vidět, jak vypadá lišák zprohýbaný.

Liška nálevkovitá, jejíž plodnice je na rozdíl od lišky obecné žlutohnědá, je jedlá.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška nálevkovitá.

Hlíva olivová se od lišky odlišuje výrazně. Má zespoda klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskytuje pouze vzácně. Je jedovatá.

Zde můžete vidět, jak vypadá hlíva olivová.

Detail odstavce: Záměna s liškou
Zdroj: Houba liška obecná
Zveřejněno: 27.10.2014

MED A SODA BICARBONA

Vzorec

Soda bicarbona - hydrogenuhličitan sodný - NaHCO3 ("jedlá soda")

Detail odstavce: Vzorec
Zdroj: Med a soda bicarbona
Zveřejněno: 8.2.2018

VEPŘOVÉ MASO VE VLASTNÍ ŠŤÁVĚ

Vepřové maso ve vlastní šťávě Pikok

Lidl/Pikok Vepřové maso ve vlastní šťávě jemně kořeněné je výrobek řetězce Lidl.

Složení: 92 % vepřového masa, vepřové kůže, jedlá sůl, kořenicí přípravek (pepř, majoránka, cibule)

Cena: 34,90 Kč

Dle hodnocení dTestu výrobek Lidl/Pikok Vepřové maso ve vlastní šťávě jemně kořeněné dopadl velmi dobře.

Detail odstavce: Vepřové maso ve vlastní šťávě Pikok
Zdroj: Vepřové maso ve vlastní šťávě
Zveřejněno: 18.1.2019

KDE SE DÁ KOUPIT RYCHLOSŮL PRAGANDA

Co je to rychlosůl Praganda

Rychlosůl Praganda je solicí řeznická nakládací dusitanová směs pro domácí uzené masné výrobky.

Další informace

Obsah dusitanu sodného: max. 0,3 %.

Přípustná hmotnostní odchylka: -3 %.

Složení

Jedlá kamenná sůl 98 %, cukr, dusitan sodný, dextróza, škrobový sirup.

Skladování

Skladujte při teplotě do 30 °C a relativní vlhkosti vzduchu do 70 %.

Detail odstavce: Co je to rychlosůl Praganda
Zdroj: Kde se dá koupit rychlosůl Praganda
Zveřejněno: 3.5.2018

HOUBA LIŠKA OBECNÁ

Liška jedlá

Liška jedlá má žlutou až oranžovou barvu. Klobouk je žloutkově žluté barvy. V mládí je podvinutý, později se oplošťuje, jeho střed se prohlubuje a okraje se zprohýbají. Klobouk je tenký, holý a matný, jeho šířka činí 2–7 cm. Má lištovitý podklad. Lišty jsou nízké s vidličnatými anastomózami a příčnými spojkami, sbíhají daleko na třeň. Třeň je vysoký 3–6 cm, široký 1–2,5 cm, válcovitého tvaru se zúžením vespod. Je zbarven stejně nebo o něco světleji než klobouk. Dužnina lišky obecné je bělavá, mírně nažloutlá. Voní po koření, zvláště mladé houby pak vykazují příjemnou meruňkovou vůni. Chutná mírně štiplavě jako po pepři. Liška obecná obsahuje vitamín C, je bohatá na draslík a je nejbohatším zdrojem vitamínu D. Také obsahuje insekticidní látky, což souvisí s její odolností proti červivění.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška obecná.

Detail odstavce: Liška jedlá
Zdroj: Houba liška obecná
Zveřejněno: 27.10.2014

JAK VYČISTIT TROUBU

Superjednoduchý způsob jak vyčistit troubu, aby vypadala jako nová

Snadno a rychle vyčistíte zapečenou a připálenou troubu ihned po pečení, než úplně vychladne, postačí teplá voda s trochou saponátu nebo vody s citronem a máte po starostech. Ovšem komu se chce ihned po pečení drhnout troubu?

Když je mastnota staršího data, musíme sáhnout po drastičtějších čisticích prostředcích. Pro mírně znečištěnou troubu použijeme suroviny jako ocet, sůl, jedlá soda, prášek do pečiva.

Detail odstavce: Superjednoduchý způsob jak vyčistit troubu, aby vypadala jako nová
Zdroj: Jak vyčistit troubu
Zveřejněno: 7.5.2018

RECEPTY NA SLÁVKY

Mušle slávky

Slávky žijí na celém světě na mořských březích a v ústí řek, jednotlivé druhy jsou obvykle specifikované pro určitou oblast. Nejznámějším druhem je slávka jedlá. Slávka jedlá (Mytilus edulis) je středně velký jedlý mořský mlž z čeledi slávkovitých. Slávky jedlé se nacházejí na severoatlantickém pobřeží Severní Ameriky, Evropy a v dalších mírných i polárních vodách po celém světě. Žijí v příbřežních oblastech na skalách a dalších pevných podkladech přichyceny byssovými vlákny, které jsou vylučovány byssovými žlázami umístěnými ve spodní části slávek. Jedná se o hladké mušle s jemnými soustřednými rýhami v linii růstu. Barva mušle je purpurová, modrá nebo někdy až hnědá. Může být dlouhá až 12 cm. Slávky jedlé jsou kořistí hvězdic, například Asterias vulgaris. Malé slávky jsou také požírány plži Nucella lapillus.

Slávky jedlé neboli mušle jsou mořští mlži, jejichž maso se pojídá buď syrové, nebo částečně i tepelně upravované. Výlov slávek začíná v srpnu a končí v březnu. Lastury slávek mají klínovitě oválný tvar, na povrchu jsou tmavé do fialova a uvnitř perleťově bílé, lesklé. Dospělé, tedy k požívání nejvhodnější, jsou tehdy, když délka lastur měří 55 mm. Kratší se vyřazují, protože nemají tržní hodnotu. S přijímáním potravy a vdechováním vody se dostává do slávek také písek a mořský kal. Obojí se z nich musí odstranit, a proto se před dopravou do vnitrozemí alespoň na 24 hodin slávky ponoří do čisté mořské vody, aby se vyčistily. Jestliže se se slávkami po výlovu dobře a šetrně zachází, vydrží v zimě až 6 dnů po výlovu naživu. Nesmí však před touto dobou nebo během ní přijít do styku se sladkou vodou. Nesnášejí také velké teplo ani mráz. Jen pevně uzavřené, to znamená živé a čerstvé slávky, mají maso vhodné k pojídání. U pootevřených slávek je maso v rozkladu, čímž se stává prudce jedovatým. Podezřelé jsou také slávky s tenkými průsvitnými lasturami, které nejsou na povrchu stejnoměrně zabarvené, anebo slávky, které nasládle páchnou. Maso slávek se jí buď syrové, nebo různě připravované a je dost výživné, avšak hůř stravitelné než maso ústřic.

Někdy jsou slávky zaměňovány s ústřicemi. Ústřice (Ostrea) je rod z čeledi ústřicovitých (Ostreidae). Nejznámějším druhem je ústřice jedlá (Ostrea edulis). Ústřice jsou mořští mlži s lamelózními nebo sklípkovitými lasturami bez vláknité (sloupkovité) vrstvy, s nestejnými miskami a vnitřním vazem a bez zubů v zámku. Ústřice má nepravidelné chlopně, z nichž levá je větší, prohloubená a připevněná k podkladu, kdežto pravá je plošší; vrchol levé misky (chlopně) přečnívá a je zatočen buď vpřed, nebo dozadu. Některé druhy jsou obojetné, jiné pohlaví odděleného, ale vesměs vynikají vysokým počtem vajíček, jichž mohou produkovat až několik milionů. Některé druhy jsou jedlé a odedávna se chovají uměle u středomořských a severoamerických břehů. Ústřice jsou výbornou potravou, zejména pro značný obsah glykogenu v játrech. Ve znečištěné vodě se mohou stát zdraví škodlivými, například když do sebe přijmou bakterie břišního tyfu, které mohou snadno přenášet, protože se, jak známo, pojídají živé. Nebo mohou způsobit průjem, prosáknou-li sloučeninami mědi. V tom případě bývá celé jejich tělo podezřele zbarveno do zelena. Ovšem jsou-li pěkně zeleně zbarveny jen žábry, může být toto zbarvení způsobeno symbioticky usazenými rozsivkami. Organické jedy ústřice v těle netvoří, čímž se hygienicky podstatně liší od slávek (Mytilus) známých svou případnou toxicitou. Některé druhy mořských ústřic mohou tvořit perly, podobně jako perlotvorka mořská či perlorodka. Při nákupu ústřic je třeba sledovat jejich čerstvost. Ústřice by měly být lesklé a vlhké. Jejich barva se může lišit podle místa původu. Chlazená lastura by měla být zavřená. Pokud tomu tak není, zkuste se jí dotknout, pokud se nezavře, vyhoďte ji. Zkažená ústřice se dobře pozná podle vůně. Čerstvá ústřice musí vonět jako mořská voda. Pokud budeme ústřice vařit, lze sehnat již vyjmuté ústřice z lastur. Je to lepší volba, než kupovat ústřice zmražené. K ústřicím je třeba se projíst. Nejlépe totiž chutnají čerstvé (syrové), jen s pár kapkami citrónu. Pokud zvolíme tuto variantu, ústřice stačí pouze podržet na patře, tedy nežvýkat, chvíli vychutnat a spolknout. Ústřice se připravují i tepelně.

Detail odstavce: Mušle slávky
Zdroj: Recepty na slávky
Zveřejněno: 30.8.2016

GRILOVANÁ ZELENINA NEJEN JAKO PŘÍLOHA K MASU

Koření na grilovanou zeleninu

Na grilovanou zeleninu je například vhodná směs koření tvořená z těchto ingrediencí: jedlá sůl, sušený mletý česnek, sušená mletá cibule, mletý zázvor, bílá hořčice, sušený mletý celerový kořen, mletá sladká paprika, glukóza, mletá sušená rajčata, drcená kurkuma, mletý kmín, mletý tymián, mletá sušená chilli paprička, mleté oregano. Tuto směs si můžete vytvořit z vlastních zásob anebo zakoupit již hotové potravinové koření na grilovanou zeleninu.

Detail odstavce: Koření na grilovanou zeleninu
Zdroj: Grilovaná zelenina nejen jako příloha k masu
Zveřejněno: 11.5.2015

MED A SODA BICARBONA

Bikarbona anebo bicarbona

Soda jedlá je chemicky NaHCO3 (hydrogenuhličitan sodný), jde o bílý krystalický prášek bez zápachu, pH je lehce alkalické. Neobsahuje jako antispékavou úpravu hliník a jeho soli.

Bikarbona, anebo bicarbona? Oba názvy jsou správné, bikarbona je počeštěný název pro jedlou sodu.

Soda podle Wikipedie

Hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3) neboli jedlá soda je bílý prášek se zásaditým pH. Hydrogenuhličitan sodný se používá jako součást kypřicích prášků do pečiva a šumivých prášků do nápojů. Využívá se také k neutralizaci poleptání kyselinou, jako náplň do hasicích přístrojů. Dá se rovněž použít k bělení zubů, pro změkčení potravin vařených ve vodě, na čištění v domácnosti i na pohlcení nežádoucích pachů.

Tělo hydrogenuhličitan sodný vylučuje v žaludku jako součást slizničního hlenu. Pokud je ho málo, žaludek se překyselí a dostaví se "pálení žáhy". Neutralizaci žaludečních šťáv je pak možno napomoci právě konzumací jedlé sody. Ze stejného důvodu bývá součástí krmných směsí pro zvířata. Zlepšuje u nich bachorovou výkonnost a stabilizuje pH bachoru snížením kyselosti prostředí.

Detail odstavce: Bikarbona anebo bicarbona
Zdroj: Med a soda bicarbona
Zveřejněno: 8.2.2018

BABSKÉ RADY NA VLASY

Babské rady na krepaté vlasy

Na mytí krepatých vlasů se nejčastěji používá jedlá soda, která stav vlasů výrazně zlepší. Ještě je dobré vlasy po umytí sodou opláchnout jablečným octem. Jde o to, že soda napomáhá otevírat strukturu vlasu. Suchý a krepatý vlas má totiž vzpřímené šupinky a působí pak polámaným dojmem. Vlasy se snadno zacuchávají a při rozčesávání se často lámou. Po umytí sodou a opláchnutí jablečným octem budou vlasy měkoučké a snadno upravitelné. Tato kúra se doporučuje dělat jen občas, je to taková očista pro vlas, vlastně peeling. Vhodná je i v případě, že se vám vlasy hodně mastí.

Detail odstavce: Babské rady na krepaté vlasy
Zdroj: Babské rady na vlasy
Zveřejněno: 11.1.2019

BABSKÉ RADY NA ODKYSELENÍ ORGANISMU

Odkyselení organismu jedlou sodou

V Čechách je běžně k mání balení po 50 g „Jedlá soda – regulátor kyselosti“. Cílem je udržovat pH v moči kolem neutrální hodnoty 7.

Škála pH je od 1 do 14, hodnoty menší než 7 jsou kyselé, nad 7 jsou zásadité.

Rozdíl hodnot o 1 znamená 10x, tedy pH 5 je 10x kyselejší než pH 6.

Než dosáhnete stabilní hodnoty pH 7, užívejte 2x denně (ráno a večer) jednu čajovou lžičku jedlé sody rozpuštěné ve 1/4 l vlažné vody.

Doporučení ke stravování:

  • redukovat cukr;
  • redukovat pšeničné pečivo, nezahušťovat omáčky jíškou;
  • upřednostňovat potraviny se zásaditým zbytkem (kysané zelí, zralé citrusy);
  • nedoporučuje se jíst slupky, obvykle jsou nestravitelné a jedovaté.

Po normalizaci pH postačí už jenom 2x až 4x týdně užívat 1x za den obvyklou dávku jedlé sody.

Lakmusové papírky můžete použít od firmy JUST, dají se nastříhat na čtverečky z proužků, což postačí.

Detail odstavce: Odkyselení organismu jedlou sodou
Zdroj: Babské rady na odkyselení organismu
Zveřejněno: 10.12.2018

KAKI CHURMA - TOMEL JAPONSKÝ

Jak se jí kaki churma

Toto exotické ovoce se k nám obvykle dováží z Japonska, Číny, Kalifornie či Španělska. Chutí připomíná broskev nebo meruňku s náznakem mrkve či dýně. Jeho vyzrálé plody jsou velmi sladké a lahodné. Můžete se také setkat s názvy jam, korejské mango, medové jablko anebo shitse. Plody na vývoz se musejí česat ještě nezralé, aby snesly dalších mnoho tisíc kilometrů transportu. Jenže v nedozrálém stavu jsou ještě trpké, nechutné a také nemají žádný přínos pro náš organismus. Proto pokud je zakoupíte ještě nezralé, uložte je při pokojové teplotě na misku či košík a počkejte, až dužina na omak změkne. To trvá asi dva týdny, pak již můžete ovoce s chutí konzumovat. Nejprve plody opatrně omyjte. Odřízněte kališní lístky (obvykle jsou již hnědé, zaschlé), slupku loupat nemusíte, je jedlá. Plody nakrájejte tak, jak potřebujete, jaký tvar vám vyhovuje, podobně jako rajčata. Přezrálé plody můžete rozkrojit napůl a vyjídat lžičkou jako kiwi. Pokud máte šnekový odšťavňovač, udělejte si vynikající šťávu. Pro skvělý puding vám postačí mixér. Kaki oloupejte a rozmixujte spolu s banánem. Kaki můžete konzumovat podobně jako jiné druhy ovoce, tedy čerstvé, přidávat je do ovocných salátů, dělat z něj džemy, kompoty, nebo používat jako doplněk při vaření. Například jej můžete pokapat citronovou šťávou a použít do salátů, kterým dodá zajímavou chuť. Ve Francii je velmi oblíbená marmeláda z kaki. Tepelně zpracované se používá do různých omáček, delikátních dezertů nebo i jednoduše zapečené s cukrem a skořicí. V některých asijských zemích se toto ovoce suší podobně jako fíky.

Detail odstavce: Jak se jí kaki churma
Zdroj: Kaki churma - tomel japonský
Zveřejněno: 8.12.2014

MED A SODA BICARBONA

Účinky na zdraví

Peeling pro celé tělo: Přidáme-li k jedlé sodě bikarboně ovesné vločky a vodu, získáme osvěžující tělový peeling pro každodenní použití na pleť. Peeling ze sody bikarbony připravíme tak, že smícháme jedlou sodu s vodou a ovesnými vločkami v poměru 3 : 1 : 1. Směs rozetřeme po celém těle a vmasírujeme ji jemnými krouživými pohyby do pokožky, poté opláchneme vodou. Tímto peelingem odstraníme odumřelé kožní buňky a získáme hebkou a svěží pleť.

Na akné: Jedlou sodou bikarbonou lze vyřešit i problémy s akné. Stačí pomocí jedlé sody a vody vytvořit pastu a aplikovat ji na problematické místo, třeba na tvář. Soda bikarbona vysuší akné a tím jej odstraní.

Koupel: Z jedlé sody lze také připravit relaxační koupel. Stačí přidat do napuštěné vany polovinu šálku jedlé sody. Voda v kombinaci se sodou odstraní škodlivé látky z těla, zvláční a zregeneruje pokožku.

Bílé zuby: Jedlá soda může posloužit i jako prostředek na bělení zubů. Stačí nasypat sodu do dlaně, ponořit do ní navlhčený zubní kartáček a rozetřít po povrchu zubů. Sodu potom opláchneme a zuby si vyčistíme běžným způsobem. Smícháme-li jednu čajovou lžičku sody bikarbony v 1/4 sklenici vody, získáme ústní vodu s antibakteriálním účinkem. Vzniklý roztok naneseme na zuby a vypláchneme.

Změkčení kůže: Stačí ponořit malý kartáček na nehty do sody a jemně drhnout kůži kolem nehtů na rukou, dokud nebude úplně čistá. Opět smícháme s vodou tak, aby vznikla pasta. Pastu jemně vetřeme do bříšek prstů a poté opláchneme vodou. Tím získáme skvělý základ pro manikúru.

Péče o vlasy: Nadbytku laku a tužidla se lze zbavit také pomocí jedlé sody. Pokud se smíchá soda bikarbona se šamponem a touto směsí si umyjeme vlasy a následně je opláchneme, zbavíme je důkladně zbytků laku nebo tužidla.

Deodorant: Deodorant vytvoříme smícháním čtyř polévkových lžic jedlé sody s asi deseti kapkami vonného esenciálního oleje. Směs naneseme kartáčkem do podpaží. Deodorant můžeme používat i během dne, stačí naplnit směsí nádobku od krému a nosit s sebou malý štěteček. Lze jej nosit i ve spreji. Zbavíme se nejen pocení, ale i nepříjemného zápachu potu. Samozřejmě pozor na olej. Měl by být dobře a rychle vstřebatelný, aby náhodou nezanechal na oblečení mastné stopy.

Detail odstavce: Účinky na zdraví
Zdroj: Med a soda bicarbona
Zveřejněno: 8.2.2018

SLÁVKY JEDLÉ

Ústřice jedlá

Původní území výskytu ústřice jedlé (Ostrea edulis) se rozkládá v Atlantickém oceánu od Norska po Maroko a zahrnuje celou oblast Středozemního moře. Výskyt ve volné přírodě je však spíše vzácností – převládá umělý chov, který je o něco náročnější než u ostatních druhů. Akvakultury ústřic jedlých se nacházejí podél atlantického pobřeží, zejména ve Francii. Mezi nejznámější oblasti patří Normandie, Bretaň a regiony Charente a Gironde. Chovu tohoto druhu se věnují i v Nizozemsku, Anglii, Irsku či Španělsku.

Konzumuje se maso, které je chráněné lasturou dorůstající velikosti 10 až 20 cm. Lastura má nepravidelný hruškovitý tvar, povrch lastury je z vnější strany drsný, hrubý, se šupinatou stavbou, často bílý, šedý až do žlutava zbarvený. Silnější lasturou přirůstá ústřice k podkladu, noha je zakrnělá, ústřice se nepohybuje.

Konzumuje se maso, které má lehce slanou až žádnou chuť. Ústřice vhodné ke konzumaci jsou ty, které musí být nejméně tři roky staré. Ústřice podržte v ústech na patře – nežvýkejte, chvíli je vychutnejte a poté spolkněte. Čerstvé znamená živé – usmrtí je až otevření lastury. Vsuňte tedy nůž do nejužšího místa, takzvaného zámku, a obě poloviny od sebe jemně oddělte. Druhým způsobem je otevření ze strany, ale tak skořápku spíš poškodíte. K otevření slouží speciální nůž (lámač) nebo špička pevného, ne příliš ostrého nože. Dbejte na to, abyste ve spodní hlubší lastuře, ve které se ústřice podávají, zachovali i jejich vlastní šťávu, která je pro gurmány opravdovou pochoutkou. Voda v uzavřené ústřici je totiž mořská voda smíšená s výměšky ústřice.

Čerstvost ústřic poznáte podle toho, že jsou lesklé a vlhké a voní po moři. Chlazené lastury jsou uzavřené. Pokud je otevřená, tak na ni poklepejte, pokud se zavře, je to v pořádku, ale pokud se nezavře, vyhoďte ji. Nesmí zapáchat. Barva není důležitá, liší se podle místa původu (šedá, bílá až žlutá barva).

Maso ústřice je obklopeno dvojicí skořápek, takzvanou lasturou s nepravidelným okrajem. Její tvar je protáhlý až hruškovitý. Vnější část má hrubý charakter se šupinatou strukturou. Vnitřní část lastury je hladká a má lesklý vzhled. Dorůstají velikosti 10 až 20 cm. Může se dožít i více než 20 let.

Kvalita ústřic je určena jejich tučností. V létě se ústřice nejedí kvůli tomu, že se rozmnožují a jsou nejtučnější. Jakmile se oteplí moře, tak ústřice začne nabývat na váze. Když ji tedy v létě otevřete, tak je celé její tělo tukem úplně obaleno.

Ústřice mají velký obsah cholesterolu. Dále obsahují sodík, jód, vápník, fosfor a vitamíny A, B1, B2.

Detail odstavce: Ústřice jedlá
Zdroj: Slávky jedlé
Zveřejněno: 30.5.2017

MOCHYNĚ

Mochyně nižší klasifikace

Mochyně ojíněná

Mochyni ojíněnou (Physalis pruinosa) můžete znát také pod názvy Ananaskirsche Goldmurmel nebo Ground Cherry. Je to velmi raná odrůda a velice výnosná. Odolává nepřízni počasí i nižším teplotám, pěstovat ji můžete ve skleníku, fóliovníku i na prosluněném záhonu. Během růstu vytváří (na záhonu) jen asi 40 až 60 centimetrů vysoké pevné rostliny, ze kterých lze sklidit i více než 100 kusů velice chutných, v průměru asi 1 až 1,5 centimetru velkých šťavnatých zlatožlutých plodů, chutí připomínající ananas s nádechem rajčete. Ve skleníku a fóliovníku mohou rostliny dorůst až do výšky 120 centimetrů. Hodí se i na záhon, do velkých květináčů, truhlíků a okrasných koryt na balkony a terasy. Mochyně se vysévá v březnu či dubnu do truhlíku, teprve poté se sází na vybrané stanoviště.

Mochyně dužnoplodá

Mochyně dužnoplodá je rostlina pocházející z Mexika. Plodí mnoho kulatých zelených nebo někdy i fialkových plodů o velikosti cca 5 cm. Nejzralejší plody pak vytvářejí drobné lampiony. Plody se hodí do pokrmů jako ratatouille nebo do omáček. Používají se často také coby náhrada lilku. Semínka se vysévají na konci března na teplé a slunečné stanoviště. Malé rostlinky se sadí ve velikosti 5 cm a od 20. května se dají přesadit ven. Doporučený spon je 80 x 80 cm. Od srpna se můžete těšit na úrodu.

Mochyně drobnoplodá

Mochyně drobnoplodá (Physalis angulata) roste v tropické Americe. Dorůstá výšky 30–50 cm. Lodyha je přímá. Listy jsou střídavé, tmavě zelené, vejčité až vejčitě kopinaté se zubatým okrajem a báze je asymetrická. Kvete nažloutlými květy s 5 cípy, koruna je ve spodní polovině bez výrazných skvrn, kalich je zelený a stopka má zpravidla delší korunu. Plodem je žlutooranžová až žlutá či zelená bobule o průměru 1–1,2 cm, která se smí jíst, kalich je zelený, dlouhý 2–3,5 cm. Pěstuje se podobně jako rajčata. Je tedy nutné předpěstování, vysazování do fóliovníků, pařenišť a podobně. Množí se bez problémů sama. Pokud ale chcete, tak dělením trsů nebo semeny. Kvete v červnu, červenci nebo v srpnu.

Mochyně peruánská

Mochyně peruánská je jedlá, ale až po dozrání. Nezralé plody vám naštěstí dojdou i doma. Plody obsahují vitamin C, karotenoidy (například kryptoxantin), sacharidy, kyselinu citronovou a alkaloidy. Z alkaloidů například solanin nebo physalin. Zralé plody poznáte podle toho, že květ zaschne a uvnitř zůstane oranžová třešnička. Z jedné bobule budete mít dostatečný počet semen na pěstování.

Mochyně židovská

Máte-li na zahradě oranžové lampionky, půjde s největší pravděpodobností o mochyni židovskou. Její plody jsou jedovaté a tento druh se hodí pouze na dekorace.

Mochyně židovská je příbuzná jedlé mochyně peruánské (Physalis peruviana). Mochyně židovská třešeň je snadno rozpoznatelná díky typickým velkým oranžovým až červeným uzavřeným kalichům s bobulí uvnitř. Kalichy zůstávají po opadu listů na stoncích dlouho do zimy. Podobají se čínským lampionům. Mochyně židovská třešeň je vytrvalá rostlina, silně odnožuje a tvoří souvislé porosty. Roste až do výšky 40–60 cm, má šroubovitě uspořádané listy 6–12 cm dlouhé a 4–9 cm široce vejčité až trojhranné. Lodyhy jsou jednotlivé, nevětvené. Květ je nenápadný, bělavý, typický pro lilkovité, je tedy podobný květu rajčete. Nezralé plody obsahují dostatečné množství solaninu, aby vyvolaly gastroenteritidy a průjem u dětí. Zralé plody jsou nejedlé. Zbytek rostliny je kvůli vysokému obsahu solaninu jedovatý.

Detail odstavce: Mochyně nižší klasifikace
Zdroj: Mochyně
Zveřejněno: 5.2.2019

PŘEDVÁNOČNÍ ČAS NA PEČENÉ KAŠTANY

Jedlé kaštany

Kaštanovník jedlý, lidově jedlý kaštan, je opadavý listnatý strom z čeledi bukovité. Strom kaštanovníku dorůstá do výšky 20–25 m a má širokou vejčitou korunu. Tloušťka jeho kmene někdy přesahuje až 2 m. Dožívá se věku 1 000 let, někdy i víc. Borka je v mládí hladká, olivově hnědá, postupem času se mění v hnědošedou rozpukanou. Listy jsou na větvičce uspořádané střídavě, list na vrcholu větvičky je největší. Mají tvar podlouhlé elipsy. Každý postranní nerv na listu je zakončený ostnem. Svrchu jsou listy tmavě zelené a zespodu světle zelené. Květy se objevují v květnu a červnu. Je to rostlina jednodomá, převážně cizosprašná, lépe plodí, pokud je v okolí dva a více stromů. Plody jsou po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Semena (kaštany neboli maróny) jsou lesklá, tmavě hnědá a dozrávají v září. Jsou jedlá, jí se po upečení nebo uvaření, obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin.

Nejvíce se jedlé kaštany pěstují v jižní Evropě a v Přední Asii. V Česku se kaštanovníku nejlépe daří na teplých svazích ve vinařských oblastech. Jeho dřevo je těžké, pevné, tvrdé, pružné a houževnaté. Nevýhodou kaštanovníku je, že patří mezi silné alergeny. Neměl by být proto vysazován v blízkosti obydlí a úřadů, spíše v sadech, hájích a lesích. Děti by si pod kvetoucím kaštanovníkem neměly hrát. Hlavní sklizeň jedlých kaštanů probíhá v říjnu. Sběr plodů kaštanovníku se provádí ručně. Nejmenší plody poslouží jako surovina pro mletí kaštanové mouky. Velké a střední plody se dále zpracovávají, případně jsou po tepelné úpravě konzumovány. Pro odstranění parazitů uvnitř plodů se kaštany máčí v 50°C vodě a následně ochladí. Tímto procesem se také prodlužuje jejich trvanlivost. Dnes se tedy nemusí skladovat pouze sušené plody. Jedlé kaštany jsou známá pochoutka po celé Evropě. Obvykle se tepelně upravují naříznutím na špičce do kříže a krátkým opečením na horké plotně, a to zejména v předvánočním čase, kdy je sezona pečených kaštanů. Kaštany se mohou i rozemlít a vzniklá mouka slouží k přípravě pečených zákusků. Jedlé kaštany mají vyšší energetickou (kalorickou) hodnotu než brambory. V jižní Evropě kaštany lidé pojídají se zeleninou, s masem nebo máslem a sýrem. Světové kuchyně znají například kaštanovou kaši ke zvěřině, kaštanové pyré se šlehačkou, kaštanový pudink, kaštany v čokoládě, glazované kaštany a jiné. V našich zeměpisných šířkách se konzumují pečené kaštany nejčastěji právě v předvánočním čase.

Jedlý kaštan (Castanea sativa) pochází z oblasti Malé Asie a již v 5. století před naším letopočtem byl dopraven do Řecka a následně i do Itálie a Španělska. S koňským kaštanem (jírovec maďal), z nějž děti na podzim vyrábějí zvířátka, nemá jedlý kaštan nic společného, jedná se o různé druhy. Jedlý kaštan dozrává v říjnu a sklízí se setřásáním plodů, stejně jako u nás vlašské ořechy. Stromy se dožívají 400 i více let. Ve 14. století kaštan začali pěstovat i ve Švýcarsku, kde pro něj našli nespočet využití. Nejen že jej vařili, pekli, dusili a opékali, vyráběli z něj mouku, ale stal se i krmivem pro hospodářská zvířata. V období mezi 17. a 19. stoletím jej nahradily brambory, ale i tak se dnes často objeví ve švýcarské kuchyni. Vyhledávat by jej měli ti, kdo bojují s vysokým krevním tlakem a srdečními obtížemi. Kaštany pomáhají čistit játra, mají protiprůjmové účinky, užitečné jsou i pro ty, kdo trpí úzkostí a psychickými problémy. Za konzumaci kaštanů vám budou vděčné vaše vlasy i nehty, užitečné jsou i na respirační potíže.

Zde můžete vidět, jak vypadá jedlý kaštan.

Zde můžete porovnat ceny jedlého kaštanu.

Detail odstavce: Jedlé kaštany
Zdroj: Předvánoční čas na pečené kaštany
Zveřejněno: 6.9.2015

PRASKLÁ PATA - BABSKÉ RADY

Co na prasklou patu

Nejdříve musíte zjistit příčiny vzniku a poté najít vhodné recepty z lidových prostředků.

Zde jsou babské rady na prasklé paty:

Aloe vera: Gel z aloe vera si natřete na paty po jejich namočení ve vlažné vodě. Případně můžete vyzkoušet pastu z aloe vera a medu. Pokud ji budete používat každý den po celý týden, pocítíte rychlé zlepšení stavu nohou. Ideální je používat aloe vera před spaním. V noci se může do pokožky velmi dobře vstřebat (nezapomeňte na ponožky).

Aspirin: Aspirin (balení po 10 ks) a sklenka vodky. Rozetřete tablety na prášek, zalijte vodkou a po dobu dvou dnů používejte jako teplý obklad na noc.

Banán: Dva zralé banány rozmačkejte na hladkou kaši. Tuto směs pečlivě naneste na chodidla a nechte 20 minut působit, poté opláchněte. Tento postup opakujte každý den po dobu dvou týdnů, dokud nebudete spokojeni s výsledkem. Banán obsahuje látky, které dokážou dokonale zvláčnit tvrdou kůži na nohou. V banánu najdete také vitaminy A, B6 a C, které mají vliv na pružnost kůže a příznivě ovlivňují její hydrataci.

Bylinky: Heřmánek je univerzální a pomáhá, i když některým se může jeho vůně spojovat s miminky. Takže je možné sáhnout i po jiné síle z přírody. Vhodná je komonice smíchaná se semeny pískavice, anebo komonice s kořenem kostivalu. Ale je možno přidat i další rostliny, ovesnou slámu, měsíček, březové listí, lněné semínko či listí jitrocele. Směsí si můžete vytvořit téměř neomezené množství, podle vlastních preferencí a také podle toho, jak na ně naše paty budou reagovat.

Cibule: Oloupanou cibuli nakrájíme na kroužky a ty položíme na paty v husté vrstvě. Zabalíme pod celofán, oblečeme si ponožky a necháme působit po dobu 2–3 hodin.

Cuketa: Cuketu umixujeme, přidáme lžíci olivového oleje, zábal dáme na paty a necháme působit pod bavlněným šátkem celou noc.

Glycerin s octem: Udělejte si obklad z glycerolu, 9% octu a amoniaku. Všechny komponenty namíchejte ve stejném poměru, amoniak přidejte až nakonec. Namočte hadřík v kapalině a ovažte si jím paty.

Jedlá soda: Do misky s vlažnou vodou vsypte 3 polévkové lžíce jedlé sody. V této směsi namáčejte chodidla po dobu 15 minut. Poté nohy osušte a obruste je pemzou. Opakujte dvakrát týdně. Jedlá soda působí jako exfoliant, stejně jako peeling odstraní z vašich pat mrtvé buňky a má protizánětlivé vlastnosti.

Kokosový olej či sádlo: Silnou vrstvu kokosového oleje (nebo vepřového sádla) naneste na předem omytá a osušená chodidla. Na nohy si oblečte ponožky a olej (sádlo) a nechte působit přes noc. Opakujte každý večer před spaním. Kokosový olej i vepřové sádlo se skvěle vstřebávají do lidské kůže. Navíc obsahují spoustu vitaminů (například A, D nebo E), které vyživují a hydratují pokožku.

Listerine a ocet: Připravte si směs z 1 šálku ústní vody Listerine, 1 šálku bílého octa a 2 šálků vody. Chodidla namočte do této směsi po dobu 15 minut. Poté z nich pomocí pemzy odstraňte suchou kůži. Tento postup opakujte každý den, dokud se vám paty nezahojí. Listerine obsahuje thymol a alkohol, tedy látky, které ničí plísňová onemocnění, léčí praskliny a zklidňují pokožku. Naopak kyseliny obsažené v octu pokožku chodidel změkčí, čímž usnadní její odstranění.

Lopuch: Rozemelte lopuchové listy na kaši, přidejte med a trochu mouky. Zábal dejte na paty a nechte působit celou noc. Izolujte bavlněným šátkem.

Medový zábal: Na paty rozetřete tlustou vrstvu medu a oblečte si bavlněné ponožky. Nechte působit celou noc, ráno smyjte zbytky teplou vodou.

Mýdlo na praní: Nalijte 2 litry teplé vody a rozpusťte v nich lžičku jedlé sody. Přidejte lžíci strouhaného mýdla a zamíchejte. Připravte si takovou koupel každý večer a macerujte kůži 20–25 minut. Nakonec propláchněte vodou.

Olej: Masáž nohou se směsí sezamu a kokosového oleje byste měli aplikovat denně. Natírejte si chodidla před spaním, na nohy si dejte bavlněné ponožky, abyste si neušpinili postel. Je vhodné tento proces opakovat po dobu tří až pěti dnů, abyste získali opravdu efektivní výsledky. Také můžete zkusit koupel nohou v teplé vodě s obsahem mandlového oleje (2–3 polévkové lžíce). Dokonce i směs mátového oleje s medem může pomoci v léčbě tohoto nepříjemného estetického problému.

Olivový olej: Pravidelným natíráním olivového oleje na popraskané paty můžete tento problém zmírnit. Kvalitní olivový olej totiž pokožku vyživí a poskytne jí potřebnou vlhkost. A pomozte pokožce i zevnitř – konzumujte potraviny, které obsahují olivový olej. I díky tomu bude pokožka zdravá a hebká.

Ovesná kaše: Zkuste si nohy drhnout směsí z ovesných vloček a jojobového oleje. Tuto masáž byste měli provádět alespoň 15–20 minut. Vločky působí jako účinný peeling a olej opět zvláční pokožku. Nezapomeňte však, že péče o chodidla by se měla stát pravidelnou záležitostí. Po odstranění popraskané pokožky stále nelze zapomínat na prevenci.

Ovocná kaše: Patám prospěje masáž ovocnou kaší. Zkuste rozmáčknout banány a směsí si masírujte nohy alespoň deset minut. Pro lepší výsledek pastu na patách nechte i půl hodiny. Kromě banánu můžete vyzkoušet také papáju. Je to skvělý zdroj vlákniny, která vyživí a zjemní vaše chodidla.

Peroxid vodíku: V 5 litrech teplé vody rozpusťte lžíci 3% peroxidu. Paty v tomto roztoku namáčejte 10–15 minut, poté odstraňte odumřelé vrstvy tvrdou houbou. Pemzu nepoužívejte, podporuje praskání. Aplikujte 2–3krát týdně.

Rýžová mouka, med a ocet: Ze 3 lžiček rýžové mouky, 1 lžičky medu a 3 kapek octa vytvořte kašičku. Chodidla namočte na 10 minut do vlažné vody a poté připravenou směsí paty jemně vyčistěte. Opakujte dvakrát až třikrát týdně. Rýžová mouka pokožku chodidel vyčistí a dodá jí potřebné minerály. Med má antiseptické účinky, díky čemuž hojí praskliny na patách. Ocet jako mírná kyselina napomáhá odlupování staré pokožky, neboť ji dokáže změkčit.

Vazelína: Nohy si napařte v horké vodě, vysušte ručníkem a namažte vazelínou – tlustou vrstvu. Poté zalepte širokou náplastí a nechte působit celou noc.

Vosková kúra: Toto je jeden z nejúčinnějších prostředků pro domácí léčbu popraskaných pat. Připravte si jednu svíčku a hořčičný olej. Pastu vytvoříte z roztátého vosku a teplého hořčičného oleje. Pokud budete aplikovat na paty denně, odstraníte popraskání kůže a s tím spojenou bolest.

Zinková mast: Zinková mast se aplikuje ve večerních hodinách v rozumné vrstvě a zabalí do bavlněných ponožek.

Detail odstavce: Co na prasklou patu
Zdroj: Prasklá pata - babské rady
Zveřejněno: 11.12.2018

HOUBA LIŠKA OBECNÁ

Recepty

Liška obecná je jedlá, ceněná a chuťově výtečná, se specifickým aroma. Díky obsahu chuťových látek rozpustných v tucích se liška obecná vyjímá ve smetanových omáčkách či v kyselých pochutinách, taktéž se nakládá do octa. Je vhodná k drcení na kořenicí houbový prášek. Je možné ji zamrazovat. Plodnice má pevnou konzistenci, kterou si zachovává i při tepelné úpravě, je však poněkud těžce stravitelná.

Lišky v sýrové smetaně

Ingredience: miska čerstvých lišek, olivový olej, zeleninový vývar, jarní naťová cibulka, máslo, sýr s modrou plísní, smetana na vaření, sůl a mletý bílý pepř

Postup: Houby obdělejte na troše oleje, podlijte osoleným vývarem, přiklopené čtvrthodinku poduste a odstavte. Na lžíci másla zpěňte jemně pokrájenou bílou část cibulky, přidejte nastrouhaný sýr, přilijte smetanu, přiveďte k varu, míchejte a rozvařte dohladka. Přidejte houby, pokrájenou nať cibulky, dle chuti přisolte a okořeňte, krátce promíchejte a servírujte. Příloha: vařené brambory nebo dušená rýže.

Bazalkové nudle s liškami

Ingredience: 10 dkg čerstvé houby lišky obecné, 1/2 balení širokých nudlí, 1 čtvrtka sýra Gran Moravia, 15–20 kusů čerstvé bazalky, dle chuti olivový olej, sůl, celý kmín, máslo

Postup: Začneme tím, že si dáme vařit široké nudle dle návodu na balení. Mezitím si dobře opláchneme a od případných nečistot očistíme čerstvé lišky. Do pánve si dáme rozpustit trochu másla, do kterého nasypeme špetku celého kmínu a necháme provonět. Přidáme oprané a okapané houby a zlehka orestujeme. Podusíme ve vlastní šťávě, dokud nejsou měkké. Trvá to cca 5 minut. Do vyšší nádoby (nejlépe vysoká sklenice, do které se nám vejde pracovní část tyčového mixéru) vložíme 15–20 lístků čerstvé oprané bazalky, přilijeme olivový olej a nastrouhaný sýr Gran Moravia. Mixujeme poté společně ponorným mixérem zcela do hladka. Scedíme uvařené široké nudle, které přendáme po scezení do střední mísy a přidáme bazalkovou pesto omáčku zelené barvy. Poctivě promícháme, dokud se omáčka nenalepí na nudle. Nudle přendáme do hlubokého talíře a bohatě je posypeme na másle podušenými liškami.

Dušené lišky

Ingredience: 400 g lišek, tuk, 1 stroužek česneku, mletý pepř, sůl, petrželová nať

Postup: Lišky očistíme, větší nakrájíme na poloviny, opláchneme pod tekoucí vodou a necháme okapat. Rozpálíme tuk, přidáme prolisovaný stroužek česneku, krátce podusíme, přidáme houby a dusíme tak dlouho, až jsou měkké a šťáva vydušená. Osolíme, opepříme, promícháme s nasekanou petrželovou natí a podáváme jako přílohu k masu nebo samotné pouze s pečivem.

Polévka z lišek

Ingredience: 250 g lišky obecné, 2 kostky zeleninového bujonu, svazek mladé cibulky, pažitka, 100 g másla, 1 mrkev, 4 brambory, sůl, nové koření

Postup: Na másle orestujeme na jemno nakrájenou mladou cibulku a na hrubo nastrouhanou mrkev. Přidáme lišky, větší nakrájené a menší necháme vcelku. Společně restujeme a následně dusíme na másle. Do hrnce nalijeme cca 2 litry vody s rozdrobenými kostkami zeleninového bujonu, přidáme 4 kuličky nového koření a na malé kostky nakrájené brambory. Za občasného míchání cca po 30 minutách dochutíme pažitkou, oříškem másla a dle potřeby můžeme ještě osolit.

Koláč s liškami

Ingredience: 250 g hladké mouky, 1 vejce, 90 g vepřového sádla, sůl, 300 g lišek, 3 šalotky, 2 lžíce olivového oleje, 1 lžíce másla, 2 lžíce sekané petrželky, pepř, 6 lžic mléka, 5 žloutků, muškátový oříšek

Postup: Z mouky, soli, vejce, 75 ml vlažné vody a sádla vypracujeme těsto a dáme na 30 minut do chladničky. Houby otřeme vlhkou utěrkou. Šalotky posekáme a s houbami dusíme na oleji a másle. Vmícháme petrželku, osolíme, opepříme. Těsto rozválíme na vymazaném plechu a rozložíme na ně houby. Rozšleháme mléko se žloutky, osolíme a směsí houby zalijeme. Pečeme v troubě při 190 °C asi 15 minut.

Nakládané lišky

Ingredience: 1 kg lišek, 1 svazek čerstvého kopru, 1 malý křen, 7 dl vody, 2,5 dl octa, asi 60 g cukru, nebo podle chuti, 10 kuliček celého pepře, 5 bobkových listů, špetka mletého kmínu, 2 polévkové lžíce soli

Postup: Křen očistíme, oloupeme a nakrájíme na hranolky. Lišky očistíme a větší přeřízneme napůl. Do čistých sklenic naplníme spolu s křenem a koprem (jednu celou snítku do každé sklenice). Všechny přísady na nálev, což je voda, ocet, cukr, pepře, bobkové listy, kmín a sůl, svaříme a po vychladnutí nalijeme do připravených, naplněných sklenic a dobře uzavřeme. Sterilujeme 20 minut při 80 °C.

Detail odstavce: Recepty
Zdroj: Houba liška obecná
Zveřejněno: 27.10.2014