Téma: 

sloní noha


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

SLONÍ NOHA

Je sloní noha jedovatá

Sloní noha jedovatá Není. Ale její pojídání nemusí udělat každému dobře.

Detail odstavce: Je sloní noha jedovatá
Zdroj: Sloní noha
Zveřejněno: 5.11.2014


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Nolina-svěšení listů

Nolina (sloní noha) mě začala svěšet listy,nejsou tak krásně nadýchané jako dřív.V čem je příčina? Brouky ani svilušky nepozoruji. Děkuji za odpověď

Zdroj: diskuze Nolina-svěšení listů
Odesláno: 13.2.2017 uživatelem Eva Kolajová
Počet odpovědí: 0

SLONÍ NOHA

Sloní noha nemoc

Rostliny napadají nejčastěji svilušky, které prozradí bílé pavučinky, nebo vlnatky, které tvoří bílou či načervenalou lepkavou hmotu.

Detail odstavce: Sloní noha nemoc
Zdroj: Sloní noha
Zveřejněno: 5.11.2014

SLONÍ NOHA

Sloní noha kde koupit semena

Zde můžete koupit semena sloní nohy.

Detail odstavce: Sloní noha kde koupit semena
Zdroj: Sloní noha
Zveřejněno: 5.11.2014

SLONÍ NOHA

Beaukarnea sloní noha

Beaucarnea recurvata pochází původem z Mexika a v přírodě ji můžeme spatřit v obřích rozměrech, kdy může dosahovat až 10 metrů, a věřte, že tato podívaná opravdu stojí za to. Rostlina je zajímavá obzvláště svým stonkem, který nápadně připomíná sloní nohu. Tato tlustá část slouží pro rostlinu jako určitý zásobník vody. Z kmene vyrůstají dlouhé listy, jejichž konce se stáčí zpět.

Detail odstavce: Beaukarnea sloní noha
Zdroj: Sloní noha
Zveřejněno: 5.11.2014

SLONÍ NOHA

Sloní noha semena

Výsev ze semen není obtížný, ale důležité je získat zdravá semena. Přesto se jedná o poměrně zdlouhavý proces. Jakmile však kmínky semenáčků dosáhnou velikosti třešně, je už zpravidla vyhráno. Rostlinky už mají určitou schopnost zásobit se vodou, takže snášejí v poněkud menším měřítku podobná pěstitelská příkoří jako v budoucnu dospělé rostliny.

Detail odstavce: Sloní noha semena
Zdroj: Sloní noha
Zveřejněno: 5.11.2014

SLONÍ NOHA

Pokojovka sloní noha

Nolina recurvata – Sloní noha – Beaucarnea gracilis, Calibanus hookeri pocházejí z Mexika a jsou příbuzné rostlinám agáve. Navzájem jsou si podobné, liší se ale především listy. Beaucarnea je má trávovité, široké asi 6 mm, zbarvené do šedozelena. Nolina má oproti tomu zelené listy široké až 20 mm. Rostliny brzy vytvářejí ztlustlý kmen, takzvaný kaudex. Na jeho vrcholu pak efektní růžici úzkých listů, dlouhých až 100 cm. U starších rostlin může docházet k rozvětvení, takže rostlina má vrcholů více. Tyto druhy jsou velmi nenáročné na pěstování.

Detail odstavce: Pokojovka sloní noha
Zdroj: Sloní noha
Zveřejněno: 5.11.2014

SLONÍ NOHA

Sloní noha péče

Rostliny vyžadují světlejší místo (přímé slunce v tomto případě, oproti většině ostatních sukulentů, není potřeba). Zálivku provádíme nejlépe nepravidelně. V létě můžeme rostlinu zalévat celkem často (přibližně 2x týdně). V zimě zálivku omezíme na jednou za 1–2 týdny. Nikdy rostlinu nezalévejte dříve, než substrát zcela vyschne. Delší sucho snášejí rostliny výborně, takže když zapomeneme, vůbec nic se nestane. Několikrát do roka můžeme rostliny přihnojit, nejlépe speciálním hnojivem pro kaktusy a sukulenty. Teploty by neměly klesat pod 10 °C. Mladé rostliny je vhodné každý rok přesadit. Starší rostliny stačí přesadit jednou za tři roky. Květináč použijeme jen o trochu větší, než byl předchozí. Jako substrát je vhodná směs zeminy pro vápnomilné rostliny a hrubozrnného písku v poměru asi 3 : 1. Tyto druhy se množí pouze semeny.

Detail odstavce: Sloní noha péče
Zdroj: Sloní noha
Zveřejněno: 5.11.2014

LIDSKÁ NOHA

Lidská noha - popis

Noha člověka se skládá v podstatě ze dvou hlavních částí, a to dolní končetiny tvořené stehnem, lýtkem a holení; a nohy, která se skládá z chodidla a nártu.

Detail odstavce: Lidská noha - popis
Zdroj: Lidská noha
Zveřejněno: 19.10.2017

LIDSKÁ NOHA

Anatomie nohy = dolní končetiny

Lidská noha se skládá z 26 kostí, 19 svalů a ze 107 vazů a je tvořena dvěma částmi, a to pletencem a kostrou volné dolní končetiny. Pletenec tvoří jediná velká kost, která vznikla tím, že srostly tři kosti v jednu (pánevní, křížová a spona stydká). Je třeba si také uvědomit, že dolní končetina je k trupu připevněna mnohem pevněji než ta horní.

Detail odstavce: Anatomie nohy = dolní končetiny
Zdroj: Lidská noha
Zveřejněno: 19.10.2017

ACHILLOVA PATA

Natržená Achillova šlacha

Natržená Achillova šlacha se léčí podobně jako její ruptura. Rozdíl je právě v tom, že u natržení, nebyla všechna vlákna šlachy přetržena, a tak lékaři obvykle nohu znehybní prostřednictvím sádry nebo ortézy do doby než dojde k tomu, aby vlákna šlachy opět srostla, což obvykle trvá zhruba 6 týdnů. Během léčby je nutné, aby byla noha zatěžována co nejméně, a proto obvykle pacient v této době využívá k chůzi berle. Po sundání sádry bývá nutná opět rehabilitace, protože za těch několik týdnů svaly na noze oslabily a je potřeba začít s pohybem nohy opatrně, aby se vlákna šlachy zcela nepřetrhla. V některých případech i natržená vlákna šlachy bývají řešena operativně. Natržení Achillovy šlachy je stejně bolestivé jako její ruptura a pokud bolest ani po rehabilitaci při sportu nepřestává, lékaři pak obvykle doporučují daný sport zcela vynechat.

Detail odstavce: Natržená Achillova šlacha
Zdroj: Achillova pata
Zveřejněno: 25.9.2017

JAK ODSTRANIT OTOK KOTNÍKU

Obecné rady pro všechny

Pitím citronového džusu, který má močopudné účinky, zmírníte otoky kotníků způsobené zadržováním tekutin. Dalšími přírodními diuretiky jsou mrkev, pórek, okurky, cibule a tuříny.

Připravte si teplou koupel, do níž dáte šest kapek geraniového, šest kapek citronového a tři kapky rozmarýnového oleje (nepoužívejte rozmarýnový olej v prvních dvaceti týdnech těhotenství).

Pijte denně jeden nebo dva šálky vlažného až studeného čaje z pampeliškových listů a řebříčku obecného.

Užívejte potravinový doplněk s pampeliškou, která má močopudné účinky či s vojtěškou, která brání zadržování tekutin v těle.

Kdy je nutná návštěva lékaře:

  • Stav se nelepší, nebo se zhoršuje.
  • Příznaky se objevily po nasazení nových léků.
  • Otéká jen jeden kotník.
  • Máte bolesti a otoky ve slabinách a v podbřišku.
  • Trpíte dýchavičností.
  • Těhotenství.
  • Noha nebo chodidlo znecitliví a pociťujete mravenčení.

Více se o této problematice dozvíte zde.

Detail odstavce: Obecné rady pro všechny
Zdroj: Jak odstranit otok kotníku
Zveřejněno: 8.2.2018

LIDSKÁ NOHA

Ortopedické vady nohou

Vady nohou jsou běžné u všech věkových skupin. Existuje jich velká řádka a velkou část z nich způsobuje nevhodná obuv. Příklady vady nohou u člověka:

pedes transversoplanus = příčně plochá noha

Příčně plochá noha vzniká poklesem přední příčně klenby, zároveň s tím se i celá přední část nohy rozšíří. K tomuto problému může dojít z vrozených příčin (klidně to může být i dědičné), ale člověk (hlavně tedy ženy) si příčně plochou nohu může způsobit sám hlavně nošením bot s vysokými podpatky, nebo se zúženou částí pro prsty. Plochou nohu může také způsobit nadváha a u dětí i předčasné a časté nošení bot. Není tedy vhodné, aby děti celý den pobíhaly v botách, doma by měly chodit i na boso, nejen v přezůvkách. Kromě toho, že poklesne klenba, dochází současně také i k otlakům a často také k deformaci prstů, případně i k útlaku nervu, který může způsobovat pocity bolesti při chůzi (obzvláště na podpatcích). Plochá noha může ale způsobovat také bolesti kolen, kyčlí, páteře, nebo i křeče v lýtkách. Každý člověk si sám může ozkoušet, jestli nemá plochou nohu. Stačí si prohlédnout otisk chodidla (samozřejmě bez bot!), plochá noha je širší než běžná fyziologická noha. Zároveň se dají ploché nohy cvičit, aby se jejich zdravotní stav nezhoršoval, případně se i zlepšil.

pes valgus = vybočená noha

Jedná se o to, že je noha vbočená směrem dovnitř. Tuto vadu způsobilo špatné postavení hlezenní a patní kosti, protože hlezenní kost vybočuje směrem k vnitřnímu okraji chodidla. Tento typ vady se objevuje ve většině případů u dětí, u dospělých je to málokdy, protože s přibývajícím věkem by se zesilováním svalstva a vazů měla napravit. Pokud by ale tato vada trvala do puberty, jedná se o předzvěst podélně ploché nohy.

pes planovalgus = podélně plochá noha

Jedná se o vadu typickou pro děti. Dochází při ní k zploštění vnitřní podélné klenby a zároveň je pata postavena výše a vybočuje. Vznik této vady ovlivňuje genetika, ale i to, jestli dítě nosilo v dětství kvalitní obuv správné velikosti. Tato vada se kromě vzhledové deformity může projevit i pocity únavy nohou, ale i bolestí v bérci, nebo v holeni. V horších případech ji může dokonce doprovázet i pocení a otékání nohou a vznik křečových žil. U podélně ploché nohy se rozlišují tři stupně vady podle závažnosti.

pes excavatus = lukovitá noha = vysoká noha

Jedná se obvykle o vrozenou vadu, kterou je ale nemožné odhalit u malých dětí. Vada je způsobená vrozenými poruchami míchy (v některých případech ale i získaných). Obvykle bývá znatelná až v době, kdy děti chodí do školy, protože v té době z nohy vymizí tukový polštář. Jedná se o výrazné vyklenutí podélné klenby a snížení přední příčné klenby, prsty se tak dostávají do flekčního postavení. V nejčastější a zároveň nejlehčí formě se projevuje vysokým nártem. Lukovitou nohu si ale člověk může způsobit i nošením menší obuvi, nebo se může projevit jako důsledek zánětu v plosce nohy.

vbočený malíček u nohy

Jedná se o vybočení malíčku směrem k sousednímu prstu, případně se může zvedat nad něj. Vbočený malíček způsobuje nevhodně zvolená obuv se zúženou špičkou právě v místě výskytu malíčku.

pes planus = podélně plochá noha

. Tato vada se ale může objevit i u dospělých, kteří tráví mnoho hodin denně stáním nebo chůzí, a kteří tím pádem nohu velmi přetěžují. Projevuje se stejně jako podélně plochá noha u dětí. Může ji také doprovázet pocit únavy nohou, bolesti, křečové žíly, otékání a pocení nohou.

deformace malíčku na noze

Deformace malíčku ale i ostatních prstů bývají zpravidla způsobené nošením nevhodné obuvi, která je buď příliš krátká, nebo je špičatá. Vzhledem k tomu může se stát, že prst se zdeformuje, nejčastěji do skrčeného tvaru, případně může vybočit ze správného směru růstu. U dětí deformace prstů nebývají tak časté, ale postupně s věkem jejich počet přibývá.

vbočené kotníky

Při této vadě dochází k tomu, že se kotníky vychylují ze směru růstu. Běžně se tato vada také označuje jako „šmajdání“. Pokud se objeví u dítěte, dá se obvykle ještě odstranit nošením pevné obuvi, která bude držet kotníky v rovině.

hallux vagus = vbočený palec

Jedná se o vychýlení palce směrem k sousednímu prstu. Toto vbočení palce obvykle způsobuje ochabnutí vazů a svalů. Vada vbočeného palce se nikdy nevyskytuje sama, vždy se pojí s problematickou klenbou. K vbočení palce obvykle dochází užíváním nevhodné obuvi, která má úzkou přední část, nebo dokonce velmi špičatou. Kromě vybočení palce se vada projevuje i bolestmi kloubu palce, otoky a kuřími oky. Vbočený palec postihuje častěji ženy než muže, ale může se objevit i u dětí, pokud nosí těsné ponožky. Vbočený palec se vyskytuje u dětí již v předškolním věku.

Detail odstavce: Ortopedické vady nohou
Zdroj: Lidská noha
Zveřejněno: 19.10.2017

LIDSKÁ NOHA

Anatomie nohy (chodidla a jeho hřbetu)

Popis

I nohu tvoří několik kostí, celkově se kostra nohy nazývá skeleton pedis. Noha je vlastně podkladem celé kostry člověka, a tak nese celou váhu lidského těla, proto je třeba, aby kosti byly odolné.

Části nohy

a) kosti

Nohu tvoří kotníky, kosti holenní a lýtkové, současně také několik kostí zánártních (= ossa tarsi), kostí nártních (= ossa metatarsi) a prstů (= phalanges). Kostí zánártních je v chodidlu 7 a počítají se od paty směrem dopředu. Největší z nich je kost patní (= calcaneus) a kost hlezenní (= talus), před nimi se nachází menší kost loďková (= os naviculare) a tři kosti klínové: vnitřní (= os cuneiforme mediale) střední (= os cuneiforme intermedium) a zevní (= os cuneiforme laterále), na stejné úrovni se také nachází kost krychlová (= os cuboideum). Před kostmi zánártními se nachází pět kostí nártních (= ossa metatarsi), každá z nich vede k jednomu prstu nohy. Samotné prsty jsou tvořeny několika články. Palec u nohy tvoří dva větší články, ostatní prsty jsou ale tvořeny již třemi kostními články.

b) klouby a vazy

Stejně jako ruka i noha obsahuje klouby, které ale nejsou v noze tak pohyblivé jako v ruce. Kosti chodidla vytvářejí nožní klenbu, která umožňuje pružné našlapování. Klouby pojí různé části kostí, například kloub spojuje kost patní s hlezenní a člunkovou, nebo kost patní s kostí krychlovou, kost krychlovou s kostí člunkovou, kost člunkovou s kostí klínovou, kost krychlovou s kostmi klínovými a kosti nártní s prstovými články.

c) svaly

U chodidla se rozlišují svaly podle toho, jestli se nachází na hřbetu nebo na chodidlové části. Na hřbetu se nachází krátký natahovač prstů (= musculus extensor digitorum brevis) a krátký natahovač palce (= musculus extensor brevis). V chodidlové části se vyskytuje odtahovač palce (= musculus abductor hallucis), přitahovač palce (= musculus adductor hallucis), krátký ohybač palce (= musculus digitorum brevis), odtahovač malíku (= musculus abductor digiti minimi V), krátký ohybač malíku (= musculus flexor digiti minimi brevis V), krátký ohybač prstů (= musculus flexor digitorum brevis), čtyřhranný sval chodidlový (= musculus quadratus plantae) a další mezikostní svaly.

Svaly jsou zde velmi důležité, protože udržují nožní klenby ve správném postavení. U svalů je důležité, aby byly pevné a současně i pružné. Pokud by byly ale dlouhodobě přetěžovány, může se stát, že způsobí i pokles nožní klenby, a tím i způsobí ploché nohy.

d) klenby

U nohy se rozlišuje vnitřní klenba, zevní klenba příčná přední klenba. Vnitřní klenba vede od spodního hrbolu patní kosti přes kost člunkovou, první kost klínovou k první kosti nártní. Zevní klenba také začíná u spodního hrbolu patní kosti a vede přes krychlovou kost až k páté kosti nártní. Příčná přední klenba je tvořená hlavičkami druhé až čtvrté nártní kosti. Tato klenba se dotýká země ve třech místech, a to na hlavičce první kosti nártní, na hlavičce páté nártní kosti a na spodním patním hrbolu. Tato klenba nemá u všech lidí stejný tvar, někdo ji může mít vysokou, někdo nízkou. Zároveň tato klenba nemusí mít stále stejný tvar, časem se může změnit.

Klenby chodidla se významně podílejí na pohybu člověka, umožňují mu pohodlnou chůzi i na tvrdé podložce, protože tlumí otřesy při chůzi. Klenby také chrání měkké části chodidla a zároveň určují i velikost a tvar nášlapné části chodidla.

Detail odstavce: Anatomie nohy (chodidla a jeho hřbetu)
Zdroj: Lidská noha
Zveřejněno: 19.10.2017

OTOK JEDNOHO KOTNÍKU

Otok pravého kotníku

Jak již bylo popsáno víše, otoku může mít různé příčiny, například z cévních příčin, ucpaná céva může být závažný stav, což by bylo vhodné konzultovat s lékařem, v tomto případě vzniká otok kotníku bez úrazu. Nebo otok jedné nohy vznikl jako reakce na nějaký proces v kloubu (ortopedická nebo revmatologická příčina).

Příčiny

Příčin může být celá řada od ploché nohy až po vyhřezlou meziobratlovou ploténku. Doporučuje se ortopedické, cévní či neurologické vyšetření, které určí další postup. Ledvinný původ u zcela ohraničeného a jednostranného otoku je velmi nepravděpodobný. Je-li nárůst otoku vlivem alkoholu, který má jednak vasodilatační účinky a jednak zvyšuje objem krevního řečiště, dochází v obou případech k přesunu tekutin z cév do podkoží a ovlivňuje to i hladina kyseliny močové.

Léčba

Otoky nohou se obvykle léčí lokálně analgetiky (gely- Ibalgin, Dolgit apod.), studenými obklady, klidem (neznamená to ovšem celodenní ležení na lůžku, ale obecně nepřetěžovat končetinu, nenosit těžká břemena, nechodit na dlouhé vzdálenosti). Přes noc otok většinou "oplaskne" (přece jen je více času noha v horizontální poloze), a přes den (zvláště v tomto horkém počasí) se otok postupně opět objevuje. Na léčbu otoků je vhodná lokální léčba, například 3 x denně Reparil gel, který velmi dobře snižuje otoky a regeneruje cévní systém.

Detail odstavce: Otok pravého kotníku
Zdroj: Otok jednoho kotníku
Zveřejněno: 25.8.2017

ODČERVENÍ LIDÍ

Vlasovci (filárie)

Vlasovci (filárie) jsou parazité obratlovců vyjma ryb. Žijí v tkáních, lymfatickém a krevním oběhu nebo tělních dutinách. K přenosu na svého hostitele využívají hmyz. Přenášeny jsou infekční larvy zvané mikrofilárie, které cirkulují krevním oběhem nebo migrují kůží hostitele po celém těle a stávají se snadno dostupnými krevsajícím přenašečům. Vyskytují se v tropických a subtropických oblastech. Některé druhy jsou významnými parazity zvířat i lidí. Takovým druhem je i vlasovec mízní (Wuchereria bancrofti), který napadá člověka a některé další primáty. Rozšířen je v tropických oblastech Afriky, Jižní Ameriky a Asie, s ohnisky výskytu i v Egyptě. Dospělci se vyskytují v lymfatickém řečišti, kde rodí larvy mikrofilárie, které se z lymfy dostávají do periferní krve. Během dne se zdržují v cévách plic. Jejich množství v krvi začíná stoupat v nočních hodinách, kdy se objevuje více přenašečů, kterými jsou různí komáři rodů Culex, Aedes, Anopheles a Mansonia. V oblastech, kde jsou přenašeči aktivní po celý den, jsou mikrofilárie vyplavovány do periferní krve i během dne. Počáteční stadium nákazy doprovází záchvaty horečky, třesavka a bolest hlavy a končetin. V chronické fázi dochází k zadržování lymfy v periferních částech těla a ke ztluštění a zhrubnutí kůže a rozvíjí se takzvaná elefantiáza („sloní noha“). Dochází k obrovskému zvětšení periferních částí, zejména dolních a horních končetin, penisu, prsů. Podobné onemocnění (včetně elefantiáz), ale s mírnějším průběhem způsobují v jižní a jihovýchodní Asii další druhy filárií, například Brugia malayi a Brugia timori. Loa loa neboli vlasovec oční je filárie vyskytující se u člověka a u některých dalších primátů v západní tropické Africe. Přenašeči jsou ovádi rodu Chrysops. Dospělci žijí v podkožním vazivu nebo ve spojivkovém vaku. Rodí mikrofilárie, které se dostávají do periferní krve, kde jsou nasávány přenašeči. Při výskytu v podkoží je přítomnost parazita provázena zánětlivými a bolestivými otoky (takzvané „kalabarské otoky“), které se mohou stěhovat. Oční forma s výskytem parazita pod spojivkou se projevuje pocity tlaku, pálením, záněty spojivek a poruchami vidění. Vlasovec kožní (Onchocerca volvulus) je nebezpečný parazit lidí a dalších primátů vyskytující se v tropické Africe a Střední a Jižní Americe. Nakaženo je přibližně 18 milionů osob. Přenašeči jsou muchničky rodu Simulium. Vývoj je vázán na prudce tekoucí řeky. Dospělí parazité jsou lokalizováni v podkožních nodulech (onchocerkomách), které vypadají jako kožní boule. Mikrofilárie se dostávají do okolní tkáně, někdy i do oka, kde vážně poškozují rohovku a sítnici. Neléčené onemocnění končí ztrátou zraku (takzvaná říční slepota).

Dalšími parazity, kteří mohou způsobovat filariózy, jsou vlasovci rodu Mansonella. Mansonella ozzardi je druhem napadajícím člověka i další primáty. Vyskytuje se ve Střední a Jižní Americe. Parazituje v tělních dutinách a podkožní tukové tkáni. Jako přenašeči působí muchničky rodu Simulium a pakomáři rodu Culicoides. Stejné hostitele napadá i Mansonella perstans neboli vlasovec kampalský, který je rozšířen v rovníkové Africe a Střední a Jižní Americe. Žije ve vazivu dutiny hrudní a břišní. Přenos infekční larvy je zprostředkován pakomáry rodu Culicoides. V porovnání s infekcemi způsobenými výše jmenovanými parazity má onemocnění vyvolané filáriemi rodu Mansonella mírnější průběh. Zmíněné parazitární nákazy vyvolané vlasovci se vyskytují v tropických a subtropických oblastech a lidé se s nimi setkávají pouze při zahraničních cestách. V posledních letech se ale i v našich zeměpisných šířkách objevují onemocnění, která jsou vyvolána parazity napadajícími za normálních podmínek zvířata. Mezi ně patří například dirofilarióza. Nejbližším místem výskytu byla dříve jižní Evropa. Vlivem změn klimatických podmínek dochází k rozšíření nemoci do dalších oblastí. Nebezpečí představuje i mnohem častější cestování do zahraničí se psy. Původci dirofilariózy jsou dva: Dirofilaria immitis, která způsobuje srdeční dirofilariózu, a Dirofilaria repens, která způsobuje podkožní formu nemoci. Hostiteli jsou různé šelmy (pes, vlk, kočka), ale napadnout mohou i člověka. Parazit je přenášen různými druhy komárů. Dirofilaria immitis je až 30 cm dlouhá a u postižených psů, koček nebo i fretek parazituje v krevním řečišti (například v cévách plic a srdci). U lidí nakažených touto dirofilárií se rozvíjí těžké onemocnění plic, které je třeba chirurgicky řešit. Dirofilaria repens se vyskytuje u psů a je u nás častější než Dirofilaria immitis. U psů způsobuje různé kožní změny a svědění. Pokud onemocní člověk, tak se mu tvoří uzlíky v podkoží. U lidí je častý i výskyt parazita v oku – pod rohovkou nebo pod spojivkou. Je to nepříjemný a bolestivý stav, který musí řešit oftalmolog.

Kožní testy na parazity se již nepoužívají. Doporučení na vyšetření stolice na parazity vám může dát prakticky lékař, v případě neochoty se objednejte na infekčním oddělení.

Detail odstavce: Vlasovci (filárie)
Zdroj: Odčervení lidí
Zveřejněno: 29.3.2018

AMARANT

Co je to amarant

Amarant se správně jmenuje laskavec, někdy se také označuje jako sloní ucho. Amarant je známý přibližně 8 000 let. V době Aztéků byl ceněn pro své výživné vlastnosti a oslavován jako potrava bojovníků. Největším pěstitelem této obiloviny je dnes Čína, dále pak Mexiko a Střední Amerika. Amarant můžete koupit v každé prodejně zdravé výživy.

Semínka amarantu jsou malá asi jako sezamová semínka a jejich barva se pohybuje od žluté po smetanovou. Laskavec chutná sladce až oříškově, tepelně upravená semínka jsou křupavá.

Amarant má největší obsah proteinů ze všech obilovin. Obsahuje esenciální aminokyselinu lysin, která se v ostatních obilovinách téměř nevyskytuje. Amarant rovněž patří k obilovinám s nejvyšším obsahem vlákniny. Je také zdrojem vápníku, hořčíku a kyseliny listové. Kromě toho obsahuje skvalen(nenasycený uhlovodík), který snižuje hladinu cholesterolu a pomáhá v boji proti rakovině.

Amarant se ve formě mouky používá na pečení. Semínka se dají opékat či dusit. Amarantová semínka chutnají lépe, když se vaří v tekutinách výrazné chuti, například v rajčatové šťávě. Amarant báječně zahušťuje polévky. Laskavec podušený nebo pečený s jinými obilovinami v jablečné šťávě podávejte s čerstvým ovocem. Nízkotučný smažený laskavec můžete připravit jako alternativu rýže. Semínka laskavce osmažená na pánvi pukají jako popcorn. Popraskaná semínka skvěle poslouží jako obal ryb či mas nebo jako křupavý posyp polévek, salátů či dušených pokrmů. Když uvařený laskavec vychladne, získá konzistenci želatiny, což lze využít při výrobě ovocných džemů bez pektinu a s minimem sladidel.

Amarant se pěstuje nejen pro svá semena, z nichž se vyrábí velmi kvalitní oleje a mouky, ale také pro své listy. V Karibiku a Asii se listy amarantu kvůli vysokému podílu vitamínu C a skvalenu používají jako listová zelenina.

Velikostí se semínka amarantu řadí někam mezi mák a sezam. Chuť mají sladce oříškovou. Vyskytují se v barevných variantách od smetanové přes žlutou a hnědou až k černé. Mohou se konzumovat přímo nebo je lze upravit vařením, dušením, pražit jako kukuřici. Ve studené kuchyni se může amarant přidávat do ovocných i zeleninových salátů, a to nejlépe osmažený. V této podobě se semínka mohou použít i k obalení masa a ryb. Před vařením amarant propláchneme studenou vodou, nasypeme do hrnce v poměru přibližně 1 díl semínek na 2 díly vody a vaříme zhruba 20 minut. Takto připravený ho pak můžeme přidat do rizota a karbanátků nebo použít jako přílohu, zavářku do polévky... Amarant lze připravit i nasladko jako kaši.

Amarantová mouka se používá nejčastěji ve směsi (ideálně v množství 20 %) s ostatními druhy při přípravě chleba, sladkého pečiva, sušenek, müsli tyčinek a podobně. Pouze z amarantové mouky pak můžeme připravit například vynikající bezlepkové palačinky.

Detail odstavce: Co je to amarant
Zdroj: Amarant
Zveřejněno: 12.5.2017

RECEPTY NA JEDNOHUBKY

Pomazánky na jednohubky

Pivní romadurová pomazánka

Ingredience: 2x sýr romadur, 250 ml piva, 100 g másla, půlka cibule

Postup: Sýry dáme do sklenice, zalijeme pivem, uzavřeme a necháme při pokojové teplotě uležet minimálně 5 dní. Když sýry změknou, slijeme nálev z piva a sýry přendáme do mísy. Rozmačkáme je vidličkou a vymícháme s máslem do hladka. Přidáme nadrobno nakrájenou cibuli a promícháme. Mažeme na pečivo, nejlépe na čerstvý chléb.

Pomazánka s kuřecím a uzeným masem

Ingredience: 200 g vařeného nebo pečeného kuřecího masa, 50 g vařeného uzeného masa, 2 lžíce ochucené majonézy, například tatarské omáčky, 1 lžičku kremžské hořčice, 4 rajčata, 2 sterilované okurky, 100 g pomazánkového másla, nadrobno nasekaný kopr, sůl

Postup: Kuřecí a uzené maso umeleme na masovém mlýnku a dáme je do mísy. Přidáme máslo, hořčici, sterilované okurky nastrouhané nahrubo, majonézu a sůl podle chuti. Z připravených surovin vymícháme hladkou pomazánku. Pomazánka skvěle chutná na opečených plátcích pečiva. Před podáváním posypte sekaným koprem a ozdobte kolečky čerstvých rajčat.

Sýrová pomazánka s tuňákem

Ingredience: 1 konzerva tuňáka v oleji, 120 g taveného sýra, 150 g rostlinného másla, 100 g nastrouhaného uzeného sýra, 1 lžičku hořčice, mletý pepř, pažitka na ozdobení

Postup: Část oleje z konzervy slijte, aby pomazánka nebyla příliš mastná. Tuňáka vyklopte do mísy. Cibuli nakrájejte nadrobno k rybímu masu a přidejte ji spolu s ingrediencemi k rybímu masu. Pomazánku důkladně promíchejte a nechte v lednici alespoň půl hodiny. Mažte na pečivo a ozdobte pažitkou.

Balkánská pomazánka

Ingredience: 200 g balkánského sýra, 180 g pomazánkového másla, sůl, 2 stroužky česneku, 1 lžíce olivového oleje, 6 sušených rajčat

Postup: Balkánský sýr rozdrobíme a smícháme s pomazánkovým máslem, přidáme najemno nasekaná sušená rajčata a lžíci olivového oleje, najemno nasekaný česnek a sůl, tu nemusíme. Řádně promícháme a natíráme na pečivo. Zdobíme sušenými rajčaty.

Ředkvičková pomazánka

Ingredience: 2 svazky ředkviček, 1 svazek naťové cibulky, 3 cm čerstvého křenu, 250 g polotučného tvarohu, sůl, pepř

Postup: Ředkvičky omyjeme a nastrouháme na hrubém struhadle, dobře vymačkáme přebytečnou vodu. Cibulku nasekáme najemno i s natí. Křen nastrouháme, všechnu zeleninu smícháme s tvarohem. Nakonec pomazánku osolíme a opepříme. Podáváme s pečivem, můžeme ozdobit kolečky ředkvičky a pažitkou.

Sloní mls

Ingredience: 2 lžíce octa, 2 lžíce kečupu, 2 lžíce hořčice, 2 lžíce majonézy, 2 lžíce oleje, 1 cibule, 4 sterilované okurky, 500 g měkkého salámu, pepř

Postup: Ocet, olej, kečup, hořčici a majonézu promícháme a vytvoříme základ pro pomazánku. Uzeninu, cibuli a 3 okurky nakrájíme na velmi drobné kostičky, můžeme i umlít. Nakrájené ingredience přidáme do připraveného základu, opepříme a vše důkladně promícháme. Kdo má rád ostré, může přidat feferonku. Mažeme na pečivo a zdobíme kyselou okurkou.

Drožďová pomazánka

Ingredience: 2 kostky droždí, 4 vejce, malá cibule, sůl, olej, pažitka

Postup: Cibulku nakrájíme nadrobno a necháme ji na oleji zesklovatět, poté přihodíme kousky droždí a chvilku podusíme, pak vmícháme vejce. Nakonec dochutíme solí a přidáme najemno nasekanou pažitku. Mažeme na pečivo a zdobíme petrželkou.

Detail odstavce: Pomazánky na jednohubky
Zdroj: Recepty na jednohubky
Zveřejněno: 30.3.2015

ACHILLOVA PATA

Ruptura Achillovy šlachy

Pod pojmem ruptura si je třeba představit přetržení či prasknutí Achillovy šlachy, což je velmi bolestivé a vážné onemocnění, které se nedá vyléčit během pár dní. Naopak léčba obvykle trvá několik měsíců a v řadě případů třeba i rok. K ruptuře Achillovy šlachy může dojít na několika místech, nejčastěji se Achillova šlacha přetrhne těsně nad patní kostí, protože v tomto místě je šlacha nejméně zásobená krví vlásečnicemi. K přetržení může dojít ale také v lýtkovém svalu, nebo může být šlacha dokonce odtržená od patní kosti.

Ke kterémukoliv z těchto přetržení Achillovy šlachy může dojít náhle a bez jakéhokoliv varování. Achillova šlacha totiž neobsahuje žádná nervová zakončení, a tak šlacha nebolí, dokud se nepřetrhne (= nenatrhne). K přetržení této šlachy dochází obvykle při nevhodném pohybu při sportu. Některé sporty jsou pro toto poranění rizikovější než jiné. Vesměs ale platí, že větší riziko je u sportů, kde sportovec častěji zničehonic mění směr svého pohybu (například kličky při basketu, fotbalu atd.). K přetržení Achillovy šlachy může dojít jak u profesionálních sportovců, tak i u rekreačních. Častější je toto poranění ale u rekreačních sportovců, kteří se nerozcvičují a nejsou na daný pohyb tak zvyklý. V podstatě se jedná o to, že nevhodnými pohyby a přetěžováním šlachy dojde ve vláknech Achillovy šlachy k různým trhlinkám, které jsou pak příčinou jejího přetržení. Aby k ruptuře Achillovy šlachy nedocházelo je vhodné se před každou sportovní aktivitou pořádně rozcvičit a po sportu provést strečink, provozovat pohyby při sportu správně (při běhu mít správné postavení nohou, dělat stejně dlouhé kroky), pomoc může i dodržování pitného režimu, protože pokud člověk málo pije, tak tělo automaticky do šlach dodává méně tekutin a tím šlachy začnou vysychat a nejsou tak pružné.

- příznaky

Ruptura Achillovy šlachy se pozná obvykle okamžitě, dojde totiž k velmi bolestivému prasknutí, které se projeví i bolestí v lýtku (jako kdyby člověka někdo do lýtka udeřil), zároveň je někdy toto prasknutí také slyšitelné. Toto bolestivé prasknutí někdy provází vznik krevní sraženiny (= modřiny) v místě prasknutí, hematom se ale neobjevuje u ruptury pokaždé. Ruptura Achillovy šlachy se také může projevit viditelnou deformací v místě prasknutí. Ruptura této šlachy může způsobit, že chůze po ruptuře achillovky bude extrémně obtížná, v některých případech i nemožná. V jiných případech ruptura nemusí mít tak drastický průběh.

- léčba

Léčba ruptury Achillovy šlachy je vždy zdlouhavá. Toto poranění navíc vyžaduje rehabilitaci. Obvykle léčba ruptury trvá několik měsíců, ale v některých případech se doba trvání léčby může přiblížit i roku.

Ruptura Achillovy šlachy se obvykle léčí operativně. Existují ale i případy, kdy operace není možná, a tak je náhradním řešením to, že se noha musí zafixovat tak, aby konce šlachy opět mohly srůst. Obvykle se k fixaci využívá sádrování. Nevýhodou této metody je to, že ne ve všech případech se funkce šlachy zcela obnoví.

Operace ruptury Achillovy šlachy se zpravidla provádí pod celkovou narkózou. V místě přetržení je vytvořen asi 10 cm velký otvor, kterým se šlacha sešívá. Pokud by se zjistilo, že se šlacha nejen přetrhla, ale že se i odtrhla od patní kosti, tak musí být k této kosti opět zafixována. Po operaci není pacient zcela pohyblivý, musí mít nohu danou v sádře, případně v ortéze. Obvykle to trvá zhruba 6 – 8 týdnů. Ani v sádře (v ortéze) nesmí být noha zatěžována, a tak je nutné používat berle. Po odstranění sádry je třeba nohu znovu rozpohybovat (stejně jako po zlomeninách), a tak následuje rehabilitace. Cílem rehabilitace je rozpohybovat zatuhlý kloub a znovu posílit nohu, která je dlouho indispozicí oslabená.

Achillova šlacha se po ruptuře pravděpodobně neobnoví na sto procent, ale správnou rehabilitací se dá docílit, že se pacient může vrátit k původním aktivitám bez omezení.

Detail odstavce: Ruptura Achillovy šlachy
Zdroj: Achillova pata
Zveřejněno: 25.9.2017

NEDOKRVOVÁNÍ KONČETIN

Cviky na prokrvení nohou

Zařaďte do svého každodenního harmonogramu sportovní aktivity a krevní oběh bude opět fungovat na 100%! Skvělou relaxaci i prokrvení organismu zaručuje také sauna a horká koupel s přidáním skořicového, rozmarýnového nebo levandulového vonného oleje. Nezapomeňte ani na pravidelnou masáž nohou a nošení teplých ponožek. Ti odvážnější mohou vyzkoušet akupunkturu!

K určení správné diagnózy a následné volby efektivní terapie je důležité provedení podiatrického vyšetření s komplexní diagnostikou pohybového aparátu.

Aktivní metody terapie – cvičení a rehabilitace – by měly být aplikovány dle kineziologického rozboru nejprve od nohou, které tvoří základnu pohybového systému, a následně se postupuje do vyšších pater – stehenní svaly, pánev, osový skelet. Cvičení a mobilizace se zaměřují na odstranění zjištěných problémů.

Aby byla odstraněna ztuhlost nohou, jsou cvičením svalového aparátu posilovány oslabené a protahovány zkrácené svalové skupiny. Tím je obnovována pružnost a normální tonus svalů nohy, přičemž se zlepší i krevní zásobení a inervace. Ztuhlost nohy bývá zapříčiněná spasmy a zkrácením drobných svalů nohy následkem nedostatečného prokrvení a nervové stimulace, kdy dochází k fibróze (zhuštění) podkoží a kloubních pouzder. Noha pak není pružná a není schopna se při chůzi přizpůsobit nerovnostem povrchu, a tím pádem je více náchylná úrazům.

Součástí cvičení je i mobilizace nohou, například cvičení se soft míčky, cvičení na nestabilních plochách, spirální dynamika, kinesiotaping. Pomocí kinesiotapingu lze dosáhnout stimulace receptorů s lepším vnímáním pohybu a následným uvolněním zkrácených struktur a mobilizací kloubů. Cvičení vycházející ze spirální dynamiky dbá na optimální zapojení svalů nohy i celé dolní končetiny s využitím spirálního principu ve všech etážích pohybového systému. Zásluhou navození koordinovaného pohybu a svalové rovnováhy lze spirální dynamikou řešit například odstranění blokád a bolestí pohybového aparátu, korekce vadného držení těla a podobně.

Při rehabilitaci v případě narušené funkce nohou a pohybového aparátu jsou využívány metody fyzikální terapie, zaměřené především na zlepšení trofiky, prokrvení a inervace periferie dolních končetin. Jedná se o různé typy elektroléčby (působení elektrického proudu na nervosvalovou soustavu) a vodoléčebné metody, jako například vířivku, 4komorovou lázeň, uhličité koupele, včetně suchých uhličitých koupelí a koupelí ozónem.

Detail odstavce: Cviky na prokrvení nohou
Zdroj: Nedokrvování končetin
Zveřejněno: 26.3.2018

SLÁVKY JEDLÉ

Ústřice jedlá

Původní území výskytu ústřice jedlé (Ostrea edulis) se rozkládá v Atlantickém oceánu od Norska po Maroko a zahrnuje celou oblast Středozemního moře. Výskyt ve volné přírodě je však spíše vzácností – převládá umělý chov, který je o něco náročnější než u ostatních druhů. Akvakultury ústřic jedlých se nacházejí podél atlantického pobřeží, zejména ve Francii. Mezi nejznámější oblasti patří Normandie, Bretaň a regiony Charente a Gironde. Chovu tohoto druhu se věnují i v Nizozemsku, Anglii, Irsku či Španělsku.

Konzumuje se maso, které je chráněné lasturou dorůstající velikosti 10 až 20 cm. Lastura má nepravidelný hruškovitý tvar, povrch lastury je z vnější strany drsný, hrubý, se šupinatou stavbou, často bílý, šedý až do žlutava zbarvený. Silnější lasturou přirůstá ústřice k podkladu, noha je zakrnělá, ústřice se nepohybuje.

Konzumuje se maso, které má lehce slanou až žádnou chuť. Ústřice vhodné ke konzumaci jsou ty, které musí být nejméně tři roky staré. Ústřice podržte v ústech na patře – nežvýkejte, chvíli je vychutnejte a poté spolkněte. Čerstvé znamená živé – usmrtí je až otevření lastury. Vsuňte tedy nůž do nejužšího místa, takzvaného zámku, a obě poloviny od sebe jemně oddělte. Druhým způsobem je otevření ze strany, ale tak skořápku spíš poškodíte. K otevření slouží speciální nůž (lámač) nebo špička pevného, ne příliš ostrého nože. Dbejte na to, abyste ve spodní hlubší lastuře, ve které se ústřice podávají, zachovali i jejich vlastní šťávu, která je pro gurmány opravdovou pochoutkou. Voda v uzavřené ústřici je totiž mořská voda smíšená s výměšky ústřice.

Čerstvost ústřic poznáte podle toho, že jsou lesklé a vlhké a voní po moři. Chlazené lastury jsou uzavřené. Pokud je otevřená, tak na ni poklepejte, pokud se zavře, je to v pořádku, ale pokud se nezavře, vyhoďte ji. Nesmí zapáchat. Barva není důležitá, liší se podle místa původu (šedá, bílá až žlutá barva).

Maso ústřice je obklopeno dvojicí skořápek, takzvanou lasturou s nepravidelným okrajem. Její tvar je protáhlý až hruškovitý. Vnější část má hrubý charakter se šupinatou strukturou. Vnitřní část lastury je hladká a má lesklý vzhled. Dorůstají velikosti 10 až 20 cm. Může se dožít i více než 20 let.

Kvalita ústřic je určena jejich tučností. V létě se ústřice nejedí kvůli tomu, že se rozmnožují a jsou nejtučnější. Jakmile se oteplí moře, tak ústřice začne nabývat na váze. Když ji tedy v létě otevřete, tak je celé její tělo tukem úplně obaleno.

Ústřice mají velký obsah cholesterolu. Dále obsahují sodík, jód, vápník, fosfor a vitamíny A, B1, B2.

Detail odstavce: Ústřice jedlá
Zdroj: Slávky jedlé
Zveřejněno: 30.5.2017

LIDSKÁ NOHA

Dolní končetina

a) kosti

Lidskou nohu tedy tvoří pánevní kost (tvořená kostí kyčelní, stydkou a sedací), stehenní kost (= femur), čéška (jablíčko = patela), lýtková kost (= fibula), kolenní kost (= tibia).

Stehenní kost je nejdelší kostí v lidském těle a nachází se v horní části dolní končetiny a je spojena s pánví a s čéškou, holenní a lýtkovou kostí. S pánví stehenní kost pojí kyčelní kloub, s čéškou a současně i s holenní a lýtkovou kostí ji zas pojí kolenní kloub. Pod kolenním kloubem se nachází dvě kosti, které společně tvoří kostru bérce. Jedná se o holenní kost a lýtkovou kost. Holenní kost se při pohledu na člověka nachází v přední části. Holenní kost se postupně rozšiřuje a ve své spodní části vybíhá ve vnitřní kotník směrem k palci. Naopak lýtková kost se při pohledu na člověka nachází v zadní části nohy a v dolní části vybíhá v zevní kotník směrem k malíčku.

b) svaly

Na dolní končetině se nachází velké množství svalů, a proto je vhodné je rozdělit do několika oblastí podle místa jejich výskytu na svaly u kyčelního kloubu, svaly stehna, svaly bérce a svaly nohy/chodidla.

Na stehně se svaly dělí na přední a zadní. Přední svaly tvoří čtyřhlavý sval stehenní (= musculus quadriceps femoris)sval krejčovský (= musculus sartorius). Zadní svaly stehna tvoří dvojhlavý sval stehenní (= musculus biceps femoris), sval pološlašitý (= musculus semitendinosus), sval poloblanitý (= musculus semimembranosus) a sval zákolenní (= musculus popliteus).

I svaly bérce se dělí na přední, zadní a zevní. Mezi přední svaly patří sval holenní (= musculus tikalis anterior), dlouhý natahovač prstů (= musculus extensor digitorum Lotus) a dlouhý natahovač palce (= musculus extensor hallucis longus). Mezi zadní bércové svaly patří trojhlavý sval lýtkový (= musculus triceps surae) tvořený z dvojhlavého svalu lýtkového (= musculus gastrocnemius) a z šikmého svalu lýtkového (= musculus soleus), a sval chodidlový (= musculus plantaris), zadní sval holenní (= musculus tikalis posterior), dlouhý ohybač prstů (= musculus flexor digitorum), dlouhý ohybač palce (= musculus flexor hallucis longus). Mezi zevní svaly patří dlouhý sval lýtkový (= musculus peroneus longus) a krátký sval lýtkový (= musculus peroneus brevis).

c) klouby a vazy

Dolní končetinu tvoří dva velké klouby, a to kyčelní kloub (= articulatio coxae)kolenní kloub (articulatio genus). Kyčelní kloub je současně největším kloubem v lidském těle a připojuje dolní končetinu k pánevním kostem. Kyčelní kloub umožňuje pohyby: ohnutí, natažení, otočení, odtažení i přitažení dolní končetiny. Kolenní kloub pak ke stehenní kosti připojuje holenní kost a kost lýtkovou. Kolenní kloub je silný a také je spojen s postranními vazy, zároveň také obsahuje ještě dva další samostatné vazy. Kolenní kloub navíc zajišťuje stabilitu celé dolní končetiny. Kolenní kloub zajišťuje dolní končetině ohnutí, natažení a i určitou rotaci.

d) cévy

Jako celým tělem i dolní končetinou musí proudit krev, k tomu slouží cévy různých velikostí a i funkcí. V této části těla se tedy samozřejmě nachází jak velké tepny a jejich drobnější formy (= artérie), tak i žíly (= vény) a menší vlásečnice (= kapiláry).

Velké tepny dolní končetiny mají za úkol dostat do dolní končetiny okysličenou krev přímo ze srdce. Samozřejmě, aby se z nich krev dostala do celé končetiny, musí z velké tepny přecházet do drobných tepen a pak i do vlásečnic. Ve vazivovém obalu tepen jsou také obsaženy různé nervy, které mají za úkol jak stahování cév, tak i jejich roztahování. Pod obalem se nachází vazivo a elastická vlákna, středem tepny samozřejmě proudí krev. Žíly nepřivádí okysličenou krev do dolní končetiny, ale odvádí ji z dolní končetiny do duté žíly. Mezi nejdůležitější žíly v dolní končetině patří přední a zadní holenní žíla, zákolenní žíla a stehenní žíla. Fungují zde ale i povrchové žíly, které například spojují vnitřní kotník se stehenní žílou a vnější kotník se zákolenní žílou. Cévní systém dolní končetiny tvoří také drobné vlásečnice, které zde prostupují všemi tkáněmi kromě pokožky. Do tkání se jimi dostává kyslík i živiny a z tkání pak naopak oxid uhličitý a odpadní látky.

e) nervy

Do dolní končetiny vedou mozkomíšní periferní nervy vycházející z pleteně bedernípleteně křížové. Z pleteně bederní vychází nerv stehenní, který ovlivňuje přední stranu stehna a zároveň i svaly na vnitřní straně stehna. Z pleteně křížové vychází nervy hýžďové i nerv sedací (známý také pod latinským názvem ischiadicus), nerv holenní, který ovlivňuje zadní stranu stehna a bérce, nerv lýtkový, který má dvě části a to povrchovou, která ovlivňuje svaly lýtkové, a hlubokou, která ovlivňuje svaly na přední straně bérce a na hřbetu nohy.

Detail odstavce: Dolní končetina
Zdroj: Lidská noha
Zveřejněno: 19.10.2017