Smil italský (Helichrystum italicum) je nepříliš známá bylinka z čeledi hvězdicovité (Asteraceae). Rostlina se svými listy podobá levanduli či rozmarýnu. Je to stálezelený polokeř, který dorůstá do výšky až 60 cm. Kvete od léta do podzimu krásně žlutými kvítky. Pochází z Turecka. Roste ale i v dalších částech Asie, běžný je rovněž v Malajsii a v celém Středomoří.
Co je to smil italský
Smil italský je známý také pod názvem italské maggi či kari bylinka, v anglickém jazyce se nazývá curry plant. Bylina je nejaromatičtější po dešti. Možná znáte smil i ze suchých vazeb, v nichž doslova svítí jeho žluté květenství. Díky tomu, že si po usušení zachovává nepoškozený vzhled a barvu, se mu říká i nesmrtelka. Tato rostlina z čeleď hvězdicovité má keřovitý, kompaktní a mírně převislý vzrůst a její stříbřité zbarvení stonků i listů ji doslova předurčuje k dekorativním účelům. Kvůli chuti připomínající kari se zase smil využívá při přípravě orientálních pokrmů. Koření se jím rýže, velmi vhodný je do jídel z drůbeže a ryb, do grilovacích marinád, majonéz, polévek, omáček, zeleninových i masitých pokrmů. Celoročně lze přidávat jeho čerstvé či usušené lístky do řady pokrmů, oblíbený je zejména do polévek místo maggi. Provoní také brambory. Má podobně hořkou chuť jako pelyněk nebo šalvěj.
V naší poradně s názvem SMIL ITALSKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ema.
Dobrý den, Smil italský pěstuji asi tři roky, je bezvadný čerstvý i sušený do mnoha jídel, nahrazuje kupované Maggi. Keřík je už dost velký, máte někdo zkušenost se stříháním-úpravou keře? Radili mi na jaře ho úplně setřihnout, že znovu obrazí.Prosím, poraďte. děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Helichrysum italicum je skutečně úžasná rostlina. Když je umístěna na místě, kde může přijímat sluneční svit alespoň 6 hodin denně, tak bujně roste a může dorůst až 60 cm na výšku a šířka keře může dosáhnout až 90 cm. Nezřídka může tato rostlina přerůst původní očekávání a je třeba ji trochu prostříhat. Střih proveďte před sezónou podle libosti. Rostlina obrazí s novými výhony.
Smil italský má nejraději suchá, slunečná místa s písčitou půdou, která by měla být dobře propustná. Nevadí mu ani kyselejší půdy. Pokud jej budeme vysazovat na záhon nebo do skalky, měla by být vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami alespoň 30 cm. Někdy se doporučuje smil pěstovat raději v květináčích, abychom ho mohli na zimu schovat před mrazem. Odolá totiž teplotám jen do -10 °C, poté promrzají i kořeny a rostlina odumírá. Pří mírnější zimě postačí rostlinky na záhoně přikrýt. Zálivku vyžaduje smil pravidelnou, ale mírnou, je totiž velmi háklivý na přemokření, v takovém případě jej napadá plíseň šedá. Jedná se o bylinku (magi).
Ve svém příspěvku SMIL ITALSKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ema.
Dobrý den, Smil italský pěstuji asi tři roky, je bezvadný čerstvý i sušený do mnoha jídel, nahrazuje kupované Maggi. Keřík je už dost velký, máte někdo zkušenost se stříháním-úpravou keře? Radili mi na jaře ho úplně setřihnout, že znovu obrazí.Prosím, poraďte. děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hloupej?Honza.
"P.S." - ne rada, ale prosbička : jestli zbylo / zbude pár kousků "ze střihu" přidej prosím do "pytlíku od rohlíků" vlhkej pap. ubrousek / kapesník /"hajzlpap." a obětuj "pár k" na obálku a známku, a pošli dopisem na J. Alter, Bradné E4, 33901 Čachrov i s mail adr. = když "se chytí", tak máš "k dispozici "víkend? na Šumavě" - detaily prozradím :-) mailem :-) - díky i za snahu :-)
Jak uchovat tibetskou houbu, když jedu na dovolenou?
Záleží především na délce dovolené a na tom, zda se jedná o dny nebo týdny.
Při krátké dovolené do jednoho týdne je nejbezpečnější uložit tibetskou houbu do lednice v malém množství mléka. Nízká teplota zpomalí fermentaci a kultura zůstane aktivní. Při delší dovolené je vhodnější hibernace v mléce nebo dlouhodobé metody, aby se houba zbytečně nevyčerpala.
Jak dlouho vydrží tibetská houba bez mléka?
Tibetská houba bez mléka vydrží jen velmi krátkou dobu a není to vhodný způsob uchování.
Bez přístupu k živinám houba rychle slábne. Při pokojové teplotě může být vážně poškozena už během jednoho dne. Pokud potřebujete houbu uchovat, vždy musí být buď v mléce, usušená, nebo zmražená. Dlouhodobé skladování bez mléka houbu zničí.
Je rozdíl mezi tibetskou houbou a kefírovou houbou?
Ne, tibetská houba a kefírová houba jsou totéž, liší se pouze názvem.
Oba názvy označují stejnou symbiotickou kulturu bakterií a kvasinek, známou také jako kefírová zrna. Rozdílné pojmenování vychází z tradice a regionu, nikoli z biologických rozdílů. Z hlediska uchování, péče i výroby kefíru se s nimi zachází naprosto stejně.
Jak poznám, že je tibetská houba ještě v pořádku?
Zdravá tibetská houba má pevnou strukturu, světlou barvu a jemně kyselou vůni.
Houba by měla připomínat květák, být bělavá až krémová a neměla by zapáchat. Varovným signálem je hnilobný zápach, slizký povrch nebo změna barvy. Pokud se tyto příznaky objeví, je potřeba zhodnotit, zda má ještě smysl kulturu zachraňovat.
Proč tibetská houba zapáchá?
Zápach je nejčastějším signálem, že s houbou není něco v pořádku.
Mírně kyselá kefírová vůně je normální. Ostrý, zatuchlý nebo hnilobný zápach ale značí špatné podmínky, přehřátí nebo dlouhé hladovění. V takovém případě je nutné houbu opláchnout, dát do čerstvého mléka a sledovat, zda se stav zlepší.
Lze tibetskou houbu usušit a znovu oživit?
Ano, sušení je osvědčený způsob dlouhodobého uchování tibetské houby.
Správně usušená houba vydrží měsíce až roky. Při reaktivaci je nutné počítat s tím, že první kefíry budou slabé a aktivita se bude vracet postupně. Pokud se po několika dnech neobjeví žádné známky fermentace, kultura už nemusí být životaschopná.
Je mražení tibetské houby bezpečné?
Mražení je bezpečné, ale slouží spíše jako záloha než běžná metoda.
Zmražená tibetská houba se po rozmrazení probouzí pomalu a návrat do plné kondice může trvat týdny. Výhodou je dlouhá doba uchování. Nevýhodou je vyšší riziko, že se část mikroorganismů neobnoví. Proto se mražení hodí hlavně jako pojistka.
V naší poradně s názvem HORTENZIE NÁROKY NA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Evelina Krejčová.
Prosím o radu. Zásilkovou službou zahradnické firmy jsem obdržela hortenzii "Vanille Fraise", která přišla v malém květináčku, dosti vyschlá. Protože chyběl návod k jejímu uchování do jara, kdy bude pravděpodobně vhodný čas na její zasazení do zahrady, prosím o radu, jak ji nejlépe uchovat v bytě do této doby. Firmě, která hortenzii dodala příliš nedůvěřuji, proto se obracím o radu na vás. S pozdravem a díky za odpověď E.Krejčová.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zasaďte hortenzii hned na své stanoviště, i když je právě začátek podzimu. Vykopejte díru tak hlubokou, aby se do ní vešel celý kořenový bal, a aby byla 2 až 3 krát tak široká, jako je její kořenový bal. Nastavte rostlinu v díře a naplňte ji z poloviny půdou. Pak přilijte vodu a počkejte než se vsákne. Pak zeminou naplňte zbytek díry. Je-li sucho a nebo stanoviště je suché, tak rostlinu občas zalijte až do prvních mrazů. Těsně před prvními mrazy hortenzii zakryjte mulčovací kůrou do výšky 40 - 60 cm a odkryjte až na jaře. Takto budete mít ze své hortenzie příští rok pěknou radost.
Chcete-li sušit smil italský (Helichrysum italicum), stonky seřízněte, když jsou květy zavřené, ale připravené k rozevření, a poté je zavěste dnem vzhůru na chladném, tmavém a dobře větraném místě. Tím se zachová barva a tvar květu a stonky se budou při sušení i nadále mírně otevírat, což jim dodá nadýchaný vzhled.
Načasování sklizně
Optimální fáze
Stonky seřízněte, když jsou květy zavřené, ale zdají se být připravené k rozevření, ne až když jsou plně otevřené.
Proč?
Tím zajistíte, že si květy během sušení dobře zachovají barvu a tvar a neztratí okvětní lístky.
Stříhání a svazování
Ostré zahradnické nůžky: Používejte ostré zahradnické nůžky nebo nůžky pro čisté řezy.
Délka stonku: Stonky seřízněte na délku, která umožňuje snadné zavěšení (např. kolem 30 cm).
Vyhněte se příliš nízkému řezu: Ponechte na rostlině nějaké listy, abyste v příští sezóně podpořili opětovný růst.
Svazování: Sbírejte stonky do malých svazků (např. 8–10 stonků).
Zajištění: Svazky svažte provázkem nebo provázkem.
Sušení
Umístění: Svazky zavěste dnem vzhůru na chladném, tmavém a dobře větraném místě.
Cirkulace vzduchu: Dobrá cirkulace vzduchu je zásadní pro prevenci plísní.
Nevystavujte přímému slunečnímu záření: Přímé sluneční světlo může způsobit vyblednutí květů.
Doba schnutí: Doba schnutí se může lišit v závislosti na podmínkách, ale obvykle trvá několik týdnů.
Po sušení
Změna barvy: Sušené květiny mohou ztratit zářivost barev a vůni.
Skladování: Sušené květiny skladujte na chladném a suchém místě, aby si zachovaly svůj vzhled a zabránily jejich křehkosti.
Použití: Sušené květy smilu italského se skvěle hodí na věnce, kytice a další dekorativní aranžmá.
Květy i listy se sbírají nejlépe za slunečného dne, suší se kvůli obsahu silic při teplotě nepřesahující 35 °C.
Účinky: Vnitřně se smil využívá v podobě čaje proti křečím, a to především při menstruačních obtížích. Obsažené hořčiny pak podporují tvorbu žluči a stimulují činnost jater. Konzumace čaje rovněž pomáhá při migrénách a neuralgiích, doporučuje se i na odhlenění při kašli.
Suroviny: menší hrst listů smilu, 250 ml vroucí vody
Postup: Čerstvé listy zalijte vroucí vodou, přikryjte a nechte louhovat po dobu 10 minut.
Smil italský se může množit jak řízky, tak semeny. Pro řízkování smilu jsou ideální polodřevnaté stonky odebrané v létě, zatímco semena by měla být vyseta do skleníku v únoru nebo březnu.
Množení řízkováním
Načasování
Pro dosažení nejlepších výsledků odebírejte polodřevnaté řízky v létě nebo začátkem podzimu.
Výběr stonku
Vyberte zdravé, nekvetoucí výhonky, které jsou dlouhé 10–15 cm a mají více listových uzlů.
Příprava
Použijte čisté, ostré nůžky nebo zahradnické nůžky k provedení řezu těsně pod listovým očkem. Odstraňte spodní listy, abyste zabránili hnilobě po umístění do kořenového substrátu.
Substrát
Použijte dobře propustnou směs pro množení, například směs rašeliny a perlitu.
Kořenový hormon
Zvažte použití práškového kořenového hormonu pro podporu rychlejšího vývoje kořenů.
Prostředí
Řízky umístěte na světlé, ale stinné místo a ujistěte se, že kořenový substrát zůstane vlhký, ale ne přemokřený. Rosení může pomoci udržet vlhkost. Vyhřívání kořenové zóny může také urychlit proces zakořenění.
Péče
Řízky pravidelně roste a v případě potřeby lehce zaléváte.
Přesazování
Jakmile se kořeny vyvinou, řízky opatrně zasaďte do jednotlivých květináčů s vhodnou substrátovou směsí.
Množení semeny
Semena smilu vysejte uvnitř ve skleníku v únoru nebo březnu. Použijte dobře propustnou směs pro pěstování semen a semena zasejte na povrch, jemně je zatlačte. Zajistěte teplé, světlé místo s nepřímým slunečním zářením. Klíčení lze zlepšit použitím vlhké kopule nebo zakrytím plastem. Půdu udržujte trvale vlhkou, ale ne přemokřenou. Jakmile sazenice vyvinou několik párů pravých listů, lze je přesadit do jednotlivých květináčů. Jakmile rostliny zakoření, zajistěte jim dostatek slunečního světla.
Smil je rovněž známá léčivka. Inhaluje-li se, pomáhá při bronchitidě, čaj ze smilu se užívá k pročištění průdušek. Používá se také při přípravě koupelových a masážních olejů vhodných zejména při únavě, nespavosti a stresu.
Minule jste nám podrobně vysvětlila, jak založit vinici, jak provést výsadbu a jak se o mladé keře starat. Kde získáme sazenice?
Většina zájemců o výsadbu vinic si sadbu koupí; ti, co chtějí vysazovat větší výměru vinic, si ji raději předem objednají u školkaře. Školkaři, jakožto výrobci sazenic, si musí nejprve zajistit zdravý školkařský materiál, tzn. podnože a rouby příslušných odrůd. Garanty za množství a hlavně kvalitu školkařského materiálu jsou tzv. udržovatelé, většinou šlechtitelé, kteří mají dostatečně velké výsadby jednotlivých odrůd a provádějí na nich negativní selekci. To znamená, že vyřazují keře, u kterých se vyskytnou virová či jiná onemocnění, přenositelná tímto materiálem. Touto činností garantují, že rostlinný materiál, který od nich odchází, je zdravý.
Podnožová réva:
Kontroluje to ještě někdo?
Ano, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, zkráceně ÚKZÚZ. Takže školkařům můžeme důvěřovat. Školkaři pak produkují vlastní révové sazenice. Jde o poněkud komplikovaný proces. Nejprve odstraní všechna očka z podnoží a rouby rozstřihají na jednooké části. Pak spojí podnože a rouby – jde tedy o roubování, i když vinaři pro tento krok používají historický výraz: „štěpování“. Je možné to dělat anglickou, čili jazýčkovou kopulací – to je vhodné jen pro malé partie, protože je to časově náročná práce a ještě k tomu se to musí umět. Ve školkách se proto místo nožů používají štěpovací strojky, které nařezávají určitým způsobem, kdy vzniká řez ve tvaru řeckého písmene omega. Ve srovnání s ručními štěpaři jsou štěpovací strojky mnohem výkonnější, a dokonce umí zasouvat rouby do podnoží.
Spojení podnože a roubu štěpovacím strojkem:
Ať už se provádí štěpování ručně nebo strojově, místo spojení se ihned naparafínuje, aby spoje nevysychaly. „Štěpovance“ (podnože spojené s rouby) se ukládají do beden, ve kterých ve vhodnou dobu následuje proces stratifikace. Tím se rozumí, že štěpovanci jsou po určitou dobu vystaveni vyšším teplotám (okolo 30 °C), aby se začal vytvářet kalus – pletivo, jehož prostřednictvím obě části spolu srostou za zvýšených vlhkostních podmínek. Tvorba kalusu se musí kontrolovat. Později začínají rašit očka na roubech – to je signál pro snížení teploty prostředí. Jakmile se vytvoří kalus po celém obvodu štěpovaného místa, stratifikace je ukončena.
Naparafínované vrcholky roubovanců ve stratifikačních bednách:
Při stratifikaci tedy obě části srostou. Narostou při ní už i kořeny?
Mohou narůst, ale nemusí. Pokud ano, bývá to jen pár kořínků, které by rostlinu určitě nevyživily.
Kontrolní signály: jak poznat, že je houba v pořádku
Při jakémkoli způsobu uchování je důležité houbu vizuálně a čichově kontrolovat. Tibetská houba dává velmi dobře najevo, když se s ní něco děje.
Vzhled: houba má mít pevnou, květákovitou strukturu.
Barva: bělavá až krémová, bez šedých nebo zelených skvrn.
Vůně: jemně kyselá, kefírová.
Varování: ostrý zápach, slizký povrch, změna barvy.
Pokud se objeví silný nepříjemný zápach nebo slizká konzistence, je potřeba zpozornět. Tyto signály často znamenají, že zvolený způsob uchování není vhodný nebo že byla kultura vystavena nevhodným podmínkám.
Jak již bylo popsáno, bylinka se využívá jak v kuchyni k dochucení pokrmů, tak v léčitelství. Z účinných látek se ve smilu vyskytují především silice (pineny, eugenol, geraniol), dále hořčiny a flavonoidy.
V současné době se zapomíná na využití této bylinky k léčbě, což je velká škoda. Vnitřně pomáhá proti křečím, zvláště při menstruačních obtížích. Vzhledem k obsahu hořčin podporuje tvorbu žluči a stimuluje činnost jater. Dále rovněž uklidňuje při migrénách a neuralgiích. Čaj ze smilu se doporučuje i na odhlenění při kašli.
Důležitý je také zevní účinek, a to jednak antibakteriální, fungicidní a protizánětlivý při artritidě a revmatismu, jednak hojivý na hematomy, popáleniny a jizvy. Zklidňuje i rozpraskanou kůži.
Používá se i při přípravě koupelových a masážních olejů vhodných při únavě, nespavosti a stresu. Regenerační účinky olejů obsažených v květech smilu našly své využití v kosmetice. Květy pomáhají proti volným radikálům i tvorbě vrásek. Jejich destilací se získává jeden z nejdražších esenciálních olejů, který prý pomohl zregenerovat tělo i ducha už antickému hrdinovi Odysseovi.
Účinky: Regenerační účinky olejů obsažených v květech smilu se využívají v kosmetice, přičemž pomáhají proti volným radikálům i tvorbě vrásek. Jejich destilací se získává jeden z nejdražších esenciálních olejů.
Recept: Čistý esenciální olej ze smilu italského (Helichrysum italicum) je velmi vzácný a cenný - destilací květů se ho získá pouze 0,05 %. Vzhledem k různorodým a uznávaným účinkům je velmi účinné mít ho s sebou na cestách - působí protizánětlivě, má uvolňující, antialergické, antimykotické, antiekzematické a antioxidační účinky, působí jako expektorans a chrání pokožku i cévy. Doma olej nelze připravit, můžete si jej ale koupit ve specializovaných prodejnách.
Rozmarýn a tymián patří mezi trsnaté druhy bylinek. Velikost nádoby volte podle toho, co v ní chcete pěstovat. Do truhlíku o délce asi 30 cm se vejdou 3 slaběji rostoucí bylinky (jako jsou pažitka, kopr, petržel, tymián, rozmarýn), do nádoby o délce zhruba 60 cm vysaďte 4 bujněji rostoucí (oregano, šalvěj, libeček, smil italský). Některé bylinky lze přezimovat, a to nejlépe v chladné a světlé místnosti, s omezenou zálivkou. Platí to například o tymiánu a rozmarýnu, tyto bylinky neseřezávejte.
Během vánoc a adventu úplně postačí, když cukroví dáte do papírové krabice na dorty, kterou dáte do pevného igelitu a takto zabalené to dáte do stínu na balkon. Mírný mráz ani déšť tomu nevadí. Domů si vždy naberte jen tolik, kolik sníte za jeden den.
Pokud vám zbyde cukroví po vánocích, tak pro jeho uchování je nejlepší hluboké zmrazení ve vakuové misce. O velikonocích nebo na Valentina pak budete mile překvapeni jeho čerstvostí a skvělou chutí.
Dýně hokaido se nemusí vždy zaštipovat, ale bez tohoto zásahu většinou vytváří mnoho menších plodů, které nestihnou rovnoměrně dozrát.
V praxi záleží hlavně na cíli pěstování. Pokud máš silnou rostlinu na kompostu a dlouhé teplé léto, můžeš hokaido nechat růst volně. V běžných českých podmínkách ale zaštipování dýní pomáhá směrovat energii do menšího počtu plodů, což vede k lepší chuti, barvě a využití v kuchyni.
Kdy je nejlepší čas na zaštipování hokaida?
Nejlepší čas na zaštipování hokaida je ve chvíli, kdy už má rostlina nasazené plody a je zřejmé, kolik jich dokáže uživit.
Obvykle se jedná o období přibližně 6–8 týdnů po výsadbě, v závislosti na počasí. Pokud zaštipuješ příliš brzy, rostlina ještě nemá vytvořenou dostatečnou sílu. Naopak pozdní zásah má už jen malý efekt. Správné načasování je klíčové pro velikost plodů i jejich dozrání.
Kolik plodů mám nechat na jedné rostlině hokaida?
Optimální počet plodů hokaida závisí na síle rostliny a stanovišti, neexistuje jedno univerzální číslo.
Na silné rostlině na kompostu se osvědčilo ponechat 4–5 plodů. Na běžném záhonu spíše 3–4 kusy. Pokud je půda slabší nebo léto chladnější, je bezpečnější nechat jen 2–3 dýně. Menší počet plodů znamená vyšší koncentraci chuti a lepší využití pro buchtu z dýně hokaido nebo pečení.
Proč mi hokaido zůstává zelené?
Zelené hokaido většinou znamená, že plod nestihl dozrát, často kvůli přetížené rostlině nebo krátké sezóně.
Nejčastější příčinou je příliš mnoho plodů na jedné rostlině. Energie se rozdělí a žádný plod se plně nevyvine. Zelené hokaido má slabší chuť a nižší nutriční hodnotu. Pro sladké recepty, jako je dýňová buchta hrníčková, se nehodí. Řešením je včasné zaštipování a redukce plodů.
Je zelené hokaido jedlé?
Ano, zelené hokaido je jedlé, ale jeho využití je omezené a chuťově slabší.
Zelené plody se hodí spíše na vaření nebo rychlé restování, nikoli na sladké recepty. Dužina bývá tužší a méně aromatická. Pokud chceš hokaido používat na polévku nebo dezerty, je vždy lepší počkat na plně vyzrálé, oranžové plody.
Jak poznám, že je dýně hokaido zralá?
Zralá dýně hokaido má sytě oranžovou barvu a suchou stopku, která se začíná zatahavat.
Dalším znakem je tvrdá slupka, do které nejde snadno zatlačit nehtem. Zralé hokaido při poklepání zní dutě. Právě takové plody jsou ideální na uskladnění dýně hokaido i dlouhodobé kuchyňské využití.
Jak dlouho vydrží dýně hokaido uskladněná?
Při správném skladování vydrží dýně hokaido 2 až 4 měsíce, někdy i déle.
Klíčem je suché, větrané místo s teplotou kolem 10–15 °C.
