Solární topné systémy používají vzduch jako plynulý přenos solární energie. Solární vzduchové kolektory mohou přímo vytápět jednotlivé místnosti, nebo mohou popřípadě ohřívat proniknutý vzduch do ventilátoru, nebo být zdrojem vzduchu tepelného čerpadla, prostřednictvím cívky.
Vzduchové kolektory produkují teplo dříve a zároveň déle než kapalinový systém, tímto mohou produkovat více použitelné energie během topné sezóny, než kapalinové systémy stejné velikosti. Také na rozdíl od kapalinových systémů jsou systémy stlačeného vzduchu chráněny před mrazem a drobné úniky, z kolektoru nebo přívodního potrubí, nezpůsobují výrazné problémy, i když dojde ke snížení výkonu. Nicméně, vzduch je méně účinné přenosné zařízení tepla než kapalina, takže solární kolektory vzduchové pracují při nižší účinnosti, než kapalinové solární kolektory.
Ačkoliv některé rané vzduchové solární systémy používaly vyhřáté kameny (lože hornin) k uchovávání energie, přesto není tento způsob doporučován, protože je neefektivní, může způsobovat problémy s kondenzací a plísněmi v loži hornin a má nežádoucí účinky, této vlhkosti a plísní, na kvalitu vzduchu.
Solární vzduchové kolektory jsou často zabudovány do stěn nebo střech, bývají skryté. Například mohou být pod taškami na střeše, kde je při proudění vzduchu využíváno teplo absorbované do tašek.
Většina topných solárních systémů jsou ohřívače vzduchu přímo v místnosti, ale i relativně nová zařízení vzduchových kolektorů mají omezené použití v domácnostech.
Ohřívače vzduchu v místnosti
Vzduchové kolektory pro vytápění jednoho nebo více pokojů lze instalovat na střechu nebo na vnější zdivo (směrované na jih). Přestože jsou k dispozici pro instalaci tovární kolektory, jste-li kutil, můžete se rozhodnout postavit a instalovat svůj vlastní vzduchový kolektor.
Kolektor se skládá z vzduchotěsného, izolovaného rámu a černé kovové desku, která absorbuje teplo přes sklo před ní. Sluneční záření ohřívá desku, která ohřívá vzduch v kolektoru. Ventilátor táhne vzduch z místnosti do kolektoru a vyfukuje ho zpět do místnosti. Střešní kolektory vyžadují potrubí, jimž proudí vzduch mezi jednotlivými místnostmi. Nástěnné kolektory jsou umístěny přímo na jižní zdi a otvory jsou prořezány stěnou, pro přísun vzduchů do kolektorů a dodávku tepla to místnosti.
Jednoduché boxy okenních kolektorů se vejdou do stávajícího okenního otvoru. Mohou být aktivní (pomocí ventilátoru) nebo pasivní. U pasivních typů vzduch vstupuje do spodní části kolektoru, zahříváním se zvedá a proudí do místnosti. Přepážka nebo klapka zabraňuje proudění vzduchu z místnosti zpět do panelu, když nesvítí slunce. Tyto systémy poskytují pouze malé mno
Solární kapalinové kolektory jsou nejvhodnější pro ústřední vytápění. Fungují stejně jako domácí sluneční systémy pro ohřev vody. Nejčastější jsou ploché kolektory, ale k dispozici jsou také vakuové trubice a koncentrované kolektory. V kolektoru přenáší teplo „pracovní” tekutina, jako je voda, nemrznoucí směs, nebo jiné typy kapaliny, pohlcující sluneční teplo. Ve vhodný okamžik sepne regulátor oběhového čerpadla, pro pohyb tekutiny v kolektoru.
Kapalina v kolektoru protéká rychle, takže se její teplota zvyšuje pouze o 5,6 až 11°C. Ohřev menšího množství kapaliny, na vyšší teplotu, zvyšuje tepelné ztráty z kolektoru a snižuje účinnost systému. Kapalina proudí buď do skladovací nádrže, nebo přímo do výměníku tepla pro okamžité použití. K ostatním součástem systému patří potrubí, čerpadla, ventily, expanzní nádoby, výměník tepla, skladovací nádrže a ovládací prvky.
Akumulace tepla v kapalinových systémech
Kapalinové solární systémy uloží sluneční teplo v nádržích s vodou, nebo ve zdivu sálavého deskového topného systému. Z nádržových systémů jsou pak teplé pracovní kapaliny distribuovány do výměníku tepla.
Nádrže jsou tlakové nebo beztlaké, záleží na celkové konstrukci systému. Před výběrem akumulačních nádrží zvažte náklady, velikost, odolnost, kde bude umístěna (zda například ve sklepě nebo venku) a jak ji nainstalujete. Pokud vám nádrž svou velikostí neprojde stávajícími dveřmi, budete ji muset postavit na místě. Nádrže mají také limity pro teplotu a tlak, které musí budova splňovat. Měli byste také zvážit, kolik izolace bude nutné, aby se zabránilo nadměrným tepelným ztrátám, a jaký druh ochranného povrchu je zapotřebí, aby se zabránilo korozi nebo úniku.
Speciální nebo vlastní nádrže mohou být nutné v systémech s velkými požadavky na úložiště. Obvykle jsou z nerezové oceli, sklolaminátu nebo vysoko tepelného plastu. Nádrže mohou být také betonové nebo dřevěné. Každý typ nádrže má své výhody a nevýhody a všechny typy vyžadují své umístění podle jejich velikosti a hmotnosti. Mnohem praktičtější také může být použití několik menších nádrží, než jednu velkou. Nejjednodušší možností úložného systému je použít standardní, domácí ohřívače vody. Odpovídají požadavkům tlakových nádob, jsou uzpůsobeny k potlačení koroze a snadno se instalují.
Distribuce tepla v kapalinových systémech
Pro distribuci slunečního tepla můžete použít podlahové vytápění, teplovodní podlahové lišty nebo radiátory, nebo ústřední systém cirkulace vzduchu. V podlahových systémech cirkuluje solárně vyhřátá kapalina trubkami, vloženými v tenké betonové desce podlahy, která pak vyzařuje teplo do místnosti. Podlahové vytápění je pro kapalinové solární systémy ideální, protože dobře funguje při&n
Existují čtyři základní typy zemních smyčkových systémů. Tři z nich, a to horizontální, vertikální a vodní, mají uzavřené smyčky. Čtvrtý typ systému má smyčku otevřenou. Který systém je nejlepší? Závisí na klimatu, půdních podmínkách, dispozici pozemku a finanční možnosti objednatele. Všechny tyto systémy mohou být použity pro soukromé nebo komerční využití.
Uzavřené smyčkové systémy
V uzavřeném smyčkovém systému v geotermálním tepelném čerpadle cirkuluje nemrznoucí roztok přes uzavřené smyčky, které tvoří plastové potrubí, které je položeno v zemi nebo vodě. Výměník tepla odvádí teplo mezi chladivem v tepelném čerpadle a nemrznoucím roztokem v uzavřené smyčce. Sestavy smyček mohou být horizontální, vertikální nebo vodní.
Jedna varianta této metody je takzvaná přímá výměna. Nevyužívá výměník tepla, ale místo toho čerpá chladivo přes měděné potrubí, které je uloženo v zemi v horizontální nebo vertikální poloze. Přímá výměna systému vyžaduje větší kompresor a nejlépe funguje ve vlhkých půdách (někdy je zapotřebí dodatečným zavlažováním udržet půdu vlhkou), nicméně měli byste zabránit instalaci měděných trubek, které v půdě korodují. Protože těmito systémy cirkuluje chladivo přes zem, mohou být místními předpisy o životním prostředí v některých lokalitách zakázány.
Horizontální systémy
Horizontální systémy jsou obecně nejvíce finančně efektivní pro obytná zařízení, zejména pro nové stavby, kde je k dispozici dostatek místa. Tento systém vyžaduje zemní výkopy nejméně čtyři metry hluboké. Mezi nejběžnější rozložení se používají buď dvě trubky, z nichž jedna je zakopána v hloubce 180 cm a další ve 120 cm, nebo dvě trubky, které jsou zakopány vedle sebe v hloubce 150 cm. Smyčková metoda umožňuje větší trubky s kratším výkopem, který šetří náklady na instalaci a umožňuje instalaci v oblastech, kde by nemohla být využita běžná horizontální metoda.
Vertikální systémy
Vertikální systémy jsou využívány pro obchodní budovy a školy, protože plocha jejich pozemku potřebná pro tento systém bývá často nedostatečná. Vertikální smyčky se používají tam, kde je půda příliš mělká pro výkopové práce nebo by jimi byly narušeny současné terénní úpravy. Pro svislé systémy jsou otvory (přibližně 10 cm v průměru) vrtány asi 6 m od sebe v hloubce 30 až 120 m. Do těchto otvorů se usadí dvě trubky, které jsou na dně spojeny obloukem, který tvoří smyčku. Svislé smyčky jsou spojeny příčnou trubkou, umístěnou ve výkopu a propojenou s tepelným čerpadlem v budově.
Vodní systémy
Vodní systémy se umísťují tam, kde je odpovídající vodní plocha, jedná se o nejlevnější variantu. V podzemí je propojeno z budovy do vody přívodní potrubí, k
Ovládací prvky pro solárnísystémy jsou obvykle složitější, než klasické systémy vytápění, protože mají analyzovat více signálů a ovládat více zařízení (včetně konvekčního, zálohového topného systému). Solární systém používá senzory, přepínače, a také motory pro provoz systému. Systém využívá další ovládací prvky, aby nedošlo k zamrznutí nebo extrémně vysoké teplotě v kolektorech.
Srdcem kontrolního systému je diferenční termostat, který měří rozdíl v teplotě mezi kolektory a úložným zařízením. Když jsou kolektory o 5,6 až 11°C teplejší než úložné zařízení, termostat sepne čerpadlo pro cirkulaci vody, nebo ventilátor k proudění vzduchu.
Obsluha, výkon a náklady na tyto zařízení se liší. Některé řídící systémy monitorují teploty v různých částech systému, což pomáhá určit, jak vše funguje. Nejvíce sofistikované systémy používají mikroprocesory, které řídí a optimalizují přenos tepla do domu.
Je možné solární panel použít k napájení nízkého napětí stejnosměrného proudu ventilátoru (pro vzduchové kolektory) nebo čerpadla (u kapalinových kolektorů). Výkon solárních panelů porovnává zisk solárního tepla ze solárních kolektorů. Při pečlivém dimenzování, jsou ventilátory nebo otáčky čerpadla optimalizovány, pro dosažení efektivity. Během špatných slunečních podmínek je funkce ventilátoru nebo čerpadla pomalá, a při vysokém slunečním záření, běží rychleji.
Solární systém s dobíjecí baterií, může dodávat energii pro provoz centrálního topení, pokud je pro velké systémy drahá. Zajišťuje také, že systém bude fungovat v případě výpadku veřejné sítě.
Ekonomika a další výhody aktivního solárního systému
Aktivní solární systémy jsou nejvíce nákladově efektivní v chladném podnebí s dobrými solárními zdroji, pokud jsou distribuce paliv, jako je elektřina, propan či olej dražší. Některé státy mají daně z prodeje, daně z příjmů, či odpočty, daň z nemovitosti nebo srážky za solární energetické systémy.
Náklady na aktivní solární systémy se budou lišit. Běžně dostupné kolektory mají záruku 10 let a více a měly by těch 10 let a déle snadno fungovat. Ekonomika aktivního systému prostorového vytápění se zlepší, pokud vám systém bude ohřívat také užitkovou vody, protože jinak nečinné kolektory, mohou v létě fungovat alespoň takto.
Vytápění vašeho domova s aktivním systémem sluneční energie může významně snížit vaši spotřebu paliva v zimě. Solární topné systémy také sníží množství znečištění ovzduší a emisí skleníkových plynů, které plynou s používání paliv pro vytápění nebo výrobu elektřiny.
Stavební prvky, smlouvya předpisypro solárnísystémy
Před instalací solárního systému byste měli prozkoumat místní stavební a územní předpisy, jakož i zvláštní předpisy, týkající se umístění. Budete pravděpodobně potřebovat stavební povolení, pro instalaci solárního energetického systému, na stávající budovu.
Ne každá komunita nebo obec vítá, v obytných oblastech, zařízení pro obnovitelné zdroje energie. I když je to často kvůli neznalosti novinek systémů, pro obnovitelné zdroje energie. Je nutné dodržovat postupy povolené pro instalaci systému.
Otázky stavebního, či územního úřadu, o dodržování instalací solárního systému, jsou typickým problémem. Mezi běžné problémy majitelů domů, které jsou ve stavebních předpisech, patří následující:
překročení zatížení střechy;
nepřijatelné výměníky tepla;
nesprávné zapojení;
protiprávní manipulace s použitím pitné vody.
Mezi potencionální územní otázky patří tyto:
zabrání bočních metrů;
rychlostavitelné, nedovolené výčnělky na střechách;
umístění systému příliš blízko do ulic nebo hranic.
Závazně je také vyžadováno, dodržovat zvláštní oblastní předpisy pro místní obce, útvary, nebo sdružení pro majitelé domu. Tyto přísliby, historické okresní předpisy, či povodňová ustanovení lze snadno přehlédnout. Chcete-li zjistit, co je potřeba pro místní soulad, obraťte se na místní příslušnosti v územním plánování a stavebnictví, veškeré majitelé domu, útvary, sousedy a komunitní sdružení.
mokré - ty, které využívají velké tepelné hmotnosti betonové desky podlahy nebo lehkého betonu nad dřevěným podkladem;
suché - ty, u nichž instalační podlahové trubky jsou mezi dvěma vrstvami překližky nebo jsou pokládány na hotovou podlahu nebo podklad podlahy.
Typy podlahového vytápění
Vzduchové podlahové vytápění
Vzduchové podlahové vytápění nemůže držet velké množství tepla, takže sálavé vzduchové podlahy nejsou v obytných prostorech finančně efektivní a jsou instalovány jen zřídka. Pokud bude vzduchový systém kombinován se solárním, tak jsou tyto systémy schopny vyrábět teplo pouze ve dne, kdy je topné zatížení nižší. Neúčinnost tohoto vytápění se dá redukovat použitím konvekční pece, prouděním vzduchu přes podlahu v noci, to pak ale převáží přínos solárního tepla během dne. Ačkoliv některé rané solární systémy vytápění používají kameny jako tepelně paměťové zdroje, tak i přesto se tento způsob vytápění nedoporučuje (více na odkazu solární vytápění).
Elektrické sálavé podlahové vytápění
Elektrické sálavé podlahové vytápění se obvykle skládá z elektrických kabelů zabudovaných do podlahy. Systémy, které jsou vybaveny rohoží elektricky vodivého plastu, namontovaného na podklad pod podlahovou krytinu, nebo jsou k dispozici jako dlaždice.
Vzhledem k relativně vysokým nákladům na elektřinu je elektrické sálavé podlahové vytápění finančně efektivní v případě, že máte dostatečně silnou betonovou podlahu a váš dodavatel elektřiny vám nabízí levnější sazbu. Levnější sazba vám umožní nahřát betonovou podlahu v době mimo špičku. Pokud je tepelná hmota podlahy dostatečně velká, bude uložené teplo vytápět dům osm až deset hodin bez dalšího elektrického příkonu, zvláště když denní teploty jsou výrazně teplejší než noční. Tím se ušetří značné množství energie, topíte-li v průběhu dne ve špičce elektrických sazeb.
Elektrické sálavé podlahové vytápění může také sloužit jako doplňkové vytápění, a to ve chvíli, pokud by bylo nepraktické, řešit jiný topný systém do nového prostoru. Nicméně, majitel domu by měl zkoumat i další možnosti vytápění, jako jsou například tepelná čerpadla, která mají efektivnější provoz a mají navíc tu výhodu, že poskytují i ochlazování vzduchu.
Hydraulické sálavé podlahové vytápění
Hydraulické (tekuté) systémy jsou nejoblíbenější a cenově nejdostupnější sálavé topné systémy. Hydraulické sálavé podlahové vytápění čerpá ohřátou vodu z kotle přes potrubí položené pod podlahou. V některých systémech je řízen tok teplé vody v jednotliv
Jak dobře aktivní, solární, energetický systém vybudujete, závisí na efektivním umístění, návrhu systému, instalaci a stejně také na kvalitě a trvanlivosti jednotlivých složek. Dnešní kolektory a ovládací prvky jsou vysoce kvalitní, ale stále může být problém, najít zkušeného dodavatele, který umí řádně navrhovat a instalovat.
Jakmile je systém na místě, musí být řádně udržován tak, aby byla optimalizována jeho výkonnost a zabránilo se jeho nefunkčnosti. Různé systémy vyžadují také různé typy údržby, měli byste si nastavit harmonogram úkolů údržby, které výrobce doporučuje.
Většina solárních ohřívačů kapaliny bývá automaticky zahrnuta do pojistné smlouvy vašeho domu. Nicméně, poškození mrazem nebývá do pojistky zahrnováno. Obraťte se na pojišťovnu a zjistěte, co nabízí. I když vaše pojištění bude zahrnovat solární systémy, uděláte nejlépe, když budete pojišťovnu informovat, že vlastníte nové systémy.
Parní topení je jednou z nejstarších technologií vytápění, ale proces ohřívání a kondenzace vody je méně efektivní než více moderních systémů a navíc obvykle trpí významnými časovými průtahy mezi zapnutím kotle a teplem, které proudí do radiátorů. V důsledku toho je u parního systému obtížné přizpůsobit se nočním požadavkům na útlum.
První systémy ústředního vytápění budov používají parní distribuci, kde se pára pohybuje skrze potrubí, bez použití čerpadel. U neizolovaného parního potrubí dochází k nežádoucímu úniku tepla, což se eliminuje použitím skelné izolace potrubí, která odolá vysokým teplotám.
Pravidelná údržba parních topných těles závisí na tom, zda je těleso jedno - potrubní systém (potrubí, které dodává páru a také vrací kondenzát) nebo dvou - potrubní systém (samostatné potrubí vrací kondenzát). Jedno - potrubní systémy používají automatické odvzdušňovací ventily na každém radiátoru, které se odvzdušní tehdy, když pára vyplní systém a vypne automaticky, když pára dosáhne otvoru. K zanesení odvzdušňovacích ventilů dochází kondenzací vody a vytvářením vodního kamene. K tomuto odstranění může být využit roztok octa s vodou, ve kterém se odvzdušňovací ventil vyvaří, obvykle je třeba ventil vyměnit.
Toto video porovnává jednotrubkové a dvoutrubkové parní topné systémy. Video vysvětluje rozdíly v tom, jak jednotlivé systémy fungují, včetně role odvzdušňovacích otvorů a odvaděčů kondenzátu. Pojednává také o výhodách a nevýhodách každého systému, jako je účinnost a hladina hluku.
Parní radiátory mohou také zvlnit podlahy, pokud sousedí na jejich tepelné expanzi a kontrakci. V průběhu času může vrýt do podlahy stopy po kondenzaci vody. Oba tyto účinky mohou mít za následek naklánění radiátoru a bránit tak vodě jejímu plynulému vypouštění z chladiče, když se ochladí. To způsobí bouchací zvuky, když se radiátor zahřívá. Držáky radiátoru by měly být montovány mírně směrem k potrubí u jedno - potrubního systému nebo k parní části u dvou - potrubního systému.
U dvou - potrubního systému je třeba starší hlavice držet v otevřené nebo zavřené poloze, tím dochází k rovnováze v systému. Pokud se vám zdá, že máte problémy s některými radiátory, které poskytují příliš mnoho tepla a jiné příliš málo, mohlo by se jednat o příčinu poruchy hlavice. Nejlepším řešením je vyměnit všechny hlavice.
Parní radiátory umístěné na vnější stěně můžou způsobit tepelné ztráty sálavého tepla skrz zdi ven. Chcete-li zabránit takové tepelné ztrátě, můžete nainstalovat tepelné reflektory za tyto tělesa. Je možné si vytvořit i vlastní reflektor z fóliové lepenky, která je k dispozici v mnoha obchodech se stavebním materiálem. Mo
Výběr vhodného solárního systému závisí na faktorech, jako je umístění, vzhled a potřeby vytápění vašeho domu. Mohou vás svazovat omezené možnosti, například, když majitel domu nebo sdružení instalaci solárních kolektorů na některých částech vašeho domu neumožní.
Místní klima, typ, účinnost a plocha kolektorů určí, kolik tepla může solární systém poskytnout. Obvykle nejúspornějším návrhem je, aby aktivní systém poskytl 40 až 80%, z potřebného vytápění domu. Systém poskytující méně než 40% potřebného tepla jsou jen výjimečně nákladově efektivní, kromě případů, kdy je pomoci solárních kolektorů ohříván vzduch v jednom nebo dvou pokojích, kde není vyžadována akumulace tepla. Dobře navržené a izolované domy, které zahrnují pasivní solární techniky, budou vyžadovat méně nákladné topení všeho druhu a mohou potřebovat velmi malé doplňkové teplo.
Kromě toho, že navrhnutí aktivního systému k dodávce dostatečného tepla na 100% času není obecně praktické, ani efektivní, většina stavebních řádů a hypotečních úvěrů vyžaduje záložní topný systém. Doplňující nebo záložní systémy dodávají teplo, když sluneční soustava nemůže nároky na topení splnit. Zálohy mohou být poskytovány kamny na dřevo s konvekčním systémem, či ústřední topení.
Pošlete dodavateli elektřiny žádost o trvalé připojení odběrného místa. K této žádosti připojte situační plánek s vyznačením polohy vaší nemovitosti.
Od dodavatele následně obdržíte nové smlouvy o připojení spolu s technicko-ekonomickým stanoviskem.
Kvůli přípravě odběrného místa pro připojení a odběr elektřiny oslovte specializovanou společnost.
Až bude odběrné místo připraveno k montáži elektroměru, pošlete svému dodavateli podklady pro uzavření smlouvy na dodávku elektřiny. Jde konkrétně o kopii smlouvy o připojení, kopii revizní zprávy elektroměrového rozvaděče a kopii dokladu o úhradě podílu za nový odběr.
Poté s dodavatelem uzavřete novou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny.
Se svým dodavatelem se nakonec dohodněte na montáži elektroměru.
Multisplit systém se skládá z jedné společné kompaktní venkovní jednotky, na kterou je připojeno 2, 3, 4 nebo 5 vnitřních jednotek. Instalace je navíc usnadněna potřebou jediného elektrického přívodu pouze k venkovní jednotce.
Velký výběr vnitřních jednotek nabízí zároveň rozsáhlé možnosti jejich vzájemného kombinování. Dle potřeby lze mezi sebou kombinovat téměř všechny vnitřní jednotky – nástěnné jednotky (Super Daiseikai, invertorové), mezistropní jednotky a kazetové jednotky. Multisplit systémy Toshiba plně využívají výhod invertorové technologie s plynulým řízením výkonu. Vyznačují se nejen velkou spolehlivostí a vysokou provozní účinností, ale jejich hlavní výhodou je vysoká variabilita a přizpůsobivost. Díky tomu se řadí k technicky nejlepším klimatizačním systémům. Výkonný stejnosměrný frekvenčně řízený kompresor zajistí, že zařízení velmi rychle dosáhne požadovanou teplotu v prostoru, kterou pak následně udrží s velkou přesností a minimální spotřebou.
Použití invertorové technologie zaručuje dosažení špičkových energetických parametrů celého zařízení. Možné je připojení několika vnitřních jednotek na jednu společnou venkovní jednotku (podle potřebného výkonu, uspořádání a počtu místností). Dosahuje výrazné provozní úspory energie oproti klasickým split systémům. Nabízí jednoduchou instalaci – stavebnicové řešení včetně výhody jednoho společného přívodu pro celé zařízení. Velmi malé nároky na prostor při provozu i instalaci. Malé a kompaktní provedení venkovních jednotek s dostatečným potřebným výkonem.
Multisplit systémy Toshiba plně využívají a integrují všechny výhody invertorové technologie. Vyznačují se nejen velkou spolehlivostí, ale i vysokou provozní účinností. Tato unikátní technologie kombinuje vlastnosti dvou základních řídicích systémů a je zárukou absolutního komfortu a maximálních úspor energie. Režim PAM (pulzní amplitudová modulace) zajistí maximální výkon zařízení po jeho zapnutí, režim PWM (pulzní délková modulace) sníží na minimum spotřebu elektrické energie při zachování plné tepelné pohody. Výhodná kombinace těchto režimů přináší výrazné snížení roční spotřeby energie.
Pro značku Toshiba je samozřejmostí, že tichý provoz je jednou z nejdůležitějších vlastností každého zařízení: to je důvod, proč společnost vyvíjí systémy pro interiér nenápadné, diskrétní a tiché. Jejich provoz nesmí rušit uživatele ani sousedy. Invertorové nástěnné jednotky SKV tak patří mezi nejtišší nástěnné jednotky ve své kategorii, jejichž hlučnost je pouhých 20 db (A). A venkovní jednotky nabízejí taktéž excelentně tiché provozní parametry.
MultiSplit systémy Toshiba poskytují neuvěřitelné možnosti a vyznačují se vynikající flexibilitou. Jejich výhody nespočívají jen ve velkém výběru různých typů
Sálavé vytápění má řadu výhod. Je účinnější než podlahové vytápění a obvykle efektivnější než vytápění cirkulací vzduchu, protože eliminuje ztráty v potrubí. Sálavé teplo často preferují lidé s alergií, protože není distributorem alergenů, jako mohou být nucené, vzduchové systémy. Hydraulické systémy (fungující na základě kapaliny) potřebují málo elektřiny, což je přínosem pro domácnosti mimo elektrické sítě nebo v oblastech s vysokými cenami elektřiny. Hydraulické systémy mohou na vytápění využívat širokou škálu nejrůznějších energetických zdrojů, včetně kalibračního plynu, kotlů na topné oleje, kotlů na dřevo, solárních ohřívačů vody nebo kombinací těchto zdrojů.
Přes svůj název, sálavé podlahové vytápění závisí do značné míry na proudění a přirozené cirkulaci tepla v místnostech, protože vzduch ohřívaný od podlahy stoupá vzhůru. Sálavé systémy podlahového vytápění jsou výrazně odlišné od sálavých panelů používaných ve stěnách a stropech. Z tohoto důvodu jsou tyto oddíly podlahového vytápění a sálavých panelů popisovány samostatně.
Jde o závěsný kombinovaný svislý ohřívač vody o objemu 195 l. Má prodlouženou záruku na dobu 5 let.
Technické údaje:
hmotnost: 86 kg
materiál ohřívače: bílá barva
umístění ohřívače: vertikálně na zeď
regulace teploty: ano
doba ohřevu z 15 °C na 65 °C bílá
maximální teplota ohřevu: 74 °C
šířka: 58,4 cm
pojistka proti přehřátí: ano
pojistka proti zamrznutí: ano
výška: 130 cm
průměr: 584 cm
Energetické údaje:
energetická třída: C
příkon: 2,2 kW
napětí 230 V
STIEBEL ELTRON SHW 200 S
Ohřívač vody Stiebel Eltron SHW 200 S je tlakový stojatý zásobník určený pro zásobování více odběrových míst. Ocelový zásobník je uvnitř opatřen speciálním smaltem. Vnitřní nádoba je vybavena antikorozní tyčí. Přístroj je sériově vybaven teploměrem. Topná příruba pro jedno- nebo dvouokruhový provoz. Zásobník umožňuje rychlý ohřev a jednorázové spuštění vestavěným tlačítkem, který je možno sepnout také přes dálkové ovládání. Součástí je termostat s možností plynulého nastavení teploty od 35 do 85 °C s protizámrazovou ochranou. Tepelná izolace je z materiálu neobsahujícího halogenované uhlovodíky – 50mm vrstva přímo nanesené pěnové hmoty, plášť zásobníku je z umělé hmoty.
Výhody:
ochranná antikorozní anoda se signalizací opotřebení na ovládacím panelu, výměna bez demontáže příruby
vhodný pro zásobení libovolného počtu odběrových míst
plynule nastavitelný regulátor teploty
je možný ekonomicky výhodný provoz v době nízkého tarifu
tepelná izolace z materiálu bez halogenovaných uhlovodíků
bezproblémové dovybavení při modernizaci
kombinace regulátoru s omezovačem teploty a plným odpojením všemi póly od sítě
vyměnitelné měděné topné těleso
tlačítko pro rychloohřev
spínač pro výkonové varianty
elektrické krytí: IP 24
výkon: 2–6 kW ~230/400V
objem: 200 l
dostupnost: týden
energetická třída: C
záruka: 2 roky
Bojler Tatramat VTS 200-3
Tatramat VTS 200-3 je stacionární trojvalentní solární ohřívač vody, ve kterém se teplá voda připravuje pomocí tří zdrojů: solární a elektrické energie, jakožto i energie získané z kotle ústředního topení. Ohřívač je totiž vybaven nejen solárním výměníkem tepla a výměníkem napojeným na ústřední topení, ale i elektrickým ohřívacím tělesem. Špičková bezfreonová polyuretanová izolace zabezpečuje úsporu energie díky nízkým tepelným ztrátám při provozu ohřívače. Kvalitně posmaltovaná nádrž má záruku proti prorezavění 5 let. Zabudovaná anodová ochrana proti korozi. Všechny typy jsou vybaveny tepeln
Vibracemi, které plašič vydává, má odpudit nevítané hmyzožravce, přičemž jiná zvířata ani lidé jimi nejsou nijak rušeni.
Neznamená to ale, že nic neslyšíte – každých 30 sekund vydá přístroj krátké zavrčení o frekvenci 400 Hz. Není to ale nic nepříjemného a zvuk uvítáte: máte pocit, že se něco děje, že odpuzovač už pracuje.
Instalace solárního odpuzovače je velmi jednoduchá, stačí přepnout tlačítko Off na On a poté odpuzovač zasunout až po horní část do země. Integrovaný solární článek zajišťuje stálé napájení a současně nabíjí nabíjecí baterie, takže přístroj funguje i po setmění.
Oblast působení odpuzovače má být 700 m2, což není pravdivé. Tyto odpuzovače mají minimální dosah a krtkům často vůbec nevadí. Solární ultrazvukový odpuzovač krtků vyžaduje sluneční světlo, aby vnitřní baterie zůstala nabitá. Umístěte tento plašič na místo, kde je dostatek slunečního světla.
Ještě bych se vrátila k něčemu, co jste zmínila před chvílí. Říkala jste, že vinaři čekají na kvalitu hroznů, aby vyrobili vína slámová a ledová. Jako spotřebitelé jsme se s nimi setkali, ale můžete nám to coby potenciálním pěstitelům vysvětlit podrobněji?
To, na co se ptáte, souvisí s právními předpisy, ale zas až tak nezajímavé to není. A neodpustím si odskok do historie. První písemný materiál, který by odpovídal našemu pojetí legislativy, je nařízení Karla IV. o zakládání vinic – tehdy se jim říkalo „privilegia“. Obsahuje různé přístupy k této záležitosti, včetně, jak bychom řekli dnes, daňových úlev pro vinaře, nebo sankcí pro zloděje ve vinicích. Je to krásné nařízení, jehož moudrosti se lze obdivovat dnes. Teď udělám obrovský skok v historii až do éry zvané socializmus; v této době nebyly právní předpisy pro vinaře žádné, pouze pro výrobu vín platily ČSN (československé státní normy). A když se po sametové revoluci a po vstupu do EU začalo pracovat na tolik potřebné vinařské legislativě, hledaly se možné vzory pro nově vytvářený vinařský zákon. V Evropě existují dva systémy: jeden je ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích okolo Středozemního moře, ve kterém se kategorie vín odvíjejí od geografického umístění jednotlivých vinařských poloh. V těchto zemích jsou kategorie určovány podle toho, kde, tedy ve které vinařské oblasti vinice leží, a podle nich se také označují. Rozlišují se vína z Burgundska, z oblasti Champagne, Beaujolais, Anjou apod. Vína jsou pro tyto jednotlivé oblasti typická a jedinečná, v každé z oblastí jsou výrazně jiná.
Druhým systémem je systém kategorizace vín podle obsahu sacharidů obsažených v hroznech bez ohledu na jednotlivé vinařské oblasti. Takto je postaven vinařský zákon např. v Německu nebo v Rakousku. A předkladatelé našeho vinařského zákona si vybrali právě tento druhý systém. Proto jsou v našem vinařském zákoně vyjmenovány tři velké kategorie vín podle získané cukernatosti při sklizni, které se dále patřičně člení, podobně jako ve výše uvedených zemích.
První kategorie je označována velmi prostě, jediným slovem: víno. Chápejme to jakožto právní výraz. Pro produkty zařazené v této kategorii platí, že minimální obsah sacharidů v moštu, tedy „minimální cukernatost“ je 11°NM, což se čte: stupňů normalizovaného moštoměru. (Pozn. - o cukernatosti také v dílu k měsíci září.) Kromě minimální cukernatosti tato kategorie není nijak jinak omezována. Ani státními hranicemi. Takovéto víno může být „mezinárodní“, může být vytvořeno z hroznů z různých států. Proto má být na obalech označováno jako „víno z&nbs
