SNĚHOVÉ PUSINKY V SUŠIČCE je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Zbyly vám z pečení nebo vaření vaječné bílky a nevíte, co s nimi? Pak asi nejlepším řešením budou sněhové pusinky. Jsou lehoučké jako pírko, na povrchu křupou a uvnitř je ještě trošku vlhká „sněhová vločka“, co se na jazyku v okamžiku rozpustí. Když jich sníte o něco víc, nebude to tak velký prohřešek, na který by vás měla upozornit zvedající se ručička váhy. Navíc se blíží Vánoce a bez sněhových pusinek si mnozí z nás tyto svátky ani nedovedou představit. Připravili jsme tedy pro vás pár tipů na přípravu této dobroty, která nemusí být jen vánočním cukrovím, ale může posloužit i jako sladká tečka za dobrým obědem, nebo si je můžete upéct třeba na rodinnou oslavu. Základem všech sněhových pusinek je dobře našlehaný sníh z vaječných bílků.
Jak uskladnit sněhovépusinky
Pokud chcete, aby vám sněhovépusinky vydržely co nejdéle křupavé a přitom se rozplývaly na jazyku, doporučujeme dobře upečené/usušené cukroví nejprve nechat pořádně vychladnout. Teprve poté můžete pusinky naskládat do krabice (například od bot – samozřejmě do čisté a vyvětrané). Nejprve vyložte její dno a okraje pečicím papírem, opatrně naskládejte pusinky, přikryjte je jemným papírovým ubrouskem a nakonec krabici dobře uzavřete víkem. Uchovávejte ji v suchu, ale ne v chladu, protože při přenesení ze studena do tepla by cukroví mohlo navlhnout.
Rozumné je také nepéct sněhovépusinky moc brzy před Vánocemi, přece jen jsou nejlepší čerstvé, ale jestliže se vám bílky v ledničce hromadí, raději je do tří dnů spotřebujte. Vždyť až budou další, můžete připravit novou várku pusinek – možná už ty první ani nenajdete.
Ve svém příspěvku SUŠIČKA NA OVOCE DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Kotková.
O sušičce jsme relativně dost dlouho uvažovali, než jsme zakoupily Yden, která je tu několikrát zmiňovaná. Mohu říct, že investice do takové sušičky se opravdu vyplatí - kvalitně suší, rovnoměrně suší a má několik volitelných programů.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie88.
Sušičku mám Yden. Ta předchozí hodně zklamala. Ale tohle je fakt jiná káva.
Když už jste bílky s cukrem vyšlehali do tuhé pěny, čeká vás další důležitý krok – jak správně pusinky upéct, nebo spíše usušit. Plech s pečicím papírem, na který jste zdobičkou nastříkali malé pusinky (spirálka do špičky), vložte do trouby předem vyhřáté na 100 °C, jen krátce je pečte, po chvíli zmírněte teplotu na 50 °C a sušte. Nelze přesně říct, jak dlouho musíte pusinky sušit, ale určitě to nebude méně než hodinka. Většinou jde o dobu kolem 1,5 hodiny a více. Dvířka trouby by měla být při pečení mírně pootevřená (záleží však na typu vaší trouby), pomožte si třeba vařečkou. Hotové pusinky poznáte podle toho, že budou krásně bílé, půjdou lehce sundat z plechu a při rozlomení krásně křupnou.
Ve svém příspěvku BLECHY V BYTĚ BEZ ZVÍŘETE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
Už 5 let se nemůžu zbavit blech v bytě. Jsou malinké 1,5 až 2 milimetry a černé - asi lidské. Občas je zahlédnu, lezou mi do šatů, rychle po sobě dvakrát kousnou někdy i hladově tři krát, špatné je, že letou často do intimních oblasti a svědí to a pak to bolí. Nemám zvíře, takže od něj to být nemůže. Kde jsem k nim přišla - nevím. Žiji sama a tak žerou jenom mně. Úplně mi změnily život, nikde nechodím - abych je někomu nechtíc nezavlekla. Nepomohly postřiky proti blechám a ani postřiky deratizačních firem, opakovaně. Pořád peru, denně převlékám postel, vysávám a vytírám 1x týdně dlážku savem. Abych aspoň něco zlikvidovala a mezi nimi vydržela a nějak přežila. Všechen nábytek jsem vyhodila, nemám koberce, záclony skříně - jenom kovové regály, kovou postel, židli, stůl a věci v pytlích. Co vyperu a vysuším v sušičce, hned balím do sáčků po jenom kuse a zauzluji. Jsem na všechno sama. Prosím, poraďte mi něco, co konečně na blechy zabere. Už jsem strašně z toho vyčerpaná a řešení nikde. Závidím psům, že mají proti bleší obojky a tablety na požití které je zabíjejí a mají šanci se tak blechám ubránit. Na člověka nic není. Prakticky je nechráněn, je pořád potravou pro blechy a šance se jich zbavit - nulová. Výrobci, zdá se - vůbec nepočítají s tím, že člověk je taky tvor s krví a když jej blechy napadnou a zamoří mu byt - nemá se jak chránit a jak s nimi bojovat. Chemie nezabírá a nic nepomáhá - jak se jich zbavit. A zvíře, aby na sebe lapalo blechy a mně se ulevilo - si dovolit nemůžu. Děkuji vám za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ája.
použijte Frontline Pet Care Difuzér proti hmyzu a roztočům.
Před použitím pozavírejte všechna okna a naopak potvírejte všechny skříně, zásuvky, zvedněte matrace v postelích a polštáře a deky rozvěste po bytě tak, aby k nim měl přístup plyn. Spusťte difuzér a opustě byt alespoň na 4 hodiny. Po té důkladně vyvětrejte a máte po starostech. Je potřeba 1 difuzér na cca 50 - 80 m2 podlahové plochy bytu.
Spolehlivě to zahubí veškerý hmyz, který se v bytě může vyskytovat. Nemusíte se ani bát nějakého zápachu - voní to asi jako stromečky do auta a dobře se to vyvětrá. Nezanechává žádný povlak ani na nábytku ani na čalounění.
Funguje spolehlivě na všechna vývojová stadia blech.
Aby se vám podařilo udělat vynikající sněhovépusinky, je nejdůležitější správně našlehat sníh. Zde tedy několik rad, jak na to:
Platí zásada, že lepší jsou menší čerstvá vejce. V těch velkých je totiž bílek o něco víc nasycený vodou, což pro šlehání sněhu není zrovna nejlepší. Z bílků menších vajec se sníh daleko lépe šlehá a krásně tuhne.
Při oddělování bílků od žloutků se vám nesmí do bílků dostat ani kousek žloutku.
Cukráři doporučují bílky oddělit večer, nechat je odležet v zakryté nádobě do druhého dne a šlehat až druhý den. Před šleháním je nechte asi 20 minut stát v pokojové teplotě.
Mísa na šlehání musí být dokonale čistá. Sebemenší mastná nečistota vám pokazí výsledek a sníh se nepodaří ušlehat. Cukráři doporučují vytřít mísu před šleháním citronem.
Bílky je vhodné šlehat se špetkou soli a začít na střední výkon, rychlost přidávat plynule a postupně.
Do bílkového sněhu používejte extra jemný krupicový cukr, který je vhodnější než cukr moučkový, ve kterém bývají stopy příměsí, které brání správnému vyšlehání do požadované hustoty.
Až na samotný závěr do sněhu vmíchávejte mleté ořechy, mandličky, čokoládu či kokos. Zapracovávejte je do sněhové hmoty velmi opatrně, aby vám sníh nespadl. Nejlépe to jde širokou vařečkou.
V suché a čisté míse si z bílků vyšlehejte tuhý sníh. Potom pomalu za stálého šlehání přisypávejte krupicový cukr. Nakonec zlehka metlou pomalým mícháním rukou přisypávejte kokos. Hotovou hmotou naplňte zdobicí sáček a na pečicí papír nastříkejte pusinky. Kokosové pusinky se pečou asi 10 minut v troubě vyhřáté na 150 °C. Po vyjmutí z trouby opatrně nadzvedněte pečicí papír a kokosky po jedné sundejte na připravený tác či talíř.
V míse ušlehejte bílky, ale ne úplně dotuha. Hotový sníh poznáte podle toho, že se za metlou tvoří „špička“. A v tuto chvíli začněte zašlehávat krupicový cukr. Nádobu vložte do hrnce s vařící vodou a šlehejte dál, dokud se hmota nestane tvárnou. Pak dejte naopak do studené lázně a ještě chvíli šlehejte. Sněhovou hmotu dejte do sáčku a na plech nastříkejte stejnoměrné hrudky (pusinky dle své fantazie a zručnosti). Pečte na 100 °C, respektive sušte asi 30 minut, poté teplotu stáhněte asi na 90 °C a sušte dalších 30 minut. Mezitím si můžete připravit krém, kterým budete pusinky spojovat. Rozpusťte hořkou čokoládu ve vodní lázni, přidejte k ní lžíci kávy, promíchejte a poté opatrně vmíchejte lžíci smetany (měla by mít pokojovou teplotu), aby se krém nesrazil. Polotuhým krémem pak spojujte „podstavou“ vždy jednu a jednu upečenou vychladlou pusinku k sobě.
Z bílků, které by měly mít pokojovou teplotu, ušlehejte tuhý sníh, buď ručně, nebo můžete použít i elektrický šlehač (nejprve zvolte menší rychlost). Do sněhu po lžících zašlehávejte polovinu cukru, poté metlu vyndejte a stěrkou lehce vmíchejte druhou polovinu cukru. Kornout/zdobičku naplňte tuhou hmotou a na plech potřený tukem (či vyložený pečicím papírem) vytlačujte jednotlivé pusinky a jejich povrch posypte nasekanými mandlemi. Pečte ve velmi mírně vyhřáté troubě (spíše pečivo sušte). Hlídejte, aby vám pusinky nezhnědly.
Sušit houby můžete jak v horkovzdušné, tak v plynové nebo elektrické troubě. Houby je zpočátku vhodné sušit v troubě vyhřáté jen na 20-30 °C, pouze tak se čerstvé houby zpočátku nezapaří. Zhruba v polovině sušení už můžete teplotu zvýšit na 50-70 °C. Pro sušení hub v troubě je vhodné pořídit si speciální mřížky na sušení. Oproti klasickému plechu jimi totiž proudí vzduch a sušení je tak efektivnější. V případě, že se rozhodnete zvolit klasickou variantu, tedy plech, vyložte ho napřed pečicím papírem, aby se houby nepřilepily. Při sušení hub v troubě nechte dvířka mírně pootevřená, aby vzniklá pára měla kam unikat. Pro správné usušení je také nutné houby pravidelně obracet.
Sušení v elektrické troubě
Ingredience: houby, pečicí papír
Postup: Hříbky očistíme suchým hadříkem nebo ubrouskem a nakrájíme je na půlcentimetrové plátky. Na rošt do elektrické trouby položíme pečicí papír a plátky hub na něj rozložíme. Troubu vyhřejeme na 50 °C a vložíme rošt s houbami (můžeme použít i plech). Troubu necháme pootevřenou asi na 10 cm, pokud se zavírá, zajistíme dvířka vhodným předmětem. Sušíme cca 12 hodin. Usušené houby musí chrastit a lámat se. Uchováváme v suchu, v uzavřené nádobě. K sušeným houbám vložíme jeden bobkový list a kuličku nového koření.
Sušení v horkovzdušné troubě
Postup: V horkovzdušné troubě se houby nakrájené na plátky začínají sušit na 45 °C a postupně se teplota zvyšuje asi do 80 °C, ne víc. Houby je nutno neustále hlídat, aby se neupekly, a také je potřeba je častěji obracet.
Sušení v plynové troubě
Postup: Plech vyložte pečicím papírem, houby se vám tak nebudou lepit. Zpočátku houby sušte za nižší teplotu, ideálně okolo 20-30 stupňů Celsia. Ke konci sušení teplotu zvyšte, a to maximálně na 70 stupňů. Houby alespoň dvakrát obraťte a suchou utěrkou je zbavujte vlhkosti, aby se vám nezapařovaly. Aby vznikající vlhkost mohla unikat, je dobré nechat trochu pootevřená dvířka trouby nebo pustit větrák. Po usušení nechte houby vychladnout a až poté je dejte do sklenice. Teplé houby by se vám ve sklenici zapařily a dříve či později by zplesnivěly.
Sušení hub v mikrovlnce
Postup: Plochý talíř vyložte papírem nebo papírovým ubrouskem (kuchyňskou papírovou utěrkou), na něj rozložte omyté osušené houby, seshora přikryjte opět papírem a sušte 3 minuty při výkonu 850 W. V polovině sušení ubrousek obraťte, zkontrolujte, jak se houby suší, a proces dokončete. Po vypnutí trouby je nechte ještě chvíli nezakryté pomalu dosušit.
Ingredience podle chuti: sůl, kečup, mletý černý pepř, strouhaný sýr
Ingredience na přílohu: 2 vejce, anglická slanina
Postup: Maso očistíme, opepříme a naložíme do marinády (alespoň na 3 hodiny).
Postup – marináda: Česnek oloupeme a prolisujeme. Smícháme s olejem a worcestrem.
Postup – bylinkové máslo: Lístky rozmarýnu jemně nasekáme. Změklé máslo utřeme se solí a vmícháme bylinky. Sáčkem na zdobení utvoříme malé pusinky, které necháme v lednici ztuhnout.
Steaky vyjmeme z marinády a na malém množství oleje opékáme z každé strany 2–3 minuty. Potom pánev odstavíme, maso zakryjeme pokličkou a uchováme v teple. Z vajec a nakrájené slaniny připravíme dvě omelety, které podle chuti potřeme kečupem a přeložíme na půlky. Marinované hovězí steaky obložíme slaninovou omeletou, posypeme strouhaným sýrem, na maso položíme bylinkové máslo a ihned podáváme. Vhodnou přílohou k marinovanému hovězímu steaku jsou vařené nebo opékané brambory a čerstvá zelenina.
Před sušením musíte každou zeleninu umýt, osušit a nakrájet. Velikost kousků záleží na vás. Čím tlustší kusy odkrojíte, tím bude sušení trvat déle. Nekrájejte však zeleninu ani na velmi tenké kousky, měly by mít alespoň půl centimetru. Sušte normálně v sušičce na ovoce.
Jedná se o velmi citlivou metodu k zachování nutričních hodnot.
Ingredience dle potřeby: tuk na vymazání, mouka na vysypání
Postup: Nejprve si připravíme tvarohové těsto. Smícháme tvaroh, pudink, vanilkový cukr, vejce a mléko a osladíme podle chuti. Máme-li tvaroh ve vaničce, tak mléko není potřeba. Na tmavé těsto smícháme všechny ingredience a vylijeme na vymazaný a vysypaný plech. Namíchaný tvaroh dáme do tvořítka na pusinky nebo do sáčku a dávkujeme ve tvaru prošití deky. Připravenou prošívanou deku vložíme do trouby a už jen upečeme asi na 175 °C stupňů.
Ingredience: 6 bílků, 200 g cukru krupice, 1 jahodový Vitacit, piškoty a čokoláda na polití (namáčení)
Postup: Sníh ušleháme nad parou, během šlehání zašleháme cukr smíchaný s Vitacitem a šleháme dále cca 15 minut. Zdobičkou poté tvoříme pusinky na piškoty, po zaschnutí poléváme čokoládou.
Jedná se o vyšší keř, který dorůstá do výšky mezi 2 až 6 m, jeho šíře je 2 až 5 m. Keř je listnatý, opadavý. Kvete nápadnými bílými květy, a to od dubna do května. Keř dobře snáší přímé slunce a v zimním období je mrazuvzdorný.
Květenství muchovníku je sestavené ve vzpřímených nebo převislých hroznech s 1–20 květy, a to buď v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo v hroznu se 4–20 květy. V květu je pět bílých (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Listy jsou oválné, až 8 cm velké, raší bronzově a zrají do tmavě zelené barvy, na podzim se mění do sytě růžově až zářivě červené.
Tato rostlina má lidové označení indiánská (aljašská) borůvka, neboť její plody jsou borůvkám podobné. Mají cca 1 cm v průměru, temně modrofialovou barvu, zrají již na začátku léta a mají výbornou, sladkou chuť s lehce pikantní, trnkovou příchutí. Na keři vydrží zralé poměrně dlouho, takže je možné je sklízet postupně až měsíc.
Muchovník roste poměrně divoce do hustého a velkého keře. Pokud jej chcete udržet kompaktní, na jaře před rašením jej sestříhejte. Potřebuje kyselou půdu bez obsahu vápence, která bude živná a neustále vlhká, ale dobře odvodněná.
Keř dokonale kombinuje funkci okrasnou a užitkovou. Na jaře je obalený sněhově bílými vonnými květy. V létě přinese bohatou úrodu lahodných plodů a na podzim se jeho listy neuvěřitelně vybarvují. Indiánská borůvka je absolutně mrazuvzdorný keř, a dokonce i květy jsou velmi odolné mrazu, takže bohatě plodí i v letech, kdy vám ostatní ovoce pomrzne. Muchovník tedy nelze než doporučit do každé zahrady. Je možné jej pěstovat i v květináči na terase či balkoně.
Amelanchier je původní rostlina kanadských prérií a v Kanadě se pěstuje v mnoha odrůdách na plantážích. Nejvyšší hodnotou muchovníku je jeho vysoká odolnost vůči zimě a rané dozrávání plodů. Může být pěstován ve vyšších polohách i na krajním severu, kde plodí a dozrává každoročně, a kde jiné ovocné druhy nemohou růst a plodit.
Vysazené rostliny začnou plodit již tři roky po výsadbě a plodí každoročně po dobu 40–50 let. Keř je samosprašný. Na zahradě tak stačí jen jedna rostlina, aby dobře plodil. Průměrná úrodnost z jednoho keře je 8–12 kg oválných tmavofialových bobulí s vysokým ojíněním. Bobule jsou šťavnaté, sladké, příjemné chuti.
Muchovník roste dobře a zdravě v každé půdě a téměř není napadán chorobami a škůdci. I když bude růst a plodit bez jakékoliv péče, za dobrou péči a přípravu půdy se odvděčí vyšší úrodou a kvalitnějšími plody.
Mladé rostliny můžeme vysadit do jam 60 x 60 x 60&n
Pravidelné sečení a úklid travní hmoty. Cílem těchto úkonů je udržení travního porostu v požadované výšce a podpora odnožování trav. Odstraněním posečené travní hmoty bráníme tvorbě plsti a úhynu jemných travních komponentů. Pravidelnost sečí závisí na typu trávníku a průběhu vegetace.
Hnojení organickými a anorganickými hnojivy. Travnaté plochy jsou vysokým konzumentem živin z důvodu dynamického růstu biomasy několikrát v průběhu jednoho vegetačního období. Hnojení má zásadní vliv na regeneraci trav po seči, rozvoj a aktivitu kořenového systému a zvyšuje rezistenci proti chorobám travních porostů. Nadbytek či nedostatek živin se projevuje poškozením travních ploch dočasně nebo trvale.
Závlaha trávníků. Vysoké nároky trávníků na vodu vyplývají z celé řady faktorů, jako je vysoká evapotranspirace – odpařování vody či teplota vzduchu. Závlaha travnatých ploch je důležitá i po každé seči nebo po každé aplikaci hnojiv. Nejideálnější formou je jemný postřik. Množství vody je rozdílné pro trávníky do jednoho měsíce od výsevu a pro trávníky starší.
Likvidace plevelů a ochrana proti chorobám. Plevele se v trávnících vyskytují z půdní zásoby, substrátu, větrem, vodou, mechanizací i člověkem. Jednou z příčin výskytu plevelů mohou být i neposekané nebo špatně posekané krajinné trávníky, z nichž se šíří semena plevelných druhů. Likvidace jedno- a dvouděložných plevelů v trávnících by měla být kombinací aplikace herbicidních přípravků, mechanických zásahů (například aerifikace), přizpůsobení výšky seče travního porostu, aby nedošlo k tvorbě semen a vysemenění plevelů, hnojením podle výsledků půdních rozborů. Výskyt chorob je nejčastěji způsoben změnami teplot v zimních měsících v závislosti na sněhové pokrývce, nadměrným či nedostatečným hnojením a zavlažováním, přenosem z okolních ploch, použitím nevhodných odrůd trav pro danou lokalitu. Ochrana proti chorobám může být preventivní, kdy již správným založením trávníku na správném profilu, substrátu atp. minimalizujeme možné výskyty chorob stejně jako správně prováděné ošetřování trávníku. Pokud se některá choroba vyskytne, jako například plíseň sněžná po zimě, je dobré rozpoznat ji v začátku a souborem opatření (postřik, vertikutace, úprava závlahy...) zlikvidovat.
Válení. Přiměřeně zhutňujeme překypřený povrch půdy zejména u nově založených trávníků, přitiskneme po seči povytažené rostliny a srovnáme drobné nerovnosti. Zásah je nutné dobře uvážit.
Hrabání listí. Zásah nezbytný hlavně na podzim a na jaře. Pod listy se drží vlhkost a tato místa jsou napadána chorobami.
Zarovnání okrajů trávníku. Provádíme tam, kde není trávník od dláždění či parkové cesty oddělen například o
Každoroční opad listů je součástí životní strategie většiny listnatých stromů rostoucích v našich klimatických podmínkách.
Zima představuje pro většinu živých organismů náročné období. Musí vynakládat mnohem více energie na vlastní přežití (nezmrznutí) i na získání potravy/vody. Rostliny musí zůstat stát na tom svém stanovišti a jsou vystaveny všem povětrnostním vlivům – mrazu, větru, sněhové pokrývce, námraze. A samozřejmě nedostatku klíčového zdroje – vody. Tím, že strom na podzim shodí listy, se tomu všemu snaží čelit. Holé větve také znamenají menší plochu, na které se může držet sníh a námraza, a navíc nekladou tak velký odpor větru. Riziko polámaných větví je tak významně nižší než v olistěném stavu. Tím hlavním důvodem, proč stromům každoročně listí opadává, je však uchování vlhkosti.
Pokud je půda zmrzlá, je voda pro stromy takřka nedostupná. Strom si proto nemůže dovolit ztrácet ani kapku. Možná to není běžně známo, ale v období, kdy má strom listy, dochází k obrovským ztrátám vody právě skrze listy, respektive skrze listové průduchy, jimiž uniká vodní pára do okolního prostředí. Protože ale listy obsahují řadu důležitých látek, hlavně dusík a uhlík, strom, jako řádný hospodář, si je před opadem odčerpá a ve formě bílkovin uloží ve vnitřních pletivech. Na jaře je pak použije na tvorbu nových listů a květů. Naopak do uvadajících listů uloží odpadní látky.
Vlastní mechanismus opadu listů se připravuje už od jara. V místech, kde řapík listu přisedá na větvičku (stonek), se už v době intenzivního růstu začnou vytvářet vrstvičky buněk, které lze od sebe navzájem oddělit. Jejich dočasná soudržnost je dána pouze přítomností růstového hormonu auxinu, který se tvoří v listech a vrcholových částech stonku a putuje rostlinou směrem dolů. Ke konci vegetace, na podzim, produkce auxinu klesá a úměrně tomu se oslabuje i jeho vliv na soudržnost buněk. V okamžiku, kdy síla gravitace překoná sílu auxinu, list upadne.
Sezónní shazování listí je ovládáno kombinací krátkého dne a nízkých teplot. Když poměr denního světla, tmy a chladu dosáhne kritického bodu, odpoví na to typický širokolistý strom vytvořením přehrádky zvláštních korkových buněk v místech, kde je řapík listu připojen k větvi. List pak pomalu odumírá, protože byl izolován od cévních svazků. Spoj se oslabuje, až list ze stromu spadne. Drobnou jizvu, která zůstala po opadu listu, zacelí další vrstva specializovaných buněk – ta chrání strom proti ztrátě vlhkosti a proti vniknutí hub.
Z listnáčů neopadávají pouze listy kožovité či ostnité. Příkladem neopadavého keře je cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium), pěstovaná v mnoha parcích.
