Doba sklizně česneku závisí především na podnebí. Nejčastějším obdobím pro sklizeň je konec léta a začátek podzimu, v teplých oblastech se může sklízet dříve. Správný čas sklizně česneku vám napoví samotná rostlina: když jedna třetina listů žloutne, až hnědne, je správný čas začít.
Než rostlinu začnete vytahovat z půdy, uvolněte ji pomocí rýče, lopatky či vidlí a opatrně vytáhněte. Doporučujeme používat rukavice, protože i nať česneku je natolik aromatická, že by z vašich rukou mohla být cítit i několik dní. Při rytí česneku buďte opatrní, protože česnek je náchylný k porušení a pak dochází k jeho zahnívání.
Česnek zbavte hlíny, omyjte a nechte uschnout na dobře větratelném místě několik dní, zabraňte, aby na sklizený česnek znovu pršelo. Neodstraňujte papírovitý vnější obal z česneku, neboť zabraňuje klíčení a chrání stroužky před hnilobou.
Ve svém příspěvku 20% = 430 LITRŮ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Nějak si nedokáži představit, že 20% vlhkost zdiva představuje 430 litrů vody/m3 zdiva, z toho by vyplývalo, že při 100% vlhkosti by té vody muselo být 2150 litrů! Zároveň snad stále platí, že 1 m3 vody je 1000 litrů.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal Vinš.
Dobrý den,
je to sice překvapivé, ale je to tak. Tady je odůvodnění: Správný koeficient pro vlhkost zdiva je následující: 1% vlhkost ve zdivu = až 25 l vody na 1 m3. Odkaz na koeficient je následující: https://www.hydroizolace-el…
V mém článku je uvedena vlhkost 20% s převodem vody 430 l vody. Podle výše uvedeného koeficientu by mohlo být uvedeno až 500 l vody.
Zdivo stále přijímá vlhkost a to díky klimatickým podmínkám, proto je tento koeficient, takto nastaven.
Pro všechny typy orchidejí platí, že mají rády světlo, ale nelze je vystavovat přímému slunečnímu záření. Je nutné vyvarovat se hlavně poledního slunce, které orchideje spálí. Ranní a večerní paprsky jsou pro ně neškodné.
Orchideje potřebují živiny stejně jako jiné rostliny, ale jsou v tomto velice skromné. Postačí, když je od jara do zimy jednou za dva týdny trochu přihnojíte speciálním hnojivem, které je běžně k dostání v obchodech prodávajících květiny, popř. použijte pětinu dávky hnojiva pro klasické pokojové rostliny. Ale pozor, používané hnojivo nesmí v žádném případě obsahovat vápník. Orchideje ke svému životu potřebují především dusík (N), fosfor (P) a draslík (K), samozřejmě oxid uhličitý, vodu, stopové prvky a sekundární živiny. U hnojení vždy dbejte na správné dávkování.
Pro kořenovou výživu používejte speciální tekuté hnojivo pro orchideje, které aplikujte formou namáčení kořenového balu do vody s hnojivem. Druhým, doplňkovým hnojením je výživa na list, přičemž se živiny dostávají do listů přímou cestou, a to zejména železo, mangan a další mikroprvky, které jsou nezbytné pro zdravý, tmavě zelený list.
Pro správný růst orchidejí je samozřejmě důležitý správný substrát. Směs určenou přímo pro orchideje snadno koupíte v každém zahradnictví. Ale jestli máte chuť, zkuste si připravit vlastní. Na substrát budete potřebovat borovou kůru, dřevěné uhlí, polystyren a kousíčky molitanu. Takto vytvořenou směs můžete použít u většiny druhů těch nejzákladnějších orchidejí, jako jsou Dendrobium, Phalaenopsis, Cattleya, Oncidium, Miltonia, Paphiopedilum a další.
V naší poradně s názvem RÝMOVNÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Padají mě ve velkém množství suché listy ale zároveň rostou nové ale v menším počtu kde je chyba
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Chyba je ve světle. Nejkratší dny v roce, které byly v období Vánoc, si vybírají svou daň v podobě opadávání listů. Nedodtatek světla, který je i v lednu, nedovolí správný vývoj nových listů. Řešení je nechat rostlinu v klidu s omezenou zálivkou a nižší teplotou. A nebo můžete rostlinu přemístit na světlejší místo a den jí prodloužit umělým osvětlením. Obvykle se k tomu používá výbojka z veřejného osvětlení.
Vertikutace je správný název, který označuje provzdušnění trávníku (jeho prořezání). Často se používá také slovo vertikulace, což je špatně. Jediný správný termín pro tuto činnost je opravdu vertikutace.
Ve svém příspěvku STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František Marek.
Pěstuji již několik let jednouplodící maliny. Každý rok po sklizni vyřežu odplozené
výhony a prořežu nové výhony vzrostlé od jara. Letos jsem to udělal stejně,avšak po
prořezu mi vyrazily ještě napodzim další výhonky. Chtěl bych se zeptat zda mám tyto
odstranit. Vpřípadě, že bych tak neučinil, měl bych příští rok dvojí maliny. Vysoké
od letošního jara a nízké od podzimu, nebo bych ty podzimní nechal ještě do dalšího roku? Tím bych ovšem měl tříleté výhony. Znáte-li někdo správný postup, budu rád za
Vaši radu. Děkuji. Marek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Živý plot z tújí (dříve psáno také thuje a nesprávně tůje) vyžaduje minimálně řez alespoň dvakrát ročně, a to na samém sklonku zimy a koncem června. Čím častěji budete řez túje provádět, tím hezčí živý plot bude. Pokud byste túje nechali třeba rok bez zastřižení, následující řez by musel být hluboký (do staršího dřeva). Živá stěna by pak špatně obrůstala, keře by vypadaly omšele a s výsledkem byste určitě nebyli spokojeni. Túje můžeme nechat přirozeně rozrůstat, máme-li dost místa.
Túje všeobecně dobře snáší stříhání a tvarování. Zastřihovat je můžete během celé vegetace, tedy od jara do podzimu. Jarní tvarování rychle obrazí a během vegetace dorůstá. Není však vhodné zastřihávat túje během zimy (listopad až únor), protože do jara stejně neobrazí, ani se nezahojí. Tuhé mrazy mohou navíc nezhojené ranky vysušit a zaschlé konečky větví následně moc parády nenadělají. Tvarování živých plotů se provádí jednou až dvakrát ročně. Záleží na bujnosti růstu a nárocích na ideální tvar. Z praxe i literatury lze doporučit tvarování jednou na jaře (březen až květen) a popřípadě podruhé koncem léta (konec srpna až září).
Túje čili zerav západní (Thuja occidentalis) má velmi široký sortiment kultivarů. Najdeme mezi nimi typy různých tvarů, vysoké stromovité, kuželovité, úzce sloupovité i keřovité. Na druhé straně je řada zakrslých kultivarů kuželovitých, kulovitých i rozložitých. Správný tvar je tudíž závislý na druhu rostliny. Túje můžete využít jako solitéry, do skupinových výsadeb (pozor na příliš mnohobarevné kombinace), do skalek či jako přenosnou zeleň.
V naší poradně s názvem PIERIS JAPONICA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Balašová.
Dobrý den ,
chtěla jsem se zeptat jestli je rostlina pieris japonica ( mountain fire )
jedovatý pro domácí zvířata a v jakém množství .Je možné že způsobí uhynutí malých koziček ?
Děkuji za odpověď , Balašová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Japonský pieris je jedovatý. Je jedovatý úplně stejně, jako rododendron. Obě rostliny totiž obsahují šedé toxiny, tak zvané polyhydroxylované diterpeny. Toxická dávka zelené rostliny u skotu a koz je 0,2-0,6% tělesné hmotnosti zvířete, takže když malá kozička váží 15 kg, tak je pro ni smrtelná dávka 30 až 90 gramů této rostliny.
Mezi hlavní příznaky patří:
- nadměrné slinění, zvracení a bolest břicha, které se obvykle projeví 6-8 hodin po konzumaci rostliny;
- svalová slabost a neobvyklý klid;
- zrychlený srdeční tep s komorovou tachykardií, arytmie;
- zrychlená dýchací frekvence;
- u těžce otrávených zvířat dochází ke křečím.
Léčba
Neexistuje žádná specifická léčba otravy polyhydroxylovanými diterpeny. Pokud nedojde k aspirační pneumonii, tak se zvířata obvykle sama zotaví. Aspirační pneumonie je typ plicní infekce, která je způsobena vdechnutím obsahu žaludku. Při otravě může pomoci aktivní uhlí a projímadlo.
Pokud kyzy dlouhodobě spásají japonský pieris, tak pak začnou rodit mrtvá kůzlata, projeví se u nich tak zvaná mumifikace plodu.
Dýně Hokaido je jednoletá bylina s plazivými stonky, rodiny Cucurbitaceae, pocházející z Japonska. V Čechách se ujal název dýně Hokaido s jedním „k“, správný název je však dýně Hokkaido.
Tato rostlina se odpradávna pěstovala na Dálném východě, nyní je hojně pěstována v Americe. Dýně Hokaido je severojaponská odrůda, kde je známá jako „čínská dýně“.
Existují dva druhy dýně Hokaido – jeden má tmavě oranžovou barvu a druhý má slupku světle zelenou. Plody jsou kulovitého tvaru a pocházejí původně z japonského ostrova Hokkaidó, kde rostou ve vulkanické půdě.
