Maso z nutrií lze prodávat pouze na základě speciálního povolení ministerstva zemědělství, proto jeho prodej vázne. Přitom podle milovníků masa z nutrie má toto maso naprosto vynikající chuť, vyrovná se masu králičímu i telecímu. Jeho biologická hodnota je dokonce vyšší. V České republice má chov nutrií dlouhou tradici již od roku 1928. Rozmach nastal v období 60.-80. let, ale pak kvůli úpadku státem dotovaných velkochovů došlo k poklesu chovaných zvířat. V důsledku nezájmu a chybějící mladé chovatelské generace je chov nutrií v ČR ohrožen. Reálně hrozí nebezpečí zmizení plemen patřících k národnímu dědictví - nutrie standardní, nutrie zlaté a nutrie přeštické.
Maso z nutrie je velmi dobré kvality, lehce stravitelné, má nízký obsah cholesterolu a vysoký obsah bílkovin. Navíc je jemně vláknité s nízkým obsahem tuku, a proto je velmi dietní. Maso nutrií se vyrovná masu králičímu, kuřecímu a telecímu. Po biologické stránce je dokonce lepší. Má krásně růžovou barvu a chuťově je naprosto vynikající. Při pečení je mnohem lepší než třeba králičí maso, protože tak nevysychá. Úprava masa z nutrie je jednoduchá. Výborné jsou recepty na zelenině. Osvědčený je také recept na naloženou nutrii.
V diskuzi NUTRIE RECEPT MANIPULACE S MASEM NUTRIE. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav.kotink.
Dobrý den, mám dotaz. Má se ulovená nutrie ponechat v srsti nějaký čas jako zajíc, nebo se musí hned stáhnout z kůže a vyvrhnout. Děkuji za radu a přeji hezký den.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Nutrie se hned stahuje.V kožichu se nenechává...kůže se stahuje a namáčí do přípravků a pak napína. Vyčiní se.Nutrii se odstraní vnitřnosti a vše jak u králíka.Má zdravé maso, ktré se kdysi dodávalo do nemocnic...a taky se z něj dělaly výborné kobásy..vím to, protože jsme je doma měli a ne v malém množství...i zlaté nutrie :)
Nutrie má dietní maso podobné králičímu. V 80. letech se v ČR toto maso podávalo v nemocnicích a jeho prodej byl volný. Dnes se nutrie opět objevuje na trhu a lze ji zakoupit v některých řeznictvích, specializovaných prodejnách ryb, drůbeže a zvěřiny i na farmářských trzích nebo u soukromých chovatelů (prodejci nutrie). Cena je podobná jako za 1 kg králíka. Vzhledem k současnému trendu zdravé výživy se zvyšuje i poptávka po tomto mase. Farma, která se zabývá pěstováním nutrií, to však nemá jednoduché. Pokud totiž nemá speciální povolení od ministerstva zemědělství Praha, může za prodej masa z nutrií dostat i pokutu.
V diskuzi LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.
Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.
Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.
Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.
Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.
Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.
Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.
Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.
Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.
Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.
Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.
Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.
Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.
Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Maso nutrií se vyrovná masu králičímu, kuřecímu a telecímu. Po biologické stránce je dokonce lepší. Má krásně růžovou barvu a chuťově je naprosto vynikající. Při pečení je mnohem lepší než třeba králičí maso, protože tak nevysychá. V současné době se na světovém trhu významně zvyšuje zájem o toto maso, u nás však prozatím prodej vázne kvůli nedokončené legislativě. K prodeji masa z nutrií musíte mít povolení od ministerstva zemědělství. Maso můžete mít bez povolení pouze pro vlastní potřebu. V současné době se na světovém trhu významně zvyšuje zájem o toto maso. Pro výrobu masa je velmi důležité znát i růstové schopnosti zvířat, protože je nezbytné, aby nutrie dosahovaly porážkové hmotnosti v co nejkratší době. Kromě toho je to výhodné i pro produkci kožek, zvířata s rychlejším růstem budou mít v době kožešinové zralosti vyšší hmotnost, a tedy i větší kožky. Pro dosažení rychlejšího růstu a kvality masa je však nutné zajistit odpovídající výživu.
Maso z nutrií je možné koupit pouze u prodejců, kteří mají patřičná povolení. Cena masa se pohybuje od 180 Kč/kg. V současné době se toto maso nedá koupit v řeznictví, asi i z toho důvodu, že chov nutrií u nás není ještě tak rozšířený.
Nutrie říční bývá často zaměňována s ondatrou pižmovou, jisté rozdíly je ale možné vypozorovat. Nutrie má vpředu dva hlodáky oranžové barvy, ocas kulatý a kratší, než je tělo samotné. Oproti tomu ondatra tyto zuby nemá barevné, ocas je lehce zploštělý (neplést s bobrem, který má ploutev) a jeho délka bývá delší než tělo samotné.
Ingredience na marinádu: 200 ml vody, 100 ml oleje, 1 lžička pepře, 1 lžička soli, 1 lžička mleté papriky, 2 lžíce kečupu, 2 lžíce plnotučné hořčice, 4 stroužky česneku, 2 větší cibule
Postup: Cibule a česnek pokrájíme a smícháme s ostatními surovinami na marinádu, do které naložíme naporcované, osolené maso. Uložíme i s pekáčkem přes noc do lednice. Naložené maso dáme zakryté péct i s marinádou, po 30-40 minutách odkryjeme a dopečeme. Zakryté pečte na 210 °C, dopečte při 170-180 °C.
Ingredience: 4 ks naporcované nutrie, 50 g slaniny, 2 špetky soli, 4 snítky čerstvého tymiánu, 1 citron (kůra i šťáva), 20 ml dijonské hořčice, 150 ml bílého vína, 2 špetky čerstvě mletého pepře, 2stroužky prolisovaného česneku, 4 snítky čerstvého tymiánu
Ingredience na marinádu: 80 ml olivového oleje
Postup: Porce masa omyjte pod studenou vodou. Osušte je papírovou utěrkou. Ostrým nožem udělejte do masa zářezy a vsuňte do nich plátky slaniny. Maso protkněte snítkami rozmarýnu a uložte ho do špekáčku. Bylinky smíchejte v misce a vzniklou marinádou přelijte nutrii. Maso přikryjte mikrotenovou fólií a nechte je odležet v lednici, nejlépe přes noc. Rozpalte gril. Rošt okartáčujte a naolejujte. Nejprve opečte maso ve střední části grilu a poté ho přesuňte blíž ke kraji. Často ho otáčejte kleštěmi a potírejte zbylou marinádou, dokud není propečené. Počítejte tak s 20 minutami grilování. Hotové porce dejte na talíře, osolte je, přikryjte a nechte 5-10 minut stát. Grilovanou nutrii podávejte s bílým pečivem a zeleninovým salátem.
Ingredience: 1 nutrie, 1 hrnek vody, 3 bobkové listy, celé nové koření, celý pepř, trochu vegety, sádlo, 2 balíčky mražené zeleniny pod svíčkovou, trochu mléka, 1 smetana, mouka na zahuštění
Postup: Omytou nutrii naporcujeme, okořeníme vegetou a zlehka osmahneme na sádle, aby se maso zatáhlo a uvnitř zůstalo pěkně šťavnaté. Na dno pekáče nasypeme zeleninu, podlijeme vodou a na zeleninu naklademe osmahnutou nutrii. Do vajíčka na koření dáme pár kuliček pepře, nové koření a bobkové listy. Vajíčko vložíme mezi maso. Takto připravené maso vložíme do předem vyhřáté trouby a pečeme asi 1 hodinu (dle tloušťky masa). Po upečení maso vytáhneme do druhé poloviny pekáče, trochu podlijeme vodou a dáme ještě do trouby, aby se dopekla kůrčička. Z druhé poloviny pekáče vytáhneme koření a zeleninu dáme do hrnce. Lehce necháme přejít varem a zalijeme smetanou. Z mléka a mouky uděláme zásmažku a zahustíme. Zeleninu přivedeme k varu a zvolna vaříme, dokud nebude cítit mouka. Dle chuti osolíme. Recepty na zelenině jsou tradičním českým jídlem v kombinaci s knedlíkem.
Maso z nutrie se dá připravovat na různé způsoby (vaření, pečení, smažení i dušení). Jedná se o velmi dietní maso, v 80. letech bylo hojně podáváno v nemocnicích. Zde jsou pro inspiraci dva recepty:
Nutrie pečená po staročesku
Suroviny: 1 nutrie, 0,5 kg vepřového bůčku s kostí, ½ lžičky mletého zázvoru, 2 stroužky českého česneku, ¼ lžičky pepře, sůl a voda na podlití.
Postup: Nutrii očistíme, zbavíme tuku a naporcujeme. Bůček nakrájíme na kousky podle kostí. Maso potřeme česnekem, který je utřený se solí, okořeníme a dáme do pekáče. Maso podlijeme a pečeme pod poklicí asi 45 minut v troubě předehřáté na 190 °C. Poté odstraníme poklici a maso dopečeme dozlatova, během pečení maso přeléváme vypečenou šťávou.
Nutrie pečená v marinádě
Suroviny: 1 nutrie, sůl, voda. Marináda: 200 ml vody, 100 ml oleje, lžička pepře, lžička soli, lžička mleté papriky, 2 lžíce kečupu, 2 lžíce plnotučné hořčice, 2 stroužky českého česneku, 2 cibule.
Postup: Cibuli a česnek pokrájíme na jemno a smícháme se surovinami na marinádu. Do připravené marinády naložíme očištěnou a naporcovanou nutrii, kterou jsme osolili. Vše vložíme do pekáče, který dáme přes noc do lednice. Takto připravené a odložené maso vložíme do trouby předehřáté na 200 °C, pečeme pod poklicí cca 40 minut, maso trochu podlijeme, poté maso odkryjeme a pečeme dozlatova při teplotě 170 °C, během pečení maso přeléváme vypečenou šťávou.
Někdo rozlišuje ondatru od nutrie podle ocasu, ale pro mnohé z nás to nebude to nejlepší vodítko, protože ocas těchto dvou druhů se zas tak moc neliší. Ondatra jej má v průřezu spíše oválný, po stranách mírně zploštělý a nutrie spíše kulatý. Nejmarkantnější rozdíl mezi těmito hlodavci je asi v jejich celkové velikosti. Ondatra dorůstá maximálně do 1,5 kg, takže vypadá trochu jako větší potkan, kdežto nutrie je pořádný hlodavec, který může vážit 6–12 kg.
Nutrie má vpředu dva hlodáky oranžové barvy, ocas kulatý a kratší, než je tělo samotné. Oproti tomu ondatra tyto zuby nemá barevné, ocas je lehce zploštělý a jeho délka bývá delší než tělo samotné.
Ingredience: 1 mladá nutrie, 100 g slaniny, 2 velké cibule, 2 větší mrkve, 1 petržel, větší kousek celeru, palička česneku, hrst tymiánu, vrchovatá lžíce jalovčinek, sůl
Postup: Nutrii stáhneme, pečlivě vypereme a naporcujeme. Oloupeme celou paličku česneku, česnek namačkáme, smícháme se solí, tymiánem a jalovcem utlučeným nahrubo v hmoždíři. Čerstvou zeleninu nakrájíme na kolečka a hrubší kousky a zamícháme do ní na drobné kostičky nakrájenou slaninu. Všechny kousky masa pečlivě potřeme směsí koření, klademe na pekáč a prosypáváme směsí zeleniny se slaninou. Poté uložíme na dva dny do lednice. Směs je vhodné minimálně jednou obrátit a přeskládat. Maso pečeme pod pokličkou, podlité trochou vody, v troubě vyhřáté na vyšší teplotu. Po jedné hodině pokličku sejmeme a dopékáme do měkka, aby se vytvořila kůrka a odpařila se přebytečná voda.
Tipy: Zeleninu servírujeme na talíř společně s masem a výpekem, výsledkem je skutečně šťavnatý a velmi chutný pokrm. K masu je ideální servírovat sterilovanou zeleninu, čalamádu, okurky nebo čerstvý zeleninový salát. Budeme-li nutrii chystat celou v běžných domácích podmínkách, nevejde se nám do klasického plechového "pekáče". V tom případě použijeme obě jeho poloviny, které přikryjeme pro vlastní pečení alobalem. Vhodnější je nutrii již předem naporcovat na menší kusy, lépe se s nimi manipuluje a dobře se uleží. V případě, že má nutrie vnitřní sádlo, nakrájíme ho zasyrova na menší kousky a vmícháme ho společně se slaninou do zeleniny - slanina není v pokrmu nutná z hlediska tučnosti, ale kvůli chuti a vůni výpeku. Uvedený pokrm je velmi vhodný jako vynikající doplněk k přátelskému pánskému posezení u sklenice vychlazeného piva. Podáváme s čerstvým pečivem, eventuálně s vařeným bramborem.
Ingredience: 1 stažená nutrie (cca 3-4 kg), 2 paličky česneku, 2 větší cibule, sůl, kmín, 1 lžíce sádla, 150 ml vody
Postup: Nutrii omyjeme, naporcujeme, zbavíme blan a tuku. Česnek oloupeme, prolisujeme a potřeme jím všechny porce masa, které zároveň i osolíme. Takto připravené maso natlačíme do skleněné, porcelánové nebo smaltované nepoškozené nádoby, přikryjeme a necháme v chladu dva až tři dny nasucho marinovat. Během marinování maso alespoň jedenkrát přeložíme. Je-li marinování u konce, vložíme maso do tlakového hrnce (6 litrů) a podlijeme vodou. Necháme cca 10-15 minut podusit. Na pekáči rozpustíme sádlo, na dno nasypeme oloupanou a na plátky nakrájenou cibuli. Rozdušené maso vyndáme z tlakového hrnce a vložíme do pekáče na cibuli. Dochutíme solí a kmínem, zalijeme vydušenou šťávou. Maso pečeme v troubě nepřikryté asi 30-40 minut (do růžova). Jako příloha se hodí bramborové knedlíky a zelí nebo podáváme samotné s bramborem.
Maso z nutrie je bledě růžové, velmi křehké, jemně vláknité, s nízkým obsahem tuku. Tuk není prorostlý do tkání, proto je maso lehce stravitelné, s nízkým obsahem cholesterolu a vysokým obsahem bílkovin.
Výživové vlastnosti
Maso z nutrie je velmi vysoké kvality a lehce stravitelné, složením velmi podobné masu králičímu. Na rozdíl od králíka je svalovina nutrie tmavší a má jemnější svalová vlákna. Ve svalové tkáni je jiná skladba rozložení tuku, proto si zachovává šťavnatost vepřového masa. Kalorickou hodnotou se vyrovná jehněčímu masu. Vzhledem k velmi nízkému obsahu cholesterolu (ve 100 g pouze 70 mg), tuku (do 5 %) a vysokému obsahu bílkovin (kolem 20 %) je maso nutrií hodnoceno jako dietní. Nezanedbatelný je i vysoký obsah sacharidů a proteinů (kolem 20 %). Maso z nutrie se dá upravovat na všechny způsoby (včetně uzení), podobně jako maso králíka. V domácnostech je nejčastější kulinářskou úpravou pečená nutrie na česneku.
Maso z nutrie a dna
Libové maso v menších dávkách při tomto onemocnění neuškodí. Při dnavém záchvatu by se maso nemělo jíst vůbec, po záchvatu začínejte s konzumací masa opatrně. Nutrie je dietní maso.
Hmotnost veverky obecné je 230 až 500 g. Má dlouhý huňatý ocas a boltce opatřené chvosty. Ocas je dlouhý 140 až 240 cm a slouží k jedinečné obratnosti v korunách stromů, což je pro veverku typické. Žije v korunách stromů, kde si blízko kmene staví kulovitá hnízda. Používá k tomu suché větvičky, trávu nebo zvířecí srst. Živí se hlavně plody a semeny.
Nutrie patří k poměrně nenáročným býložravcům. Původně osídlovaly Paraguay, Brazílii a Argentinu, kde žijí dodnes volně kolem velkých vodních toků, u nichž tvoří početné rodiny a velké kolonie. Odtud pak byly rozšířeny do celého světa. U nás se nejvíce chovaly v 70. a 80. letech, především jako kožešinová zvířata. V dnešní době se chovají pro velmi kvalitní a dietní maso.
Potrava nutrií – přes léto je základem krmné dávky zelená píce (nejkvalitnější je vojtěška). Při krmení sekanou travou je potřeba dávat pozor na zapaření. Nutrie rády okusují kukuřičné klasy, neopovrhnou pařenými brambory s travní řezankou, které zaprášíme šrotem a přidáme vitamíny a minerály. Nadměrné dávky okopanin a zeleniny u nich způsobují průjmová onemocnění a záněty žaludku. Z jadrných krmiv se nejčastěji zkrmuje pšenice, ječmen, kukuřice a oves, a to celé nebo jako sešrotovaná zrna či otruby. K okusu předkládáme dřeviny, nejoblíbenější dřevinou nutrií jsou větvičky maliníku, mladé výhony dubu i břízy. Dobře přijímají větvičky ovocných stromů, naopak bez povšimnutí minou větévky jehličnanů a černého bezu. Doplňkem stravy jsou minerály a sůl. Jako přídavek dáváme suché pečivo. Velmi důležitá je hygiena krmení. Pečivo ani zelenina nesmí být plesnivé či nahnilé. Krmnou řepu a mrkev je lépe oprat od hlíny. Protože jsou nutrie od přírody vázány na vodu, chtějí se v napájecích nádobách koupat, lze proto použít kolíkové napáječky. Denní krmná dávka pro dospělou samici (včetně ohryzu) by neměla přesáhnout 1,2 kg. U nutrií je hlavním místem trávení slepé střevo (zde se u nich projevila cekotrofie – zvířata požírají natráveninu z vlastního tlustého a slepého střeva bohatou na živiny a vitamíny, prvotní výkaly projdou znovu celým zažívacím traktem), kde probíhá mikrobiální fermentace vlákniny. Nutrie špatně tráví krmiva s vysokým obsahem vlákniny, jako je vojtěška.
Nutrie dorůstá běžně hmotnosti 5 až 10 kg (výjimečně až 15 kg) a celkové délky 80 až 90 cm, z čehož 25 až 40 cm připadá na ocas. Je přizpůsobena k vodnímu způsobu života, a to zejména kvalitní hustou srstí a plovacími blánami na zadních končetinách. Její téměř lysý a ke konci se zužující ocas je na průřezu kulatý. V poměru k celkové tělesné velikosti má nutrie malé oči a boltce. Rty nutrie se uzavírají až za řezáky, což jí umožňuje hlodání potravy i pod vodou. Zcela ojedinělé je umístění 4 až 5 párů mléčných bradavek vysoko na bocích v přední části těla, díky čemuž dokáže kojit mláďata i ve vodě. Řezáky jsou silné a zpředu svítivě oranžové, stoličky mají velmi vysoké korunky. Pravým životním prostředím nutrie jsou močály, bažiny a podmáčené břehy vodních toků či nádrží.
Populace nutrií se zvětšuje nebo zmenšuje podle počasí, je-li příliš krutá zima, nutrie trpí omrzlinami a hynou, je-li však zima mírná, nutrie se množí a zvětšují svůj areál rozšíření směrem k severu.
