Rychlá odpověď:
Zelená skalice (síran železnatý) se používá především k hubení mechu v trávníku a k doplnění železa rostlinám. Běžná dávka je přibližně 4–5 g na 1 m² trávníku, tedy asi 40–50 g na 10 m². Po aplikaci mech během několika hodin tmavne a během několika dní odumírá. Je nutné dávat pozor na beton a dlažbu, protože skalice může zanechat rezavé skvrny.
Mech v trávníku patří mezi nejčastější problémy starších zahrad. Objevuje se hlavně tam, kde je půda kyselá, utužená nebo kde trávník trpí nedostatkem světla. Pokud se mech nechá bez zásahu, dokáže během několika sezón vytlačit velkou část trávy.
Jedním z nejrychlejších způsobů, jak růst mechu zastavit, je použití zelené skalice. Tento jednoduchý přípravek používají zahradníci už desítky let. Aby ale fungoval správně a trávník nepoškodil, je důležité znát správné dávkování, způsob aplikace a také nejčastější chyby.
FAQ – často kladené otázky
Kolik zelené skalice na 10 m² trávníku?
Na běžné odstranění mechu se používá přibližně 40 až 50 gramů zelené skalice na 10 m² trávníku. Toto množství odpovídá asi 4–5 g na m² a ve většině případů stačí k potlačení mechu.
Pokud je trávník silně napaden mechem, může být potřeba dávku mírně zvýšit. Z praxe se ale ukazuje, že je bezpečnější začít se standardní dávkou a aplikaci případně po několika týdnech zopakovat. Příliš silná koncentrace totiž může oslabit trávník nebo vytvořit tmavé skvrny. Správné dávkování zelené skalice je proto klíčem k dobrému výsledku.
Jak rychle zelená skalice zabije mech?
Účinek bývá velmi rychlý. Po aplikaci začne mech obvykle tmavnout během několika hodin a během několika dní postupně odumírá.
První změnu barvy lze často pozorovat už tentýž den. Mech nejprve ztmavne, potom zčerná a během přibližně jednoho týdne je možné ho z trávníku snadno odstranit. Tento proces je typickým znakem, že zelená skalice na mech funguje správně. Pokud mech ani po několika dnech nemění barvu, může být roztok příliš slabý nebo byl rychle smyt deštěm.
Může zelená skalice spálit trávník?
Ano, při výrazně vyšší koncentraci může zelená skalice poškodit trávník. Nejčastěji se to stává při nerovnoměrné aplikaci nebo při použití příliš silného roztoku.
Při správném dávkování je ale riziko velmi malé. Tráva je vůči účinku síranu železnatého mnohem odolnější než mech. Pokud se objeví tmavší nebo oslabená místa, většinou se během několika týdnů zregenerují. Nejlepší prevencí je rovnoměrná aplikace roztoku a dodržení doporučeného dávkování zelené skalice.
Jak dlouho zůstává zelená skalice v půdě?
Zelená skalice nezůstává v půdě dlouhodobě. Postupně se rozkládá a její účinek se během několika týdnů výrazně snižuje.
Železo obsažené ve skalici se může částečně vázat v půdě, ale většina účinku se projeví během prvních dnů po aplikaci. Proto se při silném napadení mechem někdy provádí opakovaná aplikace zelené skalice během jedné sezóny. Dlouhodobé negativní působení na půdu je při běžném používání velmi nepravděpodobné.
Je zelená skalice jedovatá?
Zelená skalice není vysoce toxická látka, ale je potřeba s ní zacházet opatrně. Při přímém kontaktu může dráždit pokožku nebo oči.
Při práci je vhodné používat ochranné rukavice a vyhnout se vdechování prachu z krystalů. Po aplikaci na trávník je dobré zabránit tomu, aby se roztok dostal do očí nebo na otevřené rány. Při běžném zahradním použití je ale zelená skalice bezpečná, pokud se dodržují základní pravidla manipulace.
Pomáhá zelená skalice také na chlorózu rostlin?
Ano, zelená skalice může pomoci při chloróze způsobené
V naší poradně s názvem ZLUTY KER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Musilova.
Dobry den.
Chtela bych Vas poprosit o pomoc.Pred peti lety jsem si ze seminka vypestovala tento ker.Mela to byt Planouci pochoden.Je mi jasne,ze ta to neni.Ted kerik poprve vykvetl.Mam z neho radost,ale nevim jak se jmenuje a jak o nej pecovat a do jake vysky vyroste.
Pokud vite o jaky ker se jedna,budu moc rada za odpoved.
Moc dekuji.Musilova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: https://www.google.com/sear…
Dýně hokaido se nemusí vždy zaštipovat, ale bez tohoto zásahu většinou vytváří mnoho menších plodů, které nestihnou rovnoměrně dozrát.
V praxi záleží hlavně na cíli pěstování. Pokud máš silnou rostlinu na kompostu a dlouhé teplé léto, můžeš hokaido nechat růst volně. V běžných českých podmínkách ale zaštipování dýní pomáhá směrovat energii do menšího počtu plodů, což vede k lepší chuti, barvě a využití v kuchyni.
Kdy je nejlepší čas na zaštipování hokaida?
Nejlepší čas na zaštipování hokaida je ve chvíli, kdy už má rostlina nasazené plody a je zřejmé, kolik jich dokáže uživit.
Obvykle se jedná o období přibližně 6–8 týdnů po výsadbě, v závislosti na počasí. Pokud zaštipuješ příliš brzy, rostlina ještě nemá vytvořenou dostatečnou sílu. Naopak pozdní zásah má už jen malý efekt. Správné načasování je klíčové pro velikost plodů i jejich dozrání.
Kolik plodů mám nechat na jedné rostlině hokaida?
Optimální počet plodů hokaida závisí na síle rostliny a stanovišti, neexistuje jedno univerzální číslo.
Na silné rostlině na kompostu se osvědčilo ponechat 4–5 plodů. Na běžném záhonu spíše 3–4 kusy. Pokud je půda slabší nebo léto chladnější, je bezpečnější nechat jen 2–3 dýně. Menší počet plodů znamená vyšší koncentraci chuti a lepší využití pro buchtu z dýně hokaido nebo pečení.
Proč mi hokaido zůstává zelené?
Zelené hokaido většinou znamená, že plod nestihl dozrát, často kvůli přetížené rostlině nebo krátké sezóně.
Nejčastější příčinou je příliš mnoho plodů na jedné rostlině. Energie se rozdělí a žádný plod se plně nevyvine. Zelené hokaido má slabší chuť a nižší nutriční hodnotu. Pro sladké recepty, jako je dýňová buchta hrníčková, se nehodí. Řešením je včasné zaštipování a redukce plodů.
Je zelené hokaido jedlé?
Ano, zelené hokaido je jedlé, ale jeho využití je omezené a chuťově slabší.
Zelené plody se hodí spíše na vaření nebo rychlé restování, nikoli na sladké recepty. Dužina bývá tužší a méně aromatická. Pokud chceš hokaido používat na polévku nebo dezerty, je vždy lepší počkat na plně vyzrálé, oranžové plody.
Jak poznám, že je dýně hokaido zralá?
Zralá dýně hokaido má sytě oranžovou barvu a suchou stopku, která se začíná zatahavat.
Dalším znakem je tvrdá slupka, do které nejde snadno zatlačit nehtem. Zralé hokaido při poklepání zní dutě. Právě takové plody jsou ideální na uskladnění dýně hokaido i dlouhodobé kuchyňské využití.
Jak dlouho vydrží dýně hokaido uskladněná?
Při správném skladování vydrží dýně hokaido 2 až 4 měsíce, někdy i déle.
Klíčem je suché, větrané místo s teplotou kolem 10–15 °C. Dýně by se nem
V naší poradně s názvem SUCHÁ SKVRNITOST LISTŮ BOBKOVIŠNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Adámková.
Dobrý den,
prosim o radu. Asi před měsícem jsem koupila a zasadila
bobkovišeň do zeminy pro okrasné dřeviny. Je jich patnáct v řadě, jsou na jižni straně kde je hodně slunička. Asi před 4 dny se začaly na některých bobkovišních dělat hnědé listy. Viiz foto
Poradíte mi co s tim?
Děkuji
Alena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zavíječ broskvoňový.
Přítomnost tohoto hmyzu způsobuje odumírání větví a hnědnutí listů. Hledejte kolem základny stonků díry v kůře a dole piliny. Tento vrtal je přitahován nadměrným mulčem a hlubokou výsadbou. Udržujte mulčování ne silnější než 6 cm a dále od základny stonků. Při výsadbě v těžkých jílovitých půdách je vhodné keř vysadit o něco výše, než je stávající úroveň půdy. Pokud se potvrdí přítomnost zavíječe, můžete použít postřik přípravkem MOSPILAN 20 SP.
Špatná drenáž.
Listy mohou žloutnout, hnědnout a odumírat. Bobkovišeň nemá ráda těžkou jílovitou půdu, která špatně odvodňuje. Nadměrná vlhkost půdy snižuje kyslík v půdě, poškozuje jemné kořenové vlásky a kořenový systém není schopen absorbovat vodu. Ujistěte se, že máte dobrou drenáž půdy a ujistěte se, že v kořenové zóně nejsou žádné svody vypouštějící vodu. Rostliny zasaďte na vyvýšené záhony a/nebo odveďte svody na jiné místo.
Přilišná zálivka.
Bobkovišně nezalévejte každý den. Nechte substrát jeden vyschnout, aby kořeny mohly dýchat
Ve své asijské domovině dorůstají tyto krásné stromy výšky až 20 metrů, nebo se naopak dle dlouholeté tradice tvarují do miniaturní podoby, tedy jako bonsaje. Mají velmi jemné rozvětvení, malé, svěže zelené, střídavě postavené oválné lístky s vroubkovaným okrajem a drobným řapíkem. Dobře snášejí teplotní rozdíly a respektují sucho i vlhko. Pro svůj zdárný růst ale potřebují dostatek světla. Pro správné pěstování je důležité vědět, odkud k nám byl daný druh jilmu dovezen. Rostliny z teplé jižní Číny a Tchai-wanu jsou pokojové, rostliny ze studeného severu a čínských hor jsou venkovní. Jakou rostlinu máme, poznáme nejlépe na podzim. U venkovních jilmů se všechny listy zbarví do červenohnědé barvy a opadají, u pokojových může část zežloutnout a opadat, ale na koncích jsou stále patrné zelené přírůstky.
Jilm dobře snáší řez, můžete proto tvarovat korunku, zmenšit nebo omezit velikost stromku. Pokud provedete takový úkon s citem v ruce a oku, bude zákrok jen ku prospěchu. Pro takovéto tvarování je nejvhodnější jilm holandský. Ten dobře snáší i hluboký řez. Velmi vhodné jsou však i popisované jilmy čínské. Chcete-li pěstovat jilm v truhlíku, pořiďte si kultivar Hokkaido. S droboučkými listy se uplatní i ve skalce a nadšeni z něj budou i bonsajisté. Má jedinou nevýhodu v tom, že bývá málokdy ke koupi.
Starat se o jilm nedá opravdu žádnou práci a pěstovat ho zvládne i úplný začátečník. Stromy i keřové formy rostou dobře v každé zahradní půdě, na slunci i ve stínu. Pestrolistým kultivarům pochopitelně vyhovuje slunná poloha, v zastínění se nevybarví listy a zůstávají spíše světle zelené.
Dobře kořenící jilmy snesou to, co málokterý strom. Díky bohatému kořenovému systému lze přesazovat i vzrostlé exempláře. Trochu potrápit vás mohou jedině kultivary roubované na jiné podnoži, pak musíte čas od času odstraňovat výhony původního druhu.
Prý již Keltové věřili ve vzácnou léčivou moc jilmů a připravovali ze sušené kůry prášek jako základ léčivých placek na poškozenou pokožku. Ty léčily neuvěřitelně rychle, měly i protizánětlivé účinky. Jilm je také jedním ze stromů keltského horoskopu, který připisuje lidem narozeným v jeho znamení toleranci, smysl pro humor, píli, pohotovost a tvůrčího ducha.
Pod jménem jilm čínský se skrývají různé velmi si podobné dřeviny pocházející z Asie, jejichž domácí klima je subtropické. Všechny mají malé, tuhé, oválné, tmavě zelené listy rostoucí střídavě. Kmen má většinou tmavě šedou barvu a ve vyšším věku bývá více či méně strupovitý. Rostliny jsou vůči mrazu odolné jen v malé míře.
Díky jeho robustnosti a odolnosti můžeme jilm čínský pěstovat celoročně v bytě. Chyby při
V naší poradně s názvem OLEANDR ŠEDÉ LISTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Matyášová.
Letos poprvé mi na některých oleandrech začaly listy ztrácet zelenou barvu a zešedly. Začalo se to se to šířit i na další oleandry. Poradí mi někdo co s tím?
Předem děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Ztrátu zelené barvy na listech oleandru mohou zapříčinit roztoči. Ti žijí na listech a živí se na spodní části listů vysáváním buněčné tekutiny. To právě způsobuje ztrátu chlorofylu a změnu barvy listů ze zelené na šedou. Co s tím dělat? Existuje osvědčený recept na přípravu postřiku. Smíchejte dvě lžičky Jaru na nádobí, dvě lžičky řepkového oleje a jeden litr vody. Nalijte vše do postřikovače a dobře protřepejte. Pak s tímto postřikem každý den postříkejte celou rostlinu, hlavně spodní části listů. Jar umožní lepší přilnavost postřiku a olej zase obalí roztoče, kteří se pak díky tomu udusí. Bohužel již poškozené listy se nevrátí do původní barvy, ale ty nové, které teprve vyrostou již budou normálně zelené. Roztoči zemřou do několika dní při pravidelném stříkání.
Níže se můžete seznámit s keři, které kvetou v období léta a dodají vaší zahradě krásný a jedinečný vzhled.
Sazaník květnatý
Tento keř pochází ze Severní Ameriky, dorůstá obvykle do výšky 1 až 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné rudé. Má rád přímé slunce.
V době kvetení voní po jahodové marmeládě. Tento hustě rostoucí keř obsahuje aroma všude – v listech, větvích, dokonce i kořenech. Květy jsou 3 až 5 cm velké s mnohočetnými plátky jako plnokvětá hvězda. Barva je jasně vínová nebo tmavě purpurová až červenohnědá. Odstín se liší v závislosti na umístění, kvalitě půdy, oslunění i době kvetení. Sazaník vykvétá někdy již ke konci května, přičemž hlavní dobou kvetení je přelom června a července. Květy se nadále objevují sporadicky až do poloviny srpna. Vůně tohoto keře je však nenapodobitelná. Je to něco mezi jahodami a jablečným moštem.
Listy jsou podlouhle vejčité a na jaře raší jasně zeleným odstínem, jsou mírně lesklé a dlouho si drží svou svěží barvu. Výjimečně se na opylených květech mohou objevit na konci srpna plody, což jsou zvláštní tobolky zelené barvy, které se během zrání zbarvují do vínové až hnědé.
Jedná se o keř bez nároků na zvláštní údržbu. V prvních několika letech jej zastřihněte (v březnu) do kompaktního tvaru – pak už bude sám tvořit pěkný tvar a pravidelné olistění. Zasaďte jej do vlhké země, v suchu poroste stejně špatně jako v přemokřené zemi. A dopřejte mu hodně slunce, aby vás odměnil množstvím květů.
Zvonek garganský
Jedná se o keř dorůstající jen do výšky 20 cm, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné fialové. Má rád přímé slunce nebo polostín.
Tato nesmírně efektní půdopokryvná forma skalkového zvonečku se zajímavě zoubkatými, drobnými listy svěže zelené barvy a mnoha stonky je obvykle obalena záplavou světle modrofialových květů. Jejich tvar je hvězdicovitě zvonkovitý.
Kvete přibližně od poloviny června až do srpna, přičemž po hlavním kvetení v půlce léta můžete celou rostlinu radikálně sestřihnout, aby znovu narašila a v září a říjnu nabídla čerstvý trs i s novými květy. Po zastřižení se doporučuje rostlinu přihnojit.
Rozrůstá se při zemi, květní stonky se nezvedají. Má rád rovnoměrně vlhkou, ale dobře propustnou půdu a nevadí mu mírné přistínění. Můžete jej pěstovat i v okrasných venkovních nádobách, kde vypadá o to lépe, když přeroste jejich hrany a květy se svěsí přes okraj a vytvoří modrý vodopád.
Trubač popínavý
Jedná se o popínavý keř pocházející ze severní Ameriky, který dorůstá do výšky 3 až 6 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné červené
Ve svém příspěvku DYNĚ HOKAIDO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Pěstuji dýně hokaido. Na několika svolech mi kromě oranžových dýní vyrostly velké zelené dýně, které drží zelenou barvu a ta je stále tmavší a tmavší. Na několika stvolech mi vyrostly malé zelené dýně, které nerostou ani nežloutnou, jsou podobné okurce nakládačce. Setkal se s tím někdo? Poraďte.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Šárka.
To mne také zajímá, snad někdo napíše - řeším přesně to samé - dýně nám vyrostly z původně šedé a oranžové a máme oranžovou,šedé a zelené... Nevíte někdo? A stejně nepoznám, jeslti jsou už ok, rostliny povadly poté, co jsem jim teď v říjnu už ostříhala listy a další výhony, ale že by měly stonek dřevnatý mi nepřijde... Některé se při stříhání podařilo nechtě oddělit (rostliny mi různě prorostly do sebe a rozbujely se a nebylo možné to rozklíčovat :D
Bobkovišeň je hustý keř dorůstající až do 4 m. Na svých dřevitých větvích nese velké vejčité listy, které jsou lesklé a mají tmavě zelenou barvu. Rostlina listy na podzim neshazuje a nese je po celý rok. Na dobrém stanovišti roste tak hustě, že dokáže zakrýt nevzhledný kout zahrady či nabídnout přes plot soukromí. Na přelomu jara a léta vykvétá svícovitými hroznovitými květy bílé barvy.
Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus), někdy nazývaná i střemcha vavřínolistá, pochází ze Středozemí, kde tvoří mohutné, až šestimetrové keře. U nás se aklimatizovala dobře, ale dorůstá nanejvýš do výšky dvou metrů. Tento keř každého okouzlí svými až 15 cm dlouhými tmavozelenými oválnými kožovitými listy.
Složená květenství jsou vzpřímená, drobné květy jsou bílé, voní po šeříku a mohou se objevit i na podzim. Po opylení nastupují lákavé plody – bobule, které jsou pochoutkou pro ptactvo, zpočátku mají červenou barvu, později černají. Pro člověka jsou nejedlé a konzumace semen z nezralých plodů může způsobit zažívací obtíže. Starší informace o jedovatosti zralých plodů nebyly správné.
Druhy
Etna je mezi bobkovišněmi tou nejelegantnější královnou. Její tuhé, kožovité listy jsou nápadně bronzové, když raší, a jejich barva přechází do teplého odstínu sytě smaragdově zelené. Mají zvláštní tvar – list je od řapíku vejčitý, ale k vrcholu se rozšiřuje a končí téměř naplocho. Tento konec je navíc zvlněný, takže celý keř působí velmi plasticky. Daleko lépe snáší zimní oslunění než jiné druhy, a tak zůstává sytě zelený. Pokud se objeví složená květenství, jsou vzpřímená, drobné květy jsou bílé, voní po šeříku a mohou se objevit i na podzim. Po opylení se tvoří lesklé černé plody (nejedlé), avšak tato odrůda kvete málo.
Caucasica má podlouhlé, sytě až tmavě zelené lesklé kožovité listy. Větve rostou vzpřímeně, zatímco listy se horizontálně sklánějí. Složená květenství jsou vzpřímená, drobné květy bílé, vonící po šeříku, často se objevují i na podzim. Černé plody vypadají lákavě, jsou však nejedlé a pochoutkou jsou jedině pro ptactvo. V našich podmínkách se pokládá za jednu z nejvzrůstnějších a nejvhodnějších rostlin pro živé ploty, neboť dorůstá až 4 m.
Otto Luyken je jeden z nejotužilejších a nejoblíbenějších keřů. Jako snad jediný zatím přežil -29 °C bez jediného spáleného listu. Lesklé listy jsou podlouhlé, špičaté a kožovité, mají tmavě zelenou barvu. Větve i listy rostou vzpřímeně, přestože se keř rozrůstá hlavně do šířky. Je tak ideální k použití jako půdopokryvný do stinných míst nebo jako podrost pod stromy. Složená květenství jsou vzpřímená, plná drobných bílých květů, které voní po šeříku a často se na ke
V naší poradně s názvem POPÍNAVÁ ROSTLINA NA PLOT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ilona.
Prosím o radu
Rostlina je jednoletá rychle rostoucí popínavá po plotě.Stonky jsou zelené dužnaté ne dřevnaté.Květy jsou žluté trochu ve tvaru jako kopr místamy stočené do spírál jako u vína.Plody jsou zelené šištíce s bodáky ve tvaru jako kiwi.Na podzim šištice uschne a spodní část se rozevře a vypadnou z ní 4 ploché hnědé pecky .Tvar jako dýňové semínko s rozdílem celé hladké.Mockrát děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Posílám vám odkaz na stránku, kde jsou vidět nejznámější popínavé druhy a jejich obrázky: https://www.theguardian.com…
Podle obrázků najděte tu svojí rostlinu a hned vedle se dozvíte její latinský název. Podle něho již dohledáte český název.
Jedná se o dřeviny, které se pnou a dosahují větších rozměrů, některé je možné i upravovat řezem.
Vistárie květná
Má latinský název Wisteria floribunda. Tato bujná popínavá rostlina s atraktivními květy roste do výšky 6 až 10 m. Listy jsou velké, lichozpeřené, jasně zelené. Květy jsou ve velkých hroznech, bílé s modrým očkem. Objevují se v květnu až červnu. Vistárie vám začne kvést 3 až 4 roky po výsadbě. Vyžaduje výživnou půdu. Stanoviště slunné, chráněné.
Jasmín nahokvětý
Má latinský název Jasminum nudiflorum, je to vzpěrná popínavá rostlina, která má dlouhé výhonky schopné šplhat po oporách s pomocí vyvazování nebo prostrkávání dráty a trelážemi. Na tenkých zelených větévkách, které dorůstají do délky 3 m, vyrůstají trojčetné malé listy, lesklé a tmavě zelené. Kvete na loňských výhoncích ještě před pučením listů. Má svítivě žluté květy vykvétající brzy na jaře, nevoní. Na stanoviště není rostlina náročná, snáší teplé sluneční polohy, hlinitou a hlinitopísčitou půdu. Snese i sucho, na zimu je nutné přikrýt kořeny.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Skalníky patří již řadu let k významným a vyhledávaným okrasným keřům, oblíbeným jak u našich zahrádkářů, tak i v zahradní architektuře. Pěstují se pro skutečně mnohostranné upotřebení, dále pro zvláštní půvab plodů v podzimním období, pro zajímavý tvar větví, charakter rozvětvení i ornamentální rozvětvení listů a někdy i dekorativní květenství. Květy jsou sice u většiny forem více nápadné, s výjimkou například skalníku mnohokvětého s převislými větvemi, který dorůstá výše až 3,5 m a připomíná v době květu záplavou bílých kvítků známý tavolník. Na podzim pak přináší spousty šarlatově červených a poměrně velkých plodů. Velmi dobře se hodí k výsadbě do trávníku jako solitéra nebo do širších kvetoucích živých plotů.
Skalníky patří k medonosným rostlinám a všechny druhy jsou v době květu bohatě navštěvovány včelami. Mnohé skalníky se vyznačují stálezeleným olistěním, další, opadavé druhy vynikají nádherným podzimním zbarvením listů. Plody skalníků jsou vítanou potravou hladovějícímu ptactvu v pozdním podzimu a v zimě. Většina z nich nabízí jasně červené bobule, jen několik málo žluté anebo i černé plody.
Skalníkům se daří v každé dobré zahradní zemi s obsahem vápna, spíše sušší, a to i takové, která se nám zdá vysloveně chudá. Líbí se jim na plném slunci, avšak spokojí se i s místem zastíněným, nebo v průvanu. Jsou mezi nimi výtečné solitéry, které se hodí i do živých plotů, dokonce i stříhaných, například Cotoneaster simonsii, ale též jako větrolamy, nebo do skupin keřů pro podzimní zbarvení, k oživení suchých svahů na slunci. Méně vzrůstné typy patří k vítaným dřevinám našich skalek nebo jejich nejbližšího okolí. Téměř všechny odrůdy se vyznačují velmi dobrým vzrůstem, a to i v městském ovzduší. Skalníky se vysazují na podzim i na jaře, a jestliže jsou předpěstovány v květináčích, tak po celý vegetační rok. Řez většinou není nutný, pokud jej však chceme z určitých důvodů provést, tedy nejlépe v zimě.
Množíme je výsevem, semena je nutno stratifikovat ihned po sklizni (po uzrání). Zjara je vyséváme buď pod sklo, nebo do volné půdy. Od počátku léta je můžeme množit i vegetativně, řízkováním a druhy s listy neopadavými řízkujeme o něco později.
Díky své nenáročnosti, krásným plodům a malebným růstovým formám se skalník dostal i do základního sortimentu přenosných a balkonových rostlin. V nádobách dobře roste například skalník vrbolistý (Cotoneaster salicifolius „Floccosus“) s převislými větvemi, poléhavý skalník Dammerův (Cotoneaster dammeri), skalník vodorovný (Cotoneaster horizontalis), skalník raný (Cotoneaster praecox) a elegantní skalník Watererův (Coton
V naší poradně s názvem KALA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Svobodová.
Koupila jsem si kalu,kvetla krásně bíle a tedˇmá zelené květy.
Nevím čím to je nebo zda se má nějak zvláště hnojit.
Děkuji za odpovědˇ.
Svobodová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Život kaly je mnoholetý a rostlina pravidelně vstupuje do období spánku. To způsobuje, že květy s dlouhou životností mění barvu, často na zelenou a pak hnědou. Kala se zelenými květy je normální součástí životního cyklu zdravých rostlin. Rostlina začne soustředit energii na listy, které shromažďují energii, aby podpořily rozkvět příští sezóny. Když jsou květy plné a zelené, odřízněte je tak, aby rostlina mohla využít veškeré své zdroje na zásobování oddenků. Zelené květy rovněž mohou být následkem přebytku dusíku. Zvolte hnojivo, které má méně dusíku a více fosforu.
A jako poslední možná příčina zelených květů je nedostatek denního světla. Krátké zimní dny a zamračeno nestačí rostlině, aby mohla vybarvit květy do bíla.
Hortenzie latnatá, latinsky Hydrangea paniculata, je zástupcem keřovitých hortenzií. Tyto nádherné keře je možné pěstovat na záhonech, jiné lze použít k popnutí zdí a mnohé se dají pěstovat i ve stromkových tvarech či v nádobách.
Ani klasický kulovitý tvar květu už není jedinou možností. Květenství hortenzie latnaté až čtyřicet centimetrů vysoké, plně rozkvetlý keř je tak opravdu nepřehlédnutelný. Hortenzie kvetou od března do července. Záleží na ranosti odrůdy a pěstitelských schopnostech. Některé kvetou i v září. Listy mají jednoduché, pilovité či laločnaté a často bývají olistěné až k zemi. Vyšlechtěna je dokonce hortenzie měnící barvu květu z jarní krémové na růžovou, a to koncem léta. Hortenzie stromkovitá (Hydrangea arborescens) vás překvapí odrůdami s čistě bílými nebo rudými květy, přičemž obří květy kvetou po celé léto.
Bez nadsázky lze o těchto hortenziích tvrdit, že mnoho jejich odrůd přináší nové možnosti zejména majitelům menších zahrad. Některé z nich přirozeně dorůstají jenom do výšky 80–160 cm, ty další se pak pravidelným řezem dají v těchto rozměrech snadno udržet.
Převážná část nově vyšlechtěných odrůd je velice přizpůsobivá. Stále ale platí, že vápno v půdě hortenzii neprospívá – rostlina pak reaguje žloutnutím listů. Zajímavé jsou jejich barevné proměny, které má na svědomí půdní reakce. V alkalických půdách mají rostliny růžové zabarvení a v kyselých modré. Hortenzie se stříhají až zjara, neboť většinou kvetou na nových výhonech.
Protože hortenzie na zimu shazují listy, můžete je zazimovat v místnosti bez přístupu světla. Opatrně se zálivkou – hortenzie by neměly přeschnout, nadbytečná zálivka však způsobí zahnívání kořenů, což je může zcela zahubit.
Hydrangea paniculata 'Limelight'
Hydrangea paniculata 'Limelight' patří do skupiny latnatých hortenzií, tedy nikoli skupiny macrophylla s velkými listy a velkými kulovitými květenstvími. Květy jsou až 30 cm velké, když rozkvétají v polovině prázdnin, mají nejprve zelenobílou barvu, ta se od konce léta do začátku podzimu mění v jasně starorůžovou. Listy jsou oválně vejčité, středně velké, tmavě zelené.
Neskutečné bohatství květů na rostlině, která dokáže dorůst 1,5–2 m, odolává větru, dešti i plnému slunci. Obecně se má za to, že se hortenzie mají pěstovat v polostínu, ale tato rostlinka si na plném slunci přímo lebedí, pokud je řádně zamulčovaná. Kvete na nových výhonech, takže ji můžete zjara bez obav zastříhat na pevnou kostru a pěkný tvar, což přispěje k jejímu zhoustnutí.
Ve svém příspěvku RAJČATA - BÍLÉ SKVRNY NA LISTECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Komule.
dle mého názoru se jedná o vysazení neotužených rajčat a jejich následné poškození sluncem, event. větrem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Irena.
Také mám bílé skvrny na rajčatech.Letos jsem se bála je dát ven,aby nepomrzli vzhledem k výkyvům počasí.Takže se přikláním k názoru,že nejsou otužované,což je pravda.Listy jsou světle zelené. Jak rajčata rostou,vršky už mají hezky zelené,tmavší než ty spodní skvrnité. Postupně ty skvrnité olamuji,snad se to vzpamatuje a budou zdravé.
Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.
O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)
Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.
Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.
Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy. Vyšlechtěny jdou však už i form
V naší poradně s názvem ANTURIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Pokud Antůrie produkuje nové květy, které zůstávají zelené, znamená to, že nedostává dostatek světla. V takovém případě byste jej měla posunout o něco blíže k oknu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Nové malé i stálé velké jsou zelené..uz jsem je přiblížila k oknu..nekde jsem to nakonec vycetla a objevila,ale i tak mnohokrát dekuji za odpoved a informaci
Třetí velká kategorie (nebo spíše skupina kategorií) je označována jako vína chráněného označení původu a ta se člení na dvě menší skupiny: na vína jakostní (Qualitätswein) a na vína jakostní s přívlastkem (Qualitätswein mit Prädikat).
Obě tyto „podkategorie“ se ještě dál dělí: u vín jakostních rozlišujeme vína jakostní odrůdová (víno se jmenuje podle odrůdy či odrůd, ze kterých bylo vyrobeno) a na vína jakostní známková (ta se naopak podle odrůd jmenovat nesmí), která byla vytvořena smícháním vín z různých odrůd (v téže barvě, buď vína bílá, nebo červená). Takovéto směsi vín také mohou být označovány výrazem cuveé. Předepsaná minimální cukernatost pro vína jakostní je 15 °NM a tato vína už musejí být zatříďována. Protože uvedená cukernatost je stále ještě nedostatečná pro tvorbu takového objemu alkoholu, který by víno spolehlivě stabilizoval (stejně jako u kategorií předchozích), musí se mošty doslazovat, což se dělá řepným cukrem. Dokonce se v těchto kategoriích smí doslazovat i hotová vína, avšak už nikoli řepným cukrem, ale jen zahuštěným moštem. Ten se připravuje ve vakuových odparkách nebo vymrazováním vody.
A zbývá nám skupina vín jakostních s přívlastkem, ve které některé kategorie určitě znají ti, kteří při výběru vín dávají přednost těm kvalitnějším. Nejnižší kategorie z této skupiny se jmenuje: vína kabinetní (kabinettwein). Minimální cukernatost při sklizni hroznů je 19°NM, což je pro produkci dostatečného množství alkoholu stále méně, než vína ke své stabilitě potřebuji. Ale pozor, takovýto mošt, protože je určen pro vína s přívlastkem, už se nesmí doslazovat! A samozřejmě ani hotová vína! Je tedy na umění sklepmistra, jak dokáže, aby i takovéto méně alkoholické víno zůstalo zdravé a nekazilo se. Vína kabinetní bývají lehká, svěží a pitelná, takže jsou vhodná pro delší příjemné posezení.
Dalším přívlastkovým vínem je víno zvané „pozdní sběr“. Z názvu vyplývá, že je nutné déle čekat na dosažení minimální cukernatosti hroznů, která je pro tuto kategorii 21°NM, což dává předpoklad pro vyšší kvalitu vína. Této cukernatosti se běžně dosahuje u pozdnějších odrůd, ale ve vinařsky „pěkných“ letech je možné ochutnat i vína odrůd s kratší vegetační dobou, třeba Sylvánské zelené, Müller Thurgau či Veltlínské zelené. Další následující kategorie má minimální limit cukernatosti 24°NM a nazývá se „výběr z hroznů“. Ta už potřebuje opravdu dostatek sluníčka během vegetace a krásný teplý podzim nejen pro navýšení obsahu sacharidů, ale také pro vývoj aromatických látek. A ne každým rokem se povede tak vysoké cukernatosti dosáhnout. Což stejně tak platí pro všechna zbývající přívlastková vína,
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ TÚJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil.
Zdravím, mezi 40 tujemi výšky cca 90 cm se mi u dvou thuji objevily z boku jakoby rezavá místa, zbytek thuje tak 3/4 jsou stálezelené. O co kráčí, Budu je muset vyměnit, či na jaře opět zezelenají? Potažmo čím léčit? Díky za radu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Keř je dřevnatá rostlina vyšší než trávy a byliny, která se hned u země nebo poměrně nízko nad zemí dělí do mnoha větví. Na rozdíl od vyšších stromů keře nemají hlavní kmen. Jsou to dřeviny, které se větví od báze, zpestřují výsadbu, vytvářejí harmonický přechod mezi trvalkami a stromy, poskytují útočiště drobným živočichům, zvláště opeřencům, a nás chrání před větrem a zvědavými pohledy.
Okrasné keře jsou stálezelené nebo opadavé dřeviny s široce rozvětvenými výhony a jsou vhodné jak k vyplnění záhonu, tak do živých plotů, k pokrytí půdy nebo jako solitér. Záleží však, jaký druh dřeviny si vyberete. Ne každý keř se hodí ke každému účelu. Všeobecně lze ale říci, že keře patří mezi nejvděčnější zahradní prvky. Nejsou náročné na stanoviště ani na péči. Při jejich výsadbě je však třeba zjistit, jak keř může vyrůst a jakému stanovišti dává přednost.
Pro nejlepší výsledek vysázíme z celkového počtu přibližně 25 % stálezelených a 75 % opadavých keřů. To jsou ideální proporce celoročně zajímavého osázení. Důležitá je i rozmanitost. Zastoupeny by měly být keře nízké i vysoké, kvetoucí, plodící, voňavé, s tvarovanými listy, s barevnými výhony i podzimním vybarvením.
Pro nepřetržité clonění se nejlépe hodí keře, kterým neopadávají listy. Keříky do výšky 60 cm využijeme do bordur, k pokryvu půdy, mezi trvalky v prvních řadách i do nádob. Keře vysoké kolem dvou metrů fungují jako živé ploty, pozadí pro květiny a na malých zahrádkách zastupují stromy.
Keře mohou být dekorativní svým tvarem, květy, které často voní, barevnými listy či ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají i stonky, mívající často charakteristickou texturu.
Ve svém příspěvku POKOJOVÁ KALA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Nekvindová.
Dostala jsem kalu po 3týdnech listy a květy uhnívají,zalévala jsem opatrně.Co je špatně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karolína.
Dobrý den, koupila jsem kalu na začátku podzimu, je v kanceláři a zdá se, že jí to svědčí. Dočetla jsem se ale nyní, že by měla být zazimovaná, přitom ta moje má stále květy a zelené listy. Je nutné ji zazimovat nebo ji můžu nechat? Děkuji
Řez dřevin patří mezi méně oblíbené zahradnické práce, protože vyžaduje znalosti daného rostlinného druhu, techniky řezu a jisté zkušenosti s péčí o dřeviny. Každoroční řez je zvláště důležitý u bujně rostoucích dřevin, které jsou známé tvorbou dlouhých výhonů. Pokud byste u nich řez neprováděli, dočkali byste se zahuštěných korun plných změti postupně odumírajících větviček. Stromy by sice plodily, ale kvalita plodů by byla nevalná.
Vynechání nebo špatné provedení řezu je znatelné především u meruněk a broskvoní, u nichž řez ovlivňuje také dobu nakvétání a tím i případné namrznutí květů. Pokud se řezu těchto stromů opravdu bojíte, pozvěte si na první zásah odborníka, který vám techniku vysvětlí. Jestliže i přesto uděláte při řezu chybu, tyto bujně rostoucí dřeviny se s ní poměrně rychle vyrovnají.
Technika řezu se liší v závislosti na druhu a pěstebním tvaru stromu. Trochu jinak se zachází se zákrskem a zcela jinak zase se čtvrtkmenem nebo kotlovitou korunou. Přesto se vždy zaměřujte na redukci množství a někdy i zkrácení bujných výhonů, kterými se všechny uvedené dřeviny vyznačují. U všech pěstebních tvarů se snažte o zapěstování kvalitních kosterních větví, které musejí být rozloženy do prostoru. Vždy řežte na pupen nebo výhon směřující ven z koruny. Pokud zachováte opačně orientovaný pupen, podpoříte zahuštění střední části koruny. Abyste se dočkali bohaté úrody, je nutné provádět řez každý rok.
Použité nářadí se odvíjí především od průměru řezaných větví a jejich dostupnosti. Na tenké mladé výhony se nejlépe hodí dobře nabroušené ruční zahradní nůžky. Na větve většího průměru používejte kvalitní pákové nůžky. Typy s dlouhou rukojetí umožní řez i méně dostupných větví. Se silnými větvemi vám pomůže ruční pilka. Stejně jako při řezu jabloní nebo hrušní i zde je nutné, aby byl řez čistý a dobře vedený. Dobrý výběr vhodného nářadí je proto velice důležitý, navíc si jím usnadníte a do značné míry také zpříjemníte práci.
V naší poradně s názvem LIBEČEK A JEHO CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Matějka.
Dobrý den, už několik let mě libeček vyroste cca. 30 - 40 cm a začne žloutnout a usychat, po ořezání opět obrazí ale stále je to stejné. Před léty vyrůstal do jednoho metru. I když ho odkopnu, vyčistím a přesadím na jiné místo, není to nic platné. Loni jsem vysel i nový a stejně to není nic platné. Nemůže to být nějakou nemocí v půdě? Jinak ho používám do všeho, do omáček, vývará, dělám z něj pestu do makrel, lepší zelené koření neznám. Sousedka má keř libečku pár metrů od mojí zahrády převysoký a hustý.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Používejte dále 30-ti centimetrový libeček a nasejte si ho více, aby vám stačil. Když budete jedovat proti škůdcům, kteří vám možná zespodu užírají kořeny, tak možná budete mít pěkný libeček, ale do jídla ho asi chtít dávat nebudete.
U listnatých dřevin, jako je ptačí zob, habr, buk, dřišťál a další, můžeme sázet přibližně 3–5 rostlin na běžný metr. Tím docílíme dokonale hustého plotu již od země. Důležité je v prvních letech rostliny zastřihnout přibližně o 2/3 ročního přírůstku. Nové výhony raší vždy ve vrcholové části, proto je nutné rostliny pravidelně sesazovat zpět.
U stálezelených dřevin, nejčastěji tújí a cypřišů, postačí 3–4 rostliny na běžný metr. Zastřihujeme minimálně 2x ročně postranní výhony o 10–20 cm, hlavní, terminální vrchol zakrátíme až v konečné výšce plotu.
Keře nebo stromky sázíme nejlépe do celých výsadbových rýh, v nouzi do dostatečně velkých jamek naplněných zeminou, do které můžeme přidat dlouhodobě působící pomalu rozpustné zásobní hnojivo. Listnaté dřeviny se zpravidla vysazují do trojsponů (cikcak), čímž vlastně vzniknou dvě řady. Jehličnany vysazujeme převážně do jedné řady. Hustotu výsadby určujeme podle budoucí výšky plotu a druhu dřeviny. Zejména nahusto vysazené jehličnany, které nelze tak dobře tvarovat řezem jako keře, posléze prosychají a plot je nevzhledný.
Sázení balových (rostlin se zemním balem staženým jutovinou, popřípadě zpevněným pletivem) dřevin vhodných do stříhaných živých plotů je možné od září, kdy klesnou denní teploty pod 18 °C, až do zámrazu. Podzimní výsadba je výhodná z důvodu lepšího zakořenění, využití zimní vláhy a jistoty, že nabízené rostliny byly ze školek vyryty nedlouho před zakoupením. Důležitý je přiměřeně velký zemní bal, olistění od země a zdravá barva rostliny. Se zastřiháváním počkáme až na konec zimy, zkrátíme pouze boční výhony (přibližně o 10–20 cm), hlavní necháváme dorůst do konečné výšky a až teprve potom zakrátíme.
Jehličnaté stromy první dva roky po výsadbě netvarujeme, pouze provedeme opravný řez – odstraníme jen vybočující větvičky. Listnaté opadavé dřeviny se naopak po výsadbě radikálně seříznou, čímž se podpoří tvorba mladých a zdravých výhonů.
V naší poradně s názvem LISTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Leny.
Před dvěma lety jsem koupila malou rostlinu fikusu elastika se čtyřmi listy. Roste celkem pěkně, přibylo 7 nových listů. Jsou pěkně velké, lesklé, tmavě zelené, ale okraje podél listu se kroutí do spodu. Škůdci na rostlině nejsou. V čem může být chyba? Děkuji za případnou radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kroucení listů od okrajů do spodu může způsobit přemíra zálivky, špatná zemina, malý květináč, nevhodné hnojivo nebo jeho přemíra.
Keř je dřevnatá rostlina vyšší než trávy a byliny, která se hned u země nebo poměrně nízko nad zemí dělí do mnoha větví. Na rozdíl od vyšších stromů nemají keře hlavní kmen. Jsou to dřeviny, které se větví od báze, zpestřují výsadbu, vytvářejí harmonický přechod mezi trvalkami a stromy, poskytují útočiště drobným živočichům, zvláště opeřencům, a nás chrání před větrem a zvědavými pohledy. Okrasné keře jsou stálezelené nebo opadavé dřeviny s široce rozvětvenými výhony a jsou vhodné jak k vyplnění záhonu, tak do živých plotů, k pokrytí půdy nebo jako solitéry. Záleží však, jaký druh dřeviny si vyberete. Ne každý keř se hodí ke každému účelu. Všeobecně lze ale říci, že keře patří mezi nejvděčnější zahradní prvky. Nejsou náročné na stanoviště ani na péči. Při jejich výsadbě je však třeba zjistit, jak keř může vyrůst a jakému stanovišti dává přednost.
Keře poskytnou soukromí, přilákají zpěvné ptáky, některé i motýly. Přínosné jsou všechny keře, druhy, které krásně kvetou, voní či dávají plody, pak dvojnásob.
Pro nejlepší výsledek vysázíme z celkového počtu přibližně 25 % stálezelených a 75 % opadavých keřů. To jsou ideální proporce celoročně zajímavého osázení. Důležitá je i rozmanitost. Zastoupeny by měly být keře nízké i vysoké, kvetoucí, plodící, voňavé, s tvarovanými listy, s barevnými výhony i podzimním vybarvením.
Pro nepřetržité clonění se nejlépe hodí keře, kterým neopadávají listy. Keříky do výšky 60 cm lze využít do bordur, k pokryvu půdy, mezi trvalky v prvních řadách i do nádob. Keře vysoké kolem dvou metrů fungují jako živé ploty, pozadí pro květiny a na malých zahrádkách zastupují stromy.
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva nováková.
dobry den,sázime česnek náš nebo koupeny od pěstitelu-?-na stánku,odrudu neznám,ale už druhym rokem když nat zasichá už je totálne zhnily,při zelene zkroucene stopce je jako nedozrálej a taky už má tendenci plesnivět.Co dělat???nebo kde koupit kvalitni sazbu ?Děkuji moc za odpověd
,
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naďa.
Česnek nemá rád častou zálivku, proto plesniví. Sklizeň je nejlepší v době, kdy se ty prostřední zkroucené stonky narovnají
V pozdním létě, kdy se pomalu zkracují dny a kdy teploty zejména v noci více klesají, začínají opadavé stromy a keře v lesích, parcích i v našich zahradách postupně měnit své zbarvení. Nejprve se v zeleni listoví charakteristické pro letní období začínají objevovat pouze nepatrné záblesky žluté, hnědavé a načervenalé barvy. Barevné změny jsou pak stále nápadnější a intenzivnější a s koncem podzimu získávají celou škálu zbarvení – od různých odstínů žluté, hnědé a rezavé až po nádhernou tmavě červenou barvu. Změny zbarvení jsou úzce spjaty s procesem stárnutí listů, který končí jejich opadem.
Letní zelené zbarvení listů způsobují zelená barviva – chlorofyly, které získaly svůj název z řeckého chloros (zelený). Kromě chlorofylu se v listech vyskytuje i několik druhů žlutých a oranžových barviv, patřících do skupiny označované jako karotenoidy. Zástupci této skupiny barviv jsou obsaženy kromě listů i v četných plodech, například v šípcích, rajčatech, paprikách, ale i v kořenu mrkve. V létě je v listech podstatně méně karotenoidů než chlorofylů, proto je jejich zbarvení chlorofylem překryto a výsledné zbarvení listů je zelené.
Listová barviva (zejména chlorofyly) jsou pro život rostlin nezbytně nutné – zachycují sluneční záření, jehož energie je díky listovým barvivům využívána v procesu zvaném fotosyntéza, při němž vznikají látky tvořící rostlinné tělo. Lze bez nadsázky říci, že bez listových barviv by nemohly existovat rostliny, ale ani živočichové, kteří se rostlinami živí buď přímo, nebo nepřímo. Jako vedlejší produkt fotosyntézy pak vzniká kyslík, který listy rostlin uvolňují do atmosféry.
V pozdním létě, kdy listy začínají stárnout, klesá intenzita fotosyntézy a spolu s tím dochází k postupnému rozkladu zelených chlorofylů. Jejich množství v listech se snižuje, až posléze úplně zmizí. Žluté a oranžové karotenoidy jsou vůči rozkladu odolnější a zůstávají v listech i poté, co se chlorofyly zcela rozložily. Jejich žluté a žlutooranžové zbarvení pak vyniká, protože již není překrýváno chlorofyly. U některých dřevin se v listech v tomto období začínají tvořit ještě další barviva, zvaná antokyany, která mají nejčastěji různé odstíny červené a purpurové. Tvorba antokyanů je výrazná především u těch dřevin, jejichž listy obsahují větší množství rozpustných cukrů. U některých dřevin se antokyany vyskytují v listech i v letním období a způsobují zbarvení listů okrasných červenolistých forem, například buků. Navíc se tato barviva často vyskytují v květech (pelargonie, petúnie, růže) nebo v plodech (černý bez). U některých dřevin se v tomto období ukládá v listech i větší množství tříslovin; jejich přítomnost dodává spolu s karot
K odstranění mšic na rostlině Milion Bells můžete použít kombinaci metod, včetně silného proudu vody, neemového oleje a přinesení užitečného hmyzu, jako jsou berušky. Důležité je také pravidelné sledování a preventivní opatření.
Fyzické odstranění mšic
Vodní postřik: Silný proud vody z hadice může mšice z rostlin vytlačit.
Ruční odstranění: Mšice můžete také jemně odstranit ručně nebo pomocí měkkého kartáče.
Prořízka: Odstraňte silně napadené stonky nebo listy, abyste snížili populaci mšic.
Postřik
Insekticidní mýdlo
Smíchejte několik lžic tekutého mýdla (například kastilského mýdla) s vodou a nastříkejte přímo na mšice, přičemž zajistěte dobré pokrytí.
Neemový olej
Tento přírodní insekticid může být účinný proti mšicím. Řiďte se pokyny na etiketě produktu.
Chemický postřik
Mezi nejlepší insekticidy proti mšicím patří KARATE a ROCK EFFECT.
Užitečný hmyz
Pokud chcete zavlést užitečný hmyz, tak nepoužívejte žádné postřiky.
Slunéčka: Jsou to přirození predátoři mšic. Slunéčka sedmitečná nejlépe sbírejte na místech, kde se vyskytují mšice, protože ty jsou jejich hlavní potravou. Hledejte je v zahradách, na loukách, stromech a keřích, a také na polních plodinách. Slunéčka se také ráda schovávají v hromadách listí, pod kůrou stromů nebo ve škvírách domů, kde přezimují.
Zelené zlatoočky: Další užitečný hmyz, který se živí mšicemi. Zelené zlatoočky jsou jemný hmyz s rozpětím křídel 6 až 10 mm, v tropech i více. Vyznačují se širokým žeberním polem v žilnatině křídel , které zahrnuje i příčnou žilnatinu. Tělo je obvykle jasně zelené až zelenohnědé a složené oči jsou u mnoha druhů nápadně zlatavé. Křídla jsou obvykle průsvitná s mírným duhovým leskem; některá mají zelenou žilnatinu nebo zakalený nahnědlý vzor na křídlech. Lidový název „smradlavky“, používaný hlavně pro druhy Chrysopa , ale i pro jiné (např. Cunctochrysa), odkazuje na jejich schopnost uvolňovat při dotyku odporný zápach z protorakálních žláz. Zelené zlatoočky se vyskytují v zahradách, na polích a v dalších oblastech s vegetací, zejména tam, kde se vyskytují mšice nebo jiný hmyz s měkkým tělem. Přitahují je kvetoucí rostliny a mohou se vyskytovat odpočívající ve vegetaci během dne nebo v noci přitahované světly, což bývá nejefektivnější způsob sběru.
Preventivní opatření
Doba výsadby: Vyhněte se výsadbě zvonků Million Bells příliš brzy na jaře, protože to může zvýšit jejich náchylnost k mšicím.
Pravidelná kontrola: Často kontrolujte rostliny, zda nevykazují známky mšic.
Zalévání: Zajistěte, aby rostliny byly řádně zalévány, protože suc
