Uzené maso a pokrmy z něj nejsou příliš vhodné pro naše zdraví, a to z důvodu způsobu zpracování masa – nasolování, uzení. Uzená polévka bývá zdrojem velkého množství soli, nevhodných tuků a mnoha přídatných látek z uzeného masa. Základem uzené polévky je vývar z uzeného masa (žebra a podobně), do kterého se přidávají kroupy, obrané maso z žeber, zelenina, případně také smetana. Jednotlivé receptury na uzenou polévku se však mohou recept od receptu lišit.
Uzená polévka s fazolemi
Ingredience: 0,5 kg uzených žeber, 0,5 kg nejlépe červených fazolí, 1 mrkev, 1 kolečko celeru, 1 petržel, 2 středně velké cibule, 4 kusy bobkového listu, celý černý pepř, mletý černý pepř, nové koření, sůl, hladká mouka, olej, ocet, 1 kostka bujonu
Postup: Ve vodě, do které jsme přidali veškeré koření (s výjimkou mletého pepře), sůl, mrkev, celer, 1 cibuli a petržel, uvaříme do měkka uzená žebra. Vyjmeme, obereme. Do scezeného vývaru namočíme fazole a necháme nejlépe přes noc nabobtnat. Druhý den uvaříme do měkka. Na oleji osmahneme drobně nakrájenou cibuli a uděláme zlatou jíšku. Jíšku přidáme k uvařeným fazolím, případným přidáním vody upravíme optimální krémovou konzistenci polévky, dochutíme pepřem, solí, octem eventuálně bujonem. Na závěr přidáme obrané maso, prohřejeme a můžeme podávat.
V naší poradně s názvem JAK VYPADÁ KOUSNUTÍ OD PAVOUKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Nejspíše to byl pavouk. Na téhle fotografii https://goo.gl/images/ReWZ4H je vidět kousnutí od pavouka a vypadá úplně stejně jako to vaše.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Miloslav Bičak.
Včera mě něco kouslo do stehna, když jsem sednul na židli při štípání dřeva. Do rána to zčervenalo a je to ztuhlé a svědí to. Velikost je jako dlaň. Vosa to nebyla. Počkám co se z toho udělá. Jestli to byl pavouk, mělo by to za 2 dny zmizet. Nejsem alergický na nic. Měl někdo podobné příznaky? Děkuji za odpověď.
Ingredience: 5 větších brambor, 100 g mražené míchané zeleniny, 1 lžičku sušené petrželky, 1 kg uzených žeber
Postup:Uzená žebra uvaříme v tlakovém hrnci do měkka. Do vývaru dáme na menší kousky nakrájené brambory. K téměř měkkým přidáme zeleninu, krátce povaříme a doplníme obraným masem. Na závěr polévku dochutíme solí a petrželkou.
Uzená paprika, známá také jako španělská paprika, je nejčastěji používanou náhradou tekutého kouře. Je to zářivě červené koření, které vyrábí uzením a sušením paprik po dobu několika týdnů nad ohněm z dubového dřeva. Proto dodává bohatou uzenou chuť.
Chipotle prášek
Prášek z chipotle se připravuje mletím jalapeňos a následným uzením nad ohněm. Je to běžná ingredience v mexické kuchyni pro svou přirozenou uzenou chuť, kterou jídlu dodává. Kde koupit chipotle prášek.
Uzená sůl
Toto aromatické koření se získává uzením obyčejné soli nad dřevěným ohněm po dobu několika týdnů. Chuť se liší v závislosti na použitém dřevě, jako je například ořech, dub, jabloň, olše atd. Uzenou solí můžete jednoduše posypat jídlo nebo ji přidat do směsi, abyste jídlu dodali kouřovou chuť.
Uzený čaj
Uzený čaj je čínský černý čaj připravovaný uzením. V tomto procesu se preferuje použití borového dřeva. Čaj postrádá hořkost, a proto se dá vařit ve vodě a použít jako nálev. Můžete ho také rozemlít na jemný prášek a použít ho do směsi pro bohatou kouřovou chuť.
Vlastní udírna potravin
Specializovaná domácí udírna je nejlepší volbou pro dosažení intenzivní uzené chuti u jakéhokoli druhu jídla, ať už se jedná o maso, drůbež, ryby nebo zeleninu. Jídlo se v ní vaří výhradně v horkém kouři, čímž se dosáhne nejintenzivnější uzené chuti, které nelze dosáhnout žádným jiným způsobem. Uzení je pomalý a plynulý proces, takže specializovaná udírna může situaci zachránit úplně nejlépe.
Krůtí guláš bývá suchý nejčastěji kvůli příliš dlouhému dušení nebo použití prsou místo stehna.
Krůtí maso nemá tolik tuku ani kolagenu jako hovězí. Pokud ho dusíte 90 minut a více, vlákna se stáhnou a ztratí šťávu. Řešením je použít krůtí stehno, zkrátit dobu dušení na 50–60 minut a kontrolovat měkkost už po 45 minutách. Také pomáhá dostatek cibule a kvalitní vývar, který udrží maso šťavnaté.
Je krůtí guláš opravdu levnější než hovězí?
Ano, krůtí guláš vychází levněji, rozdíl může být i desítky korun na porci.
Podle reálného srovnání cen stojí porce krůtího guláše kolem 75 Kč, zatímco hovězí může přesáhnout 110 Kč. Při pravidelném vaření je to znatelný rozdíl. Pokud hlídáte rodinný rozpočet, krůtí maso je ekonomická alternativa, aniž byste přišli o klasický český charakter jídla.
Jak dlouho dusit krůtí maso na guláš?
Ideální doba dušení krůtího masa je 50–60 minut u stehna a 25–30 minut u prsou.
Důležité je nezačít počítat čas od vložení masa, ale od chvíle, kdy začne jemně probublávat. Příliš dlouhé dušení vede k vysušení. Pokud si nejste jistí, zkuste maso po 45 minutách – mělo by jít lehce rozkrojit, ale stále držet tvar. To je správný moment k ukončení vaření.
Mohu zahustit krůtí guláš bez mouky?
Ano, krůtí guláš lze zahustit bez mouky pomocí dostatku cibule a redukce.
Poměr 1:1 (cibule a maso) vytvoří přirozeně hustou omáčku. Pokud je guláš řídký, stačí ho nechat odkrytý pár minut probublávat. Mouka není nutná a bez ní je jídlo lehčí. To ocení zejména ti, kteří hledají dietnější variantu guláše nebo se vyhýbají lepku.
Je krůtí guláš vhodný pro děti?
Ano, krůtí guláš je pro děti vhodný, pokud omezíte pálivé koření.
Krůtí maso je jemnější než hovězí a lépe stravitelné. Doporučuji vynechat pálivou papriku a dochutit jen sladkou paprikou a kmínem. Konzistence by měla být měkčí a méně pikantní. Díky nižšímu obsahu tuku jde o lehčí rodinné jídlo, které děti obvykle přijmou bez problémů.
Lze použít jen krůtí prsa?
Ano, ale krůtí prsa vyžadují kratší úpravu a pečlivější kontrolu času.
Prsa jsou méně tučná a rychleji vysychají. Pokud je použijete, držte dušení do 30 minut a nechte maso krátce dojít mimo plamen. Výsledek bude jemnější, ale méně výrazný než u stehna. Pro rychlou verzi během týdne je to však dobrá volba.
Proč je paprika v krůtím guláši hořká?
Hořká paprika v krůtím guláši vzniká téměř vždy přepálením na příliš vysoké teplotě.
Mletá paprika obsahuje cukry, které se při prudkém zahřátí rychle spálí. Pokud ji nasypete do rozpáleného tuku a necháte déle než pár sekund bez tekutiny, zhořkne a už to nejde opravit.
Technologický postup: V papiňáku na másle zpěníme cibuli, kterou jsme nakrájeli na drobné kostky, přidáme kari koření, promícháme, přidáme kuřecí stehna, zalijeme cca 300 ml vody a necháme v papiňáku dusit přibližně 15–20 minut (čas počítáme až od chvíle, kdy papiňák začne pískat). Potom vyjmeme kuřecí stehna, šťávu zahustíme moukou rozkvedlanou v trošce vody a povaříme. Ochutíme solí, pepřem a přidáme trochu zelené petrželky či pažitky. Podáváme s rýží.
4 kuřecí prsa s kůží (nebo stehna, protože prsa s kůží se u nás hůře shánějí)
1 větší cibule
500 ml mléka plnotučného
300 ml smetany na vaření
500 ml kuřecího vývaru
40 g červené mleté sladké papriky
slunečnicový olej
lžička másla
sůl a pepř
jíška (máslo, hladká mouka)
tagliatelle (široké nudle) nebo rýže
Postup:
Kuřecí prsa nebo stehna omyjeme, osolíme a opepříme. Na hlubší pánvi rozpálíme olej, maso opečeme dozlatova a vyndáme je ven.
Na rozpáleném tuku pak osmažíme dozlatova najemno nakrájenou cibuli, přidáme mletou sladkou papriku, promícháme a poté zalijeme mlékem a vývarem (nejlépe opravdový vývar, schovaný od polévky, než nějaký bujón).
Opečená kuřecí prsa/stehna vložíme zpátky a dusíme zhruba 30 minut na mírném ohni doměkka. Hotové maso vyjmeme, omáčku zahustíme jíškou a vaříme dál pomalu asi 30 minut. Poté dosolíme a dopepříme, přidáme smetanu a lžičku másla a ponorným mixérem vše rozmixujeme.
Hotovou omáčku můžeme přecedit a podávat s kuřetem a vaječnými nudlemi nebo rýží.
Tip: Není špatné dát kuřecí stehna na posledních 15 minut ještě do trouby s grilem, aby byla kůžička krásně křupavá.
Krocan je velký a těžký pták, může být vysoký až 120 centimetrů a vážit i 10 kilogramů. Krocan byl v minulosti domestikován, především jeho samice. Krůty se chovají téměř po celém světě a patří mezi významné ptáky sloužící k obživě lidí. Jsou známy dva druhy: krocan paví a krocan divoký.
Krůta domácí je samice domestikovaného krocana divokého, chová se na maso, ale i pro peří a vejce. Krůta je o třetinu až polovinu menší a lehčí než krocan. Chová se především pro maso, které obsahuje velmi mnoho bílkovin ve svalovině a málo tuku.
Krůtí maso je pokládáno za jedno z nejchutnějších a dieteticky nejhodnotnějších. Má nízký obsah tuků, ale vysoký obsah bílkovin hořčíku, draslíku a vitamínů ze skupiny B. Krůtí maso nevyžaduje dlouhou přípravu a snadno přijímá chuť koření. Maso z krůtích prsíček má pouze 0,7 % tuku a 24 % bílkovin, v jiných částech těla (například hřbet, stehna) je tuku poněkud více. Nejtučnější částí krůty je takzvaný biskup. Francouzští labužníci tvrdí, že krůta má devateré maso, které je v každé části těla jinak zbarvené a liší se i strukturou a obsahem tuku. Ve Velké Británii se již od 16. stol. podává na Vánoce, často s nádivkou z jedlých kaštanů.
Krůtí stehno má silné, tmavé a velmi šťavnaté maso, které svou chutí mírně připomíná zvěřinu. Horní část stehna je vhodná na pečení, ale i přípravu pečené rolády nebo plnění, v takovém případě se musí vykostit. Spodní část stehna se většinou peče vcelku, před pečením se odstraňují silné a houževnaté šlachy.
Křídlo může mít váhu až 350 gramů. Křídlo se často dělí na horní, spodní a střední, po překrojení se z něj odstraní kloubní šlachy. Střední část křídla je vynikající na grilování.
Krůtí prsa jsou velmi křehká a jemná, nakrájená na kostičky jsou vynikající na guláš, rozkrájená na proužky se mohou použít na přípravu mnoha jídel.
Krůtí roláda se připravuje z prsou nebo vykostěného horního stehna.
Krůtí játra mají poměrně výrazné aroma a jsou vhodná na přípravu minutek.
Krůtí srdce se většinou vaří nebo peče, před tepelnou úpravou se musí zbavit všech cév a důkladně propláchnout studenou vodou.
Co je vhodnější na pečení? Většina veřejnosti dává ze zvyku přednost krůtě před krocanem. Krocani se pro svoji velikost a váhu hůře porcují. Krocani rychleji přibývají na váze, a tak se vykrmují kratší dobu než krůty, dlouho žijící jedinci mohou mít tužší svalovinu. Krůty jsou celkově menší, a tedy i porce jsou menší a lépe zpracovatelné.
Zdeněk Pohlreich ve svém receptu používá již vykoštěná krůtí stehna, takže si stehna také nejdříve vykostíme a nakrájíme na kousky asi 2 krát 4 cm. Potom si na pánvi rozehřejte olej na smažení, přidejte lžičku másla a osmahněte nadrobno nakrájenou cibuli. Až cibule zesklovatí, tak k ní přidejte na půlku rozříznutý stroužek česneku, ze kterého před tím vypreparujete zelený klíček. Podle šéfa to prý zajistí, že česnek bude jemnější. Krůtí stehna osolte a opepřete. S pepřem ale šetřete, stačí jen jedno rozdrcené semínko pepře. Kousky krůtího masa přidejte k rozpálené cibuli a orestujte. Až maso zbělá, tak jej posypte kari, promíchejte a hned zalijte horkým vývarem. Přikryjte pokličkou a nechte dusit asi 20 minut, dokud maso nebude měkké. Potom omáčku zahustěte připravenou hotovou vychladlou jíškou a zamíchejte společně s masem. Abyste mohli jíšku dobře zavařit, tak vyndejte všechno maso stranou do misky a omáčku nechte ještě 10 minut povařit. Nakonec přilijte smetanu a promíchejte. Už dále nevařte. K odloženému masu přidejte nakrájené mandle a přelijte ho přecezenou omáčkou. Nandejte na talíř a posypte čerstvým koriandrem. Ideální příloha je dušená rýže.
Technologický postup: Brambory oloupeme, zeleninu očistíme. Nakrájíme na klínky nebo kolečka. Okořeníme a pokapeme olejem. Všechno promícháme, aby se zelenina obalila. Nahoru položíme stehna a přikryjeme alobalem. Pečeme při 200 °C 15 minut. Poté odkryjeme a dopečeme do změknutí a opečení zeleniny cca 20–25 minut.
V domácnosti se dvěma dětmi dělám bylinková másla často „podle situace“. Někdy jemná, jindy výrazná, podle toho, k čemu mají sloužit. Princip je vždy stejný – povolené máslo + bylinky + krátké zchlazení.
Níže uvádím kombinace, které se mi dlouhodobě osvědčily a které zvládne připravit opravdu každý.
Česnekovo-bylinkové máslo
máslo
česnek
čerstvý rozmarýn
šalvěj
tymián
Toto máslo připravuji hlavně ke grilovanému masu a pečeným bramborám. Rozmarýn a tymián dodají výraznou chuť, proto dávám česnek spíš střídmě. Pokud to s česnekem přeženete, máslo přebije chuť masa a děti ho většinou odmítnou.
Pažitkové máslo
máslo
čerstvá pažitka
Pažitkové máslo je stálice, která se u nás doma používá nejčastěji. Je jemné, lehce cibulové a děti ho bez problémů jedí na chlebu i k vařeným bramborám. Pažitku vždy krájím opravdu najemno, jinak má máslo „chlupatou“ strukturu.
Petrželovo-citronové máslo
máslo
čerstvá petrželová nať
citronová šťáva
Tato kombinace je ideální k rybám a zelenině. Citronovou šťávu přidávám po kapkách, protože se snadno stane, že máslo zkysne. Pokud máslo chutná ploše, pomůže špetka soli navíc.
Paprikové máslo
máslo
mletá uzená paprika
pálivá paprika
Paprikové máslo používám hlavně na opečený chléb nebo k masu z pánve. Uzená paprika dodá kouřovou chuť, ale pálivou dávám opravdu jen symbolicky. Pro děti dělám vždy variantu bez pálivosti.
Limetkovo-koriandrové máslo
máslo
česnek
čerstvý koriandr
limetková šťáva
Toto máslo je výrazné a ne každému sedne. Používám ho hlavně k rybám nebo ke grilované zelenině. Pokud doma někdo koriandr nemusí, doporučuji vyzkoušet nejdřív malé množství.
Postup:
Máslo vyšlehejte ručním šlehačem, přidejte uvedené ingredience a vzniklou hmotu přendejte do alobalu nebo potravinářské fólie. Nechte ztuhnout v ledničce. Vyšlehání másla je důležité – máslo je pak nadýchanější a chutě se lépe propojí.
Skladování a trvanlivost domácího bylinkového másla
Postup: Do studené vody vložíme uzené maso, rozpůlenou cibuli se slupkou, podrcený česnek, bobkový list, nové koření, pepř, lehce osolíme a přivedeme k varu. Stáhneme teplotu na minimum a necháme táhnout 3–4 hodiny. Maso vyjmeme, okrájíme a použijeme do jiného pokrmu. Zbytky od kosti pečlivě obereme a vrátíme do vývaru. Přidáme nakrájenou zelenou cibulku a nudle a již jen provaříme, aby nudle byly uvařené na skus. Dochutíme a přidáme sekanou pažitku, libeček nebo petrželku.
Postup: Uzené kosti uvaříme a poté obereme. Na sádle osmažíme nakrájenou cibuli do růžova a přidáme nakrájené brambory. Orestujeme je, přidáme kmín, papriku a zalijeme vývarem z kostí. Zelí uvaříme zvlášť. Polévku zahustíme jíškou ze sádla a mouky. Provaříme, přidáme zelí s vodou, obrané maso. Dochutíme bujonem, solí, pepřem, feferonkou a majoránkou.
Ingredience: 40 g krupice, 35 g másla, 120 ml mléka, 15 g hladké mouky, 1 hrst kořenové zeleniny, snítka čerstvé petrželky, sůl, 1,5 l vývaru z uzeného masa, vejce dle porcí
Postup: Z uvařeného uzeného masa vývar procedíme, podle chuti osolíme, přidáme do něj na nudličky nakrájenou kořenovou zeleninu, máslovou jíšku a na másle usmaženou krupici a polévku vaříme jen tak dlouho, dokud zelenina nezměkne. Poté umícháme v polévkové míse v mléce vejce, sekanou petrželku a za stálého míchání nalijeme do takto připravených misek polévku a podáváme.
Ingredience: 1 kg uzeného masa, 4 polévkové lžíce rýže, sůl, vegeta, smetana na vaření nebo mléko
Postup: Uzené maso dáme do velkého hrnce se studenou osolenou vodou a pomalu vaříme pod pokličkou. Nespěcháme!!! Během vaření průběžně kontrolujeme stav masa. Jinými slovy uždibujeme do té doby, než je maso krásně měkké. Maso z vody vyjmeme. Je-li vzniklý vývar příliš slaný (pokud se vám vyvařilo hodně vody), přilijeme ještě vodu. Dochutíme vegetou a přidáme syrovou rýži. Rýži přidávejte s rozumem, je zrádná a nabyde. Polévku provaříme, dokud rýže nezměkne, a můžeme podávat. Na talíři dochutíme smetanou nebo mlékem.
Uzené maso je masný výrobek. Vyrábí se uzením v udírnách. Výroba tohoto masa je jednoduchá. Maso se musí nejprve nasolit buď klasickou solí, sanytrem, nebo dusitanovou směsí, přičemž možnosti nasolení jsou tři: nakládání do láku, suché nasolení a solení injekční stříkačkou. V českých podmínkách se nejčastěji užívá nakládání do láku. Kromě soli (rychlosoli) se do masa vetře či mezi jednotlivé vrstvy vloží různé další ingredience, jako například česnek, cibule, jalovcové bobule, pepř, cukr a podobně. V láku se maso nechá odležet určitou dobu, která je odvislá na použitém způsobu solení. Po tuto dobu je třeba maso průběžně kontrolovat. Takto připravené maso se vkládá do udírny, kde se vyudí.
Způsob průmyslového uzení je odlišný. To má za účel výrobky pouze vybarvit, ochutit a aromatizovat. Na maso se aplikuje takzvaný tekutý udírenský kouř, doba skutečného uzení je pak příliš krátká. Výhoda tohoto uzení spočívá v tom, že takto upravené maso neobsahuje karcinogeny, které při běžném uzení v kouři vznikají. Nevýhodou je odlišná chuť. Po zrušení závazných norem na výrobu potravin počátkem 90. let 20. století začali někteří výrobci za účelem zlevnění masa či většího zisku do uzeného masa injekčně vpravovat vodu s polyfosfáty, což jsou zvýrazňovače chuti spolu s dalšími éčky. Některá uzená masa obsahují pouze 70 % masné části. Dalším způsobem šizení uzeného masa je jeho nastavování práškem ze sušené krve. Proto je dnes průmyslově vyráběné uzené maso velmi rozdílné kvality.
Uzené maso je úplně stejně tučné jako neuzené maso, záleží na tom, co je to za maso. Kuřecí šunka bude mít tuku minimum, naopak anglická slanina, turistické salámy nebo uzená krkovička klidně víc než 50 %. Uzené maso je nezdravé spíš svým vysokým obsahem soli a také možnou přítomností karcinogenních látek, které vznikají špatným vyuzením.
100 g vařeného uzeného masa má energetickou hodnotu 1 004,88 kJ (123,99 kcal) a obsahuje zhruba 15 g bílkovin a 20 g tuku.
Uzené maso často obsahuje velké množství tuku (podle druhu zvířete, ze kterého maso pochází, a podle použité části) a o něco méně bílkovin. Velké množství přidávané soli může být příčinou vysokého krevního tlaku (rizikové pro vznik infarktu myokardu) či zadržování vody v organismu. Solicí směsi často obsahují i další látky, které jsou podezřelé z negativního vlivu na lidské zdraví. Hovoří se o žaludečních vředech, rakovině tlustého střeva a jiných civilizačních chorobách. Při úpravě uzením vzniká množství dalších zdraví škodlivých látek (maso se několik hodin udí zavěšené v kouři). Pokud je to proto možné, uzenému masu se zcela vyhněte. Uzené maso je nevhodné zejména pro děti, starší lidi, pacienty s šetřící dietou nebo pro osoby s ledvinovými obtížemi. Nehodí se ani při redukční dietě. Pokud si uzené maso nedokážete odepřít, vybírejte alespoň méně tučné druhy a s jeho konzumací to nepřehánějte.
Ve třicátých letech minulého století žil v Čechách řezník Hornoff. Zakládal si na uzených žebrech, neb pečeni z nich vykrajoval velkoryse, a když udil v ohromné skříni na zahradě, vůně kouře z bukového dřeva prý byla cítit až ve strojírně, co je za řekou. Pamětníci hovoří o záměru, protože do řeznictví chodívaly švarné děvečky až z okrajových vesnic a dělaly na pana mistra oči. To víte, že tu a tam nějaké žebro nechtěně ošidil, a protože si zakládal na jménu, nemohl takový nestandard někomu podstrčit, protože to se v živnosti nedělá. Řezník byl trochu ješita a tuze rád slýchal, když se mu říkalo pane mistr, a kdo oslovil živnostníka dokonce „pane von Hornoff”, marně hledal v žebrech kosti. Šlechtický rod Hornoff skutečně existoval, ale kde k němu starý Heinz přišel, už se nedovíme. Zkrátka ta řeznická firma zněla moc dobře. Tak tedy, ta ošizená žebra pan mistr vařil, maso si dával s křenem a vývar z nich byla věčná škoda vylít. Rozvařil v něm nakrouhané brambory, dohladka rozkvedlal, přidal česnek, majoránku a vařené kroupy, které jsou v řeznictví vždycky po ruce. Tak asi vznikla první uzená polévka.
