STEPHANOTIS FLORIBUNDA

Proč Stephanotis nekvete

Rostlina je velmi citlivá, což často vede k jejímu zakrňování, opadu listů a k neochotě kvést. Stačí její přemístění nebo otočení na původním místě.

Zdroj: Stephanotis

Příběh

V příběhu (STEPHANOTIS)VĚNCOVEC KVĚTNATÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.

Dobrý den, mohla bych se zeptat, jestli je Věncovec květnatý vhodný do domácího prostředí a jestli má vůni pořád, nebo jen nějakou dobu? Popř. prosím cenu a jaké by bylo nejvhodnější hnojivo.A teda tu cenu jestli byste mi řekl, i toho hnojiva.
Děkuji Raptová
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: Příběh (Stephanotis)Věncovec květnatý

Cena a prodej

Stephanotis se dá zakoupit v zahradnictvích nebo internetových obchodech, jeho cena se pohybuje kolem 130 korun za rostlinku.

Zdroj: Stephanotis

Co je to Stephanotis

Stonky této rostliny dorůstají více než 3 metrů, je-li o ně dobře pečováno, a tak potřebují neustálou oporu. Květina většinou roste ovinuta do věnce (odtud její český název). Kvete nejčastěji v létě, a to po několik týdnů. Její sněhobílé voskovité květy nádherně voní. Na dlouhých stoncích nese lesklé tmavě zelené kožovité listy.

Pro Stephanotis (Stephanotis floribunda) čili věncovec jsou charakteristické silně vonné bělostné květy ve tvaru hvězdiček, velmi podobné květům jasmínu. Však Angličané mu podle toho také začali říkat madagaskarský jasmín. Stephanotis je totiž rostlina původem z Madagaskaru. Můžete se však setkat i s označením Marsdenia floribunda, které patří téže květině. Věncovec by se dal označit také za květinu nevěst, neboť velmi často jsou to právě jeho květy, které zdobí svatební kytice.

Něžný Stephanotis je stejně jako vonné gardénie velice choulostivý na změnu stanoviště. Stačí, když ho při mytí oken nepostavíme na původní stanoviště a v téže pozici ve směru ke slunci, a rostlina velmi záhy zareaguje odpadáváním poupat. Pomoc je však v tomto případě jednoduchá. Je-li nutné květináčem hýbat, označíme si přesně předem jeho pozici značkou na květináči.

Věncovec je liána dlouhá 2,5–6 m, se vstřícnými řapíkatými listy. Jeho kožovité oválné, leskle tmavozelené a až 9 centimetrů dlouhé listy mají krátké řapíky, jsou stálezelené a podobají se listům fíkovníku pryžodárného. Mají výraznou světlou centrální žilku. Kvete v červnu až v září. Něžné bílé trubkovité květy na sebe poutají pozornost již z dálky svou čarovnou vůní. Vejčité kališní lístky jsou odstálé. Květenství vypadá jako dlouhá bílá korunní trubka květů s pěti korunními cípy, květy jsou široké do 3 cm, dlouhé do 5 cm. Zralé měchýřky obsahují jemná a křehká vlákna.

Jedná se o jedovatou rostlinu.

Zdroj: Stephanotis

Srovnání voskovka a věncovec květnatý

Tyto dvě rostliny jsou si velmi podobné a snadno se zaměňují. Mají společný vzhled a i způsob pěstování.

Z věncovce je možné ořezávat květy, ale z voskovky nikoli. Kdyby se tak učinilo, tak by voskovka již nekvetla.

Zdroj: Stephanotis

Pěstování

Rostlina miluje zvýšenou vlhkost vzduchu, bez které jinak neprospívá. Květináč tedy postavíme do misky s vlhkými oblázky. Jinak listy pravidelně rosíme nevápnitou vodou.

Věncovec má rád světlé a vzdušné místo, ale ne přímé polední slunce. Jakmile začnou rašit výhony, vydatně zaléváme odstátou vodou. Aby však vyzrály, zálivku omezíme. Rostlina miluje zvýšenou vlhkost vzduchu, bez které jinak neprospívá. Květy však neroste! Od jara do léta přihnojujte každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. Pak pomalu hnojení omezte. Ideální je běžná pokojová teplota, v zimě by teplota neměla klesnout pod 12 °C.

Množíme vrcholovými stonky, které vyrostly již minulý rok. Než zasadíme výhonek do květináče se substrátem, ještě jej ponoříme do stimulátoru, aby lépe zakořenil. Květináč přikryjeme igelitovým sáčkem, zajistíme tím výhonku teplo a vlhko.

Věncovec vyžaduje oporu, nesnáší přemisťování a příliš vysoké teploty, pak nekvete. Vysazujte vždy do propustné, výživné zeminy, smíchané s pískem. Pokud rostlina nasazuje květy, s květináčem nehýbejte a ani ho neotáčejte. Poupata by mohla začít padat.

Ořezávání rostliny probíhá během ledna a února, protože se začínají objevovat květy na nových výhoncích. Až se objeví první pupeny, tak s květinou už nijak nemanipulujte. Je háklivá na změny teplot a stanoviště.

Mladé rostlinky mají přesazování rády a dobře ho snášejí. Proto je přesazujte každý rok, a to nejlépe v únoru před vyrašením výhonů. Starší rostliny přesazujte každé dva roky.

Stephanotis ohrožují především svilušky, mšice a štítenky. Hlavně při teplém přezimování.

Zdroj: Stephanotis

Popínavé dřeviny

Jedná se o dřeviny, které se pnou a dosahují větších rozměrů, některé je možné i upravovat řezem.

Vistárie květná

Má latinský název Wisteria floribunda. Tato bujná popínavá rostlina s atraktivními květy roste do výšky 6 až 10 m. Listy jsou velké, lichozpeřené, jasně zelené. Květy jsou ve velkých hroznech, bílé s modrým očkem. Objevují se v květnu až červnu. Vistárie vám začne kvést 3 až 4 roky po výsadbě. Vyžaduje výživnou půdu. Stanoviště slunné, chráněné.

Jasmín nahokvětý

Má latinský název Jasminum nudiflorum, je to vzpěrná popínavá rostlina, která má dlouhé výhonky schopné šplhat po oporách s pomocí vyvazování nebo prostrkávání dráty a trelážemi. Na tenkých zelených větévkách, které dorůstají do délky 3 m, vyrůstají trojčetné malé listy, lesklé a tmavě zelené. Kvete na loňských výhoncích ještě před pučením listů. Má svítivě žluté květy vykvétající brzy na jaře, nevoní. Na stanoviště není rostlina náročná, snáší teplé sluneční polohy, hlinitou a hlinitopísčitou půdu. Snese i sucho, na zimu je nutné přikrýt kořeny.

Zdroj: Popínavé rostliny

Begonie hlíznatá

Begonia tuberhybrida je opravdu velmi hezká a zajímavá rostlina. Listy jsou nepravidelně srdčité, velké, dlouhé a na povrchu chloupkaté. Barva listu je tmavozelená s kresbou. Řapík rostliny je velký, silný, s chloupky. Vzpřímené begonie můžete pěstovat i jako pokojové květiny. Obzvlášť vzrůstné rostliny se hodí také na terasu, kde se jim bude dařit v polostínu. Vzpřímené begonie se podle velikosti květů dělí na odrůdy velkokvěté (Begonia tuberhybrida gigantea), se středně velkými květy (Begonia tuberhybrida floribunda) a drobnokvěté (Begonia tuberhybrida multiflora). Kromě nich existují ještě další podskupiny hlíznatých begonií: s plnými či jednoduchými květy, jedno- i vícebarevné, s okraji třepenitými nebo zkadeřenými. Na obalu prodávaných hlíz byste měli všechny tyto údaje nalézt.

Hlíznaté begonie jsou citlivé na padlí. To se u nich objevuje nejčastěji od srpna až do konce vegetace. Je dobré proti němu rostliny preventivně postříkat. Pro tyto begonie je také důležité, aby na místě, kde jsou, byly chráněny před velkým větrem a přívalovými dešti. Vysazují se z koupených hlíz zpravidla v únoru, a to do rašelinového substrátu asi 5 cm pod okraj květináče. Když vyrazí, květináč se dosype cca 2 cm pod okraj. Stonek begonie do něj spolehlivě prokoření a rostlina bude pevnější. Po sezóně se nechají truhlíky nebo květináče bez zálivky. Když stonky zaschnou, hlízy se vyberou a uloží do téměř suché rašeliny, pilin, hoblin (tvrdé dřevo, jehličnany). Tak přečkají v chladu (do 15 °C) dobu do výsadby na jaře. Tyto druhy a odrůdy se ve velkém množí ze semen, doma také dělením hlíz nebo řízků z listů.

Zde můžete vidět, jak vypadá hlíznatá begonie.

Zdroj: Begonie