Kvetoucí rostliny jsou děleny na dva základní systémy, a to kořenový a nadzemní. Oba dva systémy jsou propojeny tkáněmi, které vedou od kořenu až po květ. Kořeny umožňují rostlině získávat vodu a živiny z půdy, zelené výhonky umožňují proces fotosyntézy. Jednou z dalších částí kvetoucí rostliny je květ.
Květ a jeho části
Hlavním cílem květu je podpořit opylení a tvorbu semene. Květ se dělí na čtyři hlavní části:
kališní lístek – chrání květ, má strukturu listu a zelenou barvu;
okvětní lístek – barevná a vonící část květu;
tyčinka – část květu poskytující pyl, dále se dělí na vlákno (stonek) a prašník (vak umístěný na špičce vlákna, obsahuje pyl);
pestík – skládá se ze stigmatu, stylu a vaječníků.
Za samčí část rostliny je považována tyčinka a za samičí pestík. Samčí obklopují samičí části, jsou uspořádány v kruzích od vnějších okvětních lístků po vnitřní vaječníky. Květiny, které obsahují tyčinky i pestík, jsou označovány za dokonalé rostliny, pokud chybí buď tyčinky, nebo pestíky, jsou květiny takzvaně nedokonalé.
Další části rostlin
Kořeny
Pro všechny rostliny jsou kořeny velmi důležité. Udržují rostlinu upevněnou v zemi a získávají živiny z vody a půdy. Živiny i voda jsou absorbovány malými kořenovými chloupky, které vyrůstají z kořenového systému. Ne všechny kořeny jsou vždy v zemi, u některých rostlin jsou kořeny na povrchu.
Stonek
Stonek umožňuje proudění vody a živin do celé rostliny.
Listy
Listy jsou části rostliny, jimiž je získávána světelná energie a oxid uhličitý, které jsou potřebné pro fotosyntézu, při níž je uvolňován do vzduchu kyslík. Listy mohou mít různé tvary, převážně se ale skládají z těchto částí:
čepel – plochá, prodloužená část listu;
žíly – jsou v celé délce čepele a dodávají vodu a živiny;
řapík – krátký stonek, který spojuje list se stonkem.
V naší poradně s názvem PŘESAZENÍ. ODROST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barbora Skalická.
Dobry den. Potrebuji poradit. Mam lecive aloe a cas od casu odlupuji list na zpracovani do napoju atd. Ale jak roste a ja ji odlupuju listky tvori se jakoby stonek/kmen. A ja si nejsem jista jestli to nevadi. A pri presarovani... jak to mam zasadit hloubeji po nove listy nebo furt stejne? Nedokazu si predstavit jak bude vypadat treba za rok. Mohla bych vas poprosit o radu? Nejlepe telefonicky? Nemam moc pristup na internet. Bylo by to pro me jednodussi. Ale budu rada prinejhorsim i za psanou odpoved. Nikde na internetu sem k tomu nic nenasla. Dekuju Skalicka Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Aloe normálně tvoří stonek podobně jako třeba yuka. Když ji přesazujete, tak ji zakrývejte zeminou do podobné úrovně, jako před přesazením. Když vás stonek začne otravovat, tak ho můžete zamaskovat dosazením další rostliny, například scindapsus, který jde omotávat kolem okraje květináče. Jak vypadá starší aloe vera je vidět tady: https://www.google.com/sear…
Kosatec patří k nejkrásnějším a nejproměnlivějším rostlinám v přírodě severní polokoule. Své botanické jméno má po řecké bohyni duhy – Iris. Historické památky svědčí o tom, že kosatce patřily k prvním okrasným rostlinám. Květy kosatců zdobí etruský nábytek ze 7. století před naším letopočtem, na Krétě se zachovaly fresky s kosatci z roku 2100 před naším letopočtem.
Charakteristickými znaky kosatců je stavba květů, tvar listů a existence oddenku. Květ kosatců je trojčetný. Tři vnitřní okvětní lístky jsou u většiny druhů vztyčené, tři vnější okvětní lístky bývají nejčastěji převislé nebo odstávají do stran. Nad každým z vnějších okvětních lístků se sklání jedna tyčinka, která je shora chráněná rozšířeným ramenem čnělky. Na konci každého ramene čnělky je blizna, překrytá dvěma bliznovými laloky. Spodní semeník je spojen s ostatními částmi květů okvětní trubkou. Semeník a část trubky jsou ukryty mezi listeny, které mohou být buď zelené jako listy, nebo do různé míry nezelené, blanité až suché – papírovité. Plod je trojpouzdrá tobolka. U nejnižších druhů nese stonek jen jeden květ, vyšší kosatce mívají většinou víc květů (u nejvyšších druhů, kde stonek přesahuje výšku 1 m, může být až kolem 15 květů).
Rovněž mečík je rostlina známá po mnoho století. Zpočátku to byl plevel. Řecký lékař Dioskorides Pedanius, žijící v 1. století našeho letopočtu, se zmiňuje o purpurově kvetoucím plevelném mečíku na obilných polích. Pro své úzké dlouhé mečovité listy byl mečík až do středověku považován za rostlinu vítězství, která chrání před poraněním. Hlízy mečíků se nosily do boje jako talisman.
Mečík má na rozdíl od kosatce dvojí kořeny. První vyrůstají z mateční hlízy po vysazení a dorůstají délky 25 cm. Druhé kořeny vyrůstají u spodní části listů v místech, kde se tvoří nová hlíza. Jsou kratší než první kořeny a rozvětvují se. Stonek je zkrácený v bazální osní hlízu. Hlíza dorůstá průměru 6 cm i více a váhy 80 až 100 g i více. Listy jsou úzké mečovité s vyniklou nervaturou. Naspodu mají trubkovitý tvar. Vyrůstají proti sobě. Jsou různé a liší se nejen funkcí, ale i tvarem. Koruna květu je souměrná a skládá se z 6 okvětních lístků, které tvoří nálevkovitý tvar přecházející do jícnu. Okvětní lístky jsou uspořádány tak, že jsou 3 vnější a 3 vnitřní a naspodu jsou srostlé v trubku. Mají různou barvu. Průměr květu planých druhů mečíků je 2 až 4 cm, u kulturních forem až 20 cm. Květy se používají jako řezané rostliny sloužící k výzdobě.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel Jirota.
Prosil bych o radu, jak rozmnožit bobkový list. Již 2 roky se pokouším uříznout tak asi 8cm stonek a zasadit do kelímku se zemí. Asi tak 5 kousků. A z toho se uchytí tak jeden a ostatní uschnou. děkuji předem za odpověď
Tato rostlina je schopna rozkvést v průběhu celého roku, záleží na podmínkách. Květy těchto rostlin mají nejčastěji bílou nebo růžovou barvu, ale také červenou a vyrůstají na stonku, v přirozených podmínkách může mít takový stonek i stovky květů. Chcete-li pomoci vyvolat u orchideje květenství, mírně snižte její zálivku a snižte noční teplotu. Pokud stonek ztratí všechny své květy, nestříhejte ji, dokud úplně neuschne, rostlina je schopna znovu kvést na starém stonku. Květy jsou dlouhodobé, až šest týdnů.
Agapanthus africanus – jeho stvol dorůstá výšky až 60 cm, barva květu může být světle modrá, fialová nebo bílá. Zde se můžete podívat, jak tento druh vypadá.
Agapanthus campanulatus – stvol je vysoký asi 50 cm, květ je složený z několika malých kvítků v barvě světle až tmavě modré, s tmavým proužkem uprostřed. Kvete v létě. Na těchto stránkách si jej můžete prohlédnout.
Agapanthus codii – květ dorůstá výšky 1–1,5 m, barva květu je tmavě modrá, po otevření květu se ukáže světle modrá s výrazným tmavým pruhem uprostřed. Kvete v letních měsících. Tady několik fotografií tohoto druhu.
Agapanthus inapertus – stonek květu je vysoký až 1,5 m, barva květu je krásná, tmavě modrá až fialová, jednotlivá kvítka vypadají jako visící trubky. Kvete od ledna do března. A takto vypadá Agapanthus codii.
Agapanthus praecox – jedná se o druh stálezelený, stonek květu dorůstá až do výšky 1 m, barva květu je světle modrá až bílá. Zde si můžete prohlédnout tento druh.
Ve svém příspěvku PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jelinek Jiri.
Dobry den vyskytl se mi takovy problem - od znameho jsem dostal v loni hroznove vino v kvetinaci .Kvetinac byl maly vino nic moc velkeho vzrustu.Na podzim jsem cele vino presadil do velkeho kvetinace dal na balkon a udelal k nemu mensi drevenou konstrukci.Na jare se vino docela krasne zazalenalo ale vyskytl se onen zmineny problem na cele sazenici ( listy i stonek ) se objevilo neco co vypada jako kdyby to nekdo posypal cukrem crystal - nevim co to je a jestli s tim mam neco delat - na listech je to ze spoda - poradi mi nekdo prosim i s dalsi veci - docetl jsem se ze se ma vino zastipovat jako u rajcat - jsem zrejme zahradnik praclovek - nevim o cem je rec. Predem vsem dekuji za rady.
Jelinek Jiri
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vilém.
Zdravím před 2 Romana jsem byl na sběru vína ve Francii u Bordeaux a super zážitek a nové zkušenosti. S tím že o víno je se potřeba starat celý rok, od vyvazování zastřihávání až po sběr a zpracování je to náročná práce. Víno i rád piju a ve Francii je nekonečný výběr dala se tam sehnat i láhev za 2eura ale taky třeba za 20euro. A občas si i objednávám nějaka francouzské víno tady http://www.vinigrandi.cz/ mají tam výběr zahraničních vín a dost i z Francie.
Při osazení balkonu nebo terasy záleží na vkusu, na tom, jaké barvy nám vyhovují, zda nenápadné, či spíše pestré květy, a také, v kterém patře bydlíme. Ne všechny popínavky snášejí větrné prostředí a ne vždy jsou sousedé nadšeni liánami, které k nim šplhají z našeho zeleného království. Důležitým kritériem pro výběr rostlin je poloha balkonu. Jižní, po celý den osluněná strana bude náročná na zálivku a prudký severák také žádnou rostlinu nepotěší, tím méně popínavou. Bereme v úvahu i velikost, do jaké zeleň doroste.
Povíjnice nachová
Má latinský název Ipomoea purpurea a dorůstá až do výšky 3 m. Listy jsou řapíkaté, srdčité a zelené barvy. Květ je nálevkovitá výrazná koruna modrofialové, růžové, červené a bílé barvy. Povíjnice kvete v červenci až září. Plody jsou tobolky. Pěstuje se jako letnička. Stonek má chlupatý, ovíjivý, až 3 metry dlouhý. Půda by měla být propustná a výživná. Povíjnice se hodí na prosvětlené balkony, nesnáší trvalý polostín, protože potom nekvete a špatně roste. Pokud ji pěstujete v nádobě, bude potřebovat vlhkou půdu, jinak přemokření a vytrvalé deště nesnáší.
Lichořeřišnice větší
Má latinský název Tropaeolum majus. Jde o popínavou rostlinu dorůstající téměř do výšky 3 m. Pěstuje se jako letnička. Listy jsou řapíkaté, terčovité, lesklé, dužnaté, mají zelenou barvu. Lichořeřišnice kvete v červnu až září, květ je pěticípá koruna s výraznou ostruhou růžové, červené, žluté a oranžové barvy. Některé kultivary mají listy panašované. Lichořeřišnice se pěstuje jako popínavá či převislá liána. Celá rostlina je dužnatá a léčivá. Má protizánětlivé účinky a dokáže léčit záněty močových cest. Půda by měla být propustná a výživná. Rostlina vyžaduje plné slunce.
Hrachor vonný
Má latinský název Lathyrus odoratus a dorůstá obvykle až do výšky 3 m. Hrachor je jihoevropská letnička, která se pne po konstrukcích, plotech a oporách. Na křídlatém stonku vyrůstají trojčetné listy a úponky. Z paždí listů vybíhá stonek, na jehož konci je hrozen motýlovitých květů, které jsou v barvě bílé, růžové fialové a červené. Celá rostlina je chlupatá. Někdy se květy používají k řezu, mají ale velmi krátkou trvanlivost. Plody tvoří lusky. Půda by měla být propustná a výživná. Rostlina vyžaduje plné slunce.
Ve svém příspěvku KEŘÍČKOVÁ RAJČATA BAJAJA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír zahradník.
Letos jsme místo části rajčat Bejby F1 vysadili 200ks keříčkového rajčete Bajaja.
(pod vlivem televizní reklamy!) Už kvetou, jsou však hustá jako křoví! Vyštipovat,
nebo ne? Každá větvička krásně kvete a má už desítky plodů. Dozrají však?
Bejby děláme na hlavní stonek a máme až 25 vijanů nad sebou, říjen-listopad
sklízíme ze štaflí. Má někdo praktickou zkušenost?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jedná se o 120 cm vysokou bylinu. Listy má dvouřadě uspořádané, kratší nebo stejně dlouhé jako stonek, ke kterému jsou obráceny hranou. Stonek je okrouhlý, s několika květy. Květy žluté barvy mají 3 vnější okvětní plátky na vnitřní straně tmavě žilkované, bez chlupů a větší než vnitřní plátky, které jsou vzpřímené. Kosatec žlutý kvete v květnu až červnu.
Kosatce potřebují slunné místo, ale zvládnou i polostín. Vyžadují propustnou, živnou, hlinitou půdou. Jsou vlhkomilné (Iris pumila snese i sucho). Množí se dělením koncem léta. Hodně pravidelnou závlahu potřebují v létě, přezimují v suchu. Kosatce jsou náchylné na padlí, plíseň šedou a bakteriózu.
Jsou vhodné na smíšené trvalkové záhony, skalky, do přírodních partií, k vodním tokům nebo na suchá místa; velkokvěté se pěstují k řezu.
Až 1 m vysoká bylina rostoucí v trsech. Listy má trávovité, přízemní kratší než stonek. Stonek je okrouhlý a dutý. Květy, které vyrůstají v počtu 1 až 3 v paždí listenů, mají světle až tmavě modrofialovou barvu, vnější květní lístky odstálé, směřující dolů, bez chlupů, uvnitř světlejší s tmavým žilkováním, vnitřní okvětní lístky vzpřímené, obvykle o trochu tmavší. Kosatec sibiřský kvete v květnu až červnu.
Stanoviště tvoří rašelinné a mokřadní louky, rašeliniště, břehy, obvykle na místech, která jsou alespoň v předjaří zaplavena a později mírně vlhká. Preferuje půdy bahnité, hlinité, výživné a vápnité, ale ne vysloveně zásadité, nesnáší vysoké koncentrace solí a kosení, proto roste téměř výhradně v nekultivovaných krajinách.
V ČR je kosatec sibiřský vzácný, protože jeho stanoviště byla systematicky rekultivována, v posledních letech v souvislosti s útlumem zemědělského využívání méně vhodných půd se snad jeho ústup zastavil. Celkově je však v Evropě a na východě až po Japonsko místy buď velmi vzácný, nebo zcela chybí.
Pěstuje se ve více odrůdách lišících se barvou i tvarem květů (různé odstíny modré a fialové, bílá, růžová, květy se zvlněným okrajem). Vyhovuje mu vlhké a slunné stanoviště. Sibiřské kosatce vynikají zejména ve skupinách v přírodních partiích zahrady. Odkvetlé lodyhy je potřeba ostříhat, aby tvořící se semena neoslabovala rostliny. Rostliny prakticky nemají problémy s chorobami ani se škůdci. Při šlechtění je ale musíme ošetřovat proti zrnokazu, který je schopen zničit všechna semena v semeníku. Sibiřský kosatec by měl být mulčován borovým jehličím nebo mulčovací kůrou.
Celá rostlina zřejmě obsahuje slabě jedovatou tříslovinu a silice. Otrava způsobuje žaludeční a střevní potíže, jež mohou být provázeny krvavými průjmy.
V naší poradně s názvem DRACÉNA JAK SE O NI STARAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Prosím o radu,mám několik let 2 dračeny na tenkém kmínku, vysoké asi 160 cm,musím je stabilně vázat k pomoc.hůlce,jelikož stonek je slabý,můžu zkrátit délku stonku a vršek s listy dát do vody,nebo vůbec neřazat?Děkuji za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Dracena se může řezat podle libosti. Nolistěný kmínek je možné zkrátit - znovu obrazí. Z odříznuté části je možné kmínek nařezat po 10 cm. Tyto řízky obalte ve stimulátoru růstu a zapíchněte je do vlhkého substrátu. Stejně tak i vrcholovou část s listy. Vše znovu zakoření a vyrostou vám z toho nové rostliny stejné jako ta původní.
Aglaonema k nám byla dovezena z lesů jihovýchodní Asie, kde byla objevena na konci 19. století. Vytváří květy v podobě toulců, ze kterých vznikají červené bobule, které jsou velmi jedovaté. Rostlině vyhovuje takřka jakékoliv umístění, neměla by však být na přímém slunci. Spokojí se s místem v polostínu. Aglaonemě vyhovuje normální pokojová teplota kolem 20 °C, maximum 25 °C. V zimě by neměla teplota při pěstování rostliny klesnout pod 15 °C.
Aglaonema je velice zajímavá rostlina, jejíž dekorativnost spočívá ve velkých a podlouhlých listech na krátké stopce. Podle příruček dobře snáší zatemnění, to však platí pouze o rostlinách se zelenými listy. Rostliny s pestrými žluto-zelenými nebo bílo-zelenými listy vyžadují více osvětlení. Skutečnost, že může pobývat v temné místnosti, je tedy nejspíš jedinou výhodou této pomalu rostoucí rostliny, a proto je řazena k obtížně pěstovatelným rostlinám v pokojích. Je nutné ji pěstovat v nízkém květináči a chránit před průvanem a dýmem (například z cigaret). V zimě by měla být v teple a vlhku. Aglaonema roste pomalu a je nutné ji často hnojit a málo přesazovat. Mladé rostliny prakticky nemají viditelný stonek, u starších rostlin se tvoří krátký stonek, který nese stopy starých listů. Protože jde o teplomilnou rostlinu, neměly by teploty v zimě klesat pod 18 °C. Aglaonema může být v pološeru nebo na světle, ale chraňte ji před přímými slunečními paprsky. Vyžaduje vysokou vlhkost a stálé postřikování.
V létě se objevuje něžné květenství v podobě bílých nebo žlutých toulců. Když květy odkvetou, mohou z nich vzniknout červené bobule, které jsou jedovaté. Výška rostliny je do 60 cm. Roste v trsech, listy jsou eliptické, měkké, řapíkaté s barvou listu panašovanou, světle zelenou, stříbrnou nebo šedou. Některé rostliny mohou mít barvu sytě tmavou s načervenalým panašováním.
Zálivka je od jara do podzimu velmi hojná, v zimě mírná. K zalévání se používá pouze měkká, odstátá voda pokojové teploty, nejlépe teplá. Aglaonema má ráda vlhko, proto v letních parnech rostlinu jednou týdně roste. Vzdušná vlhkost by se měla pohybovat kolem 85 %.
Od března do září 1x za 14 dní přihnojujte speciálními tekutými hnojivy pro pokojové rostliny, které neobsahují vápno. Protože aglaonema roste pomalu, přesazuje se podle potřeby. Mladé rostliny přesazujte každý rok, starší rostliny zhruba každé 2 až 3 roky. Pěstební substrát by měl obsahovat 2 díly drnovky, 1 díl listovky, 1 díl kompostové zeminy a 1 díl písku. Do zeminy je dobré přidat trochu dřevěného uhlí a antuky. Aglaonema dobře roste a také více kvete v úzkém květináči.
V naší poradně s názvem DRACENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel René.
Dobrý den, potreboval bych pomoct resp. poradit nedavno jsem se stehoval zrovna, kdyz byly ty nejvetsi mrazi a ja jsem stehoval dracenu, ktera mi hned jakoby uvadla (listy se tzv. cvrkly ke stonku) a ted postupne zacina uvadat. Nevim si rady nechci o ni prijit, mam ji totiz uz 13 let.Stonek je jeste tvrdy- tedy, ze tzv. nemokva. Dekuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Dracena vám namrzla. Teď odumřou její listy a jestli promrznutí nebylo hluboké, tak za pár týdnů začnou rašit nové rostlinky na původním kmínku. Do té doby výrazně snižte zálivku, aby substrát vyschnul. Rostlinu umístěte na slunné místo a případně ji upravte řezem. Pokud nic rašit nezačne ani po dvou měsících, tak dracena umřela na šok z mrazu.
Platycodon nemá moc rád, když ho někdo ruší, a i když lze množení provést dělením těchto trsovitých rostlin, je to často obtížné. Proto je lepší množení semeny nebo lze na jaře odebírat řízky, pokud je to žádoucí.
Množení řízkováním
Platycodon je oblíbený zahradníky, protože je pevný a rychle roste, takže čím více ho je, tím lépe, ale musíte být opatrní, jak rostlinu množíte. Množení dělením se boubelíku obecně nedoporučuje, protože hluboké kůlové kořeny nemají rády, když je někdo ruší. Místo toho ho můžete množit odběrem stonkových řízků.
Použijte sterilní ostré nůžky k odstřihnutí stonku o délce 10 cm a odstraňte spodní listy, abyste odhalili holý stonek.
Pokud chcete, použijte zakořeňovací stimulátor na holý stonek a poté ho zasaďte do vlhké půdy.
Udržujte půdu vlhkou (ale ne mokrou), když čekáte, až se kořeny uchytí.
Jakmile uvidíte růst nových listů a ucítíte odpor, když za řízek jemně zatáhnete, budete vědět, že kořeny vyrostly. Poté je rostlina připravena k přesazení do zahrady.
Pěstování ze semen
Začněte s vysazováním semen doma brzy na jaře, asi šest až osm týdnů před plánovaným datem posledního mrazu ve vaší oblasti, použijte množící substrát a nebo běžnou zeminu. Semínka lehce zakryjte tenkou vrstvou půdy. Umístěte nádobu na teplé místo, dokud semena nevyklíčí. Po oteplení můžete sazenice přesadit ven. Pokud zasadíte semena přímo na zahradě, udělejte to po posledním datu mrazu, ale vězte, že pravděpodobně nevykvetou v prvním roce.
Ve svém příspěvku AVOKÁDO Z PECKY ZALOŽENÍ KORUNKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Čálková.
vypěstovala jsem úspěšně sazenici avokáda z pecky , stonek je asi 1 m vysoký. Ráda bych ji zapěstovala jako stromek s korunkou a darovala vnukovi na terasu jeho nového bytu. Zastřihla jsem tady vršek sazenice, ale další výhon je zase jen jeden vedle mého řezu a roste šikmo vzhůru. Mám obavy, že jsem zničila celou rostlinu. Kde jsem udělala chybu ? Děkuji předem za radu pro další pěstování. M.Čálková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Čálková.
Vypěstovala jsem úspěšně sazenici avokáda z pecky . Ve výšce asi 1 m jsem chtěla zapěstovat na sazenici korunku a potom rostlinu věnovat na terasu nového bytu. Zastřihla jsem vršek , bohužel vyrostl jen jeden výhon, který vede šikmo od řezu. Mám obavy, že jsem celou rostlinu zničila. Prosím o radu, kde jsem udělala chybu a jestli mám ještě nějaké možnosti nápravy. Děkuji předem za radu.
Phalaenopsis obvykle kvete v pozdní zimě nebo brzy na jaře. Jejich dlouhotrvající květy jsou rozmístěny na stonku a otevírají se postupně. Jeden rozvětvený stonek orchideje může mít více než 20 květů. Jednotlivé květy Phalaenopsisu mohou kvést až několik týdnů. Chcete-li vyvolat květenství, je potřeba, dopřát rostlině několik chladnějších nocí, až 13°C. Rostlina bez teplotních kontrastů nepokvete.
Ve svém příspěvku ANTURIE PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Dobrý den,mám dotaz.Před 3 lety jsem dostala anturii,která od té doby stále kvete.Starý květ odejde a hned raší nové.Potřebovala by přesadit,mám ale strach,abych rostlině neublížila.V květinářství mi řekli,přesadit po odkvětu.Má někdo prosím zkušenost s přesazováním?Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hodková Jarmila.
Mám doma 4 anturie, některé květy z červené barvy zezelenají ale pořád jsou svěží, jeden drží už 2 roky. Druhý dotaz - anturie nasadí na květy, ale vykvetou dole v květníku, nevyroste jim stonek a tak nemají možnost se pořádně rozvinout. Ptala jsem se v květinářství ale také nevědí co s tím. Děkuji.
Nedostatek draslíku znamená vážnou fyziologickou poruchu ve výživě rostlin. Projevuje se deformacemi listů, jejich svinováním, okrajovými nekrózami a zkracováním internódií. Rostlina s nedostatkem draslíku hůře hospodaří s vodou a je ohroženější k napadení patogeny. Vzhledem k vlivu na hospodaření s vodou nedostatek draslíku u rostlin výrazně ovlivňuje řadu metabolických a fyziologických funkcí, které jsou spojené s poklesem výnosu i jeho kvalitou. Rovněž se snižuje odolnost rostlin proti nízkým teplotám, suchu a podobně. U zelenin je omezena jejich skladovatelnost a chuťové vlastnosti. Nižší je i obsah vitamínu C. U obilovin se snižuje pružnost stébla, což zvyšuje nebezpečí poléhání. Při nedostatku draslíku dochází zpočátku k mírnému poškození rostlin, které však později může nabývat plošných a zřetelných projevů.
K typickým příznakům nedostatku draslíku v rostlinách patří hnědé suché nekrotické skvrny a svinutí listových špiček, stejně jako chloróza (žloutnutí) mezi listovými žilkami. Čepele listů jsou úzké, okraje listů se stáčejí směrem dolů, list má zvlněnou formu (réva, solanaceae). Nekrózy listů se objevují od okrajů a rozšiřují se až ke střední ose. List u ovocných stromů neopadává. Fialové skvrny se mohou objevit také na spodní straně listů. Růst rostlin a kořene, vývoj semen a plodů se obvykle s nízkým příjmem draslíku snižuje. Často se nedostatek draslíku projevuje nejdříve na starších (nižších) listech, protože draslík patří mezi mobilní živiny, což znamená, že rostlina může přesunout draslík rychle do nových listů, když má nedostatek draslíku. Nemocné rostliny mohou být náchylnější k poškození mrazem a nemocemi a příznaky těchto poškození mohou být často zaměňovány s poškozením větrem nebo suchem. Nedostatek draslíku vyvolává změnu habitu rostlin – tvoří se rosetové stadium. Hlavní stonek není vzpřímený a dlouhý, ale zkrácený a vytváří boční výhony. Rostliny nabývají keřovitý nebo metlovitý vzhled (hrách, obiloviny, brambory, rajčata). Příčinou je odumření hlavních výhonů od bazálních částí.
U brambor je velikost hlíz mnohem menší a výnos je nízký. Listy této rostliny se jeví jako matné a jsou často modrozelené barvy s chlorózou. Listy jsou malé. Objevují se tmavě hnědé skvrny na spodní a bronzový nádech na horních ploše listů. U košťálovin jsou listy modrozelené barvy a mohou mít nízký stupeň chlorózy. Suché nekrózy podél vnějších okrajů listů jsou běžné a listy jsou často hustě nahloučené, což je způsobeno pomalým růstem.
U rajčat jsou stonky dřevnaté a růst je pomalý. Listy jsou modrozelené barvy a plochy mezi žilkami jsou často vybledlé až bledě šedé barvy. Listy mohou mít také bronzový vzhled a
Ve svém příspěvku DYNĚ HOKAIDO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šárka.
To mne také zajímá, snad někdo napíše - řeším přesně to samé - dýně nám vyrostly z původně šedé a oranžové a máme oranžovou,šedé a zelené... Nevíte někdo? A stejně nepoznám, jeslti jsou už ok, rostliny povadly poté, co jsem jim teď v říjnu už ostříhala listy a další výhony, ale že by měly stonek dřevnatý mi nepřijde... Některé se při stříhání podařilo nechtě oddělit (rostliny mi různě prorostly do sebe a rozbujely se a nebylo možné to rozklíčovat :D
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michaela.
Nebude to zkřížením (přenos pylu) s cuketou? Někde jsem četla, že právě tím, když pěstujeme obě rostliny kousek od sebe, může dojít k mutaci dýně.
Pro řízkování používejte vždy vyzrálejší části rostliny. Řízek v místě řezu potřete stimulátorem, abyste zabránili napadení ještě nezakořeněné rostliny bakteriemi. U řízků s velkými listy se doporučuje jejich seříznutí, aby se zmenšila odpařovací plocha. Substrát by neměl být příliš vlhký, nejlépe je rostlinky rosit.
Typy rostlinných řízků
Řízky ze stonků – část stonku obsahující nejméně jedno listové kolénko se zahrne zeminou; pod povrchem půdy obvykle z kolénka vyrazí nové kořínky.
Kořenové řízky – část kořenů se uloží těsně pod povrch, kde vytváří nové výhony.
Řízkování roubů – používají se již dřevité větévky.
Řízkování oček – jedná se o kousky olistěných nebo neolistěných stonků s jedním nebo více očky.
Řízkování listů – metoda, při které je list umístěn ve vlhké půdě nebo substrátu. U tohoto způsobu se má vyvinout jak nový stonek, tak i nové kořeny.
Ve svém příspěvku DRACÉNA JAK SE O NI STARAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Prosím o radu,mám několik let 2 dračeny na tenkém kmínku, vysoké asi 160 cm,musím je stabilně vázat k pomoc.hůlce,jelikož stonek je slabý,můžu zkrátit délku stonku a vršek s listy dát do vody,nebo vůbec neřazat?Děkuji za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renata.
Dobrý den, na mé mladé draceně se objevili škůdci jakoby pavučinky odpadají listy. Jeden stonek již opadal a druhý ma listy s chomáčky uprostřed. Je možnost ji ještě zachránit? Mám ještě 15letou dracenu a ta je v pořádku. Děkuji za radu
Krásnohlávek nebo také drátovec ve své domovině, tedy v Austrálii, dorůstá až do jednometrové výšky i šířky. V našich podmínkách se vzrůst tohoto keříku obvykle pohybuje okolo 30 cm. Celá rostlina je stříbřité barvy, čímž je charakteristická a jednoduše ji tak můžete poznat. Čárkovité listy jsou drobné, eliptické, přisedlé, stonek plstnatý. Krásnohlávek vykvétá drobnými žlutými květy v červenci až září. Plodem je nažka. Calocephalus je oblíbený zejména pro své krásně stříbřité, drátovité listy. Jeho větvičky se suší a používají do suchých vazeb. Malé rostliny seženete v ceně od 40 do 60 Kč, velké pak kolem 180 Kč.
Bazalku můžeme pěstovat v zahradě, v truhlících na balkoně nebo v květináči na okně. Je možné vybrat si mezi bazalkou malolistou nebo velkolistou. Drobné odrůdy mají jemnější aroma. Jsou známy i kultivary červenolisté a četné odrůdy lišící se vůní. Například bazalka skořicová, citronová a anýzová. Ze vzdálených zemí k nám přicházejí thajská bazalka, svatá bazalka z Indie a bazalky mexická a kafrová z Afriky a turecká keříčkovitá.
Bazalku můžete vysévat 2x do roka, a to na jaře a na podzim. Semínka zasévejte řídce a jen zlehka prstem zatlačte. Vzrostlé rostlinky opatrně jednou přepikýrujte. Asi za tři týdny budou sazeničky dostatečně velké k přesazení. Vytahujte rostlinky zlehka za stonek, abyste jim nepoškodili kořeny. Přesazujte je do malé jamky a zeminu kolem sazenice jen lehce přihrňte, nestlačujte silou! Bazalku přesazujte podle potřeby. Při dorůstání rostlinu postupně zaštipujte, podpoříte tak její větvení a oddálíte kvetení. Nezaštipovaná bazalka může dorůst do výšky více než 50 centimetrů a zbytečně se tak vysiluje.
V červenci až srpnu můžete z matečné rostliny odebrat vrcholové řízky, které během několika dní zakoření ve vodě.
Rostlina má ráda slunečné stanoviště. Pro její pěstování je nejvhodnější propustný, hlinito-písčitý substrát, do kterého je vhodné pro provzdušnění přidat také jeden díl perlitu. Pozor: bylinka je velmi citlivá na mráz.
Bazalka má ráda bohatou zálivku. Nejlépe je zalévat ji odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Nadbytečná zálivka totiž rostlině také škodí. V létě rostlinu hnojíme jednou za čtrnáct dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva (nejlépe organického), které zředíme ve vodě.
Některé pokojové rostliny jsou jedovaté a mohou způsobit značné potíže, ne-li smrt. Přitom jsou to běžné kytičky, které má většina z nás pro radost v kanceláři či domácnosti. Neznamená to, že bychom teď měli přijít domů a – pokud máme malé děti – jít od rostliny k rostlině a vyhazovat. Pravděpodobnost, že se malé děti zakousnou do hlízy bramboříku, je docela nízká, pokud hlízy zrovna nebudete mít vyndané někde na parapetu. Ale pozor u amarylisu nebo klívie, kde je jedovatá celá rostlina – a ta už je lehce dostupná. Uškubnout si kousínek listu není vůbec žádný problém. Zkrátka a dobře, je důležité o tomhle nebezpečí vědět. Když například odstraňujete list tchynina jazyku, může vám skápnout trocha tekutiny z rostliny na prst. A běžíte si hned umýt ruce?
Diefenbachie skvrnitá
Latinský název Dieffenbachia maculata ukrývá statnou, až 2,5 m vysokou rostlinu s dřevnatým, přímo rostoucím kmínkem. Listy má velké, řapíkaté, střídavé, široce eliptické, výrazně žilnaté, skvrnité nebo pruhované. Květy drobné, žluté, uspořádané v palici (v kultuře se však objevují jen ojediněle). Plodem je červená až oranžovo-červená bobule.
Diefenbachie se řadí mezi středně jedovaté rostliny. Zejména stonek, ale i jiné části rostliny obsahují krystaly šťavelanu vápenatého, který dráždí pokožku, oči i sliznice. Po požití rostliny se objevuje slinění, zvracení, křeče, záněty a otoky zejména v ústech, v krku a na rtech, v těžších případech se mohou vyskytnout i dýchací potíže. Postiženému je třeba podávat dostatek tekutin a je nezbytné přivolat lékařskou pomoc. Na kůži vyvolává šťáva z rostliny místní podráždění, pálení, svědění, někdy i puchýře, dostane-li se do oka, může způsobit jeho poškození nebo i dočasnou slepotu. Z těchto důvodů by se diefenbachie neměla pěstovat v bytech, kde se volně pohybují buď velmi malé děti, nebo domácí zvířata.
Pěstuje se v řadě odrůd, které se liší zejména kresbou na listech. V létě potřebují vyšší teplotu, ale ne přes 30 °C, v zimě je nejvhodnější teplota 18 až 20 °C. V létě je nezbytné chránit diefenbachie před přímým sluncem, naopak v zimě jim vyhovuje jasně osvětlené místo. Nesnáší průvan. Na jaře a v létě je důležitá častá zálivka, v zimě je dobré přísun vody poněkud omezit. K zálivce by měla být použita měkká (dešťová) voda pokojové teploty. Rostlině prospívá vyšší vzdušná vlhkost (70 až 80 %), při nižší vlhkosti je nutné rosit. Množí se vrcholovými řízky nebo řízky z kmínku o délce asi 5 cm. Vrcholové řízky zakořeňují v rašelinném substrátu při teplotách 22 až 24 °C za 4 až 6 týdnů. Po práci s řízky si nezapomeňte důkla
Netýkavka je rostlina více než sta různých druhů a odrůd. Můžete ji znát jako domácí, bujně rostoucí květinu nebo jako letničku pěstovanou v záhoncích, květináčích a truhlících.
Abychom nemluvili úplně obecně, zaměříme se na oblíbenou, u nás hojně pěstovanou netýkavku Impatiens Walleriana. Tato rostlina má dužnatý stonek, temně zelené listy a jednoduché nebo plné, jednobarevné či dvoubarevné, nevoňavé květy, které mohou být v odstínu bílé, oranžové, růžové, červené, ale i fialové. Leckdy se u této letničky můžete setkat s názvem sultánka.
Jak netýkavku pěstovat
Netýkavka Impatiens Walleriana dorůstá do výšky 20 až 40 cm, čímž se hodí k pěstování jak v květináčích a truhlících, tak i na záhonku. Ideálním místem pro umístění netýkavky bude světlé místo, ale ne přímé slunce. Zasadíte-li ji do temného rohu, málo vám pokvete. Netýkavce nevadí vítr a déšť, snad jen květy nemají příliš v lásce vodu, proto budou-li vodě vystavovány častěji, začnou uhnívat a je potřeba je odstranit.
Netýkavku sázejte do substrátu připraveného smícháním rašeliny a zeminy v poměru 1 : 1. Substrát tak bude hodně vzdušný, obohacený organickými látkami a bude zabraňovat tvorbě kořenových chorob. Do jednoho truhlíku o velikosti 50 cm dejte 3 rostliny, určitě bude hezky vypadat, smícháte-li více barev rostlin v jednom květináči. Chcete-li společně s netýkavkou v jednom květináči pěstovat více druhů rostlin, není to problém, jen je potřeba vybírat takové, které nemají rády přímé slunce, vyhovuje jim kyselejší půda a pravidelná, ale ne přílišná zálivka.
Zálivka a hnojení
Netýkavka Impatiens Walleriana má velice ráda vlhké prostředí, pokud tedy můžete, dopřejte listům pravidelné rosení, a jak jsem již uvedla, snažte se vyhnout květům, aby zbytečně neuhnívaly a neubíraly vaší rostlině na kráse. Četnost zálivky jako takové přizpůsobte stanovišti rostliny, bude-li na teplém a světlém místě, pak musí být zálivka četnější. Rostlina by neměla úplně vyschnout, ani neustále stát ve vodě.
S hnojením si netýkavka vystačí jednou za 14 dní, a to hnojivem určeným pro kvetoucí a balkonové rostliny. Pokud rostlinu stěhujete na zimu domů, snižte zálivku a hnojivo úplně vynechejte.
Přezimování
Protože netýkavka Impatiens Waleriana patří mezi druhy, které lze pěstovat jako pokojové rostliny, můžete si ji na zimu přestěhovat domů, běžná pokojová teplota pro ni bude ideální, neměla by klesat pod 15 stupňů. S čím ale musíte počítat je, že další rok už netýkavka nebude tou krásnou, upravenou rostlinou, jakou byla „v mládí“, hodně nepravidelně se totiž rozrůstá a větví. Chcete-li ji upravit do požadovaného tvaru, je ideální počkat na léto. L
