Hmotnost veverky obecné je 230 až 500 g. Má dlouhý huňatý ocas a boltce opatřené chvosty. Ocas je dlouhý 140 až 240 cm a slouží k jedinečné obratnosti v korunách stromů, což je pro veverku typické. Žije v korunách stromů, kde si blízko kmene staví kulovitá hnízda. Používá k tomu suché větvičky, trávu nebo zvířecí srst. Živí se hlavně plody a semeny.
Chovat veverku obecnou není nic složitého. Přesto je nutné podotknout, že to není zdaleka vhodný domácí mazlíček. V první řadě je nutné opatřit si velikou voliéru, minimálně o rozměrech 2 x 2 x 1 m, ve které budou k dispozici alespoň dvě budky vystlané senem a zapřené velké větve na prolézání. Na chov přímo v bytě není veverka vhodná. Veverky jsou totiž hodně agresivní a nesnášenlivá zvířata, i když na to nevypadají. Je ideální je chovat v páru, protože kdyby jich bylo více, mohlo by docházet k šarvátkám. Veverku je možné si ochočit, ale musíte si ji pořídit jako mládě, aby si na vás zvykla. Dospělou veverku už neochočíte, je hodně plachá a nedůvěřivá k člověku. Veverka není moc čistotná, neodkládá moč ani trus na jedno místo, proto je nutné pravidelné čištění voliéry.
Krmivo
Veverka je hlavně býložravec. Doma ji můžete krmit například vlašskými ořechy, jedlými kaštany, pšenicí, slunečnicí, kukuřicí, ovocem (jablky, broskvemi, hruškami) a zeleninou (mrkví). „Zdravou stravu“ jí můžete zpestřit třeba piškotem nebo vařeným vejcem. Veverka potřebuje co nejpestřejší stravu. Pro dobrý vývin je dobré podávat rovněž nějaký z vitamínů pro savce, například Roboran. V přírodě se tento druh živí převážně semeny šišek – smrkových, borových a modřínových. Spotřebuje jich až 170 ks. Dále si pochutnává na žaludech, bukvicích, šípcích, stromové kůře, nepohrdne ani houbami a na jaře pupeny stromů. Veverky si s přehledem poradí i s lískovými oříšky, které jim velice chutnají. K rozlousknutí oříšků používají spodní hlodavé zuby, kterými si vykoušou otvor. Oříšky si i doma rády schovávají a dělají si zásoby na zimní období, na což jsou zvyklé z přírody.
Rozmnožování
Rozmnožování veverek probíhá od jarních měsíců do podzimu. Po 38 dnech březosti se narodí mláďátka, obvykle jich bývá 3 až 7, jsou holá a slepá, velká asi 8 cm. Začínají vidět nejdříve po třech týdnech a to jsou již zcela osrstěná. Zhruba po dvou měsících jsou samostatná. Samice dokáže během jednoho roku odchovat 2 až 3 pokolení. Kříženci veverek bývají zřídka.
Principem makrobiotické stravy je strava bohatá na ovoce, zeleninu, luštěniny a obilniny. Maso, vejce a rafinované potraviny se výrazně omezují. Nejedná se o vegetariánství, neboť makrobiotika konzumaci masa striktně nezakazuje, pouze doporučuje dopřávat si ho pokud možno v co nejmenším množství a střídat potraviny jin s potravinami jang. Dáte-li si třeba těžký biftek, měli byste přísun energie jang vyvážit přísunem energie jin, tedy například čerstvou zeleninou. Makrobiotika nezakazuje úplně se nezdravých laskomin vzdát, spíše radí, kterými potravinami lze negativní účinky snížit. Makrobiotika, to je především rovnováha.
V diskuzi ŽÁDOST O CHOV VEVEREK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Macho.
Dobrý den,
chtěl bych chovat veverky obecné mám slíbenou zatím jednu samičku a samečka, proto vás žádám o povolení k chovu veverek.
Dále se chci ještě vás zeptat co všechno a jaké potvrzení ještě potřebuji k chovu.
Předem vám moc děkuji s pozdravem Macho Ladislav..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel VerimR.
Jazykové papily jsou normálním nálezem na jazyku, jsou to výběžky povrchového epitelu jazyka. Tyto papily zduří v případě, že se jim něco „nelíbí“. Někdy to bývá nesprávná strava, hodně kořeněná, aromatická, jindy nikotin při kouření, alergie nebo cizí těleso v jazyce. Při nesprávné životosprávě zduřelé papily zůstanou natrvalo, léčba neexistuje.
Měli byste omezit svou váhu, nebýt obézní, pravidelně se stravovat, nejíst tučná jídla, nejíst v noci a nejlépe ještě 3 hodiny před ulehnutím, omezit příjem alkoholu na minimum a rovněž zanechat kouření. Strava by měla být nedráždivá. Dále se vyvarujte konzumace čokolády, kynutého pečiva a kořeněných jídel.
Všeobecně se doporučuje strava, kterou pacient dobře snáší. (rýže, kuřecí maso, ovesné vločky, brambory, tvaroh) Jídla, po kterých je pacientovi špatně (hranolky, sušenky, pečivo, jíška), je třeba z jídelníčku vyřadit. Je vhodné jíst základní potraviny, buď syrové nebo v jednoduché úpravě uvařením či upečením. Jídlo rozdělit na menší části a jíst častěji v menších dávkách a nejíst před ulehnutím.
Nevhodné potraviny:
nápoje s obsahem kofeinu
alkoholické nápoje
nápoje sycené kysličníkem uhličitým
koření, dráždivé potraviny
kynuté koláče a buchty
smažená a pečená jídla (zvláště na přepáleném tuku)
Když se řekne makrobiotická strava, tak si většina z nás představí stravu dietní. Ale není tomu tak. Je to vlastně jen stravovací návyk a jakási filozofie životního stylu. Makrobiotická strava se skládá hlavně z obilovin. Pokud budete chtít změnit dosavadní způsob stravování a začít s makrobiotickou stravou, doporučují příznivci makrobiotické stravy nejprve komplexní očistu těla, takzvanou očistnou kúru, která představuje detoxikaci organismu. Stačí kratší dobu konzumovat jen obiloviny. Taková očistná kúra zbaví vaše tělo toxinů, nastolí rovnováhu a obnoví vitalitu organismu. Makrobiotická jídla se skládají především z obilovin, které tvoří 50 až 60 % všeho konzumovaného jídla. Dalších 20 až 25 % tvoří zelenina, kterou máme k dispozici v oblasti, v níž žijeme. Nezbytnou součástí této stravy je mořská řasa. Minimálně se mohou konzumovat luštěniny, ovoce, ořechy a chléb, ale jen s mírou, a pokud možno, ne každý den.