Téma: 

střih rakytníku


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ

Léčivé účinky rakytníku

Kvality rakytníku objevili již naši předkové, o čemž svědčí i písemné doklady. Rakytníkové plody v sobě mají ohromné množství vitamínů A, B, C, D, E, K. Co se vitamínu E týká, rakytník ho má v sobě nejvíce z veškerých rostlinných plodů. Rakytník obsahuje také karoten, z něhož se tvoří vitamín A. Množstvím karotenu se dokonce rakytník vyrovná mrkvi. V rakytníku jsou obsaženy též minerální látky, barviva, sacharidy, oleje, organické kyseliny a flavonoidy jako rutin či kvercetin.

Keře rakytníku dožívají i sta let. Rakytníku se také někdy přezdívá sibiřský ananas.

Rakytník se dá užívat vnitřně i zevně. Využít lze i jeho tonizujících účinků na lidské tělo. Pokud se rozhodnete konzumovat čerstvé plody, pak si tím zlepšíte celkový zdravotní stav. Využívat můžete i rakytníkový olej.

Pozor na rakytníkové trny, kterých se od třetího roku na rostlině vyskytuje velké množství (délka až 8 cm). Trnům se asi nevyhnete při sklizni, jejich špičky se často po dostatečně hlubokém zabodnutí odlomí tak, že nevyčnívají z kůže ven a způsobují dost velkou bolest.

Detail odstavce: Léčivé účinky rakytníku
Zdroj: Rakytník - jeho pěstování a využití
Zveřejněno: 2.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: rakytníkové slupky

slupky z rakytníku dejte usušit a jsou výborné z nich udělat čaj který skonzumujete
vypitím, vše z rakytníku je zdravé
dobrou chut

Zdroj: diskuze Rakytníkové slupky
Odesláno: 10.9.2017 uživatelem Marta
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

RAGLÁNOVÝ RUKÁV

Raglánový rukáv střih

Střih raglán díky posunutí švů na rukávech usnadňuje propojení designu rukávu s ramenní částí oděvu. Tento střih rukávu umožňuje dokonalou volnost pohybu.

Detail odstavce: Raglánový rukáv střih
Zdroj: Raglánový rukáv
Zveřejněno: 5.11.2014


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ

Rakytník řešetlákový sazenice

Chcete-li mít kvalitní keř, musíte sazenice vybírat zásadně v zahradnictví nebo ovocných školkách, kde vám poradí nejen s vhodnou odrůdou, ale doporučí vám i optimální množství rostlin. Vyšlechtěné odrůdy jsou vysoce mrazuvzdorné. Nedoporučuje se pořizovat si rakytník z neznámého zdroje, třebaže při cestování můžete narazit na místa, kde volně roste. Urýpnout odkopek by se mohlo zdát výhodné, ale je to jako koupit velkou neznámou. Nic z toho, co je předpokladem pro dobře rostoucí keř, nepoznáte ve svahu u silnice, kde mají rakytníky spíše funkci okrasnou a působí jako zpevňovače svahů.

Sazenice rakytníku je možné zakoupit, pro přehled se můžete podívat na cenu zde: sazenice rakytníku - cena.

Detail odstavce: Rakytník řešetlákový sazenice
Zdroj: Rakytník - jeho pěstování a využití
Zveřejněno: 2.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Sklizeň rakytníku

Říjen je na sklizeň rakytníku dobrý čas. Sběr plodů vyžaduje trochu cviku a zručnosti, protože rakytník bodá svými ostny a jeho plody jsou velmi měkké. Plody rakytníku se nejlépe získají tak, že nastříháte větvičky rakytníku a i s plody je dáte na hodinu zmrznout do mrazáku. Pak s těmito zmrzlými větvičkami zatřepete a plody se snadno samy oddělí a spadnou na připravenou podložku.

Zdroj: diskuze Sklizeň rakytníku
Odesláno: 26.10.2016 uživatelem Olda
Počet odpovědí: 6 Zobrazit odpovědi

RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ

Recepty s rakytníkem

Sirup pro děti – jeden kilogram vylisované šťávy, jeden a půl kilogramu cukru, jedna lžička kyseliny citronové. Po rozpuštění cukru ve studené šťávě nalijte do lahví a uložte v chladu a temnu.

Šťáva pro diabetiky – vylisovanou neslazenou šťávu nalijte do sklenic s uzávěrem a při teplotě osmdesát pět stupňů zavařujte cca půl hodiny.

Marmeláda z rakytníku – kilogram plodů, půl kilogramu cukru, jeden vanilkový cukr, jeden pektogel, špetka kyseliny citronové. Plody rozvaříme a přidáme ostatní ingredience, krátce povaříme a vše rozmixujeme ponorným mixérem. Necháme malinko povařit a ještě horké plníme do sklenic, které uzavřeme a otočíme dnem vzhůru. Nemusí se již sterilovat.

Rakytníkový med – sušené rozemleté plody smícháme s včelím medem.

Elixír života – jeden díl sušeného rozemletého rakytníku, tři díly destilátu (vodka, koňak). V uzavřené láhvi necháme louhovat tři týdny, občas protřepeme a po scezení dáme do menších tmavých lahviček.

Detail odstavce: Recepty s rakytníkem
Zdroj: Rakytník - jeho pěstování a využití
Zveřejněno: 2.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Sklizeň rakytníku

nechte je přemrznout a jdou krásně aniř by něco ztratily

Zdroj: diskuze Sklizeň rakytníku
Odesláno: 16.10.2017 uživatelem pavel
Počet odpovědí: 6 Zobrazit odpovědi

RAKYTNÍK NALOŽENÝ V MEDU

Choroby

U rakytníku se vyskytují běžné choroby způsobené nevhodnými půdními nebo klimatickými podmínkami, jejž se projevují žloutnutím rostliny. V důsledku toho může docházet k sekundárnímu napadení, a to k uchycení bělorůžových spor hub na rostlinné orgány, což může vést ke vzniku houbových onemocnění. Rakytník je také napadán některými chorobami a škůdci, avšak jen minimálně, častější je pouze endomykóza plodů. Výjimečně je napadán škůdci zavlečenými z jiných rostlin, například puklicemi či sviluškami.

Detail odstavce: Choroby
Zdroj: Rakytník naložený v medu
Zveřejněno: 6.2.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Sklizeň rakytníku

Dobrý den
Poradíte mi kdy je nejlepší doba na sklizeň rakytníku.?Zkoušeli jsme ho natrhat koncem října,byl to boj,plody jsou hodně měké,nejdou od větvičky a rozmačkávají se mezi prsty.Děkuji za odpověď Zdeněk V.

Zdroj: diskuze Sklizeň rakytníku
Odesláno: 26.10.2016 uživatelem Zdeněk Valenta
Počet odpovědí: 6 Zobrazit odpovědi

RAKYTNÍK NALOŽENÝ V MEDU

Recepty

Oprané bobule lze rozmixovat a přecedit. Slupky je možné sušit pro přípravu rakytníkového oleje nebo ovocného čaje. Šťáva s dužninou se po zahřátí (maximálně na 80 °C) smíchá s cukrem. Vznikne sirup, který obsahuje vitamín C, provitamín A, vitamíny skupiny B, vitamíny D, F, K a P, železo a až 10 % oleje. Je používán při žaludečních potížích, chřipce, infekčních onemocněních, při nedostatku vitamínů, v rekonvalescenci a proti jarní únavě. Rakytník podle některých zdrojů posiluje imunitní systém, zvyšuje odolnost proti stresu a působí proti bakteriím a virům.

Elixír z rakytníku

Ingredience: 1-2 lžíce čerstvého rakytníku (pokud máte zmražený, nechte ho rozmrznout), 1/2 šálku vody

Postup: Rakytník rozdrťte v hmoždíři, aby všechny plody pustily šťávu. Přes husté sítko propasírujte lžící rozdrcenou směs do skleničky, promíchejte s vodou a vypijte.

Rakytníkový sirup

Ingredience: 3 l omytých plodů rakytníku, 2 l vlažné vody, 2 dkg kyseliny citronové, 1 kg cukru na 1 l šťávy

Postup: Plody rozemeleme na masovém strojku, zalijeme vodou a přidáme kyselinu citronovou. Promícháme a necháme stát 24 hodin. Poté vše přecedíme, vymačkáme co nejvíce šťávy, pomocí odměrky odměříme, kolik šťávy dohromady máme, a podle toho osladíme. Mezitím nahřejeme plotýnku, vypneme a na jejím okraji bez vaření necháme vše rozpustit. Teplou šťávu plníme do lahví.

Recept na rakytníkový likér

Ingredience: 1 kg bobulí rakytníku, 1 l vodky, 1 kg cukru

Postup: Umeleme 1 kg bobulí rakytníku, smícháme s 1 l vodky (nebo jiné silné lihoviny nebo s čistým lihem ředěným vodou) a necháme v teple stát asi 8 dní. Potom svaříme 1 kg cukru s menším množstvím vody, rakytník přecedíme přes plátýnko a smícháme s vychladlým cukrem. Opět přecedíme, slijeme do láhví a necháme 3 měsíce uležet. (Na likéru i sirupu se vytvoří vrstva rozemleté slupky, nevypadá to hezky, ale na chuti to nic nemění.)

Rakytníkový džem

Ingredience: 1 kg bobulí rakytníku, 720 g cukru, 100 g tekuté pektózy

Postup: Bobule rakytníku očistíme, omyjeme a dáme do nerezového hrnce. Přidáme trochu vody, aby se nám to nepřipalovalo, a na mírném ohni necháme povařit, dokud rakytník nezměkne. Postupně přidáváme cukr s pektózou a vaříme do zhoustnutí. Teplé plníme do čistých sklenic, uzavřeme je víčkem, otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout.

Detail odstavce: Recepty
Zdroj: Rakytník naložený v medu
Zveřejněno: 6.2.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: rakytníkové slupky

Na co dají použít usušené slupky rakytníku? Děkuji za odpověď. Jiřina

Zdroj: diskuze Rakytníkové slupky
Odesláno: 2.9.2017 uživatelem Jiřina
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

STŘÍHÁNÍ TÚJÍ

Stříhání tújí v listopadu

Zahradníci doporučují túje střihat jen od května, respektive od června do konce srpna. Letní měsíce jsou pro střih nejvhodnější, protože je tok mízy v této době slabší.

Od listopadu do konce února není střih vhodný, protože se ranky na větvích po střihu v mrazivém počasí nemají šanci zahojit. Pokud chcete túji tvarovat dvakrát ročně, nechte mezi oběma střihy dostatečnou pauzu. Nejvhodnější je kombinace zastřižení na jaře (březen až květen) a podruhé, je-li to nutné, koncem léta (srpen až září).

Detail odstavce: Stříhání tújí v listopadu
Zdroj: Stříhání tújí
Zveřejněno: 24.9.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Řez rakytníku

Dobrý den.Ještě jsem stromek nestříhal a proto bych se rád zeptal, jak na to. Děkuji.

Zdroj: diskuze Rakytník - jeho pěstování
Odesláno: 12.9.2017 uživatelem Jiří Vašátko
Počet odpovědí: 7 Zobrazit odpovědi

RAKYTNÍK NALOŽENÝ V MEDU

Co se dělá z rakytníku

Rakytník má 10x více vitamínu C než pomeranč a mnoho dalších léčivých látek. Vědci uvádějí, že denní doporučenou dávku vitamínu C pokryje jedna jediná bobulka. Oproti jiným rostlinám se dají použít všechny části rostliny, tedy kořen, kůra, listy, květy, plody, semena i dřevo. Recepty jsou předávány z generace na generaci. Nejznámější je sirup a olej. Rakytníkový olej působí baktericidně a buď ničí, nebo omezuje bakterii Helicobacter pylori, která je při stresové zátěži, původcem vředového onemocnění žaludeční sliznice a možného nádorového onemocnění. V lidovém léčitelství se uvádí 3x denně čajová lžička na lačno a nemoc ustoupí. Jen pro zajímavost, rakytníkový olej byl používán ruskými kosmonauty jako vitamínový doplněk a ochrana před zářením.

Detail odstavce: Co se dělá z rakytníku
Zdroj: Rakytník naložený v medu
Zveřejněno: 6.2.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Sklizeň rakytníku

Jsou odrůdy i velmi ranné, takže si zjistit, co vlasně pěstuji nebo použít selský rozum a vypozorovat optimální zralost. Kdo nechce přijít o větvičky, musí sbírat včas nebo stříhat nůžtičkami a nechat padat na plachtu. Boží práce. Když je možno, lze při sklizni odstřiháváním vrcholových větviček keř snižovat a tvarovat. Šťávy z rakytníku za námahu stojí, i když nemusí chutnat každému.

Zdroj: diskuze Sklizeň rakytníku
Odesláno: 4.9.2017 uživatelem Milan
Počet odpovědí: 6 Zobrazit odpovědi

RAKYTNÍK NALOŽENÝ V MEDU

Sklizeň

Rakytník je využíván zejména kvůli vitamínům obsaženým v dužině jeho plodů. Plody se bohužel špatně sklízí, jsou poměrně malé a visí na krátkých stopkách. Doporučuje se proto spíše soukromé pěstování. Nejlehčí a osvědčenou metodou sklízení je zmrazování plodů. V době, kdy byl rakytník nejvíce využíván na Sibiři, se tento způsob praktikoval v přírodních podmínkách. Rakytník se i s plody nechal ladem a vzhledem k místnímu podnebí plody s příchodem zimy zmrzly. Následně se plody z rakytníku sklepaly do pytlů umístěných pod ním a ihned se zpracovaly. V našich podmínkách je tato metoda hůře uskutečnitelná. Během sklizně se obvykle ostřihávají větve, na kterých jsou plody ve snopečcích (je však možné odstřihnout maximálně 30 % rostliny, když se tato hranice přesáhne, může dojít k radikálnímu zásahu do jejího životního cyklu). Následuje zmražení větví na teplotu -18 °C v mrazácích pro to určených. Poté se plody setřepou a zpracují.

Detail odstavce: Sklizeň
Zdroj: Rakytník naložený v medu
Zveřejněno: 6.2.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ

Pěstování

Vzhledem k pozitivním účinkům rakytníku na lidský organismus a jeho minimální dostupnosti v běžné obchodní síti je ideální vypěstovat si jej doma. Rakytník je velmi nenáročná rostlina, nejlépe se mu daří na suchém slunečném místě, dobře prospívá na písčitých i kamenitých půdách. Má rozsáhlý kořenový systém a vytváří kořenové výhonky, proto si musíme dát pozor a vysadit ho pouze tam, kde jeho případné rozrůstání nebude činit problémy.

Rakytník řešetlákový je dvoudomá rostlina, proto pokud chceme sklízet plody, musíme vysadit samčí i samičí keř. Ideální je vysadit jeden samčí a více samičích, které nám budou plodit. Vzhledem k tomu, že k opylení dochází pomocí větru, je dobré zasadit samičí rostliny po větru od opylující samčí rostliny. Pohlaví rakytníku se nejlépe rozpoznává až na tříletých rostlinách, kdy mají samčí keře větší pupeny na výhonech hustěji rozložené, takže vypadají huňatější. Plodí nejpozději třetím rokem po výsadbě, plody jsou značně kyselé a trpké. Rakytník je naprosto mrazu odolný.

Dle odrůd u nás rakytník dorůstá asi 2,5 až 3m výšky. Koření velmi široce, takže po zakořenění snese i dost sucha. Na kořenech jsou hlízkové bakterie, které poutají vzdušný dusík. Již druhým rokem se boční kořeny dostanou několik metrů do stran, kde vypouští oddenky – tyto lze vykopat a přesadit. Hlavně je nenechávejte na malém pozemku, jinak vás časem rakytník vytlačí.

Rakytník dobře roste v každé půdě. Nesnese trvalé zamokření nebo zasolení. Při zavlažování a přihnojování přináší vysoké výnosy. Spon výsadby by měl být 2,5 m x 3 m. Při výsadbě přidejte dobrý kompost a superfosfát. Rakytník nesnáší zastínění, potom neplodí. Aby sklizeň byla každoroční, je nutné mít dva plodové keře a sklizeň řezem střídat, nebo každý rok sklízet jen polovinu keře. Řežou se jen výhony do průměru 1 cm.

Pěstování rakytníku na stinném místě

Rakytník nesnáší zastíněné místo, když je na takovém místě, přestává plodit. Pokud ho chceme pěstovat ke sběru plodů, tak jej na takové místo nesmíme v žádném případě zasadit.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Rakytník - jeho pěstování a využití
Zveřejněno: 2.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Sklizeň rakytníku

Dobrý den, jak něco zjistíte, tak mi dejte prosím vědět. Děkuji

Zdroj: diskuze Sklizeň rakytníku
Odesláno: 26.7.2017 uživatelem Jarča
Počet odpovědí: 6 Zobrazit odpovědi

RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ

Rakytník řešetlákový

Rakytník řešetlákový je jednou z nejstarších bylin, kterou člověk používá k léčení. Záznamy o jejích léčebných účincích vedou až do starého Řecka. Odtud také pochází její název – Hippophae, který v překladu znamená třpytící se kůň. Staří Řekové totiž zaznamenali, že koně pasoucí se v oblasti, kde rostl rakytník, dobře prospívali a jejich srst dostávala lesklý nádech. Rakytník řešetlákový je trnitý keř se zeleno-stříbrnými listy, který obvykle dorůstá velikosti 1,5 až 2 metry. Pochází z oblastí severovýchodní Asie, jeho původním domovem je Čína, Kavkaz, Mongolsko, Nepál, Indie, ale také Sibiř. V současnosti je rozšířený po celé Evropě. U nás se rakytník používá většinou jako okrasný keř nebo jako rostlina zpevňující náspy u silnic. Mimořádné léčivé účinky rakytníku byly donedávna přehlíženy.

Výsledky výzkumů, kterým byl rakytník podrobován, jasně ukazují, že se jedná o mimořádně cenný přírodní zdroj širokého spektra vitamínů a minerálů a dalších látek s příznivým efektem na lidský organismus.

Plody rakytníku dozrávají podle odrůdy od srpna do října. Problémem je, že se v tuto dobu velice nesnadno sklízí. Na trnitých větvičkách drží plody velmi pevně, navíc jsou měkké, takže se snadno rozmáčknou. Proto je praktické sbírat plody až v zimním období, kdy klesne teplota k deseti stupňům mrazu. Bobule se pak snadno setřesou nebo otrhají bez poškození. Rakytník lze sklízet i způsobem, že se ostříhají větvičky s plody, které se umístí do plátěného sáčku v mrazničce, kde se nechají zmrznout, poté se vyjmou z mrazničky a v sáčku se otlučou, nakonec se sáček rozváže a plody vytřídí.

Ideálním skladováním zralých plodů je mrazení, které zachovává maximum účinných látek a vitamínů. Plody můžeme také dále zpracovávat a vyrábět z nich vlastní produkty. Tepelná úprava ovšem některé zdraví prospěšné látky znehodnotí.

Detail odstavce: Rakytník řešetlákový
Zdroj: Rakytník - jeho pěstování a využití
Zveřejněno: 2.11.2015

PĚSTOVÁNÍ LEVANDULE V KVĚTINÁČI

Stříhání levandule

Aby levandule nepřerostla a byla stále bohatá na květy, je třeba ji pravidelně zastříhávat. Střih levandule provádíme na jaře a na podzim. Zjara zastřihneme první výhonky, aby se rostlina zahustila. Na podzim levanduli zkrátíme do malého kopečku, řídíme se novými lístečky na větvičkách – řez vedeme před posledním. Levanduli lze také seříznout po odkvětu, často stihne vykvést podruhé během vegetační sezony. Levandule je velmi vhodná pro hromadné výsadby, vytvoříte si tak romantické voňavé zákoutí vhodné pro relaxaci.

Detail odstavce: Stříhání levandule
Zdroj: Pěstování levandule v květináči
Zveřejněno: 19.6.2017

RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ

Rakytníkový olej

Rakytníkový olej připravíme tak, že plody rakytníku usušíme na mírně teplém a vzdušném místě, musí si zachovat svou původní barvu a vůni. Potom je rozdrtíme a zalijeme slunečnicovým nebo olivovým olejem, na vnitřní užívání je nejlepší panenský, aby byla drť dobře zakrytá. Necháme 3 až 4 týdny stát na teplém místě. Denně protřepáváme. Přecedíme, zbytek protlačíme přes řídké plátno, skladujeme v tmavé sklenici na chladném místě. Užíváme vnitřně 3x denně 1 lžičku.

Olej z plodů obsahuje navíc karoteny a je tedy více oranžový. Je-li čistý, je tak oranžový, až je rudočerný. Olej z listů je pak s menším množstvím karotenů jen nažloutlý. V rakytníkovém oleji jsou rozpuštěny snad všechny možné olejové vitamíny, a proto se užívá pro zdraví zvláště při zánětech v zažívacím traktu, žaludečních vředech, Crohnově chorobě, zanesených žlučovodech, rakovině, zácpě, jaterních chorobách, poleptaném jícnu a hemoroidech. Doporučuje se užívat i při arteroskleróze, zvýšeném cholesterolu, poruchách prokrvení, infarktech, mrtvicích, trombózách, poruchách břišních mízovodů, při nedostatku olejových vitamínů a antioxidantů, únavnosti, v rekonvalescenci – vlastně téměř kdykoliv, když se necítíte dobře. Doporučuje se užívat olej 1–4x denně 1 lžičku, ale ne na noc.

V případě polypů a rakoviny střev se osvědčilo užívání směsi rakytníkového oleje a měsíčkového lymfoleje v poměru 1 : 2, a to 2–3x denně 1 lžíce (podle snášenlivosti).

Zevně se rakytníkový olej používá na rány, popáleniny, nežity, křečové žíly, omrzliny, bércové vředy a změněnou či atrofovanou pokožku na nohách, na poševní záněty, hemoroidy.

Detail odstavce: Rakytníkový olej
Zdroj: Rakytník - jeho pěstování a využití
Zveřejněno: 2.11.2015

STŘÍHÁNÍ TÚJÍ

Střih jako opatření proti rzi

Začnou-li túje z ničeho nic hnědnout, pak vězte, že jejich stav může zapříčinit vícero faktorů, přičemž nezáleží na stáří stromu, neboť hnědnutím trpí všechny věkové kategorie.

Špatný závlahový režim - po výsadbě je sazenice třeba zalít, ale nikoliv utopit. V těžších půdách zalévejte opatrně, v písčitých častěji a vydatněji. Do doby, než túje zakoření, sledujte vlhkost půdy.

Zimní prosychání - je způsobeno nedostatkem vláhy v půdě. Ohroženy jsou hlavně kbelíkové rostliny. Ve volné půdě zalejte túje před jejím zamrznutím a při oblevě doplňujte vláhu.

Přehnojení - nedávejte hnojivo ke kořenům hned při výsadbě, posečkejte s první dávkou přihnojení raději měsíc po výsadbě. Než přehnojit, to raději přihnojujte až příští sezonu, kdy bude kořenový systém vyvinutý.

Nedostatek živin - starší stromy rezaví, chybí-li jim hořčík v půdě. Rozpusťte ve vodě hořkou sůl, postříkejte na větvičky (rychlejší účinek) nebo aplikujte zálivkou.

Zimní oteplení a následující velké mrazy - způsobí popraskání pletiv s rašící mízou. Uschlé větévky nezachráníte, musíte je na jaře celé ustřihnout.

Zimní solení - živé ploty u komunikací trpí prosakováním soli z vozovky. Raději si do těchto míst živý plot nevysazujte, po čase vám uhyne.

Napadení houbami - koncem léta se objevují odumřelé výhony se zčernalými plodničkami. Odstraňte větve a túje postříkejte fungicidem dle návodu.

Napadení škůdci - larvy některých motýlků (molovka tújová) se zavrtají do větviček, které následně koncem léta zasychají. Postřik na savý a žravý hmyz by měl rostlinu škůdce zbavit.

Střih rostlině proti výše uvedeným problémům nepomůže.

Detail odstavce: Střih jako opatření proti rzi
Zdroj: Stříhání tújí
Zveřejněno: 23.2.2018

STŘÍHÁNÍ MALIN

Jak stříhat stáleplodící maliny

Stříhání malin, respektive větví, které odplodily, provádíme pokud možno ihned po sklizení úrody, aby měly nové větve, které budou plodit následující rok, dostatek prostoru a světla a mohly zesílit. Na téma, kdy stříhat maliny, probíhají mnohé diskuze, neboť remontantní odrůdy plodí ještě druhý rok, pokud je neostříháme. Odborníci doporučují ostříhat i tyto větve po první úrodě, protože ve výsledku bude celková úroda vyšší – rostlina zesílí a získá víc potřebného světla.

U keřů s dvouletým vývojovým cyklem se provádí střih maliníku tak, že se po dozrání plodů uříznou těsně u země všechny dvouleté výhony, které by už stejně nikdy neplodily. Stejně můžeme seříznout i nové slabší výhony, abychom měli na jednom metru 8 až 10 větví, pokud pěstujeme maliny na zahradě v řadě, což je nejšikovnější způsob. V případě pěstování maliníku jako jednoho polokeře u kůlu necháváme pouze 7 výhonů. To jsou asi ty základní rady, jak se starat o maliny. Konce výhonů nezkracujte, snížili byste tím výnos.

Remontantní odrůdy (plodící na ročních větvích) po podzimní sklizni ostříháme kompletně, aby byly v zimě vidět jen asi tři centimetry dlouhé pozůstatky posledního porostu. Stříhání maliníku provádíme opět především za účelem prosvětlení budoucí vegetace.

Průměrná životnost maliníku je osm až deset let, při dobré péči a u zdravých porostů i více let.

Detail odstavce: Jak stříhat stáleplodící maliny
Zdroj: Stříhání malin
Zveřejněno: 29.4.2017

OKRASNÉ KEŘE

Okrasné keře vhodné na slunce

Jak již označení napovídá, keře vhodné na slunce jsou velmi odolné proti slunci a snesou i menší zálivku. Rovněž nejsou náročné na půdu. Většina těchto keřů se musí zastřihávat.

Zde můžete vidět některé okrasné keře vhodné na slunce.

Ruj vlasatá

Jedná se o opadavý keř, jenž dorůstá do výšky 3 m a bývá jen o něco málo rozkladitější. Potřebná velikost se udržuje za pomoci řezu, který se provádí jednou za dva tři roky. Řez se nesmí dělat ke konci zimy, jelikož by keř nekvetl. Ruj vlasatá kvete od června do července. Pro červenolistý kultivar Royal Purple je typický nenápadný zelenobílý květ, kultivar Nordine má list i květ purpurový. Největší ozdobou keře jsou barevné vlasovité chomáče vyrůstající na stopkách opadaných květů. Ruj vynikne jako solitéra. Na podzim upoutá pozornost výrazným zlatožlutým nebo oranžovým vybarvením listů. Má ráda propustnou půdu s obsahem vápna, je mrazuvzdorná. Ruj se dobře množí rostoucími odnožemi, řízky se ujímají špatně.

Čimišník stromovitý

Jedná se o další dřevinu odolávající suchu. Pěstuje se jako beztrnný opadavý stromek nebo keř, často je vysazován na výsypky a svahy. Může být i součástí sídlištní výsadby, poněvadž nepotřebuje častou údržbu. Více než osmdesát druhů čimišníku pochází z dálné Asie a východní Evropy. Čimišník má v mládí silně chlupaté vzpřímené větve, starší rostliny jsou lysé. Mezi velmi pěkné odrůdy se řadí Pendula roubovaná na kmínek (jinak je nízká a spíše plazivá), jež vytváří pěkný deštníkovitý tvar a je velmi nenáročná. Převislý sloupovitý vzhled má odrůda Walker s jemnějším olistěním. Čimišníky kvetou žlutě od května do konce června, jejich plodem je lusk.

Ořechokřídlec klandonský

Roste jako keř či polokeř a má výrazné, téměř metrové, stříbřitě chlupaté letorosty. Šedozelené hrubě pilovité listy jsou obrvené z rubu, z jejich paždí a na konci výhonů rostou od srpna do října tmavomodrá květenství. Keř po seříznutí někdy namrzá, ale dobře obráží. Každoroční řez je nutný, neboť květenství se tvoří jen na mladých výhonech.

Kručinka

Je rozšířená na několika kontinentech, kde vyhledává suchá a slunná stanoviště. Kručinka nepřerůstá o mnoho půl metru a lze ji udržovat i nižší, proto se hodí do menších zahrad, na skalky nebo na obruby keřových partií, kde pokvete krásně zlatavě od května do června. Kručinka lidyjská je poléhavý keř (má přepadavé větvičky, které se sklánějí k zemi) vhodný na svahy a větší skalky. V tužších zimách potřebuje zimní kryt.

Dlouhou dobu, a sice od května do konce srpna, kvete kručinka barvířská. Jedná se o vzpřímenou polokulovitou dřevinu se zlatožlutými květy. Nať z kručinky se sušívala a využívala jednak v barvířství, jednak v lidovém léčitelství při léčbě ledvinových kamenů, nižšího krevního tlaku nebo při potížích s dnou.

Rakytník

Dorůstá do výšky cca 2,5 až 3 m (záleží na odrůdě). Koření velmi široce, takže po zakořenění snese i velké sucho. Na kořenech se nacházejí hlízkové bakterie, jež poutají vzdušný dusík. Ve druhém roce se jeho boční kořeny rozrůstají do stran (mnoho metrů), kde pouštějí oddenky. Ty lze vykopat a přesadit. Rakytník neumísťujte na malý pozemek, jinak vás z něj časem vytlačí. Tento keř se hodí i ke zpevňování svahů. Co se týče péče, měl by se ob rok zkracovat (ne častěji, protože pak by neplodil). Plody rakytníku působí blahodárně na lidský organismus.

Třezalka

Jedná se o keř vzdorný vůči suchu, který se řadí k trvalkám. Třezalka kalíškatá má šedozelené listy na rubové straně a daří se jí i v suchém polostínu. Každý rok zjara je třeba ji sestřihnout nad zemí, aby se udržel hustý tvar dřeviny. Plody lze využít k výrobě oleje.

Detail odstavce: Okrasné keře vhodné na slunce
Zdroj: Okrasné keře
Zveřejněno: 21.12.2015

SÁDROKARTON

Jak udělat strop ze sádrokartonu

Před montáží sádrokartonových stropů je potřeba prověřit půdorysné rozmístění instalací a vzduchotechniky v dutině podhledu s ohledem na možnost kotvení podhledu. Dále zkontrolovat umístění vývodů elektroinstalace v ploše podhledu a elektroinstalačních skříněk v dutině podhledu a v obvodových stěnách. Zhotovit výškové vytyčení podhledu pomocí laseru nebo značkovací šňůry. Stanovit úroveň konstrukce, přičemž se musí zohlednit tloušťka opláštění. Musí se prověřit podmínky pro požární odolnost některých podhledů, nebo zda nebude odporovat výška uvažovaných svítidel s výškou dutiny v místě, kde se budou svítidla nacházet. Je nutné zkontrolovat i výšku a polohu zabudovaných konstrukcí v dutině podhledu a členění navazujících obvodových konstrukcí (výška nadpraží oken a dveří, nadsvětlíky, výustky vzduchotechniky a podobně). Vytyčit a označit polohu případných revizních dvířek nebo revizních vstupů. V neposlední řadě rozměřit místa na upevnění nosných závěsů podhledů s ohledem na povahu nosné konstrukce stropu a dovolené rozestupy závěsů a nosných profilů podhledu.

Na UD profily se před osazením aplikují samolepicí napojovací těsnění. Potom se připevní k následným vertikálním konstrukcím pomocí plastových natloukacích hmoždinek nebo jiných vhodných připevňovacích prostředků dle druhu obvodových konstrukcí. V případě, že je obvodovou konstrukcí sádrokartonová příčka, lze na ni připevnit UD profil rychlošrouby TN, ale pouze v místech, kde pod sádrokartonem probíhají uchytávací CW profily příčky. K příčkám opláštěným sádrokartonovými nebo sádrovláknitými deskami se dá připevnit UD profil pomocí šroubů do opláštění příčky, nezávisle na poloze CW profilů příčky. V případě potřeby dilatační či úplné nezávislosti podhledu od okolních svislých konstrukcí se UD profily na obvodové stěny podhledu nemontují. Závěsy do nosného stropu je třeba ukotvit vhodnými upevňovacími prostředky. Do betonových nosných stropů se používají ocelové hmoždinky. Na nosné kotvení podhledů k nosnému stropu nesmějí být použity plastové hmoždinky. Na kotvení podhledů do dřevěných trámů lze použít šrouby do svislých závěsů s plochou hlavou (FN).

Montážní CD profily (tedy profily, ke kterým se montují desky opláštění) jsou připevněny k nosnému stropu prostřednictvím přímých závěsů nebo stavebních třmenů. Spoj profil – závěs je upevněn dvojicí šroubů do plechu. Spoj závěs – nosný strop lze zhotovit buď jednou ocelovou hmoždinkou do betonového nosného stropu, nebo dvěma šrouby typu FN do dřevěných nosných prvků stropu.

Zavěšený podhled na křížovém roštu se montuje na nosné CD profily, to znamená, že profily tvořící horní vrstvu křížového dvojúrovňového roštu jsou připevněny k nosnému stropu prostřednictvím závěsů a táhla – drátu s okem (4 mm, délka 125 až 1 500 mm). Pro větší svěšení lze dráty nastavit dvojitou pérovou spojkou. Spoj nosný profil – závěs je zhotoven upevněním patřičného závěsu do nosného CD profilu. Spoj závěs – nosný strop lze zhotovit buď jednou ocelovou hmoždinkou do betonu, nebo jedním šroubem typu FN do dřevěných prvků stropu/do boku trámu (šroub namáhán na střih). Montážní CD profily se připevní k nosným CD profilům pomocí úhlových kotev (dvě kotvy na jeden spoj) nebo křížových spojek. Úhlová kotva má nosnost omezenou na 30 kg/m2. Přímo montované opláštění stropu na křížovém roštu z dřevěných latí se provádí tak, že nosné latě jsou připevněny k nosnému stropu v každém místě připojení dvěma šrouby TN (s průměrem 5,5 x 90 mm). Montážní lať s nosnou latí se spojí pomocí jednoho šroubu TN (s průměrem 5,5 x 90 mm).

Zavěšený podhled na křížovém roštu se dá zhotovit i z dřevěných latí. Nosné latě jsou připevněny k nosnému stropu prostřednictvím závěsů a táhla – drátu s okem. Pro větší svěšení lze dráty nastavit dvojitou pérovou spojkou (s ohledem na požadavek pevnosti na vzpěr nebo potřeby zajištění proti posunu v rovině podhledu). Spoj nosné latě – závěs je zhotoven přišroubováním závěsu k boku nosné latě dvěma šrouby FN. Sousední závěsy se šroubují do protilehlých boků latě. Spoj závěs – nosný strop lze zhotovit buď jednou ocelovou rozpěrkou do betonového nosného stropu, nebo jedním šroubem typu FN do dřevěných nosných prvků stropu/do boku trámu (šroub namáhán na střih). Montážní lať s nosnou latí se spojí pomocí jednoho šroubu TN (s průměrem 5,5 x 90 mm).

Minerální izolace se vkládá do podhledů, aby se dosáhlo požadovaných akustických a protipožárních vlastností. Musí se uložit po celé ploše, bez mezer.

Opláštění se realizuje sádrokartonovými deskami. Desky se přišroubují k montážnímu CD profilu nebo k dřevěným latím. Dotek příčných hran desek se musí umístit na montážní profil (lať). Pokud se nezajistí dilatační nezávislost podhledu od okolních vertikálních konstrukcí (do plochy podhledu zhruba 30 m2), lze opláštění přišroubovat i do obvodových UD profilů. Desky se orientují vždy délkou kolmo na montážní profily. Příčné spáry sousedních desek musejí být vystřídány minimálně o jeden montážní profil. Návaznost opláštění na obvodovou vertikální konstrukci se volí podle konkrétní potřeby v souladu s typovými detaily.

Detail odstavce: Jak udělat strop ze sádrokartonu
Zdroj: Sádrokarton
Zveřejněno: 18.6.2016

VÁNOČNÍ HVĚZDA Z PAPÍRU

Hvězda z papíru – návod

Vánoční dekorace z papíru zvaná polská hvězda je oblíbená pro jednoduchost, s jakou se dá vyrobit, ale také pro svůj vzhled a variabilitu použití. Využít ji lze totiž jako dekoraci na vánoční stromeček, do oken, do dveří, nebo jako doplněk k dalším dekoracím ve vašem interiéru. Tato vánoční hvězda z papíru zkrášlí váš interiér, a navíc budete mít originální dekoraci ve stylu, jaký si sami zvolíte.

Potřebujete: barevný papír nebo noviny, obyčejná tužka, lepidlo, provázek nebo stužku, karton, jehla s velkým uchem, ozdobný prášek, barva ve spreji

Postup: Nejdřív je potřeba udělat 10–14 stejných kruhů o průměru přibližně 10 cm. Pro usnadnění práce se doporučuje vystřihnout z barevného papíru kruhy tak, že na sebe navrstvíte několik papírů. Záleží jen na vás. Každý kruh potom přeložte na polovinu, poté na čtvrtinu a ještě jednou tak, abyste dostali 8 stejný dílů. Poté je třeba do každého kruhu do středu ještě označit malý kroužek o průměru přibližně 3–4 cm. V místech, kde máte kruhy přeložené, udělejte střih směrem ke středu a vždy tak, aby nepřesáhl vnitřní naznačený kroužek. Jakmile máte hotovo, vezměte obyčejnou tužku a obtočte kolem hrotu konec papíru tak, aby vznikla rulička. Vznikne vám hvězda s osmi hroty. Tu libovolně nazdobte nebo nechte jen tak, jak je. Pokud chcete mít novinový papír se třpytkami, naneste lepidlo na hroty a poprašte je ozdobným práškem, nebo hvězdu nastříkejte barvou ve spreji, kterou ještě za vlhka můžete poprášit třpytkami. Poté je třeba do každé udělat otvor, kterým se provlékne provázek nebo stuha. Opět vám pomohou překlady, díky kterým je střed naznačen přesně. Vezměte provázek a navlíkněte na něj zarážku z kartonu nebo plastu, opět záleží jen na vás, jaký zvolíte design nebo materiál. Nejjednodušší je asi vystřihnout ji z kartonu (musí být pevnější). Poté nasaďte na provázek první zarážku a posuňte ji do středu. Velkou jehlou ji protáhněte, abyste snadněji na provázek umístili všechny hvězdy. Jakmile máte poskládané na provázku, nasaďte druhou zarážku. Zůstanou vám dva konce a ty jednoduše roztáhněte od sebe. Hvězdy udělají konečně plastický tvar a vy můžete oba konce zavázat. Hvězda je hotová.

Detail odstavce: Hvězda z papíru – návod
Zdroj: Vánoční hvězda z papíru
Zveřejněno: 23.11.2016

ŽLUTĚ KVETOUCÍ OKRASNÉ KEŘE

Žlutě kvetoucí okrasné keře

Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a rozličného tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.

Keře mohou být dekorativní svým tvarem, nebo květy, které často voní, či barevnými listy, často i svými ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají v neposlední řadě také stonky, které mívají často charakteristickou texturu.

Keře jsou rostliny s dřevnatými stonky, které se obvykle rozvětvují od báze a vytvářejí množství postranních stonků přímo ze země nebo kousek nad její úrovní. Tím se liší od stromů, které mají jen jeden kmen, ale do jisté míry se obě skupiny překrývají. Některé z okrasných keřů vypadají zajímavě i několik ročních období, jiné pouze jedno. Většinou jsou snadno dostupné a s jejich pěstováním není velká práce. Všechny však potřebují odpovídající prostor, aby se mohly rozvíjet. Volné místo můžeme do doby, než dorostou, zaplnit přechodnou výsadbou.

Žlutě kvetoucích keřů je velké množství, níže je uvedeno několik druhů pro inspiraci.

Buxus zimostrázový

Jedná se o keř (Buxus sempervirens), který dorůstá do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy žluté. Má rád slunce nebo polostín.

Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních buxusů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu.

Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.

Dřišťál Juliin

Tento keř (Berberis julianae) dorůstá do výšky 2,5 m, je listnatý neopadavý, listy má zelené, květy žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.

Dřišťál je stálezelený trnitý keř vzpřímeného tvaru. V květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Tento keř snese všechny typy půd.

Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.

Brslen evropský

Jedná se o listnatý opadavý keř (Euonymus europaeus) dorůstající až do výšky 5 m. Barva listů je zelená, keř vykvétá v září až říjnu nápadnými žlutými květy. Má rád polostín.

Listy tohoto brslenu jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá růžová až karmínově červená tobolka.

Pěstuje se na půdách vlhkých, výživných, spíše vápnitých. Jedná se o jedovatý keř.

Čilimník

Tento keř (Cytisus praecox) dorůstá do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.

Zelený metlovitý keřík rozkvétá v květnu až červnu žlutými květy. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale neřežeme do starého dřeva. Čilimník vyžaduje lehčí, písčité půdy na slunci. Ve stínu málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které pak v zimě namrzají.

Zlatice

Jedná se o keř (Forsythia) rostoucí obvykle do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.

Zlatice kvete bohatě před rašením listů. Květy jsou žluté, objevují se v březnu až dubnu. Vysazujeme ji jako solitér nebo ve skupinách (volně rostoucí nebo stříhané živé ploty). Řez je nejvhodnější provádět po odkvětu.

Vilín

Jedná se o keř (Hamamelis) dorůstající do výšky 4 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce nebo polostín.

Květy mají tvar krátkých třásní, sytou žlutou barvu a vyrůstají na holém dřevě bez listí. Vykvetou ke konci zimy a vydrží na keři až do příchodu teplých dnů. Listy jsou podobné lísce, jen větší a pevnější a na podzim se barví převážně do šarlatově červené a zlaté. Jsou to opadavé keře s otevřenou korunou ve tvaru V, které se svou střední velikostí hodí téměř do každé zahrady.

Vilín má rád vlhkou a kyselou půdu, nesnáší vápno. Nejlépe prospívá na výslunném místě v zahradě či v mírném polostínu. Starší rostliny nestříhejte.

Třezalka kalíškatá

Tento keřík (Hypericum calycinum) dorůstá maximálně do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce nebo polostín.

Nízký keř se vzpřímenými hlavními výhony a obloukovitě překloněnými větévkami kvete velkými žlutými květy od léta až do podzimu.

Třezalka kalíškatá je nenáročná, mrazuvzdorná rostlina, které vyhovují dobře propustné, humózní půdy na slunném, či polostinném stanovišti. Pro lepší vzhled a dosažení většího počtu velkých květů se doporučuje každoroční řez několik cm nad zemí.

Zákula japonská

Jedná se o keř (Kerria japonica) dorůstající do výšky 2 m, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád polostín až stín.

Nejčastěji se pěstuje plnokvětý kultivar s bambulkovitými květy. Hlavním obdobím květu je duben až květen. Častokrát však zákula vykvete i v průběhu léta nebo i na podzim. Větve zůstávají po celý rok svěže zelené, což činí tento keř dekorativním i v zimě.

Silnější mrazy mohou způsobit nevzhledné poškození větví, zákula ale snáší velmi dobře i hluboké seřezání až k zemi. Řez provádíme po odkvětu. Je to nenáročný keř, vyhovují mu nejrůznější půdní typy, jen se mu příliš nedaří na půdách těžkých a málo propustných. Výhodnou vlastností je i to, že snáší stanoviště částečně až plně zastíněná, i na nich bohatě kvete.

Růže pokryvná

Tento keřík (Rosa kordes) dorůstá obvykle do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté květy. Má rád slunce.

Nízká půdopokryvná a slabě vonící růže vytváří husté rozvětvené opadavé keříčky s malými, tmavozelenými a jemně zubatými lesklými listy. Opakovaně a bohatě kvete menšími nápadnými poloplnými květy. Na podzim se okraje listů barví do vínově červené a květy tmavnou do žlutooranžové barvy.

Růže pokryvná je nenáročný mrazuvzdorný a proti chorobám dobře odolný kultivar, vhodný jako keřík do záhonů, skalek i větších nádob. Má ráda slunce, ne úpal (raději mírný polostín), a chráněné vzdušné stanoviště. Zemina má být humózní hluboká a vlhčí, spíše mírně kyselá a propustná zahradní půda. Pravidelně, ale přiměřeně zaléváme ke kořenům. Pro bohatší násadu květů je dobré přihnojit každý rok na jaře a v červenci po prvním odkvětu. Růže nesnáší čerstvý hnůj. Střih není nutný, zmladit můžeme na jaře zakrácením na polovinu. Zvláště v chladnějších oblastech se doporučuje růže na zimu zespodu přihrnout zeminou do výšky přibližně 10 až 15 cm, případně ještě přikrýt chvojím.

Kručinka lydijská

Jedná se o keř (Genista lydia) dorůstající do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád slunce.

Tento nízký poléhavý a opadavý půdopokryvný keřík má obloukovitě převislé měkké větvičky a malé čárkovité, sytě zelené listy. Velmi bohatě kvete menšími nápadnými květy. Kručinka je vhodná do větších skalek, zídek a na záhony, jako solitér i do menších skupin. Má ráda plné slunce, světlo, chráněné stanoviště. Půda by měla být velice lehká, chudší a jen mírně vlhká, dobře propustná hlinitopísčitá až štěrkovitá.

Jedná se o mrazuvzdorný keř, ale přes zimu se doporučuje přikrývka, v tuhých zimách může namrzat. Kručinka nemá ráda přesazování.

Detail odstavce: Žlutě kvetoucí okrasné keře
Zdroj: Žlutě kvetoucí okrasné keře
Zveřejněno: 25.11.2015