Rychlá odpověď: Blýskavku (Photinia) je nejlepší stříhat na jaře a znovu během léta. Pravidelný řez podporuje tvorbu nových výhonů s typickými červenými listy a pomáhá zahustit živý plot. Pozdní řez na konci léta nebo na podzim se nedoporučuje, protože mladé výhony mohou být poškozeny zimními mrazy.
Blýskavka, známá také pod latinským názvem Photinia, patří mezi nejpopulárnější stálezelené keře používané pro živé ploty. Zahradníci ji mají rádi hlavně kvůli výrazným červeným mladým listům, které na jaře vytvářejí velmi dekorativní efekt.
Aby ale rostlina opravdu vytvořila hustý živý plot a pravidelně tvořila nové červené výhony, je potřeba vědět, kdy a jak ji správně stříhat. V tomto článku si ukážeme nejen praktický postup řezu, ale také množení řízky, zkušenosti z českých zahrad a nejčastější chyby při pěstování.
FAQ – často kladené otázky
Kdy stříhat blýskavku
Blýskavku (Photinia) je nejlepší stříhat na jaře a případně znovu během léta. Pravidelné stříhání blýskavky podporuje růst nových výhonů a tvorbu typických červených listů.
Hlavní řez se obvykle provádí v březnu nebo dubnu, kdy rostlina začíná růst. Druhý lehký řez je možné provést v květnu nebo červnu, případně ještě jednou v červenci. Po srpnu se už stříhání Photinia nedoporučuje, protože nové výhony by nestihly vyzrát před zimou. Pokud chcete hustý živý plot, je důležité provádět pravidelný jarní řez.
Jak množit blýskavku
Nejjednodušší způsob množení Photinia je pomocí řízků. Množení blýskavky řízky umožňuje získat nové rostliny z mladých výhonů.
Řízky se odebírají z mladých zdravých výhonů, které mají délku přibližně 10 až 15 centimetrů. Spodní listy se odstraní a řízek se zapíchne do lehkého substrátu. Pokud je substrát stále mírně vlhký, začnou se během několika týdnů vytvářet kořeny. Tato metoda množení Photinia je poměrně spolehlivá a používá ji mnoho zahradníků.
Jak rychle roste blýskavka
Blýskavka patří mezi poměrně rychle rostoucí keře. Photinia Red Robin může za rok vyrůst přibližně o 30 až 60 centimetrů.
Rychlost růstu závisí především na stanovišti a kvalitě půdy. Na slunném místě s dostatkem živin roste rostlina mnohem rychleji než ve stínu. Pokud je živý plot pravidelně stříhán, vytváří více postranních větví a působí hustším dojmem. Správná péče o živý plot z Photinia tedy výrazně ovlivňuje jeho vzhled.
Proč blýskavka nemá červené listy
Červené listy se objevují hlavně na mladých výhonech. Pokud rostlina nevytváří nové výhony, mohou být listy převážně zelené.
Nejčastější příčinou bývá nedostatek řezu nebo nedostatek slunečního světla. Když se provede jarní řez blýskavky, rostlina obvykle začne vytvářet nové výhony s červenými listy. Důležitou roli hraje také kvalita půdy a hnojení. Pokud má Photinia Red Robin dostatek živin a světla, červené listy se objevují pravidelně.
Jak zahustit živý plot Photinia
Hustotu živého plotu lze výrazně zvýšit pravidelným zkracováním vrcholových výhonů. Stříhání živého plotu Photinia podporuje tvorbu nových větví.
Když se vrchol výhonu zkrátí, rostlina začne vytvářet několik postranních větví. Ty postupně zaplní prázdná místa v živém plotu. Pokud chcete opravdu hustý plot, je dobré provádět tvarovací řez alespoň jednou nebo dvakrát ročně. Důležitý je také dostatek světla a živin v půdě.
Jak daleko od sebe sázet blýskavku
Při zakládání živého plotu se blýskavka obvykle vysazuje ve vzdálenosti přibližně 60 až 80 centimetrů.
Přesný rozestup závisí na velikosti sazenic a na tom, jak rychle chcete vytvořit souvislý živý plot. Menší ro
Ve svém příspěvku MOJE NOVÁ TÝDENÍ PHALAENOPSIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirek.
Dobrý den, mám novou orchidej phalaenopsi a nevím jestli ji můžu přesadit
když kvete, a kdy by bylo správné ji přesadit
a jak se mám oni starat a její optymalní
starosť celkově. předem děkuji"
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Magdalena.
Dobry den, obecne se doporucuje presazovani a odpocinek v chladnejsi mistnosti po odkvetu. Máte-li starost, roste destovkou nebo destilkou s kohout.vodou (2:1) a jednou tydne dejte lazen mekke vidy s hnojivem, poradne odkapte/ v misce by mela mit moznost dýchat= na podstavci a ne pomorena ve vode/ a je, vic od nas nepotrebuji. Jsou to symbioticke rostliny,ktere bezne porustaji kmeny strom-z toho vychazejte-ne prime slunce,.... Snad vse. At se Vasi orchidei i vam dari dobre, Mag
Kdy se stříhá bobkovišeň nejčastěji a proč právě tehdy?
Bobkovišeň se nejčastěji stříhá po odkvětu, tedy od konce května do konce června, protože tehdy nejlépe reaguje na řez.
V tomto období už má keř za sebou kvetení a zároveň ještě není vystaven extrémním letním vedrům. Z vlastní praxe se potvrzuje, že řez v tomto termínu vede k rovnoměrnému obrůstu a keř si výrazně déle udrží tvar. Oproti zimnímu nebo jarnímu řezu je také menší riziko chorob a oslabení rostliny.
Mohu stříhat bobkovišeň na jaře před rašením?
Jarní řez bobkovišně je možný, ale není ideální a nese s sebou určitá rizika.
Při řezu před rašením keř reaguje velmi bujným růstem, který bývá měkký a náchylný k chorobám. Často také přijdete o květy. Zkušenost ukazuje, že jarní řez vede k rychlému přerůstání a nutnosti dalšího zásahu během sezóny. Proto je lepší počkat na období po odkvětu.
Co se stane, když bobkovišeň ostříhám v zimě?
Zimní řez bobkovišně vede k oslabení keře a nevyrovnanému růstu na jaře.
Keř sice na jaře silně obrazí, ale nové výhony bývají slabé a řídké. Z praxe je patrné, že zimní řez zvyšuje riziko padlí a dalších chorob. Krátkodobý efekt rychlého růstu je vykoupen dlouhodobým zhoršením tvaru živého plotu.
Jak často se má bobkovišeň stříhat během roku?
Většina bobkovišní vyžaduje jeden hlavní řez ročně, případně lehkou korekci.
Hlavní řez se provádí po odkvětu, druhý, velmi mírný řez lze udělat v srpnu. Častější stříhání není nutné a často ani žádoucí. Příliš časté zásahy vedou k únavě keře a zhoršení jeho vitality.
Kdy stříhat bobkovišeň po výsadbě?
Po výsadbě se bobkovišeň stříhá velmi opatrně a spíše jen tvarově.
V prvním a druhém roce je cílem zakořenění, ne formování výšky. Doporučuje se pouze lehce zakracovat špičky po odkvětu. Zkušenosti ukazují, že radikální řez po výsadbě růst zpomaluje a oddaluje zapojení živého plotu.
Jak poznám, že bobkovišeň potřebuje řez?
Potřebu řezu poznáte podle ztráty tvaru a řídnutí spodní části keře.
Typickými signály jsou přerůstající výhony, menší a světlejší listy a prosvítání spodních větví. Pokud se tyto znaky objeví, je vhodné plánovat řez v nejbližším vhodném termínu. Rostlina sama ukazuje, kdy je zásah potřeba.
Jak omladit starou nebo zanedbanou bobkovišeň?
Omlazení bobkovišně je možné, ale musí se rozložit do více let.
Radikální jednorázový řez často způsobí nepravidelný obrůst. Z praxe se osvědčilo zkrátit nejprve nejdelší větve a tvar dolaďovat až v další sezóně. Postupné omlazení dává lepší a stabilnější výsledek.
Ve svém příspěvku OLEANDR PO ODKVĚTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Mikulková Skalická.
Dobrý den! Nikde nemohu nejít odpověď na dotaz, co s lusky (plody) po odkvětu oleandru. Stříhat? Asi ano, ale hlavně kdy?
Děkuji, Hanka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mikušová.
Pani Hanko. Oleandr po odkvetu v zadnem pripade nestrihejte na jare vyrasi nove kvetenstvi. Jinak by jste se pripravila o nove kvety v pristi sezone. Nechte tak az na jare ag budou rasit nove kvety se odstrani stara kvetenstvi. Doufam,ze jsem pomohla. Mikušova
Pokud chcete svou zahradu ozdobit bíle kvetoucím keřem, můžete vybírat z kultivarů těchto známých druhů: kdoulovec, čilimník, hroznovec, ibišek, hortenzie, tavolník, šeřík, kalina, vajgélie, trojpuk.
Kdoulovec
Kultivar Chaenomeles x superba ´Nivalis´je opadavý listnatý keř dorůstající do výšky 1,5 až 2 m. Kvete v březnu a dubnu. Vhodný je do skupin, jako živý plot nebo coby solitér. Lze jej dobře tvarovat řezem.
Kultivar Cytisus praecox ´Albus´ je zelený metlovitý keřík, dorůstající do výšky okolo 1,5 m. Kvete v květnu a červnu. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale určitě neřežte až do starého dřeva. Vyžaduje lehčí, písčité půdy a slunné stanoviště. Ve stínu totiž málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které pak v zimě snadno namrzají.
Kultivar Exochorda x macrantha ´The Bride´ dorůstá cca do výšky 1 m. Listy jsou opadavé, obvejčité, až 7 cm dlouhé, raší poměrně brzy zjara. Keř kvete v květnu poměrně velkými jednoduchými květy uspořádanými v hroznech. Květy nejsou vonné a objevují se na loňských výhonech (řez tedy provádějte ihned po odkvětu). Tvar keře je zaoblený a přepadavý. Hroznovec roste pomalu a hustě, je to nenáročná dřevina, vhodná téměř do všech podmínek.
Kultivar Hibiscus syriacus ´China Chiffon´ dorůstá do výšky 1,5 až 2,5 m, kvete v srpnu až září nápadnými plnými bílými květy s červeným středem. Listy raší na jaře dost pozdě, jsou trojlaločné, hrubě zubaté. S podzimem se zbarvují do žluta a opadávají. Tento kultivar je mrazuvzdorný.
Na zeminu je nenáročný, přizpůsobí se téměř jakékoliv půdě. Vyhovuje mu spíš mírně vlhká půda, ale pozor na přemokření. Vysazuje se na slunné stanoviště. Řez provádějte jen tehdy, je-li to nutné. Vysazujte je jako menší solitéry nebo do skupin keřů. Přihnojujte kvůli lepšímu kvetení.
Kultivar Spiraea japonica ´Albiflora´ je opadavý nízký keř dorůstající cca do výšky jednoho metru. List je zelený, květy se objevují v červnu až srpnu. Roste vzpřímeně, jde o nenáročný keř, který lze každoročně tvarovat řezem.
Kultivar Viburnum plicatum ´Kilimadjaro´ dorůstá do výšky necelých dvou metrů. Čistě bílé květy jsou složené ve vrcholových latách, vyrůstají po celé délce vodorovných větví a ve velkém množství se objevují od konce května až do června. Opadavé listy jsou podlouhle vejčité, zelené, na rubu šedavé, chlupaté, na podzim se barví do fialova. Na keři jsou mí
Po odkvětu je nutné odstřihnout stvoly s květy, nechat je zatáhnout a pak na podzim vykopat a zazimovat. Po odkvětu gladioly již nezaléváme, pokud není výjimečné sucho. Řez květů se provádí tak, aby byla rostlině zachována co největší listová plocha, která je nezbytná pro vytvoření kvalitní hlízy. Včas se proto odstraňují odkvetlé květní stvoly.
Sklizeň se provádí již 5.–7. týden po odkvětu rostlin (většinou koncem září a začátkem října, rostliny z brutu později). Ihned po sklizni je vhodné rostliny ošetřit namořením proto houbovým chorobám a živočišným škůdcům). Stvol se odlomí od hlízy a hlízy se suší v dobře větrané místnosti při teplotě do 30 stupňů. Po 3–4 týdnech se odstraňují z nové hlízy spodní staré hlízy (mělo by to jít velice snadno) a vrchní slupka a cca po 10 dnech se uloží k přezimování.
Když „provětrávací“ prevence nestačí - jakými „zbraněmi“ teď musíme zasáhnout proti houbovým chorobám?
Z toho, co jsem uvedla o sprchávání jako důsledku srážek v době kvetení vyplývá, že takzvaně „do květu“ bychom aplikovat postřiky raději neměli. Po odkvětu a v době vegetace vůbec je nutné pravidelně kontrolovat zdravotní stav révy a to podle vývoje počasí vyhledávat příznaky buď peronospóry (pokud je počasí deštivé) nebo příznaky padlí (pokud je sucho). Aplikovat přípravky proti těmto dvěma chorobám doporučuji drobným pěstitelům podle výskytu příznaků. Sice existují signalizační postupy, jak vývoj chorob v daném čase předpovídat, ale jsou značně náročné. Tak náročné, že ti, kteří je ovládají, je poskytují profesionálním vinařům jako placenou službu. Avšak drobný pěstitel si jistě najde chvíli na to, aby vinici pravidelně procházel, a příznaky výskytu houbových chorob jistě najde včas.
Pokud byl chemický zásah proti houbovým chorobám před květem proveden přípravkem s preventivním účinkem, je možné použít přípravky kontaktní. Proti peronospoře použijeme opět přípravky na bázi mědi, např. FOLPAN, CUPROXAT, či DITHANE, proti padlí např. KUMULUS, KARATHANE nebo CABRIO TOP.
Po odkvětu je však nutné vzít v úvahu možnost výskytu další houbové choroby a tou je šedá hniloba, dříve zvaná plíseň šedá, latinsky Botrytis cinerea. Ta škodí především na květenstvích a později především na hroznech. Květenství mohou zasychat a upadat. Působení plísně šedé známe nejvíce z doby, kdy hrozny zrají. Projevuje se hnilobnými skvrnami na bobulích, které jsou touto plísní napadané postupně - nejprve uvnitř hroznu (kde je déle vlhko) až k povrchovým bobulím, což je nebezpečné hlavně u odrůd s hustým hroznem. Takto napadené hrozny se nehodí ke sklízení. Toto houbové onemocnění je pro pěstitele pohromou - není závislé na teplotě, k jejímu zdárnému rozvoji stačí dostatek vlhkosti. Proto zůstává nepřítelem révy i na podzim, v září či říjnu – tedy pokud prší. Nicméně boj s plísní šedou je nutné začít již po odkvětu, proto se o tom zmiňuji už teď. Kromě preventivního kvalitního provedení všech zelených prací doporučuji v tomto případě určitě provést také preventivní chemické ošetření po odkvětu, například přípravkem MELODY COMBI. Zde je vidět bobule uvnitř hroznu napadené plísní šedou:
Doposud jsme se zabývali houbovými chorobami a v březnu jsme také věnovali pozornost bakteriálním a fytoplazmatickým onemocněním. Existují však ještě další révové choroby...
Systematicky jsou zařazené do skupiny „viróz“ a virům podobných mikroorganizmů, nazývaných „viroidy“ a „virózám podobná onemocnění“. Jsou způsobovány původci tak drobnými, že ani nemají buňky. Viry jsou tvořeny DNA s
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ KLEMATISU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Prosím rady na stříhání klematisu, Zda na zimu až u země, nebo ne, Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Clematis neboli plamének je nejlepší nestříhat vůbec. Stačí jen odstranit mrtvé výhony. Pokud přesto chcete rostlinu zkrátit, tak maximálně jen o 30 až 50 cm na jaře.
Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a rozličného tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.
Keře mohou být dekorativní svým tvarem, nebo květy, které často voní, či barevnými listy, často i svými ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají v neposlední řadě také stonky, které mívají často charakteristickou texturu.
Keře jsou rostliny s dřevnatými stonky, které se obvykle rozvětvují od báze a vytvářejí množství postranních stonků přímo ze země nebo kousek nad její úrovní. Tím se liší od stromů, které mají jen jeden kmen, ale do jisté míry se obě skupiny překrývají. Některé z okrasných keřů vypadají zajímavě i několik ročních období, jiné pouze jedno. Většinou jsou snadno dostupné a s jejich pěstováním není velká práce. Všechny však potřebují odpovídající prostor, aby se mohly rozvíjet. Volné místo můžeme do doby, než dorostou, zaplnit přechodnou výsadbou.
Žlutě kvetoucích keřů je velké množství, níže je uvedeno několik druhů pro inspiraci.
Buxus zimostrázový
Jedná se o keř (Buxus sempervirens), který dorůstá do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy žluté. Má rád slunce nebo polostín.
Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních buxusů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu.
Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Dřišťál Juliin
Tento keř (Berberis julianae) dorůstá do výšky 2,5 m, je listnatý neopadavý, listy má zelené, květy žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Dřišťál je stálezelený trnitý keř vzpřímeného tvaru. V květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Tento keř snese všechny typy půd.
Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.
Brslen evropský
Jedná se o listnatý opadavý keř (Euonymus europaeus) dorůstající až do výšky 5 m. Barva listů je zelená, keř vykvétá v září až říjnu nápadnými žlutými květy. Má rád polostín.
Listy tohoto brslenu jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá růžová až karmínově červe
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ OLEANDRU DKVETLÉ TOBOLKY-STŘÍHAT -NEVÍM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Marková.
Mám po odkvětu vystříhat zbylé výrustky mezi větvičkami, nebo nechat.nevím
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Stříhání odkvetlých výrůstků je čistě záležitost estetická. Pokud vám tyto zbytky po květech vadí, tak je ostříhejte. Rostlině je to jedno. Oleandr bude kvést stejně v obou případech.
Poté, co klívie odkvete, odstraňte odkvetlý květní stonek u báze, zastřihněte všechny žluté nebo poškozené listy a pokračujte v běžné péči hnojením a zajištěním jasného, nepřímého světla. Během léta ji můžete přemístit ven na stinné, chráněné místo a poté ji před prvními podzimními mrazíky vrátit dovnitř, abyste ji připravili na další cyklus kvetení. Po odkvětu můžete klívii také každých několik let dělit, abyste si ji rozmnožili, i když to rostlinu může odradit od kvetení v následujícím roce.
Péče po odkvětu
Odstraňte odumřelý květní stonek
Jakmile květy odkvetou, odřízněte celý květní stonek u báze rostliny. Tím se energie rostliny nasměruje spíše k růstu kořenů a listů než k produkci semen.
Vyčistěte rostlinu
Odstraňte všechny žluté, hnědé nebo poškozené listy, aby rostlina zůstala čistá a zdravá.
Hnojení
Klívii i nadále hnojte každé dva až čtyři týdny vyváženým tekutým hnojivem pro pokojové rostliny.
Světlo
Rostlinu po odkvětu nechte na jasném, nepřímém světle, například v blízkosti okna orientovaného na jih nebo západ než přijdou letní vedra.
Zalévání
Zalévejte, když je horní vrstva půdy suchá na dotek. Kořeny klívie jsou dužnaté a zadržují si vodu, ale v důsledku přemokření jsou náchylné k hnilobě kořenů.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mila.
Jak teď poznám o jaké maliny se jedná. Chci je ostříhat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jak poznat o jaký typ maliny jde kvůli stříhání? Jak před stříháním malin poznat, jestli plodí v létě a nebo až na podzim? Když v zimě rostlina maliníku spí, tak na ní můžete poznat, o jaký typ se jedná, prozkoumáním jejich výhonů.
Malina, která plodí brzy v létě a potřebuje k tomu dvouleté dřevo, tak má dva druhy výhonů odlišených barvou a strukturou kůry. Jedny výhony mají hladkou a hnědou kůru a druhé mají kůru šedou až světle hnědou, hrubou a kůra se u nich také loupe.
Maliny, které plodí až na podzim na letošním dřevu mají všechny výhony stejné šedé s hrubou olupující se kůrou. Jak můžete maliny v zimě ostříhat?
Malinám plodícím v létě uřízněte hned u země VŠECHNY šedé výhony s olupující se kůrou a skovejte si je na podpal letních táboráků. Prostříhejte slabé a neperspektivní výhony s hnědou hladkou kůrou tak, aby vám zůstal vždy nejsilnější výhon s dostatečným prostorem pro skvělé pronikání světla a dobré proudění vzduchu. S ohledem na to začněte odstraňovat všechny tenké, zakrnělé, zkroucené výhony a pokračujte v prostříhávání, dokud se nepořádek nevyčistí. Pokud máte málo místa, můžete výhony zkrátit o 1/3. Pak připevněte výhony k rámu nebo mříži. Použijte biologicky odbouratelný provázek, jako je juta, a přivažte s ním každý výhon volně, ale pevně k rámu / mříži / drátu. Přivázání zabrání jejich ohýbání pod tíhou plodiny. Také to velmi usnadňuje prořezávání v dalších letech – přivázané výhony jsou ty, které příští zimu odstraníte.
U malin, které plodí až na podzim a mají v zimě všechny výhony stejné (šedé a hrubé), tak seřízněte všechny až u země.
Oleandry se doporučuje stříhat po celé vegetační období, to znamená od března do září. Je však zapotřebí si uvědomit, kdy a jak oleandr kvete. Květy se objevují na koncích výhonků v pozdním létě, od července do října. Stříhání by tedy mělo být vhodně načasováno. Brzké stříhání, to znamená stříhání na jaře, obvykle zapříčiní ztrátu nových květů.
Jedná se o středně velký keř o výšce 0,5–1,5 m a šířce 0,5 – 1 m. Je listnatý, stálezelený, s barvou listů zelenou a rudou. Kvete v březnu až dubnu, květy jsou bílé a nápadné. Pieris japonica ′Bonfire′ je vhodné umístit na slunce nebo do polostínu.
Bonfire je novinková odrůda, která určitě nadchne ty z vás, kteří nemáte rádi převislé hrozny květů na pierisech. Bonfire totiž roste vzpřímeně a takto nese i květy – stojí jako vojáci na vrcholech větviček. Zajímavostí je atraktivní vínová barva poupat, která zdobí rostlinu již od podzimu až do rozkvětu v březnu. Překvapením poté mohou být květy, které jsou čistě bílé. Po odkvětu nastupují nové listy v zářivém odstínu červeně vínové barvy.
Neopadavé listy jsou podlouhlé, přišpičatělé, středně zelené a lesklé. Bonfire roste středně pomalu a vytváří vcelku kompaktní keř, o něco málo vyšší než širší. Stříhání není potřeba. Pokud rostlinu chcete tvarovat, učiňte tak po odkvětu, přibližně v dubnu.
Nevyžaduje přílišnou péči, ale po odkvětu ostříhejte zavadlá květenství, aby se netvořily plody. Během sezony dvakrát až třikrát zkontrolujte listy, jestli na nich svrchu nejsou vidět světlé tečky. Znamenalo by to, že je napadl hmyz, jehož larvy vyžírají pletiva listů a zalepují spodek listů. V takovém případě stačí keř postříkat vhodným insekticidem (Mospilan). Pokud v zimě rostlina zapadá těžkým sněhem, jemně z ní sníh sundejte, aby neohýbal a nepřelámal křehké větvičky.
Zatímco jsou vyzrálé výhony tohoto keře pro naše klimatické podmínky dostatečně mrazuvzdorné, čerstvě vyrašené lístečky jsou na mrazíky dost náchylné a často namrzají někdy i při teplotě 0 C. Naštěstí se s tím rostlina obvykle dokáže vypořádat, protože vyzrálé výhony snadno regenerují a opět krásně vyraší. Tuto vysokou regenerační schopnost lze využít i v případě, když nové výhony vůbec nenamrznou. Seřízneme-li je včas, snadno přinutíme rostlinu opět k rašení, čím se efekt pestrých nových výhonů může prodloužit o další 2–3 týdny, navíc dosáhneme nižšího vzrůstu a kompaktnějšího tvaru keře. Pokud by ale tento zákrok přišel příliš pozdě, s největší pravděpodobností se připravíme i o efekt kvetení v příštím roce.
Zem pro výsadbu musí být dobře připravená, propustná a lehká, doporučuje se smíchat rašelinu se zetlelým listím nebo hrabankou, popřípadě jemnou kůrovou drtí a pilinami. V těžké zemi se pierisu dařit nebude, listy budou žloutnout a opadávat, mohou se objevit škůdci. Výsadbovou jámu připravte spíše širokou než hlubokou. Keř je mrazuvzdorný.
V naší poradně s názvem BÍLEJ POVLAK ZEMINY U ORCHIDEI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Prosím o radu na substrátu na orchidejí mám bílý povlak co s tím. Dočetla jsem se že je to častou zálivkou já zaléváme 1krat týdně je to moc,? Děkuji za odpověď
Vesecká
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaše orchidej má bílou plíseň. Plísně potřebují ke svému životu vlhko a to přichází z vaší zálivky. Pravděpodobně máte substrát s větší schopností nasáknout vodu. Proto bude stačit zalévat jednou za dva až tři týdny. Zde je návod, co dělat:
Odstraňte všechen substrát s povlakem. Aby se zabránilo šíření choroby, pak použijte sprej proti plísním Fugispray bezchlórový. Zde je jeho cena: https://www.zbozi.cz/hledan…
Roztok aplikujte na místa odkud byl odebrán plesnivý substrát. Při rozsáhlé kontaminaci je možné roztok nalít do celého substrátu v rámci zálivky v ředění jedna lžíce na 3 litry vody. Rostlině to neublíží. Pokud nemáte fungispray, pak do postižené oblasti nalijte v plné síle peroxid vodíku z lékárny. Opakujte každé 2 až 3 dny, dokud se nezastaví jeho šumění.
Rostliny arónie se nejlépe prořezávají koncem zimy nebo brzy na jaře, než začne nový růst. Můžete je lehce prořezat i po odkvětu, aby se rostlině dodal tvar.
Pozdní zima/brzy na jaře
Toto je ideální doba pro prořezávání, protože podporuje nový růst a umožňuje rostlině soustředit svou energii na vývoj květů a plodů.
Po odkvětu
Jen lehký prořez. Po odkvětu arónie můžete provést lehký prořez, abyste rostlině dali tvar a odstranili všechny křížící se nebo poškozené větve.
Techniky stříhání
Obnovovací prořez
Jak rostliny arónie dozrávají, prospívá jim obnovovací prořez. To zahrnuje každoroční odstranění některých nejstarších a nejsilnějších výhonků (větví), aby se podpořil nový růst a udržela produkce plodů.
Ředění
Prořeďte přebytečné větve, abyste zlepšili cirkulaci vzduchu a pronikání světla, což může pomoci předcházet chorobám a zlepšit kvalitu plodů.
Odstraňování odumřelého/poškozeného dřeva
Vždy odstraňte všechny odumřelé, nemocné nebo poškozené větve a seřízněte je až ke zdravé části větve nebo ke kořeni rostliny.
Kdy přesně začít hledat medvědí česnek v ČR podle regionu?
Medvědí česnek se v ČR objevuje obvykle od poloviny března, ale přesný termín závisí na regionu a nadmořské výšce.
V nížinách může vyrůst už začátkem března, zatímco ve vyšších polohách až koncem měsíce nebo začátkem dubna. Rozhodující je teplota půdy a vlhkost, nikoliv kalendář. Nejlepší období pro sběr je krátké – zhruba 4–6 týdnů před květem. Pokud chcete zvýšit šanci na úspěch, sledujte mapu výskytu medvědího česneku a kombinujte ji s osobní kontrolou lokality.
Jak bezpečně poznat medvědí česnek v mladé fázi růstu?
Nejspolehlivější metoda je čichový test každého jednotlivého listu.
Mladé listy mohou být menší a méně výrazné, proto je důležité rozemnout každý list mezi prsty. Pokud necítíte jasnou česnekovou vůni, rostlinu nesbírejte. Ve smíšených porostech může být riziko vyšší, protože vůně může ulpět na rukou. V takovém případě si ruce otřete a test opakujte. Bezpečná identifikace je důležitější než množství.
Jaký je rozdíl mezi medvědím česnekem, konvalinkou a ocúnem v praxi?
Hlavní rozdíl je ve vůni a struktuře listu, nikoli jen ve vzhledu.
Medvědí česnek má měkčí, matnější list a výrazně voní po česneku. Konvalinka má lesklejší listy bez česnekové vůně a obvykle vyrůstají po dvou z jednoho místa. Ocún má širší a pevnější listy bez aroma a je vysoce jedovatý. Vůně je rozhodující identifikační znak a měla by být kontrolována u každého listu zvlášť.
Kolik medvědího česneku lze šetrně nasbírat z jednoho místa?
Šetrný sběr znamená odebrat jen část listů a ponechat porostu prostor k regeneraci.
Z jednoho hustého místa je vhodné vzít maximálně třetinu listů a z každé rostliny jen jeden kus. Vytrhávání celých rostlin je nevhodné, protože oslabuje cibulky. Pokud chcete mít lokalitu i další roky, myslete dlouhodobě. Krátkodobý zisk nesmí poškodit budoucí výnos.
Jak velkou plochu potřebuji na zahradě pro roční zásobu?
Pro běžnou domácnost obvykle stačí stabilní porost o velikosti přibližně 1 m².
Z této plochy lze při správné péči získat kolem 800–1200 g listů během hlavní sezóny. Důležité je šetrné sklizňové hospodaření, aby porost každoročně sílil. Pokud plánujete větší výrobu pesta nebo zásoby do mrazáku, plocha by měla být větší nebo doplněná lesním sběrem. Kombinace obou přístupů bývá nejefektivnější.
Proč mi medvědí česnek na zahradě slábne po dvou letech?
Nejčastější příčinou slábnutí porostu je nadměrná sklizeň nebo sucho.
Pokud každoročně odeberete většinu listů, cibulky nemají dostatek energie k regeneraci. Vlhkost půdy je klíčová a při suchém jaru je nutné doplňkové zalévání. Pomáhá také vrstva listí nebo kompostu, která napodobuje lesní prostředí. Omez
V naší poradně s názvem PESTOVANI ORCHIDEE PHALAENOPSIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Simi.
Dobry den k vanocum jsem dostala krasne kvetouci orchidei phalaenopsis dala jsem ji na okno na jizni stranu do ted bylo vse v poradku kvety byly plne sily a krasne ale dnes rano jsem se na ni podivala a kvety jsou vsechny zvadle mekke a bez pevnosti vubec nevim co se stalo prosim poradite mi nekdo snazila jsem se neco najit ale bohuzel bez odpovedi na mou otazku nerada bych o ni prisla a nevim co delam spatne dekuji simi
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Jestli jste již orchidej zalévala, tak zřejmě došlo k převlečení a kořeny napadla hniloba - rostlina umírá s velmi malou šancí na přežití. Pokud jste ještě od té doby, co ji máte, nezelévala, tak je rostlina suchá a bude třeba ji na 10 minut ponořit do větší nádoby s odstátou vodou. Když to uděláte rychle, tak je velká šance na záchranu. Další možností je, že rostlina nastydla během cesty pod váš vánoční stromeček. Zde bude třeba vyčkat, jestli znovu obrazí a za několik let znovu vykvete. Nejlépe se příčina takového zvadnutí dá určit jen při vizuální kontrole rostliny, proto ji zkuste vzít do oblíbeného květinářství a pokuste se s jejich pomocí rostlinu zachránit.
Pomněnkovec je krásná trvalka pocházející z lesů východní Evropy a severozápadní Asie. Svými velkými, okrouhle srdčitými listy tvoří zajímavý pokryv menších či větších ploch zejména kolem stromů, neboť koření mělce a silné kořeny kolem kmenů stromů pro něj nejsou konkurencí. Základní druh nese listy zelené, jemně plstnaté, zakončené výraznou špičkou.
Vykvétá v polovině jara na tenkých stoncích ve výšce kolem 20 až 30 cm. Tvoří nebesky modré, opravdu pomněnkové droboučké kvítky, které v husté výsadbě nabídnou překrásnou hru modravé a sytě zelené barvy v kombinaci se zdravými listy, a to po dobu necelých dvou měsíců. Netrpí chorobami ani na škůdce. Tato trvalka vynikne nejlépe vysazená ve větší mase. Sama od sebe se množí pomalu, stojíte-li tedy o hustý půdní pokryv, vysaďte již na počátku více rostlin do hustšího sponu, to znamená na metr čtvereční 5–6 rostlin. Listy plochu zakryjí brzy, ale kořeny s květními stonky rostou pomaleji.
Lodyhy vyrůstají do délky 15 cm z tmavého vřetenovitého kořene s 2 cm hrubým, šupinatým oddenkem. Jednoduché, drsně chlupaté lodyhy se větví až v květenstvích. Přízemní listy vyrůstají v trsu a řapíky mají 5 až 25 cm dlouhé. Srdčité čepele jsou na bázi hluboce vykrojené, na vrcholu protáhlé do špičky a mohou být veliké až 10 až 13 cm. Tvarově podobné, málo početné, střídavě vyrůstající lodyžní listy jsou drobnější, směrem vzhůru se jejich velikost i délka řapíku zkracuje a stávají se přisedlými. Všechny listy jsou vrásčité a porostlé tuhými chloupky.
Ne každý si brunneru oblíbí pro její květy. Hlavní atrakcí jsou totiž velké, srdčité listy, které mají nápadné vybarvení. Jsou v základu středně zelené, stříbřitě mramorované, takže původní zelená barva se objevuje jen při okrajích a jako nápadné žilkování. Odrůdy s barevnými listy dovedou pokrýt půdu za znatelně delší dobu než základní druh se zeleným olistěním, takže pokud si přejete vytvořit půdní pokryv rychle, vysaďte na určené místo více rostlin nepříliš daleko od sebe.
Během dubna a května se v porostu začínají objevovat nádherně modré pětičetné květy, které vyrůstají ve svazcích po několika. Květy s krátkými stopkami bývají 4 mm velké a rostou v řídkých vijanech s dlouhými vřeteny. Oboupohlavné květy mají vytrvalý kalich s kopinatými lístky nahoře zahrocenými. Modrá až modrofialová široce kolovitá koruna je v ústí korunní trubky žlutá a má bílou šupinatou pakorunku. Tyčinky s prašníky nevyčnívají z korunní trubky a jsou s ní v polovině srostlé. Spodní semeník má jednu čnělku s bliznou. Po odkvětu se květy samovolně ztrácejí a rostlina dělá parádu př
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE DRUHY A PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdena Čápová.
na orchidei se mi nespustil květ,ale vyrostli mi tam asi 4 lístky,asi sazenička,co s tím mám udělat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nechte ji povyrůst a až bude mít dostatek vzduchových kořenů, tak ji můžete odstřihnout a přesadit. Tvorbu vzduchových kořenů můžete podpořit častým sprchováním rostliny a dostatkem světla po celý den.
Juku zná většina z nás spíše jako nenáročnou exotickou pokojovou rostlinu. Některé druhy však snesou i mráz a lze je pěstovat celoročně venku na zahradě. Vytvářejí husté růžice přízemních listů, které jsou zajímavé svou namodralou barvou či veselým panašováním. Kromě juk se zelenými listy si můžete do zahrady vysadit i kultivary s listy různě zbarvenými, například žlutě pruhovanými.
Zde jsou uvedeny některé druhy, které lze u nás celoročně pěstovat mimo interiéry:
Yucca gloriosa – patří mezi oblíbené stromové juky. Je mrazuvzdorná asi do -20 °C, dorůstá do pětimetrové výšky a po odkvětu se rozvětvuje. Kvete velkým bílým květenstvím, ostatně jako všechny juky. Foto Yucca gloriosa.
Yucca glauca – nejmrazuvzdornější stromová juka, odolává totiž teplotám až -37 °C (ovšem jen za velmi suchých podmínek). Roste obvykle do výšky 2 metrů. Foto Yucca glauca.
Yucca filamentosa – nejznámější a nejodolnější mrazuvzdorná juka, která nevytváří kmen a po odkvětu odumírá. Vytváří hodně odnoží a pěstuje se na našich zahradách jako trvalka. Latnaté květenství měří 100–200 cm. Foto Yucca filamentosa.
Yucca baccata – známá též jako Banánová juka, vytváří kmen až 1,5 metru vysoký. Snáší mráz až do -29 °C. Má jedlé plody. Foto Yucca baccata.
Yucca brevifolia – je nejznámější stromová juka, nazývaná též Joshua tree. Vyrůstá až do výšky 15 metrů. Odolná je do -15 °C, takže je v našich klimatických podmínkách nutná velmi dobrá zimní ochrana. Foto Yucca brevifolia.
Yucca flaccida – velmi dekorativní druh, má měkké, převislé listy, u nás hojně pěstovaný v zahradách a parcích, je spolehlivě mrazuodolný, neinvazivní, množí se dceřinými růžicemi po odkvětu. Foto Yucca flaccida.
Trojpuk zahradní (Deutzia x hybrida ′Mont Rose′) je středně rostoucí opadavý keř. Dorůstá do výšky 1,5 až 2 m a do šířky 1,2 m. Výhony jsou zpočátku vzpřímené, později mírně rozkladité. Trojpuk se hodí do skupinové výsadby, předsadby a podsadby vyšších dřevin, ale i jako volně rostoucí živý plot do výšky 1,6 m. Krásný bude také jako bohatě kvetoucí solitér. Vstřícné listy jsou široce oválně vejčité, drsné s pravidelným pilovitým okrajem. Sytě růžová poupata se v květnu rozvíjejí v miskovité světle růžové květy se sytě růžovými tyčinkami a žlutými prašníky. Starší květy jsou bělavě růžové, květ může být 18 až 26 mm široký. Roční přírůstek činí 15 až 30 cm. Keř lze hned po odkvětu silněji prořezat a zmladit, čímž se podpoří růst nových silných výhonů a bohaté kvetení v dalším roce. Trojpuk je nenáročný keř, postačí mu běžná zahradní půda, raději vlhčí a výživná, snese slunce až polostín. Toleruje dobře i silnější zastínění, jen květy se pak méně vybarvují.
Zde si můžete prohlédnout decentně růžové květy tohoto kultivaru: Trojpuk zahradní foto.
Keře trojpuku by se měly prořezávat ihned po odkvětu, což je obvykle začátkem léta. Toto načasování je důležité, protože kvetou na výhonech z předchozího roku (starém dřevě). Prořezávejte odstraněním odkvetlých květních stonků a zastřižením starších větví, abyste podpořili nový růst a zachovali tvar rostliny. Omlazovací prořez, který zahrnuje odstranění některých nejstarších výhonků až k zemi, lze provést brzy na jaře, aby se oživily starší rostliny.
Načasování Trojpuk prořezávejte ihned po odkvětu, obvykle začátkem léta.
Odstraňování odkvetlých květních stonků Odstraňte odkvetlé květní stonky, abyste rostlinu očistili a podpořili další kvetení.
Tvarování Zastřihněte všechny větve, které jsou příliš dlouhé nebo se kříží, abyste zachovali požadovaný tvar keře. Neodstraňujte najednou více než jednu třetinu celkové velikosti rostliny.
Omlazení U starších rostlin brzy na jaře odstraňte jednu třetinu nejstarších výhonků (větví) až k zemi. To podporuje nový růst od báze a revitalizuje rostlinu.
Obnova Při odstraňování starších větví je seřízněte k silnému ven směřujícímu pupenu nebo k báze rostliny, abyste podpořili nový růst.
Nářadí Pro čisté řezy používejte ostré zahradnické nůžky nebo nůžky na větve.
Pozorování Věnujte pozornost přirozenému klenutí rostliny a prořezávejte ji podle potřeby, abyste si zachovali její elegantní tvar.
Četnost Trojpuk lze prořezávat každé dva roky a v případě potřeby i silněji pro omlazení.
V naší poradně s názvem PŘESAZOVÁNÍ ORCHIDEÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava Cromá.
V návodu jsem se nedočetla co s kořeny které jsou nad substrátem. Mám je ostřihat nebo je ponechat tak jak původně byly? Děkuji za radu. Přeji hezký den.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kořeny nestříhat. Orchideím nevadí, když mají kořeny odkryté na vzduchu.
Bylinné druhy pivoněk přestaneme po odkvětu zalévat. Usychající listy neodstříháváme (stahují se z nich živiny do kořenů) a rostliny necháme postupně zatáhnout. Až poté plně seschlé nadzemní části sestřihneme.
Dřevité druhy před mrazy chráníme tak, že povrch půdy pokryjeme vrstvou listí, slámou, slamnatým hnojem nebo větvemi chvojí. Vzrostlé keře jsou v našich běžných zimách již mrazuvzdorné. Rostliny poškozují pozdní mrazy na mladých výhonech s novými listy a poupaty. Po odkvětu je nutné odstranit koncové výhony s nevzhlednými zbytky květů s nasazenými měchýřky. Zamezíme tím vysilování rostliny případnou tvorbou semen. U starších keřů si můžeme v některých případech dovolit i hlubší řez přestárlých a uvnitř keře rostoucích větví. Tím podpoříme růst výhonů nových. Jakékoliv zakracování větví zmenšuje násadu květů, dřevité pivoňky totiž kvetou z koncových pupenů, které se zakládají v předcházejícím roce. Zmlazovací řez u přestárlých keřů snáší pivoňky dobře. Staré větve je lépe odstranit až u země, než je zkracovat. Obvykle řez omezujeme pouze na vystřihání suchých, poškozených nebo nemocných větví.
Rostlina je původem z jižní Asie, jejím největším producentem je Indie. Kurkumovník je vytrvalá bylina se zdužnatělými kořenovými oddenky, podobnými známým oddenkům zázvoru nebo našich kosatců. Z hlízovitého oddenku vyrážejí dlouze řapíkaté listy a až 1,5 metru vysoký stonek. Mezi listy vyrůstá hustý klas bledě žlutých kvítků. Plodem jsou mnohosemenné tobolky, které se ve zralosti samy rozevírají. Oddenky kurkumy se několik hodin vaří, poté se suší a následně pomelou na sytě žlutý prášek. Aktivní složka kurkumin má zemitou, nahořklou, pepřovitou a hořčici podobnou chuť.
Kurkuma je zatím u nás málo známá rostlina, vysoká 90 až 120 cm. Pěstuje se jako pokojová rostlina. Kořen kurkumy sadíme na světlé stanoviště s hlinitopísčitým substrátem v pokoji, nebo v létě do nevytápěného skleníku, či přímo ven. Jedná se o tropickou rostlinu, proto jí dopřejte dostatek tepla. Nejlépe se rostlině daří při teplotě 25 °C, vyžaduje světlé stanoviště. Nedostatek světla totiž snižuje intenzitu zabarvení listů. Květy se objevují od července a při správné péči vydrží kvést do října. Po odkvětu je však třeba rostlinu přemístit na chladné stanoviště, tedy do teploty kolem 7 °C. Od jara do léta vydatně zaléváme, po odkvětu zálivku omezíme a zaléváme pouze mírně, aby cibule zcela nevyschla. Rostlina vyžaduje časté rosení listů. Květináč s rostlinou umístěte do misky s vlhkými oblázky, zajistíte tak kurkumě nepřímou vzdušnou vlhkost. Hnojíme od jara do odkvětu každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. Prach z listů stíráme vlhkým hadříkem nebo rostlinu osprchujeme jemným proudem vody. Při správném uchovávání v zimě rostlina vydrží kvést v období vegetace řadu let.
