Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře
V naší poradně s názvem KALA VENKOVNÍ JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Kala je stínomilná rostlina, takže i venkovní kaly vysazujte na stinná nebo polostinná ovšem dobře prohřátá místa s dostatkem vláhy a rozptýleným svetlem. Ideální je stín tvořený jinou vzrostlou košatou rostlinou, například vysoký listnatý strom.
Kořenový bal tvoří systém kořenů, které jsou obaleny zeminou, která na nich pevně drží. Kořenový systém je pro rostliny velmi důležitý, zajišťuje rostlinám vodu, živiny, dýchání a u některých druhů i rozmnožování.
Rostliny jsou ve školkách pěstovány obvykle ve volné půdě nebo v kontejnerech. Rostliny z volné půdy jsou pak dodávány jako prostokořenná sadba nebo sadba s kořenovým balem. Kontejnerované rostliny se po namnožení pěstují v nádobách a podle druhu se několikrát přesazují, expedice se provádí obvykle ve větších kontejnerech (květináčích).
Prostokořenné rostliny se dodávají s minimálním množstvím zeminy, a proto je nutné je co nejrychleji dopravit na místo určení a výsadby. Prostokořenná sadba se proto používá jen u listnatých stromů a běžných listnatých keřů (ptačí zob, tavolníky, javory, habry, růže a podobně), které jsou méně choulostivé na zasychání kořenů. Pokud není možné provést výsadbu okamžitě po převzetí rostlin, je možné jejich založení do kypré půdy nebo rašeliny na dobu několika dnů. Rostliny se musí pravidelně kropit a za slunečného počasí stínit. U prostokořenných rostlin je důležité keře nebo stromky před vlastní výsadbou sestřihnout. U růží a ovocných rostlin se řez řídí určitými pravidly. U okrasných keřů, jako je ptačí zob, tavolníky, svídy a dříny a dalších, se kořeny zakrátí zhruba o třetinu a nadzemní část keřů se sestřihne o třetinu až polovinu jejich původní výšky. Prostokořenné rostliny se vyrývají ve školkách pouze v bezlistém stavu, z čehož plyne i termín výsadby (březen až duben nebo říjen až listopad).
U některých druhů rostlin pěstovaných ve školkách ve volné půdě je nutné při vyrývání ponechat kořenový bal, který se zavazuje do plachetky (juty). Kořenový bal se požaduje především u všech jehličnanů, stálezelených listnáčů a u vzrostlých zapěstovaných solitérních listnatých keřů a stromů. Rostliny s balem jsou vystaveny menšímu riziku zaschnutí kořenů, přesto pokud musíme výsadbu z různých příčin odsunout, je vhodné i rostliny s balem založit do kypré půdy nebo rašeliny, baly pravidelně zalévat, aby příliš neproschly, a rostliny raději přistínit. Termín výsadby zapěstovaných solitérních opadavých listnáčů je březen až duben nebo říjen až listopad. Jehličnany a stálezelené listnáče s balem vysazujeme do teplejší půdy, tedy v termínech duben až květen nebo září až říjen.
Kontejnerované rostliny mají zcela neporušený kořenový bal, protože jsou obvykle 2 až 4 roky pěstovány stále v nádobách. Také během výsadby obvykle nedojde k vážnému narušení kořenového balu, rostliny pak výsadbu do volné půdy v tomto smys
V naší poradně s názvem PRVNÍ POMOC FIKUSU BENJAMÍN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Celé léto byl nádherný a moc se mu dařilo,na zimu jsem ho přemístil z venčí do chodby na schody.Po nějaké době mu začaly žloutnout listy a opadávat,myslel jsem že mu je zima a přesunul jsem ho do jídelny ale nepomohl jsem si.Nějaký čas jsem ho i nezalíval protože jsem si myslel že jsem ho přelil ale opět jsem si nepomohl.Pokud jsou chyceny kořeny z nadměrné zálevky co mám udělat abych ho zachránil.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
U fikusu Benjamin je normální, že v období s krátkými dny začne opadávat listí. Ale je to jen sem tam, rostlina trochu prořídne, ale zůstává vitální. Když to ale začne vypadat jako opelichané koště, tak je zle a musí se to řešit.
Při letnění pokojových rostlin se velmi často stane, že zeminu v květináči během léta osídlí venkovní škůdci, kteří pak užírají kořínky a při jejich přemnožení rostlina chřadne a schazuje listy. V této situaci musí přijít na řadu chemie, která pomůže rostlině zbavit se nechtěných škůdců. Nejlépe se pro tyto účely hodí prostředek s názvem Actara, který své účinné látky rozmístí v celém organismu rostliny od kořenů až po listy a vydrží v ní dva měsíce. Škůdce, který si kousne do některé části takto ošetřené rostliny ihned umírá. Actara se během letnění aplikuje jedenkrát buď postřikem a nebo zálivkou každé 3 měsíce. Při pěstování uvnitř v místnosti stačí jen jedna aplikace na celou dobu. Zkuste tento způsob záchrany a při příštím letnění aplikujte Actaru hned na začátku jako prevenci. Budete překvapen, jak pěkně pak rostliny budou venku prosperovat.
Druhy pěstované celoročně venku vyžadují plně osluněná stanoviště, dostatek slunce, vzduchu a tepla. Juky patří mezi suchomilnérostliny, proto mají zvýšené nároky na dobře propustnou písčitou nebo štěrkovitou půdu. Vhodné je okolí kořenů posypat oblázky.
Hnojivo juka nepotřebuje, i s dlouhým obdobím sucha se rostliny vyrovnávají výborně, vystačí si s vodou z dešťových srážek. Nově vysazené juky však do ujmutí zaléváme. Aby rostoucí juka stále dobře vypadala, odtrhávejte staré, suché spodní listy. Vyškubnout můžete i ty, které netrčí vzhůru a obloukovitě visí dolů. Po odkvětu pak odstraňte celé stvoly.
Dlouhověkost si juka zajišťuje tvorbou postranních růžic. Tyto odnože můžete používat k množení, a to tak, že celou rostlinu opatrně na jaře vyzvednete a rýčem rozdělíte. Odnož, kterou chcete použít, by měla mít dostatek vlastních kořenů. Pro lepší manipulaci při sázení svažte dlouhé listy, klidně i jedním z listů juky, který obsahuje velmi pevná rostlinná vlákna. Po výsadbě půdu okolo rostliny patou přitlačte, abyste odstranili vzduchové kapsy a zabránili vyvrácení. Juku, kterou jste zakoupili v květináči, můžete vysazovat během celé vegetační sezony.
Venkovní druhy jsou plně mrazuvzdorné, obejdou se tedy bez nadestýlky i bez překrytí. Nemějte obavy, když rostliny v zimě stočí své listy do ruličky, zmenšením listové plochy se totiž chrání proti ztrátě vody. Pokud juka zimu nepřežije, nebývá to vinou nízkých teplot, ale nadměrné půdní vlhkosti.
Ve svém příspěvku ČESKÝ ROZHLAS BRNO PŘEZIMOVÁNÍ MUŠKÁTŮ V KRABICI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Kutílková.
Asi pře 14dny jsem zaslechla ve vysílání brněnského rozhlasu rady, jak přezimovat muškáty.celé rostliny se po oklepání balu měly vložit kořeny nahoru do krabice, přikrýt novinami a nechat do jara. Jednalo se o normální nebo převislé a mohl by někdo uvést celý postup? Děkuji Kut.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renata.
Přezimování pelargónií v krabici hlavou dolů
Tento způsob zazimování pelargónií od nás po celou zimu nevyžaduje žádnou činnost a nikde nádoby s rostlinami nepřekáží. Na jaře budou vypadat politováníhodně, ale rychle se posbírají a budou silné a krásné.
Budeme potřebovat jen velkou krabici (podle množství pelargónií). Než rostliny zazimujeme, přestaneme je zalévat a zeminu necháme vyschnout. Poté rostliny vyjmeme z nádob, lehce je oklepneme, ale necháme bal, nestříháme je ani neodstraňujeme květy. Naskládáme je do krabice hlavou dolů, a to jednu vedle druhé, pěkně nahusto. Přikryjeme je novinami nebo podobným papírem a krabici uzavřeme. Odložíme ji do nemrznoucí místnosti, např. do sklepa, a dál se nestaráme.
Jarní příprava
Koncem února vyjmeme rostliny z krabice. Nestaráme se o jejich žalostný vzhled, a tak jak jsou je zasadíme do nádob s čerstvou zeminou. Zalijeme je. Za 2-3 týdny vyraší nové výhony. Za další 3 týdny odstraníme všechny staré, suché listy a výhony. Průběžně zaléváme, od dubna hnojíme jednou týdně. Po „ledových mužích“ je přesuneme do exteriéru. Rostliny budou silné a bohatě pokvetou celou sezonu.
Hnojení je nezbytné pro udržení zdravé a krásné rostliny, proto byste ho neměli vynechávat. Na rozdíl od venkovní zahrádky si pokojové rostliny nemohou čerpat živiny například z deště a jiných povětrnostních vlivů, proto u nich nesmíme na hnojení zapomínat.
Hnojit rostliny byste měli asi jednou za dva měsíce, to je doba, za kterou je rostlina schopna vyčerpat dosažené živiny. Ne vždy se ale můžete striktně řídit tímto údajem, je zapotřebí si přečíst, co uvádí výrobce. Příliš mnoho hnojiva může rostlinu zabít či spálit listy.
Typy hnojiv
Hnojivo seženete v mnoha různých variantách, může být kapalné, v tyčinkách, granulích či tabletách. V interiéru se nejlépe hodí používání kapalných a pomalu uvolňujících hnojiv. Tyčinky a prášky se mohou zdát pohodlné, ale neumí dobře distribuovat živiny půdou a tím, že je vložíte do květináče, ztrácíte přehled o jejich uvolňování do půdy. Granulovaná hnojiva bývají většinou určena pro venkovní použití.
Tekutá hnojiva
Přidávají se přímo do zalévací nádoby. Četnost hnojení je vždy uvedena na obalu výrobku. Na trhu jich seženete spoustu. Jejich velkou výhodou je stálý přísun živin, který řídíte vy.
Pomalu uvolňující hnojiva
Tyto výrobky jsou oblíbené mnoha zahrádkáři a profesionálními pěstiteli pro vnitřní i venkovní použití. Pomalu uvolňující hnojiva pozvolna uvolňují živiny do půdy a jednou dávkou můžete živit své rostliny až devět měsíců. Jejich hlavní nevýhodou je jejich cena, ale protože vydrží dlouho, tak se tato cena téměř vyrovná běžným typům hnojiv.
Všechny univerzální hnojiva obsahují látky potřebné k růstu rostlin včetně dusíku, fosforu a uhličitanu draselného, přičemž každý prvek má svou funkci. Dusík podporuje zdravý růst zeleně, fosfor podporuje růst kořenů a draslík zdravější květy.
Další speciální hnojiva obsahují určité stopové prvky, jako je například bór, hořčík a mangan, které podporují zdravější růst.
V naší poradně s názvem PIERIS JAPONICA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Balašová.
Dobrý den ,
chtěla jsem se zeptat jestli je rostlina pieris japonica ( mountain fire )
jedovatý pro domácí zvířata a v jakém množství .Je možné že způsobí uhynutí malých koziček ?
Děkuji za odpověď , Balašová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Japonský pieris je jedovatý. Je jedovatý úplně stejně, jako rododendron. Obě rostliny totiž obsahují šedé toxiny, tak zvané polyhydroxylované diterpeny. Toxická dávka zelené rostliny u skotu a koz je 0,2-0,6% tělesné hmotnosti zvířete, takže když malá kozička váží 15 kg, tak je pro ni smrtelná dávka 30 až 90 gramů této rostliny.
Mezi hlavní příznaky patří:
- nadměrné slinění, zvracení a bolest břicha, které se obvykle projeví 6-8 hodin po konzumaci rostliny;
- svalová slabost a neobvyklý klid;
- zrychlený srdeční tep s komorovou tachykardií, arytmie;
- zrychlená dýchací frekvence;
- u těžce otrávených zvířat dochází ke křečím.
Léčba
Neexistuje žádná specifická léčba otravy polyhydroxylovanými diterpeny. Pokud nedojde k aspirační pneumonii, tak se zvířata obvykle sama zotaví. Aspirační pneumonie je typ plicní infekce, která je způsobena vdechnutím obsahu žaludku. Při otravě může pomoci aktivní uhlí a projímadlo.
Pokud kyzy dlouhodobě spásají japonský pieris, tak pak začnou rodit mrtvá kůzlata, projeví se u nich tak zvaná mumifikace plodu.
Multisplit systém se skládá z jedné společné kompaktní venkovní jednotky, na kterou je připojeno 2, 3, 4 nebo 5 vnitřních jednotek. Instalace je navíc usnadněna potřebou jediného elektrického přívodu pouze k venkovní jednotce.
Velký výběr vnitřních jednotek nabízí zároveň rozsáhlé možnosti jejich vzájemného kombinování. Dle potřeby lze mezi sebou kombinovat téměř všechny vnitřní jednotky – nástěnné jednotky (Super Daiseikai, invertorové), mezistropní jednotky a kazetové jednotky. Multisplit systémy Toshiba plně využívají výhod invertorové technologie s plynulým řízením výkonu. Vyznačují se nejen velkou spolehlivostí a vysokou provozní účinností, ale jejich hlavní výhodou je vysoká variabilita a přizpůsobivost. Díky tomu se řadí k technicky nejlepším klimatizačním systémům. Výkonný stejnosměrný frekvenčně řízený kompresor zajistí, že zařízení velmi rychle dosáhne požadovanou teplotu v prostoru, kterou pak následně udrží s velkou přesností a minimální spotřebou.
Použití invertorové technologie zaručuje dosažení špičkových energetických parametrů celého zařízení. Možné je připojení několika vnitřních jednotek na jednu společnou venkovní jednotku (podle potřebného výkonu, uspořádání a počtu místností). Dosahuje výrazné provozní úspory energie oproti klasickým split systémům. Nabízí jednoduchou instalaci – stavebnicové řešení včetně výhody jednoho společného přívodu pro celé zařízení. Velmi malé nároky na prostor při provozu i instalaci. Malé a kompaktní provedení venkovních jednotek s dostatečným potřebným výkonem.
Multisplit systémy Toshiba plně využívají a integrují všechny výhody invertorové technologie. Vyznačují se nejen velkou spolehlivostí, ale i vysokou provozní účinností. Tato unikátní technologie kombinuje vlastnosti dvou základních řídicích systémů a je zárukou absolutního komfortu a maximálních úspor energie. Režim PAM (pulzní amplitudová modulace) zajistí maximální výkon zařízení po jeho zapnutí, režim PWM (pulzní délková modulace) sníží na minimum spotřebu elektrické energie při zachování plné tepelné pohody. Výhodná kombinace těchto režimů přináší výrazné snížení roční spotřeby energie.
Pro značku Toshiba je samozřejmostí, že tichý provoz je jednou z nejdůležitějších vlastností každého zařízení: to je důvod, proč společnost vyvíjí systémy pro interiér nenápadné, diskrétní a tiché. Jejich provoz nesmí rušit uživatele ani sousedy. Invertorové nástěnné jednotky SKV tak patří mezi nejtišší nástěnné jednotky ve své kategorii, jejichž hlučnost je pouhých 20 db (A). A venkovní jednotky nabízejí taktéž excelentně tiché provozní parametry.
MultiSplit systémy Toshiba poskytují neuvěřitelné možnosti a vyznačují se vynikající flexibilitou. Jejich výhody nespočívají jen ve velkém výběru různých typů
V naší poradně s názvem BALKÓNOVÉ ROSTLINY NA SEVER A DO STÍNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
prosím jak se množí ze semen bramboříky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Výsadba semen bramboříku je poměrně snadná, ale trvá to docela dlouho a nedodržují se u toho obvyklá pravidla, na která můžete být zvyklá při klíčení semen. Semena bramboříku dozrávají v červeneci, kdy je také nejlepší doba k jejich výsadbě. Semena můžete sklízet sama ze svých rostlin a nebo si v obchodě koupit zralá semena. Můžete si také koupit sušená semena, ale jejich klíčivost nebude tak dobrá. To můžete obejít namočením sušených semen ve vodě s několika kapkami Jaru na nádobí po dobu 24 hodin před výsadbou. Výsadba semen bramboříku vyžaduje dobře vyzrálý kompost smíchaný s pískem. Do každého květináče s průměrem cca 13 cm zasaďte asi 20 semen a přikryjte je jemnou vrstvou kompostu nebo písku a udržujte mírně vlhké. V přírodě semena bramboříku klíčí na podzim a v zimě, což znamená, že se jim líbí chladno a tmavo. Umístěte květináče na chladné místo, nejlépe okolo 15 °C a zakryjte je něčím, co úplně zablokuje světlo. Po výsadbě semen bramboříku může trvat i několik měsíců, než dojde k vyklíčení. Jakmile semena vzejdou, sejměte kryt a květináče položte pod růstová světla, která koupíte v zahradnictví. Udržujte rostliny stále v chladu - brambořík roste v zimě. Pokud vaše růstová světla vytváří teplo, tak je nutné chladit rostliny ventilátorem. Postupně, jak se rostliny zvětšují, je můžete přesadit do samostatných květináčů. Až přijde léto, přestanou kvést, ale pokud se vám podaří udržet je v chladu po celou dobu i v létě, porostou i v létě a narostou rychleji. To znamená, že v prvním roce pravděpodobně neuvidíte žádné květy.
Venkovní olej na dřevo poskytuje prvotřídní ochranu dřeva vystaveného povětrnostním vlivům. Proniká hluboko do buněčné struktury dřeva a tím eliminuje kroucení a praskání dřevní hmoty. Zároveň brání prostupu srážkové vlhkosti do podpovrchových struktur dřeva. Takto upravený povrch však nezůstává úplně uzavřen. Dřevo může dýchat a zbavovat se přebytečné vlhkosti, která se do hmoty dřeva dostala za vlhkého počasí na osmotickém principu. Venkovní olej je složen z ryze přírodních nepolymerizovaných rostlinných olejů.
Venkovní olej na dřevo lze nanášet na hoblované, broušené i strukturálně upravované povrchy. Hoblovaný povrch dřeva je vždy vhodné přebrousit brusivem (zrnitost 80–120) z hlediska lepšího pronikání oleje do dřevní hmoty. V případě optimálních podmínek (teplota, ventilace vzduchu) je při použití sušidla první vrstva oleje vytvrzena k případnému dalšímu nátěru do dvou až tří dnů. Provedení druhého nátěru se řídí stejnými podmínkami jako u první vrstvy. Po nanesení poslední vrstvy oleje je vhodné provést, a to zhruba po dvou- až tříhodinovém odležení, setření povrchu suchým bavlněným hadrem.
Výše uvedené zasychací časy platí v případě, že vytvrzování (polymerizaci) oleje urychlíte přídavkem odpovídající porce sušidla. U oleje bez přídavku sušidla musíte počítat s výrazně delší zasychací (vytvrzovací) dobou, a to v závislosti na podmínkách (teplota, odvětrávání, vlhkost...) cca 10x, i delší.
Ve svém příspěvku PŘEVISLÉ JAHODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Auerová.
Mám převislý jahodník v truhlíku, stále ještě plodí. Jak ho mám uchovat přes zimu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Smola.
Dobrý den. Mám každý rok převislé jahody v truhlících na oknech a tam se jim velice daří.V každém 4 rostliny. Následně nechám růst pouze jeden šlahoun z každé a na něm jenom první odnož a pod ní odstřihnu.V polovině září truhlíky opatrně vyklopím na záhon a protože je to jeden celek,nožem rozkrájím na jednotlivé rostliny,/moc se s tím nemažu / a zasadím klasicky do záhonu.Odnože nestříhám ale sázím poblíž mateř.rostliny a upevním kovovou spojkou do hlíny.Zaliji a průběžně chodím odstraňovat nové květy aby se jahody nevysilovaly a získaly sílu na zimu.Takto stráví zimní období a koncem dubna je vyryji a s novým substrátem vrátím do truhlíků.Mateřské rostliny používám dva až tři roky.Funguje to,žádné nezmrzly a odnože už dostali známí i sousedé . Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Červci (Pseudococcidae) mohou způsobit zkázu na řadě okrasných rostlin. Ale s pomocí vhodných způsobů ochrany je možné proti jejich koloniím úspěšně zasahovat. Tento hmyz je nazýván červci pro stavbu svého těla. Saje rostlinné šťávy a jde o obtížného škůdce plodin, které se pěstují v uzavřených prostorách, a rovněž okrasných rostlin. Činnost červců může vážně oslabovat a znetvořovat rostliny a jejich plody. Jejich výskyt je špatnou zprávou pro pěstitele, protože likvidace kolonií tohoto hmyzu může být velmi obtížná. Ale naštěstí existuje řada metod ochrany.
Tito škůdci se vyskytují na listech, plodech a kořenech a mohou přelézat z rostliny na rostlinu. Existují tři hlavní skupiny červců postihující komerční pěstitele. Skleníkoví červci (rody Pseudococcus, Planococcus a Nipaecoccus) většinou pocházejí z tropů a například ve Velké Británii přežívají pouze ve chráněném prostředí. Obzvlášť zranitelné jsou kaktusy a jiné sukulenty, africké fialky, kapradiny, orchideje, palmy, citrusy a réva. Dospělí červci se nacházejí ve shlucích mezi listovými žilkami, na spodní straně listů a skrývají se v místech spojení listů a stonků.
Kořenoví červci tvoří husté kolonie v půdě. Lezou mezi nádobami drenážními otvory a mohou také cestovat v zavlažovací vodě. Prospívají, když je prostředí pro zálivku suché, proto druhy, které jsou jimi zranitelné, jsou mnohé a rozmanité. Napadení je často přehlédnuto, neboť časový interval mezi napadením půdy a vnějším projevem na rostlinách, skvrnitostí, může být dlouhý až šest měsíců. Druhy červců rodů Phormium a Cordyline jsou na rozdíl od jiných druhů červců schopny přežívat za nízkých zimních teplot.
Červci získávají bílkoviny a cukry ze šťáv floému. Příležitostně se objevují napadení vegetativních vrcholových výhonků, kde je obtížné je zjistit. Nejproblematičtější jsou spojení stonků a listů, ale tito škůdci se mohou živit také na listech, čímž způsobují chlorózu. Jejich výkaly – medovice – padají na nižší listy, půdu a podlahu a lákají mravence. Na medovici vzniká antraknóza, která špiní listy a může postihovat také kořeny. Rostliny se znetvořují nebo vadnou, žloutnou a případně odumírají.
Kořenoví červci rodu Rhizoecus se živí na kořenech, čímž způsobují oslabení vitality rostlin. Zabraňují příjmu vody a živin do rostlin, které mohou vadnout nebo krnět, zvláště jsou-li pěstovány v kontejnerech.
Červci patřící do rodů Pseudococcidae a Eriococcidae mají tělo pokryto sekretovaným práškem, podobným vosku. Samičky puklic mají těla dlouhá až 5 mm. Jsou pokryta pevným vyklenutým a většinou okrouhlým štítkem, který je v dospělosti pevně srostlý s měkkým tělem. Barvu mají růžovošedou. Samičky js
V naší poradně s názvem CHOROBY RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Jelínek.
Prosím o radu Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde o rannou plíseň na rajčatech. Silně napadené listy žloutnou a opadávají. Starší listy jsou náchylnější než mladší, takže tato choroba často začíná ve spodní části rostliny a postupuje nahoru.
Co s tím? Musíte se vyvarovat vody na listech. Rostlinu zalévejte jen do substrátu. U větších rostlin pomůže mulčování, umístění do klecí nebo vytyčování, které udrží rostliny nad zemí, takže jsou méně zranitelné. Lepší cirkulace vzduchu umožňuje, aby listy schly rychleji. Mulčování pomáhá zabránit rozstřikování vody při zálivce a přenášení spor chorob na rostliny.
Chemicky můžete rostliny ošetřit pomocí kontaktního fungicidu CHAMPION 50WG. Postupujte podle návodu a ošetřete celou rostlinu a listy zhora i zdola. Po každém dešti pak opalujte, až do sklizně.
Nejčastější výskyt: Na měkkých tkáních rostlin. Na mladých výhonech, listech, stoncích, poupatech, květech. Mšice se přirozeně shlukují a tvoří kolonie, při silném napadení jsou jedna přes druhou. Mšice klade vajíčka a velmi rychle dospívá. V dospělosti mají někteří jedinci křídla a přelétávají na jiné části rostlin a tím se rychleji šíří. Sáním oslabují rostlinu a mohou ji ze začátku i deformovat (důležitý znak). Mšice občas opečovávají mravenci, ti požírají jejich výměšky (jsou velmi sladké). Při malém napadení lze mšice ručně odstraňovat, rostlinu je nutné častěji mít či rosit. Velké kolonie snadno podléhají přípravkům na mšice. Napadají ibišky, semenáčky banánovníků, lilkovité rostliny, liány (měkkolisté), pelargonie. Palmám se většinou vyhýbají.
Nejčastější výskyt: Na měkkých i lehce dřevnatých částech rostlin. Stonky, větvičky, paždí listů a řapíků. Vyskytuje se většinou jednotlivě, nebo v malých skupinkách. Ojediněle může tvořit kolonie o desítkách jedinců. Při objevení na rostlině se poměrně rychle dokáže šířit. Mladí jedinci se schovávají v paždích listů a jiných rostlinných záhybech, kde nejsou na první pohled postřehnutelní. Boj s nimi je velmi zdlouhavý a mnoho pěstitelů jej vzdá a napadenou rostlinu zlikviduje. Již několik jedinců je pro menší rostliny velmi nebezpečných. Řadíme ho k nejodolnějším škůdcům vůči chemii, protože na svých tělech tvoří voskovitý povlak, který nepropustí chemický postřik k tělu škůdce. Pokud je na rostlině jen pár jedinců, stačí je buď ručně odstranit, nebo napadené části rostlin postříkat silným proudem vody. Při silnějším napadení se používá aplikace roztoku rostlinného oleje a vody, jenž ucpe dýchací otvory vlnatek. Při silném a opakovaném napadení je nutné použít několikrát po sobě chemický přípravek. Vlnatky napadají palmy, mučenky, fíkusy a téměř všechny pokojové rostliny.
Puklice (lat. Parthenolecanium)
Nejčastější výskyt: Je schopna parazitovat na veškerých nadzemních částech rostliny, většinou jen vyjma plodů a květů. Puklice se vyskytují buď jednotlivě, nebo v celých koloniích. Na listu se často objevují souběžně se žilnatinou. Škůdce vylučuje sladké výměšky, které chutnají mravencům. S mravenci jsou puklice v blízké symbióze, mravenci puklice nosí z rostliny na rostlinu a „těží“ tak sladké pukličí výměšky. Škodlivost puklic tkví v jejich voskovitých pokryvech těla, jež ji chrání před veškerými vnějšími vlivy. Jedná se o velmi nebezpečného a snadno přehlédnutelného škůdce. Likvidujeme je ručně (papírový ubrousek) – stíravým pohybem. Při s
Levanduli se velmi dobře daří, má-li suché slunné místo s dobrým odtokem vody. Ideální místa jsou tedy při suchých zdech nebo skalkách a vhodná je i slabě vápnitá půda. Levandule vytváří dřevnatějící, plně mrazuvzdorné keříky, které mohou být podle druhu a kultivaru jen 20, ale i 60 cm vysoké. Je to ideální rostlina k vytvoření voňavého bylinkového zátiší na zahradě, i k pěstování ve velkých nádobách a květináčích. Je také medonosná, milují ji motýli a včely.
Velkou chybou při pěstování levandule může být nadbytek vláhy (zvlášť v zimním období). Mokro suchomilné levanduli velmi škodí, způsobuje totiž zahnívání kořínků a tím poškození celé rostliny, která pak v létě málo kvete. V našich podmínkách je vhodné zajistit levanduli drenáž. Kvalitní drenáž odvede spodní vlhkost a přivede ke kořínkům potřebný kyslík. Drenážní vrstvu vytvořte například z hrubších kamínků, hliněných střepů nebo keramzitu. Kvalitní drenáž je důležitá zvláště při pěstování levandule v květináči a jiných nádobách. Chybou při pěstování může být i těžká, jílovitá nebo kyselá půda nebo přidání rašeliny, protože levandule vyžaduje propustnou, lehce humózní půdu. Půdu tedy můžete vylehčit pískem, štěrkem nebo opět keramzitem.
Pokud levanduli nebudete pravidelně zastřihávat, nebude moc hezká, bude vyholovat a bude málo kvést. Levanduli však naopak může poškodit také příliš hluboký řez do tvrdého vyzrálého dřeva, staré dřevo již nemá takovou schopnost obrážet. Levanduli zbytečně nepřihnojujte, jsou to velmi skromné, nenáročné rostlinky z oblasti suchého Středomoří, kde nemají mnoho živin.
Aloe vera potřebuje ke svému růstu suché a teplé až horké podnebí. Má ráda hodně slunce, nesnáší průvan a postačí jí jen méně častá zálivka. Může být pěstována jako okrasná rostlina na skalce nebo v bytě, ale nejlépe se jí bude dařit ve skleníku. Tato rostlina velmi rychle roste a potřebuje každoročně přesazovat.
Zvolení místa pro pěstování aloe vera
Ať už se rozhodnete pěstovat aloe vera doma nebo venku, myslete na to, že rostlina potřebuje hodně slunce. Pokud bude rostlina umístěna venku, ideálním místem bude takové, kde bude svítit slunce déle jak osm hodin, rozhodně ne méně jak šest. Další důležitou věcí, na kterou venku musíte myslet, je zemina. Je potřeba najít suché místo, rostlině se nebude dařit tam, kde je půda příliš mokrá nebo má tendenci shromažďovat vodu. Jednotlivé rostliny aloe vera mohou být pěstovány relativně blízko sebe, ale ujistěte se, že ponecháte dostatek prostoru pro růst. Zralá rostlina se může rozšířit o dvacet pět a více listů. V případě, že bude rostlinu pěstovat doma, bude nejlepší volbou okenní parapet směrem na jih nebo západ. Při pěstování v květináči není potřeba volit velký a prostorný květináč, protože rostlina preferuje přeplněný kořenový systém. Bude-li mít přebytečný prostor, zpomalí se její růst.
Příprava pro výsadbu aloe vera
Ať už jste se rozhodli pro pěstování aloe vera venku, nebo uvnitř, zvolte suchou, písčitou půdu. Pokud nemáte přírodně písčitou půdu, jednoduše ji smíchejte s pískem nebo malými kamínky. Půda bude dobře zajišťovat odvodňování a nabízet rostlině ty nejlepší podmínky k růstu. Faktor pH zeminy by se měl pohybovat v rozmezí hodnot 6 až 8, hodnotu pH zvýšíte tím, že do půdy přidáte vápno. Pokud si zvolíte, že budete pěstovat aloe vera jako pokojovou rostlinu, můžete substrát pro tuto rostlinu zakoupit v obchodě.
Postup výsadby aloe vera
Žádný zahradník vám nedoporučí pěstovat aloe vera ze semene, i když je to možné. Trvá to příliš dlouho a je zapotřebí přísných skleníkových podmínek, aby semínko vyklíčilo. Zralá rostlina produkuje odnože, které jsou vlastně novými malými rostlinkami a mohou být použity k rozmnožování.
Vyberte si odnože ze zralé rostliny. Když jsou vysoké několik centimetrů a listy se začínají rozevírat, můžete začít s rozsazováním.
Pomocí ostrého nože oddělte mladou rostlinku a ujistěte se, že jste odnož neporušili.
V případě, že se vám nepodařilo odnož oddělit bez porušení, je potřeba nechat ránu zaschnout a teprve poté umístit do půdy. To bude trvat dva až tři dny, ale zabráníte tím napadení rostliny a jejímu odumření.
Jakmile se na ráně utvořil strup, můžete rostlinu umístit do půdy. V případě, že jste byli tak opatrní a rostlinu jst
Ve svém příspěvku KALA VENKOVNÍ JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Olga Čermáková.
Prosím vás můžete mi poradit jak a kdy množit venkovní kalu?Jestli na podzim když se ukláda nebo na jaře než se sázi do půdy.DĚKUJI MOC ZA RADU.s POZDRAVEM čERMÁKOVÁ
Některé pokojové rostliny jsou jedovaté a mohou způsobit značné potíže, ne-li smrt. Přitom jsou to běžné kytičky, které má většina z nás pro radost v kanceláři či domácnosti. Neznamená to, že bychom teď měli přijít domů a – pokud máme malé děti – jít od rostliny k rostlině a vyhazovat. Pravděpodobnost, že se malé děti zakousnou do hlízy bramboříku, je docela nízká, pokud hlízy zrovna nebudete mít vyndané někde na parapetu. Ale pozor u amarylisu nebo klívie, kde je jedovatá celá rostlina – a ta už je lehce dostupná. Uškubnout si kousínek listu není vůbec žádný problém. Zkrátka a dobře, je důležité o tomhle nebezpečí vědět. Když například odstraňujete list tchynina jazyku, může vám skápnout trocha tekutiny z rostliny na prst. A běžíte si hned umýt ruce?
Diefenbachie skvrnitá
Latinský název Dieffenbachia maculata ukrývá statnou, až 2,5 m vysokou rostlinu s dřevnatým, přímo rostoucím kmínkem. Listy má velké, řapíkaté, střídavé, široce eliptické, výrazně žilnaté, skvrnité nebo pruhované. Květy drobné, žluté, uspořádané v palici (v kultuře se však objevují jen ojediněle). Plodem je červená až oranžovo-červená bobule.
Diefenbachie se řadí mezi středně jedovaté rostliny. Zejména stonek, ale i jiné části rostliny obsahují krystaly šťavelanu vápenatého, který dráždí pokožku, oči i sliznice. Po požití rostliny se objevuje slinění, zvracení, křeče, záněty a otoky zejména v ústech, v krku a na rtech, v těžších případech se mohou vyskytnout i dýchací potíže. Postiženému je třeba podávat dostatek tekutin a je nezbytné přivolat lékařskou pomoc. Na kůži vyvolává šťáva z rostliny místní podráždění, pálení, svědění, někdy i puchýře, dostane-li se do oka, může způsobit jeho poškození nebo i dočasnou slepotu. Z těchto důvodů by se diefenbachie neměla pěstovat v bytech, kde se volně pohybují buď velmi malé děti, nebo domácí zvířata.
Pěstuje se v řadě odrůd, které se liší zejména kresbou na listech. V létě potřebují vyšší teplotu, ale ne přes 30 °C, v zimě je nejvhodnější teplota 18 až 20 °C. V létě je nezbytné chránit diefenbachie před přímým sluncem, naopak v zimě jim vyhovuje jasně osvětlené místo. Nesnáší průvan. Na jaře a v létě je důležitá častá zálivka, v zimě je dobré přísun vody poněkud omezit. K zálivce by měla být použita měkká (dešťová) voda pokojové teploty. Rostlině prospívá vyšší vzdušná vlhkost (70 až 80 %), při nižší vlhkosti je nutné rosit. Množí se vrcholovými řízky nebo řízky z kmínku o délce asi 5 cm. Vrcholové řízky zakořeňují v rašelinném substrátu při teplotách 22 až 24 °C za 4 až 6 týdnů. Po práci s řízky si nezapomeňte důkla
V naší poradně s názvem KAMÉLIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Čejková.
Pořídila jsem si minulou zimu na výstavě první malou kamélii. Přes celé léto byla venku na zahradě ve stínu a výborně prospívala. Na zimu před příchodem mrazů jsem ji dala na nevytápěné schodiště. Nasadila 5 poupat, když první začalo rozkvétat, najednou opadaly všechny listy a připadá mi, že i květ se již dále nerozvíjí. Zalévám stále stejně dešťovou vodou, přihnojuji Krystalonem na borůvky. Co jsem, prosím, udělala špatně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Příčin může být několik. První z nich je hnojení v době krátkých dnů a slabého světla. Když je krátký den, tak rostlina nestačí spotřebovat všechny látky, které dostává v zálivce a ty se pak hromadí v substrátu a mění jeho vlastnosti, které rostlina neustojí. Další běžnou příčinou, která se projevuje u letněných rostlin, jsou škůdci, kteří během léta nalezou do subsrátu, zakuklí se zde a pak v příhodných podmínkách se probudí a začnou rostlině užírat kořeny nebo listy. Proto doporučuji všechny letněné rostliny několik dní před zazimováním opatřit postřikem přípravkem Actara. Actara je jed, který "naleze" do všech částí rostliny a zůstává v ní po dobu dvou měsíců. Když si pak některý škůdce kousne do takové rostliny, tak hned umírá. Ale nevěšte hlavu, kupte si novou kamélii a tešte se z ní.
Nejen, že se platycodon snadno pěstuje, ale také se o něj snadno pečuje. V případě potřeby je lze na jaře přihnojit hnojivem s pomalým uvolňováním. Zálivka je dle potřeby. Boubelík trpí občasnými invazemi slimáků nebo hlemýžďů, jinak je jen málo škůdců, které by ho ohrožovali, vyjma kořenové plísně. V podstatě vše, co pro tyto rostliny musíte udělat, je sedět a užívat si tyto dlouho kvetoucí rostliny po celé léto. Samozřejmě mohou vyžadovat oporu, pokud se převrhnou. Vyšší odrůdy balonových květů mohou být trochu poddajné. Můžete je vysadit nebo zasadit do trsů, aby se navzájem podporovaly. Začněte s rostlinami ze školky nebo si vypěstujte vlastní rostlinky ze semínek. Na podzim můžete přidat vrstvu mulče pro zimní ochranu.
Nároky na světlo
Nejvíce květů získáte, pokud platycodon vysadíte na plném slunci (nejméně šest hodin slunečního světla po většinu dne). Bude však prospívat i v částečném stínu a mohou dokonce i preferovat nějaký ten stín v oblastech, kde je odpolední slunce obzvláště horké.
Nároky na půdu
Platycodon preferuje organicky bohatou, hlinitou půdu, která má dobrou drenáž. Špatně roste v hutné půdě, jako je jíl. Má rád pH půdy spíše kyselejší v rozmezí 5,5 až 7,5. Přidání mleté kávy pomůže zvýšit kyselost půdy.
Nároky na vodu
Půda pod mladými rostlinami se musí udržovat trvale vlhká, ale ne přemokřená. Jakmile se rostliny usadí, tak se přejde na režim mírného množství vlhkosti v půdě, přičemž rostliny mohou tolerovat i krátká období sucha. Usazené rostliny nepotřebují mnoho doplňkového zalévání, pokud není zrovna dlouhé období bez srážek, které způsobí hluboké vysychání půdy.
Nároky na teplotu a vlhkost vzduchu
Platycodon je odolný a dobře se mu daří v našich podnebných podmínkách. Ideální teplotní rozsah ve vegetačním období je pro tyto rostliny mezi 15 a 26 stupni Celsia, ale snesou i vyšší teploty, pokud mají odpoledne nějaký stín. Mráz může zničit mladé rostliny a způsobí, že na podzim zasazené rostliny odumřou. Platycodon snáší vlhké i suché období za předpokladu, že má správné množství půdní vlhkosti.
Nároky na hnojivo
Platycodon obvykle nepotřebuje doplňkové hnojení, pokud je pěstován v dostatečně humózní půdě. Vrstva kompostu na podzim mu může pomoci doplnit energii, kterou vydává kvetením během vegetačního období. Pokud máte špatnou půdu, použijte brzy na jaře univerzální hnojivo s pomalým uvolňováním.
Pěstování v květináči
Mnoho lidí pěstuje platycodon jako pokojové rostliny a používá je ve vnitřních zahradách. V takovém případě je třeba rostliny umístit na chladné a světlé místo, abyste viděli, jak kvetou. Pokud pěstujete platycodon v květináči, zasaďte ho do víceúčelového kompostu bez rašeliny.
Ve svém příspěvku JAK STŘÍHAT RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta Pletková.
Dobrý den.
Mohl by mi někdo poradit jak stříhat rakytník řešetlákový?
Mám tři kusy, staré cca 15 let, nestříhala jsem je, vyrostly cca do
3 m výšky a vůbec to nevypadá pěkně, navíc ani moc nerodí.
Vloni jsem přikoupila ještě tři sazenice, jednoho samce a dvě samice,
které by měly mít sladké plody a nevím jak je zastřihávat, abych z nich
vytvarovala buď hezký keř, či hezký stromek.
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Boráň.
Klidně se do toho stříhání pusťte.Já mám také starší rostliny. Uvádí se, že rakytník plodí na dvouletém dřevě. Loni jsem ostříhal starší rostliny, které narostli asi do 3metrů. Stříhal jsem je při sklizni, líp se mi obíraly plody. Měl jsem obavy, že letošní úroda bude slabší. Úroda byla stejná, rostliny se zmladily a hrozny plodů byly bohatší. Loni jsem ze dvou rostlin sklidil 28 litrů a leto to bylo to samé.
Tepelné čerpadlo je chladicí systém skládající se z kompresoru a dvou cívek z měděného potrubí (jedné vnitřní a jedné venkovní), které jsou pro lepší přenos tepla obklopeny hliníkovými žebry. V režimu topení s venkovní cívkou, která odebírá teplo ze vzduchu, ohřívá kapalné chladivo, které se vypařuje do plynů. Vnitřní cívka uvolňuje teplo z chladiva, které kondenzuje zpět do kapaliny. Zpětný ventil v blízkosti kompresoru může změnit směr průtoku chladiva pro chlazení i pro rozmrazování venkovních cívek v zimě.
Při venkovní teplotě klesající pod 5°C jsou elektrické odporové cívky méně efektivní, podobně jako ty, které máte ve svém topinkovači, aby vnitřek ohřívaly. To je důvod, proč vzduchová tepelná čerpadla nejsou vždy efektivní pro vytápění v oblastech s chladnými zimami. Některé jednotky mají místo elektrických odporových cívek plynové pece, které jim umožňují pracovat efektivněji.
Účinnost a výkon dnešních vzduchových tepelných čerpadel je jedenapůlkrát až dvakrát větší než těch, které byly k dispozici před třiceti lety, a to v důsledku technologických vylepšení, jako jsou například:
termostatické expanzní ventily pro přesnější kontrolu průtoku chladiva do krytu cívky;
variabilní rychlostní ventilátory, které jsou účinnější a mohou kompenzovat některé z nežádoucích účinků omezených kanálů, špinavého filtru či znečištěné cívky;
vylepšená konstrukce cívky;
lepší elektrický motor a dvourychlostní kompresor;
měděné potrubí, zvětšení vnitřní drážkové plochy.
Většina centrálních tepelných čerpadel jsou dělené systémy, což znamená, že mají jednu cívku uvnitř a jednu venku. Dodávkové a návratné potrubí je připojeno k centrálnímu ventilátoru, který je umístěn uvnitř.
Některá tepelná čerpadla mají balený systém. Ty obvykle mají obě cívky i ventilátor venku. Vyhřívaný nebo chlazený vzduch je do interiéru dodáván potrubím, které prochází zdí nebo střechou.
V naší poradně s názvem WARFARIN A ČERNÁ ŘEDKEV A BÍLÁ. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva..
Může se na warfarin černá ředkev nebo bílá.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ředkev bílá, černá i ředkvičky, to jsou všechno variety jedné rostliny s názvem ředkev setá. Díky tomu mají vzhledem k Warfarinu i stejné účinky a je jedno jestli je barva bulvy bílá nebo černá a nebo jde-li o ředkvičky. Může se konzumovat celá rostlina včetně listů. Kořenová část rostliny - bulva má jen zanedbatelné množství vitamínu K a nemusíte tedy vůbec hlídat snědené množství, i když užíváte Warfarin. Listy ředkve jsou také jedlé, ale ty již obsahují mnoho vitamínu K a listy z jedné rostliny vašemu tělu dodají 30 mikrogramů vitamínu K, což je 1/3 vaší denní dávky.
Každé bytové tepelné čerpadlo prodávané u nás má štítek energetických hodnot, který obsahuje výkon vytápění a chlazení tepelného čerpadla. Je určen pro srovnání s jinými dostupnými značkami a modely.
Tepelný výkon je pro vzduchová elektrická tepelná čerpadla indikován faktorem výkonu topné sezóny, což je celková plocha potřebného tepla v topné sezóně, vyjádřená v kW, dělená celkovou elektrickou energií spotřebovanou tepelným čerpadlem v průběhu téhož období, vyjádřenou ve Wh.
Účinnost chlazení je indikována sezónním koeficientem energetické účinnosti, což je celkové teplo odstraněné z klimatizovaného prostoru v průběhu ročního období, vyjádřené kW, dělené celkovou spotřebou elektrické energie při chodu tepelného čerpadla v průběhu téhož období, vyjádřené ve Wh.
Cena tepelných čerpadel je ovlivněna tepelným výkonem.
Účinnost chlazení hodnotí tepelné čerpadlo v době chlazení. Obecně platí, že čím vyšší je účinnost chlazení, tím vyšší jsou náklady na pořízení. Nicméně úsporou energie se vyšší počáteční investice vrátí během životnosti čerpadla několikanásobně. Při výměně tepelného čerpadla z roku 1970 za nové centrální tepelné čerpadlo uspoříte polovinu spotřebované energie při poskytování stejného množství chlazení.
Vybíráte-li vzduchové tepelné elektrické čerpadlo, určitě tedy sledujte energetické hodnoty na štítku. Jednotka s vyšším hodnocením bude účinnější. V teplejších klimatech pro vás bude důležitější hodnota chlazení, zatímco v chladnějších klimatech se zaměřte na co nevyšší tepelný výkon.
Toto jsou některé další faktory, které je třeba při výběru a instalaci vzduchových tepelných čerpadel kontrolovat:
Vyberte si tepelné čerpadlo s nabídkou ovládání odmrazování. Tím minimalizujete cyklus odmrazování, čímž se sníží spotřeba energie.
Pokud používáte tepelné čerpadlo současně s elektrickou pecí, měla by být cívka tepelného čerpadla pro největší účinnost umístěna na chladné straně pece (proti proudu).
Ventilátory a kompresory dělají hluk. Pro venkovní jednotku zvolte místo dále od oken a přilehlých budov a vyberte tepelné čerpadlo s nízkými decibely.
Umístění venkovní jednotky může mít vliv na jeho účinnost. Venkovní jednotky by měly být chráněny před silným větrem, který může způsobit problémy s rozmrazováním. Velkému větru můžete zabránit umístěním keře nebo plotu před jednotku.
Ve svém příspěvku CHOROBY OSTRUŽIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katerina Fletcher.
Dobrý den, v kořenech maliny a ostružiny, které mám v samozavlažovacím květináči na terase, se objevilo velké množství tenkých "červů", kteří vypadají jako nítěnky, jsou bílí a pohybují se do strany. Nenašla jsem na internetu žádnou informaci o tomto parazitu. Je evidentní, že rostliny nerostou,jak by měly, ale mají květy, na listech se objevil na okrajích fialový žír. V minulé sezóně byly rostliny napadeny sviluškou a jsou oslabené a tento rok se objevili tito červi. Je zajímavé, že rostliny jsou v jiných květináčích, které nejsou blízko u sebe. Budu ráda, když mi pomůžete s identifikací. Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Begonie převislá je hybridní kultivar begonie hlíznaté. Převislá část je až 50 cm dlouhá, s krásnými drobnými růžovobílými květy. Tyhle barevné krásky patří mezi typicky balkonové rostliny, ale jejich pěstování není samozřejmě vyloučeno ani kdekoli jinde. Velmi dobře se množí semeny. V truhlíku udělají jejich girlandy obrovskou parádu, jen pozor na přímé sluneční paprsky, které jim nesvědčí. Truhlíky proto orientujte na severní nebo východní stranu domu. Převislé begonie vysazujte vždy do nádob a různých květináčů podle velikosti jednotlivých odrůd. Volte dle možností raději rozměrnější nádoby, aby sazenice měly k dispozici více vody a živin. Jestli máte nádobu světlejší barvy, je pro pěstování begonií vhodnější, neboť světlá barva je prevencí proti přehřátí nádoby na slunci. Převislé begonie jsou o něco žíznivější, proto se jim dobře daří v samozavlažovacích obalech, které mají tu výhodu, že rostliny nemusíte tak často zalévat. Pokud máte mohutnější sazenice či rostliny, je vhodné pořídit si rozměrnější truhlík, který rostliny pak nepřeklopí. Pozor však při chladnějším a vlhkém počasí, neboť rostliny mají tendenci uhnívat, a tak musíte přebytečnou vodu z truhlíků vylívat.
Postup:
Hlízy begonie (pozor – sázejte vždy vypouklou stranou směrem dolů) se sázejí v únoru až březnu na světlé stanoviště s teplotou kolem 20 °C a je třeba je udržovat vlhké. Ven je vysazujeme po polovině května. Jejich krásu podtrhnete v kombinaci s jinými květinami, například s lobelkami modrými a laločnicí přímořskou. Begonie kvetou až do podzimu, pak je můžete rozmnožit řízkováním a semeny. Hlíznaté begonie se kromě toho rozmnožují také dělením hlíz. Hlíza se rozřízne na polovinu tak, aby obě části měly výhonky a kořeny. Řez se zasype uhlím nebo sírou. Hlízy se sázejí tak, aby jejich vrcholek lehce vyčníval nad úroveň půdy. Ke správnému růstu se doporučuje begonie nejdříve předpěstovat. Doporučuje se cibulky namočit na několik hodin do vlažné vody, a až poté začít s jejich výsadbou.
Tipy na pěstování:
Cibulky begonií můžete sázet do truhlíků už v únoru. Ven je však dejte až v druhé polovině května, kdy nehrozí mrazíky.
Substrát udržujte mírně vlhký, škodí jak jeho vyschnutí, tak převlhčení. Měl by být kyprý a humózní s pH okolo 6. Vhodné jsou hotové substráty.
Pravidelně odstraňujte odkvetlé a zavadající části, abyste podpořili další vývin poupat a aby na rostlině nevznikala živná půda pro choroby.
Pravidelně přihnojujte od jara do podzimu jednou za 7 až 14 dní.
Pro zálivku je vhodná měkká odražená voda. Rostlina se nesmí smáčet.
Rostliny můžete nechat venku do prvních mrazíků. Poté odstraňte listové části a hlízy vyjměte. Důkladně je očistěte od zbytků substrátu a dejte je zimovat do bedničky se suchou rašelinou nebo pilinami. Bedničku můžete zakrýt novinami nebo netkanou textilií. Teplota by neměla klesnout pod 2 °C a zároveň by neměla přesáhnout 15 °C, jinak cibulky začnou předčasně klíčit.
Aglaonema k nám byla dovezena z lesů jihovýchodní Asie, kde byla objevena na konci 19. století. Vytváří květy v podobě toulců, ze kterých vznikají červené bobule, které jsou velmi jedovaté. Rostlině vyhovuje takřka jakékoliv umístění, neměla by však být na přímém slunci. Spokojí se s místem v polostínu. Aglaonemě vyhovuje normální pokojová teplota kolem 20 °C, maximum 25 °C. V zimě by neměla teplota při pěstování rostliny klesnout pod 15 °C.
Aglaonema je velice zajímavá rostlina, jejíž dekorativnost spočívá ve velkých a podlouhlých listech na krátké stopce. Podle příruček dobře snáší zatemnění, to však platí pouze o rostlinách se zelenými listy. Rostliny s pestrými žluto-zelenými nebo bílo-zelenými listy vyžadují více osvětlení. Skutečnost, že může pobývat v temné místnosti, je tedy nejspíš jedinou výhodou této pomalu rostoucí rostliny, a proto je řazena k obtížně pěstovatelným rostlinám v pokojích. Je nutné ji pěstovat v nízkém květináči a chránit před průvanem a dýmem (například z cigaret). V zimě by měla být v teple a vlhku. Aglaonema roste pomalu a je nutné ji často hnojit a málo přesazovat. Mladé rostliny prakticky nemají viditelný stonek, u starších rostlin se tvoří krátký stonek, který nese stopy starých listů. Protože jde o teplomilnou rostlinu, neměly by teploty v zimě klesat pod 18 °C. Aglaonema může být v pološeru nebo na světle, ale chraňte ji před přímými slunečními paprsky. Vyžaduje vysokou vlhkost a stálé postřikování.
V létě se objevuje něžné květenství v podobě bílých nebo žlutých toulců. Když květy odkvetou, mohou z nich vzniknout červené bobule, které jsou jedovaté. Výška rostliny je do 60 cm. Roste v trsech, listy jsou eliptické, měkké, řapíkaté s barvou listu panašovanou, světle zelenou, stříbrnou nebo šedou. Některé rostliny mohou mít barvu sytě tmavou s načervenalým panašováním.
Zálivka je od jara do podzimu velmi hojná, v zimě mírná. K zalévání se používá pouze měkká, odstátá voda pokojové teploty, nejlépe teplá. Aglaonema má ráda vlhko, proto v letních parnech rostlinu jednou týdně roste. Vzdušná vlhkost by se měla pohybovat kolem 85 %.
Od března do září 1x za 14 dní přihnojujte speciálními tekutými hnojivy pro pokojové rostliny, které neobsahují vápno. Protože aglaonema roste pomalu, přesazuje se podle potřeby. Mladé rostliny přesazujte každý rok, starší rostliny zhruba každé 2 až 3 roky. Pěstební substrát by měl obsahovat 2 díly drnovky, 1 díl listovky, 1 díl kompostové zeminy a 1 díl písku. Do zeminy je dobré přidat trochu dřevěného uhlí a antuky. Aglaonema dobře roste a také více kvete v úzkém květináči.
