Gekončík noční chov
Gekončík noční je malý ještěr, který pochází původně z Afghánistánu, Pákistánu a Iráku. Dorůstá do velikosti 20–30 cm. Oči mají vertikální zornici a víčka jsou volná. Z nohou „trčí“ pět prstů s drápky. Barva gekončíka je nejčastěji hnědožlutá s tečkami či skvrnkami. Gekončíky chováme nejlépe v páru nebo ve skupině s více samicemi. Samci být pohromadě nemohou, nesnesou se a mohlo by docházet k bojům, při nichž by pravděpodobně slabší sameček uhynul. Také není vhodné je chovat s jinými druhy.
Gekončíkům vyhovuje zejména živá potrava, jako jsou cvrčci, šváby, sarančata a podobně. Vhodní jsou i mouční červi. Denně musí mít k dispozici misku s čerstvou vodou. Co se týká rozmnožování, tak připouštíme pouze dospělá zvířata v dobré kondici. Samička klade nejčastěji dvě vejce do předem připraveného hnízda, které pak zahrabe. Asi po 50 dnech se vylíhnou mláďata velká zhruba 8 cm. Odchováme je odděleně v menších nádobách.
Zdroj: Gekončík noční
Kousnutí od švába
Švábi jsou všežravci, tudíž jedí jak rostliny, tak maso. Jejich kousnutí může způsobit podráždění nebo otoky spojené s infekcí rány. Není naštěstí moc pravděpodobné, že by švábi kousali živé lidi, snad až na výjimku v případech extrémního výskytu, kdy je potravy nedostatek. V naprosté většině případů by švábi člověka nekousli, když by v blízkosti byly jiné zdroje potravy. Při přemnožení, popřípadě úbytku potravy, shánějí i neobvyklé zdroje potravy. V naprosté většině případů je dříve, než stav výskytu přesáhne kritickou hranici, přivolána odborná pomoc a použity profesionální přípravky k jejich vyhubení.
Nejzávažnější případy švábího kousnutí byly zaznamenány na lodích. Bylo zdokumentováno, že došlo k přemnožení populace na palubě a osobám na plavidle pak švábi okousávali kůži a nehty. Někteří námořníci spali dokonce v rukavicích, aby je švábi nekousali.
Nejpravděpodobnějším druhem švába, který by zaútočil na člověka, je šváb americký a šváb australský. Rus domácí také dokáže ve výjimečných případech pokousat člověka.
Pokud se domníváte, že jste objevili doma šváby nebo známky jejich výskytu, kontaktujte co nejdříve specialisty na hubení švábů.
Zdroj: Šváb
V Jižní Americe, která je jeho domovinou, jde o poměrně hojný druh stromového sklípkana, obývajícího spodní pralesní patra, kde velmi hustě zapřádá nízké keříky a nadzemní kořenové systémy stromů. Dobře plave. Jeho obranou je klamavý výstražný postoj, kdy se otočí proti nepříteli zdviženým abdomenem (kterým imituje postavení hlavy) a následně velmi rychle uteče opačným směrem do úkrytu.
Optimální vlhkost v teráriu je 70–80 %, teplota 25–30 °C. Jako substrát se hodí rašelina, hrabanka a podobně. Pavoukovi je rovněž nutno nabídnout větve pro šplhání, výše umístěný úkryt a misku s vodou pro snazší udržení vlhkosti. Nádrž pravidelně roste (pozor však na možný vznik plísní!).
Na rozdíl od většiny ostatních sklípkanů dochází u tohoto druhu ke kanibalismu jen zcela výjimečně, pavouci se obvykle při vzájemném setkání nemají tendenci napadat, naopak se po vybubnování kódu určujícího jejich druhovou příslušnost většinou jen v klidu obejdou. Z tohoto důvodu je možné ve skutečně velkém teráriu pralesního typu a s dostatečným množstvím úkrytů chovat i několik dospělých jedinců (kteří spolu vyrostli) pohromadě. Obecně je ale nejvhodnější chov jednoho kusu v teráriu. Acularia metallica dospívá už okolo dvou let věku a samice se dožívají zhruba 15 let. Nepatří mezi toxicky významné druhy a lze je doporučit i začátečníkům. Dorůstají velikosti 6–7 cm, konzumují všechny bezobratlé živočichy úměrně ke své velikosti (cvrčky, šváby, sarančata).
Zde fotografie tohoto druhu: Avicularia metallica foto.
Zdroj: Pavouk avicularia versicolor
