Sviluška chmelová
Sviluška chmelová je po mšici nejobávanějším škůdcem chmele, ale i skleníkových okurek. Je teplomilná a škodí hlavně v letních měsících, kdy sáním rostliny zeslabuje, silně napadené listy, na jejichž spodní straně je viditelná pavučinka, postupně ztrácejí chlorofyl, světlají a později usychají a při silném výskytu dochází k opadávání listů. Sviluška brzdí růst, snižuje plodnost, napadené chmelové hlávky mají nižší obsah pivovarsky účinných látek. U okurek jsou často příznaky zaměňovány za napadení plísní okurkovou, což je ale u skleníkových okurek (salátovek) méně pravděpodobné. Téměř vždy se tedy jedná o napadení sviluškou chmelovou. Samičky jsou oranžové, ostatní pohybliví jedinci žlutozelení, se dvěma tmavými skvrnkami na bocích těla. Dospělé samičky měří 0,4–0,5 mm a kladou průsvitná až bělavá kulatá vajíčka o průměru 0,1 mm. Samečci jsou štíhlejší a kratší než samičky.
Foto svilušky chmelové
Zde jsou vidět fotografie, na kterých je vidět sviluška chmelová.
Sviluška smrková
Postihuje především okrasné formy smrků, ale často i ostatní jehličnany. Chemický postřik je asi nejúčinnější metodou, jak se těchto svilušek zbavit. Jedná se o přibližně 0,3 mm drobný hmyz zbarvený dočervena až dohněda, přičemž samičky jsou spíše červené. Samičky kladou vajíčka do kůry větví stromů. Z těch se na jaře líhnou larvy a během několika vývojových stadií se vyvíjejí až po dospělce. Všechna pohyblivá vývojová stadia škodí.
Foto svilušky smrkové
Zde jsou vidět fotografie, na kterých je vidět sviluška smrková.
Zdroj: článek Sviluška
Poradna
V naší poradně s názvem OCHRANA PROTI SVILUŠCE SVILUŠKA STOP se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kylsánová.
Kdy můžu začít sklizeň? Po postřiku, Sviluška stop,ve skleníku,okurky a rajčata.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Přípravek Sviluška Stop obsahuje chemický postřik Nissorun 10 WP. Nissorun 10 WP při použití na rajčata a okurky ve skleníku má stanovenou ochrannou lhůtu v trvání tří dnů. To znamená, že můžete sklízet již čtvrtý den po aplikaci postřiku. Sklizené plody je třeba nechat odmočit ve vodě a dobře omýt.
Zdroj: příběh Sviluška u lidí
Sviluška ovocná
Sviluška ovocná patří mezi nejznámější zástupce tohoto rodu. Samičky svilušky ovocné jsou oválné, červené, 0,5–0,6 mm dlouhé. Larvy a nymfy jsou menší a méně výrazně vybarvené. Zimní vajíčka jsou sytě červená, cibulkovitá a 0,1–0,12 mm velká. Letní vajíčka jsou kulatá, žlutozelená až načervenalá. Přezimují zimní vajíčka, která kladou samičky od počátku září do okolí bazálních oček a k patě réví nebo do prasklin kůry stromu. Ze zimních vajíček se koncem dubna líhnou larvy, které osídlují rašící očka a mladé letorosty a dále se zde vyvíjejí. V průběhu vegetace saje škůdce především na spodní straně listů. Sviluška ovocná nespřádá charakteristické pavučinky. Napadené listy dostávají šedavý vzhled, zvlňují se a opadávají. Na silně napadených stromech často ovoce ani nedozraje.
Foto svilušky ovocné
Zde jsou vidět fotografie, na kterých je vidět sviluška ovocná.
Zdroj: článek Sviluška
Příběh
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Léčení prašiviny u králíků
