Salsa verde pochází z Piomentu a dnes ji zná nejen celá Itálie. Někdy se jí také říká studená bylinková omáčka, ale není to omáčka v pravém slova smyslu, poslouží vám spíš jako dip či marináda. Je plná chutí, které získá z bylinek, olivového oleje, ančoviček a plodů kaparovníku, a využívá se k různým druhům upraveného masa, k pokrmům z ryb, vajec, sýrů, zeleniny, brambor, někdy se používá také do těstovin a salátů. Její příprava zabere jen pár minut a není to nic náročného.
Sýrová salsa verde je vhodná k dochucení mas, ale i těstovin nebo polévek.
Utřete česnek s troškou soli, nasekejte najemno bylinky, přidejte ořechy a smíchejte v misce, pak přisypte nastrouhaný sýr a nakonec přilijte olivový olej.
Zdroj: článek Salsa verde
V naší poradně s názvem PASTINÁKOVÁ NAŤ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Zajímalo by mě, jak je to s tou pastinákovou natí. V nějakém článku jsem našla, že ji pán kompostuje, protože je mírně jedovatá. Může se tedy dávat do pokrmů, třeba i za syrova, nebo ne??? Smí se nať pastináku používat běžně jako petrželová nať? Nikde v článcích jsem zmínku o použití nati nenašla, tedy ani upozornění, že by jedovatá byla...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Nať pstyňáku je možné použít jako nať petržele, takže i za syrova. Nať pastyňáku není tak aromatická jako je nať petrželová. Žádná jedovatost není známa.
Zdroj: příběh Pastináková nať
Jak jsem již uvedla, bylinková omáčka salsa verde, někdy také nazývaná zelená omáčka, má velice jednoduchý recept. K její přípravě budete potřebovat tyto ingredience:
Pro dochucení:
Možno přidat dle vlastní chuti a fantazie některou z těchto surovin:
Dávku surovin nemusíte 100% dodržovat, řiďte se především vlastními chuťovými buňkami. Ingredience očistěte, poté je buď najemno nasekejte, nebo pokrájejte a pak rozmačkejte v hmoždíři, či rozsekejte pomoci kuchyňského robotu, ale pozor, abyste to nepřehnali, konzistence musí být hladká, ale ne kašovitá. Vždy začněte nejprve mixovat základní suroviny jako petržel, bylinky, olivový olej, česnek a citronovou šťáva či ocet, kapary a ančovičky, teprve poté dochucujte. Hotovou salsu verde nechte před použitím několik hodin rozležet v ledničce. Pokud ji nespotřebujete, zalijte ji olejem a můžete ji nějakou dobu skladovat v ledničce v uzavřené nádobě.
Zdroj: článek Salsa verde
Topinambury dorůstají do úctyhodné dvoumetrové výšky a jejich květy i listy se velmi podobají slunečnici. Semena dozrávají jen v klimaticky teplejších oblastech, proto se v našich podmínkách množí výhradně vegetativně, a to z hlíz. Topinambur je odolný proti mrazu i suchu, ale přece jen je více náročný na vláhu než brambory. Topinambury mají obdobné složení jako brambory. Obsahují bílkoviny, necelé procento tuku, šestnáct procent inulinu, minerálie železo a křemík a o trochu méně draslíku. Právě pro vysoký obsah inulinu místo škrobnatých látek jsou vhodnou zeleninou pro diabetiky. Chuť hlíz je velmi jemná i za syrova, nastrouhané nebo nakrájené na plátky se přidávají do salátů, vaří se jako příloha, mohou se opékat nebo jimi lze nahradit v polévkách brambory. Vaří se krátce s kapkou citronové šťávy nebo octa, aby hlízy nemodraly, ale zůstaly pěkně bílé. Ale pozor, vařte opravdu jen krátce, protože hlízy jsou velmi brzo měkké.
V hlízách topinamburu je obsažen kvalitní olej, vláknina, aminokyseliny, vitamín C a další vitamíny, draslík a především inulin. Ten je vhodný nejen pro diabetiky, ale i pro všechny ostatní, neboť snižuje hladinu cukru v krvi a ničí volné radikály. Jsou skvělou dietní potravinou napomáhající redukci nadváhy, i potravinou vhodnou pro osoby v rekonvalescenci a pro osoby starší. Zlepšují nejen činnost trávicí soustavy, ale i jater a ledvin, podporují látkovou výměnu obecně, také působí antirevmaticky a proti astmatu. Jsou vhodné pro těhotné ženy, neboť jejich požívání zmírňuje těhotenské křeče i nevolnosti a působí proti potratu. Pozitivně působí na snižování hladiny cholesterolu v krvi, mají i detoxikační a antistresové účinky.
Topinambury lze připravovat na spoustu způsobů, je možné je konzumovat jak za syrova, tak je tepelně upravovat. Jejich chuť je mírně nasládlá s jemně oříškovým nádechem. Hlízy topinambur ze všeho nejdříve očistíme kartáčkem. Konzumovat je můžeme vcelku, nakrájené na plátky nebo na kostičky, lze je i strouhat na struhadle. Můžete je smíchat s další zeleninou nebo je vařit, dusit, zapékat nebo smažit. Za syrova v salátech nahradí ředkvičku, mají obdobnou chuť, a za tepla je lze užít všude tam, kdy bychom použili jako přílohu k jídlu brambory. Z topinamburů si můžete připravit v odšťavňovači i čerstvou šťávu, pro vylepšení chuti ji doplňte třeba o šťávu z čerstvých mrkví.
Zdroj: článek Židovské brambory topinambury
Sýrová omáčka se šunkou a nivou je určena pro milovníky uzenin a pro ty, kdo neřeší kalorie.
Ingredience: 1 střední cibule, 1 hrst listového špenátu, 100 g šunky, 1 smetana na vaření, mléko, 250 g nivy, 1 obdélník taveného sýru, sůl, pepř, muškátový oříšek, česnek, 1 lžíce másla, 3 stroužky česneku
Postup: Najemno nakrájenou cibuli orestujeme na másle. Přidáme šunku pokrájenou na nudličky, opepříme a chvíli restujeme. Přidáme špenát s nasekaným česnekem. Asi po 5 minutách přilijeme smetanu s trochou mléka. Přidáme tavený sýr s nivou a muškátový oříšek a necháme cca 10 minut povařit. Případně nakonec dochutíme solí dle chuti. Podáváme s těstovinami. Povrch můžeme posypat nakrájenou jarní cibulkou.
A jaké jsou vaše recepty na sýrovou omáčku s nivou. Podělte se o ně v diskusi s dalšími čtenáři tohoto článku.
Zdroj: článek Sýrová omáčka s Nivou
Ingredience: 2 lilky nakrájené na 1cm plátky, 5 polévkových lžic olivového oleje, 2 červené cibule jemně nakrájené, 4 stroužky nakrájeného česneku, 2 červené papriky (nebo 1 červená a 1 žlutá) nakrájené na plátky, 1 nakrájený fenykl, 3 velké cukety nakrájené na 1cm kolečka, 4 rajčata nebo plechovka rajčat, 2 čajové lžičky provensálského koření
Salsa: malá hrstka složená z bazalky, petrželové natě, koriandru a máty, 1 stroužek česneku, 1 lžička kapary, 4–5 lžic olivového oleje, šťáva z ½ citrónu
Postup: Předehřejte gril na vysokou teplotu. Umístěte lilek na plech a potřete jej jednou lžící oleje. Grilujte po dobu 10–12 minut, až zlatavě zhnědne. Otočte a opakujte postup. Ve velké pánvi rozehřejte zbývající olej na středním plameni. Přidejte cibuli a vařte 5 minut. Přidejte česnek a vařte po dobu několika minut, poté přidejte papriky, fenykl a cukety a vařte 5–8 minut, dokud nezačnou měknout. Nožem nařízněte spodní část každého rajčete. Dejte je do mísy, přikryjte vroucí vodou a nechte minutu spařit. Odstraňte slupku. Nakrájejte rajčata na poloviny a odstraňte semínka lžící. Nakrájená rajčata přidejte do pánve spolu s lilkem a provensálským kořením. Zmírněte teplotu a zakryjte pánev těsným víkem a duste při mírné teplotě 20 minut. Dochuťte dle chuti použitím salsy, veškeré ingredience na salsu rozmělněte ve hmoždíři.
Zdroj: článek Recepty na ratatouille
Gaucamole je tradiční mexická omáčka nebo salsa z avokáda. Guacamole se většinou jí spolu s mexickými nachos nebo tvrdými tortillami.
Ingredience: 2 zralá avokáda, 2 větší tvrdší rajčata, ½ cibule, česnek, citron, sůl, koriandr
Technologický postup: Zralé avokádo oloupeme, vyjmeme pecku a rozmačkáme vidličkou na kaši. Cibuli a rajčata nakrájíme na malé kousky a přimícháme k avokádu. Dochutíme prolisovaným česnekem, solí a citronovou šťávou. Pokud máme čerstvý koriandr, můžeme přidat.
Zdroj: článek Avokádová pomazánka
Mrkev zřejmě patří mezi nejstarší zeleninu v Evropě, Římané ji dokonce nazývali královnou. Představuje totiž jakousi zásobárnu cenných bio látek. K těm nejvíce ceněným náleží určitě beta-karoten, který je startérem životně důležitého vitamínu A. Zázračná mrkev má také nezvykle vysoký obsah selenu, který je nejdůležitějším stopovým prvkem v imunitním systému, dále obsahuje vitamíny řady D, E a K, éterické oleje, vlákninu, sacharidy v podobě lehce stravitelné glukózy, lecitin, draslík, vápník, železo, měď, fosfor, jód a kobalt.
Překvapivě je pro naše tělo důležitější mrkev vařená (dušená) než syrová. Z vařené mrkve totiž tělo lépe vstřebá všechny látky, protože syrová má tuhé buněčné stěny, které se vařením naruší. Před použitím je dobré mrkev oškrábat a odkrojit vrchní část, která může obsahovat jedovaté látky z postřiků. Slupku nemusíte jen škrábat, můžete ji i celou oloupat. Slupka se snadněji stáhne, když mrkev přelijete horkou vodou. Mrkev nikdy nekrájejte a nestrouhejte dlouho dopředu, ale až těsně před samotným použitím. Vždy ji vařte a duste pouze v malém množství vody a vždy zakrytou. Aby se beta-karoten dobře přeměnil ve vitamín A, přidávejte do mrkve kapku oleje. Mladou a křehkou zelenou nať nevyhazujte, pokud je z vaší zahrádky nebo z biofarmy, můžete ji bez obav použít jako bylinku do jídla.
Zdroj: článek Dušená mrkev
Z látek, které jsou v řepě hojně zastoupené, můžeme jmenovat například sodík, draslík a vápník. Neméně důležitý je obsah barviv, která zpevňují naše cévy. Z vitamínů převažuje vitamín C a vitamíny B. Díky obsahu většího množství betainu působí kladně na náš cévní systém, zpevňuje kůži a podporuje funkci jater. Způsobuje lepší náladu díky látce zvané GABA (kyselina gama-aminomáselná). Podporuje tvorbu červených krvinek. Neutralizuje jedovaté látky, které se nacházejí v našem těle. Působí preventivně proti rakovině. Nemusíte používat pouze bulvy, zkuste do salátů i mladé listy řepy. Listy jsou totiž plné vitamínů a beta-karotenu. Nemusíte je dávat pouze do salátů, ale je možné je upravit také jako špenát nebo jako náplň do francouzského koláče.
Vařená řepa je stejně výživná jako syrová. Zavařovaná červená řepa je hůře stravitelná a nemá již takovou hodnotu jako řepa vařená či syrová.
Zdroj: článek Recepty s červenou řepou
Ingredience: 1 syrová červená řepa, 3 stroužky česneku, 1 bílý jogurt, sůl, pepř
Postup: Syrovou řepu najemno nastrouháme, přidáme utřený česnek, 1 bílý jogurt bez ochucení, sůl a pepř. Ihned podáváme.
Zdroj: článek Recepty s červenou řepou
Vepřová líčka jsou maso z lícní části hlavy prasete a vyznačují se vysokým obsahem kolagenu, díky kterému jsou po správné úpravě mimořádně šťavnatá a měkká.
Na rozdíl od běžných libových částí nejsou vepřová líčka vhodná pro rychlou přípravu. Vyžadují delší čas a nižší teplotu, aby se kolagen postupně přeměnil na želatinu. Právě tato vlastnost způsobuje, že maso po dlouhém tažení doslova měkne a omáčka získává přirozenou plnost bez nutnosti velkého zahušťování.
Nejčastějším důvodem tuhosti je příliš krátká doba přípravy nebo vysoká teplota, při které se kolagen nestihne správně rozpustit.
Kolagen se nezačne měnit na želatinu okamžitě. Pokud maso rychle opečete nebo dusíte krátce, zůstane tuhé a suché. Řešením je vrátit líčka zpět do tekutiny, snížit teplotu a pokračovat v pomalém vaření. V praxi často platí, že líčka nejsou převařená, ale naopak nedovařená.
Doba přípravy vepřových líček se pohybuje obvykle mezi 2 až 6 hodinami podle zvoleného postupu a teploty.
Při dušení nebo pečení kolem 140–150 °C počítejte minimálně se dvěma až třemi hodinami. Při velmi pomalém tažení v troubě kolem 120 °C může příprava trvat i šest až osm hodin. Výhodou je, že maso se nepřipaluje a výsledek je extrémně jemný.
Ideální teplota pro přípravu vepřových líček je nízká až střední, nejčastěji mezi 120–150 °C.
Při této teplotě má kolagen dostatek času se přeměnit na želatinu. Vyšší teploty sice zkrátí dobu přípravy, ale zvyšují riziko, že maso zůstane tuhé. Vepřová líčka patří mezi typická jídla, kde čas pracuje ve váš prospěch.
Marinování není nutné, ale může výrazně zlepšit chuť a strukturu masa.
V praxi se velmi osvědčilo alespoň jednoduché nasolení den předem. Sůl pronikne do masa a pomůže mu udržet šťavnatost. U výraznějších receptů, například na víně nebo pivu, se často marinuje přímo během dlouhého tažení, takže samostatná marináda není nutná.
Líčka by měla být při přípravě alespoň zčásti ponořená v tekutině, ideálně do dvou třetin své výšky.
Tekutina je zásadní pro správnou přeměnu kolagenu. Bez ní se maso spíše peče než táhne a výsledek je horší. Použít lze vývar, víno, pivo nebo jejich kombinaci. Tekutina se během vaření redukuje a vytváří základ omáčky.
Ano, vepřová líčka jsou ideální jídlo na přípravu den dopředu.
Po&
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Vepřová líčka – kompletní průvodce přípravou, chybami a recepty
Ingredience: 50 g másla, 1/8 l smetany, citron, 150 g taveného sýra, 1 lžíce hladké mouky, pepř, sůl
Postup: Na pánvi rozpustíme asi 50 g másla, přidáme trochu mouky a necháme zpěnit, přidáme 1/8 l smetany, sůl, pepř, několik kapek citronové šťávy a tavený sýr (například Veselá kráva) a za stálého míchání zahříváme, ale nevaříme. Čekáme, až se všechen sýr v omáčce rozpustí, ta musí být hladká a hustá, ale ne kašovitá. Takto připravená omáčka se hodí k masům, rybám a zelenině.
A jaké sýrové omáčky máte ve svém repertoáru vy? Pochlubte se s nimi.
Zdroj: článek Sýrová omáčka z taveného sýra
Ingredience: 1 lžíce másla, 100 g taveného sýra, provensálské koření, 1 dl mléka, 50 g dětské šunky
Postup: Šunku nakrájíme najemno. V kastrůlku rozehřejeme máslo, vsypeme salám a lehce jej osmažíme. Přidáme tavený sýr, mléko a za stálého míchání necháme sýr rozpustit. Tavenou sýrovou omáčku podáváme s těstovinami.
Zdroj: článek Sýrová omáčka z taveného sýra
Ingredience: 250 g tortellini, 200 g zakysané smetany, 100 g taveného sýra, 100 g nivy, 1 jarní cibulka, 1 lžička másla
Postup: Tortellini uvaříme podle návodu uvedeného na obalu. Na másle orestujeme na kousky pokrájenou jarní cibulku, přidáme tavený sýr, nivu, zakysanou smetanu a opékáme tak dlouho, dokud se sýr nerozpustí. Na talíř nasypeme tortellini a polijeme je sýrovou omáčkou.
Zdroj: článek Sýrová omáčka z taveného sýra
Smetanová omáčka z nivy je vhodná jak na těstoviny, tak i na maso připravené na grilu.
Ingredience: 1 30% smetana, 10 dkg nivy, půl čajové lžičky bazalky, cca 1 cm silný plátek másla
Postup: Do kastrolku vlijeme smetanu, kterou zasypeme nahrubo nastrouhanou nivou, a přidáme bazalku. Za stálého míchání necháme směs zhoustnout, dochutíme a je hotovo. Solíme až naposledy (nebo vůbec), protože niva je dost slaná!
Zdroj: článek Sýrová omáčka s Nivou
Tento recept je jeden z fitness receptů.
Ingredience: 2 pórky, 100 g nivy, 100 g mozzarelly, 200 g žampionů, 1 cibule, česnek dle chuti, oregano, bazalka, sůl (se solí opatrně, niva je slaná sama o sobě) pepř, koření dle potřeby, olivový olej, 1 dl mléka
Postup: Na vodě či olivovém oleji necháme osmahnout cibulku a pórek, přidáme nadrobno nakrájené omyté žampiony, nivu a mozzarellu a necháme sýry rozpustit. Vše poté zalijeme mlékem a necháme povařit. Můžeme k zahuštění použít bramborový škrob. K ochucení použijeme koření dle své chuti, případně česnek. Hotovou omáčkou pak přelijeme těstoviny.
Zdroj: článek Sýrová omáčka s Nivou
Pokud nevíte, jaký typ dýně máte doma, nevadí – základní kuchyňské rozhodnutí můžete udělat i bez přesné identifikace.
Důležité je dýni rozkrojit, ochutnat syrovou dužinu a zkontrolovat její strukturu. Pevná, mírně nasládlá dužina se hodí na pečení nebo polévku, vodnatější spíš na rozmixování do pyré. Typ dýně je méně důležitý než její stav.
Ne, dýni není nutné vždy loupat a u některých typů je to dokonce chyba.
Například hokkaido má slupku, která při vaření změkne a chuťově neruší. Loupání má smysl u dýní s velmi tvrdou nebo vláknitou slupkou. Pokud si nejste jistí, zkuste malý kousek – kuchyně vám napoví víc než návod.
Nejčastějším důvodem je, že dýně nebyla ochucena už během vaření.
Dýně potřebuje sůl, tuk a kontrast. Pokud ji jen uvaříte ve vodě a až pak dochucujete, chuť zůstane plochá. Správný postup je dýni nejprve opéct nebo osolit hned na začátku, aby se chuť rozvinula.
Dýně se dá výborně připravit nasladko i naslano, záleží na její přirozené chuti.
Sladší dýně se hodí na pečení, kaše nebo dezerty, méně výrazné typy fungují lépe v polévkách a slaných jídlech. Zkušený kuchař se vždy rozhoduje podle ochutnání, ne podle názvu receptu.
Dýni byste neměli vařit, pokud zapáchá, je měkká už syrová nebo má šedou dužinu.
Taková dýně už chuťově ani zdravotně nestojí za záchranu. Vařením se špatný základ neopraví. V tomto případě je lepší ji vyhodit než zkazit celé jídlo.
Pokud máte dýně nadbytek, nejlepší řešení je připravit pyré a zamrazit ho.
Pyré zabere méně místa, dobře se porcujete a dá se později použít do polévek, omáček i pečení. Celé kusy dýně se skladují hůř a rychleji ztrácejí kvalitu.
Rozkrojená dýně vydrží v lednici obvykle 3 až 5 dní.
Musí být zabalená, ideálně bez semínek a vláken. Pokud začne zapáchat nebo měknout, je lepší ji už nepoužívat. Čím dřív ji zpracujete, tím lepší chuť získáte.
Ano, dýně je velmi vhodná pro děti, pokud je správně připravená.
Nejlépe funguje jemná polévka nebo pyré bez výrazného koření. Dýně je přirozeně sladká a děti ji často přijmou lépe než jinou zeleninu.
Rozpadání dýně závisí na typu, stáří a způsobu tepelné úpravy.
Mladší a pevnější dýně drží tvar při pečení, přezrálé nebo vodnaté se rozpadnou. Pokud chcete strukturu, volte pečení n
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Co s dýní: praktický kuchařský průvodce, když ji máte doma a nechcete