Zajímáte se o téma SÝROVÉ TYČINKY? Tak právě pro vás je určen tento článek. Slané tyčky představují druh slaného pečiva. Slané pečivo připravené doma potěší každou návštěvu. Ať už je sýrové, bezlepkové, či tvarohové, úspěch máte vždy zaručený. Při posezení s přáteli u sklenky vína vám právě toto pečivo přijde nejvíce vhod. V tomto článku najdete jednak informace o sýrových tyčinkách, jednak několik receptů na jejich přípravu.
Slané pečivo – sýrovétyčinky
České ručičky jsou velmi šikovné, a když se přidá mlsný jazýček, máme tu sýrovétyčinky. Výrobou sýrových tyčinek u nás proslula firma Havlík. Založena byla v roce 1994 a již od počátku se zaměřovala a stále zaměřuje na potravinářskou výrobu, a to výhradně na obor pekařství a výrobu trvanlivých tyčinek. Zpočátku se jednalo o malovýrobu zahrnující stovky kilogramů produktů měsíčně. Postupem času firma vyvinula originální recepturu na trvanlivé tyčinky se sýrem, které se díky své jedinečné chuti a vysoké kvalitě staly vyhledávanou pochoutkou. Bez sýrových tyčinek se dnes neobejdou jak návštěvníci, tak provozovatelé restaurací, barů, hospod, kaváren a vináren.
V současné době firma vyrábí 8 druhů tyčinek: ORIGINÁLNÍ TYČINKY (se sýrem a solí), GRAHAM, ČESNEK, KMÍN, MÁK, PIKANT, KORNSPITZ a DĚTSKÉ TYČINKY.
Společnost Havlík je od roku 2004 držitelem certifikátu managementu jakosti ISO 9001. Společnost nabízí svým zákazníkům prvotřídní produkty, při jejichž výrobě používá nejmodernější technologie a výhradně kvalitní lokální suroviny. V roce 2006 získaly tyčinky Havlík národní značku kvality KLASA. Později obdržely také značky kvality Regionální potravina, Český výrobek a Delikatesa. To vše svědčí o vysoké kvalitě sýrového pečiva.
V souladu s dlouhodobým plánem rozvoje společnosti zakoupila firma Havlík v roce 2009 areál bývalých pekáren PENAM a ten přestavěla na nový provoz specializovaný na výrobu trvanlivého pečiva. Za mnoho milionů korun českých bylo pořízeno nové technologické zázemí a 5. listopadu 2012 se slavnostně otevřela nová provozovna v Bruntále, jež splňuje nejpřísnější hygienické podmínky potravinářské výroby. Tento krok umožnil firmě výrazně zvýšit kapacitu výroby. Nyní bez problému uspokojí stále se zvyšující poptávku po sýrových tyčinkách Havlík na území České republiky i na exportních trzích.
Toto byly informace týkající se komerčně vyráběných sýrových tyčinek. Pokud doma rádi pečete nejrůznější preclíky, tyčinky či jiné slané pochoutky, můžete se inspirovat recepty uvedenými níže.
V naší poradně s názvem RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana Boxanová.
Dobrý den,
Mohu se zeptat jak se pozná samec a samice rakytníku? Jaký je rozdíl? Děkuji Boxanová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Když se rostliny rakytníku pěstují ze semen, je vlastně nemožné rozeznat, zda jsou samčí nebo samičí po dobu 3-4 let po vysetí, dokud se jim nevytvoří poupata. Z tohoto důvodu se rostliny rakytníku obvykle množí z řízků nebo pomocí výhonků z mateřských rostlin spíše než ze semen. Řízky jsou vždy stejného pohlaví jako rostlina, ze které jsou odebrány.
Samec vytváří nahnědlé květy, které produkují větrem distribuovaný pyl. Samčí květy mají okvětí složené ze 2 volných blanitých kališních lístků, obsahují 4 tyčinky a jsou uspořádány v drobných hlávkách. Oproti tomu samičí květy mají kalich trubkovitý, zakončený 2 laloky, obsahují jediný jednopouzdrý semeník a jsou uspořádány v drobných hroznech.
Ingredience dle potřeby: máslo na vymazání, polohrubá mouka na vysypání.
Postup: Listové těsto vyválíme na ploše předem vysypané polohrubou moukou na nepříliš tenký plát. Plát nakrájíme na pásky o velikosti 8 cm x 1,5 cm. Než tyčinky od sebe oddělíme, pomažeme je vajíčkem a posypeme různými semínky: celý kmín, sezamové semínko, lněné semínko, slunečnicové semínko. Nejlepší a nejchutnější je posypat listové tyčinky sýrem. Připravené tyčinky dáme na plech vymazaný slunečnicovým olejem (může být i máslem) a pečeme je při teplotě 160 °C asi 10–15 minut. Až získají zlatavou barvu, vytáhneme je z trouby. Před podáváním necháme tyčinky vychladnout.
Ingredience: 400 g hladké mouky, 150 g másla, 150 g oblíbeného sýra (výborný je čedar), 1 větší vejce, 120 ml mléka, 1 lžička soli, 2 lžičky sušeného droždí, 1 lžička cukru.
Postup: Suroviny zamícháme a necháme vykynout v domácí pekárně. Jestliže pekárnu nemáme, nevadí: těsto si připravíme ručně. Vykynuté těsto vyválíme na silnější plát, z něhož vykrajujeme pásky. Můžeme použít zubaté rádýlko, aby byly tyčinky hezčí. Nakrájené tyčinky necháme zase kynout, tentokrát už na plechu, který jsme si vyložili pečicím papírem. Těsně před vložením do trouby tyčinky potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme tím, co máme rádi: hrubou solí, kmínem, mákem, paprikou a podobně. Pečeme v troubě předehřáté na 200 °C dozlatova (přibližně 20–30 minut).
Ingredience: 250 g hladké mouky, 200 g másla, 200 g strouhaného sýra, 1 lžička soli, 1/2 lžičky prášku do pečiva, 50 ml mléka, 1 vejce, 50 g strouhaného sýra.
Postup: Troubu si předehřejeme na 200 °C a plech vyložíme pečicím papírem. Mouku smícháme s máslem a solí, poté přimícháme sýr (200 g) a mléko. Těsto vyválíme na plát silný asi 5 mm. Z těsta krájíme tyčinky, jež potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme 50 g sýru. Podle chuti můžeme ještě posolit. Tyčinky dáme na plech a pečeme dozlatova (12–15 minut).
Ingredience: 300 g hladké mouky, 1/2 lžičky prášku do pečiva, 100 g nivy, 120 g másla, 2 vejce, 4 lžíce mléka, sůl, kmín, vejce na potření.
Postup: Na vál prosejeme mouku s kypřicím práškem, osolíme a promícháme s nastrouhanou nivou. Přidáme rozmačkaný tuk a vejce. Z těchto surovin rychle vypracujeme těsto, jež necháme v chladnu ztuhnout. Poté těsto vyválíme na plát ve tvaru obdélníka silný asi 3–5 mm. Ten následně rozkrájíme na pruhy široké asi 8 cm a z nich podle pravítka odkrajujeme proužky asi 3/4 cm široké. Před krájením těsto potřeme vejcem a posypeme kmínem a solí. Proužky pečeme v dobře vyhřáté troubě. Po upečení je necháme na plechu vychladnout, protože teplé jsou velmi křehké.
Ingredience: 100 ml vody, 2 lžíce oleje, 1 lžička cukru, 1/2 lžičky soli, 30 g strouhaného sýra, 200 g hladké mouky, 20 g droždí, sezamové semínko.
Postup: Suroviny dáme do pekárny (nejprve tekuté, pak sypké) a necháme vypracovat těsto (bez kynutí). Těsto necháme 15 minut odpočinout, poté ho rozválíme do obdélníku a posypeme sezamem, který jemně zaválíme do těsta. Těsto nakrájíme nožem na cca 1 cm široké proužky. Každý proužek zakroutíme a položíme na plech. Všechny proužky pak necháme chvíli kynout. Pečeme ve vyhřáté troubě dočervena.
Technologický postup: Listové těsto vyválíme na ploše předem vysypané polohrubou moukou. Těsto neděláme moc tenké, jinak by se nenafouklo. Po vyválení nakrájíme těsto na pásky o délce asi 8 cm a šířce 1,5 cm. Než rozděláme tyčinky od sebe, pomažeme je vajíčkem a posypeme různými semínky (celý kmín, sezamová semínka, lněná semínka, slunečnicová semínka). Ale nejlepší a nejchutnější je posypat listové tyčinky sýrem či nivou. Tyčinky z listového těsta dáme na předem vymazaný plech. Pečeme při teplotě 160 °C asi 10–15 minut. Jednoduše vytáhneme, až tyčinky budou nazlátlé. Před podáváním necháme chvíli vychladnout.
Slávky žijí na celém světě na mořských březích a v ústí řek, jednotlivé druhy jsou obvykle specifikované pro určitou oblast. Nejznámějším druhem je slávka jedlá. Slávka jedlá (Mytilus edulis) je středně velký jedlý mořský mlž z čeledi slávkovitých. Slávky jedlé se nacházejí na severoatlantickém pobřeží Severní Ameriky, Evropy a v dalších mírných i polárních vodách po celém světě. Žijí v příbřežních oblastech na skalách a dalších pevných podkladech přichyceny byssovými vlákny, které jsou vylučovány byssovými žlázami umístěnými ve spodní části slávek. Jedná se o hladké mušle s jemnými soustřednými rýhami v linii růstu. Barva mušle je purpurová, modrá nebo někdy až hnědá. Může být dlouhá až 12 cm. Slávky jedlé jsou kořistí hvězdic, například Asterias vulgaris. Malé slávky jsou také požírány plži Nucella lapillus.
Slávky jedlé neboli mušle jsou mořští mlži, jejichž maso se pojídá buď syrové, nebo částečně i tepelně upravované. Výlov slávek začíná v srpnu a končí v březnu. Lastury slávek mají klínovitě oválný tvar, na povrchu jsou tmavé do fialova a uvnitř perleťově bílé, lesklé. Dospělé, tedy k požívání nejvhodnější, jsou tehdy, když délka lastur měří 55 mm. Kratší se vyřazují, protože nemají tržní hodnotu. S přijímáním potravy a vdechováním vody se dostává do slávek také písek a mořský kal. Obojí se z nich musí odstranit, a proto se před dopravou do vnitrozemí alespoň na 24 hodin slávky ponoří do čisté mořské vody, aby se vyčistily. Jestliže se se slávkami po výlovu dobře a šetrně zachází, vydrží v zimě až 6 dnů po výlovu naživu. Nesmí však před touto dobou nebo během ní přijít do styku se sladkou vodou. Nesnášejí také velké teplo ani mráz. Jen pevně uzavřené, to znamená živé a čerstvé slávky, mají maso vhodné k pojídání. U pootevřených slávek je maso v rozkladu, čímž se stává prudce jedovatým. Podezřelé jsou také slávky s tenkými průsvitnými lasturami, které nejsou na povrchu stejnoměrně zabarvené, anebo slávky, které nasládle páchnou. Maso slávek se jí buď syrové, nebo různě připravované a je dost výživné, avšak hůř stravitelné než maso ústřic.
Někdy jsou slávky zaměňovány s ústřicemi. Ústřice (Ostrea) je rod z čeledi ústřicovitých (Ostreidae). Nejznámějším druhem je ústřice jedlá (Ostrea edulis). Ústřice jsou mořští mlži s lamelózními nebo sklípkovitými lasturami bez vláknité (sloupkovité) vrstvy, s nestejnými miskami a vnitřním vazem a bez zubů v zámku. Ústřice má nepravidelné chlopně, z nichž levá je větší, prohloubená a připevněná k podkladu, kdežto pravá je plošší; vrchol levé misky (chlopně) přečnívá a je zatočen buď vpřed, nebo dozadu. Některé druhy jsou obojetné
Většina z nás si pod názvem „francouzské brambory“ představí zapečené brambory se salámem, vajíčkem, sýrem a případně i cibulí. Proč zrovna název francouzské brambory? To asi nikdo neví. Receptů na francouzské brambory je mnoho a každá domácnost si je obměňuje o ingredience, které má ráda.
Zapečené brambory jsou vrstvený pokrm připravený v jedné nádobě. Základ tvoří brambory, uzenina, cibule, zelenina, vejce, sůl, pepř. Navzdory některým předpisům, které uvádějí brambory vařené, je praktičtější použít brambory syrové. Vařené brambory se jednak musí připravit dopředu a nechat vychladnout, a to zabírá čas. A také máme k dispozici jen určité množství brambor, takže jich někdy může být málo. Syrové brambory můžeme oloupat další a dle potřeby přidat. Na výsledné chuti se nic nemění, jestliže použijete brambory vařené nebo syrové. Mění se pouze doba přípravy, která se u syrových brambor prodlužuje. Zapečené brambory jsou již domestikovaným pokrmem.
Francouzské brambory, nebo zapečené brambory? V podstatě jde o jeden pokrm, který je nazýván dvěma názvy. Záleží jen na nás, jak je připravíme, někdo se salámem, druhý se zeleninou. Podstatné je, že se vždy jako hlavní ingredience použijí brambory a něco...
Na těstíčko si připravte 3 vejce, 3 lžíce polohrubé mouky, 1 lžíci mléka, 2 lžíce olivového oleje, 1 lžičku drceného rozmarýnu, sůl a pepř dle chuti. To vše umíchejte v hladké těstíčko. Do něho pak namáčejte porce candáta (raději menších rozměrů). Na rozpáleném oleji smažte dozlatova. Po vyndání z pánve rybu zlehka osušte papírovým ubrouskem. Jako přílohu podávejte vařené brambory nebo brambory pečené na sucho v troubě. I k nim můžete přidat snítku rozmarýnu. Nakonec ozdobte rybu plátkem citrónu.
Kuře s rozmarýnovou marinádou
Kuře si naporcujte na menší díly, opláchněte je a osušte. Z jednoho většího citrónu vymačkejte šťávu, kterou v misce smíchejte se dvěma lžicemi oleje, špetkou rozmarýnu, solí a pepřem dle chuti. Touto marinádou potřete kuře a nechte alespoň hodinu v lednici odležet.
V hlubší pánvi pak smažte kuře s větvičkou rozmarýnu do zlatova a následně podlévejte vývarem, dokud maso nezměkne. Jako příloha se nejvíce hodí jakýkoli druh rýže.
Kuskus s houbami a rozmarýnem
Nejlépe chutná s pravými čerstvými hříbky. Můžete ho ale připravit i ze sušené houbové směsi. Pokud volíte sušenou směs, namočte houby cca na půl hodiny do menšího množství vody. Oloupejte cibuli a česnek, nasekejte nadrobno a obojí zpěňte na másle. Přidejte houby (i s výluhem) a pokrájený čerstvý rozmarýn (nebo půl lžičky sušeného). Osolte, opepřete a nechte 15 minut dusit.
Do menšího hrnce nasypte šálek (2 dl) kuskusu, přidejte lžíci oleje, promíchejte a zalijte stejným množstvím vařící vody. Přikryjte pokličkou a nechte vodu zcela vsáknout. Poté do kuskusu zamíchejte připravené houby, podle potřeby ještě dosolte, případně přihřejte.
Vhodnou přílohou k tomuto jídlu je jakýkoli zeleninový salát.
Sýrovétyčinky s rozmarýnem
V míse smíchejte 150 g celozrnné mouky (nejlépe špaldové), 170 g tvrdého strouhaného sýra (čedar, ementál), lžíci parmezánu, lžíci nasekaného rozmarýnu a špetku pepře. Přidejte 50 g rozpuštěného másla a vypracujte těsto. Můžete ho rozválet a rádýlkem nařezat tyčinky nebo je tvarujte přímo mezi dlaněmi. Položte je na pečící papír nebo olejem lehce vymazaný plech a pečte při teplotě 180 stupňů celsia dozlatova.
Do mísy prosejeme mouku a přidáme 2 nastrouhané syrové brambory. Z mléka, droždí a špetky cukru si připravíme kvásek, který po vykynutí nalijeme do mouky a vypracujeme tužší těsto. Pokud je těsto řídké, přidáme mouku, pokud husté, přilijeme teplé mléko nebo vodu. Vypracované těsto si můžeme postavit na hrnec s teplou vodou, aby rychleji vykynulo. Z těsta na hodně pomoučněné desce tvoříme placičky (těsto se dost lepí), které smažíme na větším množství oleje.
Hotové langoše si můžeme potřít česnekem smíchaným v olivovém oleji, kečupem, tatarkou, prostě čímkoliv, co máme rádi.
Ingredience: 100 g nivy a zralého camembertu, 50 g čedaru, 50 g netučného tvarohu, 50 g parmské šunky, lžíce nasekané cibulky, 1 rozetřený stroužek česneku, půl lžičky ostré hořčice, trošku soli a pepře, čerstvě nasekané bylinky a koření (petrželka, bazalka, tymián, libeček a šalvěj)
Postup: Použijeme vnitřek camembertu, který utřeme s nivou a tvarohem do pěny. Čedar a šunku nastrouháme a spolu s nasekanou cibulkou přidáme k sýrové hmotě. Poté vmícháme bylinky. Takto připravenou pomazánku dobře vychladíme. Pomazánku vytlačíme ozdobně do mističek – lodiček, košíčku, které jsme si předem připravili, a dozdobíme podle fantazie.
Libeček pravděpodobně pochází ze Střední Asie. Jedná se o vytrvalou bylinu patřící do čeledi Apiaceae, spolu s mrkví, celerem, kmínem, koriandrem, koprem, petrželí a dalšími. Libeček je blízký příbuzný celeru, ale je cca 4krát větší. Bylina byla před naším letopočtem kultivována jako bylinný lék na bolest v krku a jako afrodiziakum. Libeček patřil mezi nejčastěji používané bylinky v římské kuchyni.
Rostlina může být vysoká až 180 cm, běžně dosahuje vzrůstu 60–90 cm. Její zeleno-žluté krajkové květy rostou ve shlucích. Semena a části rostliny mají jedinečnou drožďovou příchuť. Semeno se používá buď celé syrové či vařené, nebo mleté jako aromatická příchuť do pečiva, polévek a salátů. Kořen má silnou, pikantní chuť a může se využívat jako aromatická látka nebo jako zelenina. Listy a stonky se používají syrové nebo vařené. Čaj se připravuje ze sušených listů, ale může být také připravený z nastrouhaného kořene. Esenciální olej z kořene je komerční záležitostí, používá se do konzerv, jako dochucovadlo do omáček a jiných pokrmů. Libeček patří mezi takzvané lidové léky, přičemž se používá proti bolestem hlavy, jako diuretikum a uklidňující prostředek. Rostlina obsahuje furanokumarin, což může mít za následek fototoxicitu. Libeček obsahuje 4,5-dimethyl-3-hydroxy-2[5H]-furanonu (sotolone).
Ingredience: 600 g mletého vepřového boku (libový bez kůže), 300 g nahrubo strouhaného sýru (eidam, ementál), 1 syrové vejce, 250 ml sladké smetany na vaření, muškátový oříšek, sůl, vejce, hladká mouka, strouhanka
Postup: Mleté vepřové maso osolíme, ochutíme dle potřeby nastrouhaným muškátovým oříškem, kterým nešetříme, a poctivě do masa vmícháme smetanu a syrové vejce. Jakmile se směs spojí v celistvou světlou hmotu, dáme odpočinout do chladu na cca jednu hodinu. Poté si nastrouháme na hrubém struhadle sýr a jen spojíme s masovou směsí. Z hotové směsi tvoříme stejně velké koule, které poté v dlani uplácáme do oválu a uprostřed hranou ruky uděláme po celé délce rýhu, to proto, aby se nám řízek při smažení uprostřed neměl tendenci nafukovat a zůstal po celé ploše stejně vysoký. Takto připravené mleté řízky obalujeme postupně v hladké mouce, rozšlehaném vejci a jemně prosáté domácí strouhance. Smažíme ve vyšší vrstvě dobře rozpáleného oleje a podáváme nejlépe s bramborovou kaší a tatarskou omáčkou.
Bobule bezinky dozrávají koncem srpna, jejich šťáva je bohatá na minerální látky a skvěle se hodí na čištění krve. Obsahuje vitamín C, provitamín A (betakaroten), stopové prvky (selen a zinek) a hodně barviv (antokyanů), až 980 mg na 100 g. Dále je to cukr, kyselina jablečná třísloviny, pektiny, vitamíny skupiny B, vápník a kyselina panthotenová Plně vyzrálý černý bez je tak doslova vitamínovou bombou, která má příznivý vliv hlavně na imunitu člověka. Působí antiskleroticky a regeneruje jaterní buňky. Pozor, syrové bezinky jsou mírně toxické a ve větších dávkách vyvolávají nevolnost. Po tepelném zpracování však tyto negativní účinky vymizí.
Bezinky fungují v našem organismu jako lapače volných radikálů, to znamená, že neutralizují škodlivé sloučeniny kyslíku vznikající při látkové výměně a tím chrání buňky těla před poškozením dědičných informací v nich uložených. Když po dobu 2–3 týdnů denně vypijete sklenici šťávy, zlepšíte zásobování krve kyslíkem a zvýšíte obranyschopnost svého organismu. Budete se cítit výkonnější, více fit a plní energie.
Nezralé a syrové bezinky obsahují velké množství látky zvané sambunigrin, ta ve vysoké koncentraci bývá škodlivá a působí nepříznivě na žaludek. Zralé a zavařené plody už obsahují jenom zbytky této substance.
Bezový květ nemá žádné vedlejší nežádoucí účinky, mohou jej užívat i těhotné ženy a kojící ženy. Naopak nadměrné požití nepřevařené šťávy či syrových plodů může způsobit nevolnost nebo příznaky otravy. Tudíž se nedoporučuje v těhotenství užívat bobule černého bezu a přípravky z nich.
Připravte si tlakovou nádobu. Naplňte ji několika centimetry vody a zapněte ohřívání, aby se mohla začít zahřívat. Pokud potřebujete, podívejte se do návodu ke svému tlakovému hrnci, jak postupovat při zavařování krok za krokem.
Připravte si kuře. Pokud zavařujete kuře s kostí, rozdělte maso v kloubech a ujistěte se, že se kousky vejdou do sklenic. Vykostěné kuře nakrájejte na kousky. (Pokud chcete, odstraňte z kuřete kůži – já to dělám vždy.)
Vložte do sklenic.
Pokud použijete studenou metodu zavařování syrového balení, tak i když to není 100% nutné, posypal jsem své syrové kuřecí kousky česnekovým práškem, solí a pepřem a lehce je opékal na pánvi, než jsem je vložil do sklenic. Technicky byly stále „syrové“, ale chtěl jsem, aby hotový produkt měl trochu více chuti a barvy. Další možností je sklenice naplnit kousky syrového masa a v případě potřeby přidat sůl (pro půllitrové sklenice použijte 1/2 lžičky jemné mořské soli a pro litrové 1 lžičku). Zalijte horkým vývarem nebo vodou, nahoře ponechejte 3cm prostor.
Pokud používáte horkou metodu, tak nesolené kuře vařte, pečte nebo napařujte v páře, dokud není asi ze 2/3 hotové. Sklenice naplňte kousky předvařeného horkého masa a v případě potřeby přidejte sůl (pro půllitrové sklenice použijte 1/2 lžičky jemné mořské soli a pro litrové 1 lžičku). Zalijte horkým vývarem nebo vodou, nahoře ponechejte 3cm prostor.
Odstraňte vzduchové bubliny. Plastový nůž nebo nůž na máslo dobře fungují.
Připevněte víčka. Otřete okraje sklenic, abyste odstranili veškeré zbytky, upravte víčka/kroužky (pouze prsty) a zpracujte v tlakové nádobě následovně:
U sklenic bez kostí (jak horká, tak studená metoda) zavařujte půllitry na 75 minut a litry 90 minut.
U sklenic s kostí (jak horká, tak studená metoda) zavařujte půllitry na 65 minut a litry po dobu 75 minut.
Sklenice zavařujte v tlakové nádobě při tlaku 65 kpa.
