Tvrdí se, že háčkování vznikalo spolu s pletením a že je vynalezli pastýři, kteří používali zmenšenou verzi své hole k výrobě houní z ovčí vlny. Nejstarší dochované háčkované práce pocházejí z 16. století. Ruční háčkování se provozuje dodnes jako drobné řemeslo s početnými regionálními zvláštnostmi v technice a vzorech. Je podporováno jak výrobci přízí, tak světoznámými módními návrháři.
Vzory pro háčkování
Vzorů, druhů a technik háčkování je celá řada a každý vzor má i jinou techniku háčkování.
Tuniské háčkování: Tuniské háčkování, rovněž nazývané afghánské či úpletové, se obvykle používá na těžší kusy, protože výsledná látka je pevnější než klasicky háčkovaná. Potřebujete dostatečně dlouhý háček se zarážkou na konci. Zejména delší háčky se skládají z násady a pružného provázku.
Filetové háčkování: Filetové háčkování se od ostatních druhů odlišuje svými vzory, které jsou založené na čtvercích. Základ vzoru tak tvoří síť. Vyplněné čtverečky se nazývají bloky, otevřené okénka. Existují i propracovanější oka – proužky a lacetky. Obrácené lacetky vytvářejí kosočtvercové tvary. Síťky mohou být různě velké. Až se naučíte pracovat se schématem, zjistíte, že si můžete za pomoci čtverečkového papíru snadno tvořit své vlastní krásné vzory. Při tvoření základního řetízku pamatujte, že potřebujete při střední velikosti sítě 3 řetízková oka na každý blok či okénko ve schématu plus 3 řetízková oka na obrácení.
Irské háčkování: Irské háčkování stejně jako filetové vzniklo ve snaze kopírovat šitou krajku. Má se za to, že tímto způsobem poprvé háčkovaly řeholnice, ty to pak naučily ženy v Irsku. Říká se mu tedy i „klášterní krajka“ nebo „krajka pro chudé“. Hlavním znakem je vzor z plastických motivů, většinou lístečků a kvítků, spojený otevřenou podkladovou sítí. Podklad se zhotovuje háčkováním řetízkových ok, která se spojí s uháčkovanými motivy. Někdy je podkladem hotová strojově vyrobená síť, na niž se motivy přišívají. Nejlepší jsou výrobky vytvořené výhradně háčkováním s podkladovou síťkou, která obsahuje i některá ozdobná oka, jako jsou pikotky a uzlíky.
Vlásenkové háčkování: Na vlásenkové háčkování, rovněž nazývané vlásenková krajka, potřebujete nastavitelný nástroj (vlásenku) a klasický háček. Vlásenky (vidlice, stávky) jsou tvořeny dvěma ocelovými pruty, které se vkládají do polohovatelného plastového nástavce. Používá se o něco menší háček než normálně a příze se protahuje smyčkami, které vytvoříme kolem zubů.
Postup: Vlásenkové háčkování začněte základním okem, které přeneste na pravou stranu vlásenky. Základní oko nechte otevřené. Dejte přízi za vlásenku a tu pak otočte ve směru hodinových ručiček. Vpíchněte háček zespodu do základního oka a protáhněte, takže na háčku budou dvě smyčky. Oviňte přízi a protáhněte dvěma smyčkami. Takto pokračujte, dokud vlásenku nezaplníte smyčkami, pak je na spodní straně vlásenky stáhněte a přidávejte další, dokud nedosáhnete požadované délky. Středovou část můžete rozšířit tím, že před otočením vlásenky uháčkujete více než jedno oko. Tyto díly pak lze spojit různými háčkovanými
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Filetová technika je nejsnadnější technikou háčkování a je vhodná pro začátečníky. Charakteristickým znakem je střídání prázdných okének, tedy řídkého háčkování, se skupinami dlouhých sloupků, tedy hustého háčkování, čímž se dosáhne různých vzorů. Složitější květinové nebo figurální vzory se vypracovávají podle předlohy. Filetovou technikou můžeme také uháčkovat všechny vzory určené pro křížkové vyšívání.
Podle síly materiálu a způsobu háčkování (volně, pevně) a také podle toho, jak velká chceme mít okénka, volíme různě nahazované sloupky. Podle sloupků se pak řídí počet řetízkových ok. U sloupků dvakrát nahazovaných (například na přehozech přes postele, na záclonách) se háčkují mezi sloupky 3 řetízková oka. Při hustém háčkování se do každého okénka vháčkují 3 sloupky. Uháčkujeme-li řetízková oka pevně, může se stát, že okénka nebudou mít tvar pravidelného čtverečku, budou spíše ve tvaru obdélníčku. V tom případě se uháčkuje mezi sloupky o jedno řetízkové oko více. Vždy je dobré vyzkoušet si předem velikost a tvar okénka na malém vzorečku.
Filetové háčkování se provádí nejčastěji po líci a po rubu. Chceme-li pracovat jen po líci, musíme na konci každé řady přízi utrhnout a na začátku řady znovu začínat. Konce příze začistíme zapošitím do řetízku a okraj ještě zarovnáme obháčkováním krátkými sloupky, ale až po dokončení práce.
Při háčkování čtverečků (okének) z dlouhých sloupků a dvou řetízkových ok se utvoří první okénko vbodnutím háčku do osmého řetízkového oka od háčku. Další dlouhé sloupky se pak háčkují vždy do třetího oka základního řetízku.
Na konci řady se uháčkuje 5 řetízkových ok. Práce se obrátí a na konci této rubové řady se uháčkuje poslední sloupek do třetího řetízkového oka okrajového okénka.
Čtvercové nebo obdélníkové tvary pokrývek, záclon nebo přehozů a také oděvní části se začínají vždy od jedné strany. U kulaté nebo oválné pokrývky se může volit ze dvou způsobů práce: buď se háčkuje od jednoho konce ke druhému, přičemž podle předlohy u okrajů jde o přidávání a od poloviny se zase ujímá, nebo se začne práce uprostřed a pak se na obě strany podle předlohy ujímá. Filetová technika vyžaduje pečlivé vypracování okrajů.
U tohoto háčkování je důležitá síla háčku, jak utahujete, jaká je příze.
Filetové háčkování se od ostatních druhů krajky odlišuje svými vzory, které jsou založené na čtvercích. Základ vzoru tvoří síť. Vyplněné čtverečky se nazývají bloky, otevřené okénka. Existují i propracovanější oka – proužky a lacetky. Obrácené lacetky vytvářejí kosočtvercové tvary. Síťky mohou být různě velké. Až se naučíte pracovat se schématem, zjistíte, že si můžete za pomoci čtverečkového papíru snadno tvořit své vlastní krásné vzory dle předlohy.
Vzory na háčkované záclony často využívají techniky filetového háčkování nebo krajkového pletení k vytvoření děravých vzorů. Mezi běžné motivy patří mušle, květiny a geometrické tvary, které lze uspořádat různými způsoby pro dosažení odlišného vzhledu. Jako návody k vedení procesu háčkování se používají diagramy, tabulky nebo písemné pokyny se symboly stehů.
Filetové háčkování
Tato technika využívá mřížku plných a otevřených čtverců (často vytvořených pomocí dvojitého háčkování a řetízkových ok) k vytvoření vzorů, často z písmen, číslic nebo jednoduchých obrázků.
Je to skvělá volba pro vytváření záclon s vintage nebo klasickým nádechem.
Krajkové háčkování
Techniky krajkového háčkování, jako jsou ty používané u ubrousků nebo lemování, lze upravit i pro záclony. To často zahrnuje vytváření složitých vzorů s řetízky, pikotkami a různými kombinacemi stehů.
Krajkové vzory mohou vést k jemným a vzdušným záclonám.
Motivy
Jednotlivé motivy (jako květiny, čtverce nebo jiné tvary) se háčkují samostatně a poté se spojují, aby vytvořily záclonový panel.
Tento přístup umožňuje kreativní kombinace a vlastní návrhy.
Je Zdeněk Pohlreich opravdu nejlepší kuchař v Česku?
Zdeněk Pohlreich je považován za nejlepšího kuchaře hlavně díky technické autoritě a vlivu na českou gastronomii.
V praxi ale „nejlepší“ neznamená univerzální. Je výborný tam, kde jde o kvalitu, techniku a disciplínu. Jakmile vstupují emoce, tradice a rodinná očekávání, jeho přístup přestává fungovat pro každého.
Dají se recepty Zdeňka Pohlreicha vařit doma bez úprav?
Recepty Zdeňka Pohlreicha se doma vařit dají, ale často vyžadují přizpůsobení.
Technický základ funguje, problém bývá v čase, ceně surovin a očekáváních rodiny. Bez úprav tempa a nároků může výsledek působit stroze nebo nepřijatelně. Překlad do domácí reality je klíčový.
Proč lidem vadí styl komunikace Zdeňka Pohlreicha?
Lidem vadí hlavně tvrdý jazyk a konfrontační styl, ne samotné názory.
Pro část publika je jeho přístup motivující a upřímný. Pro jiné demotivující a zbytečně agresivní. V domácím vaření, kde jde často o pohodu, může forma přebít obsah.
Je Pohlreich lepší kuchař než Kluci v akci?
Zdeněk Pohlreich je technicky silnější, Kluci v akci jsou praktičtější pro domácnosti.
Pohlreich učí disciplínu a kvalitu, Kluci v akci učí vařit v reálném čase a prostoru. Nejde o to, kdo je lepší, ale kdo víc odpovídá potřebám konkrétního kuchaře.
Proč svíčková podle Pohlreicha doma často neuspěje?
Svíčková podle Pohlreicha neuspěje hlavně kvůli rozporu s rodinnými očekáváními.
Je méně sladká, méně moučná a technicky čistší. Chuťově dává smysl, ale emočně může zklamat. Lepší technika nemusí znamenat větší spokojenost.
Je roastbeef podle Pohlreicha vhodný pro běžnou rodinu?
Roastbeef podle Pohlreicha je vhodný jen pro rodiny, které akceptují růžové maso.
Technicky je postup jednoduchý, ale psychicky náročný. Pokud rodina očekává propečené maso, výsledek bude odmítnut. Tady není chyba v receptu, ale v očekávání.
Co si z Pohlreicha vzít, pokud začínám vařit?
Začátečník by si měl vzít hlavně technické základy a respekt k surovinám.
Není nutné přebírat tlak, tvrdost ani absolutní nekompromisnost. Pokud se přístup zjemní, může být Pohlreich velmi dobrým učitelem základů.
Pro koho je styl Zdeňka Pohlreicha nevhodný?
Styl Zdeňka Pohlreicha je nevhodný pro lidi, kteří vaří hlavně podle emocí a tradice.
Pokud je cílem pohoda, klid a rodinná atmosféra, může jeho tlak na správnost vaření spíš škodit. Ne každý chce vařit jako profesionál.
Je Pohlreich víc kuchař, nebo mediální osobnost?
Zdeněk Pohlreich je v základu kuchař s mediálním přesahem.
Média jeho styl zesílila, ale nevytvořila. Odbornost existovala dřív než televizní popularita. Přesto platí, že část jeho obrazu dnes formuje hlavně televize.
Libovolná příze nebo vlna: na dečky se hodí Sněhurka, svetr si můžete uháčkovat z jakékoliv vlny. Můžete použít i netradiční materiály, například přírodní lýko.
Háček: povětšinou si vystačíte se dvěma háčky. Háček na háčkování příze bývá bílý (velikost 0–6; čím větší číslo, tím menší očko, nejčastěji používaná je asi velikost 2). Háčky na háčkování vlny bývají barevné (velikost 2–5,5; čím větší číslo, tím větší očko, ideální je velikost 3,5).
Nůžky.
Předpis háčkovaného vzoru: najdete jej v časopisech, v různých publikacích i na internetu.
Jehla na koberce: má tupou špičku a velké oko.
Občas i další pomůcky, jako jsou pletací jehlice, knoflíky nebo korálky.
Odkazů na knihy s návodem na filetové háčkování na internetu naleznete několik. Po rozkliknutí zjistíte, že tyto knihy jsou momentálně na našem trhu vyprodány. Nezoufejte, návodů na tuto techniku je na internetu celá řada a určitě si vyberete.
Je anglický roastbeef syrový, nebo je to v pořádku?
Anglický roastbeef není syrový. Růžová barva je technicky správný stav masa, který vzniká řízeným pečením při nízké teplotě a následným odpočinkem.
Syrové maso je studené, bez struktury a vláčné. Roastbeef je teplý, pevný a šťavnatý. Rozdíl je nejen vizuální, ale i hmatový. Problém není růžová barva, ale přepékání ze strachu. Jakmile se snažíte barvu „opravit“, měníte roastbeef v obyčejnou pečeni. Technicky to není chyba, jen je to jiné jídlo.
Jak poznám, že roastbeef není syrový, ale správně hotový?
Správně hotový roastbeef poznáte podle kombinace teploty, pružnosti a chování masa při stlačení, ne jen podle barvy.
Maso klade odpor, ale není tvrdé. Po stlačení se vrací zpět a nepůsobí gumově. Pokud používáte teploměr, pohybujete se v rozmezí, kde je maso růžové, ale stabilní. Barva sama o sobě není spolehlivý ukazatel. Mnohem důležitější je struktura a to, že maso prošlo odpočinkem.
Proč je roastbeef uvnitř růžový a nemá být šedý?
Roastbeef je růžový proto, že se peče při nižší teplotě a maso se nepřehřívá. Šedá barva znamená úplné propečení a ztrátu šťavnatosti.
Při vyšších teplotách se bílkoviny v mase rychle stahují a vytlačují šťávu ven. Výsledkem je suché maso bez chuti. Růžový střed znamená, že maso zůstalo šťavnaté. Tohle není moderní trend, ale fyzika masa. Šedý roastbeef není bezpečnější, jen je víc vysušený.
Je růžové maso bezpečné k jídlu?
Ano, růžové hovězí maso je bezpečné, pokud bylo správně skladované a připravené.
Hovězí se liší od drůbeže. Rizika jsou jiná a správně upečený roastbeef nepředstavuje zdravotní problém. Klíčové je kvalitní maso, čistá práce a dodržení teplot. Největší riziko nevzniká z růžové barvy, ale z nekvalitního suroviny. Pokud máte pochybnosti o původu masa, problém není technika, ale vstupní surovina.
Co dělat, když jsem roastbeef přetáhl?
Pokud jste roastbeef přetáhli, už z něj znovu růžový roastbeef neuděláte. V tu chvíli je důležité změnit přístup.
Maso se dá využít jako pečené hovězí, nakrájet na tenké plátky nebo použít studené druhý den. Snaha „vrátit ho zpět“ nic nevyřeší. Nejde o selhání, ale o změnu výsledku. Přijetí reality je v téhle chvíli lepší než další zásahy.
Dá se přetažený roastbeef ještě zachránit?
Přetažený roastbeef se nedá zachránit zpět do původního stavu, ale dá se dobře využít.
Nejlepší cestou je krájet ho velmi tence, podávat studený nebo ho použít do sendvičů. Omáčka může pomoct chuťově, ale strukturu už nezmění. Záchrana znamená změnu využití, ne opravu chyby. Jakmile tohle přijmete, frustrace zmizí.
Proč je roastbeef suchý, i když jsem dodržel postup?
Technika masa krok za krokem (bez kuchařské magie)
Technika anglického roastbeefu není složitá, ale je nekompromisní v detailech. Nejde o to znát přesný čas na minuty, ale pochopit, co se s masem děje v jednotlivých fázích. Jakmile tenhle princip přijmete, vaření se zklidní a přestane být stresující.
V teorii se často mluví o teplotách a grafech. V realitě domácí kuchyně ale potřebujete hlavně vědět, na co se v daném momentu soustředit a co naopak ignorovat. Roastbeef se nejčastěji kazí ne špatným postupem, ale špatným zásahem ve špatnou chvíli.
Co musí platit, než zapnu troubu
Maso musí být temperované, suché na povrchu a osolené. Studené maso z lednice se chová nevyzpytatelně a prodlužuje dobu, po kterou se nic neděje. Právě v této fázi vzniká první nervozita a chuť zasahovat.
Pokud je maso uvnitř studené, celý proces se zpomalí a zvyšuje se riziko přepékání. Ne proto, že byste dělali něco špatně, ale proto, že budete mít pocit, že pečení trvá „podezřele dlouho“.
Kdy má smysl maso zatahovat – a kdy ne
Zatažení masa není o „uzavření šťávy“, ale o chuti a barvě povrchu. Má smysl tehdy, když chcete výraznější reakci Maillard a jistotu, že povrch nebude šedý. Nemá smysl, pokud je pánev studená nebo pokud se bojíte vysoké teploty.
V domácích podmínkách je lepší se rozhodnout vědomě. Buď zatahnout rychle a jistě, nebo nezatahovat vůbec. Nejhorší varianta je dlouhé, vlažné opečení, které povrch vysuší a chuť nepřinese.
Jak poznám, že jsem na správné cestě
Při pečení při nízké teplotě se dlouho zdánlivě nic neděje. Maso nemění barvu dramaticky, nevylučuje šťávu a trouba „pracuje potichu“. To je správně. Největší nutkání zasáhnout přichází zhruba v polovině pečení.
Tenhle moment je psychicky nejtěžší. Právě tady většina lidí zvýší teplotu nebo prodlouží čas. Pokud to uděláte, výsledek už se nevrátí zpět.
Jak poznám hotový roastbeef bez teploměru
Teploměr je skvělý pomocník, ale není jediný způsob kontroly. Bez teploměru sledujte pružnost masa, odpor při stlačení a celkové chování povrchu. Správně připravený roastbeef klade odpor, ale nevrací se pomalu jako syrové maso.
Pokud si nejste jistí, nedělejte nic pět minut. Čas je v této fázi spojenec, ne nepřítel. Krátké čekání je vždy lepší než unáhlený zásah.
Proč je odpočinek povinný krok
Odpočinek není pauza, ale aktivní fáze vaření. Uvnitř masa se vyrovnává tlak a šťáva se vrací zpět do vláken. Pokud tenhle krok vynecháte, znehodnotíte celý předchozí proces.
Krájení masa bez odpočinku je nevratná chyba. Neexistuje způsob, jak ji zpětně opravit. Dá se jen změnit využití masa.
Čepička na hlavičku o obvodu 50 cm. 50 : 3,14 = 15,9. Potřebujeme tedy placku o průměru 15,9 cm plus minus 1 cm.
Vysvětlivky:
ř. o. = řetízkové oko
dl. sl. = jeden dlouhý sloupek do jednoho očka
2x dl. sl. = dva dlouhé sloupky do jednoho očka
Postup:
Uděláme si 6 ř. o., která spojíme pevným okem do kruhu.
1. řada: Do kruhu uděláme 2 ř. o. a 17 dl. sl., to je dohromady s 2 ř. o. 18. Řadu ukončíme pevným okem.
2. řada: Ve druhé řadě děláme 1 dl. sl., 2x dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl., opakujeme až do konce řady. Řadu ukončíme pevným okem.
3. řada: Opět začneme na 2 ř. o. a děláme 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl., opakujeme až do konce řady. Řadu ukončíme pevným okem. Tak jako ve 2. řadě pícháme dl. sl. hned do prvního oka a taky do posledního.
4. řada: Začneme 2 ř. o. a dále děláme 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl. tak, že stále opakujeme 1, 1, 1, 2, 1, 1, 1, 2 až na konec řady. Řadu ukončíme pevným okem.
5. řada: Začneme 2 ř. o. a děláme 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl. tak, že opakujeme 1, 1, 1, 1, 2, 1, 1, 1, 1, 2 až do konce řady. Řadu ukončíme pevným okem.
6. řada: Začneme 2 ř. o. a děláme 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl. tak, že 1, 1, 1,1, 1, 2, 1, 1, 1, 1, 1, 2 opakujeme až na konec řady. Řadu ukončíme pevným okem.
7. řada: Začneme 2 ř. o. a děláme 1, 1, 1, 1, 1, 1, 2, 1, 1, 1, 1, 1, 2 – 6x uděláme po 1 dl. sl. a jednou 2x dl. sl., opakujeme až na konec řady. Řadu ukončíme pevným okem.
8. řada: Začneme 2 ř. o. a děláme 1, 1, 1, 1, 1, 1, 1, 2, 1, 1, 1, 1, 1, 1, 1, 2 tak, že 7krát po 1 dl. sl. a 2 dl. sl. Opakujeme až do konce řady. Řadu ukončíme pevným okem. Když se podíváme, vytvořili jsme placku o průměru skoro 15 cm. Jelikož děláme čepičku pro hlavičku s obvodem 50 cm a 50 : 3,14 = 15,9 cm, tak potřebujeme ještě kousek větší placku, ale pokud v další řadě budeme přidávat tak, jak by se v další řadě dle úvodního návodu mělo, byla by už placka moc velká, takže přidáváme pouze do každého třetího zdvojeného dl. sl. z předchozí řady.
9. řada: Opakujeme 8. řadu.
10. řada: Je už bez přidávání, jen po 1 dl. sl. do každého očka. Budeme píchat stále do prvního, a to tak dlouho, až uvidíme, že se šev začne stáčet doprava. Až se tak stane, tak nepíchneme do prvního, ale naopak do posledního, čímž šev uhne doleva a zase budeme píchat jen do&nb
Háčkované hračky jsou zpestřením pro naše děti. Jsou jistě také krásnou, originální dekorací do dětských pokojů. Právě při této činnosti můžete popustit uzdu své fantazii. Prakticky se dá uháčkovat cokoli. Zde jsou postupy a inspirace pro vás: http://hackovani-navody.eu/
Co si budete chtít uháčkovat, vykreslíte do čtverečkovaného papíru a můžete začít. Také můžete vkreslit kolečko podle skleničky a pak jen křížkovat a křížkovat dle vlastní fantazie nebo podle návodu. Prázdné čtverečky na předloze značí okénka, čtverečky vyplněné křížky značí čtverečky ze sloupků. Postupů na filetové záclonky háčkované filetovou technikou, které jsou velmi originální, naleznete na internetu.
Zde je jeden z nich:
U háčkování záclon je velmi důležité, z jakého materiálu budou. Aby byly opravdu pěkné a podobaly se těm, co mívaly v oknech naše babičky, volíme stoprocentní bavlněnou přízi (například Sněhurka nebo Kordonet). Budeme ještě potřebovat opravdu slabý háček, nejlépe č. 2. Pak už jen trochu trpělivosti a pár volných večerů.
Vysvětlení:
Plný čtvereček je uháčkován ze 4 dlouhých sloupků.
Prázdný čtvereček – 1 dlouhý sloupek, 2 řetízková oka, 1 dlouhý sloupek
Záclonky si můžete vyrobit také tak, že spojíte různé háčkované motivy: kolečka, hvězdičky, květy nebo čtverce, záleží jen na vaší fantazii. Takové záclony pak můžou být buď v jedné barvě, v několika odstínech jedné barvy, nebo pestrobarevné. Záleží jen na tom, aby ladily v interiéru, kde je chcete mít pověšené. K takovým záclonám si stejným způsobem můžete uháčkovat i ubrousek na stolek nebo další doplňky. I na háčkované čtverce, které budete následně spojovat, můžeme použít jednoduchou filetovou techniku. Záclonky vypadají pěkně, pokud je během praní naškrobíte, necháte vysušit v rámu a případně ještě přežehlíte. Rám na míru si vyrobíte z latěk, na ně pak po celém obvodu zatlučete hřebíčky. Na ty budete mokrou filetovou záclonu napínat.
Zima je skvělý čas na odběr řízků z tvrdého dřeva odebraných z listnatých stromů a keřů. Odběr je ale možné provést kdykoliv i v létě. Chcete-li rozmnožit keř bobkovišně prostřednictvím stonkových řízků, vezměte ostrý nůž a uřízněte posledních 12 až 15 cm větve. Odstraňte přebytečné listy ze spodní části a ponechte horní tři nebo čtyři neporušené. Spodní část hlavního stonku šikmo seřízněte a zabalte do vlhkých papírových ubrousků a dejte do igelitového sáčku. Před výsadbou si připravte směs vody a zakořeňovacího hormonu a každý řízek do ní ponořte.
Řízky vysazujte do jednotlivých nádob naplněných zeminou, vytvořte v ní 15 cm hluboký otvor a nasypte do něj trochu písku. Potom vložte řízek a zasaďte ho do půdy a zalévejte, dokud nezvlhne. Přesuňte nádobu na chráněné místo před mrazem, větrem a vlhkostí, ale s dostatečným slunečním světlem a počkejte asi šest týdnů, než se objeví kořeny. Obvykle rostlina potřebuje rok, aby vyrostla dostatečně silná pro vaši venkovní zahradu nebo do živého plotu.
Zakoření bobkovišeň ve vodě?
Další rychlou a snadnou metodou je vložit svazek stonků do láhve s vodou (např. 2litrové plastové láhve s odříznutým horním okrajem, aby se vytvořil širší otvor.) Odstraňte všechny listy, které budou pod hladinou vody. Položte láhev na chladný okenní parapet. Přibližně jednou týdně doplňte hladinu a vyměňte vodu, pokud se vám objeví velké množství zelených řas. Když jsou kořeny dostatečně velké, aby se snadno nepoškodily, vysaďte je ven. Některým keřům může trvat dva nebo i tři měsíce, než začnou produkovat kořeny tímto způsobem, takže se vyplatí být trpělivý.
Zakoření bobkovišeň přímo v půdě?
Tato technika funguje u mnoha silně rostoucích keřů, i když je míra selhání poměrně vysoká.
Odřízněte stonky dlouhé asi 20-30 cm a zatlačte polovinu jejich délky do země. Nemusíte odstraňovat listy ani provádět žádnou jinou speciální přípravu.
Ideální doba pro odběr řízků tímto způsobem je zhruba v září, než rostliny na zimu usnou. Myšlenka spočívá v tom, že začnou produkovat kořeny, když je teplota půdy ještě dostatečně teplá, než přejdou na zimu do vegetačního klidu, a pak na jaře znovu začnou růst.
Pokud to zkusíte později než v září, mohou řízky vyschnout a zemřít dříve, než vytvoří nějaké kořeny. Je to ale rychlá a snadná technika, takže tím, že se to nepovede, nemáte moc co ztratit.
