TEPLOVODNÍ SÁLAVÉ PANELY bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Sálavé teplo je jeden ze způsobů šíření tepelné energie, při kterém těleso s vyšší tepelnou energií vyzařuje teplo a těleso s nižší tepelnou energií jej pohlcuje. Sálavé teplo je v dnešní době opět velmi populárním způsobem vytápění a vývoj směřuje tímto směrem. Lidé postupně přicházejí na to, že je daleko zdravější a příjemnější, ale že má také spoustu dalších výhod – především v podobě komfortu při topení.
Sálavépanely
Sálavé teplo lze využít klasicky, to znamená jako sálavépanely, které jsou hygienické, snadno udržovatelné a přitom atraktivní, například z přírodního kamene. Vzhledem ke svému výkonu jsou používány jako doplňkové vytápění, mohou vyhřát interiéry až do 180 m3. Vše je ale závislé na materiálu budovy, místnostech a izolaci objektu. Sálavépanely nabízejí vysokou účinnost, snadnou regulaci a tichý provoz. Při jejich provozu nedochází k víření prachu, tím pádem výskytu roztočů a nečistot, jsou ideální tam, kde žijí astmatici a alergici. Sálavépanely lze umístit jak na stěnu, tak i na strop místnosti.
Plynové sálavé topné panely
Princip tohoto vytápění je obdobný jako u kachlových kamen s rovnoměrným sáláním tepla do prostoru místnosti. Umístění plynových panelů je možné na stěny i stropy. Vstupní náklady na plynové sálavé topné panely jsou obecně nižší než u klasického plynového topení. Není totiž nutné pořizovat rozvody, přípojky a jiné další příslušenství.
Sálavéteplovodnípanely
Teplovodnísálavépanely využívají sálání tepla, které je zprostředkováno speciálními panely s efektivně tvarovanou sálavou deskou. Teplovodnípanely jsou ohřívány horkou vodou nebo párou přiváděnou ocelovými trubkami v teplotě 110 až 130°C. Velikost a délku panelů můžete vybírat přesně dle potřeb vytápěného prostoru. Pro větší efektivitu a nižší tepelné ztráty je vhodná tepelná izolace, kterou obvykle zajišťuje sklolaminátová izolační rohož. Instalace panelů je díky závěsným řetízkům jednoduchá a dovoluje více možností zavěšení. Standardně jsou panely dodávány v barvě holubí šeď RAL 9002 a nebo bílá RAL 9010, jiné barevné provedení lze objednat. Povrchová úprava bývá zakončena komaxitovým lakem.
Ve svém příspěvku PODLAHOVÉ VYTÁPĚNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek.
Podlahové vytápění
Podlahové topení je nejlepší topení, co znám. Máme patrový domek, v přízemí je zmiňované teplovodní podlahové a v patře ústřední topení s deskovými radiátory Radik.Vše napojeno na plynový kotel na dva okruhy. V přízemí je všude keramická dlažba, jen obývací pokoj má plovoucí podlahu. Všem doporučuji. Do budoucna uvažuji přidat do systému tepelné čerpadlo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel JIndřich.
Taky si myslím, že tepelné čerpadlo je pro podlahové vytápění dobrá volba. Dokáže totiž dodávat stabilní mírně teplou vodu, která je pro topení v podlaze dostačující. Jakou variantu tepelného čerpadla uvažuješ? Voda>voda nebo vzduch>voda, nebo máš u sebe možnost geotermálního vrtu?
Nástěnné a stropní sálavépanely jsou obvykle vyrobeny z hliníku a mohou být vytápěny buď elektřinou, nebo hadicemi s teplou vodou. Hadice s teplou vodou ale vytvářejí obavy z pozdější netěsnosti v systému, ve stěnách nebo stropech. Většina běžně dostupných sálavých panelů pro domácnosti jsou elektricky vytápěné.
Stejně jako každý druh elektrického vytápění, mohou být i sálavépanely provozně náročné, ale mohou poskytnout doplňkové vytápění v některých pokojích nebo mohou poskytovat teplo tam, kde je instalace běžného topení nepraktická.
Sálavépanely mají nejrychlejší odezvu z jakékoliv tepelné techniky, a proto by měl každý pokoj, kde je tento panel nainstalován, mít vlastní termostat. To umožní úsporu energie ve srovnání s jinými systémy, kdy jsou pokoje zřídka obsazené. Při vstupu do místnosti může uživatel zvýšit nastavení teploty, které nastane během několika minut. Po odchodu, stejně jako u jiných systémů vytápění, nastavte termostat na minimální teplotu, která zabrání zamrznutí potrubí.
Sálavé topné panely fungují na základě přímé viditelnosti, což znamená, čím blíže panelu budete, tím bude teplo intenzivnější. Některým lidem je stropní systém nepříjemný, protože panely zahřívají vaší hlavu a ramena intenzivněji, než zbytek těla.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentra
mokré - ty, které využívají velké tepelné hmotnosti betonové desky podlahy nebo lehkého betonu nad dřevěným podkladem;
suché - ty, u nichž instalační podlahové trubky jsou mezi dvěma vrstvami překližky nebo jsou pokládány na hotovou podlahu nebo podklad podlahy.
Typy podlahového vytápění
Vzduchové podlahové vytápění
Vzduchové podlahové vytápění nemůže držet velké množství tepla, takže sálavé vzduchové podlahy nejsou v obytných prostorech finančně efektivní a jsou instalovány jen zřídka. Pokud bude vzduchový systém kombinován se solárním, tak jsou tyto systémy schopny vyrábět teplo pouze ve dne, kdy je topné zatížení nižší. Neúčinnost tohoto vytápění se dá redukovat použitím konvekční pece, prouděním vzduchu přes podlahu v noci, to pak ale převáží přínos solárního tepla během dne. Ačkoliv některé rané solární systémy vytápění používají kameny jako tepelně paměťové zdroje, tak i přesto se tento způsob vytápění nedoporučuje (více na odkazu solární vytápění).
Elektrické sálavé podlahové vytápění
Elektrické sálavé podlahové vytápění se obvykle skládá z elektrických kabelů zabudovaných do podlahy. Systémy, které jsou vybaveny rohoží elektricky vodivého plastu, namontovaného na podklad pod podlahovou krytinu, nebo jsou k dispozici jako dlaždice.
Vzhledem k relativně vysokým nákladům na elektřinu je elektrické sálavé podlahové vytápění finančně efektivní v případě, že máte dostatečně silnou betonovou podlahu a váš dodavatel elektřiny vám nabízí levnější sazbu. Levnější sazba vám umožní nahřát betonovou podlahu v době mimo špičku. Pokud je tepelná hmota podlahy dostatečně velká, bude uložené teplo vytápět dům osm až deset hodin bez dalšího elektrického příkonu, zvláště když denní teploty jsou výrazně teplejší než noční. Tím se ušetří značné množství energie, topíte-li v průběhu dne ve špičce elektrických sazeb.
Elektrické sálavé podlahové vytápění může také sloužit jako doplňkové vytápění, a to ve chvíli, pokud by bylo nepraktické, řešit jiný topný systém do nového prostoru. Nicméně, majitel domu by měl zkoumat i další možnosti vytápění, jako jsou například tepelná čerpadla, která mají efektivnější provoz a mají navíc tu výhodu, že poskytují i ochlazování vzduchu.
Hydraulické sálavé podlahové vytápění
Hydraulické (tekuté) systémy jsou nejoblíbenější a cenově nejdostupnější sálavé topné systémy. Hydraulické sálavé podlahové vytápění čerpá ohřátou vodu z kotle přes potrubí položené pod podlahou. V některých systémech je řízen tok teplé vody v jednotliv
Tepelně izolační panely jsou vyrobeny z polyizokyanurátové pěny PIR vypěněné mezi dvě vrstvy papírové vložky opatřené z vnější strany hliníkovým povlakem. Jde o moderní, účinné a spolehlivé řešení zateplení šikmých střech, zajišťující optimální splnění stavebně fyzikálních požadavků na tepelnou ochranu a ochranu proti kondenzaci.
Panely jsou vyrobeny z materiálu, jehož součinitel tepelné vodivosti je pouze 0,023 W/mK. To znamená, že pro dosažení požadovaného parametru tepelného odporu je potřeba podstatně menší tloušťka izolantu.
Panely se svou objemovou hmotností 30 kg/m3 patří mezi nejlehčí izolační materiály používané ve stavebnictví. Nízká hmotnost následně znamená snadnou manipulaci a zároveň minimální zatížení stavebních konstrukcí.
Panely se montují z vnější strany nosné konstrukce na bednění, případně i bez bednění. Kotví se pomocí systémových šroubů přímo do nosné konstrukce. Snadno se dělí ruční pilkou a po montáži jsou pochůzí. Montáž je snadná, rychlá a panely bezprostředně po montáži chrání vnitřní prostor stavby před vnikáním srážkové vody.
Panely se kladou v nepřerušované vrstvě nad nosnou konstrukcí a jsou opatřeny drážkou, což významným způsobem eliminuje vznik tepelných mostů. Použitý materiál je zárukou efektivního dlouhodobého fungování tepelné izolace bez rizika zhoršování tepelně-technických parametrů. Materiál nesublimuje ani nehrozí jeho degradace vlivem vyfoukání jeho částí.
Tento způsob zateplení umožňuje v interiéru přiznat dřevěné prvky krovu. Tím je dán prostor pro zajímavé architektonické řešení podkroví, jehož světlá výška navíc není snížená. Užití izolačních panelů Izopir vám tak dává větší prostor pro život i pro uplatnění vašich představ o moderním bydlení.
Nevýhody:
Je to dražší izolace než minerální vata, oproti tomu však nemusíte dělat v interiéru podhled, čímž značně ušetříte.
Je potřeba dobře vybrat firmu, která s tím má zkušenosti, a zaměřit se hlavně na detaily. Není to jen o skládání panelů do sebe.
Výhody:
Celková izolovaná plocha v jednom provedení, nenarušená krokvemi a jinými konstrukcemi.
Nemusíte dělat v interiéru zavěšený podhled či jinou stropní podhledovou konstrukci.
Z interiéru, pokud použijete dřevěné hranoly, máte krásný a ojedinělý strop.
Tyto PIR panely mají lepší tepelněizolační vlastnosti než vata. Přepočet výšky materiálu vychází následovně – 30 cm minerální vaty nahradí 16 cm PIR panelů.
Před zahájením montáže se ujistěte, že konstrukce krovu nevykazuje nepřiměřené odchylky rovinnosti. V případě zjištěných nerovností, je třeba tyto vyrovnat. Zjistěte případné odchylky od pravoúhlosti střechy, abyste mohli kladení panelů Izopir přizpůsobit konkrétnímu tvaru střechy. Proveďte montáž bednění. Je možno použít dřevěné palubky tam, kde bednění bude tvořit pohledovou část, nebo OSB desky či prkna tam, kde bednění bude kryto podhledem. Dbejte na správné ukotvení jednotlivých prvků a na zachování rovinnosti bednění. Čelní napojení prvků bednění na sraz se provádí zásadně na krokvi. Montáž Izopir panelů bez bednění je možná jen v případě, že je vzdálenost nosného systému krovu navržena tak, aby nedošlo k prošlápnutí panelů při dalších etapách montáže.
Na bednění instalujte parotěsnou vrstvu. Dbejte na správnou instalaci v souladu s doporučeními dodavatele. V případě instalace bez bednění se bude parotěsná vrstva instalovat dodatečně zespod v rámci montáže podhledových konstrukcí.
Instalujte zakládací hranol nebo fošnu. Tento prvek zajistí stabilitu Izopir panelů. Může být instalován na okapové hraně, nebo v případě nezatepleného přesahu střechy tak, aby bylo zajištěno navázání izolace fasády na izolaci střechy. Jeho výška musí přesně odpovídat výšce panelů. Pokud je tento prvek instalován na okapové hraně, je překryt plechovou okapnicí, na které bude ukončena doplňková hydroizolační vrstva. Zakládací hranol nebo fošnu ukotvěte do nosné konstrukce krovu vruty odpovídajících rozměrů.
Montáž Izopir panelů začněte od okapové hrany střechy zleva nebo zprava, delší hranou ve směru okapu. U panelů opatřených drážkou tuto v místě dotyku se zakládacím hranolem odřízněte. Osaďte celou spodní řadu panelů a zajistěte je proti posunu vždy jedním vrutem do každé krokve u okapové hrany. Následující řadu přesaďte a klaďte na vazbu. Jednotlivé panely pečlivě zasunujte do vyfrézovaných drážek a dbejte, aby se drážky při montáži nepoškodily. Jen tak bude dosaženo optimálních tepelně-technických parametrů. V případě potřeby je možné panely dělit ruční pilkou na dřevo. Spoje panelů přelepte páskou SP-AL.
Po osazení druhé řady panelů instalujte doplňkovou hydroizolační vrstvu DHV (například SATJAMFOL WI 135, nebo 170). Doplňkovou hydroizolační vrstvu je možno při instalaci zajistit proti posunu oboustrannou spojovací páskou SP-DS. Doplňkovou hydroizolační vrstvu ukončete na okapnici.
Osaďte kontralať odpovídající výšky a Izopir panely přikotvěte k nosné konstrukci krovu systémovými šrouby SDI odpovídající délky přes kontralať. Postup opakujte po celé ploše střechy. V hřebeni, nárožích a úžlabích je nutno panely seříznout tak, aby k sobě přesně dosedaly. V
Elektrické sálavépanely jsou vhodné pro vytápění rekreačních objektů, společenských místností, pro velké místnosti s velkými tepelnými ztrátami nebo pro rychlé vyhřátí prostoru. Panely jsou s kombinací sálání a konvekce. Skládají se z topné desky a z konvektoru. Topné desky se vyrábějí z přírodního kamene v tloušťce 20 a 30 mm, kompozitu nebo speciálního (kaleného) skla v tloušťce 10 mm. Elektrická topná fólie zahřívá topnou desku, ta vyzařuje teplo do místnosti. Připojení na síť je kabelem s vidlicí. Konvektor je vybaven inteligentní regulační jednotkou, která udržuje teplotu v místnosti na zvolené teplotě a podle potřeby připíná k sálavé složce tu konvekční. Poměr příkonu konvekce a sálání je 1 : 1. Povrch desky je hladký, leštěný, v různých barevných odstínech. Kryt konvektoru je k dispozici v různých barevných odstínech. Panel se zavěsí kdekoli na stěnu ve svislé poloze pomocí speciálního závěsného systému. Závěsný systém umožňuje libovolné pootočení panelu a vyrovnání nerovnosti stěn.
Sálavé vytápění má řadu výhod. Je účinnější než podlahové vytápění a obvykle efektivnější než vytápění cirkulací vzduchu, protože eliminuje ztráty v potrubí. Sálavé teplo často preferují lidé s alergií, protože není distributorem alergenů, jako mohou být nucené, vzduchové systémy. Hydraulické systémy (fungující na základě kapaliny) potřebují málo elektřiny, což je přínosem pro domácnosti mimo elektrické sítě nebo v oblastech s vysokými cenami elektřiny. Hydraulické systémy mohou na vytápění využívat širokou škálu nejrůznějších energetických zdrojů, včetně kalibračního plynu, kotlů na topné oleje, kotlů na dřevo, solárních ohřívačů vody nebo kombinací těchto zdrojů.
Přes svůj název, sálavé podlahové vytápění závisí do značné míry na proudění a přirozené cirkulaci tepla v místnostech, protože vzduch ohřívaný od podlahy stoupá vzhůru. Sálavé systémy podlahového vytápění jsou výrazně odlišné od sálavých panelů používaných ve stěnách a stropech. Z tohoto důvodu jsou tyto oddíly podlahového vytápění a sálavých panelů popisovány samostatně.
Sálavé zdroje tepla v domě mohou mít mnoho podob. Jednoduchý oheň v krbu produkuje sálavé teplo stejně jako krbové vložky, přenosné elektrické ohřívače, elektrické křemenné ohřívače, radiátory připojené k centrálnímu kotli a tak dále.
Váš domov může mít sálavé teplo, které bude mít luxusní podobu. Suterén se může stát obřím sálavým panelem, který ohřívá vše na základě vyzařujícího potrubí. Chůze naboso po podlaze nad suterénem se pak může stát dočista extází. Konečně celý dům může mít panely ve všech místnostech. Pro uživatele je důležitá získaná tepelná pohoda a množství uspořené energie. Uplatnění je od koupelen a domácností až po průmyslové a skladové haly. Tepelná pohoda je dána tím, že se nevytápí zbytečně prostor, kde nikdo není, nebo se nevytápí prostor pod střechou.
Solární kapalinové kolektory jsou nejvhodnější pro ústřední vytápění. Fungují stejně jako domácí sluneční systémy pro ohřev vody. Nejčastější jsou ploché kolektory, ale k dispozici jsou také vakuové trubice a koncentrované kolektory. V kolektoru přenáší teplo „pracovní” tekutina, jako je voda, nemrznoucí směs, nebo jiné typy kapaliny, pohlcující sluneční teplo. Ve vhodný okamžik sepne regulátor oběhového čerpadla, pro pohyb tekutiny v kolektoru.
Kapalina v kolektoru protéká rychle, takže se její teplota zvyšuje pouze o 5,6 až 11°C. Ohřev menšího množství kapaliny, na vyšší teplotu, zvyšuje tepelné ztráty z kolektoru a snižuje účinnost systému. Kapalina proudí buď do skladovací nádrže, nebo přímo do výměníku tepla pro okamžité použití. K ostatním součástem systému patří potrubí, čerpadla, ventily, expanzní nádoby, výměník tepla, skladovací nádrže a ovládací prvky.
Akumulace tepla v kapalinových systémech
Kapalinové solární systémy uloží sluneční teplo v nádržích s vodou, nebo ve zdivu sálavého deskového topného systému. Z nádržových systémů jsou pak teplé pracovní kapaliny distribuovány do výměníku tepla.
Nádrže jsou tlakové nebo beztlaké, záleží na celkové konstrukci systému. Před výběrem akumulačních nádrží zvažte náklady, velikost, odolnost, kde bude umístěna (zda například ve sklepě nebo venku) a jak ji nainstalujete. Pokud vám nádrž svou velikostí neprojde stávajícími dveřmi, budete ji muset postavit na místě. Nádrže mají také limity pro teplotu a tlak, které musí budova splňovat. Měli byste také zvážit, kolik izolace bude nutné, aby se zabránilo nadměrným tepelným ztrátám, a jaký druh ochranného povrchu je zapotřebí, aby se zabránilo korozi nebo úniku.
Speciální nebo vlastní nádrže mohou být nutné v systémech s velkými požadavky na úložiště. Obvykle jsou z nerezové oceli, sklolaminátu nebo vysoko tepelného plastu. Nádrže mohou být také betonové nebo dřevěné. Každý typ nádrže má své výhody a nevýhody a všechny typy vyžadují své umístění podle jejich velikosti a hmotnosti. Mnohem praktičtější také může být použití několik menších nádrží, než jednu velkou. Nejjednodušší možností úložného systému je použít standardní, domácí ohřívače vody. Odpovídají požadavkům tlakových nádob, jsou uzpůsobeny k potlačení koroze a snadno se instalují.
Distribuce tepla v kapalinových systémech
Pro distribuci slunečního tepla můžete použít podlahové vytápění, teplovodní podlahové lišty nebo radiátory, nebo ústřední systém cirkulace vzduchu. V podlahových systémech cirkuluje solárně vyhřátá kapalina trubkami, vloženými v tenké betonové desce podlahy, která pak vyzařuje teplo do místnosti. Podlahové vytápění je pro kapalinové solární systémy ideální, protože dobře funguje při&n
Teplovodní radiátory jsou jedním z nejčastějších rozvodů tepla v novějších domech a řadí se mezi nucené systémy. Radiátory jsou podlahového typu nebo koncipované ve vzpřímené poloze, které se podobají parním radiátorům. Nejčastějším problémem v teplovodních systémech je nežádoucí vzduch v systému. Na počátku každé topné sezóny, když je systém spuštěn, se musí postupně u každého radiátoru mírně otevřít odvzdušňovací ventil, zavře se, když voda začne unikat přes ventil. U patrových domů se nejprve odvzdušní v patře a postupně se sejde dolů.
Jeden ze způsobů, jak ušetřit energii v teplovodních systémech je, vybavit samostatnými zónami ovládání. Zónou je nejúčinnější stanovit velké plochy v domácnosti, nebo jsou použity v jednotlivých částech domu. Při instalaci automatického topení se instalují automatické ventily na teplou vodu radiátorů, ovládaných termostaty v každé zóně domu. Pomocné programovatelné termostaty vám umožní automatické vytápění a zároveň zajistí ochlazení části domu tak, aby odpovídaly vašemu způsobu využití.
Další alternativou jsou sálavé stěny, podlahy a stropy. Topná tělesa se umísťují pod omítku nebo pod sádrokartonové desky a do podlahy. Mohou přinést úsporu energie kolem 10 %. Nedílným přínosem je i zdravý životní styl vytápění. Na základě použití tohoto zdroje vytápění dochází ke snížení výskytu plísní a mikroorganismů vyskytujících se ve vlhkém prostředí.
Tepelněizolační panely jsou vyrobeny z polyizokyanurátové pěny PIR, vypěněné mezi dvě vrstvy papírové vložky opatřené z vnější strany hliníkovým povlakem. Tento typ izolace je určen především k zateplování šikmých střech rodinných domů.
Panely jsou vyrobeny z materiálu, jehož součinitel tepelné vodivosti je pouze 0,023 W/mK. Desky se dodávají s perem a drážkou v rozměrech 2 400 x 1 000 mm a o tloušťce od 40 mm do 120 mm.
Cena se vztahuje k tloušťce dané desky a pohybuje se tedy od 330 do 550 korun.
Vyšší náklady jsou na instalaci skrytého, zcela neviditelného potrubí v podlahách nebo stropech. Levnější alternativou jsou pak topné panely. Náklady na provozování sálavého topného systému, který používá centrální kotel a recirkulační čerpadlo, může být minimální dle použití jednotlivých typů. Každý z nich může mít jiný zdroj paliva.
Ačkoliv většina teplometů funguje na základě proudění (cirkulace) vzduchu v místnosti, některé spoléhají na princip sálavého vytápění. Zářiče vydávají infračervené záření, které přímo ohřívá objekty a osoby ve svém zorném poli. Tyto zářiče jsou efektivnější volbou, pokud budete v pokoji jen několik hodin a můžete zůstat v jejich zorném poli, protože šetří energii tím, že ohřívají prostor ve svém bezprostředním okolí a nevyhřívají celou místnost.
Největší pozornost, při vytápění prostoru, musí být věnována bezpečnosti. Každoročně je používání přístrojů k vytápění místností příčinou mnoha požárů. Kromě toho, dochází často k popáleninám vzniklých kontaktem s horkým povrchem pokojových topidel.
Při nákupu a instalaci topidel postupujte podle následujících pokynů:
Kupujte novější modely topidel, které mají všechny současné bezpečnostní prvky. Ujistěte se, že ohřívač má výrobní štítek.
Vyberte si topení termostaticky řízené, protože ta se vyhnou plýtvání energie při přehřátí místnosti.
Vyberte ohřívač o správné velikosti pro místnost, kterou chcete vytápět. Nekupujte příliš velké ohřívače. Většina ohřívačů je dodávána s tabulkou výkonnosti.
Topení na ropný pohon umístěte mimo frekventovaná místa. Buďte zvláště opatrní, aby se děti a zvířata pohybovali od ohřívače v dostatečné vzdálenosti.
Sálavé topení splňuje veškeré požadavky moderního vytápění. Jedná se o tiché, čisté, ekologické, zdravé, úsporné vytápění s minimální údržbou. Hlavním přínosem je jednoduchost s minimálním vynaloženým úsilím. Další výhodou je využívání zón při různých teplotách v rozdílných ročních obdobích. Pokud používáte ve svém domě pouze několik místností, můžete vytápět pouze tyto a jiné ne.
