Při každém řezu vlastně keř stále maličko omlazujeme. Prostředkem k tomu jsou zásobní čípky, o kterých jsem se již dnes zmínila, a také pravidlo, na základě kterého se ono omlazení provádí – jmenuje se princip Guyotova řezu. Spočívá v tom, že se na keři z jednoletého dřeva nařezává dvouoký čípek a nad ním plodonosný čípek nebo tažeň. Nad ním (myšleno morfologicky, tedy blíže kmeni nebo starému dřevu) je vždy zásobní čípek. Při rašení z každého očka začne vyrůstat letorost (pokud ovšem očko v zimě nezmrzlo). Z dvouokého zásobního čípku tedy vyrostou dva letorosty, které se v následujícím roce využijí stejně: spodní na zásobní čípek a ten horní na plodonosný čípek nebo tažeň.
Zdravé očko
Očko poškozené mrazem
Pokud zásobní čípek takto využít nelze, třeba proto, že jeden z výhonů je krátký, musíme vyhledat jiný vhodný výhon pro nařezání plodonosného čípku nebo tažně a výhon morfologicky postavený pod ním využijeme na zásobní čípek. Vtip řezu spočívá v tom, že vše za jednoletým dřevem, ponechaným na keři, se odřízne, tedy všechno nevyužité jednoleté i dvouleté dřevo. Tímto způsobem se keř každoročně maličko omladí a nerozrůstá se do stran, odborně: „nevysoukává se“. Tento postup je důležitý proto, že při řezu omezuje počet řezných ran. A co pro révu řezná rána, to poškození cévních svazků, které se musí s tímto poškozením vypořádat tak, že „odbočí“. Důsledkem je „křivolaká“ cesta pro živiny proudící z kořenů. Při ponechání většího počtu řezných ran na keři jsou rostoucí letorosty špatně vyživovány. Tento „trošku zmlazovací“ princip se využívá při všech způsobech tvarování keře, ať jde o tvary vrcholové nebo kordonové. Viz následující obrázek:
řez vinné révy obrázky
A jaké jsou ty způsoby tvarování?
Rozlišují se dva typy: tvary vrcholové a kordonové. Vrcholové tvary tvoří kmen z víceletého dřeva, zakončený jednoletým výhonem, který se podle délky, jak již víme, často označuje tažeň. Tažeň se na kmeni obvykle ponechává jen jeden, někdy (při požadovaném větších zatížení) dva. U kordonových tvarů víceleté dřevo vytváří kromě kmene také ramena, na kterých se nařezávají čípky, vždy střídavě zásobní a plodonosné. Vrcholové tvary se obvykle používají v produkčních vinicích, kde záleží na jednoduchosti a rychlosti provádění řezu. Kordonové tvary naopak často využívají pěstitelé na zahrádkách, kde se pomocí kordonových ramen dají keře tvarovat do požadovaných tvarů, například na pergoly nebo révové stěny. Takováto tvůrčí činnost zahrádkáře často svede k přetěžování keřů vysokým počtem ponechaných oček. Proto je vždy dobré myslet na
Ingredience: 500 g hladké nebo polohrubé mouky, 125 ml mléka + 4 lžíce na kvásek, 40 g cukru, 250 g másla nebo rostlinného tuku (máslo je vhodnější), 2 vejce a 1 žloutek (bílek uchováme na potření), 20 g (půl balíčku) droždí, 5 g soli
Postup: Do 250 g tuku na pečení rychle ručně zapracujeme 100 g mouky. Z těsta vytvarujeme nižší čtverec a dáme ho ztuhnout do lednice. Ze čtyř lžic mléka, trochy cukru a lžíce mouky umícháme kvásek, necháme vzejít. Mouku, cukr a sůl dáme do mísy a promícháme. Přidáme vejce, žloutek a kvásek a vypracujeme tužší těsto (hnětač usnadní práci). Přikryjeme utěrkou a necháme asi hodinu kynout. Pak kynuté těsto překlopíme na pomoučenou pracovní plochu a rozválíme na čtverec, jehož strany budou pokud možno dvojnásobné, než je hrana tukového kvádru. Proč? Protože tukové těsto položíme doprostřed kynutého plátu (nakoso) a překryjeme je volnými cípy – jako psaníčko. Balíček těsta v polovině přeložíme (zamezíme tak úniku tukové hmoty) a rozválíme dotenka. Pak těsto složíme na tři díly na šířku (jednu stranu přeložíme do poloviny a přiklopíme druhou volnou stranou) a stejně tak na délku. Uložíme na hodinu do lednice. Po hodině opět rozválíme a opět poskládáme a dáme ještě na 25 minut do lednice.
Modernější receptury doporučují nechat těsto v této fázi přes noc v lednici.
Odpočinuté těsto tence rozválíme na pomoučené pracovní ploše. Jde to velmi dobře. Z plátu odkrojíme nerovné okraje (hodí se na „šneky“). Pak už krájíme díly podle toho, co budeme vyrábět: trojúhelníky na rohlíčky a croissanty, čtverce na šátečky, trojúhelníčky (pirožky), obdélníky na kapsičky a hřebeny. Naplněné tvary dáme na lehce pomaštěný plech. Necháme alespoň 4 cm rozestup, protože pečivo hodně nabyde. Potřeme rozšlehaným bílkem.
Troubu vyhřejeme na 220 °C. Vložíme plech a asi po 5 minutách teplotu snížíme na 180 stupňů. Od trouby neodcházíme, pečení je rychlé. Po 10 minutách zkontrolujeme. Některé tvary už možná budou upečené – drobnější nebo s tučnější nádivkou, nebo při nestejném vyhřívání trouby. Budou mít zlatohnědou barvu. Ty lopatkou vybereme, ostatní dopékáme a postupně odebíráme. Oddělíme slané varianty, sladké pocukrujeme.
Necháme mírně zchladnout a můžeme zvát ke stolu. Pečivo je chutné i druhý den.
Slané kynuté těsto: Toto těsto je vhodné na housky a rohlíky, na slané či makové tyčinky nebo na dalamánky. Příprava je stejná jako u tuhého těsta, jen se k ostatním surovinám přidává pouze kostka cukru, celé vejce a sůl. Připravené tvary z vykynutého těsta se nechávají dokynout na plec
Staré sady bývaly dříve vysazovány obvykle ovocnými stromy s korunou založenou velmi vysoko na kmeni. Často byly kosterní koruny rozvětveny 2 nebo 2,5 metru nad zemí, tak aby se osoby mohly volně pohybovat pod větvemi. Tyto sady byly přizpůsobeny extenzivním metodám pěstování a jejich údržba spočívala v jarním zmlazovacím řezu jednou za deset let a v probírce první dva roky po zmlazení. Tomuto způsobu pěstování odpovídal i výběr odrůd, které dobře snášely tento způsob údržby. Plodnost těchto sadů, kvalita plodů a zdravotní stav dřevin byly adekvátní uvedené péči. Ale v současné době jsou spíše pěstovány ovocné dřeviny s kosterními větvemi rozvětvenými blízko k zemi. Důvodem rozdílu v poloze koruny ovocných stromů ve vztahu k výšce koruny je, že charakter koruny ovocného stromu má přímý vztah k jeho přizpůsobení danému prostředí a péči, která může být věnována ovocnému sadu. Zásadně se pak může lišit vhodnost použití vysokokmenů pro malé nebo větší soukromé zahrady a pro ovocné plantáže.
Jakkoliv je ve školce často zapěstována řezem koruna stromu rozvětvením v určité výšce, lze výšku změnit řezem a výběrem rozvětvení ve vyšším místě na kmeni.
V Evropě je poměrně vlhčí klima, než mají Spojené státy. A navíc má Evropa méně proměnlivé klima, a to zejména s ohledem na ničivé větry. Také je na většině území Spojených států intenzivnější sluneční záření, a to zejména v těch částech, kde převažují suché větry. Zde jsou tedy pěstovány nízké tvary ovocných dřevin. Výběr výšky a charakteru koruny je tak jedním z důležitých způsobů přizpůsobení ovocných dřevin pro klima dané lokality, ve které jsou pěstovány. Tam, kde je potřeba maximální sluneční světlo a teplá a suchá země pod stromy, jsou vysoké tvary asi nejlepší, ale tam, kde je žádoucí ochrana kmene a hlavních větví stromů před sluncem a odolnost proti silným větrům, jsou nejvíce vhodné zákrsky.
Prakticky ve všech částech Spojených států byly v poslední době vysazovány sady s nízkými tvary koruny. Typické vysokokmeny se nacházejí pouze ve starých ovocných sadech. Stromy s nízkou korunou mohou pomocí zásahů ovocnáře plodit dříve než vysokokmeny, protože velmi vysoké koruny jsou udržovány pouze tím, že jsou jim každoročně odřezány boční výhony kosterních větví, které se tvoří během prvních 2 až 4 let růstu stromů. Toto prořezávání oddaluje dobu, kdy větve mají dostatek plodonosného obrostu. Hlavním důvodem oddálení plodnosti je však intenzita růstu dřeviny pěstované jako vysokokmen v prvních letech ve srovnání se zákrsky, nebo dokonce vyšlechtěnými sloupovitými odrůdami, které jsou udržovány řezem jinak.
Vysokokmeny ve vlhkém klimatu umožňují, aby slunce rychleji ohřál
Tvarované túje dodají zahradě noblesu a šmrnc. Lze je dokonce tvarovat podobně jako sochař tesá sochy. Jejich úpravou se můžete přímo umělecky vyžít. Nejlépe je kombinovat stříhání na jaře (březen až květen) se stříháním na konci léta (srpen až září).
Nejjednodušší tvary zvládnete možná vystříhat od oka. Ale pozor na stálé zarovnávání, které pak zanechá mnohem menší keřík, než jste měli původně v plánu. Kužel vytvoříte snáz, pokud si na keř připevníte do jehlanu pár bambusových hůlek a nahoře je svážete, případně kolem jejich obvodu několikrát obtočíte provázek či drátek. Kulovité tvary můžete vytvářet pomocí různých improvizovaných obručí.
Na složité tvary malých sošek se vyplatí vytvořit si formu z drátěného pletiva. Tu nasadíte na keř (poté, co jste jej nahrubo ostříhali do požadovaného tvaru) a přečnívající výhony odstřihnete. Pomocí formy pak budete keř i nadále udržovat. Formy lze v některých zahradnictvích dokonce zakoupit již hotové. Podmínkou úspěšné práce jsou kvalitní, ostré zahradnické nůžky přiměřené velikosti. Existují dokonce i tvarovací malé pilky na elektrický pohon.
Přečnívající výhonky je třeba odstraňovat co nejdříve. Od jara do podzimu, kdy rostliny bujně přirůstají, budou potřebovat zástřih i jednou za dva či tři týdny. Ovšem například pomalu rostoucí tis stačí zastřihnout jednou ročně. V zimě nezapomeňte keře ochránit před těžkým sněhem, který by mohl dílo polámat.
To je zvláštní kategorie tvarů pro vysoké vedení, kdy kmínek je veden až k vrcholu sloupků tvořících opěrnou konstrukci, takže celá zelená hmota keřů včetně hroznů visí dolů. Příkladem je tvar zvaný jednoduchá záclona, což je krátké kordonové ramínko, na kterém se nařezávají čípky. Složitějším tvarem je dvojitá záclona, někdy označovaná GDC, která na řádku tvoří dvě za sebou visící plochy. Do našich klimatických podmínek se však příliš nehodí. Zvláštním tvarem je vertikálně vedený kordon, mezi vinaři označovaný Vertiko. Jde o svislé rameno, na kterém se nařezávají tři patra se čtyřmi dvouokými čípky. Toto vedení bylo jednu dobu hodně rozšířené, ukázalo se však, že pro velké plochy příliš vhodné není. Hodí se však, jako všechny kordonové tvary, do zahrádek, kde pěstitelé mají dostatek času se mu věnovat.
Do hrnce dáme vodu, přidáme máslo nebo rostlinný tuk, špetku soli a přivedeme k varu. Když se voda s rozpuštěným tukem začne vařit, stáhneme teplotu, přisypeme hladkou mouku a mícháme metličkou, aby nám nevznikly hrudky. Za stálého míchání těsto pomalu provařujeme. Dobré těsto poznáme podle toho, že se nelepí na dno a stěny hrnce. Poté těsto přendáme do mísy a necháme za občasného promíchání vychladnout. Připravíme si mixér a do vychladlého těsta začneme postupně vmíchávat jedno vejce za druhým. Hotové odpalované těsto poznáme tak, že je hladké, lesklé a husté. Na plech si dáme pečicí papír, na který stříkáme tvary dle receptu zdobicím sáčkem naplněným těstem. Zaplněný plech dáme do předem vyhřáté trouby na 200–220 °C, kde se rychlým zahřátím v těstě vytvoří pára, tak se tvary nafouknou do potřebné velikosti. Troubu neotvíráme minimálně 7 minut, abychom neporušili proces nabývání. Pokud by se tak stalo, těsto by zůstalo nízké a tuhé. Po této době teplotu stáhneme a dopékáme pozvolna, aby těsto zůstalo uvnitř vláčné.
