Zajímáte se o téma TYMIÁN CITRONOVÝ? Tak právě pro vás je určen tento článek. Tymián obecný (Thymus vulgaris) je trvalka z čeledi hluchavkovitých. Pochází ze Středomoří, odkud se jeho pěstování rozšířilo i do střední a východní Evropy. V těchto oblastech se však musí přezimující rostliny chránit před zimou. Tento nízký polokeř (dorůstá obvykle do výšky 20–30 cm) patřící k rodu mateřídouška (Thymus) má na rozdíl od našich domácích druhů mateřídoušky dřevnatějící lodyhu, která je hustě obrostlá drobnými čárkovitými listy. Tymián začíná kvést v květnu a kvete až do září. Existuje mnoho typů s rozličnou vůní (citrónovou, pomerančovou), a to podle složení silice. Tato bylinka má široké spektrum využití.
Tymiáncitronový
Citronovýtymián je křížencem tymiánu obecného a mateřídoušky vejčité. Z tohoto křížení vznikly i další kultivary, které se liší zejména barvou listů. Pokud má tymiáncitronový tradiční zbarvení, je velmi podobný tymiánu obecnému. Má stoupavou, na bázi dřevnatějící, čtyřhrannou lodyhu. Poměrně malé tuhé oválné listy vyrůstají na krátkých řapících a jsou navrchu sytě zelené, zespodu světlé, s okraji lehce podvinutými. Citronovýtymián kvete v červnu až červenci drobnými, světle fialovými nebo růžovými pyskatými květy. Vzhledem k tomu, že se jedná o křížence, množí se výhradně vegetativně, tedy zejména řízkováním nebo dělením trsu. Citronovýtymián také tvoří keříky a pěstuje se stejně jako tymián obecný.
Jak název napovídá, má tento tymián výrazně citronové aroma i chuť, výborně se tedy hodí k rybímu masu. Vhodný je k drůbeži, mořským plodům, jehněčímu masu, dušené zelenině nebo bramborám. V podstatě jej lze použít do každého receptu, který vyžaduje citronové aroma, a navíc tato bylinka pomáhá strávit těžká a tučná jídla.
Kromě listů je možné konzumovat také květy, které se obvykle kandují a používají ke zdobení různých dezertů. Čerstvé květy je možné přidávat do zeleninových i ovocných salátů.
Citronovýtymián můžete skladovat v sáčku v lednici velmi dlouho. Díky svým kožovitým listům podléhá zkáze pomalu, téměř nezahnívá ani nevadne. Pokud však chcete tymián skladovat déle, lze jej také sušit nebo naložit do oleje či octa, což dokonale zachová jeho svěží chuť.
Vůně a chuť citronového tymiánu se sice liší od tymiánu obecného, který je známější a více využívaný, ale obsahové látky v obou druzích jsou velmi podobné. Proto můžete i z citronového tymiánu připravit odvar, který pomáhá při chorobách dýchacího a trávicího ústrojí, při bolestech hlavy a nachlazení. Zevně se dá tato rostlinka používat proti dermatitidě, bradavicím, do ústních vod a past nebo kloktadel. V případě použití citronového tymiánu je čaj dokonce lahodnější než z tymiánu obecného.
Při výběru odrůdy pro pěstování je lépe si nechat poradit, protože ne každá odrůda citronového tymiánu je určena ke konzumaci.
Tymián obecný dorůstá do výšky cca 20 cm a šířky 30 cm. Pro pěstování tymiánu vyberte hlavně slunné stanoviště chráněné před prudkým větrem. Budete-li začínat od semínek, tak ta vyséváme v březnu až dubnu přímo na pěstební místo na povrch zeminy, a to v řádcích vzdálených od sebe přibližně 40 cm. Nesázíme je do hloubky, ale pouze je do půdy vmáčkneme. Tymiánu se daří v polosuché a na živiny chudé půdě. Má rád především propustnou písčitou zeminu s dostatečnou zásobou vápníku. Výhodné je stanoviště uprostřed dvorku, kde sálá horko z dlažby, nebo na skalce, kde stejnou službu dělají kameny. Nevhodná jsou místa se zamokřenou a kyselou půdou.
Chcete-li pěstovat tymián na zahradě, postačí pro jednu rodinu záhonek 0,5 m x 0,5 m. Není vhodná přílišná zálivka, neboť potom tymián ztrácí svou přirozenou vůni a aroma. Rovněž není dobré přihnojování, protože čím výživnější půda, tím méně voňavý je tymián. Můžeme použít i předpěstované sazenice, které koupíme v zahradnictví nebo květinářství. Kromě klasického záhonku můžeme tymián také začlenit do skalky. Jelikož se jedná o malou rostlinku, lze ji pěstovat i v květináči nebo truhlíku třeba za oknem nebo na okenním parapetu, nejlépe na jižní straně.
Jak pěstovat tymián venku v květináči společně s rozmarýnem? Velice jednoduše, jelikož obě rostliny mají stejné nároky na pěstování.
Troška čerstvého nasekaného tymiánu dodá chuť a vůni ovocné šťávě, salátu, zálivce, pikantní omáčce a veškerým pokrmům z masa a zeleniny. Tymián se rovněž hodí na pečenou, grilovanou či dušenou rybu. Před pečením posypeme čerstvě odrhnutými lístky maso nebo vložíme celou snítku pod kůži. Tymián se neztratí ani v nádivce do kuřete, v rajčatových omáčkách a polévkách, ale také v paštikách a marinádách. Z citrónového tymiánu se zase vaří velmi osvěžující a léčivý čaj: snítku zalijeme vroucí vodou a necháme 10 minut odstát.
Tymián má dezinfekční účinky, působí proti parazitům, průjmům a nadýmání a zlepšuje trávení. Ulevuje při chronických zánětech žaludku a podporuje krevní oběh. Kromě toho mírní kašel a pomáhá při bronchitidách, astmatu a černém kašli. Napomáhá obnovit normální střevní flóru, proto je prospěšný při užívání antibiotik a při kandidóze. Je účinný při vyčerpání, úzkosti, nespavosti a depresi. Má močopudné účinky, působí tedy při zadržování vody v těle, infekcích močových cest, revmatismu a dně. Tymiánový olej se zevně používá jako mazání při artritidě, svalové bolesti a jako dezinfekční prostředek. Nálev nebo tinktura jsou účinné jako ústní voda, kloktadlo a k oplachování aft.
Tymián se u nás nejčastěji pěstuje ze semínek, ty se zasévají během března až dubna do pařeniště (stačí je umístit na povrch půdy a jen zlehka přitlačit, protože klíčí na světle). Když se semenáčky dají uchopit do prstů, přepíchají se do květináčků se sadbovým substrátem, nebo přímo na vybrané stanoviště. Koncem dubna a v květnu lze tymián vysévat přímo ven do bylinkové zahrádky. Nejvhodnější je půda kyprá, písčitá či kamenitá, protože ve výživné zemině přichází tymián o svou typickou kořeněnou chuť. Tymián miluje slunné stanoviště chráněné před větrem, nepřihnojuje se. Můžete jej vysazovat do skalek, zídek, suchých štěrkových nebo pískových strání či do větších nádob. Zálivka by měla být mírná, půda však nesmí vyschnout. K zalévání je nejvhodnější odstátá voda.
Olistěnou nať sklízejte před kvetením od května do září. Největší obsah vonných látek mají listy v poledne. Nať rychle uschne rozložená ve vzdušné sušárně, i ve vyšší vrstvě; v sušičce nesmí teplota překročit 40 °C. Čerstvé větvičky můžete nakládat do oleje či octa.
Po odkvětu se keř zkracuje o třetinu, aby bohatě obrostl novými výhonky a udržel si kompaktní vzrůst. Tymián sice dobře snáší sucho, ale potřebuje ochranu před chladným větrem a mrazy. Při přezimování na záhonku je nutné rostlinku přikrýt větvičkami z jehličnanů. Při pěstování doma se tymián na zimu umístí na světlé místo, zálivku vyžaduje jen mírnou a teplotu kolem 15 °C.
Tymián se dá množit řízky z postranních výhonů (potřeba odříznout i s „uzlinou“), a to koncem jara nebo začátkem léta. Řízky se vloží do malých květináčků naplněných směsí rašeliny a písku nebo perlitu v poměru 1 : 1 a nechají se zakořenit v pařeništi. Zakořeněné řízky se přesazují jednotlivě do květináčků o průměru cca 8 cm se sadbovým substrátem a na podzim se vysazují ven. Na jaře lze také rozdělit kořeny starších rostlin a přesadit je do samostatných květináčků.
Ve svém příspěvku MUŠKÁT CITRONOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Mam muškat citronovy jedtli chcete dodám
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jitka.
paní Marcelo--děkuji za odpověď.určitě chci a koupím. Prosím můžete mi napsat do emailu odkud jste a za kolik prodáte sazeničky?předem moc děkuji Jitka vasicova.j@seznam.cz
Tymián je tradičním kořením Španělska, Francie, Itálie a Řecka. V současnosti se jeho obliba vrací i do našich kuchyní. Známý je jako součást takzvaného Provensálského koření. V gastronomii se nejčastěji používá tymián obecný nebo tymián citrónový. Větší aromatizující účinek mají kupodivu listy sušené než čerstvé. Tymián pomáhá při zažívání, je tedy vhodný ke skopovému či vepřovému masu nebo ke zvěřině. Zvýrazňuje chuť marinovaného masa, s oblibou se přidává do svíčkové omáčky. Pár lístků ochutí i pokrmy z ryb, luštěnin a rýže. Často se jím dochucují zeleninové pokrmy, omáčky a saláty, ve směsi s oreganem, bazalkou nebo rozmarýnou se často používá na pizzu, vodný je i na těstoviny
Listy k přímé spotřebě sklízíme kdykoliv. Při kořenění lístky rostliny sdrhujeme a v dlaních rozemneme. Čerstvé větvičky můžete vložit do oleje nebo octa a tento přípravek pak používat k dochucování mnoha pokrmů.
Zkuste některý z níže uvedených receptů a ochutnejte specifickou příchuť tymiánu.
Ve svém příspěvku MUŠKÁT CITRONOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Prosím, nemohu nikde sehnat muškát citronový.Dostala jsem ho od maminky, ta už tu není . Muškát jsem měla 6 let a teď jsem udělala chybu a přesadila ho. No a on mi odešel. Nevím kde jsem udělala chybu. Přesazovala jsem ho podle pokynů na internetu. Je to krásný muškát a nádherně voní.
Díky za pomoc Anna
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jitka.
Prosím, toužím mít citronový muškát. Může mi někdo darovat 2---3 sazeničky? nebo levně prodat? Jsem z Ostravy. Prosím o nabídky :-)
Tymián smíchejte se solí, pepřem, lisovaným česnekem a olejem. Směsí potřete očištěné maso, vložte porce do vymaštěného pekáčku, pokapejte citronovou šťávou, posypte strouhankou a poklaďte plátky másla. Pečte v troubě dozlatova. Nejlepší přílohou budou brambory.
Tymiánovo-česnekové kotlety
Suroviny:
4 kotlety bez kosti
česnek
sůl
1 lžička sušeného tymiánu
máslo
olej
špetka černého mletého pepře
1 šlehačka (215 g)
2 lžičky hladké mouky
Postup:
Kotlety z jedné strany nožem mírně nařízněte, aby se maso při restování nekroutilo. Plátky naklepejte a potřete česnekem utřeným se solí, mírně opepřete. Poté v kastrolu rozpusťte trochu másla, přilijte k němu olej a nepotřenou stranou kotlety orestujte. Podlijte je mírně vodou a pod pokličkou za občasného dolití vody duste doměkka. Až budou kotlety měkké, vyjměte je a do výpeku vlijte šlehačku smíchanou se sušeným tymiánem a hladkou moukou. Za stálého míchání na mírném ohni vařte ještě asi 10 minut. Nakonec vraťte kotlety, prohřejte je a omáčku dochuťte. Podávejte například s bramborovým knedlíkem.
Vepřové ragú na citronovém tymiánu
Suroviny:
½ kg vepřové kýty
½ kg žluté cibule
10 snítek citronového tymiánu
½ litru vývaru
sůl, citronový pepř, vepřové sádlo
Postup:
Vepřovou kýtu nakrájejte na silnější plátky a pak na kratší nudličky. Cibuli oloupejte a nakrájejte na hrubší měsíčky. Smíchejte ji s masem a přidejte lístky citronového tymiánu obrané ze snítek. Vše osolte a opepřete. Po promíchání nechte odležet cca 2 hodiny v chladu. V pánvi rozpusťte dvě lžíce vepřového sádla. Do rozpáleného sádla vložte maso s cibulí a za stálého míchání opékejte, dokud cibule nezačne lehce zlátnout a maso nejeví známky opečení. Poté podlijte vývarem a nechte jen probublávat. Rozvařující se cibule vytvoří lehce zahuštěnou omáčku. Podávejte s vařenou rýží nebo bramborem.
Kuřecí na tymiánu
Suroviny:
3 plátky kuřecích prsíček
tymián, sůl, pepř
1 svazek lahůdkové cibulky
olivový olej
Postup:
Kuřecí prsíčka naklepejte, osolte, popepřete a navrch posypte tymiánem. Takto připravené plátky zalijte olivovým olejem a nechte v lednici chvilku uležet. Pak na pánvi jemně opečte lahůdkovou cibulku nakrájenou na kolečka a přidejte naložené maso. Plátky zprudka opečte z obou stran. Vhodnou přílohou jsou brambory
Ve svém příspěvku RÝMOVNÍK PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František Schneider.
Dotaz na koupi a cenu Rýmovníku. Momentálně tady po okolí Děčína nebo České Lípy
F.Schneider
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel SABINA.
Pěstuji úspěšně rýmovník citronový venku na balkoně vystavený slunci i dešti, ale nepodařilo se mi ho nikdy přezimovat uvnitř. Vždy si na jaře koupím nový v květinářství. Na okenním parapetu začal shazovat lístky a zašel. Nevím jaká se stala chyba.
Ingredience: 500 g hladké mouky, 350 g změklého másla, 3 žloutky, špetka soli, 1 lžíce rumu, 1 lžíce bílého jogurtu nebo 1/2 lžíce majonézy, nebo 1/2 lžíce vepřového sádla
Ingredience na kvásek: 5 lžic vlažného mléka, 2–3 lžíce cukru, 30 g droždí
Postup: Do vlažného mléka přidejte cukr a rozdrobte droždí, nechte v teple vzejít kvásek.
Prosejte do mísy mouku se solí, přidejte kousky změklého másla, žloutky, rum a jogurt, majonézu nebo sádlo. Nakonec přilijte kvásek a vypracujte pružné těsto. Nejlépe to jde v kuchyňském robotu, ale šikovné kuchařky to určitě zvládnou i ručně. Těsto zabalte do fólie a dejte na půl hodiny až hodinu do lednice. Hodně záleží na tom, jak změklé máslo jste měli, těsto by nemělo ztuhnout úplně na kost, ale zase by vám nemělo téct pod rukama. Než těsto ztuhne, můžete si připravit náplně, nejlépe tvarohovou, jablečnou nebo povidlovou. Makovou nebo ořechovou náplň je lepší připravit den předem, aby vystydly. Množství náplní je spíše orientační. Bez obav použijte recept na své oblíbené náplně.
Když je těsto správně tuhé, zapněte troubu na 200 stupňů a vyložte plechy pečicím papírem. Koláčky se pečou velmi krátce na vyšší teplotu a je potřeba je opravdu bedlivě hlídat. Vyndejte z lednice část těsta, rozválejte na plát silný 3–4 mm a vykrajujte kolečka. Použijte klasické vykrajovátko na vánoční cukroví o průměru asi 3,5 cm. Kolečka přeneste na plech a zdobte náplněmi. Nejlépe to půjde, když si náplně přendáte do zdobicího sáčku a na kolečka náplň nastříkáte. Podle druhu náplně ozdobte mandlí, rozinkou nebo ořechem a dejte péct do vyhřáté trouby na 7–9 minut. Ke konci je potřeba dobře hlídat, protože koláčky budou shora ještě světlé, ale zespodu už krásně zlatavé. Po vytažení z trouby koláčky rychle přendejte z horkého plechu na chladicí mřížku nebo je jednoduše stáhněte i s pečicím papírem, aby se nedopékaly. Stejným způsobem pokračujte, až do úplného zpracování těsta, které nechte po celou dobu v lednici.
Z výše uvedené dávky připravíte 230–250 koláčků.
Ingredience na tvarohovou náplň: 250 g tvarohu (ne ve vaničce), 4 lžíce moučkového cukru, 1 vejce, 1 lžíce vanilkového pudinku, vanilkový cukr, citronový olej/kůra, rozinky máčené v rumu na zdobení
Postup: Všechno společně vyšlehejte, podle chuti můžete případně přisladit. Směs by měla být hustá tak, aby z koláčku nestékala.
Ingredience na makovou náplň: 150 g mletého máku, 200 ml mléka, 3–4 lžíce cukru krupice, mleté piškoty, rum, citronový olej, vanilkový extrakt nebo cukr, loupané mandle na zdobení
Tymián má poměrně velké množství silice obsahující tymol (až 3,5 %) a další účinné látky, jako je cymol, karvakrol, a-pinén, linalol, borneol a cineol, dále až 10 % tříslovin, organické kyseliny, hořčiny, saponiny a flavonoidy. Léčivé účinky této byliny můžeme využít například prostřednictvím výluhu. Čaj lze připravit jak z čerstvého, tak ze sušeného tymiánu. Měla by se sbírat nať kvetoucí nebo nať těsně před rozkvětem. Tymián lze sušit ve svazcích, které se zavěsí na šňůru v suché a vzdušné místnosti, nebo umělým teplem (v sušičce) při maximální teplotě 40 °C.
Příprava čaje: 1 plnou lžíci tymiánu vložte do hrnečku se 150 ml studené vody a pomalu přiveďte k varu. Poté sejměte ze sporáku a nechte 10 minut louhovat. Sceďte a oslaďte nejlépe medem.
Pozitiva tymiánového čaje:
působí proti průjmům a nadýmání, při zánětech zažívacího traktu;
mírní kašel a bolest v krku při léčbě nachlazení, působí protizánětlivě;
je účinný proti bakteriím a plísním, střevním prvokům a parazitům;
stimuluje produkci bílých krvinek, čímž zvyšuje odolnost organismu;
je vhodný při inhalacích, jako ústní voda nebo kloktadlo;
pomáhá při infekcích močových cest a močového měchýře, účinkuje jako diuretikum.
Pozor, jeho nadužívání může způsobit tyreotoxikózu, proto (nejen) čaj konzumujte s mírou. Tymián se úspěšně používá ve formě kloktadel, koupelí (působí výborně na regeneraci buněk pleti) a jako koření do různých jídel (zlepšení trávení, proti nadýmání).
Příprava tymiánových kapek: 150 g čerstvě nasekané natě tymiánu vložte do zavařovací sklenice. Přidejte 300 ml čistého alkoholu z lékárny a vše nechte jeden týden odpočívat. Čas od času obsah sklenice promíchejte. Po týdnu sceďte, zřeďte 300 ml převařené vody a naplňte do malých skleniček. Kapky uchovávejte v chladu a temnu.
Příprava tymiánu k inhalaci: 1 l vody přiveďte k varu a přidejte 3 lžíce tymiánu. Hrnec odstavte ze sporáku. Vše nechte asi 10 minut louhovat. Připravený nálev vlijte do misky a můžete inhalovat.
Příprava koupele s tymiánem: Do většího hrnce nasypte 1–2 hrsti čerstvého nebo sušeného tymiánu. Přilijte 2–3 l vařící vody. Nechte 10 minut louhovat a nakonec opatrně sceďte. Tento koncentrát si pak přidejte do teplé vody ve vaně.
Tip: Čerstvou nať tymiánu lze použít na poštípání hmyzem.
Rozmarýn lékařský pochází ze Středomoří, ale byl nejspíš známý již ve starém Egyptě. Je to bylinka mnoha možností – hezky voní a vypadá, lze ji tedy využít jako dekorativní rostlinku, ale zároveň má mnoho vlastností, které se uplatní v kuchyni, v bylinkářství i v kosmetice.
Význam rozmarýnu v provensálském koření je, že má dezinfekční a antiseptické účinky, povzbuzuje oběhový systém, zlepšuje prokrvení všech částí těla včetně mozku, čímž posiluje paměť a soustředění, uklidňuje a mírní nervové vyčerpání.
Bazalka
Bazalka pravá je jednoletá bylina, která patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), přičemž existuje asi 60 druhů. Původně pochází z tropů Afriky a Asie. Dorůstá do výšky 15 až 60 cm, sklízí se v období dubna až října, ale nejlepší je listy sklízet před rozkvětem, neboť po odkvětu jsou listy tuhé a trpké. Kvete v období července až září. Bazalka je velmi aromatická jednoletá bylina, která je díky svému všestrannému použití velmi oblíbená. Můžete ji používat v kuchyni, léčitelství anebo jen tak na okrasu.
Význam bazalky v provensálském koření je ten, že podporuje chuť k jídlu, má zklidňující účinky, snižuje hladinu glykémie. Kromě výborné chuti obsahuje bazalka také vitamíny, minerální látky a ostatní bioaktivní látky.
Tymián
Tymián patří mezi rostliny z čeledi hluchavkovité. Jeho název pochází z řeckého slova thymos, což znamená odvaha, síla, mužnost, případně kouřová oběť, kouření, či lidská duše. Starověcí Egypťané používali silici tymiánu k balzamování svých zesnulých. V Aténách ho pěstovali Řekové, kteří tvrdili, že tymián jim dodává sílu a osvěžení. Zároveň tymián využívali jako obětní bylinu do kadidel, která nepřetržitě hořela na oltářích chrámů. Římští vojáci si z něj připravovali koupel proto, aby získali odvahu a získali sílu. Významný římský básník Vergilius píše o tymiánu jako „o prostředku prodlužující trvanlivost masa“. Ve středověku se připravovali z tymiánu velmi lahodné omáčky, do jednotlivých pokrmů se přidával podrcený spolu se solí. Zároveň ho v tomto období považovali lidé za magickou rostlinu, a tak ji přidávali do kadidel a připravovali z ní posilující a povzbuzující nápoje. Dokonce věřili, že zažene noční můry a pomůže lidem spatřit a poznat skřítky. V tomto období nosili tymián na svých svršcích vysoce postavené ženy, které jím obdarovávali rytíře odcházející na křižácké výpravy.
Význam tymiánu v provensálském koření je ten, že je přírodním antibiotikem.
Majoránka
Majoránka zahradní je vytrvalá keřovitá rostlina až 20 cm vysoká, která kvete od července do září. Vyžaduje lehčí záhřevnou a vápnitou půdu, dostatek ž
Bylinková spirála je chytrá, a navíc designově zajímavá metoda pěstování bylinek. Využívá koncept permakultury, což je chytrý trik jak pěstovat více druhů rostlin, z nichž každá má různé nároky (slunce, vlhko, sucho, stín), s minimálním nárokem na prostor. Bylinkový šnek je unikátní svým designem, funkčností provedení a přináší nové možnosti jak spojit příjemné s užitečným. Čerstvé bylinky pro kulinářské využití tak máte doslova na dosah ruky s minimálním nárokem na prostor. Navíc „bylinkový šnek“ působí v moderních zahrádkách opravdu originálním dojmem a je vždy jedinečný.
Přenosné (vyžadují přenos do tepla během zimního období) – bobkový list, rozmarýn, stévie
Nejjednodušší je osázet bylinkovou spirálu jen trvalkami, ale připravíte se o petrželku, bazalku a jiné oblíbené bylinky. Nic vám nebrání mít i jednoletky ve šneku, jen musíte pamatovat na to, že je musíte každým rokem dosévat nebo dosazovat z předpěstovaných rostlinek.
Dělení bylinek podle umístění ve spirále:
Vrch spirály – dobromysl, majoránka, levandule, rozmarýn, šalvěj, yzop
Postup: Lososa nakrájíme na co nejtenčí plátky a naskládáme vedle sebe na talíř. Osolíme, pokapeme citronovou a limetovou šťávou. V míse smícháme lžíci japonské sójové omáčky s kapkou limetky a citronu, přidáme nasekaný kousek zázvoru. V pánvi rozpálíme olivový olej s troškou sezamového oleje – toho jen pomálu, má specifickou výraznější chuť. Do oleje nasekáme stroužek česneku a necháme ho zhnědnout. Poté olej nalijeme na lososové plátky. Na závěr přidáme také dresink ze sójové omáčky a ozdobíme čerstvou řeřichou a nasekanou pažitkou.
Zapékaný losos s estragonovou omáčkou
Ingredience: 400 g lososa, máslo, 2 žloutky, jarní cibulka, bílé víno, bílý vinný ocet, 2 žloutky, citronová šťáva, rajče, sůl, pepř, estragon, tymián, máta
Postup: Talíř nebo zapékací mísu vytřeme máslem, rovnou osolíme a opepříme. Dno vyložíme tenoučkými plátky lososa, na povrchu také osolíme a opepříme. Přidáme nasekanou jarní cibulku. V rendlíku ohřejeme asi 2 dl bílého vína s kapkou bílého vinného octa, osolíme, opepříme a svaříme. Žloutky vmícháme do vinného základu a prošleháme. Estragon, tymián a mátu nadrobno nasekáme a přidáme do hrnce s kapkou citronové šťávy. Směsí přelijeme plátky lososa. Dáme do trouby na slabé 2 minutky zapéct dozlatova. Ozdobíme rajčátkem nakrájeným na kostičky a lístky máty.
Postup: Lososa osolíme a opepříme z obou stran. Do vroucí osolené vody vhodíme čerstvé listy špenátu a necháme maximálně 30 vteřin spařit. Poté hned vhodíme do mísy s ledovou vodou, jen tak špenát zůstane krásně zelený. Přecedíme a dobře vymačkáme. V hrnci rozpustíme kousek másla a orestujeme na něm nasekanou šalotku a stroužek česneku. Po chvilce přilijeme kapku smetany, dochutíme solí a pepřem a krátce povaříme do zhoustnutí. Listové těsto rozválíme, potřeme rozšlehaným žloutkem a na kraj vložíme steak z lososa. Na něj navršíme špenát promíchaný se smetanovou omáčkou a přikryjeme druhým plátkem lososa. Těsto zarolujeme, vršek potřeme žloutkem a vidličkou sem tam propíchneme. Pečeme v troubě rozpálené na 175 °C asi 20 minut. Mezitím připravíme bazalkovou omáčku. Rozpustíme máslo, orestujeme nasekanou šalotku, zalijeme bílým vínem a troškou jakého
Tymián má nejen dezinfekční účinky, ale také výborně pomáhá k vykašlávání sekretu z horních cest dýchacích. Lze si vyrobit vynikající domácí sirup, který zabírá lépe než drahé sirupy a tablety v lékárně, přitom neškodí, a navíc je i chuťově výborný, takže i děti ho budou mít rády. Je to přírodní medicína, která vám pomůže více než chemie.
Příprava domácího sirupu: Svařte 500 ml vody a 40 dkg hnědého cukru. Vařte asi 10 minut a potom přisypte 10 g tymiánu (nejlépe z vlastní zahrádky). Můžete přidat také lžičku strouhaného čerstvého zázvoru nebo lžičku mletého zázvoru. Nechte odstát cca 6 hodin, poté přeceďte přes jemné umělohmotné sítko nebo plátýnko. Sirup nalévejte do čistých skleněných nádob, například do sklenic od dětské výživy. Užívejte 3–5x za den polévkovou lžíci, dětem pak dávku snižte na čajovou lžičku. Sirup výborně funguje i na úporný kašel.
Příprava bylinkového čaje pro zlepšení odkašlávání: K namíchání čajové směsi budete potřebovat 2 díly natě tymiánu nebo mateřídoušky, 1 díl listu jitrocele, 1 díl semene anýzu nebo fenyklu. Dvě lžíce této směsi zalijte 0,5 l teplé vody a nechte přes noc macerovat. Ráno uveďte do varu, odstavte a nechte 10–15 minut luhovat. Poté čaj přeceďte a užívejte po lžících během celého dne.
Tymián obsahuje spoustu léčivých látek, ale vždy by se měl užívat pouze v malém množství. Pro těhotné a kojící ženy je zcela nevhodný. Dále se nedoporučuje při akutním zánětu střev a při onemocněních srdce.
Česká tradiční kuchyně je založena na surovinách, které se u nás hojně vyskytují – brambory, česnek, petržel, celer, mrkev, maso, luštěniny, obilniny, chmel, ... Za dva pilíře české tradiční kuchyně lze považovat polévky a omáčky servírované s masem, k nejoblíbenějším patří vepřové, kuřecí, hovězí a zvěřina. Omáčky jsou zpravidla velmi hutné, jejich důležitou ingrediencí je smetana, máslo nebo mouka.
Svíčková, i když ne v pravém slova smyslu omáčka, je zmiňována ve slavné knize a první kuchařce u nás – v Domácí kuchařce vydané roku 1826, kterou napsala Magdalena Dobromila Rettigová, česká buditelka rané fáze Národního obrození, spisovatelka a autorka příruček do kuchyně. O zásadním významu této publikace hovoří její téměř stoleté nepřetržité reedice.
Název svíčková vznikl v dobách, kdy hovězí maso bylo méně kvalitní a kdy se k přípravě tohoto jídla skutečně používala pravá svíčková, která se protýkala slaninou, a někdy dokonce i přes noc marinovala, neboli nakládala do mořidla (pajcu). Později, když se kvalita hovězího masa zlepšila a cena pravé svíčkové stoupla, byla hlavně v restauracích pravá svíčková nahrazena falešnou svíčkovou nebo prostě hovězím masem z kýty. Toto maso, relativně málo odleželé a málo prorostlé tukem, bylo špikováno a většinou rovněž nakládáno do octového nálevu s kořenovou zeleninou, který masu dodal jednak chuť, jednak maso poněkud tenderizoval (změkčoval).
Postupem času vzniklo několik receptů na přípravu tohoto jídla, ale ať již bylo maso marinováno, nebo ne, technika jeho úpravy byla vždy téměř stejná.
Když se říká „pečeně“, tak se maso napřed na trošce tuku ze všech stran prudce opeče (orestuje), aby se v něm uzavřely šťávy. Opečené maso se pak vloží do pekáče na orestovaný zeleninový základ. Přidá se koření a sůl, případně půlka citronu, podlije se vodou, případně troškou marinády, a pokud nebylo maso marinované v octovém nálevu i ocet, a dusí se do měkka. Dušené maso se vyndá a před krájením se nechá chvíli uležet. Mezitím se dokončí omáčka. Na zbylý základ v kastrole se nalije vývar nebo voda a vše se přivede do varu. Po chvilce se základ zahustí světlou jíškou a zalije smetanou smíchanou s troškou mouky (kvásek), aby se omáčka takzvaně nezdrcla. Omáčka se pak rozšlehá ponorným mixerem nebo se propasíruje přes jemný cedník, trochu se povaří, navrch se dá kousek másla, aby se neudělal škraloup a aby omáčka dostala glanc.
Svíčková by se pak měla podávat na horkém talíři, zpravidla ve dvou plátcích přelitých horkou zlatohnědou omáčkou a se čtyřmi nebo pěti plátky knedlíků šindelovitě položenými na levou stranu od masa. Na maso se někdy pokládá plátek citronu (citronový terč), který se pokrývá brusinkami a případně šlehanou smetanou.
V receptu jde tedy především o nachystání si masa prošpikováním špekem, orestování masa a zeleniny s kořením (celý černý pepř, nové koření, bobkový list), dochucení základu (octem, hořčicí, cukrem), po změknutí masa se vypečená šťáva zahustí jíškou, přidá se propasírovaná použitá zelenina, omáčka se zjemní smetanou a je hotovo.
Ingredience: 200 g máslových sušenek, 100 g rozpuštěného másla, 500 g ricotty nebo měkkého tvarohu, 50 g cukru krupice, 3 lžíce citronové šťávy, 2 lžíce jemné krupičky, 3 žloutky z velkých vajec, nastrouhaná kůra ze 2 velkých citronů, citronová šťáva z 1 citronu
Technologický postup: Nalámané sušenky rozmixujeme v robotu, přidáme rozpuštěné máslo a prošleháme. Dortovou formu s rozevíracím okrajem o průměru 20–25 cm vyložíme pečicím papírem, vložíme do ní sušenkovou směs a rovnoměrně ji obrácenou lžící rozetřeme. Nádobu robota vytřeme, dáme do ní měkký tvaroh nebo ricottu, najemno nastrouhanou citronovou kůru, citronovou šťávu, žloutky, krupicový cukr, krupičku a asi 2 minuty prošleháváme, dokud se vše dobře nespojí. Hmotu vlijeme do formy, vložíme do vyhřáté trouby na 180 °C (horkovzdušné na 160 °C) a pečeme asi 40 minut, až bude náplň na dotek pevná a bude se lehce odtahovat od stěn. Pak troubu vypneme, dvířka pootevřeme a necháme cheesecake 1 hodinu chladnout v troubě. Po vyjmutí z trouby necháme ještě 2 hodiny v lednici uležet. Dezert uvolníme od stěn nožem, sundáme formu, nakrájíme na porce, přesuneme na dezertní talíře a podáváme.
Ingredience: 3 vejce, 5 kapek vanilkového aroma, 2 lžíce oleje, 2 lžíce teplé vody, 70 g cukru krupice, prášek do pečiva, tuk
Ingredience na náplň: 400 ml mléka, 1 jahodový pudink, 3 lžíce cukru krupice, 50 g másla
Ingredience na želé: 1 jahodový pudink, 400 ml vody, 2 lžíce cukru, 250 g ovoce + ovoce na zdobení, trochu ovocného likéru
Postup: Žloutky vyšleháme s cukrem do pěny, přidáme aroma, olej, vodu, mouku a kypřidlo, dobře promícháme a nakonec zlehka vmícháme tuhý sníh z bílků. Těsto nalijeme do připravené formy, rovnoměrně rozetřeme a dáme péct do předehřáté trouby na 170 stupňů dorůžova, vyzkoušíme špejlí. Korpus po upečení necháme vychladnout. Dle chuti můžeme pokapat ovocným likérem.
Na vychladlý korpus nalijeme ještě teplý pudink, uvařený dle návodu, do kterého jsme ihned po uvaření přidali pokrájené máslo, které jsme nechali za stálého míchání rozpustit. Na teplý pudink ihned naskládáme očištěné suché ovoce a zalijeme opět horkým pudinkovým želé. Celé necháme v chladu krátce proležet a ztuhnout.
Pokud použijete do pudinku místo cukru ovocný sirup, zvýrazníte jeho chuť. S likérem je to stejné. Druh pudinku volíme podle druhu použitého ovoce, například citronový k citrusovému ovoci, banánový k banánům, malinový k malinám nebo ostružinám, borůvkám. Po nakrájení před servírováním můžeme dozdobit šlehačkou a ovocem.
Tilápii necháme rozmrazit, osušíme, osolíme, posypeme kořením a citronovým pepřem. Slaninu nakrájíme na slabé proužky, brambory oloupeme a nakrájíme na plátky. Na dno pekáčku naskládáme slaninu, na ni brambory, posypeme kmínem a na brambory položíme rybu. Dáme do trouby a pečeme podle toho, jak nám peče trouba – asi 35 minut na 200 °C.
