Vřesovec (Erica) je rostlina natolik podobná vřesu, že ji většina lidí jen těžko rozezná. Dříve byly oba druhy i botaniky řazeny do stejného rodu. Stejně tak jako vřes, najdeme vřesovce především na rašeliništích. Na zahradách jim vyhovuje kyselá i velmi kyselá půda. Nejlépe se mu daří na slunci, ale na rozdíl od vřesu roste i v polostínu, dokonce i ve stínu. Špatně snáší sucho. Nejběžnější u něho je bílá barva květů, jsou ale i odrůdy s růžovými a červenými barvami. Nejpodstatnějším rozdílem je, že vřesovce kvetou brzy na jaře, někdy dokonce i v zimních měsících (únor – duben), zatímco vřes na podzim a v pozdním létě (červenec – listopad). Z tohoto důvodu nesmíme vřesovce na podzim sestříhávat, protože již mají nasazené pupeny na kvetení.
V únoru nebo počátkem března se muškáty, které hibernovaly ve tmě, opatrně probudí ze zimního spánku umístěním na parapet a zvýší se jim zálivka. Zde se rostliny mohou pomalu aklimatizovat. Aby mohly co nejlépe zahájit novou sezónu, mohou být přesazené do nového substrátu.
Nesmí chybět ani jarní řez. Během zimy se na rostlinách mohly vytvořit dlouhé výhony. To je obvykle známkou toho, že místo bylo buď příliš teplé a tmavé, nebo příliš světlé, ale chladné. Tyto podlouhlé tenké výhonky se odstraní, protože by nikdy netvořily květy.
Pokud se na slunném zimovišti vytvořily nové výhony, zkracují se také. To později vyústí v krásné košaté nové výhonky.
Při prořezávání můžete objevit suché stonky, které jsou uvnitř černé. I když se zdá, že rostlina zimu úspěšně nepřežila, naděje tu je. Je možné, že kořen ještě znovu vyraší. V takovém případě všechno staré dřevo odřízněte a kořen zasaďte do nové půdy.
Kdy vyndat muškáty:
Aklimatizace: únor/začátek března ze zimoviště na okenní parapet nebo podobně a intenzivnější zálivku.
Jarní řez: Odstraňte zrohovatělé výhony, případně nové výhony zkraťte.
Od poloviny května mohou rostliny opět ven. Závisí to na aktuálním vývoji počasí, ale v polovině května už by neměly hrozit mrazy a rostliny se v tuto dobu mohou bezpečně vrátit ven.
Na jaře pelargonie začne hned rašit. Jaro je doba, kdy se výhonky vzpamatují a vytvoří se nové listy.
Práce vinaře začíná v lednu řezem. Zimní řez je důležitým opatřením pro pěstování a péči o révu. Lze ho však provést již v prosinci a měl by být dokončen do začátku března. Řez dává révě určitý tvar, což usnadňuje budoucí práci na vinici a umožňuje obdělávání. Navíc omezením oček (pupenů), které později nesou hrozny, je ovlivněn výnos a kvalita. Zohledňuje se vitalita a výnos révy.
V diskuzi JE TO SNADNÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Krist.
Chcete si letos zasadit na zahradě malou vinici za 0 Kč ? Není problém.
Stačí najít někoho, kdo již révu pěstuje, pár PETlahví, nůžky na růže a je to.
Návod zde: www.youtube.com/watc…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V diskuzi KALENDÁŘ PRO VINAŘE - ÚNOR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Matoušek Milan.
Omlouvám se, že se ptám na(možná),základní způsob ošetřování révy:je-li na kerích revy od r.2019 nasazen dravý roztoč Typlodromus,mělo by se provádět ošetření Sulkou? Moc děkuji za odpoved. Matoušek Milan, Opava
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pro snížení výnosu a tím dosažení špičkové kvality se hrozny mezi polovinou července a srpnem prořezávají. Obdělávání půdy a opatření na ochranu plodin se podle potřeby opakují. Přibližně v polovině srpna hrozny dosáhly své plné velikosti a dochází k plnění hroznů. Koncem srpna, začátkem září hrozny změknou. Od tohoto okamžiku je počasí zvláště důležité pro kvalitu hroznů a pozdějšího vína. Práce na vinici se v srpnu omezují na prořezávání dlouhých výhonů a odstraňování poškozených hroznů. Odkrývání zóny hroznů začne v srpnu. Listy se odstraňují ručně, aby se zlepšilo vystavení hroznů světlu a větrání.
V naší poradně s názvem ODBORNÍK NA VINNOU RÉVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Štiaková.
Děkuji za odpověď, ale tohle jsme zkoušeli, ale vzhledem k tomu, že víno mám roztaženo ve svahu a prostor, který bych takhle měla ochránit je velký (to by musela být snad nějaká konstrukce). Nikde na vinici jsem nic podobného neviděla.
Je nějaká jiná cesta k ochraně?
s pozdravem
Ivana Štiaková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Když nechcete stavět kolem révy konstrukci, tak můžete ještě vyzkoušet přírodní repelenty ve formě rostlin. Létající hmyz výrazně odpuzují muškáty - pelargonie a nebo také afrikány. Zkuste jimi osázet okolí rostliny. Můžete je také ještě doplnit o levanduli, bazalku, meduňku, mátu a šalvěj. Všechny tyto rostliny odpuzují létající hmyz.
Nedoporučuji aplikovat na plody révy nějaké pesticidy nebo repelenty, protože to všechno později sníte.
Pokud nic nepomůže, tak přesaďte révu na jiné místo.
V závislosti na odrůdě začíná redukce hroznů koncem července nebo začátkem srpna, aby se snížil výnos a zvýšila se kvalita. Obdělávání půdy a postřik vinné révy v srpnu se opakuje jako v červenci, až do doby, kdy se hrozny uzavřou, to bývá kolem poloviny srpna, to znamená, že bobule dosáhnou své plné velikosti. V tuto dobu, když plody začnou dozrávat, je ochrana rostlin pomocí postřiků obvykle zastavena. Práce na vinici se od té doby omezují na řezání a výsev trvalé zeleně a odstraňování poškozených hroznů. V srpnu začíná odkrývání zóny hroznů. Listy se ručně otrhávají, aby se zlepšilo vystavení hroznů světlu a větrání.
V naší poradně s názvem VINNÁ RÉVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav Kubánek.
nadpis vašeho článku a nejen vašeho je střihání vinné révy na podzim a není tam ani slovo o tom střihu na podzim,prosím o jednoduchou věc,jak a kdy se stříhá vinná réva na podzim. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Podzimní řez vinné révy se standardně neprovádí. Řez se provádí až v únoru. Během podzimu dřevo ještě dozrává a není připraveno na zkracování. Nejlepší období pro řez vinné révy je únor - doba, kdy odezní největší mrazy. Teprve pak se provádí řez vinné révy.
Na podzim je pro stříhání vinné révy moc brzy. Na podzim se může provést jen lehký sestřih například na pergole, aby v zimě nepřekážely dlouhé šlahouny. Nejvhodnější je řezat až v předjaří, po přejití největších mrazů, protože až v té době zjistíme do jaké míry očka pomrzla. Termín zahájení řezu záleží především na tom, jak je veliká výměra vinice, kterou je třeba ořezat. Majitelé několika desítek či dokonce stovek hektarů začínají řezat už v prosinci, protože jinak by to do jara nestihli. I ti však s počátkem řezu čekají do prvních mrazů, kdy jsou listy definitivně opadané a je do keřů pořádně vidět, aby bylo jasné, do jaké míry jsou výhony vyzrálé. Únor je nejlepší doba na řez vinné révy.
V diskuzi ČERNÁNÍ HROZNŮ VÍNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin Beníšek.
V období dozrávání hroznů dochází k postupnému modrání (černání?) bobulí a zastavení jejich vývoje a mám pocit, že se naopak začínají zmenšovat. Začíná to právě nyní (cca 10.8.), některé hrozny jsem už utrhl a vyhodil. V roce 2015 dozrálo snad jenom 5% úrody. Před dozráním je vše v pohodě a pak to začne..
Děkuji za radu.
Martin Beníšek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Roman.
Dobrý den, můžu se zeptat, jestli tu révu pěstujete pouze na jídlo nebo z ní dle vyrábíte víno? Já mám takový sen, mít svou vlastní malou vinici a vyrobit jen pár lahví pro vlastní spotřebu. Ale to bych potřeboval probrat s nějakým pěstitelem. Rád bych si nechal poradit osobně. Víno moc miluji a obdivuji takové www.vinigrandi.cz/cs/ velké vinotéky. Ale zatím opravdu nemířím tak vysoko :)
To je zvláštní kategorie tvarů pro vysoké vedení, kdy kmínek je veden až k vrcholu sloupků tvořících opěrnou konstrukci, takže celá zelená hmota keřů včetně hroznů visí dolů. Příkladem je tvar zvaný jednoduchá záclona, což je krátké kordonové ramínko, na kterém se nařezávají čípky. Složitějším tvarem je dvojitá záclona, někdy označovaná GDC, která na řádku tvoří dvě za sebou visící plochy. Do našich klimatických podmínek se však příliš nehodí. Zvláštním tvarem je vertikálně vedený kordon, mezi vinaři označovaný Vertiko. Jde o svislé rameno, na kterém se nařezávají tři patra se čtyřmi dvouokými čípky. Toto vedení bylo jednu dobu hodně rozšířené, ukázalo se však, že pro velké plochy příliš vhodné není. Hodí se však, jako všechny kordonové tvary, do zahrádek, kde pěstitelé mají dostatek času se mu věnovat.
V diskuzi ŘEZ VINNÉ RÉVY NA PODZIM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šiši.
Dobrý den, jsem laik, mám vinnou révu 3 rokem a zanedbala jsem řez v prvém roce. Mohu tvarovat řezem i na podzim, nebo jen opravdu na jaře. Díky za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří.
Jednoznačně doporučuji tvarovat v zimě (únor/březen). Podzim není vhodný a nic tím neurychlíte. Vinná réva už bude spát a stejně nebude růst. Naopak pozdě na jaře (duben/květen) už hrozí, že se bude probouzet a to také není vhodné.
Doporučuji přečíst několik článků. Například výborné informace získáte zde: www.vinarskydum.cz/r…
V diskuzi DRUHY A ODRŮDY VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aneta.
Dobrý den, tak tohle je přesně ten článek, který jsem hledala. A celkově jsou celé vaše stránky skvělé a plné informací. Chystám se na pěstování révy, mám možnost od známého odrůdu Solaris, kterou jsem i minulý rok poprvé ochutnala jako burčák na Jižní Moravě. Jinak většinou vína do svého nově zrekonstruovaného sklípku na zahrádce sháním tady www.vinigrandi.cz/cs/ Ale pořád doufám, že se podaří proměnit kus zahrady ve vinici a nějaké to dobré víno si zkusím i vyrobit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
U kordonů je široký výběr možností, které je vhodné využívat zvláště malými pěstiteli na „hobby“ viničkách nebo na zahrádkách. Samozřejmě kordony se dají nařezávat na nízkém, středním a vysokém vedení, stejně jako vrcholové tvary. Lze z nich tvarovat celé stěny, například k zakrytí nevzhledné stěny stodoly, k rozdělení prostoru apod. Je možné z nich vytvořit loubí, které může dominovat celému prostoru. A nejlepší využití kordonová ramena pochopitelně najdou na pergolách. Jistě je romantické posedět pod pergolou, kde vám nad hlavou visí dozrávající hrozny nějaké stolní odrůdy a dát si skleničku vína. Viz následující obrázky:
Řez na kordonech je pracnější, protože se řežou střídavě zásobní a plodonosné čípky (už víme jak a proč), je nutné více přemýšlet, kde a jak říznout a také vyžadují více pozornosti během vegetace. Základním problémem prostorových tvarů je nebezpečí, že budou příliš zahuštěné a -jak už jsme zmiňovali - houbové choroby tam budou mít lepší podmínky k šíření. Na toto je potřeba při řezu myslet. A když je řez dokončen, je dobré se znovu zamyslet nad jeho zatížením, zkontrolovat, kolik jsme vlastně ponechali oček s přihlédnutím k vitalitě keře, a případně ještě některé čípky odstranit.
V naší poradně s názvem HORTENZIE LATNATÁ STANOVIŠTĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šimková Jana.
Dobrý den,obracím se na vás o radu.Potřebuji přesadit hortenzii latnatou na slunné místo.Kdy je to nejvhodnější?Teď na podzim,nebo až na jaře?Děkuji za pomoc.Šimková Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Hortenzie se přesazují v době vegetačního klidu, tedy když ztratí většinu listů. Nejlepší doba na přesazování hortenzie je listopad a prosinec, popřípadě pak i leden a únor, pokud není půda zamrzlá. Snažte se přenést co nejvíce kořenového balu z původního stanoviště. Vykopejte velkou jámu, která bude dvakrát širší, než je průměr přenášeného balu. Prostor pak zasypte zeminou, kterou prolejvejte velkým množstvím vody, aby se zemina rovnoměrně naplavila kolem kořenového balu rostliny.
Nejprve vytéká pouze voda. Až se zásobní látky, do té doby uložené v kořenech ve formě ve vodě nerozpustného škrobu, přemění na jednoduché cukry, které již ve vodě rozpustné jsou, už nevytéká jen voda, ale nasládlá kapalina. Lze se o tom přesvědčit ochutnáním kapičky vytékající z řezné rány. Když je vytékající míza dostatečně sladká, stává se potravou pro bakterie, přirozeně se vyskytující ve vinici. Ty se na tomto svém „potravinovém zdroji“ začínají intenzivně množit. Jak buněk bakterií na řezné ráně přibývá, produkují sliz, který řezné rány ucpe a slzení se zastavuje.
Do doby, než nastane slzení, by měl být ukončen řez, aby pletiva na řezných ranách alespoň trochu zaschla a slzení tak nebylo příliš intenzivní. Zde je fotografie, na které je vidět míza vytékající z řezných ran:
A co tedy už můžeme ve vinici dělat?
Slzení je nejvhodnější doba pro tzv. „suchou“ vazbu. To znamená, že můžeme začít vyvazovat části keře k oporám. Především musí být dobře vyvázaný kmen, aby byl rovný. Není nutné ho uvazovat každým rokem, ale nesmí se stát, že by se vázací materiál zařezával do dřeva. Pokud bychom takto zaříznutý úvazek nechali na místě po delší dobu, průchodnost cévních svazků by se tím omezila a docházelo by ke špatnému vyživování rostoucích výhonů. Velmi pevné nebo zařezávající se úvazky je vhodné při řezu odstranit a při vyvazování je pak samozřejmě nahradit volnějšími. Podobně je nutno kontrolovat úvazky kordónových ramen. U jednoletého dřeva vyvazujeme letorosty. Při tvarování oblouků je vážeme zásadně přes výše postavený drát k drátu spodnímu, jinak by se tažeň během vegetace i s vyrůstajícími výhony v důsledku jejich zvyšující se hmotnosti mohl vylomit. Zde je obrázek, kde je vidět vázání tažňů přes drát:
Slzení umožní lepší práci s tažni, protože letorosty jsou při proudění mízy pružnější a při ohýbání oblouků se nezlomí. Pokud se nám tažeň přesto zlomí, měli bychom ulomenou část hned odstřihnout, protože výhony z ní vyrůstající s největší pravděpodobností časem uvadnou. Pro ilustraci uvádíme fotografii, na které je vidět tažeň zlomený neopatrným ohýbáním při vazbě:
Jak moc máme s vyvazováním pospíchat?
Suchá vazba by určitě měla být hotova do doby, kdy réva začne rašit. Tehdy jsou rašící výhony nejkřehčí a i při největší opatrnosti se snadno vylomí. A doba, kdy nastane rašení, závisí na několika faktorech, jako je pěstovaná odrůda či výška kmene. Především však na pěstebních podmínkách v dané lokalitě.
Živý plot z tújí (dříve psáno také thuje a nesprávně tůje) vyžaduje minimálně řez alespoň dvakrát ročně, a to na samém sklonku zimy a koncem června. Čím častěji budete řez túje provádět, tím hezčí živý plot bude. Pokud byste túje nechali třeba rok bez zastřižení, následující řez by musel být hluboký (do staršího dřeva). Živá stěna by pak špatně obrůstala, keře by vypadaly omšele a s výsledkem byste určitě nebyli spokojeni. Túje můžeme nechat přirozeně rozrůstat, máme-li dost místa.
Túje všeobecně dobře snáší stříhání a tvarování. Zastřihovat je můžete během celé vegetace, tedy od jara do podzimu. Jarní tvarování rychle obrazí a během vegetace dorůstá. Není však vhodné zastřihávat túje během zimy (listopad až únor), protože do jara stejně neobrazí, ani se nezahojí. Tuhé mrazy mohou navíc nezhojené ranky vysušit a zaschlé konečky větví následně moc parády nenadělají. Tvarování živých plotů se provádí jednou až dvakrát ročně. Záleží na bujnosti růstu a nárocích na ideální tvar. Z praxe i literatury lze doporučit tvarování jednou na jaře (březen až květen) a popřípadě podruhé koncem léta (konec srpna až září).
Túje čili zerav západní (Thuja occidentalis) má velmi široký sortiment kultivarů. Najdeme mezi nimi typy různých tvarů, vysoké stromovité, kuželovité, úzce sloupovité i keřovité. Na druhé straně je řada zakrslých kultivarů kuželovitých, kulovitých i rozložitých. Správný tvar je tudíž závislý na druhu rostliny. Túje můžete využít jako solitéry, do skupinových výsadeb (pozor na příliš mnohobarevné kombinace), do skalek či jako přenosnou zeleň.
A co je potřeba vědět o pozemku, na němž bychom chtěli založit vinici?
Obecně lze říci, že réva se hodí do mírného a subtropického pásma. Více na sever je pro ni zima, v tropech nevyhovují dlouhé (půlroční) intervaly sucha a srážek. Také nadmořská výška je omezující faktor. Kvůli vhodným teplotním podmínkám v našich zeměpisných šířkách bychom měli vybrat pozemky do výšky 300 – 350 m nad mořem, pokud chceme dosáhnout přiměřené kvality sklizně. Určitě se dají najít vhodná místa pro pěstování révy i ve vyšší nadmořské výšce, je však nutno počítat s nižší dosažitelnou cukernatostí i s vyšším obsahem kyselin v hroznech.
Vinné révě se nejlépe daří na jižním svahu...
Určitě. Svahy orientované na jih jsou na naší polokouli těmi nejvýhřevnějšími polohami. Keře vysazené na západních svazích zůstávají dlouho orosené nebo mokré po srážkách, což vytváří vhodné podmínky pro rozvoj houbových chorob. Na východních svazích hrozí nebezpečí, že mladé letorosty budou poškozeny jarními mrazy, protože zde bývá velký rozdíl mezi denními a nočními teplotami. A svahy obrácené na sever bývají studené a pro pěstování révy se nehodí.
Stejně tak je potřebné uvědomit si rozdíly na jednotlivých částech svahu. Nahoře na kopci často povívá větřík, čímž se teploty snižují. Proto se na vrcholy svahů hodí odrůdy s kratší vegetační dobou. Dolní části svahu mívají hluboké, hlinitější půdy (vlivem dlouhodobé eroze), proto se hodí pro odrůdy s vysokou plodností, které mívají větší nároky na vodu. Někde se však na dolních svazích mohou občas vyskytovat přízemní mrazíky – tam je nutné vybírat odolnější odrůdy.
Která odrůda se osvědčila jako nejodolnější vůči mrazům?
Ryzlink rýnský.
Nejlepším místem na svahu je tedy jeho střední část...
Ano, zvláště pak, když je otočená k jihu. To jsou polohy ideální pro nejnáročnější odrůdy, jako je například Rulandské bílé, Rulandské šedé, Chardonnay, Tramín červený a další.
Říkáte, že hlinitější půdy se hodí pro vysoce plodné odrůdy. Jaké druhy půd vlastně révě vyhovují?
Z hlediska nároků na druhy a kvalitu půd je réva nenáročná; obecně je možné říci, že roste ve všech druzích půd s jedinou výjimkou – nedaří se jí v půdách přemokřených, které jsou studené a uhnívají v nich kořeny. Réva zkrátka nemá ráda „mokré nohy“. I když samozřejmě některé skupiny odrůd se trochu specializují na „své“ půdy. Jak jsem již uvedla, hlinitější půdy se hodí pro odrůdy, které přinášejí vysoké výnosy, ale zvláštní kvalita vín se od nich očekávat nedá.
Pro kvalitní odrůdy jsou nejvhodnější půdy kamenité nebo štěrkovité, které se během dne dobře prohřívají a ještě po západu slunce uvolňují nahromaděné teplo. Ideální je, je-li pod touto kamenitou nebo štěrkovitou horní vrstvou ještě vrstva obsahující dostatek jílu, která zadržuje vodu. Pokud tomu tak není, vinice bude trpět suchem, pokud není zavlažována. Písčité půdy jsou půdy stále trochu „hladové“. Tím, že mají málo jílu, neumí si po delší čas uchovat zásobu živin, a proto musí být častěji přihnojovány.
A jak správně půdu ve vinici obdělávat?
V minulosti dlouho platilo, že každý pořádný vinař se ve vinici nadře s motykou v ruce, protože vinice má být stále v bezplevelném stavu. Tak tento názor je již dávno překonán. Takzvaný černý úhor, tedy bezplevelný stav povrchu půdy ve vinici, má řadu nevýhod. Především musí být stále udržován, ať již okopávkou, plečkováním či jinou mechanizovanou prací s půdou. Opakovaným projížděním strojů v řádcích se půda utužuje, v podorničí se vytváří zhutnělá vrstva půdy, která nepropouští vodu. V malých viničkách, bez používání mechanizace, černý úhor znamená stále se opakující okopávku. V půdě se také časem vytvářejí křivolaké kapiláry, kterými dochází k nežádoucímu odparu vody. Při výsadbách na svazích se s každým deštěm odplaví část jemných jílovitých částic půdy.
Aby nedocházelo k půdní erozi, proto se teď mnohem častěji pod keři něco pěstuje. Odborně se tomu říká ozeleňování vinic. Vinice tedy mohou být zatravněné (což je ta nejméně vhodná forma), nebo může být udržován porost přirozeně se vyskytujících plevelných rostlin (přirozené ozelenění) nebo se pěstují rostliny z výsevu směsek na ozeleňování (dnes je to považováno za nejvhodnější způsob ozeleňování). Směsku tvoří rostliny z různých čeledí, které mají různě dlouhé kořeny; po čase vytvoří společenství, které vytlačuje plevelné rostliny. Květy rostlin z vysévaných směsek dobře poslouží jako pastva pro včely. Při všech způsobech ozeleňování se samozřejmě porosty musí sekat a je nutné počítat s tím, že i ony budou spotřebovávat živiny z půdy a vodu.
Stále se zabýváme ošetřováním dospělých révových keřů v plodné vinici. Co všechno však musíme vědět a udělat, chceme-li si vinici teprve založit?
To je otázka na nejméně dvě hodiny povídání. Takže si to rozdělíme. Dnes bychom se věnovali spíše přípravným pracím a vlastní výsadbu si necháme zase na jindy.
Ze všeho nejdůležitější je posoudit, zda v místě zamýšlené budoucí vinice jsou podmínky vhodné pro vinnou révu. Pokud tuhle otázku řeší někdo, kdo se stane profesionálním velkoproducentem, má nad sebou bič, který se jmenuje: finanční prostředky. Založit vinici, která by ho v budoucnu měla uživit, je nemalá investice, proto musí být všechno důkladně prověřeno a promyšleno. Z tohoto pohledu jsou na tom zahrádkáři mnohonásobně lépe. Úplně nejjednodušším kritériem vhodnosti pro pěstování révy je srovnání se zdařilým pěstováním meruněk či broskví. Daří se v daném místě tyto dva ovocné druhy pěstovat? Pokud ano, révě se bude dařit také. Avšak návštěvníci těchto webových stránek patrně mají hlubší zájem o pěstování révy a proto se na tuto otázku podíváme podrobněji.
Nejdůležitějších faktorem podle Vašeho přirovnání asi bude dostatek sluníčka.
Samozřejmě, réva je přece teplomilná. Vhodnost dané lokality se posuzuje podle veličiny zvané suma aktivních nebo suma efektivních teplot. Myslím, že nám budou stačit ty aktivní. Pro révu vinnou je aktivním dnem takový den, kdy průměrná denní teplota je vyšší než 10°C. Hodnoty těchto aktivních teplot, tedy průměrných denních teplot (např. 10,2°C, 14,8°C nebo třeba 25,5°C) se sečtou za celý rok a na této sumě pak závisí výběr ranějších nebo pozdnějších odrůd. Pro ty úplně nejranější odrůdy, jako je např. kdysi značně rozšířená odrůda Čabaňská perla, či pro nově povolené Jakubské, je minimální hodnota sumy aktivních teplot 2 200°C. Hodnoty okolo 2 500°C jsou přiměřené pro středně rané odrůdy, jako je například Müller Thurgau nebo Modrý Portugal. A pozdní odrůdy, jako například Ryzlink rýnský, odrůdy z rodiny Rulandských, Tramín červený či Ryzlink vlašský, vyžadují hodnotu sumy aktivních teplot okolo 2 700°C.
Réva je také světlomilná, proto je potřeba ji umístit na sluníčko, rozhodně by neměla být zastíněna stromy. Nejvíce světla potřebuje pochopitelně při dozrávání hroznů, ale také při iniciaci oček, o které jsme mluvili před chvílí.
Možnost pěstování révy je určitě také limitována nadmořskou výškou. Existuje nějaká číselně vyjádřitelná hranice?
No ovšemže. Hranice nadmořské výšky možného pěstování révy úzce souvisí s dalšími klimatickými faktory, např. zda jde o přímořské klima nebo kontinentální. V našich klimatických podmínkách se za bezpečnou pro révu považuje nadmořská výška přibližně do 250 m. Samozřejmě, že se mohou ozvat ti pěstitelé, kteří pěstují révu i výše, ale vždy to záleží také na lokálních podmínkách dané parcely.
Jak je na tom réva s potřebou vody?
Potřebuje ji jako každá rostlina. Velmi „žíznivá“ je hned v několika fenofázích, jak růstových, tak ve fázích zrání. Měla by mít dostatek vody před rašením, po odkvetení a při zaměkávání. Naopak srážky by se neměly vyskytovat v době kvetení, aby nedocházelo ke sprchávání – to už jsme si vysvětlovali v dubnu a v červnu. Co se týká celkového množství srážek, máme svou „srážkovou“ veličinu, která se jmenuje, jak jinak, suma srážek, takže jde o sčítání srážek za vegetaci, počítají se ale i srážky v zimě, včetně sněhových srážek. Minimální hodnota této sumy srážek, při které réva s bídou přežívá a k nějaké velké produkci hroznů se nemá, je 300 mm za rok. Optimum srážek představují v naší zeměpisné poloze hodnoty 600 – 800 mm za rok.
Ještě něco potřebujeme o své budoucí vinici vědět?
Víme, že vinice patří na svah a ne do roviny. Dosti podstatnou věcí při výběru vhodného pozemku je orientace svahu ke světovým stranám. Samosebou ideální je jižní svah, ale réva snese i ostatní světové strany, s výjimkou severu. Také je radno si uvědomit, že na výškově odlišných částech delšího svahu mohou být odlišné především teplotní podmínky. Je-li pozemek na vrcholu kopce, častěji tam fouká vítr, a tím dochází ke snižování teplot. Naopak v dolní části je dobré počítat s tím, že studený vzduch muže za určitých podmínek po svahu stékat a v ďolíku mohou být déle mrazové teploty. Proto se tam hodí odrůdy později rašící. Takže ideálem je prostřední část jižního svahu. V domácích výsadbách je možné si lokální podmínky zlepšit například tím, že se révový řádek vysadí u stěny nebo jiné bariéry, která révu chrání.
Co se týká druhů půd, réva je značně tolerantní, roste v půdách písčitých, hlinitých i kamenitých. Jediný druh půdy nesnáší – to jsou půdy se značným množstvím jílu, které proto bývají značně mokré. Réva zkrátka nemá ráda „mokré nohy“, protože v takových půdách často dochází k uhnívání kořenů. To se ostatně stává i řadě jiných druhů rostlin.
Ještě něco málo k zmíněnému využívání svahů: je jasné, že pro používání mechanizace může být sklon svahu jen takový, aby se na něm stroje udržely. Ovšem drobní pěstitelé, kteří si musí všechno do kopce i z kopce odnosit sami, mohou být odvážnější, a založit si vinici i na svahu se značným sklonem – tak jak si troufají. Takto situované viničky je často vidět v některých, především jižních a západních částech Evropy, např. v Itálii, Francii, Španělsku, Řecku apod.
Abyste měli kvalitní hrozny i v méně příznivých podmínkách, to vám přejí Ludmila Svobodová a Hanka Synková.
Myslím, že už jsme dostatečně teoreticky připraveni, abychom mohli říznout...
Začneme řezem plodného keře s využitím principu Guyotova řezu na vrcholovém tvaru. (Jak se provádí řez mladých keřů, aby bylo dosaženo žádaného tvaru, si necháme zase na jindy.)
Nejprve si keř dobře prohlédneme, uvědomíme si zvolený způsob vedení, který máme dodržet, a zvolené zatížení. Jako v jiných oborech, i zde platí: dvakrát měř, jednou řež. Nebo raději měř i třikrát. Pokud můžeme využít loňský zásobní čípek, je práce celkem jednoduchá. Horní výhon na něm zakrátíme do požadované délky podle zvoleného zatížení a spodní zakrátíme na dvě očka. Loňský tažeň za čípkem odřízneme a tvůrčí činnost je hotova. Řez nůžkami na jednoletém dřevě obecně vedeme alespoň 3 cm za očkem, nejlépe v polovině internodia. Řez nůžkami na veškerém starším dřevě provádíme na větevní kroužek; jsou-li řezné rány velké a je-li jich na keři víc, doporučuje se je ošetřit podobně jako u ovocných stromů. Řezné rány totiž mohou být vstupní cestou jedné ošklivé dřevokazné houby (ESCA), která se rozšiřuje především ve starších vinicích.
Není-li možné zásobní čípek využít k řezu, je nutné výhon, ze kterého má být tažeň, nejprve vybrat. Musí to být výhon dobře vyzrálý, nepoškozený, dostatečně dlouhý a přiměřeně silný (příliš silné výhony se budou při ohýbání lámat). A co je nejdůležitější: z těch několika potenciálních budoucích tažňů vybereme ten výhon, který je nejblíže kmeni. Morfologicky pod ním (nebo před ním – záleží na tom, jak pořadí výhonů vnímáme) potřebujeme výhon, který již nemusí být tak ideální, ze kterého nařežeme dvouoký zásobní čípek. Viz Následující obrázek:
Z minula také víme o důležitosti dvouletého dřeva pro produkci hroznů. Jak se to projeví při řezu?
Ono je to trošku složitější, než jsem minule naznačila. V očkách na jednoletém dřevě se v loňském roce vyvinula pletiva, z nichž budou (při dobrém odkvetení) v letošním roce hrozny. V omezené míře se tato pletiva mohou vyvinout i na letorostech ze spících oček (jak se v poslední době uvádí v odborné literatuře), pokud byly splněny požadavky na dostatečné osvětlení. Protože však do oček nevidíme, raději zůstaneme u základního, dlouholetou zkušeností potvrzeného pravidla, že výhony pro tažně nebo pro plodonosné čípky mají vyrůstat z dvouletého dřeva.
To se ve vinicích také běžně používá. Vhodné jsou speciální směsky rostlin na zelené hnojení (určitě v nich nechybí rostliny z čeledi Bobovitých, jako například vikev, jetel nebo vičenec, protože na jejich kořenech žijí hlízkové bakterie, které umí vázat a dále zpracovávat vzdušný dusík). Obvykle se vysévají v druhé polovině vegetace, sekají se a ve druhém roce se zapravují do půdy tak, aby nebyly ve vinici v době, kdy už réva potřebuje dostatek vody, to znamená v době kvetení.
A co takové zahrádkářské využívání každého centimetru půdy, třeba tím, že pod keři révy se pěstuje zelenina, jahody nebo letničky? Je to možné?
Samozřejmě ano. Záleží na vlastním uvážení. Koneckonců každý správný zahrádkář dbá jak na hnojení, tak na zálivku, takže révě taková konkurence nebude vadit.
Zmiňovala jste se o polohách pro révu nevhodných, protože umožňují rozvoj houbových chorob. Co dál révě hrozí?
Kromě houbových chorob, jejichž výskyt se řeší buď preventivními opatřeními, nebo používáním prostředků na ochranu před nimi, můžeme rozpoznat také virové či bakteriální choroby. Virózám, houbovým chorobám a škůdcům se budeme věnovat později, až budou aktuální jejich příznaky.
Teď si povíme o dvou bakteriálních onemocněních révy, které se navenek projevují pomalu, protože v napadených rostlinách mohou přežívat v tzv. latentním stavu. Původci mohou být v rostlinách přítomni celé roky, ale onemocnění se projeví až tehdy, kdy jsou keře nějakým způsobem oslabené. Například po předchozích suchých letech, po mrazivých zimách, při poškozování částí keřů kroupami nebo jen při opakovaném přetěžování nadbytkem oček při řezu.
Prvním z těchto „nepřátel“ révy je Bakteriální nádorovitost, kterou způsobují dva druhy baterií: Agrobacterium tumefaciens a Agrobacterum vitis. Projevy obou druhů jsou stejné – na napadených keřích se při jejich oslabení mohou vytvářet nádory. Většinou se vyskytují na starém dřevě, tedy na kmenech a ramenech, ale také se mohou objevit na místě srůstu podnoží a roubů, a to i u nově vysazených sazenic. Nádory vypadají tak, jako kdyby se z vnitřku dřeva tlačilo na venek něco, co vypadá jako pukancová kukuřice nebo kousky polystyrenu. Malé nádory, zpočátku bílé, měkké, do konce vegetace zhnědnou a zdřevnatí. Keře postupně slábnou a mohou i uhynout. Prvotní nákaza se dostává do vinice s nákupem infikované sadby. Do dalších rostlin se dostává z půdy prostřednictvím řezných ran a dál se šíří cévními svazky. Napadené části keřů je proto nutné odřezat a ihned spálit mimo vinici, aby nedocházelo k dalšímu šíření půdou. Samozřejmě, že je lepší prevence než likvidace. Prevence spočívá v nákupu zdravé sadby u renomovaných školek. Zde se můžete podívat na odřezaný kmínek napadený Bakteriální nádorovitostí:
Druhým podobným „nepřítelem“ je tzv. Fytoplazmové žloutnutí nebo červenání listů révy, způsobované stejným původcem, který u brambor způsobuje stolbur – registrované karanténní onemocnění. U révy se tato fytoplazmóza projevuje komplexem příznaků: celé listy nebo části listů ztrácejí chlorofyl a zbarvují se do žluta (bílé odrůdy) nebo do tmavě červena (modré odrůdy). Pokud se toto onemocnění projevuje na částech listů, je hranice odbarvení dána nervaturou. Také může dojít ke ztrátě barviva u všech listů či u několika keřů. Mladé hrozny mohou zasychat, zaměkající hrozny často uvadají, keře slábnou a také mohou uhynout. Toto onemocnění se šíří s napadenou sadbou, ale také má přenašeče: tím je Žilnatka vironosná, případně další křísi, kteří sají na napadených rostlinách např. svlačce rolního, kopřivy dvoudomé a na rostlinách čeledi Lilkovitých. Podobně jako u předchozí nemoci je prevencí nákup zdravé sadby a dále odstraňování těchto plevelů. U takto nemocných keřů se doporučuje odstranění napadených částí. U mladých rostlin nebo u silně napadených keřů se dokonce doporučuje úplná likvidace. Toto onemocnění je rozšířeno především na Moravě, ale i v Čechách se mohou vyskytnout takto napadené keře.
V dubnu si povíme třeba to, jak se bránit proti svilušce, hálčivci a vlnovníku, a jak révu hnojit.
