Téma

USKLADENI SNEHOVYCH PUSINEK

USKLADENI SNEHOVYCH PUSINEK, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Zbyly vám z pečení nebo vaření vaječné bílky a nevíte, co s nimi? Pak asi nejlepším řešením budou sněhové pusinky. Jsou lehoučké jako pírko, na povrchu křupou a uvnitř je ještě trošku vlhká „sněhová vločka“, co se na jazyku v okamžiku rozpustí. Když jich sníte o něco víc, nebude to tak velký prohřešek, na který by vás měla upozornit zvedající se ručička váhy. Navíc se blíží Vánoce a bez sněhových pusinek si mnozí z nás tyto svátky ani nedovedou představit. Připravili jsme tedy pro vás pár tipů na přípravu této dobroty, která nemusí být jen vánočním cukrovím, ale může posloužit i jako sladká tečka za dobrým obědem, nebo si je můžete upéct třeba na rodinnou oslavu. Základem všech sněhových pusinek je dobře našlehaný sníh z vaječných bílků.

Sněhové pusinky foto

Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout rozmanité podoby sněhových pusinek a nechat se jimi inspirovat.

Zdroj: článek Sněhové pusinky z bílků

Pár řádků k zamyšlení

Odpůrci tohoto medu tvrdí, že jeho konzumace je asi stejně tak zdravá jako mlsání tureckého medu, domácích karamelek, fondánových bonbonů, sněhových pusinek či marcipánu. Prostě všech sladkostí, jejichž hlavní složkou je cukr ve velmi vysokém množství. V pampeliškovém sirupu, na rozdíl od sirupů ovocných, není žádná jiná složka než voda/výluh z pampelišek, zanedbatelné promile citronové šťávy a pak už jen cukr. Ať už třtinový, nerafinovaný, řepný, bílý rafinovaný, ale stále je to cukr.

Pampeliškový sirup se musí svařit do husta, což se děje v řádech desítek minut až několika hodin (podle množství). Co z látek, které by měly tělu prospívat, v cukerném roztoku zbude, je otázka. Asi jen varem nezničitelné minerály, protože látky organické logicky musejí vzít zasvé.

Tak je na vás, co si z těchto informací vezmete. My jen můžeme doporučit, že chcete-li si vyrobit bylinný sirup, je výhodnější rostlinu nevařit, ale sirup vyrábět za studena.

Zdroj: článek Pampeliškový med

Jak uskladnit sněhové pusinky

Pokud chcete, aby vám sněhové pusinky vydržely co nejdéle křupavé a přitom se rozplývaly na jazyku, doporučujeme dobře upečené/usušené cukroví nejprve nechat pořádně vychladnout. Teprve poté můžete pusinky naskládat do krabice (například od bot – samozřejmě do čisté a vyvětrané). Nejprve vyložte její dno a okraje pečicím papírem, opatrně naskládejte pusinky, přikryjte je jemným papírovým ubrouskem a nakonec krabici dobře uzavřete víkem. Uchovávejte ji v suchu, ale ne v chladu, protože při přenesení ze studena do tepla by cukroví mohlo navlhnout.

Rozumné je také nepéct sněhové pusinky moc brzy před Vánocemi, přece jen jsou nejlepší čerstvé, ale jestliže se vám bílky v ledničce hromadí, raději je do tří dnů spotřebujte. Vždyť až budou další, můžete připravit novou várku pusinek – možná už ty první ani nenajdete.

Zdroj: článek Sněhové pusinky z bílků

Způsob použití

Běžný prášek do pečiva obsahuje tzv. difosforečnany, které dnes najdete nejen v běžném pečivu, ale i v tavených sýrech, v uzeninách i v různých práškových směsích pro výrobu nápojů. Tyto látky jsou zdrojem fosforu, jehož nadbytek může narušit rovnováhu mezi vápníkem a fosforem a zapříčinit tak nedostatek vápníku v těle a úbytek kostní hmoty.

Bezlepkový a bezfosfátový kypřicí prášek do pečiva obsahuje vinný kámen (jehož krystalky najdete v sudech od vína), běžnou jedlou sodu a bio kukuřičný škrob. Používá se stejně jako běžný kypřicí prášek, oblíbený je i při přípravě bezlepkového pečiva. Na 500 g sypkých surovin se používají 3 lžičky (17 g) prášku. Kypřicí prášek z jedlé sody a vinného kamene má tendenci začít kypřit (rozkládat se) již při pokojové teplotě. Doporučuje se proto těsto vkládat do trouby a péct co nejdříve po zapracování tohoto kypřicího prášku. To se týká hlavně řidších třených těst.

V cukrářství se vinný kámen používá při šlehání bílků, které díky němu hodně nabydou a zůstanou tuhé. Používá se tedy zejména při pečení pěnového pečiva, pusinek a andělských dortů.

Zdroj: článek Vinný kámen

Jak probíhá výroba tofu

Tofu se vyrábí podobně jako sýr, jen se jako výchozí surovina vezme sójové mléko, respektive sójový nápoj získaný ze sójových bobů, který se vysráží různými syřidly (pomocí mořské soli Nigari nebo sádry), a sójová bílkovina se nechá srazit. Tofu je tedy ryze rostlinného původu, a proto je tolik vyhledáváno především lidmi, kteří maso či živočišnou stravu nejí, anebo lidmi, kteří se chtějí stravovat zdravě.

Návod na domácí výrobu cca 500–800 g tofu:

Sója – kvalita sóji je pro výrobu tofu velmi důležitá. Naneštěstí sója, která je běžně k dostání, je nevalné kvality a pro výrobu tofu nevhodná (má malé procento bílkovin a tuku). Zpravidla na pultech najdeme sóju, která má poměrně malá, našedlá zrna, často rozpůlená nebo svraštěná. Když už si můžeme vybrat, tak hledáme sóju, která má velká celistvá zrna (to znamená nerozdělená), jasné béžovo-žlutavé barvy, s hladce vypnutou nepopraskanou ani ne nakrabacenou slupkou.

Propírání – do nádoby navážíme půl kila sóji a zalijeme vodou. Promícháváme a sledujeme zabarvení vody. V ideálním případě by měla zůstat téměř čistá. Jestli se nám kalí, je to důkaz špatných podmínek při sklizni sóji. Vodu slijeme a propírání opakujeme, dokud voda nezůstane čistá.

Namáčení – propranou sóju v nádobě zalijeme přebytkem studené vody (to znamená, aby vrstva vody nad sójou byla alespoň tak vysoká jako byla vrstva samotné sóji v nádobě). Nádobu necháme stát při pokojové teplotě (21 °C) zhruba 12–14 hodin. Dobře namočená sója se pozná, když ji rozpůlíme podle toho, že celá ploška zrna má stejnou, bílou barvu.

Drcení – dobře nabobtnalou sóju rozmixujeme mixérem na co nejjemnější kaši, čím déle mixujeme, tím lépe. K husté kaši přidáme vodu tak, aby kaše po nabrání na lžíci snadno stekla, například jako kefír.

Vaření – kaši za neustálého míchání přivedeme těsně pod bod varu. Lepší by bylo vařit, ale při tom vzniká velké množství pěny, kterou bychom museli pracně odebírat. I při nižší teplotě vzniká pěna, ale podstatně menší množství, které lze ještě omezit tím, že na hladinu nalejeme vrstvičku oleje. Potom už nesmíme míchat, aby se olej nedostal do kaše, a to vyžaduje kvalitní hrnec, který kaši nepřipálí. Proto výrobci tofu vaří v páře v tlakovém hrnci. To má ještě jednu výhodu, při vyšší teplotě se začíná ztrácet typická luštěninová chuť sóji a mléko i tofu jsou prosté této pachutě, která některým lidem vadí. Na bodu varu kaši necháme cca 10 minut. Pokud nám kaše během vaření zhoustla, přidáme vodu, aby byla řídká jako na začátku, a necháme prohřát k bodu varu.

Pasírování – cílem je oddělit od sebe mléko a pevnou složku, která se nazývá okara. Můžeme použít jemné sít

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Tofu

Založení nové vinice

Stále se zabýváme ošetřováním dospělých révových keřů v plodné vinici. Co všechno však musíme vědět a udělat, chceme-li si vinici teprve založit?

To je otázka na nejméně dvě hodiny povídání. Takže si to rozdělíme. Dnes bychom se věnovali spíše přípravným pracím a vlastní výsadbu si necháme zase na jindy.

Ze všeho nejdůležitější je posoudit, zda v místě zamýšlené budoucí vinice jsou podmínky vhodné pro vinnou révu. Pokud tuhle otázku řeší někdo, kdo se stane profesionálním velkoproducentem, má nad sebou bič, který se jmenuje: finanční prostředky. Založit vinici, která by ho v budoucnu měla uživit, je nemalá investice, proto musí být všechno důkladně prověřeno a promyšleno. Z tohoto pohledu jsou na tom zahrádkáři mnohonásobně lépe. Úplně nejjednodušším kritériem vhodnosti pro pěstování révy je srovnání se zdařilým pěstováním meruněk či broskví. Daří se v daném místě tyto dva ovocné druhy pěstovat? Pokud ano, révě se bude dařit také. Avšak návštěvníci těchto webových stránek patrně mají hlubší zájem o pěstování révy a proto se na tuto otázku podíváme podrobněji.

Nejdůležitějších faktorem podle Vašeho přirovnání asi bude dostatek sluníčka.

Samozřejmě, réva je přece teplomilná. Vhodnost dané lokality se posuzuje podle veličiny zvané suma aktivních nebo suma efektivních teplot. Myslím, že nám budou stačit ty aktivní. Pro révu vinnou je aktivním dnem takový den, kdy průměrná denní teplota je vyšší než 10°C. Hodnoty těchto aktivních teplot, tedy průměrných denních teplot (např. 10,2°C, 14,8°C nebo třeba 25,5°C) se sečtou za celý rok a na této sumě pak závisí výběr ranějších nebo pozdnějších odrůd. Pro ty úplně nejranější odrůdy, jako je např. kdysi značně rozšířená odrůda Čabaňská perla, či pro nově povolené Jakubské, je minimální hodnota sumy aktivních teplot 2 200°C. Hodnoty okolo 2 500°C jsou přiměřené pro středně rané odrůdy, jako je například Müller Thurgau nebo Modrý Portugal. A pozdní odrůdy, jako například Ryzlink rýnský, odrůdy z rodiny Rulandských, Tramín červený či Ryzlink vlašský, vyžadují hodnotu sumy aktivních teplot okolo 2 700°C.

Réva je také světlomilná, proto je potřeba ji umístit na sluníčko, rozhodně by neměla být zastíněna stromy. Nejvíce světla potřebuje pochopitelně při dozrávání hroznů, ale také při iniciaci oček, o které jsme mluvili před chvílí.

Možnost pěstování révy je určitě také limitována nadmořskou výškou. Existuje nějaká číselně vyjádřitelná hranice?

No ovšemže. Hranice nadmořské výšky možného pěstování révy úzce souvisí s dalšími klimatickými faktory, např. zda jde o přímořské klima nebo kontinentální. V našich klimatických podmínkách se za bezpečnou pro révu považuje nadmořská výška přibližně do 250 m. Samozřejmě, že se mohou ozva