Rychlá odpověď: Pragandu nepoužívejte jako běžnou kuchyňskou sůl ani univerzální koření, ale jen jako dusitanovou solicí směs do masa podle dávkování. Její smysl je konzervace, barva a bezpečnost uzenin. Pozor hlavně u dětí, těhotných, lidí s vysokým tlakem, nemocnými ledvinami a při časté konzumaci uzenin.
Praganda je téma, u kterého se v českých domácnostech často míchají dvě věci dohromady: vzpomínka na výrazné dochucování jídla a dnešní rychlosůl používaná při nakládání masa. Právě proto je kolem ní tolik zmatku, strachu i hádek v diskuzích.
V článku se podíváme prakticky na to, co Praganda skutečně je, proč ji řezníci používají, kde může dávat technologický smysl a kde už je zbytečná. Vycházím z domácí zkušenosti s uzením, čtení složení na obalech a z toho, co se opakuje v českých debatách kolem klobás, šunky a uzeného masa.
FAQ – Praganda, škodlivost, rychlosůl a domácí uzení
Je Praganda škodlivá?
Praganda může být problematická hlavně při častém používání, špatném dávkování a pravidelné konzumaci uzenin s vysokým obsahem soli.
Jednorázové správné použití podle návodu není totéž jako každodenní jídelníček plný uzenin. Riziko se týká hlavně dusitanů, soli a zpracovaného masa. Pokud máte vysoký tlak, nemocné ledviny, malé děti nebo jíte šunku a salámy denně, dává smysl Pragandu i uzeniny výrazně omezit.
Je Praganda totéž co obyčejná sůl?
Praganda není obyčejná sůl. Je to dusitanová solicí směs určená hlavně k nakládání masa a výrobě uzenin.
Obyčejná sůl slouží především k dochucení. Praganda má navíc technologickou funkci: ovlivňuje barvu, chuť, údržnost a vlastnosti masného výrobku. Proto ji nepoužívejte na hotové jídlo ani do běžného vaření. Patří jen tam, kde recept opravdu počítá s rychlosolí.
Může se Praganda sypat na hotové jídlo?
Ne, Praganda se nemá používat jako dochucovadlo na hotové jídlo, polévku, brambory, maso ani omáčku.
Pokud jde o dusitanovou solicí směs, je určena pro přesně dávkované zpracování masa. Na hotové jídlo patří obyčejná sůl, bylinky nebo běžné koření. Záměna za kuchyňskou sůl je jedna z nejhorších domácích chyb. Pragandu držte odděleně od běžného koření.
Je Praganda rakovinotvorná?
Samotnou Pragandu nelze zjednodušeně označit za okamžitě rakovinotvornou, ale dusitany a zpracované maso vyžadují opatrnost.
Riziko se řeší hlavně u dlouhodobé konzumace uzenin a možného vzniku nitrosaminů za určitých podmínek. Prakticky to znamená nejíst zpracované maso denně a nepoužívat rychlosůl zbytečně. Rozumné omezení uzenin je lepší závěr než panika z jednoho svátečního sousta.
Kolik Pragandy na kilo masa je bezpečné?
Dávkování Pragandy vždy určujte podle konkrétního obalu, typu výrobku, receptury a hmotnosti masa, ne podle odhadu.
Různé výrobky mohou mít odlišné složení a doporučení. Proto není bezpečné převzít náhodný údaj z diskuse bez kontroly etikety. Použijte digitální váhu, zapište dávku a nepřidávejte „pro jistotu“. U rychlosoli není odhad dobrý kuchařský styl.
Je Praganda vhodná pro děti?
Pro děti není vhodné pravidelně podávat uzeniny a slané masné výrobky, ať už jsou domácí nebo kupované.
Nejde jen o Pragandu, ale o celý vzorec stravy. Děti nepotřebují často šunku, párky, salám ani výrazně slané domácí uzené. Pokud domácí šunku připravujete, dávejte malé porce, střídejte zdroje bílkovin a neberte ji jako každodenní základ. Dětský jídelníček má být méně slaný.
Může Praganda vadit při vysokém tlaku?
Ano, při vysokém tlaku je potřeba hlídat hlavně celkový příjem soli z uzenin, pečiva, sýrů a hotových jídel.
Na 1 kg masa se dávají 2 dkg rychlosoli, lák na zalití se připravuje z 10 l vody a 50 dkg rychlosoli.
Postup:
U masa na uzení je ideální, aby vážilo zhruba 1,2 kg a aby bylo bez kosti. Maso si navážíme a odvážíme sůl, kterou do masa dobře vetřeme. Takto připravené naskládáme do smaltované nebo kameninové nádoby. Nádobu uchováváme v lednici nebo na jiném studeném místě, třeba ve sklepě. Za tři dny zalijeme maso připraveným lákem, aby bylo celé potopené, a dáme zpět do chladna. Celkem necháme maso odležet týden, ale můžeme i déle. Před uzením maso umyjeme v hodně teplé vodě a osušíme. Roztopíme udírnu a rozvěsíme maso na háčkách. Udíme asi osm hodin na 90 stupňů. Samozřejmě záleží na druhu masa.
Druhá možnost:
Není nad to, když na oslavě vytáhnete z udírny pořádný kus voňavé a křehké uzené krkovice nebo vlastní klobásy. Když dodržíte několik pravidel, není domácí uzení nijak náročné.
Nepospíchejte, chce to čas.
Vyberte kvalitní a čerstvé maso.
Naporcujte maso na vhodnou velikost pro uzení.
Nakládání masa nasucho
Jde o klasický způsob nakládání za pomocí běžné kuchyňské soli nebo rychlosoli (například Praganda). Můžeme přidat jakékoli jiné koření dle vlastní chuti a doplnit o česnek. Maso na uzení prosolíme a dobře zapracujeme (vetřeme), důležité je dodržovat při nakládání přísnou hygienu. Takto připravené uložíme do čisté nádoby tak, aby mezi jednotlivé kusy neměl přístup vzduch. Maso uskladníme při teplotě do 4 °C.
Nakládání do láku
Na uzení masa používáme stejné druhy soli nebo rychlosoli, jen se ředí v různém poměru vodou, říkáme tomu lák na maso. Koncentrace soli nejde přesně určit, protože každý má rád různou slanost. Jako základ můžeme brát poměr 800 g obyčejné soli na 10 l vody. U rychlosoli se radši řiďte návodem na obalu výrobku a poté si množství případně upravte dle vlastní chuti. Lák můžete doplnit o koření a bylinky, které máte rádi. Určitě zkuste pepř, jalovec, bobkový list, nové koření, rozmarýn a další. Aby bylinky a koření uvolnily více aroma, doporučuje se lák krátce povařit. Lák na maso použijeme vychlazený. Kdo nemá rád koření a bylinky, může nechat lák pouze slaný. Maso musí být vždy zcela ponořené. Někdy je potřeba ho zatížit.
Uzení masa
Teplota se při uzení masa pohybuje v rozmezí 60–100 °C.
Vhodné dřevo na uzení masa je buk, poté například olše, bříza, habr, jasan a další tvrdá dřeva.
Doba uzení je závislá na druhu a velikosti masa a na teplotě uzení.
Doporučujeme při uzení používat vpichovací teploměr.
V naší poradně s názvem MARINÁDA NA UZENÍ DRŮBEŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ministr Ladislav.
Jak připravit marinádu na uzení drůbeže?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Osvědčený recept na uzení drůbeže je tento:
1 celé kuře
3 litry vody (nebo dostatečně na to, abyste úplně ponořili celé kuře)
3/4 šálku soli
1 šálek cukru
1 lžíce pepře
1 polévková lžíce kajenského pepře
Přiveďte k varu vodu v hrnci dostatečně velkém, aby pojmul jak marinádu, tak i kuře. V horké vodě rozpusťte cukr a sůl a nechte vychladnout. Pak přidejte zbylé ingredience a nakonec i kuře a vše dejte do chladničky na 10 hodin. V této době si připravte dřevo na uzení. Nejlepší je dřevo z vlašského ořechu, které rozemelte ve štěpkovači a na dvě hodiny namočte do vody.
Jak dlouho udit: uzení kuřecího masa probíhá v udírně při teplotě do 75°C přibližně 4 hodiny. Doba uzení záleží na velikosti kuřete. Po celou dobu uzení musí být drůbeží maso neustále mazáno marinádou na potírání. Uzené kuřecí maso se podává s rýží.
Vlastní zkušenost: kde jsem u Pragandy poprvé zpozorněl
Pragandu jsem začal řešit při domácím uzení, kdy se v rodině řešilo, proč má jedno maso po vyuzení krásně růžovou barvu a druhé je šedší, ale chuťově pořád dobré. Starší generace většinou řekne jednoduše: „Dej tam Pragandu, bude to jako od řezníka.“ Jenže přesně v té větě je ukrytý celý problém. Co znamená „dej tam“? Kolik? Do jakého masa? Na jak dlouho? A co když udíte jen dvakrát za rok a doma jsou děti nebo člověk s tlakem?
První chyba, kterou jsem kolem sebe viděl, byla dávkovací ležérnost. Někdo vezme lžíci, někdo hrst, někdo smíchá Pragandu s obyčejnou solí bez zápisu a potom si nepamatuje poměr. U běžného koření se podobná nepřesnost často jen podepíše na chuti. U rychlosoli je to horší, protože pracujete s látkou, která má konzervační funkci a současně zdravotní limit. Od té doby beru Pragandu jako technickou surovinu, ne jako koření.
Druhá věc, která mě donutila změnit přístup, byla chuť. Uzené maso s rychlosolí je barevně hezčí a chuťově „uzenářštější“, ale při častějším jídle mi začalo vadit, že člověk snadno ztratí cit pro slanost. Když si dáte několik dnů po sobě domácí uzené, šunku, klobásu a k tomu pečivo se sýrem, nejde už jen o Pragandu. Najednou máte v jídelníčku velké množství soli a zpracovaného masa, aniž byste měli pocit, že jíte něco extrémního.
Co bych dnes udělal jinak? Hned od začátku bych si vedl malý zápisník: kolik masa, kolik rychlosoli, kolik obyčejné soli, jak dlouho se nakládalo, jaká byla teplota v lednici a jaký byl výsledek po vyuzení. Tohle je jednoduchá domácí datová žurnalistika, která dá člověku víc než deset anonymních diskuzí. Když máte poznámky, zjistíte, že méně někdy stačí, že chuť se dá dohnat kořením a že Praganda nemá zachraňovat špatný postup.
V naší poradně s názvem SKOPOVÉ KLOBÁSY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michal.
Dobrý den. Můžete mi poradit, prosím, na kolik stupňů a jak dlouho udit skopové klobásy? Budu moc rád za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Skopové klobásy, jaká lahoda. Hmmm. Jejich uzení je ale umění. Nejdříve musíte vyhřát udírnu na teplotu 70°C. Pak do udírny rezvěste klobásy a půl hodiny je nechte při otevřených dvířkách vysychat. Poté udírnu zavřete a klobásy uďte po dobu 8 hodin. K uzení použijte suché dřevo ovocných stromů bez kůry nebo dřevo bukové.
Existuje mnoho typů rychlosolí, které jsou často specifické pro určitou zemi nebo region. Hlavní složku vždy představuje kuchyňská sůl (vzorec NaCl), pak dusitan sodný (vzorec NaNO2) a v některých případech dusičnan sodný (vzorec NaNO3) nebo dusičnan draselný (vzorec KNO3).
Nejznámější je rychlosůl Praganda
Obsahuje 6,25% dusitanu sodného a 93,75% kuchyňské soli. Doporučuje se pro maso, které vyžaduje krátkou nakládací procedůru a bude vařeno / uzeno a konzumováno relativně rychle. Dusitan sodný poskytuje charakteristickou chuť a barvu.
Rychlosůl pro masokombináty
Obsahuje 6,25% dusitanu sodného, 4% dusičnanu sodného a 89,75% kuchyňské soli. Dusičnan sodný se časem postupně rozpadá na dusitan sodný a až od té doby je potravina připravena ke konzumaci. V konzumovaném výrobku nesmí zůstat žádný dusičnan sodný. Z tohoto důvodu je tato rychlosůl určena pro maso, které vyžaduje dlouhou dobu nasolovací procedůry (týdny až měsíce), patří sem tvrdý salám a šunka.
Ledek
Ledek je zažitý název pro dusičnan draselný. Ledek je po staletí běžnou složkou některých druhů soleného masa, ale jeho používání bylo většinou zastaveno kvůli nekonzistentním výsledkům ve srovnání s dusitany KNO2, NaNO2, NNaNO2 atd. Přesto se ledek stále používá v některých uzeninách.
Technologický postup: Hovězí líčka očistíme, omyjeme, osušíme, takto připravená líčka osolíme rychlosolí, dáme do nádoby a vložíme na dva dny do chladničky. Poté hovězí líčka opečeme zprudka na pánvičce v oleji, aby se maso zatáhlo. Takto orestovaná líčka přendáme do hrnce, kam přidáme celou cibuli, mrkve nakrájené na větší špalíky a koření (3 bobkové listy, 5 kuliček pepře, 5 kuliček nového koření). Podlijeme vodou do ¾ masa. Následně dusíme pod pokličkou na mírném, nebo lépe na co nejmenším plameni cca 90 minut, dokud maso není úplně měkké. Maso poté vyndáme a vzniklou šťávu přecedíme. Ponecháme si pouze mrkev, kterou nakrájíme na drobné kousky a vrátíme do čisté šťávy, přidáme na kostičky nakrájenou čerstvou bílou papriku, petrželku, na proužky nakrájené kyselé okurky a pokrájenou nať jarní cibulky. Přidáme pro zahuštění hladkou mouku a lehce provaříme jen tak, aby nám paprika s okurkami lehce změkla, ale nerozvařila se. Podáváme s rýží, bramborem nebo těstovinami.
Ve svém příspěvku RYCHLOSŮL PRAGANDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Heřmánek.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat na zkušenost při smíšeném způsobu solení (naložení) masa s použitím směsi běžné soli a Pragandy. U Pragandy se uvádí, že maso je připravené pro uzení již po 14 dnech. Což mi připadá krátká doba, aby se do masa dostala chuť česneku. Když bych použili Pragandu 50% a běžnou sůl 50% a prodloužil dobu na 4 týdny, může vzniknout nějaký problém? Děkuji za názor.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Kdybych začínal znovu, nešel bych cestou „najít jeden zaručený recept z internetu“. Začal bych jednodušeji. Nejprve bych si ujasnil, jestli chci maso na rychlou spotřebu, nebo uzeninu s delší údržností. Potom bych si přečetl složení konkrétní rychlosoli, ověřil dávkování na obalu a připravil si zápisník. Teprve pak bych kupoval maso.
Druhá věc: nedělal bych velkou dávku hned napoprvé. Malá dávka ukáže víc než plná udírna. Když se něco nepovede, nevyhodíte tolik masa. Když je výsledek moc slaný, víte, co upravit. Když je maso chuťově dobré, ale příliš výrazné, můžete příště ubrat slané přílohy nebo zvolit jiný typ masa. Malá dávka je nejlepší učitel.
Třetí věc: oddělil bych „sváteční uzení“ od běžného jídelníčku. Uzené maso na rodinné posezení beru jinak než šunku každý den do rohlíku. Právě tento rozdíl je pro zdraví zásadní. Pokud se Praganda objeví v domácnosti dvakrát ročně při poctivě kontrolovaném postupu, je to jiný příběh než pravidelné zásobování lednice uzeninami.
Moje dnešní pravidlo: Pragandu bych použil jen tam, kde skutečně potřebuji technologický efekt rychlosoli. Nepoužil bych ji kvůli pohodlí, barvě za každou cenu ani proto, že „se to tak dělalo vždycky“.
Největší problém Pragandy není samotný sáček, ale domácí improvizace. U běžného vaření si můžete dovolit přidat trochu majoránky navíc nebo ubrat pepř. U rychlosoli je potřeba větší přesnost. Když někdo odměřuje lžící, neváží maso, neví, jakou koncentraci má směs, a ještě k tomu maso dlouho skladuje, vzniká přesně ta situace, která dělá Pragandě špatnou pověst.
Záměna za obyčejnou sůl: Praganda se nesype na hotové jídlo jako dochucovadlo.
Dávkování od oka: u rychlosoli má smysl digitální váha, ne hrst ani lžíce.
Přebírání receptů bez kontextu: jiný typ masa, jiná hmotnost a jiná směs znamenají jiné riziko.
Příliš častá konzumace: domácí uzenina není automaticky zdravá potravina pro každý den.
Slabá hygiena: špatně umyté nádoby, teplá lednice a dlouhé skladování jsou často větší problém než samotný název Praganda.
Jedna z nejčastějších slepých uliček je snaha „dát méně Pragandy, aby to bylo zdravější“, ale zároveň maso skladovat stejně dlouho a čekat stejný výsledek. To je nebezpečné uvažování. Pokud změníte konzervační složku, musíte změnit i očekávání: menší dávka, kratší spotřeba, menší množství masa, lepší chlazení a opatrnější zacházení. Zdravější postup nesmí znamenat horší bezpečnost.
Fotografie znázorňuje třetí rozhodovací moment: přesné vážení a zápis dávky, protože právě zde vzniká většina domácích chyb.
Co jsem si zapisoval: jednoduchá domácí data z používání rychlosoli
Když se kolem Pragandy vedou spory, často chybí konkrétní čísla. Jeden člověk řekne, že bez ní maso není ono. Druhý řekne, že je to chemie. Třetí tvrdí, že dává jen trochu. Jenže „trochu“ není údaj. Proto jsem si při domácím zkoušení začal zapisovat alespoň jednoduché věci: množství masa, způsob naložení, slanost po vyuzení, barvu, šťavnatost, chuť a to, jak často se takové maso skutečně jedlo.
Následující tabulka není laboratorní studie. Je to praktický domácí přehled, který ukazuje, co se obvykle mění, když se maso připravuje s rychlosolí, bez ní nebo kombinovaně s menším důrazem na uzenářskou barvu.
Postup
Výsledek po přípravě
Co bylo příjemné
Co mi vadilo
Praktický závěr
Maso s Pragandou podle dávkování
Růžovější barva, typická uzenářská chuť
Stabilní výsledek, vzhled jako z řeznictví
Snadno se přidá moc slané přílohy a jí se toho víc
Vhodné jen občas a přesně vážit
Maso pouze se solí a kořením
Méně růžové, chuť přirozenější
Lepší kontrola nad složením
Kratší údržnost, jiný vzhled, nutná větší hygiena
Dobré pro rychlou spotřebu a menší dávky
Méně uzenin, více čerstvého masa
Méně výrazná „uzenářská“ chuť v jídelníčku
Nižší příjem soli a zpracovaného masa
Chybí efekt klasické domácí zabijačkové chuti
Nejlepší dlouhodobý kompromis pro zdraví
Z této zkušenosti mi vyšel jednoduchý závěr: největší zdravotní rozdíl neudělá to, jestli jednou za čas použijete Pragandu do přesně odvážené šunky. Větší rozdíl udělá, jestli máte uzeniny na talíři dvakrát měsíčně, nebo skoro každý den. Právě časová dimenze je u Pragandy důležitější než dramatická jednorázová otázka, zda je „jedovatá“.
Ingredience: 1 kg vepřové kýty, 25 g rychlosoli (solicí dusitanová směs Praganda zachová krásnou barvu šunky, která nešedne), 1 lžičku moučkového cukru, 1 dcl vody
Postup: Vepřovou kýtu nakrájíme na kostky velké asi jako na guláš. Záleží na každém, jakou strukturu bude chtít. Samozřejmě čím větší kusy, tím větší problém s jejich spojením, je potřeba, aby šunka při krájení držela pohromadě. Do mísy klaďte jednotlivé vrstvy masa a zasypávejte solí. Než začnete míchat maso, přidejte malou lžičku moučkového cukru. Maso musíte míchat rukama tak dlouho, než se na okrajích nezačne vylučovat jakési mazlavé „blátíčko“ – vytře se bílkovina z masa. Během míchání postupně přilévejte vodu. Čím déle mícháte, tím lépe, alespoň půl hodiny. (TIP: pár kousků masa umelte, nebo najemno rozsekejte, pak vmíchejte do ostatního masa a uvidíte, jak se hezky spojí). Směs nechte 48 hodin v lednici, dvakrát denně zamíchat a prohníst. Do velkého hrnce nalijte vodu, do menšího napěchujte směs masa a utěsněte ji třeba malým talířkem, který pasuje akorát do vnitřního průměru hrnce. Na talířek můžete postavit hrneček, po rozehřátí vody hrnec s masem vložte do vodní lázně a přikryjte poklicí. Finta je v tom, že je třeba směs pořádně zatížit. Poklici můžete připevnit k hrnci zavařovací gumou, takže hrneček bude působit na talířek jako závaží. V podstatě tak tento systém nahradí šunkovar. Je třeba naměřit si vodu pro lázeň tak, aby hladina zasahovala nad úroveň masa. Vodu ohřejte, aby se teplota pohybovala v rozmezí 70–75 stupňů. Je to někdy těžké uhlídat, každý máme jiný sporák. Takto pomalu šunku vařte asi 1,5 hodiny (z kila masa). Kdo bude vyrábět v šunkovaru, vyjde mu válec, ostatním se podaří asi jen neforemné tvary (ale na tvaru přece nezáleží). Různé zdroje uvádějí různou dobu varu, nejčastěji se mluví o 10 minutách na centimetr průměru anebo o hodině na kilo masa.
Ingredience: 1 kg mletého králíka, 1 kg vepřové krkovičky, sůl nebo 40 g rychlosoli, 1 dcl mléka, 2 dcl vody, umělá střeva na tlačenku
Postup: Králičí maso důkladně odblaníme, nameleme (na sekanou), přimícháme krkovičku, nakrájenou na mini kostičky, přidáme sůl, mléko, vodu a pořádně promícháme, alespoň 20 minut. Necháme 2 dny uležet, poté naplníme do tlačenkových střev. Dáme vařit na 3 hodiny při 70 °C. Vyjmeme z vody, zatížíme a necháme vychladnout.
Rychlosoli se přidávají do uzenin. Rychlosůl je označení pro dusitanovou směs, která se používá k nakládání masa určeného k dalšímu zpracování (na výrobu salámů, klobás, konzerv a tak dále). Rychlosůl stabilizuje chuťové vlastnosti a vůni výrobků a je zodpovědná za růžové zbarvení uzenin. Rychlosůl je dusitan draselný s dusičnanem sodným v poměru 2 : 5.
Kůže se pečením nepřipravují samostatně, ale vždy bývají součástí pokrmu, například koleno s kůží, grilovaná kýta s kůží, pečený bůček s kůží.
Pečené vepřové koleno
Ingredience: 750 g vepřového zadního kolena s kůží, 2 ks cibule, 5 stroužků česneku, kmín, sůl, pepř mletý nebo drcený, 150 g kořenové zeleniny
Technologický postup: Předehřejeme troubu na 200 °C. Cibuli nakrájíme na půlměsíčky a vložíme půl množství do pekáče. Koleno omyjeme a nařežeme kůži na čtverečky, osolíme, lehce opepříme a pořádně potřeme prolisovaným česnekem smíchaným s kapkou vody. Takto připravené maso vložíme do pekáče a pokmínujeme. Kolem nasypeme nakrájenou zeleninu (kostičky či kolečka) a zbytek cibule. Podlijeme množstvím vody a vložíme do vyhřáté trouby. Vepřové koleno pečeme 2,5 hodiny, z toho 1,75 hodiny pod pokličkou, přičemž maso postupně otáčíme a poléváme výpekem. Poté 45 minut pečeme bez poklice, znovu pravidelně otáčíme a poléváme. Pečené vepřové koleno podáváme vcelku nebo krájené s chlebem, plnotučnou hořčicí či křenem.
Křupavý vepřový bůček
Ingredience: 1 kg vepřového bůčku s kůží, 1 ks cibule, sůl, pepř, 2 stroužky česneku, voda
Technologický postup: Bůček vložíme na minutku do mrazáku, aby sádlo ztuhlo, potom kůži nařežeme na co nejmenší mřížky. Stačí pouze proříznout kůži, sádlo už řezat nemusíme. Doporučuje se si s touto operací dostatečně pohrát, výsledek snažení stojí opravdu za to. Velkou cibuli nařežeme na 1 až 1,5 cm tlustá kolečka a narovnáme do nádoby, v níž budeme péct bůček. Podlijeme vodou, aby byla cibule do poloviny potopená, vložíme bůček a dostatečně jej ze všech stran osolíme, opepříme a potřeme rozmačkaným česnekem. Pečeme v předehřáté troubě, spíš rychleji než pomalu. Jídlo je hotové, když je cibule dohněda opečená. Bůček je vynikající teplý i studený a vypečená křupavá kůžička je hřebem pokrmu. Sůl na kůži se postupně splavuje a plynule přelévá bůček, naopak zespodu prostupuje aroma cibule.
Technologický postup: Do 200 ml vody rozpustíme potřebné množství soli (na 9 kg masa asi 2 kg soli). Připraveným roztokem napícháme pomocí injekční stříkačky a jehly celou kýtu na různých místech. Kůži můžeme nařezat na mřížky. Pak celou kýtu posolíme a vložíme do nálevu, který by měl být na chuť slaný a řádně očesnekovaný. No, a pak už jen záleží na vás, jak dlouho budeme mít maso naložené v láku. Pro urychlení je možné kýtu napíchat rychlosolí, pak ji stačí nechat jeden týden naloženou na chladném místě. V den grilování je vhodné celé maso i s lákem povařit jen 30 minut, a to nejlépe v kotli. Poté kýtu napíchneme na grilovací tyč, zajistíme proti posunu a vložíme na gril. Pak už jen točíme a topíme a čekáme na první okrajování. Během grilování je vhodné maso potírat připraveným roztokem pro lepší chuť a barvu (olej, česnek, grilovací koření, sůl a pivo).
Uzené maso je masný výrobek. Vyrábí se uzením v udírnách. Výroba tohoto masa je jednoduchá. Maso se musí nejprve nasolit buď klasickou solí, sanytrem, nebo dusitanovou směsí, přičemž možnosti nasolení jsou tři: nakládání do láku, suché nasolení a solení injekční stříkačkou. V českých podmínkách se nejčastěji užívá nakládání do láku. Kromě soli (rychlosoli) se do masa vetře či mezi jednotlivé vrstvy vloží různé další ingredience, jako například česnek, cibule, jalovcové bobule, pepř, cukr a podobně. V láku se maso nechá odležet určitou dobu, která je odvislá na použitém způsobu solení. Po tuto dobu je třeba maso průběžně kontrolovat. Takto připravené maso se vkládá do udírny, kde se vyudí.
Způsob průmyslového uzení je odlišný. To má za účel výrobky pouze vybarvit, ochutit a aromatizovat. Na maso se aplikuje takzvaný tekutý udírenský kouř, doba skutečného uzení je pak příliš krátká. Výhoda tohoto uzení spočívá v tom, že takto upravené maso neobsahuje karcinogeny, které při běžném uzení v kouři vznikají. Nevýhodou je odlišná chuť. Po zrušení závazných norem na výrobu potravin počátkem 90. let 20. století začali někteří výrobci za účelem zlevnění masa či většího zisku do uzeného masa injekčně vpravovat vodu s polyfosfáty, což jsou zvýrazňovače chuti spolu s dalšími éčky. Některá uzená masa obsahují pouze 70 % masné části. Dalším způsobem šizení uzeného masa je jeho nastavování práškem ze sušené krve. Proto je dnes průmyslově vyráběné uzené maso velmi rozdílné kvality.
Uzené maso je úplně stejně tučné jako neuzené maso, záleží na tom, co je to za maso. Kuřecí šunka bude mít tuku minimum, naopak anglická slanina, turistické salámy nebo uzená krkovička klidně víc než 50 %. Uzené maso je nezdravé spíš svým vysokým obsahem soli a také možnou přítomností karcinogenních látek, které vznikají špatným vyuzením.
100 g vařeného uzeného masa má energetickou hodnotu 1 004,88 kJ (123,99 kcal) a obsahuje zhruba 15 g bílkovin a 20 g tuku.
Uzené maso často obsahuje velké množství tuku (podle druhu zvířete, ze kterého maso pochází, a podle použité části) a o něco méně bílkovin. Velké množství přidávané soli může být příčinou vysokého krevního tlaku (rizikové pro vznik infarktu myokardu) či zadržování vody v organismu. Solicí směsi často obsahují i další látky, které jsou podezřelé z negativního vlivu na lidské zdraví. Hovoří se o žaludečních vředech, rakovině tlustého střeva a jiných civilizačních chorobách. Při úpravě uzením vzniká množství dalších zdraví škodlivých látek (maso se několik hodin udí zavěšené v kouři). Pokud je to proto možné, uzenému masu se zcela vyhněte. Uzené maso je nevhodné zejména pro děti, starší lidi, pacienty s šetřící dietou nebo pro osoby s ledvinovými obtížemi. Nehodí se ani při redukční dietě. Pokud si uzené maso nedokážete odepřít, vybírejte alespoň méně tučné druhy a s jeho konzumací to nepřehánějte.
Ingredience: 1 kg hodně libového bůčku s kůží (nebo bůček napůl s pleckem), 1,9 dkg rychlosoli (Praganda)
Postup: Maso nakrájíme na kousky velké asi 1,5 x 1,5 cm, přimícháme sůl, kterou si přesně navážíme. Dobře rukama propracujeme a naplníme do skleniček. Otřeme okraj, dobře zavřeme a dáme vařit do vody (úplně potopené). První den vaříme od doby varu 2 hodiny. Do druhého dne necháme skleničky v hrnci.
Druhý den vaříme maso od doby varu 1 hodinu. Po mírném zchladnutí vody skleničky vyndáme a uložíme je do sklepa nebo do spíže. Když konzervu nebudete připravovat jenom z libového masa, tak se vytvoří dobrý rosol. Také si můžete v troubě na dovolenou připravit zavařené pečené maso.
Ze 4 kg masa získáte asi 7 zavařovacích sklenic o obsahu 720 ml. Co je důležité, nezapomeňte dát správný poměr soli k masu, aby nedošlo k přesolení a znehodnocení, takto byste mohli sterilované vepřové maso vyhodit.
Zavařené maso je dobré s chlebem, můžete z něj připravit rizoto, směs na těstoviny nebo si ho dát k bramborám.
Studie prokázaly souvislost mezi zvýšenou hladinou dusičnanů a zvýšeným počtem úmrtí na některá onemocnění, jako je Alzheimerova choroba, diabetes mellitus, rakovina žaludku a Parkinsonova choroba. Možná jako důsledek škodlivého účinku nitrosaminů na DNA. Nitrosaminy, vytvořené vlivem rychlosoli s obsahem dusičnanu sodného nebo dusičnanu draselného, byly spojeny s rakovinou žaludku a rakovinou jícnu. Dusičnan sodný a dusitany jsou spojeny s vyšším rizikem kolorektálního karcinomu.
Jedním z důvodů, proč zpracované maso zvyšuje riziko rakoviny tlustého střeva, je jeho obsah dusičnanů. Malé množství dusičnanů přidaných do masa jako konzervační látky se rozpadá na dusitany. Dusitan pak reaguje s potravinami bohatými na bílkoviny (například s masem) za vzniku karcinogenních NOC (nitrososloučenin). NOC mohou vznikat buď při nakládání masa, nebo v těle při trávení masa.
Chybou je nedodržení základních hygienických postupů, špatné promíchání, přesolení, špatné upěchování či špatná sterilizace.
Dalším nedostatkem je nakládat do láku celý jeden kus masa na 2 dny. Nahradit to lze injekcemi koncentrovaného solného roztoku (24 dkg soli na 1 litr vody, 100 ml roztoku do 1 kg masa). Trocha rychlosoli maso obarví dorůžova. Chcete-li být jako profíci, kteří vyrobí ze syrového masa za 100 Kč uzenou rolku za 79 Kč, můžete nastřikovat roztokem želatiny. Druhou možností je nakrájet maso na kostky (jako na guláš) a pak je na 2 dny naložit.
Pro výrobu šunky je důležité kvalitní a dobře opracované vepřové maso. Základní surovinou pro výrobu dušené šunky je totiž vepřová kýta. Je-li surovina pro výrobu šunky připravená, je možné ji naložit do láku. Tím dojde k nasolení suroviny.
