Avokádo je ovoce oválného až kulovitého tvaru, na povrchu zelené barvy. Avokádo je plod stálezeleného stromu, dorůstajícího do výšky kolem 15 metrů, s odborným názvem hruškovec americký. Jak už jeho název napovídá, pochází z Ameriky, konkrétně z té Jižní. Avokádo je bohaté na vitamíny, minerály, proteiny, železo, vápník, fosfor, ale i draslík. Chcete se o tomto pro nás ne zrovna typickém ovoci dozvědět více? Dovolila jsem si pro vás připravit informace, jak avokádo konzumovat, nakupovat, pěstovat, ale i jak si ho vypěstovat z pecky a co si z něj nakonec uvařit.
Avokádo z pecky
Avokádo jste již snědli a teď využijte pecku – můžete si z ní vypěstovat svůj strom. Takže plod jste rozřízli, pecku vyjmuli a nyní je potřeba ji důkladně očistit od zbytku dužiny.
Chcete-li klíčení urychlit, udělejte do pecky pár dírek, například hřebíkem. Do těchto otvorů zasuňte párátko nebo špejli; děláte to proto, abyste mohli pecku zavěsit za okraj nádoby. Zvolte vhodnou nádobu, nemusí být velká, a nalijte do ní vodu, vody musí být tolik, aby se spodní plochý konec pecky neustále dotýkal hladiny. Vodu často kontrolujte a doplňujte, než se objeví první klíček.
Asi po měsíci, kdy již budou v nádobě kořeny, by se měl pomalu objevovat klíček, ze kterého postupně začnou vyrůstat listy. Připravte si dobře propustný substrát nebo perlit a pecku zasaďte do substrátu tak, aby minimálně polovina pecky zůstala nad zeminou a polovina byla zasazena v substrátu. Květináč nechte umístěný na teplém a světlém místě. Na počátku vám avokádo poroste pravděpodobně velmi rychle.
Ve svém příspěvku AVOKÁDO Z PECKY ZALOŽENÍ KORUNKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Čálková.
Vypěstovala jsem úspěšně sazenici avokáda z pecky . Ve výšce asi 1 m jsem chtěla zapěstovat na sazenici korunku a potom rostlinu věnovat na terasu nového bytu. Zastřihla jsem vršek , bohužel vyrostl jen jeden výhon, který vede šikmo od řezu. Mám obavy, že jsem celou rostlinu zničila. Prosím o radu, kde jsem udělala chybu a jestli mám ještě nějaké možnosti nápravy. Děkuji předem za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Čálková.
Vypěstovala jsem úspěšně z pecky rostlinu avokáda a chtěla jsem zapěstovat korunku/ stromeček/ . Ve výši asi 1 m jsem zastřihla vršek rostliny, ale vyrostl jen další výhon, který roste šikmo od stonku. Co jsem udělala špatně ? Je vůbec můj nápad realizatelný ? Děkuji.
Vyšlechtěna byla řada velkoplodých odrůd a kříženců se švestkou. Dle zabarvení plodů se dělí na dvě základní skupiny:
Zelené a žluté odrůdy
Zelená renklóda – odrůda známá také jako zelená ryngle či zelinka preferuje chráněné polohy a vlhké, živné půdy, má zelené plody, dužninu pevnou a šťavnatou; odlučitelnost od pecky je dobrá; plody dozrávají v září, vhodné do kompotů; pozor, jde o cizosprašnou odrůdu
Denniston´s superb – pochází z USA, má středně velké plody
Golden Transparent – velkoplodá odrůda, žluté plody
Jefferson – pozdní odrůda
Ontario – odrůda vyšlechtěná v 19. století v Severní Americe, dobrá odlučitelnost od pecky
Oullinská – odrůda vyšlechtěná v polovině 19. století ve Francii, střední odlučitelnost od pecky (více viz v další podkapitole)
Reine Claude de Bavay – kříženec renklódy a švestky
Transparent Gage – zlatožluté plody s červenými skvrnami
Wazonova – stará, samosprašná odrůda pocházející pravděpodobně z Německa, má středně velké plody, odlučitelnost od pecky je dobrá, dužnina pevná a šťavnatá; zelenožluté plody dozrávají v září, vhodné do kompotů; odrůda je odolná proti mrazu, středně proti šarce;
Červené a fialové odrůdy
Althanova renklóda – velkoplodá, barva plodů bývá obvykle načervenalá, dobrá odlučitelnost od pecky (více viz v další podkapitole)
Denbigh – velkoplodá odrůda, s nepravidelným zlatavým tečkováním
Elephants Heart – velkoplodá odrůda, červená až temně fialová, má tvar srdce a červenou dužinu
Victoria – velkoplodá odrůda, žluto-červeno-fialové plody
Blumy lze pěstovat z pecky, ale výsledné stromy nemusí produkovat stejné plody jako původní bluma. Množení semeny je jednou z možností, ale blumy se často množí roubováním, aby se zachovaly požadované vlastnosti oblíbené odrůdy.
Množení semeny
Semena blum lze vysadit a vypěstovat tak nový strom. Klíčení však není vždy snadné a výsledné stromy se mohou od mateřské rostliny lišit kvalitou a velikostí plodů.
Roubování
Mnoho odrůd blům se množí roubováním, při kterém se roub (větev z požadované odrůdy) naroubuje na podnož (jiný strom se silnými kořeny). Tím se zajistí, že nový strom bude mít stejné vlastnosti jako mateřská odrůda.
Klíčení
Semena blum vyžadují období chladu, aby se stimulovalo klíčení (stratifikace). To lze provést v chladničce nebo přirozeným přezimováním venku.
Množení
Po chladném období lze semena vysadit do květináčů nebo přímo ven. Je vhodné použít dobře propustnou půdu a umístit květináč na světlé, ale ne příliš slunné místo.
Trpělivost
Bluma vypěstovaná z pecky může začít plodit až po několika letech. Navíc kvalita plodů často není tak dobrá jako u roubovaných stromů.
Množení řízkováním nebo hřížením
Kromě množení semeny a roubování lze blumy množit také řízkováním nebo hřížením, i zde se zachovávají požadované vlastnosti matečné odrůdy.
Ve svém příspěvku NEMOCI RYNGLÍ - ČERVENÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislav Šmíd, Uh. Brod.
Při sklízení rynglí, které byly napohled pěkně vyzrálé a zdravé, po rozpůlení - skoro na všech
plodech jsme našli od pecky tmavé ložisko škůdce.
Plody ce nedaly konzumovat. Bylo to poprve při sklizni letos 2015.
Děkuji za radu. Šmíd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marta Radková.
Mám ten samý problém. Poradil Vám někdo, co to vlastně je a jak strom ošetřit? Díky M.R.
Bluma Wazonova je převážně sladká s lehce navinulým podtónem, který se mění podle zralosti plodů a podmínek pěstování.
V praxi platí, že chuť Wazonovy není stabilní a výrazně ji ovlivňuje počasí během sezóny. V suchém roce bývá sladší a koncentrovanější, zatímco v deštivém roce je chuť jemnější a více vodnatá. Klíčové je nechat plody plně dozrát na stromě, protože předčasná sklizeň výrazně snižuje kvalitu chuti a celkový dojem z této odrůdy.
Kdy začíná Wazonova plodit?
Wazonova začíná plodit obvykle mezi 3. a 5. rokem po výsadbě, plná plodnost nastupuje kolem 6.–7. roku.
První roky bývá úroda spíše symbolická a nelze očekávat plnohodnotnou sklizeň. Nástup plodnosti závisí na řezu, světle a péči, přičemž zanedbaný strom může začít plodit později. Pokud strom správně vedete, plná plodnost nastoupí rychleji a stabilněji, ale i tak je potřeba počítat s několikaletým čekáním.
Kolik kilo plodů dává Wazonova?
Výnos Wazonovy se pohybuje kolem 20–40 kg na strom ročně při správné péči a vhodných podmínkách.
Reálný výnos závisí na stáří stromu, množství vody a kvalitě řezu. Bez zásahu může být úroda nižší nebo méně kvalitní, zatímco při správné péči je plodnost poměrně pravidelná. Je důležité si uvědomit, že velké množství plodů neznamená vysokou kvalitu, a proto je někdy lepší část úrody odstranit.
Potřebuje Wazonova opylovače?
Wazonova je částečně samosprašná, ale s opylovačem dosahuje lepší úrody i kvality plodů.
V praxi je rozdíl mezi solitérním stromem a stromem v blízkosti jiných odrůd dobře viditelný. Opylovač zvyšuje stabilitu plodnosti a často i velikost plodů. Pokud máte možnost, je vhodné vysadit další ryngli v blízkosti, protože vzájemné opylení výrazně zlepšuje výsledky.
Proč má Wazonova malé plody?
Malé plody jsou nejčastěji způsobené suchem nebo přetížením stromu, což omezuje jejich vývoj.
Pokud strom nasadí velké množství plodů, nedokáže je všechny vyživit. Dalším důležitým faktorem je nedostatek vody, který vede ke snížení velikosti. Řešením je kombinace zálivky, řezu a probírky plodů, protože právě tyto zásahy umožní stromu lépe rozdělit energii a zlepšit kvalitu sklizně.
Kdy dozrává Wazonova?
Wazonova dozrává od konce srpna do poloviny září, v závislosti na průběhu počasí.
Plody nedozrávají najednou, což umožňuje postupnou sklizeň. Nejlepší chuť mají při plné zralosti, kdy jsou měkké a sladké. Pokud sklízíte příliš brzy, plody budou méně chutné a méně šťavnaté. Proto je důležité sledovat zralost přímo na stromě a nespoléhat jen na kalendář.
V naší poradně s názvem POPÍNAVÁ ROSTLINA NA PLOT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ilona.
Prosím o radu
Rostlina je jednoletá rychle rostoucí popínavá po plotě.Stonky jsou zelené dužnaté ne dřevnaté.Květy jsou žluté trochu ve tvaru jako kopr místamy stočené do spírál jako u vína.Plody jsou zelené šištíce s bodáky ve tvaru jako kiwi.Na podzim šištice uschne a spodní část se rozevře a vypadnou z ní 4 ploché hnědé pecky .Tvar jako dýňové semínko s rozdílem celé hladké.Mockrát děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Posílám vám odkaz na stránku, kde jsou vidět nejznámější popínavé druhy a jejich obrázky: https://www.theguardian.com…
Podle obrázků najděte tu svojí rostlinu a hned vedle se dozvíte její latinský název. Podle něho již dohledáte český název.
Althanova renklóda (Prunus domestica 'Althanova renklóda') je kultivar druhu slivoň renklóda z čeledi růžovitých. Odrůda je českého původu, byla vypěstována zahradníkem J. Procházkou ve Svojšicích u Kolína z pecky zelené renklódy někdy mezi lety 1850–1860 (podle jiného zdroje v první polovině 19. století). Odrůda byla nazvána podle majitele panství Svojšice a zaměstnavatele pana Procházky hraběte M. J. Althanna. Je cizosprašná (mezi vhodné opylovače patří zelená renklóda, Oullinská a Vlaška), plodí po několika letech velké chutné šťavnaté plody s červenou slupkou, které dozrávají v první polovině září. Dužnina je pevná a šťavnatá, dobře oddělitelná od pecky. Plody špatně snáší transport, je třeba je podtrhnout nebo sklízet na počátku zralosti. Ovoce je vhodné k přímé konzumaci nebo ke kompotování.
Odolnost proti mrazu je vysoká, takže je tato odrůda vhodná i do středních poloh. Náročnost na stanoviště je střední. Roste z počátku bujně a silně, později středně. Pravidelně a hojně plodí. Kultivar je však méně vhodný k přeštěpování vzrůstných odrůd, vyžaduje jen opatrný řez. Pro vysoké výnosy je třeba volit půdy vlhčí a zásobené živinami. V suchých půdách bývá ovoce drobné, ve vlhkých trpí moniliózou. Proti šarce je středně odolná.
Ve svém příspěvku USYCHAJI LISTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Světlana farkašová.
Mám tomel vypěstovaný z pecky plodu. Je 2 roky stary a roste pěkně ale ted mi začaly schnout listy, nevim cim to je.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdenek Rosa.
Take se me to jednou stalo a udelal jsem toto.Nejprve jsem stromek poradne zalil a pak ho sestrihal a zapravil do hliny hnojivo.Az za dlouho obrazil,ale neplodil.Letos jsem mel pouze jeden plod.S pozdravem Zdenek Rosa.
Nejdříve rozpulte avokádo, oddělte od pecky a vydlabejte lžící, poté ho rozmačkejte vidličkou, přidejte 1/3 cukru a vyšlehejte do pěny. Do druhé mísy oddělte žloutky od bílků, opět přidejte 1/3 cukru a vyšlehejte. Přidejte mouku, kokos, zbylý cukr, vanilkový cukr, mléko, prášek do pečiva a pěnu z avokáda. Nakonec lehce vmíchejte sníh z bílků.
Těsto vlijte do máslem vymazané a strouhankou vysypané dortové formy nebo na plech, vložte do předem vyhřáté trouby na 180 °C a pečte asi 30 až 45 minut.
V naší poradně s názvem AVOKÁDO Z PECKY ZALOŽENÍ KORUNKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Dobrý den, řeším podobný problém. Podařilo se Vám prosím zjistit, jak správně rostlinku zastřihávat, nebo co udělat, aby rostla do korunky? Předem děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Avokádo ve svém přirozeném prostředí dorůstá výšky a objemu našich lip. Proto, když stromku, který má v plánu dosáhnout výšky 15 metrů, zakrátíte hlavní výhon, tak nebude dělat nic jiného, než že vyšle nový výhon, který znovu požene do výšky. Dělá to proto, že v našich podnebných podmínkách má během zimy nedostatek světla a myslí si, že zakořenil někde v tmavém pralese a musí co nejvíce vyrůst do výšky, aby se dostal nahoře ke světlu. K vytvoření korunky ho přiměje jedině přibližně stále stejně dlouhý 12-ti hodinový denní svit po celý rok a to v našem podnebném pásu nedokážeme. Jedině, že byste stromku od listopadu do května svítila rtuťovou výbojkou o výkonu 1000 Wattů a prodloužila tak denní světlo na celkem 12 hodin. To by například v prosinci znamenalo svítit 8 hodin, aby se udržela požadovaná intenzita světla. V nákladech na elektřinu by to znamenalo přibližně 1000 Kč za celou zimní sezónu.
Pod pojem slivoně/švestky zahrnujeme takzvané pravé švestky (zašpičatělé modré), slívy (kulovité modré), mirabelky (zlatožluté a velké jen jako třešně) a renklódy (kulaté zelenožluté nebo červenomodré až hnědé). Všechny představují výtečné chuťové obohacení našeho jídelníčku i zdroj drahocenných složek.
Švestky patří k oblíbenému ovoci pozdního léta. Nejsou náročné, rostou ledaskde, dají se koupit za přijatelné peníze. Navíc se kromě skvělé chuti a pestrého využití v kuchyni mohou pyšnit i širokým léčebným působením.
Švestky pocházejí z Předního východu a jihoevropských zemí. V antické době byly slivoně hojně pěstovány, avšak za léčivý prostředek pro lidské zažívání byly už tehdy považovány jen švestky pravé. Ty mají také nejdelší trvanlivost a jsou nejlépe skladovatelné. Pokud necháváme modré plody vyzrát na stromě co nejdéle a nepodtrhneme je, vytvoří si vlivem slunečního záření mnohem více vitamínů. Pro svoje vlastnosti zdomácněly slivoně brzy také v zemích střední Evropy. Ve střední Evropě má pěstování švestky domácí – stromovité dřeviny nižšího vzrůstu – dlouhou tradici. I v České republice jde o nejčastěji pěstovanou a hodně ceněnou dřevinu. Švestka bývá součástí ovocných sadů, snadno se množí, je spíše teplomilná, proto se jí daří v mírném podnebí. Švestky dozrávají ke konci léta, tělo před zimou doslova nabíjejí energií a množstvím nezbytných vitamínů a minerálů. Významnou složkou švestek jsou i antioxidanty, bojující proti volným radikálům.
Švestky jsou plody stromu slivoně švestky, který patří do čeledi růžovitých. Jedná se o peckovice modré až fialové barvy s jemně nasládlou chutí. Jejich použití je velmi široké. Mohou se konzumovat čerstvé, sušené, konzervované nebo kompotované, vyrábějí se z nich povidla, plní se jimi knedlíky, buchty nebo koláče a velmi oblíbené jsou pro výrobu slivovice. Kromě toho mají řadu zdravotních účinků, a to nejen na náš organismus, ale i pleť a vlasy.
Spousta lidí si plete slivoň se švestkou. Slivoň je označení celé skupiny ovocných dřevin, mezi které patří právě i švestky. Dále se sem řadí slívy, mirabelky, pološvestky, renklódy, myrobalány a špendlíky. Pravé švestky se od pološvestek liší svým vzhledem – mají oválné a protáhlé plody zašpičatělé na obě strany. Pološvestky nejsou ani tak protáhlé, ani zašpičatělé a mají měkčí dužinu. Další rozdíl je patrný při srovnání pecek – švestky jdou velmi dobře od pecky, která je placatá, protáhlá a stejně jako plody špičatá na obě strany. Pološvestky jdou od pecky hůře, pecka je oválnější, kulatější a u stopky není špičatá. Barva plodů je fialová až purpurová. Švestka má širší šedou běl a šedohnědé až červenohnědé jádro, mírně lesklé.
Kadeřavka a puchrovitost plodů: když ryngle vytvoří divné nejedlé plody
U rynglí a dalších slivoní se můžete setkat s deformovanými plody, které vypadají nafoukle, protáhle, bez pecky, světleji zbarvené a často skoro jako malé vaky. Lidově se tomu někdy říká kadeřavka švestková, správněji se často mluví o puchrovitosti švestek. Pro zahrádkáře je důležité hlavně to, že nejde o běžné špatné opylení ani o jeden nepovedený plod. Pokud se takové plody objevují opakovaně a ve větším množství, jde o houbový problém, který je potřeba řešit včas.
Prakticky je tato choroba zrádná tím, že se v zahradách nevyskytuje tak často jako mšice nebo červivost, ale když se objeví, působí velmi nápadně. Plody jsou protáhlé, pokroucené, bez normální tvrdé pecky a nedají se jíst. Člověk je nejdřív zvědavý, jestli z toho ještě něco bude. Nebude. Takové plody je lepší co nejdříve odstranit, aby nezůstávaly na stromě a v okolí.
Co bych dnes udělal jinak při prvních deformovaných plodech
Dřív bych pár divných plodů nechal na stromě, protože jsem si říkal, že příroda si poradí. Dnes bych je odstranil hned. Ne kvůli jedné ryngli, ale kvůli celkové hygieně stromu. U peckovin se vyplatí být důsledný: napadené plody nepatří pod strom, do vysoké trávy ani na kompost vedle sadu. Když už máte problém v koruně, nechcete si ho zbytečně držet pod stromem.
Prevence stojí hlavně na vzdušné koruně, vhodném řezu, úklidu napadených částí a sledování stromu v období po odkvětu. Pokud se problém opakuje, je vhodné řešit preventivní ochranu v době, kdy má u houbových chorob smysl, nikoli až ve chvíli, kdy jsou plody hotové a deformované. To je obecné pravidlo pro více chorob ryngle: u plodových a listových houbových chorob je pozdní zásah často jen kosmetika.
Teď je správný čas ukázat deformovaný plod v porovnání se zdravým. Fotografie pomůže pochopit, že puchrovitost není obyčejná menší ryngle, ale zcela změněný vývoj plodu.
V naší poradně s názvem KAKI CHURMA - TOMEL JAPONSKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aronová Dana.
Dobrý den,
se zájmem jsem si přečetla Váš článek o pěstování kaki churmy.
Doma na zahradě mám zhruba 10 let tento stromek. Získala jsem ho na výstavě, jako malý stromeček. Docela se mu daří, dnes je asi 2 m vysoký. Plodí minimálně 5 let. Plodů jsou stovky, ale malé jako nehet palce ruky. Loňského roku jsem ho maximálně ořezala a hodně likvidovala obrovské množství květů. Nic se nedělo, plodů bylo méně, velikosti stejné. Letos má plodů výrazně méně, ale jsou pořád neskutečně malé. Co s tím? Uvažovala jsem o koupi kvalitní rostliny s tím, že bych strom naroubovala. Mohla byste poradit?
První tři roky po výsadbě do volné půdy jsem ho chránila před zmrznutím, ale teď s ním nic nedělám a zimu na Moravě bez problému zvládá.
Děkuji za odpověď
S přáním pěkného dne
zdraví Dana Aronová
Kroměříž
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Strom s ovocem kaki churma - tomel japonský je možné roubovat. Návod na roubování je vidět zde: https://youtu.be/au2de7AXCS…
Jistější je ale vysadit nový stromek s odrůdou vhodnou do našich klimatických podmínek. Vhodná je například odrůda Kostata, která neobsahuje pecky ani třísloviny. Plody jsou velké, kulovité, žlutooranžové barvy. Dužnina je oranžová, sladká, hodí se k přímému konzumu nebo do ovocných salátů. Plodí druhým až třetím rokem po výsadbě. Odrůda je samosprašná, takže nepotřebuje druhý strom.
Další vhodná odrůda, která vydrží mrazy až do -18°C, je Tomel ROJO BRILLANTE. Je to pozdní odrůda s vysokým a spolehlivým výnosem. Plody odrůdy Rojo Brillante dorůstají větší velikosti a sklízí se v listopadu. Plody je po sklizni dobré nechat 2 týdny dozrát aby dosáhly sladké a lahodné chuti.
A do třetice Kaki Chioccolatino je původem z Itálie. Plody má středně velké až velké, ploše kulovité, žlutooranžové barvy. Dužnina je bronzově oranžová, sladká, hodí se k přímému konzumu či do ovocných salátů. Plodí druhým až třetím rokem po výsadbě. Odrůda Chioccolatino je také samosprašná.
Avokádo se nemusí vždy konzumovat jen v pevném stavu, pro oslavu nebo zajímavou příležitost si můžete připravit avokádový likér.
Ingredience:
150 ml smetany ke šlehání
1 zralé avokádo
80 g třtinového cukru
250 ml vodky
snítka čerstvé máty
Postup:
Rozpulte avokádo, zbavte pecky a slupky. Dužinu důkladně rozmixujte, přidejte třtinový cukr a mixujte do pěny. Stále mixujte a pomalu střídavě přilévejte smetanu a vodku. Podávejte vychlazené a ozdobené kouskem máty. Pokud nevypijete likér najednou, můžete ho pár dní uchovávat v lednici v uzavřené nádobě.
Spousta lidí si plete slivoň se švestkou. Slivoň je označení skupiny ovocných dřevin, mezi které patří právě i švestky. Dále se sem řadí slívy, mirabelky, pološvestky, renklódy, myrobalány a špendlíky.
Pravé švestky se od pološvestek liší svým vzhledem – mají oválné a protáhlé plody zašpičatělé na obě strany. Pološvestky nejsou ani tak protáhlé, ani zašpičatělé a mají měkčí dužinu. Další rozdíl je patrný při srovnání pecek – švestky jdou velmi dobře od pecky, která je placatá, protáhlá a stejně jako plody špičatá na obě strany. Pološvestky jdou od pecky hůře, pecka je oválnější, kulatější a u stopky není špičatá.
Švestka poměrně dobře snáší zimu i pozdní jarní mrazíky. Hodí se tedy i do studenějších klimatických podmínek, do svahů nebo na místo nechráněné před větrem a jinými živly. Na půdu a zeminu je tento strom také nenáročný, lépe se mu však daří ve středně teplé a vlhké půdě.
Vlhkost a vydatnou zálivku potřebuje zejména při růstu plodů, pokud tedy bude suché léto, pečlivě švestku zalévejte. Právě podzim je vhodnou dobou k jejímu vysazení. Vložte ji do země tak hluboko, aby místo štěpování (místo srůstu) zůstalo nad zemí. Sázet můžete také na jaře.
Ingredience: 750 g mletého hovězího masa, 20 g zeleného pepře, 20 g nasekaného čerstvého tymiánu, 6 ml worcesterské omáčky, 15 g francouzské hořčice, mořská sůl, čerstvě namletý pepř, 6 housek na burger, 100 g listů rukoly, 1 cibule (nakrájená na plátky), 3 rajčata (nakrájená na plátky), kečup, majonéza, dip nebo prostě to, co máte rádi
Postup: Ve velké míse smíchejte ingredience na burgery a vše dobře promíchejte. Ze směsi vytvořte 6 plochých bochánků. Takto připravené je zakryjte mikrotenovou fólií a uložte do lednice. Připravte gril na přímé grilování. Burgery grilujte 3–5 minut z každé strany. Housky rozkrojte a dejte na gril. Bude jim stačit půl až jedna minuta. Na spodní půlku housky dejte nejprve list salátu, na něj burger, cibuli, plátek rajčete, omáčku dle chuti a přiklopte druhou půlkou housky.
Doporučení
Podle Pohlreicha je lepší si na gril vzít raději jeden druh masa a připravit ho opravdu dobře než se při každém grilování přejídat neuvěřitelnou kombinací špekáčků, kuřecího a klobás. Ideální je sehnat si maso správně odleželé, například z býka, kterého po porážce na tři týdny vyvěsí v chladu a teprve pak ho bourají. Maso tak má čas a podmínky, aby krásně změklo a zkřehlo. Při nákupu pamatujte na to, že ve vyzrálém mase, které je na gril naprosto ideální, vám otisk prstu zůstane. Kdežto do čerstvého masa prst neotisknete ani náhodou.
Maso na grilu zásadně obracejte kleštěmi, nepoužívejte vidličku. Když maso rozpícháte, šťáva vyteče. Hotový steak se má nechat po sejmutí z grilu chvilku odpočinout, aby se šťáva rozlila zpět do celého masa. Hrubá mořská sůl je podle Pohlreicha na dochucení hotového steaku ideální a dá mu chuťově rozměr navíc. Základem grilování jsou samozřejmě steaky, ale domácí burgery se stávají čím dál oblíbenějšími. Abychom skutečně věděli, co jíme, bude nejlepší, když si hovězí maso umeleme sami. Pokud koupíme maso kvalitní, libové, nepotřebujeme jako pojivo vejce ani strouhanku. Stačí čerstvé maso třeba z plecka, které si ochutíme hrubozrnnou francouzskou hořčicí, solí, zeleným pepřem, worcesterem – a máme skvělý materiál na hamburger. Maso si zaslouží dobře ručně promíchat a vytvořeným karbanátkům prospěje chvilka odpočinku v lednici. Maso si musí ale odpočinout i po tepelné úpravě před podáváním. Na začátku grilování je necháme v klidu zatáhnout, než jde samo lehce z roštu, pokud tuto zásadu dodržíme, čistě ho obrátíme. Pak už jen nahřejeme kvalitní bílé pečivo, před obložením potřeme rozříznutou housku majonézou a obložíme směsí listových salátů, rajčetem a kolečky čerstvé cibule.
Ingredience: 1 kg vepřového plecka, 1 kg vepřové krkovice, 1,5 kg syrového sádla, 750 ml bílého vína, 6 g pepře, 30 g hrubé mořské soli
Technologický postup: Sádlo nakrájíme na kostky cca 3 x 3 cm. Maso na kostky o něco větší. Sádlo vložíme do hrnce a na velmi mírném plameni pomalu rozpouštíme a mícháme, dokud lehce nezezlátne. Po částech, za stálého míchání, vložíme maso. Poté zalijeme vínem, promícháme, na středním plameni a za občasného zamíchání necháme probublávat. Za hodinku zmírníme plamen na minimum, promícháme, hrnec uzavřeme poklicí a necháme bublat 3 hodiny. Máte-li pocit, že se maso začíná smažit, můžete lehce podlít vodou nebo vínem. Mezitím si připravíme nádoby, do kterých přendáme hotové rillettes. Nádoby vypláchneme vařící vodou a vysušíme. Po 3 hodinkách přidáme sůl a máme-li, tak i kosti a kůži, které dodají pokrmu tu správnou chuť. Opět dobře promícháme a necháme bublat další 3 hodinky, a to bez pokličky. Ke konci vaření přidáme pepř, promícháme, vypneme zdroj tepla a necháme odpočinout. Místo vaření je vhodné obdobně i rillettes péct v troubě při teplotě 80–100 °C. Děrovanou naběračkou důkladně odstraníme kosti a kůže a necháme asi hodinku vychladnout. Poté posbíráme tuk, který si uchováme ve sklenici. Rozvařené maso několik minut promícháváme a pak děrovanou naběračkou rozdělíme do připravených nádob. Pokud se nám maso nespojilo, je možné je rozmixovat tyčovým mixérem. Necháme chvilku odstát a rillettes zalijeme částí odebraného tuku. Tím se povrch uzavře. V chladné místnosti necháme vychladnout a druhý den můžeme zakrýt voskovým papírem a uchovat jeden až dva týdny v lednici. Rillettes je také možno zamrazit, ale nejlépe až po dvou dnech v lednici. Rillettes z lednice vyjmeme asi 30 minut před konzumací. Nejlépe chutná na opečeném chlebu.
Rýži uvařte podle návodu na obalu. Pórek a cibuli nakrájejte na kolečka a osmahněte na sádle (nebo oleji), přidejte nadrobno pokrájený česnek, přisypte mletou papriku a kari. Přidejte maso pokrájené malé kostky a zprudka orestujte. Osolte, opepřete, dobře promíchejte a trošku podlijte vodou. Přikryjte pokličkou a duste do měkka. K měkkému masu poté přidejte na kostičky pokrájené papriky a společně ještě chvíli poduste, maximálně 5 až 10 minut (paprika by měla zůstat křupavá). Pokud maso pustilo víc vody, nechte ji vydusit, ale nějakou šťávu nechte, aby rizoto nebylo suché. Do podušené směsi vmíchejte uvařenou okapanou rýži, zelené bylinky a nastrouhaný sýr. Část sýra si nechte na posypání povrchu. Rizoto přemístěte do pekáče a posypte zbylým sýrem. Pečte chvíli dozlatova v troubě vyhřáté na 180 stupňů Celsia. Pokud pokrm připravujete v titanovém hrnci, stačí jej nechat 15 minut přiklopený pokličkou na plotýnce zapnuté na minimum.
Pikantní zapékané rizoto
Suroviny:
1 hrnek uvařeného uzeného masa z žebírek
3 hrnky uvařené rýže
2 polévkové lžíce tuku
1 polévková lžíce jemně nasekaného libečku
1 polévková lžíce kari koření
2 feferonky
1 vejce
1 menší pórek
tuk na vymazání zapékací nádoby
pepř a sůl
Postup:
Uvařenou rýži promíchejte s tukem a přidejte nadrobno pokrájené maso, obrané z uvařených uzených žebírek. Feferonky zbavte jadérek, nakrájejte je a přidejte do směsi spolu s kari kořením a s pórkem nakrájeným na kolečka. Dochuťte solí a pepřem a vše důkladně promíchejte. Rýži vložte do tukem vymazané zapékací nádoby a povrch rovnoměrně uhlaďte. Vejce rozšlehejte s nasekaným libečkem a zalijte jím rizoto. Zapékejte při 200 °C cca 20 až 30 minut. Zapečené rizoto nakrájejte a podávejte například obložené čerstvou zeleninou.
Zapečené rizoto více barev
Suroviny:
250 ml rýže (1 hrnek)
250 g kuřecího či krůtího masa
1 lžíce mleté papriky
sůl, pepř
1 cibule
1 mrkev
hrášek
olej
2 hrnky vody
Postup:
Nejprve rýži propláchněte pod horkou a poté pod studenou vodou.
Wikipedie uvádí, že segedínský guláš je jeden ze známých druhů gulášů. Jeho název je odvozen buď ze sousloví „szegedi gulyás“ (segedínský guláš) nebo ze „székely gulyás“ (sikulský guláš). Vaří se z vepřového masa – libového vykostěného bůčku nebo plecka. Další důležitou surovinou je kysané bílé zelí. Dále se používá cibule, olej nebo sádlo, mletá sladká červená paprika, sůl, černý pepř, bobkový list (údajně proti nadýmání) a pro zjemnění smetana. Jako příloha se hodí houskový nebo kynutý knedlík. Je možné podávat i s chlebem.
Dle Wikipedie je tento pokrm v Maďarsku známý pod názvem székelygulyás nebo székelykáposzta. Názvem „Székely“ se označovalo historické obyvatelstvo geografické oblasti Erdély nebo Székelyföld (v Česku známé jako Sedmihradsko). Tato oblast se nachází na území dnešního Rumunska, historicky patřila k Velkému Maďarsku. Tradičními surovinami Sedmihradska jsou brambory (pityóka), kukuřice (kukorica) a zelí (káposzta). A právě z kysaného zelí se připravuje segedínský guláš. V Maďarsku se podává výhradně s chlebem. Základem je vepřový perkelt, smetana na šlehání a již zmiňované kysané zelí.
Ingredience: 2 kg libového plecka, 2 kg prorostlého bůčku, česnek, cibule, koření
Postup: Maso důkladně omyjeme, očistíme a zbavíme přebytečných šlach a kostí. Maso nakrájíme na plátky, osolíme a opepříme. Uložíme do pekáče a přidáme nakrájený česnek, cibuli a podlijeme jej studenou vodou. V troubě pečeme prvních 10 minut při teplotě 200 °C a zbývajících 30 minut při teplotě 180 °C.
Poloměkké maso vyjmeme z trouby, horké je nakrájíme na kostky 2 x 2 cm a uložíme do šroubovacích sklenic. Sklenice plníme 2 cm pod horní okraj. Maso důkladně utlačíme a zalijeme jej třemi až čtyřmi lžícemi šťávy z pečení.
Okraj sklenic důkladně očistíme a uzavřeme připravenými zavařovacími víčky. Uzavřené sklenice postavíme do zavařovacího hrnce do vlažné vody a postupně přivedeme k varu. První den zavařujeme při teplotě 98 °C po dobu 80 minut. Druhý den postupujeme stejným způsobem, tedy 60 minut při 98 °C. Po vychladnutí sklenic zkontrolujeme správnost uzavření víčky. Šroubovací víčka nedotahujte! Během sterilizace musí unikat vzduch, aby sklenice nepopraskaly. Víčka utáhněte až po zavaření. Čas měřte od doby bodu varu.
dle chuti mletý zázvor, mletý pepř, sůl, kari koření
½ lžičky kmínu
1 bobkový list
olej, voda
Postup:
Cibuli nakrájenou na větší kousky osmahneme na oleji. Jakmile je měkká, přisypeme houby a necháme dusit za občasného míchání asi 10 minut. Poté přilijeme pivo, přidáme všechno koření a sůl, povaříme a přilijeme ještě asi 1 litr vody. Guláš zahustíme nejprve připravenou jíškou z 5 lžic oleje a 1 lžíce hladké mouky. Necháme provařit a dohustíme kvedláním z hladké mouky a vody. Pak necháme pořádně provařit. Maso nakrájené na malé kostky zprudka osmahneme na 3 lžících oleje se 3 lžícemi octa. Restujeme do té doby, dokud nezmizí kyselá chuť octa. Hotové, orestované maso přidáme do guláše a vaříme do úplného změknutí masa. Jako přílohu podáváme houskový knedlík. Můžeme přidat tmavé pivko.
