VÁZÁNÍ CIBULE DO COPU je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Zhotovení dokonale vypadajícího česnekového nebo cibulového copu není snadné. Napoprvé vám nejspíš nevznikne výstavní kus. Ale pokud se nechcete prodejem copů živit, ale pouze si jimi přizdobit kuchyň, pak to určitě zkuste. V tomto článku naleznete různé tipy a samozřejmě také návod na pletení česnekového copu.
Návod na vázání česneku
K pletení copů vybírejte nejkrásnější a nejkvalitnější palice česneku. Ty nejlepší kusy použijte na spodní část copu, od které celé pletení začíná.
Sklizený česnek usušte a očistěte od hlíny, nezapomeňte zastřihnout kořeny. Někdo doporučuje nechat česnek před pletením trochu navlhnout ve sklepě, aby se při pletení nelámal. Pro zaplétání copu se více hodí česnek nepaličák. Cop však můžete zhotovit i z česneku paličáku. Stvol zastřihněte na několik centimetrů a do copu jednotlivé palice vplétejte provázkem.
Drobnější copy z menšího počtu česneku můžete zaplétat podobným způsobem, jako se pletou věnečky z lučního kvítí nebo dívčí copy ze tří pramenů. S tím rozdílem, že začnete plést ze tří česneků, jejichž nať překřížíte a mezi sebou i trochu zauzlujete. Poté postupně přidávejte jednu další palici a stále splétejte tři prameny.
Pokud chcete uplést cop z většího množství (obří copy váží až 5 kg), pak je vhodné zpevnit konstrukci pevným motouzem (například provazem ze sisalu), který vám na horním konci umožní zhotovení očka k zavěšení. Jako základ dobře poslouží i česnek paličák s dlouhou natí a pevným stvolem. Další česneky pak můžete navazovat s pomocí slabšího provázku či drátku.
Ti zkušenější mohou zkusit složitější varianty. Mezi ně patří vázání copů do kulata, tedy tak, že česnek je na copu ze všech stran. Česnekové copy se pletou různým způsobem (klasické pletení, zaplétání, přikládání) a do různých tvarů (cop, hrozen, koule). Velmi dekorativně působí přizdobení copu sušenými rostlinami nebo mašlí (z látky, přírodní juty nebo lýka). Do copu můžete během pletení přidávat sušené květiny či atraktivní plodenství.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ KAPUSTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana Keilová.
Prosím zavařoval jste někdo kapustu??? jak na to ?? díky Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nechte kapustu zkvasit podobně jako zelí. Výsledný produkt je bezlepkový, paleo a je vhodný pro vegany i vegetariány. Tady je recept na dva litry kysané kapusty:
Suroviny:
1 velká hlava kapusty
4-5 šálků organického kadeřávku - velké stonky jsou odstraněny a listy nazřezány na tenké proužky
1 malá organická červená cibule - nakrájená na kostičky
4 čajové lžičky himalájské růžové soli
1 lžíce loupané organické bílé buničiny z kůry citronu
3 stroužky oloupaného česneku
4½ šálků teplé čisté vody (40° C)
1 čajová lžička organického kokosového cukru nebo Rapadury
1 balíček bakteriální kultury pro mléčné kvašení https://www.amazon.com/gp/a…
2 čisté skleněné zavařovací sklenice s víčkem
Postup
1. Odstraňte 4 vnější listy z kapusty, opláchněte, osušte a odložte. Odstraňte košťál a nakrájejte zbývající časti kapusty na tenké plátky nebo použijte kuchyňský robot. Umístěte kapustu a nakrájený kadeřávek do velkého sítka a důkladně opláchněte vodou. Možná to budete muset udělat v několika dávkách v závislosti na velikosti sítka.
2. Do velké mísy dejte omytou kapustu s kadeřávkem, přidejte červenou cibuli, posypte dvěma lžičkami růžové soli a promíchejte čistýma rukama, dokud kapusta a kadeřávek nezačne vadnout a neuvolní kapalinu. Pak to nechte stranou a přejděte k přípravě solanky.
3. Do mixéru dejte zbývající 2 lžičky růžové soli, bílou kůru z citronu, rozmačkaný česnek, vodu, cukr a rozmixujte, dokud to nebude hladké. Nakonec ručné přimíchejte mléčné kultury. Nechejte slanou vodu odležet po dobu 10-15 minut, aby se dobrá bakterie probudila a začala se krmít cukrem. Nalejte slanou vodu na nakrájenou zeleninu a dobře promíchejte rukama, dokud nebude veškerá zelenina pokryta solankou.
4. Směs nandejte do čistých skleněných sklenic a důkladně to rukama nebo velkou lžičkou umačkejte, dokud slanina nezakryje všechnu zeleninu. V horní části každé nádoby ponechte nejméně 6 cm místa na zakrytí.
5. Na začátku odložené 4 okrajové listy z kapusty přeložte a umístěte na vrch fermentované zeleniny, zatlačte dolů na listy, aby se zakryly solankou. Opakujte to i pro druhou sklenici. Tímto dalším krokem pomůžete udržet vaši fermentovanou zeleninu pod solankou. Můžete také použít malou čistou sklenici, která se vejde do nádoby a zeleninu přitlačí ke dnu. Ujistěte se, že máte alespoň 3 nebo 6 cm slaného nálevu nad horní částí fermentované zeleniny a složených listů.
6. Sklenice umístěte do lepenkové krabice, abyste je chránili před světlem. Nechte zeleninu kvasit při pokojové teplotě po dobu 5-7 dnů. Ochutnejte malou část po 4 dnech v letních měsících a 5-6 dnech v chladnějších měsících, abyste zjistili, zda se vám líbí chuť. Pokud se vám líbí chuť, odstraňte horní listy zelí a umístěte fermentovanou zeleninu do ledničky. Čím déle zeleninu kvasíte, tím více bude kyselejší. Poté, co dokončíte fermentaci, umístěte zeleninu do chladničky po dobu až 6-8 měsíců.
7. Pokaždé, když ujíte kysanou zeleninu, uji
velmi dobrá skladovatelnost (nejlepší způsob uskladnění česneku v domácích podmínkách);
úspora místa (jednoduše zavěsíte cop na háček na zdi, stropu či nábytku);
postupným odřezáváním jednotlivých česneků se cop nerozpadne;
česnekový cop nezapáchá a téměř nepoznáte, že ho máte v dané místnosti pověšený;
stálý přehled o množství doposud nespotřebovaného česneku;
může být originálním dárkem, například kamarádce do kuchyně.
Standardně se vážou copy od 1 kg do 5 kg (třeba i po půl kile, například 2,5 kg). Od 4 kg mohou být copy vázány do kulata, to znamená česnek ze všech stran copu.
Uskladnění česneku je v dnešní době s ohledem na vlnovníka česnekového velký problém. Na tom, jakou bude mít česnek trvanlivost, při skladování velice záleží. A samozřejmě také na tom, v jakých podmínkách a v jakém prostředí jej skladujeme. Skladovací místo pro česnek by mělo být chladné, nejlépe okolo nuly, ale neublíží mu ani mírný mráz. Mělo by být hodně vzdušné, nejlépe průvan, a mělo by mít nízkou vlhkost. Skladování v ledničce, v uzavřených krabicích, igelitu a v místnostech s pokojovou teplotou je nevyhovující.
V naší poradně s názvem MARINÁDA NA UZENÍ DRŮBEŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ministr Ladislav.
Jak připravit marinádu na uzení drůbeže?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Osvědčený recept na uzení drůbeže je tento:
1 celé kuře
3 litry vody (nebo dostatečně na to, abyste úplně ponořili celé kuře)
3/4 šálku soli
1 šálek cukru
1 lžíce pepře
1 polévková lžíce kajenského pepře
Přiveďte k varu vodu v hrnci dostatečně velkém, aby pojmul jak marinádu, tak i kuře. V horké vodě rozpusťte cukr a sůl a nechte vychladnout. Pak přidejte zbylé ingredience a nakonec i kuře a vše dejte do chladničky na 10 hodin. V této době si připravte dřevo na uzení. Nejlepší je dřevo z vlašského ořechu, které rozemelte ve štěpkovači a na dvě hodiny namočte do vody.
Jak dlouho udit: uzení kuřecího masa probíhá v udírně při teplotě do 75°C přibližně 4 hodiny. Doba uzení záleží na velikosti kuřete. Po celou dobu uzení musí být drůbeží maso neustále mazáno marinádou na potírání. Uzené kuřecí maso se podává s rýží.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Aby bylo česnek možné dlouhodobě skladovat, je třeba nechat jej pořádně usušit, jedině tak si jej můžeme vychutnat i během mrazivé zimy. Česnek zůstává čerstvý i dlouho poté, co byl vytažen ze země. Chceme-li česnek dobře uskladnit až pro zimní spotřebu, je třeba jej přesunout na suché, stinné a vzdušné místo. Může to být na kryté verandě, pod střechou nebo ve větrané garáži. Položte česnek jeden vedle druhého – kvůli dobré cirkulaci vzduchu. Česnek nedávejte na přímé sluneční světlo, jinak se na horkém slunci zhorší jeho chuť. Množství přímého slunečního svitu minimalizujeme i v době skladování. Nikdy česnek nemyjte.
Česnek můžete svázat do skupinek za nať a pověsit je. Pokud jste dostatečně zruční, natě zkuste zaplést. Při pletení pak uschlé části stonku rovnou odstraňujte. Části stonku, které jsou ještě zelené a pružné, vám usnadní pletení copu. Takto připravené svazky pak nechte vyschnout na stinném místě. V průběhu sušení již z česneku neodstraňujte listy. Česnek čerpá energii z listů až do doby, než se z nich odpaří všechna vlhkost. Listy rovněž zabraňují napadení houbami. Asi po měsíci budou kořeny scvrklé a listy hnědé. Je tedy třeba kořeny zakrátit, odstranit suché listy a nečistoty, někdy i oloupat pár vrstev obalu z paličky. Jen jich nikdy neodstraňujte příliš mnoho a cop nezkracujte!
Kvůli optimálnímu uskladnění je důležité nenechat copy projít chladem (cca pod 7 °C), to znamená dát je hned po usušení do tepla (kuchyň, spíž), nebo je v opačném případě skladovat v co nechladnějších podmínkách (ideálně 0–3 °C nad nulou) při vlhkosti vzduchu cca 65 %. Krátkodobý a mírný mráz česneku neublíží. Důležité je hlavě česnek po sklizni řádně vysušit.
Česnek se musí skladovat v suchu, ideální nádoby pro skladování představují proutěné koše, síťové tašky, hliněné květináče nebo papírové pytle. Nádoba musí být větratelná a suchá. Je možné využít staré punčochy, které lze zavěsit ke stropu, jednotlivé paličky česneku oddělit uzlem od sebe a postupně česnek odstřihávat. Ideální teplota pro skladování je 13 až 18 °C a vlhkost asi 60 %. Nižší vlhkost vede k vysušení stroužků česneku a vyšší vlhkost zase k uhnívání a plísním. Je třeba využít tmavá místa.
Ve svém příspěvku DENDROBIUM NOBILE PŘESAZOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobrý den mám problém nevím jak mám přesadit tuto orchidej,má od stonku kořeny s výhonkama.Děkuji:)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Koupila jsem si v OBI nadhernou metrovou Dracenu,ktera byla v akci kolem 300Kc.Pravda mela nektere listy viditelne odstranene ze stredu ruzice a jine zase meli nevzhledne ustrizene spicky,dokonce i celou polovinu listu.Coz jsem tolik nevnimala,nebot radost z toho,ze si muzu splnit muj sen mi vyradila z provozu rozum.Podvedomi se mi,ale asi na sekundu restartovalo,protoze jsem si to i s Dracenou namirila k prodavaci s otazkou,jest-li mi Dracena neuhyne a vzpamatuje se.Odpovedel ze ano a pridal dalsi rady ohledne pece.Asi po 3 tydnech se zacala moje "botanicka zahrada" menit na ..... ani nemam slov.Zpozornela jsem...aaaa do prdele puklice....hlavou mi letel rozhovor s prodavacem....vzapeti si nadavam do "bububu" ....jasne,ze se vzpamatuje...psychologie prodeje,na co jsem ji studovala?....proc rikam dceri: nez si neco koupis dobre si to prohlidni... kam jsem cumela ja?....na ten silnej kmen a jak je krasne vysoka....blbo uzavrela debatu sama se sebou.Co slo jsem ostrihala,celej zarostlej strop vodenkou strhla a kdyz jsem zkoncila rozbrecela se.Tolik let piplani a radost z kazdeho noveho listecku a ted holy klacky :-( Rady z internetu nepomahali,za to prazdne kvetinace se mi mnozili.Az jsem nasla navod na vetsinu skudcu.Obycejny slupky z cibule,cim.vic tim lip a 2 dny je louhovar ve srudeny vode,pak vsechny kytky postrikat.Dalsi dny plne nadeje a ocekavani....HURAAA...JASAM A MAM SNAD JESTE VETSI RADOST,NEZ KDYZ JSEM SI "SPLNILA MUJ SEN".ZADNE DALSI NOVE NAPADENE LISTY A TO NA ZADNY KYTCE.PRO JISTOTU PO TYDNU OPACKO S POSTRIKEM.. .KYTKY SE ROZRUSTAJI A "MOJE BOTANICKA" NA KTEROU SE CHODIL KOUKAT CELEJ BARAK VCETNE NAVSTEV NAJEMNIKU BUDE BRZY JAKO DRIV A V OBI UZ NEKOUPIM NIKDY NIC!!!
V léčitelství cibuli můžeme konzumovat syrovou, inhalovat ji, po rozkrojení potírat místa ran, vředů a zánětu, užívat ji jako šťávu, sirup, čaj, víno nebo si z ní připravovat různé zábaly, kapky, masti. Každodenní konzumace cibule se považuje za účinnou prevenci proti rakovině.
Cibulová šťáva s cukrem na kašel
Ingredience: 1 cibule, 1/2 lžičky cukru
Postup: Nadrobno nakrájíme cibuli a posypeme ji cukrem. Necháme při pokojové teplotě a zhruba za 1–2 hodiny se začne tvořit šťáva. Tuto užíváme po lžičkách při kašli.
Cibulová šťáva s medem
Ingredience: cibule, třtinový cukr nebo med, citróny
Postup: Nakrájíme cibuli na malé kousky anebo ji rozsekáme mixovacím nožem. Po vrstvách ukládáme do zavařovací sklenice, vždy 1 vrstva cibule, pak 1 vrstva třtinového cukru (asi 1 polévková lžíce maximálně) a trochu citrónu. Střídáme vrstvy, dokud sklenici nenaplníme do poloviny. Poslední vrstvou je vrstva cukru. Namísto cukru můžeme použít i dobrý kvalitní med, jen musíme dát pozor, abychom to ani s cukrem, ani s medem nepřehnali a šťáva nebyla příliš sladká. Sklenici uzavřeme a uložíme do lednice nebo do chladu spíže. Po 24 hodinách se z cibule uvolní šťáva, kterou můžeme použít a po lžičkách užívat. Takto naložená cibule bude minimálně 3 dny k použití jako lék. Čerstvá šťáva z cibule naložené s cukrem nebo medem je vždy silnější a účinnější. Opakujte tuto proceduru alespoň 3x za sebou a do 10 dní se tělo dost pročistí. Nezapomínejte hodně pít, aby z těla mohly všechny rozpuštěné nečistoty dobře odejít. Cibulová šťáva je vhodná i pro děti, odhlení je i zbaví kašle. Zároveň pomůže vypořádat se s viry a bakteriemi a posílí imunitní systém.
Cibule s cukrem na bolest v krku
Ingredience: 3 cibule, trochu cukru
Postup: Cibuli nakrájíme na kostičky a dáme na talíř, posypeme cukrem a necháme, aby pustila šťávu, poté rovnou zkonzumujeme 2 lžíce této šťávy. Podává se po každém druhém jídle. Cibule s cukrem je vhodná již pro děti od 6 a půl měsíců na bolest v krku.
Cibule s cukrem na suchý kašel
Postup: Do uzavírací sklenice dejte najemno pokrájenou středně velkou cibuli, přidejte polévkovou lžíci moučkového cukru a pro zlepšení chuti můžete přidat lžičku mletého nebo tlučeného anýzu. Sklenici uzavřete a na světle nechte několik hodin louhovat. Šťávu, která takto vznikne, užívejte po lžičkách před jídlem. Pokud ale velmi pospícháte a kašel neustává, cibuli jen překrojte na čtvrtky. V hrnečku zalijte vodou jen tolik, aby byla cibule ponořená a nechte přejít varem. Vývar slijte a po mírném prochladnutí přidejte lžíci cukru a vypijte.
Ve svém příspěvku ČEVABČIČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janak.
Chtěla bych pravý recept , ten je bez česneku a cibule , tyhle recepty jsou na karbanátky , a obaluje se to v mouce .
to nejní přesný
děkuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jurko.
Ano, naprostá pravda. Tady se , nejenom tyto stránky, kašle na pravý recept. Tady si každý dělá co chce, ale propůjčuje si název jídla. Dle ČSN (15418) patří do čevabčiči směs hovězího a vepřového masa 500g - 500g umletého s 150g cibule osoleného, přidána mletá paprika 5g, pepř 1g. Vše smícháme a vytvoříme 30 dílků masa které rozválíme na tenké válečky a ty pak v sádle opečeme do zlatova. Podáváme s najemno nakrájenou cibulkou a hořčicí. K tomu chléb, nebo brambor. Toť vše.
PS. je mi líto, že se na základní jídla nepoužívají normy. Pak si člověk někde dá něco a přinesou mu úplně něco jiného než čekal. Ještě že Svíčkovou musí vařit alespoň přibližně. Protože třeba guláš pod určitým názvem je všude jiný
Pěkný den
Ingredience: hovězí maso (nejlépe kližka), cibule, tuk, mletá paprika, pepř, sůl, rajský protlak, worcesterská omáčka, mouka na zahuštění
Pohlreich uvádí, že na guláš je nejlepší kližka, protože se nerozpadá, případně jiné hovězí přední – plec nebo krk. Vždycky by se měl guláš vařit z jednoho druhu, nejlépe z jednoho kusu masa, jen tak si zajistíte jednotnou chuť.
Cibule podle Pohlreicha stačí obyčejná, důležité je až to, co s ní provedete. Říká se, že ideální poměr hovězího a cibule je jedna ku jedné, ale jídlo je pak moc sladké, lepší je dvakrát víc masa než cibule.
Pohlreich také připomíná, že s tukem při přípravě nemáte šetřit, přebytečný tuk můžete vždycky slít.
S dochucovadly to určitě nepřehánějte! Nepotřebujete nic víc než sůl, černý pepř, trochu protlaku a případně trochu worcesterské omáčky.
Postup: Pohlreich cibuli rozkrájí nejdřív vertikálně na čtvrtky a pak na kostičky, není třeba úplně najemno, ale platí, že čím větší plocha, tím více silice a tedy chuti. Nejdůležitější ale je, aby kousky byly stejně velké, jen pak se všechny orestují stejnoměrně. Tuk pořádně rozpálí, je důležité, aby se cibule celou dobu spíš smažila, než jen opékala. Jakmile se začne zabarvovat, už ji pořád míchá a hlídá. Největší umění je vystihnout ten okamžik, kdy je cibule tak akorát. Pohlreich uvádí, že cibule by měla mít světle hnědou barvu, stejně jako ta, která se dává na knedlíky. Správná chvíle nastává, jakmile cibule začne „jezdit“ po kastrolu, „chrastit“ a trochu ztvrdne. Pokud jste zazmatkovali a cibuli připálili, zalijte ji trochou vody, odstavte a zakryjte. Připálená cibule obarví vodu a ta pak zpětně dobarví zbytek cibule. Jestli se ale cibule vyloženě spálila, nedá se dělat nic jiného než začít s novou dávkou, radí zkušený kuchař.
Těsně před závěrem k cibuli přidá trochu protlaku a papriky, na kilo masa stačí jedna lžička, paprika nemá v jídle skřípat mezi zuby, a trochu směs podlije. Jakmile se základ trochu zavaří, vhodí do něj maso a už jen trpělivě dusí. Podle Pohlreicha příprava poctivého guláše vyžaduje určitě hodinu a půl. Podlévá jen minimálně, maso by nemělo být zalité, ale pomalu se dusit, „pobublávat“ ve vlastní šťávě. Když se voda odpaří natolik, že je viditelný tuk, zapráší pokrm jednou nebo dvěma lžičkami mouky, trochu podlije, znovu přivede k varu a vaří doměkka.
Ochutnává, zahušťuje a dochucuje průběžně. Toto zdánlivě jednoduché jídlo má složitou chuť, která vyžaduje, aby se pořád dolaďovala. Solí, pepřem, možná lžící worcesterské omáčky. Úplně na závěr už správné dochucení trefíte těžko. Ostrost guláše by měla být příjemná, nikoli agresivní a přebíjející veškerou chuť. A určitě se vyhýbá závěrečnému zahušťování moukou, tím se ničemu nepomůže.
Ve svém příspěvku ŠPEKÁČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tomas.
To ta cibule zacalo vam to kvasit. Musi byt v chladu
Ingredience: 650 g krkovice s kostí, 1 větší cibule, sůl, mletý zázvor, černý pepř, 2 lžíce hladké mouky, česnek, olej nebo sádlo
Postup: Kus krkovičky prohlédneme, abychom viděli, jakým směrem vedou svalová vlákna. Podle toho maso přes vlákno nakrájíme na plátky. Je možné, že nařežeme víc menších plátků, záleží na kuse masa. Plátky krkovičky z obou stran naklepeme paličkou. Jestli je na některém plátku příliš velký kus tuku, který by při konzumaci mohl působit potíže, odřízneme ho a nakrájíme na velice drobné kousky. Plátky masa posolíme, posypeme mletým zázvorem a mletým černým pepřem.
Na vrchovaté lžíci vepřového sádla nebo dvou lžících oleje zpěníme na menší kostičky nakrájenou cibuli a případně pokrájené tučné odřezky. Když je cibule sklovitá, vložíme plátky krkovičky a z obou stran je opečeme. Snížíme teplotu, přikryjeme poklicí a asi 10 minut dusíme, aby cibule i maso pustily co nejvíc vlastní šťávy. Pak přilijeme asi dvě deci vřelé vody, přiklopíme a dusíme, dokud není maso dokonale měkké. Vyjmeme je na pracovní talíř a začneme s úpravou omáčky.
Postup – omáčka: V kastrole zbyla cibule, odvařené kousíčky z plátků, případně rozvařené drobně krájené tučné kousky (už nejdou rozpoznat od cibule). Pod tímto základem zvýšíme teplotu, abychom zredukovali tekutinu. Když máme pocit, že už se na dně jen škvíří cibule, zasypeme ji dvěma lžicemi hladké nebo polohrubé mouky. Mícháme. Nejdřív máme na dně kastrolu jednolitou kaši, ta houstne, až dojde do skupenství, kterému se v kuchařských knihách říká „vysmahnout na tuk“. Tato fáze je vstupní branou ke každé dobré omáčce. Mouka se při ní opraží a cibule osmaží, což obě suroviny potřebují – omáčka nebude cítit moukou a nebude mít moučnou chuť, cibule přestane být sladká. Směs se trochu přichytává ke dnu a bokům hrnce. To je žádoucí jev, ale musíme stále míchat, abychom mírně přichycené vrstvy stále odškrabávali. Když omáčku zahušťujeme a dokončujeme tímto způsobem, má plnou chuť, kterou už nemusíme dochucovat masoxem nebo kořením. A to je tajemství dobré omáčky z masového základu.
Když je mouka a cibule temně zlatá až světle hnědá, přilijeme do ní vřelou vodu, nejdřív asi tři deci. Za stálého míchání ode dna opraženou mouku a cibuli rozvaříme. Do vroucí omáčky prolisujeme tři stroužky česneku, ochutnáme a dochutíme solí, mletým zázvorem a mletým pepřem. Česnek jsme dali nakonec, protože by při zapražování mouky mohl zhořknout (potřebuje menší teplotu k přepálení než cibule), a také proto, aby byla jeho chuť v omáčce výraznější. Podle potřeby omáčku zředíme nebo varem zredukujeme, aby byla taková, jak máte rádi. Do omáčky přidáme na prohřátí maso.
Tip: Plátky krkovičky na zázvoru a s dobrou omáčkou nejlépe chutnají s vařenou nebo dušenou rýží a malým kopečkem dobrého čatní (broskvové, švestkové, z jablek) nebo cibulové marmelády. Zkuste tuto netradiční kombinaci a budete mile překvapeni. Vhodnou přílohou jsou i opékané, pečené nebo smažené brambory, případně krokety z bramborového těsta.
Nejprve vytéká pouze voda. Až se zásobní látky, do té doby uložené v kořenech ve formě ve vodě nerozpustného škrobu, přemění na jednoduché cukry, které již ve vodě rozpustné jsou, už nevytéká jen voda, ale nasládlá kapalina. Lze se o tom přesvědčit ochutnáním kapičky vytékající z řezné rány. Když je vytékající míza dostatečně sladká, stává se potravou pro bakterie, přirozeně se vyskytující ve vinici. Ty se na tomto svém „potravinovém zdroji“ začínají intenzivně množit. Jak buněk bakterií na řezné ráně přibývá, produkují sliz, který řezné rány ucpe a slzení se zastavuje.
Do doby, než nastane slzení, by měl být ukončen řez, aby pletiva na řezných ranách alespoň trochu zaschla a slzení tak nebylo příliš intenzivní. Zde je fotografie, na které je vidět míza vytékající z řezných ran:
A co tedy už můžeme ve vinici dělat?
Slzení je nejvhodnější doba pro tzv. „suchou“ vazbu. To znamená, že můžeme začít vyvazovat části keře k oporám. Především musí být dobře vyvázaný kmen, aby byl rovný. Není nutné ho uvazovat každým rokem, ale nesmí se stát, že by se vázací materiál zařezával do dřeva. Pokud bychom takto zaříznutý úvazek nechali na místě po delší dobu, průchodnost cévních svazků by se tím omezila a docházelo by ke špatnému vyživování rostoucích výhonů. Velmi pevné nebo zařezávající se úvazky je vhodné při řezu odstranit a při vyvazování je pak samozřejmě nahradit volnějšími. Podobně je nutno kontrolovat úvazky kordónových ramen. U jednoletého dřeva vyvazujeme letorosty. Při tvarování oblouků je vážeme zásadně přes výše postavený drát k drátu spodnímu, jinak by se tažeň během vegetace i s vyrůstajícími výhony v důsledku jejich zvyšující se hmotnosti mohl vylomit. Zde je obrázek, kde je vidět vázání tažňů přes drát:
Slzení umožní lepší práci s tažni, protože letorosty jsou při proudění mízy pružnější a při ohýbání oblouků se nezlomí. Pokud se nám tažeň přesto zlomí, měli bychom ulomenou část hned odstřihnout, protože výhony z ní vyrůstající s největší pravděpodobností časem uvadnou. Pro ilustraci uvádíme fotografii, na které je vidět tažeň zlomený neopatrným ohýbáním při vazbě:
Jak moc máme s vyvazováním pospíchat?
Suchá vazba by určitě měla být hotova do doby, kdy réva začne rašit. Tehdy jsou rašící výhony nejkřehčí a i při největší opatrnosti se snadno vylomí. A doba, kdy nastane rašení, závisí na několika faktorech, jako je pěstovaná odrůda či výška kmene. Především však na pěstebních podmínkách v dané lokalitě.
Ve svém příspěvku ŠPEKÁČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Fr.persin.
někde jste chybovali. lák se musí převařit a cibule , česnek, křen případně jiné
indegrience zaléváte třeba i teplým lákem pro urychlení a to vše najednou i s proloženou cibulí. Vaš výrobek doporučuji nejíst! a vhodně zlikvidovat! Může vzniknout prudce jedovatý mrtvolný jed.
Pro zakořenění tújí je důležité, v jakých podmínkách do té doby rostly. Pokud rostly celou dobu v kontejnerech, obvykle se na novém stanovišti ujímají dobře. Pokud túje začnou rezavět, je nutné zjistit příčinu problému.
Když vysadíme zejména starší rostliny, které rostly ve volné půdě, musíme počítat s určitým „výpadkem“ rostlin. I při jejich opatrném vykopání dochází k částečnému narušení jemných kořínků, které stálezeleným rostlinám potom chybí k dostatečnému zásobení rostlin vodou a živinami. Na rozdíl od dřevin opadavých, u kterých můžeme nadzemní část při výsadbě redukovat, stálezelené dřeviny – a jehličnany zejména – nezkracujeme. Proto je výhodnější a jistější, i když dražší, vysazovat jen túje pěstované v kontejnerech. Další výhodou tohoto způsobu je, že nejsme vázáni na jarní či podzimní termín výsadby a při dostatečné zálivce můžeme dřeviny sázet i v létě.
Malý životní prostor
Několik let po výsadbě se živý plot postupně zapojí a sousedícím rostlinám se logicky zmenší životní prostor. Do přehoustlých korun tújí se dostává méně světla a dochází k postupnému žloutnutí, hnědnutí a prosychání bazální části stromu. Jde o přirozenou fyziologickou reakci rostlin, proto je v tomto případě aplikace chemických přípravků proti domnělému napadení houbovými chorobami zbytečná. V ojedinělých případech, za extrémně vlhkých klimatických podmínek, skutečně může dojít k houbové infekci, která bývá doprovázena žloutnutím a odumíráním jednotlivých větviček, přičemž infekce postupuje od bazálních částí větví. Původce onemocnění ale obvykle zjistíme až po odumření větví, a ani v tomto případě by nebylo ošetření fungicidy nijak účinné, protože jde o onemocnění způsobené špatnými pěstitelskými podmínkami.
Nevyrovnaná výživa
Žloutnutí, hnědnutí a prosychání dřevin odspodu může nastat při nedostatku, ale paradoxně i při přebytku živin v půdě. Nedostatek živin můžeme nahradit pravidelnou aplikací granulovaných nebo kapalných hnojiv v první polovině vegetačního období. Opačným extrémem je nejen nadměrné používání hnojiv, ale také jejich aplikace ve špatnou dobu. Hnojiva s obsahem dusíku je třeba aplikovat na jaře, další dávku je možné dodat ještě koncem června. Při pozdější aplikaci dochází nejen k prodloužení vegetace, ale hlavně k horšímu vyzrávání dřeva, což má za následek jeho malou odolnost k silnějším mrazům v zimě. Mrazuvzdornost tújí můžeme naopak posílit aplikací jednosložkových draselných hnojiv, například síranem draselným, a to na konci srpna či v září.
Nevhodné prostředí
Ve městech a v obcích se často túje vysazují jako veřejná zeleň na kraje cest a silnic, kde mají za úkol vytvoř
V naší poradně s názvem VENKOVNÍ KALA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Navrátilová.
Dobrý den,můžete mě prosím poradit jak sázet kaly na záhon.mají se cibulky nějak
od sebe oddělit,nebo je nechat tak jak jsem je na podzim vyryla.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Když cibule rozdělíte budete mít více hubených kal třeba na různých místech. Když je necháte u sebe, vyroste vám krásný hustý trs silných kal. Je to jen vás.
Arborista je zahradník a odborník v oboru péče o dřeviny rostoucí mimo les, vyhledávaný zejména pro speciální zásahy na dřevinách. Pro práci arboristy jsou vzhledem k rozmanitosti zásahů nezbytné znalosti z oblasti dendrologie, fytopatologie, fyziologie, mechaniky a pedologie. Dále je nutná znalost příslušné legislativy, bezpečnosti práce a správního řádu. Typickou náplní práce je provádění pěstebních a stabilizačních opatření (odborný řez, instalace vázání korun a podobně), rizikové kácení, ale také výsadba dřevin, ochrana stromů při stavební činnosti nebo hodnocení stavu jednotlivých stromů.
Ingredience: 1 kg jeleního masa, 4 ks cibule, 200 g tuku, červená paprika, pepř mletý, sůl, rajský protlak, worcesterská omáčka, hladká mouka, jalovec, bobkový list, nové celé koření, voda
Technologický postup: Cibuli rozkrájejte nejdřív vertikálně na čtvrtky a pak na kostičky, není třeba úplně najemno, ale platí, že čím větší plocha, tím více silice, a tedy i chuti. Nejdůležitější ale je, aby kousky byly stejně velké – jen tak se všechny orestují stejnoměrně. Tuk pořádně rozpalte, je důležité, aby se cibule celou dobu spíš smažila, než jen opékala. Jakmile se začne zabarvovat, už ji pořád míchejte a hlídejte. Největší umění je vystihnout ten okamžik, kdy je cibule tak akorát. Potřebujete, aby měla světle hnědou barvu – jako ta, která se dává na knedlíky. Správná chvíle nastává, jakmile cibule začne „jezdit“ po kastrolu, „chrastit“ a trochu ztvrdne. Pokud jste zazmatkovali a cibuli připálili, zalijte ji trochou vody, odstavte a zakryjte. Připálená cibule obarví vodu a ta pak zpětně dobarví zbytek cibule. Jestli se ale cibule vyloženě spálila, nedá se dělat nic jiného než začít s novou dávkou. Těsně před koncem smažení k cibuli přidejte protlak a papriku, paprika nemá v jídle skřípat mezi zuby, přidejte jalovec, nové koření, bobkový list a trochu směs podlijte. Jakmile se základ trochu zavaří, vhoďte do něj maso a už jen trpělivě duste: příprava poctivého guláše vyžaduje určitě hodinu a půl. Podlévejte jen minimálně, maso by nemělo být zalité, ale mělo by se pomalu dusit, „pobublávat“ ve vlastní šťávě. Když se voda odpaří natolik, že je viditelný tuk, zaprašte pokrm jednou nebo dvěma lžičkami mouky, trochu podlijte, znovu přiveďte k varu a vařte doměkka. Ochutnávejte, zahušťujte a dochucujte průběžně. Tohle zdánlivě jednoduché jídlo má složitou chuť, která vyžaduje, abyste ji pořád dolaďovali. Solí, pepřem, možná lžící worcesterské omáčky. Úplně na závěr už správné dochucení trefíte těžko. Ostrost guláše by měla být příjemná, nikoli agresivní a přebíjející veškerou chuť. A určitě se vyhněte závěrečnému zahušťování moukou – tím určitě ničemu nepomůžete.
Chcete-li česnek dlouhodobě skladovat, je potřeba nechat ho pořádně usušit. Řádné vysušení vám zajistí, že si budete moct vychutnat chuť letní sklizně i v mrazivé zimě. Jedna z nejobdivuhodnějších věcí na česneku je, že zůstává čerstvý i dlouho poté, co byl vytažen ze země.
Chcete-li si česnek uskladnit na zimu, je zapotřebí, abyste ho přesunuli na suché, stinné a vzdušné místo. Je jedno, zda to bude na kryté verandě, či v dobře větrané garáži. Položte česnek nejlépe jeden vedle druhého, aby měl dobrou cirkulaci vzduchu. Nikdy nedávejte česnek na přímé sluneční světlo, protože na horkém slunci se česneku zhoršuje chuť, minimalizujte tedy množství přímého slunečního svitu nejen v době sušení.
Z česneku před sušením nemusíte odstraňovat ani nečistoty, ani nať, na všechno přijde správný čas, až česnek vysušíte. Nikdy česnek nemyjte, vaším úkolem teď je řádně ho vysušit.
Česnek můžete svázat do svazků za nať a pověsit je. Pokud jste zruční a troufáte si na to, klidně si natě zapleťte. Při pletení uschlé a odpadající části stonku rovnou odstraňujte a vyhazujte. Využijte toho, že některé části stonku jsou ještě zelené a pružné a upletený cop nechte vyschnout na stinném místě.
V průběhu sušení z česneku neodstraňujte listy, protože česnek je schopen čerpat energii z listů až do té doby, než se vlhkost úplně neodpaří. Listy zároveň zabraňují, aby byl česnek napaden houbami či jinými nečistotami před tím, než bude úplně suchý.
Přeje-li dobré počasí, měl by být česnek asi po měsíci dostatečně vysušený, kořeny by měly být scvrklé a listy úplně hnědé. V tomto stadiu je česnek připravený ke skladování, stačí ho jen pro samotné uskladnění připravit. Je potřeba zakrátit kořeny i suché listy, odstranit nečistoty, můžete oloupat pár vrstev obalu paličky, ale dbejte na to, abyste jich neodstranili příliš mnoho. Takto upravený česnek je čistý a připravený k uskladnění. Pokud jste si dali tu práci a nať česneku spletli do copu, nic nezkracujte, snad jen můžete zakrátit zaschlé kořeny a odstranit přebytečné nečistoty, ale česnek můžete nechat spletený až do samotné spotřeby.
Ve svém příspěvku BLECHY V BYTĚ BEZ ZVÍŘETE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
Už 5 let se nemůžu zbavit blech v bytě. Jsou malinké 1,5 až 2 milimetry a černé - asi lidské. Občas je zahlédnu, lezou mi do šatů, rychle po sobě dvakrát kousnou někdy i hladově tři krát, špatné je, že letou často do intimních oblasti a svědí to a pak to bolí. Nemám zvíře, takže od něj to být nemůže. Kde jsem k nim přišla - nevím. Žiji sama a tak žerou jenom mně. Úplně mi změnily život, nikde nechodím - abych je někomu nechtíc nezavlekla. Nepomohly postřiky proti blechám a ani postřiky deratizačních firem, opakovaně. Pořád peru, denně převlékám postel, vysávám a vytírám 1x týdně dlážku savem. Abych aspoň něco zlikvidovala a mezi nimi vydržela a nějak přežila. Všechen nábytek jsem vyhodila, nemám koberce, záclony skříně - jenom kovové regály, kovou postel, židli, stůl a věci v pytlích. Co vyperu a vysuším v sušičce, hned balím do sáčků po jenom kuse a zauzluji. Jsem na všechno sama. Prosím, poraďte mi něco, co konečně na blechy zabere. Už jsem strašně z toho vyčerpaná a řešení nikde. Závidím psům, že mají proti bleší obojky a tablety na požití které je zabíjejí a mají šanci se tak blechám ubránit. Na člověka nic není. Prakticky je nechráněn, je pořád potravou pro blechy a šance se jich zbavit - nulová. Výrobci, zdá se - vůbec nepočítají s tím, že člověk je taky tvor s krví a když jej blechy napadnou a zamoří mu byt - nemá se jak chránit a jak s nimi bojovat. Chemie nezabírá a nic nepomáhá - jak se jich zbavit. A zvíře, aby na sebe lapalo blechy a mně se ulevilo - si dovolit nemůžu. Děkuji vám za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sandra.
Ten přípravek není dlouhodobě dostupný, který mi tady byl doporučen - to je Frontline Pet Care Difuzér proti hmyzu a roztočům. Na internetě Heuréka hlásí, že už nikde není k sehnání. Vypadá to, že to co je účinné tak bylo odstraněno z možnosti koupit si to volně, takhle by se neprodalo toů neúčinnéú drahé chemnické svinstvo, které nabízejí různé jiné firmy a stříkají s tím i specializované firma na hubení blech - deratizéři. Když jsem se jich na půl roku zbavila, tak se vedle mně nastěhoval mladá holka se takovým chlupatým malým ratlíkem - psem, ten mi pravidelně chodil přes rohožku několikrát denně jak ho venčila a navíc na boku - směr k jejím dveřím bytu ochcával - značkoval. Domluva s ní nulová. Navíc §prolézal kde jakým roštím před barákem a drbal se furt. Takže zablešený. Samozřejmě že mi ty blechy skákaly pak do bytu jak lozil přes mou rohožku a vyklepával navíc vajíčka o měl v srsti. Znovu se mi v bytě blechy od něj namnožily a jasně něco žrát musely - takže žraly mně. Nepomohlo ani denně vytírat byt dezinfekcí, a před mými dveřmi rohožku, byla jsem zablešená komplet - nepomohlo ani 2 x sprchování denně a brání si čistých věcí. Ty svině na mně naskákaly stejně a lezly mi pod šaty a žraly. Zalezou nejvíce do vlasů a do ochlupení kdekoliv na těle. Jsou odolné už na jakékoliv chemikálie, prakticky se už pouze snažím přežít pouze, omezit jejich počet v bytě, aby mně nedostaly do blázince.Jsme tři byty na poschodí, novinkou je, že i rodina vedle mně si pořídila psa. Jsem už naprosto zoufalá. Oční lékař mi řekl, že mám šedý zákal- to bylo před rokem, měla bych jít na operaci - nejdřív jedno oko a za 104 dní druhé - celkem 4 týdny mít oči v klidu aby se ranky zahojily po operaci, nesmí se ani mnout oko, žádný dotek - a běžně mně kousnou denně blechy do oka, skočí z vlasů nebo hrudi a kousnou, takže to zabolí, ranka svědí a já si mnu oko. Zhoršil se mu už zrak hodně, tu operaci potřebuji co nejdřív, nevyhubitelné agresivní blechy ale zařídily, že na ni jít nemůžu.Pokud mne dokoušou do očí po operativním zásahu - tak byla operace zbytečná a ještě můžu dostat od nakažené blechy infekci do rány. Nemám rodinu kam bych na ten měsíc šla, abych se dostala od těch agresivních parazitů pryč.A na operaci jít mohla. Jsem v neřešitelné situaci. Ty svině mně nakonec umoří. A řešení jak je pozabíjet a zbavit se jich - žádné. Paneláky jsou jeden velký psinec, páničkové na své mazlíčky mají šanci navěšet nebo do nich dostat antiparazitální chemické přípravky a tak je ochránit před blechami, Na napadeného člověk blechami - nic takového není. Nemůže spolykat protibleší tablety nebo si na sebe navěšet na kůži chemii.Takte funguji jako potrava pro blechy a blechy - nevyhubitelní vetřelci totálně ovládly můj život - připadám
si jak v hororu. Michale, nezávidím vám ani nikomu, kdo nemá zvíře a dostal se do stejné situace jako já. Stačí, aby k vám někdo se zablešeným mazlíčkem přišel na návštěvu a nechá vám tam dárek - kterého se už nezbavíte... a nepomůže ani přest
Česnek můžete skladovat na suchém a chladném místě několik měsíců. Můžete ho skladovat v keramické dóze určené pro skladování česneku nebo například ponechat na česneku suché listy a ty splést do copu, který bude plnit jak užitkovou, tak dekorativní úlohu. Takový upletený cop může viset ve vaší spíži nebo v kuchyni. Česnek můžete skladovat i v oleji nebo octě, ale musí být uložený v lednici, aby se předešlo tvorbě bakterií. Tento způsob není určen k dlouhému skladování, česnek je třeba rychle spotřebovat. Také mrazák bývá oblíbený skladovací způsob jak uchovat česnek. Očištěné stroužky česneku se dají do čisté skleničky s uzávěrem a uloží se do mrazáku. Pak se česnek postupně po stroužcích odebírá, nechá se rozmrznout a je tak vždy po dlouhou dobu jako čerstvý. Nezapomeňte si také schovat pěkné paličky česneku k sadbě na příští rok, abyste je nemuseli kupovat v obchodě.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Skladování česneku ve formě copu je nejlepší a také nejhezčí způsob uskladnění česneku. Cop je možné uplést z česneku, který má ještě neodřezané stonky. Zde je vidět nazorný návod jak se to dá plést: video návod jak plést česnekový cop.
Skladování česneku v chladničce
V případě, že uchováváte česnek v chladném prostředí, začne vám v době, kdy se dostane do pokojové teploty, během pár dnů klíčit, to je i důvod, proč vám brzy vyklíčí česnek z obchodu. Takže pokud chcete česnek uchovávat v chladničce, musíte ho tam nechat až do doby, než ho budete potřebovat použít.
V chladničce můžete uchovávat i oloupaný či nasekaný česnek, a to v malé, dobře utěsněné nádobě, ale určitě tento způsob není určený k dlouhodobému skladování.
Skladování česneku v mrazničce
Česnek můžete i zamrazit, možná si říkáte, že zamražený česnek není tak dobrý jako čerstvý, ale určitě z toho nemusíte mít obavy. Mrazit můžete česnek buď jako oloupané stroužky, nebo jako předem namletou pastu, kterou si zabalíte po malých dávkách do jednotlivých sáčků či vzduchotěsných nádob.
V naší poradně s názvem KAMÉLIE HNĚDNUTÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Marešová.
Prosím o radu,když mi u jedné kamélie jakoby seschli listy?nevím si rady!a to ji mám v zimní zahrade s teplotou 15-16 stupnů a nepřelévám ji.děkuji za radu.
Marešová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Krásné kamélie, dělají takovou radost během léta svými květy. Jenže co s nimi v zimě? Kamélie snese mrazy, ale nepřežije teploty nižší než -12 °C. Zároveň nemá ráda výkyvy zimních teplot. V našich podmínkách je proto lepší kamélii pěstovat v květináči a na zimu je uklidit do studené světlé místnosti s teplotou od 5 do 15 °C a relativní vlhkostí vzduchu 60%. Kamélie v květináčích se musí umístit do bezmrazých zimovišť, protože pokud ne, hrozí velké nebezpečí, že půda v květináči promrzne a hezké rostlinky mrazivé období nepřežijí. Přesto byste s jejich přesunem do interiéru měli počkat co nejdéle. Kamélie by měly zůstat venku, dokud teploty neklesnou po delší dobu pod bod mrazu, nebo dokud teploty neklesnou pod -5 °C. Poté se rostliny musí přesunout do světlých zimovišť. To může být klidně jen na leden a únor.
Při přezimování kamélií dbejte na následující podmínky a příští rok se budete moci opět kochat svými asijskými kráskami:
- Teplota pro přezimování: 5 – 15 °C;
- Vzdušná vlhkost: okolo 60% - to je velmi důležité dodržet;
- Jakmile půda na povrchu vyschne, zalévejte vodou bez vápníku, aby půda nikdy úplně nevyschla;
- Postříkejte rostliny vlažnou vodou bez vápníku nebo zapněte zvlhčovač pro zvýšení vlhkosti;
- Dokud nenasadí na květ, není nutné kamélie přihnojovat;
Velice důležité je dávat pozor na překročení teplot nad 15 °C. V zimě je třeba se tomu za každou cenu vyvarovat! Kamélie potřebují chladný odpočinek nejméně šest týdnů v roce. To je zásadní pro jejich kvalitu květu a pro budoucí zdravý růst. Vytápěné místnosti proto v žádném případě nejsou vhodné jako zimní stanoviště. Vlivem teplého a především suchého vzduchu z umělého topení totiž choulostivé rostliny rychle odhodí svá poupata a drasticky zkrátí fázi květu. Ideálním místem je proto nevytápěná zimní zahrada, venkovní skleník nebo parapet nevytápěného schodiště. Jakmile se už rozhodnete pro zimoviště, neměli byste ho měnit, protože kamélie během přezimování nesnáší náhlé změny prostředí. V polovině března mohou být kamélie opět vystěhovány ven. Noční teploty by v době vystěhování měly být alespoň +5 °C.
Nejlepší je kamélie přezimovat ve skleníku. Ideálním prostředím pro vaše kamélie v zimě je světlý a chladný skleník nebo zimní zahrada. Pokud tyto dispozice nemáte, tak můžete kamélie umístit i do tmavého studeného sklepa nebo do garáže. Pokud své kamélie necháte přezimovat ve tmě, například ve sklepě, je třeba rostliny po chladné tmě nejprve pomalu přivykat na světlejší a teplejší prostředí. Spící rostlinky můžete v březnu nejprve nastěhovat do chladné světlejší chodby a začít je pomalu více zalévat.
Pachira aquatica je pokojová rostlina, která pochází z tropů Jižní Ameriky. V pokojových podmínkách roste opravdu pomalu, ale i tak dorůstá do výšky 200 až 300 cm. Její stonek má lahvovitý tvar, protože právě ve spodní části stonku si rostlina uchovává vodu. Často se prodává jako jedna rostlina spletená do copu ze tří jednotlivých rostlin. Listy má jasně zelené, na dlouhých řapících rozdělené do několika dílů. Její květy jsou úzké, mají bílou barvu. Po odkvětu se objeví plody, jsou to bobule, které obsahují semena. Ta se mohou jíst v syrovém stavu nebo upéct. Rostlina má ráda slunečné světlé místo, snese teplo i chlad a zalévat ji musíme přiměřeně. Snese suchý vzduch, ale je možné ji i rosit. Pokud se o Pachiru budeme dobře starat, můžeme ji mít hodně dlouho. Pozor, není mrazuvzdorná.
Kůže se pečením nepřipravují samostatně, ale vždy bývají součástí pokrmu, například koleno s kůží, grilovaná kýta s kůží, pečený bůček s kůží.
Pečené vepřové koleno
Ingredience: 750 g vepřového zadního kolena s kůží, 2 ks cibule, 5 stroužků česneku, kmín, sůl, pepř mletý nebo drcený, 150 g kořenové zeleniny
Technologický postup: Předehřejeme troubu na 200 °C. Cibuli nakrájíme na půlměsíčky a vložíme půl množství do pekáče. Koleno omyjeme a nařežeme kůži na čtverečky, osolíme, lehce opepříme a pořádně potřeme prolisovaným česnekem smíchaným s kapkou vody. Takto připravené maso vložíme do pekáče a pokmínujeme. Kolem nasypeme nakrájenou zeleninu (kostičky či kolečka) a zbytek cibule. Podlijeme množstvím vody a vložíme do vyhřáté trouby. Vepřové koleno pečeme 2,5 hodiny, z toho 1,75 hodiny pod pokličkou, přičemž maso postupně otáčíme a poléváme výpekem. Poté 45 minut pečeme bez poklice, znovu pravidelně otáčíme a poléváme. Pečené vepřové koleno podáváme vcelku nebo krájené s chlebem, plnotučnou hořčicí či křenem.
Křupavý vepřový bůček
Ingredience: 1 kg vepřového bůčku s kůží, 1 ks cibule, sůl, pepř, 2 stroužky česneku, voda
Technologický postup: Bůček vložíme na minutku do mrazáku, aby sádlo ztuhlo, potom kůži nařežeme na co nejmenší mřížky. Stačí pouze proříznout kůži, sádlo už řezat nemusíme. Doporučuje se si s touto operací dostatečně pohrát, výsledek snažení stojí opravdu za to. Velkou cibuli nařežeme na 1 až 1,5 cm tlustá kolečka a narovnáme do nádoby, v níž budeme péct bůček. Podlijeme vodou, aby byla cibule do poloviny potopená, vložíme bůček a dostatečně jej ze všech stran osolíme, opepříme a potřeme rozmačkaným česnekem. Pečeme v předehřáté troubě, spíš rychleji než pomalu. Jídlo je hotové, když je cibule dohněda opečená. Bůček je vynikající teplý i studený a vypečená křupavá kůžička je hřebem pokrmu. Sůl na kůži se postupně splavuje a plynule přelévá bůček, naopak zespodu prostupuje aroma cibule.
Technologický postup: Do 200 ml vody rozpustíme potřebné množství soli (na 9 kg masa asi 2 kg soli). Připraveným roztokem napícháme pomocí injekční stříkačky a jehly celou kýtu na různých místech. Kůži můžeme nařezat na mřížky. Pak celou kýtu posolíme a vložíme do nálevu, který by měl být na chuť slaný a řádně očesnekovaný. No, a pak už jen záleží na vás, jak dlouho budeme mít maso naložené v láku. Pro urychlení je možné kýtu napíchat rychlosolí, pak ji stačí nechat jeden týden naloženou na chladném místě. V den grilování je vhodné celé maso i s lákem povařit jen 30 minut, a to nejlépe v kotli. Poté kýtu napíchneme na grilovací tyč, zajistíme proti posunu a vložíme na gril. Pak už jen točíme a topíme a čekáme na první okrajování. Během grilování je vhodné maso potírat připraveným roztokem pro lepší chuť a barvu (olej, česnek, grilovací koření, sůl a pivo).
