Pavouci patří mezi živočichy, kteří v lidech často vyvolávají strach, přestože se s nimi běžně setkáváme doma, na zahradě i v přírodě. Mnoho obav pramení z neznalosti, mylných představ a přeceňování rizik.
Ve skutečnosti platí, že naprostá většina pavouků v ČR je pro člověka neškodná. Tento článek vysvětluje, jak pavouci vypadají, jak žijí, kteří mohou kousnout, jak poznat kousnutí od pavouka a proč není důvod k panice.
FAQ – Často kladené otázky
Jak vypadá kousnutí od pavouka?
Kousnutí pavoukem se nejčastěji projeví jako malý zarudlý pupínek, mírný otok nebo svědění, přičemž příznaky bývají nenápadné a postupně odeznívají.
Ve většině případů si člověk kousnutí pavoukem ani hned neuvědomí. Reakce nastupuje pomalu, bez prudké bolesti. Typické je lehké pálení nebo svědění v místě vpichu. Na rozdíl od bodnutí hmyzem obvykle chybí okamžitá ostrá bolest. Kousnutí pavoukem je většinou neškodné a nevyžaduje žádnou zvláštní léčbu, pouze základní hygienu a sledování průběhu.
Jsou pavouci v ČR jedovatí?
Ano, většina pavouků v ČR je jedovatá, protože jed používají k lovu kořisti, nikoli však k obraně proti člověku.
Jedovatost pavouků v české přírodě je biologická nutnost, nikoli zdravotní hrozba. Jed slouží k mimotělnímu trávení hmyzu a drobných bezobratlých. Pro člověka je jed většiny pavouků neškodný, protože buď nedokážou prokousnout kůži, nebo je množství jedu zanedbatelné. Nebezpečné druhy, známé z tropických oblastí, se u nás přirozeně nevyskytují.
Který pavouk je v Česku nejnebezpečnější?
Za nejproblematičtější bývá považována zápřednice jedovatá, přesto ani ona nepředstavuje pro zdravého člověka zásadní ohrožení.
Zápřednice má silnější jed a delší kusadla než většina ostatních druhů, proto je schopna člověka bolestivě kousnout. Kousnutí však není smrtelné a obvykle způsobuje pouze lokální obtíže, jako je bolest, otok nebo dočasné znecitlivění. Závažnější průběh se může objevit především u alergiků nebo při sekundární infekci.
Může pavouk v bytě člověka kousnout?
Kousnutí pavoukem v bytě je velmi nepravděpodobné, protože pavouci se lidem aktivně vyhýbají a nejsou útoční.
Pavouci v domácnostech vyhledávají klidná místa s dostatkem potravy. Kontakt s člověkem je pro ně stresující, proto se snaží ukrýt nebo utéct. Ke kousnutí může dojít pouze při přímém stlačení, například při oblékání nebo manipulaci s předměty, kde se pavouk ukrýval. I v těchto případech bývá reakce mírná.
Je pavouk se žlutým zadečkem nebezpečný?
Pavouk se žlutým zadečkem, typicky křižák pruhovaný, není pro člověka nebezpečný, přestože jeho vzhled působí hrozivě.
Výrazné žlutočerné pruhy slouží jako výstražné zbarvení vůči predátorům, nikoli lidem. Křižák pruhovaný má sice jed, ale jeho kusadla nejsou uzpůsobena k prokousnutí lidské kůže. Setkání s tímto pavoukem je proto zcela bezpečné a není důvod k obavám ani zásahu.
Jak poznat rozdíl mezi kousnutím pavouka a bodnutím hmyzem?
Kousnutí pavoukem bývá méně bolestivé než bodnutí vosou a často postrádá okamžitou ostrou reakci.
Bodnutí hmyzem je typické náhlou bolestí, zatímco kousnutí pavoukem se projeví později.
V naší poradně s názvem BOBKOVÝ LIST V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri Fabian.
Dobry den, prosim o radu.... Co je to za parazita na listech vavrinu? Nejaky podtyp puklice...? A jaky tedy postrik na vzrostly strom (Chorvatsko)?
Za odpoved predem dekuji.
Fabian Jiri
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vypadá to jako Trioza alacris, což je ploštice sající mízu z čeledi Triozidae, která vytváří hálky na listech vavřínu vznešeného (laurus nobilis). Nachází se v Evropě. Jak vypadá je vidět tady: https://www.google.com/imag…
Trioza alacris způsobuje, že okraje listů ztloustnou a srolují se dolů a vytvoří světlé, podlouhlé váčky. Tyto hálky mohou v létě ubytovat dvě generace až třiceti bledězelených nymf, které jsou pokryty chmýřím z bílého vosku. Dospělci obvykle přezimují v podestýlce, ale mohou přezimovat i v hálce. Mezi druhy vavřín, které trpí tímto škůdcem, patří vavřín azorský (Laurus azorica), vavřín vznešený (Laurus nobilis), Laurus novocanariensis a Persea indica.
Co s tím dělat?
Je to svízel, protože tyhle potvory jsou chráněni voskem a kontaktní insekticid nebude dostatečně účinný, aby zneškodnil všechny tvory. Je to stejně těžké, jako u puklic, které zmiňujete.
Doporučena je ekologická léčba, při které se napadené listy nejprve omyjí draselným mýdlem, aby se očistil list od medovice vylučované hmyzem, a poté se aplikuje neemový olej k boji proti hmyzu. Kúra se opakuje týdně, dokud neuvidíte, že nákaza ustupuje.
Pokud to nepomůže, nebo chcete radikální řešení, tak pak je na řadě systémový insekticid, který si rostlina natáhne do sebe a rozprostře ho po celém svém těle. Stane se tak po určitou dobu jedovatou pro všechen hmyz, který ji saje mízu. Problém je, že se tím na dlouhou dobu znemožní použití listů při vaření.
Existují poznatky o účinku acetonu při hubení těchto škůdců. Podle nich je třeba rostlinu na 24 hodin umístit do velkého pytle na odpadky a dovnitř umístit 20 ml acetonu na 100 litrů prostoru pytle, aby se mohl přirozeně vypařit.
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
Krkavce velkého (latinský název Corvus corax) můžete zahlédnout na většině území České republiky bez ohledu na nadmořskou výšku. Vyskytuje se v lesích i v otevřené krajině. Krkavec byl dříve vázán na vyšší polohy, ale v posledních letech osidluje stále častěji i nížiny. Z ekologického hlediska se jedná o velmi přizpůsobivý druh, který ovšem vyžaduje přítomnost pastvin, luk, polí a jiných otevřených ploch, kde hledá potravu. Nevyhýbá se ani blízkosti lidských sídel a oblastem s intenzivní zemědělskou výrobou. Často a ve velkých hejnech vyhledává též skládky komunálního odpadu. Krkavec velký je převážně stálý pták, jenž se v mimohnízdním období potuluje v menších hejnech po okolí hnízdiště. Tyto potulky nemají vyhraněný směr, jsou ovlivňovány potravní nabídkou a podnikají je převážně mladí ptáci. Staří ptáci se pohybují i v zimním období v blízkém okolí hnízdiště.
Krkavec velký odpovídá svému označení: je skutečně největším krkavcovitým ptákem u nás. Dosahuje velikosti od 56 do 78 cm (s rozpětím křídel až 130 cm) a váží do 2 kg.
Obě pohlaví mají opeření celé černé a kovově lesklé (modrofialově na zádech a zeleně na hlavě a spodině ocasu). Nápadný je silný a poměrně dlouhý černý zobák s výrazně zahnutou horní čelistí. Téměř polovinu zobáku svrchu kryjí dlouhé a husté nosní štětiny. Peří na hrdle bývá prodloužené a často odstává. Krkavec má velmi dlouhý stupňovitý (klínový) ocas. Mladí ptáci jsou do druhého roku života černohnědí bez lesku. Krkavci jsou výborní letci, často se vyskytují v páru a krouží ve značné výšce. V letu se také nejčastěji ozývají hlubokým a opakujícím se korrk koork nebo kruk kruk. V toku pak vydávají různé škytavé zvuky a zvučné klong klong.
Krkavec velký je monogamní osamoceně hnízdící druh, jenž vytváří celoživotní svazky. Jeho tok (na začátku jara) doprovází vzdušná akrobacie a zmíněné hrdelní zvuky. Páry spolu zůstávají celý rok a každoročně obsazují stejné teritorium, na jehož ploše mohou mít několik hnízd. Některá používají mnoho let po sobě, jiná střídají. Až polovinu populace mohou v průběhu sezóny tvořit nehnízdící ptáci. Krkavci nocují na skalách, stromech nebo stožárech elektrického vedení, hnízdící páry nocují v okolí hnízd. Hnízdo bývá mohutné a nachází se zejména na skalách, vysokých stromech v lesích a na jejich okrajích, na solitérních (osamocených) stromech, rovněž na stožárech vysokého napětí a na komunikačních věžích. U nás najdeme hnízda krkavce velkého nejčastěji na buku, jedli, dubu a na skalních útesech ve výšce 11–30 m. Na stavbě hnízda se podílejí oba ptáci, tedy samec i samice.
Čmelín nefunguje nejčastěji kvůli špatnému umístění nebo načasování. Proč čmelín nefunguje je nejčastější problém.
Pokud je čmelín na přímém slunci, ve větru nebo připravený pozdě, čmeláci ho ignorují. Funkční čmelín musí být v polostínu a připravený brzy na jaře. Řešení je změnit místo a načasování. Bez těchto úprav se čmeláci většinou nikdy nenastěhují.
Jak přilákat čmeláky do čmelínu opravdu spolehlivě?
Čmeláky přilákáte do čmelína pouze v době, kdy královna hledá hnízdo. Jak přilákat čmeláky závisí na správném čase.
Největší šance je v březnu a dubnu. Čmeláci hledají hnízdo jen krátké období. Pokud ho propásnete, čmelín zůstane prázdný. Pomáhá také přirozené prostředí a klid. Kombinace času a místa rozhoduje o úspěchu.
Kdy je nejlepší čas umístit čmelín na zahradu?
Čmelín je nutné umístit ven brzy na jaře. Kdy umístit čmelín je zásadní otázka.
Ideální je období březen až začátek dubna. Pozdější instalace výrazně snižuje šanci na osídlení. Čmeláčí královny hledají hnízdo jen krátce. Pokud čmelín není připravený včas, sezóna je ztracená.
Jak hluboko dát čmelín do země?
Čmelín by měl být mírně zapuštěný nebo umístěný těsně nad zemí. Jak hluboko čmelín ovlivňuje podmínky.
Příliš hluboké umístění může způsobit vlhkost, zatímco příliš vysoko je nepřirozené. Ideální řešení je lehké zapuštění nebo stabilní umístění na povrchu. Důležité je suché prostředí a ochrana před deštěm.
Jak poznat, že se čmeláci nastěhovali?
Obsazený čmelín poznáte podle pravidelného pohybu čmeláků u vstupu. Jak poznat čmeláky je jednoduché.
Uvidíte čmeláky, kteří létají dovnitř a ven. Aktivita bývá postupně silnější. Pokud je čmelín prázdný, žádný pohyb neuvidíte. Pozorování zvenku stačí – není nutné čmelín otevírat.
Proč čmeláci čmelín opustí?
Čmeláci opouštějí čmelín kvůli špatným podmínkám nebo rušení. Proč čmeláci odejdou je častý problém.
Nejčastější příčinou je přehřívání, vlhkost nebo zásahy člověka. Rušení hnízda může způsobit okamžité opuštění. Řešení je minimalizovat zásahy a zajistit stabilní prostředí.
Jaký vstupní otvor je nejlepší?
Vstup musí být úzký a chráněný. Vstup čmelín je kritický prvek.
Příliš velký otvor čmeláky odrazuje a zvyšuje riziko predátorů. Správný vstup simuluje přirozený tunel. Tohle rozhoduje, jestli čmeláci čmelín přijmou.
Jak dlouho žijí čmeláci v čmelínu?
Čmeláci žijí v čmelínu jednu sezónu. Jak dlouho žijí čmeláci závisí na cyklu.
Na konci léta kolonie zaniká a přežívají jen nové královny. Každý rok se proces opakuje. Čmelín může sloužit opakovaně, pokud je správně postavený.
Je potřeba čmeláky krmit?
Čmeláky není nutné krmit, pokud mají dostatek květů.
Insekticidní mýdlo působí několika mechanismy. Samotné mýdlo proniká do kutikuly hmyzu, což způsobuje kolaps buněk a vysychání. Jinými slovy, sprej rozežírá exoskeleton mušky, vysušuje ho a má za následek dehydrataci a smrt. Spreje také působí tak, že mušky udusí. Tyto spreje nepůsobí na žravé škůdce.
Insekticidní mýdlo je směs vody a draselných solí mastných kyselin a běžně se používá k omezení zamoření hmyzem na pokojových a venkovních rostlinách. Mýdlové spreje jsou účinné na hmyz s měkkým tělem, jako jsou mšice a černé mušky. Insekticidní mýdlo obvykle rostlinám neškodí.
Mýdlové spreje jsou jedny z nejstarších insekticidů používaných zahradníky za starých časů, kdy zahradníci vařili vodu s mýdlem, aby vytvořili účinný mýdlový insekticid. Postupem času tyto "staromódní" prostředky upadly v nemilost, protože byly nahrazeny mnohem silnějšími a toxičtějšími chemikáliemi. V dnešní době, kdy však zájem o ekologické a méně chemicky náročné zahradničení stále roste, zaznamenaly velký návrat insekticidní mýdlové spreje. Na trhu existuje několik účinných komerčních produktů označených jako insekticidní mýdlo, z nichž mnohé obsahují doplňkové přísady. Ale pokud máte ty správné ingredience, můžete si vyrobit vlastní.
Insekticidní mýdlo můžete vyrobit s olejem nebo bez něj. Existuje určitá debata o tom, zda byste měli nebo neměli používat olej ke zvýšení účinnosti vašeho spreje. Technicky není olej nutný, aby mýdlo fungovalo. Přidání oleje však zvýší účinnost vašeho spreje a prodlouží jeho trvanlivost.
Chcete-li vyrobit insekticidní mýdlový sprej bez oleje, postupujte takto:
Insekticidní mýdlo bez oleje
Pro svou směs použijte čistou lahvičku s rozprašovačem.
Začněte s nejslabším možným roztokem, smíchejte 1 polévkovou lžíci kastilského mýdla s jedním litrem vody a ihned použijte.
Při postřiku namočte horní i spodní část listů a přímo nastříkejte veškerý viditelný hmyz. Aby byl sprej účinný, musí být v přímém kontaktu s hmyzem.
Insekticidní mýdlo s olejem
Použijte čistou sklenici se vzduchotěsným víčkem.
Chcete-li si snadno vyrobit domácí sprejový základ s olejem, smíchejte 1 polévkovou lžíci kastilského mýdla s 1 hrnečkem oleje na vaření a emulgujte intenzivním protřepáním sklenice.
Když přijde čas na postřik, smíchejte dvě čajové lžičky tohoto základu na každý 1 hrneček vody v čisté lahvičce s rozprašovačem a ihned nastříkejte.
Odpočiňme si na chvíli od škůdců a pojďme k příjemnějšímu tématu: minule jsme si povídali o bílých moštových odrůdách. Mohli bychom v tom pokračovat?
Ano, ampelografie (= věda zabývající se popisem odrůd) je nedílnou součástí vinohradnictví. Dnes bych se chtěla zmínit o některých odrůdách ze skupiny modrých moštových. Opět jsem vybrala takové, které jsou buď méně známé, anebo nové, ale vždy něčím zajímavé.
První z nich je odrůda zvaná Jakubské. Asi vás bude zajímat, proč se jmenuje Jakubské. Bobule této odrůdy obvykle začínají zaměkat okolo svátku sv. Jakuba, který je v kalendáři zařazen koncem července. Jde o starou francouzskou odrůdu z rodiny Pinot, u nás pojmenovanou Rulandské, dříve Burgundské. Tato modrá moštová odrůda pravděpodobně vznikla přirozenou mutací z odrůdy Pinot noir, kterou u nás známe jako Rulandské modré. Naši předkové ji krásně pojmenovávali Roučí modré. Ale zpět k odrůdě Jakubské – ta tehdy nebyla zapsána v Listině povolených odrůd. Stalo se tak až v roce 2011, i když se pěstovala dávno před tím místně jako okrajová odrůda, dříve označovaná jako Burgundské modré rané. Jak z tohoto názvu vyplývá, patří mezi nejranější odrůdy. Kromě toho, že brzy dozrává, se vyznačuje ještě dalšími významnými vlastnostmi – je poměrně mrazuodolná a nesprchává. Ač má krátkou vegetační dobu, dosahuje dobrých kvalit. Sklízí se začátkem září, a v dobrých polohách dokonce už koncem srpna.
Hrozny odrůdy Jakubské
Z její ranosti ovšem plyne jedna nepříjemnost – bývá napadána hmyzem, zejména vosami, a také si na ní rádi pochutnají ptáci. Ale to je problém všech raných odrůd. Vína z ní vyrobená bývají jemná, hladká, harmonická, často s ovocnými tóny. Jejím jediným současným nedostatkem je, že se s ní málokdy potkáme na trhu s víny. Spíše bývá na vinařských soutěžích a ochutnávkách.
Jinou odrůdou, kterou považuji za zajímavou, je odrůda Agni.
Jak se to správně čte? Agny?
Ano, je to české slovo, autorem vytvořené z některých písmen v názvu rodičovských odrůd, proto se to čte podle pravidel češtiny – Agny. Je to odrůda českého původu a vyšlechtěna byla na šlechtitelské stanici v Perné, kde začali s křížením v roce 1973, a povolena byla v roce 2001. Šlechtitelé v jednotlivých šlechtitelských stanicích se v poměrně dlouhém období před rokem 1989 specializovali na různé šlechtitelské cíle a právě v Perné se zaměřili na to, aby vyšlechtili něco, co tu ještě nebylo: modré moštové odrůdy, která by vynikaly výrazným aromatem.
Larvy sametky podzimní (nesprávně svilušky podzimní), napadající zvířata i lidi, na rozdíl od klíšťat nesají krev. Mají jinou metodu: larva se rychle pohybuje a vyhledává místa s tenčí pokožkou, kožní řasy, případně se zavrtá tam, kde k tělu těsně přiléhá spodní prádlo. Parazita není vidět, a jakmile se vám dostane do kůže, nanese do ranky trávicí enzym, který způsobuje úporné svědění. Pod kůží pak larva žije minimálně tři dny. Svými slinami naleptá kůži hostitele, saje a prospívá a může vyvolat onemocnění zvané trombikulóza, takzvanou podzimní vyrážku. Po třech dnech larva odpadne a pak opět pod zemí pokračuje ve svém vývoji k nymfě (která je slepá). V poslední fázi vývoje sametka jako dospělec od listopadu do jara přezimuje v půdě.
Výr velký (Bubo bubo) je velký noční a samotářský pták. Délka těla se pohybuje mezi 60–70 cm. Váží 1 800–3 000 g, v dospělosti ojediněle až 4 kg. Rozpětí jeho křídel dosahuje 180 cm. Má ohnivě oranžové oči. Zbarvení obou pohlaví je velmi rozmanité. Pohybuje se od rezavožluté až po rezavohnědou. Výrazná jsou též pera na hlavě, která tvoří ouška. Zde si můžete prohlédnout výra velkého.
Výskyt
V přírodě můžeme výra velkého vidět po celé České republice posedávat na skalách, ale do lesa zalétá málokdy. Výr velký je v Česku chráněn zákonem č. 114/1992 Sb., vyhláškou č. 395/1992 a dalšími. Patří do červeného seznamu ohrožených ptáků.
Rozmnožování
Výři jsou věrni léta jednomu místu, kde si vybudovali hnízdo. Tímto místem je většinou kotlinka vyhloubená v zemi nebo ve skále. Ve výjimečných případech je to dutina stromu. Hnízdo si vystýlají listím a rostlinami, které mají poblíž. Hnízdí jednou do roka. Samice snáší 2–3 vejce, ojediněle více. Samička sedí na vejcích zhruba 5 týdnů a samec ji krmí. Vylíhlá mláďata jsou krmena na hnízdě zhruba 5–6 týdnů, poté začínají pomalu létat.
Potrava
Je to dravec, takže není žádným překvapením, že se živí zejména malými obratlovci, jako jsou hraboši a jim podobní. Nepohrdne ani ptáky nebo rybou. Při lovu používá především sluch, loví ráno při východu slunce a večer při západu.
Jednou z nich je odrůda Sevar, která je opět našeho původu. Vyšlechtěna byla na šlechtitelské stanici v Polešovicích u Uherského Hradiště. V tomto případě to měl šlechtitel snadné při výběru rodičů, jedním z nich je vícenásobný kříženec Seyve Villard 12.358, a druhým je u nás dlouho věrně pěstovaná odrůda Svatovavřinecké. Jde o odrůdu, kterou je možné pěstovat ve všech vinařských oblastech a dokonce i v místech, která leží mimo vinařské oblasti ve vhodných, dostatečně osluněných polohách. Nejlépe se mu daří v hlinitopísčitých či písčitohlinitých půdách. Středně velký rozvětvený a středně hustý hrozen tvoří malé kulaté bobule s modročernou barvou slupky. Červené barvivo do určité míry zbarvuje i dužninu, proto lze Sevar zařadit mezi barvířky. Tato odrůda dobře odolává peronospoře a padlí. Vzhledem k hustotě hroznu, kterou „podědil“ po odrůdě Svatovavřinecké, však může být občas napadána plísní šedou, tedy především bobule, poškozené například hmyzem. Mrazům odolává Sevar dobře. Sklon ke sprchávání je slabý, někdy střední, každopádně však menší než je tomu u Svatovavřineckého. Sklízí se brzy, rozhodně dříve nežli Svatovavřinecké, krátce po odrůdě Modrý Portugal. Víno se vyznačuje ovocnými vůněmi, a to i po drobném ovoci jako jsou maliny, ostružiny, jahody, rybíz či borůvky. A po odrůdě Svatovavřinecké si tento její kříženec zachoval také typický vyšší obsah kyselin, které se nevyskytují u červených vín jižní Evropy, ale pro kterou „fajnšmekři“ Svatovavřinecké milovali a milují. Tady je fotografie odrůdy Sevar:
Další modrou PIWI odrůdou našeho původu je odrůda Laurot. Vznikla křížením odrůdy Merlan, stejně jako odrůda Malverina, druhým rodičem je odrůda Fratava, o které jsme si povídali v říjnu. Odrůda Laurot je náročnější na stanoviště, vyžaduje jižní nebo jihozápadní svahy a půdy kamenité nebo štěrkovité. Z toho vyplývá, že má delší vegetační dobu a sklízí se obvykle v polovině října. Má středně velký rozvětvený hrozen, spíše řidší nežli hustý, bobule jsou malé, modročerné. Má zvýšenou odolnost ke všem houbovým chorobám, také poměrně odolává mrazům. Vína jsou plná, kvalitní, podle jednotlivých ročníků mohou obsahovat více kyselin, které se někdy ve vinařské technologii odbourávají. Aroma připomíná černý rybíz a čokoládu. Vína této odrůdy se hodí pro barikování. Tady je fotografie odrůdy Laurot:
