Klenotem chladných místností (ložnice, světlého schodiště) je bezesporu nádherně a hojně kvetoucí azalka. Tento dřevnatý keřík nebo stromek na kmínku se v obchodech objevuje s množstvím poupat již od listopadu.
Azalka dorůstá výšky 20 až 80 cm, v těchto rozměrech je i tak široká. Lze ji pěstovat i na kmínku, kdy dorůstá do výšky až 2 m. Květy jsou nálevkovité, velké, růžové, červené i vícebarevné. Rostlina se množí semeny nebo řízkováním. Azalka je náročná na stanoviště, které by mělo být světlé a chladné.
Nejvíce nás potěší svými hvězdicovými nebo zvonečkovými květy v barvách od něžné bílé či zářivě žluté přes škálu oranžových a růžových odstínů k vyzývavé fialové a červené. Květy mohou mít i dvě barvy, z nichž jedna tvoří základ a druhá kresbu. Dříve byly azalky samostatným druhem, nakonec je ale vědci zařadili podle shodných znaků k rodu rododendronů.
Rostlina s temně zelenými listy je opravdovým otužilcem, teploty okolo 12 až 15 °C jsou pro ni ideální. Za vysokých teplot špatně a krátce kvete a je napadána sviluškami.
Azalky se dělí na poloopadavé a neopadavé. K nejznámějším patří neopadavá nebo poloopadavá ‘Azalea japonica’. Ta dnešní je vlastně křížencem pravé ‘R. japonicum’ a ‘R. molle’. Dorůstá až do výšky dvou metrů, má listy dlouhé deset centimetrů a šesticentimetrové květy uspořádané v květenstvích po pěti až deseti. Květy se objevují na začátku května ještě před vyrašením listů, takže u opadavých kultivarů nic neoslabuje oslnivou krásu jejich barev.
Při venkovní výsadbě umisťujeme azalky na přistíněné místo, například pod nepříliš hustými korunami stromů, přes které částečně proniká slunce. Ideální místo je i takové, kam ráno nebo dopoledne sluneční svit dosáhne, ale nezasahují sem palčivé polední a brzké odpolední paprsky.
Místo tak nesmí být příliš tmavé, jinak se ochudíme o bohatost květů, ani příliš slunečné, jinak pro změnu květy rychle odkvétají. Existují však i kultivary, které pro bohaté květenství potřebují intenzivnější sluneční osvit. Suché stanoviště má za následek usychání listů i mladých výhonů a z azalky nám po čase zbude ubohoučké koště.
Zeminu udržujeme vlhkou, občas porosíme. V létě měsíčně hnojíme prostředky pro rododendrony. V tu dobu můžeme pokojovou azalku vynést ven na stinné místo.
Azalky jsou mělce kořenící rostliny, jejichž kořenový systém se rozprostírá do šířky. Podle toho je třeba zvolit i pěstební nádobu: raději mělkou a širší. Nechte si poradit u odborníků a kupte mrazuvzdorné květináče, v nichž rostliny spolehlivěji přezimují. Dobře prospívající azalky přečkají zimu bez úhony i v nádobách. V drsnějších oblastech můžete květin
Ve svém příspěvku DRACÉNA AŽ KE STROPU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Svobodová.
Dobrý den, chtěla bych poradit. Dcera dostala před 10 lety rostlinku Dracény.
Nyní hlavní kmínek je už ke stropu cca 2,5m a listy začínají od špiček hnědnout a uprostřed kmínku jakoby vadnou. Listy na kmínku začínají až ve výšce cca 1,5m. Z kmínku už jdou další dva kmínky cca 1,5 m a 1m.
Poradí mi prosím někdo co se dá dělat. Moc Vám děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Míla.
Dracena je nezmar a normálně vždycky obrazí po seřezání. Normálně ji zkraťte jak uznáte za vhodné. Z ořezaných částí můžete nadělat řízky a namnožit si další rostlinky. Chvíli budete mít jen holé torzo, ale to zanedlouho obrazí rašícími listy.
Venkovní azalky mají menší, mírně chlupaté listy, které se na podzim barví do červena a na zimu úplně nebo částečně opadávají. Nejvíce rozšířenou skupinou jsou japonské azalky a jejich kříženci, které neopadávají vůbec nebo jen částečně. Nároky na pěstování mají různé druhy azalek trochu odlišné. Kvetou nejčastěji v odstínech růžových, červených, žlutých a oranžových.
U nás jsou k dostání tyto druhy a jejich odrůdy:
Azalka luteum Rhododendron luteum
Directeur Moerlands – zlatožluté květy
Spek´s Brilliant – oranžově červené květy
Japonská azalka Rhododendron japonicum – nízký, hustý, jemně větvený keř s drobnými listy
Hortulanus H. Witte – svítivě oranžovožluté květy se žlutou skvrnou
Saturnus – oranžově červené květy
Mollis – hybridy dosahují výšky kolem 1,5 metru, jsou to hustě rozvětvené drobné keříky se široce zvonkovitými, nevonícími květy pastelových barev
Gentské azalky Rhododendron x gandavense – dorůstají výšky až dvou metrů, mají drobné rourkovité a vonné květy v bohatých květenstvích
Coccinea Speciosa – oranžově červené květy
Gloria Mundi – oranžové květy se žlutým leskem, zkadeřené okraje
Ignea Nova – sytě žluté až žlutooranžové květy s oranžovou skvrnou
Narcissiflorum – bledší žluté květy s tmavě žlutým středem
Ve svém příspěvku VINNÁ RÉVA A JEJÍ PĚSTOVÁNÍ NA PERGOLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Laštovička.
Dobrý den přátelé vinné révy -- nemohu se nikde dočíst jak stříhat révu na pergole která je vysoká 2 m . Rostliny jsou již na pergole a já nevím kolik výhonů ponechat na jednotlivých výhonech respektive odkud se má rozvětvovat rostlina a kolik by měla mít letorostů . Jsem amatér začátečník a tak prosím o radu jak na to - eventuelně kde bych se toho mohl dopídit .
Děkuji za odpověď a radu .
Petr L.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Miloš Slezák.
Take jsem začátečník pěstování vína na pergole. Dříve jsem pěstoval asi 10 let jednu rostlinu vinné révy ve skleníku a dařilo se jí velmi dobře, dozrávala o měsíc dříve než na Moravě i když jsem 555 m nad mořem. Chtělo to jen vystříhat většinu chudších hroznů z cca 200 na max 40, které byly velké a stačila je rostlina vyživit. Teď jsem zasadil čtyři sazenice ke stěně skleníku aby byly kořeny venku a byly zalévány deštěm a vyhnal jsem je na síť pod strop skleníku za pomoci zavěšeného spirálového drátu na rajčata. Na svislém kmínku révy vylamuji vše a na ležatém ženu nejsilnější letorost pod stropem ven ze skleníku na síť zavěšenou pod pergolou. Ve skleníku nechám na cca deseti vodorovných letorostech pár hroznů, vždy jen jeden na letorostu a dva listy za hroznem letorost zastříhnu. Zbytečně neženu živiny do dalších listů a prodloužení letorostů. Na venkovní sítí pod pergolou vedu dál hlavní vodorovný kmínek. Na jaře vyberu jedn ze tří konečných nejsilnějších letorostů na pokračování rostliny a ostatní za jedním hroznem a druhým listem za ním zastřihnu. Snažím se formovat rostlinu citem.
Pokojová neboli hrnková azalka patří mezi nejkrásnější rostliny, jimiž často zdobíme své interiéry. Jedná se o druh pěnišníku, který pochází z východu Asie. V našich podmínkách není mrazuvzdorná, takže ji nelze zaměňovat s běžně pěstovanými azalkami v našich zahrádkách. Na trhu jsou k dostání azalky kvetoucí v různých odstínech červené, fialové nebo bílé, květy bývají často žíhané nebo na koncích kadeřavé. Klasickým tvarem je keřík, velmi atraktivní jsou azalky na kmínku, exoticky zase působí ty, které rostou do pyramidy. Hlavním obdobím kvetení pokojových azalek je konec podzimu až začátek jara. Azalka vám při správné péči vydrží kvést šest až osm týdnů.
V naší poradně s názvem KALA VENKOVNÍ JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Kala je stínomilná rostlina, takže i venkovní kaly vysazujte na stinná nebo polostinná ovšem dobře prohřátá místa s dostatkem vláhy a rozptýleným svetlem. Ideální je stín tvořený jinou vzrostlou košatou rostlinou, například vysoký listnatý strom.
Azalka je jarní kvetoucí keř. Je velmi podobná rododendronu, ale je menšího vzrůstu a má menší květinové trsy než rododendron. Květenství azalky je nápadné zářivými barvami, které se vyskytují v mnoha variantách a velikostech. Květy kontrastují s tmavě zelenou barvou listů keře.
Botanický název: Rhododendron
Doba kvetení: brzy na jaře
Velikost: 40 cm, v závislosti na kultivaru
Květy: bílé, žluté, oranžové a červené
Světlo: polostín
Pěstování: při zasazování je nutné přidat mulčovací substrát ke spodní části keře
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět azalku.
Jírovec
Jírovec vytváří kouzlo v každé zahradě. Můžete si ho pořídit jako malý strom nebo keř. Není náročný na údržbu, má výrazné listy a nápadné květy.
Botanický název: Jírovec
Doba kvetení: jaro
Velikost: 3 m až 15 m a široký 9 m, v závislosti na kultivaru
Květy: červená, bílá, krémová, růžová nebo zelenožlutá
Světlo: plné slunce i polostín
Pěstování: tento keř je vhodný do větších zahrad, k rozmnožování slouží plody jírovce – kaštany, které se sází 1 až 2 cm hluboko do substrátu po dvou nebo po třech semenech.
Zde je několik fotografií, na nichž můžete vidět jírovec.
Kamélie
Kamélie miluje zimu, v tomto období většina zahradních rostlin odpočívá, ale kamélie se teprve zahřívá. Kamélie je evergreenem podzimního, zimního a brzkého jarního období. Je vhodná pro terénní úpravy okrasných zahrad, kdy vytváří krásné květy ve tvaru růží. Kamélie byly pěstovány několik let na Dálném východě, který je jejich rodným krajem. V současné době existuje více než 3 000 druhů těchto keřů.
Botanický název: Camellia
Doba kvetení: podzim, zima a brzy na jaře, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,8 m až 6 m
Květy: červená, růžová a bílá
Světlo: polostín
Pěstování: keř je nutné chránit před sluncem, studeným a silným větrem. Keř není vhodné vysazovat do úplného stínu, který sníží květenství rostliny.
Lýkovec je keř s intenzivní vůní květů, což je hlavní důvod, proč se vysazuje do okrasných zahrad. Květy vavřínu jsou jemné bílé, růžové a fialové květy a existuje mnoho odrůd keřů. Vavřín je univerzálním keřem, který se v okrasné zahradě používá jako půdopokryvný prvek.
Botanický název: Daphne
Doba kvetení: od jara do podzimu, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,5 m až 12 m
Květy: čtyřlaločnaté trubkovité květy v bílé, růžové nebo lila barvě
Při venkovní výsadbě umisťujeme azalky na přistíněné místo, například pod nepříliš hustými korunami stromů, přes které částečně proniká slunce. Ideálním místem je i takové, kam ráno nebo dopoledne sluneční svit dosáhne, ale nezasahují sem palčivé polední a brzké odpolední paprsky.
Azalku na kmínku můžeme pěstovat i v domácím prostředí, ale musíme jí zajistit světlé a chladnější místo. Vyraší-li nám na kmínku postranní větvička, kterou zde nechceme mít, odstřihneme ji, a to těsně u kmenu.
Zeminu udržujeme vlhkou, občas porosíme. V létě měsíčně hnojíme prostředky pro rododendrony. V tu dobu můžeme pokojovou azalku vynést ven na stinné místo.
Azalky je vhodné zalévat dešťovou vodou, vyvarujeme se tak žloutnutí listů. Zálivka by měla být občasná i v zimním období, aby nedošlo k zaschnutí mělkého kořenového systému.
Ve svém příspěvku KALA VENKOVNÍ JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Olga Čermáková.
Prosím vás můžete mi poradit jak a kdy množit venkovní kalu?Jestli na podzim když se ukláda nebo na jaře než se sázi do půdy.DĚKUJI MOC ZA RADU.s POZDRAVEM čERMÁKOVÁ
Azalka vyžaduje dostatek světla, chladné prostředí a dostatečnou zálivku. Čím nižší teplota (samozřejmě nad nulou), tím déle rostlina kvete. Naše babičky umisťovaly azalky rády mezi okna, v dnešních domech a bytech budete muset najít místo někde na chodbě, v nevytápěné ložnici, v zimní zahradě nebo třeba na okně v koupelně. Kořenový bal by nikdy neměl vyschnout, rostlina ihned prudce reaguje shozením listů a uvadnutím květů. Jednou týdně ji ponořte do nádoby s vodou a nechte substrát nasáknout vodu, nejlépe dešťovou nebo odstátou, která neobsahuje vápník. Azalka potřebuje lehkou, propustnou a výživnou půdu. Přihnojujte ji speciálním hnojivem na azalky zejména v době růstu, to je od května do konce července. Přesazovat pokojové azalky můžete každý rok, budou vám vděčné za větší květináč a hlavně za čerstvý kyselý substrát. Odkvetlé květy azalce průběžně vyštipujte. Po odkvětu ji prostříhejte, umožníte tím růst nových výhonků a tvorbu dalších květů.
Ve svém příspěvku AČOKČA NÁVOD NA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Kde seženu tu ačokču.
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sabina.
Zajímám se o pěstování ačokči, chtěla bych vyzkoušet. Na internetu jsem se dočetla, že je možné ji pěstovat i ve skleníku, že sice se doba do prvních dobů nezkrátí, ale je možné ji vysadit dříve. A tak by mě zajímalo, zda s tím má někdo zkušenost a kolik prostoru ačočka ve skleníku zabere. Nebo mám dát předpěstovat do skleníku a pak přesadit na venkovní záhon? Dá se přesazovat? Díky.
Venkovním azalkám vyhovuje obvykle polostín a mírně vlhká půda. Je tedy vhodné sázet je k severní straně domu nebo do blízkosti stromů, nejlépe jehličnanů, jejichž stín je ochrání před slunečním úpalem. Venkovní azalky a rododendrony nejlépe rostou ve středních a vyšších polohách, kde je vyšší vzdušná vlhkost, půdní vláha a v zimě dostatek sněhu, který je rovněž chrání. Mrazové kotliny určitě nejsou vhodné.
Venkovní azalky vyžadují půdu kyselou (pH 4,1–5,4), velmi humózní a lehkou. Vysazujte je do větších jam, které vyplníte kyselým substrátem – na trhu jsou k dostání speciální substráty pro rododendrony a azalky. Kyselou zeminu si sami můžete namíchat ze surové dubové a borové hrabanky, rašeliny a drcené borky. V blízkosti azalek by se neměly nacházet žádné vápenaté stavební materiály, ani třeba opadaná omítka.
Sazenici zakoupenou v kontejneru lze vysazovat po celou vegetační dobu. Vybírejte vždy takovou, která má alespoň tři výhony, listy beze skvrn a dalšího poškození a kompaktní kořenový bal. Rostlinu i s kontejnerem několik hodin před výsadbou ponořte do vody. Za sucha zalévejte nejlépe dešťovou vodou, v průběhu vegetace přihnojujte azalky kyselými hnojivy. Řez se nedoporučuje, výjimečně jej proveďte při bujnějším růstu. Pak raději odřízněte celou větev až u hlavního kmínku v době krátce po odkvětu. Po odkvětu nezapomeňte vylamovat květenství, aby se rostliny zbytečně nevysilovaly tvorbou semen. Mělce kořenící azalky neokopávejte, raději na slehlý substrát nasypte rašelinu nebo lesní hrabanku. Tato vrstva vám pak spolu se spadaným listím pomůže v zimě chránit kořeny před mrazem.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY VEDLE TŮJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirřina Spáčilová.
Dobrý den. Chtěla bych se zeptat manžel pěstuje doma vinnou révu. Ze strany od souseda nám to vžy chytne plíseň. Na zahrádce soused má tůje je možné, že se tůje a vinná réva nesnáší. Děkuji za odpověď. Spáčilová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Spíše ty túje brání v proudění vzduchu a v listech révy se pak vytvoří vlhké prostředí, což vede ke vzniku plísně, ať už přilétla odkudkoliv. Buď přesaďte révu na otevřené slunné prostranství a zalévejte ji ke kmínku a ne na list. A nebo rostliny révy ošetřete postřikem. Těsně před květnem aplikujte FOLPAN, CUPROXAT, či DITHANE a po odkvětu v červnu aplikujte MELODY COMBI.
Zahradní azalka se u nás pěstuje v mnoha odrůdách a kultivarech. Keříky jsou bohatě větvené, ty nejmenší dorůstají pouze do výšky deseti centimetrů, ty nejvyšší pak mají i přes dva metry. Menší druhy je vhodné umístit do skalky, velké pěstujte jako solitéry. Zahradní azalky jsou obrostlé středně velkými či drobnými matnými nebo lesklými zelenými listy, řídce porostlými chloupky, které se vyskytují často i na květech a semenících.
Podle odrůdy vyžaduje zahradní azalka slunné místo, polostín nebo i zastíněné stanoviště, ale pozor musíte dát především na kvalitu půdy. Všechny azalky totiž pocházejí z oblastí, kde je kyselá, dobře propustná a stále vlhká zemina. A přesně takovou jim musíte dopřát i na své zahrádce. V našich podmínkách ji jen málokde budete mít k dispozici přímo, takže pro azalku musíte připravit dostatečnou zásobu směsi rašeliny, nevápněného kompostu a listovky. Keře nemusíte usazovat hluboko do země, jejich kořeny se mělce rozrůstají doširoka, proto by měl být prostor s kvalitní půdou spíše dosti rozlehlý. Stálou vlhkost azalce zajistíte nejlépe tak, že kolem ní po zasazení položíte tmavou netkanou zahradnickou textilii a na ní rozložíte asi dvoucentimetrovou vrstvu mulčovací kůry. Nejenže to bude dobře vypadat, ale navíc fólií neprorůstá plevel a půda pod ní si při přiměřené zálivce dlouho udrží vlhkost.
Zahradní azalky se množí řízky, které získáte z nekvetoucích mladých kořenových výhonů. Řízky nejlépe zakoření v písku. Jakmile řízky zapustí kořeny, přesaďte je do menších květináčků, a to do zeminy s příměsí rašeliny, hrabanky a písku. Když se keříky rozrostou, můžete je přesadit na vhodné stanoviště.
V naší poradně s názvem PRVNÍ POMOC FIKUSU BENJAMÍN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Celé léto byl nádherný a moc se mu dařilo,na zimu jsem ho přemístil z venčí do chodby na schody.Po nějaké době mu začaly žloutnout listy a opadávat,myslel jsem že mu je zima a přesunul jsem ho do jídelny ale nepomohl jsem si.Nějaký čas jsem ho i nezalíval protože jsem si myslel že jsem ho přelil ale opět jsem si nepomohl.Pokud jsou chyceny kořeny z nadměrné zálevky co mám udělat abych ho zachránil.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
U fikusu Benjamin je normální, že v období s krátkými dny začne opadávat listí. Ale je to jen sem tam, rostlina trochu prořídne, ale zůstává vitální. Když to ale začne vypadat jako opelichané koště, tak je zle a musí se to řešit.
Při letnění pokojových rostlin se velmi často stane, že zeminu v květináči během léta osídlí venkovní škůdci, kteří pak užírají kořínky a při jejich přemnožení rostlina chřadne a shazuje listy. V této situaci musí přijít na řadu chemie, která pomůže rostlině zbavit se nechtěných škůdců. Nejlépe se pro tyto účely hodí prostředek s názvem Mospilan 20 SP, který své účinné látky rozmístí v celém organismu rostliny od kořenů až po listy a vydrží v ní dva měsíce. Škůdce, který si kousne do některé části takto ošetřené rostliny ihned umírá. Mospilan se během letnění aplikuje buď postřikem a nebo zálivkou podle výskytu nových škůdců. Při pěstování uvnitř v místnosti stačí jen jedna aplikace na celou dobu. Zkuste tento způsob záchrany a při příštím letnění aplikujte Mospilan hned na začátku jako prevenci. Budete překvapen, jak pěkně pak rostliny budou venku prosperovat.
Brambory lze pěstovat různými způsoby, níže uvedené formy pěstovaní se provádějí v oblasti zahrádkaření.
Pěstování brambor ve věžích
Nevýhodou pěstování brambor je jejich nárok na velký prostor. Zemědělci z And však vyvinuli pro vyřešení tohoto problému velmi účinnou techniku. Nejprve malou plochu několika čtverečních metrů obloží kameny a zde vypěstují několik rostlin. Jakmile jejich nať dosáhne výšky asi 15–20 cm, zvýší zídku okolo záhonu a záhon doplní asi o 10 cm půdy. Když nať opět vyroste asi na 15–20 cm, znovu zvýší zídku a doplní záhon půdou. A tak to jde stále dál a dál. Z půdy vždy vyčnívá pouze svrchní svazek natě. Bramborové věže mohou být až 1,2 metru vysoké.
V každé vrstvě půdy vytvářejí brambory nové postranní výhonky s novými hlízami. Nakonec se část zdi obklopující věž zbourá a půda se odstraní. Je až nepředstavitelné, jaké množství hlíz takto naroste. Podobné bramborové věže můžeme vytvořit i v našich podmínkách, například pomocí starých pneumatik, prken.
Pěstování brambor v pytli
Tento způsob pěstování využívá toho, že když brambor klíčí, tak nasazuje výživové a plodné kořeny (části kořenů, na kterých rostou hlízy) postupně po celé délce lodyhy. Výhodou je, že se nemusí plít plevel, je dobrá ochrana před jarními mrazíky, velmi nízká, takřka žádná spotřeba hnojiv. Čím více zpracujete organického odpadu (shrabané listí z podzimu, včetně plevele, papíru, lepenky, trávy, štěpků, dřevěných pilin), tím méně hnojiv.
Naklíčené brambory se zasadí do mělké vrstvy 10 cm uleželého a vlhkého, loňského, shrabaného listí a pokryjí 10cm vrstvou kompostu nebo hlíny a po vyrašení cca 10–15 cm stonku se tento pokryje další vrstvou organických odpadků a navrch hlínou. Nechají se pouze vrcholové listy s přibližně 5cm částí stonku. Brambora vyrazí ze zahrnutých částí stonku nejenom kořeny, ale i plodné kořeny, na nichž jsou hlízy. A tak se pokračuje dále, až se dospěje k hornímu okraji pytle anebo sudu (igelit pytle se postupně, jak přisypáváme hlínu, roluje zespod nahoru). Brambora má na vrcholu vegetace silnou a bohatou korunu ze stonků a listů, vzhledem k dobré výživě (organické odpadky se zároveň postupně rozkládají na humus a živiny) nesrovnatelnou s klasickým pěstováním. Výnos je několikanásobný, na cca 30 cm výšky pytle se počítá s jednonásobkem sklizně. Postupným zahrnováním se dosáhne i toho, že je brambora částečně chráněna před plísní.
Z toho plyne, že pytel o průměru kolem 30 cm a výšky 1 m dá v optimálním případě 3násobnou sklizeň. U pytlů odstřihneme spodní dva rohy. V pytlích se velmi dobře postupně zvyšuje výška
V naší poradně s názvem HORTENZIE NÁROKY NA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Zasaďte hortenzii hned na své stanoviště, i když je právě začátek podzimu. Vykopejte díru tak hlubokou, aby se do ní vešel celý kořenový bal, a aby byla 2 až 3 krát tak široká, jako je její kořenový bal. Nastavte rostlinu v díře a naplňte ji z poloviny půdou. Pak přilijte vodu a počkejte než se vsákne. Pak zeminou naplňte zbytek díry. Je-li sucho a nebo stanoviště je suché, tak rostlinu občas zalijte až do prvních mrazů. Těsně před prvními mrazy hortenzii zakryjte mulčovací kůrou do výšky 40 - 60 cm a odkryjte až na jaře. Takto budete mít ze své hortenzie příští rok pěknou radost.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada Horáková.
Koupila jsem sazenici venkovní hortenzie, až ji budu sázet ven, dát do zeminy
hodně rašeliny ?
Děkuji
Milada Horáková
Azalky se dají pěstovat i na kmínku, kdy dojde k odstranění spodních větviček a vytvoří se korunka. Takto upravené rostliny by se měly takto pěstovat již od počátku růstu. Dají se různě tvarovat a z toho důvodu jsou oblíbené i mezi pěstiteli bonsají.
Tyto okrasné keře, které nejsou náročné na údržbu, kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Listy mají drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené.
Překrásná stálezelená dřevina kulovitého tvaru s nepřehlédnutelnými květy, které každé jaro ohromují svou nádhernou barvou, stavbou květu a velikostí. Listy jsou neopadavé, tmavě zelené. Rododendron kvete od května do června a jeho květy mají různé bravy podle druhu. Výška keře je 1,8 až 2,5 m, šířka 1,8 až 2,5 m. Vyžaduje mírně kyselou a živnou půdu. Dobře snáší zastínění, potřebuje alespoň polostín (nejlépe dopolední z východní strany). V zimě je citlivý především na dopolední slunce, jež může silně popálit jeho listy. Nemají-li tedy zvláště mladé keře přirozený dopolední stín, je třeba je chránit (například chvojím). Rododendron má široké spektrum využití: jako nepřehlédnutelná solitéra, do skupinové výsadby či na vřesoviště.
Azalka japonská
Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května a jejich květy mají oranžovou barvu. Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a mají středně zelenou barvu. Výška keře je 30 až 60 cm, šířka 1,8 až 2,5 m. V polostínu a stínu téměř neopadávají, naproti tomu na slunných plochách může více než polovina listů přes zimu opadat. Na jejich místě pak na jaře po odkvětu vyrostou listy nové. Azalka potřebuje lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou půdu bohatou na železo a fosfor. Ideální je do skupinové výsadby a na vřesoviště.
Azalka japonská zakrslá
Jedná se o plnokvětou odrůdu. Keř má sněhově bílé květy a kvete většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Ostatní vlastnosti a potřeby jsou stejné jako u azalky japonské (viz výše).
Dřín obecný
Dřín je opadavý, široce rozložitý a vzdušný keř se sytě zeleným olistěním. Drobné žluté kvítky vykvétají ještě na holých větvích již v březnu. V srpnu dozrávají plody, které mají červenou barvu a jsou velmi chutné a zdravé (obsahují velké množství vitaminu C). Keř může dorůst až do výšky 5 m. Na půdu a umístění je dřín naprosto nenáročný. Dříny se hodí do skupin nebo se z nich může vytvořit stříhaný či volně rostoucí živý plot.
Kdoulovec lahvicovitý
Rozložitý až vystoupavý opadavý keř, jehož výška je až 1,6 m. Před olistěním se na něm objevuje záplava tmavě růžových květů. Po odkvětu pak kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, a to až do pozdního podzimu, mnohdy dokonce až do jara. Plody jsou jedlé, ale kvůli poněkud kyselé a svíravé chuti se obvykle ne
Azalka japonská tvoří podskupinu kříženců s přezimujícími listy. Na rozdíl od většiny venkovních azalek je neopadavá. Ze zahradnického hlediska se dále dělí na odrůdy s velkými květy a drobnokvěté. Japonské azalky se vyznačují nízkým, širokým keřovitým vzrůstem a velmi bohatou násadou květů. Rostou pomalu, v dospělosti většinou nepřesáhnou výšku 1 metru. Svým celkovým vzezřením hodně připomínají pokojové azalky. Keříky jsou stálezelené nebo poloopadavé, listy jsou menší až drobné. Rané odrůdy kvetou v dubnu, hlavní období kvetení pak nastupuje v květnu. Velkokvěté a drobnokvěté typy vynikají sytostí i barevnou škálou květů. Jsou velmi oblíbené, takže množství nových odrůd stále narůstá.
Japonské azalky nevyžadují zvláštní péči. Základní podmínkou úspěchu je vhodná zemina. Jako všechny rododendrony a azalky potřebují kyselý substrát a nesnášejí vápno. Také zálivková voda nesmí být tvrdá. Přihnojují se hnojivy pro rododendrony a vřesovištní rostliny. Nejlepším stanovištěm je východní strana anebo mírně přistíněné místo, protože japonské azalky nesnášejí přímý úpal. Dobře však odolávají zimě. Rostliny koření mělce pod povrchem, není potřeba je obrývat ani okopávat, stačí velmi opatrně kypřit. Přisypávejte k nim pravidelně kyselý substrát a mulč.
Fuchsie je rostlina mnoha tvarů a podob. Existuje více než deset tisíc odrůd, které se liší odolností, vhodným místem pro pěstování, ale především svým vzhledem. Fuchsie mohou být vzpřímené, převislé i polopřevislé, ale také jednoduché, plnokvěté, i s poloplnými květy. Některé vysoce odolné odrůdy můžete pěstovat na záhonu jako keřík či stromek, v našich podmínkách se ale nejčastěji pěstují v truhlících a květináčích. Co mají většinou společné všechny, je, že se dobře množí, a pokud správně nastudujete vybranou odrůdu, tak se i snadno pěstují. Abyste se pro začátek ve fuchsiích alespoň trochu zorientovali, na následujících řádcích najdete malý přehled několika druhů.
Fuchsie Florabelle – je jedním ze známějších odrůd pěstovaných u nás. Tato rostlina se množí nejčastěji semeny, pokud ji včas vysejete, nejen že se v tomtéž roce dočkáte mnoha květů, ale zároveň bude rostlina hodně bohatá. Květy bývají menší, zato jich bývá opravdu spousta. Výška rostliny se pohybuje kolem 30 cm, ale šířka až k 60 cm.
Fuchsie Gartenmeister Bonstedt – odrůda s malými květy, kterých se dočkáte velmi brzy. Většinou se pěstuje ve smíšených záhonech, dorůstá do výšky 60 cm a šíře kolem 45 cm.
Fuchsie Harry Gray – tato odrůda vám vydrží kvést celé léto, a to středně velkými, plnými květy. Jde o převislou rostlinu pěstovanou nejčastěji v závěsných nádobách nebo na okrajích smíšených záhonů, rozrůstá se do šíře 30 až 45 cm.
Fuchsie Cascade – je jednou z nejlepších odrůd pro závěsné nádoby, má dlouhé, kaskádovité květy. Její stonky dorůstají do délky kolem 60 cm, rostlina se rozrůstá do šíře 30 až 45 cm.
Fuchsie Genii – tato odrůda vám nejlépe vynikne na polostinném místě, kde ukáže svou zvláštnost zlatavými listy. Pokud ji necháte ve stínu, budou listy zelené. Někoho, kdo tuto rostlinu nezná, by to mohlo zaskočit, že se s rostlinou něco děje, když listy žloutnou, ale nemusíte se ničeho obávat, u této odrůdy to tak má být. Můžete ji pěstovat na záhonech, ale na zimu ji raději přesuňte do domu. Možná by vám venku přečkala, pokud nebude zima extra krutá, ale pravděpodobnější je, že byste o rostlinu přišli. Ani tato fuchsie nezůstane bez krásných květů, roste do výšky i šířky kolem 30 cm.
Fuchsie Lena – tato odrůda je velmi nenáročná na pěstování, nejčastěji se umísťuje do smíšených záhonů. Dorůstá do výšky kolem 90 cm a šířky 60 cm.
Fuchsie Mission Bells – je odrůda pěstovaná buď na kmínku, nebo jako keř, bývá obalena jednoduchými květy a dorůstá do výšky kolem 50 cm a do šířky 30 až 45 cm.
Fuchsie Mrs Pople – tato odrůda bývá často v mírnýc
V naší poradně s názvem VEDENI V PRVNIM ROCE VYSAZENÉHO ŘÍZKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
dobrý den mam na vas dotaz ohledně zasazeného řízku vinné revy. Letos na jaře jsem vysadil vinnou revu a ma už ted zhruba vyšku 130cm a sílu jak tužka ,jedna se mi o to jestli mam odstranit krom fazochu i spodni listy na kminku nebo je ponechat děkuji moc za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pro svou všestrannost bývají skalníky využívány k různým záměrům. Nízké si spíše zaslouží místo na skalkách anebo v jejich blízkosti. Taktéž jsou vhodné na zídky, k vyplnění plochy, pokrytí svahů. Vyšší druhy pak budou skvěle plnit svůj účel jako keřová výsadba anebo jako ptačí remízky.
Miniaturní, zakrslé odrůdy se hodí zvlášť dobře do kamenných mís a koryt. Jejich větvičky s drobnými listy vytvoří krásné pozadí například cibulovinám, maceškám, vřesům anebo jiným nízkým květinám.
Skalníky rostou přirozeně jako keře. Zahradníci však vytvořili i odrůdu rostoucí na kmínku. Jako malý stromek na kmínku s obloukovitě ohnutými větvemi se pěstuje zahradní kříženec skalníku – odrůda Cornubia. Plody se na ní tvoří ve střapcích, podobně jako je tomu u jeřabin. Plodů je velké množství a vydrží až do zimy, čímž rostlinu pěkně zdobí.
Terasy a schodiště jsou místa, kam můžete umístit nádoby se zajímavými rostlinami. I pro tento typ výsadby se najdou vhodné skalníky, ať už bude nádoba jakéhokoli tvaru. Nebojte se například do větších nádob zkombinovat plazivý skalník s dřevinou na kmínku.
V druzích vhodných pro skalku nejdete i kultivary hodící se do nádob, například vrbolistý skalník či skalník jménem „John Waterer“ (Cotoneaster x Watereri), který bude přímo elegánem vaší terasy.
Skalníky bohatě kvetou drobnými bělavými až narůžovělými kvítky, plodem keřů je obvykle červená malvička v různých odstínech této barvy. Jsou ale odrůdy, které se na podzim ozdobí lesklými černými malvičkami – patří sem skalník ostrolistý, lesklý a černý. Zářivě oranžové plody má pak skalník Franchetův, vzdušný a poměrně rozložitý keř.
Skalníky jsou keře přizpůsobivé a bez zvláštních požadavků. Všechny skupiny (opadavé, poloopadavé i stálezelené) spolehlivě rostou na slunci, snášejí polostín (a s ním spojené sucho), nevadí jim ani vápenaté půdy.
Celoročně lze vysazovat skalníky prodávané v pěstebních nádobách, z nichž je lze rovnou vysazovat na stanoviště. Dobrá zálivka po výsadbě rostlinám prospěje, na přihnojování si příliš nepotrpí. Stálezelené skalníky jsou poněkud choulostivější v tuhých zimách, ochrání je kryt z chvojí.
Skalníky jsou dlouhověké keře, proto je dobré je občas „omladit“, jak ty plazivé a pnoucí, tak vysoké a polovystoupavé. Budete-li chtít skalník pěstovat v nějakém přísnějším tvaru, nic tomu nebrání, častým sestřihem docílíte kompaktnějších rostlin vhodných třeba pro pěstování v nádobách.
V naší poradně s názvem KATALPA NANA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Diana.
Dobrý den, na podzim jsme zasadili katalpu a letos na jaře ještě neobrazila. Mám o ni strach. Je to v pořádku, teprve koření a obrazí příštím rokem ? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Asi jste o katalpu přišla. Letošní zima zahubila mnoho stromů. Zkuste provést test vitality tak, že na kmínku obnažíte kousek kůry až na dřevo, čímž vizuálně můžete zjistit jestli je kmínek živý či nikoliv.
Oleandr lze vytvarovat do podoby stromku. Jeho květy mohou být bílé, růžové i červené, objevují se po celé léto a navíc je keřík stále zelený. Potřebuje slunce a hojné hnojení. Aby kvetoucí stromečky dělaly parádu co nejdéle, je třeba jim věnovat náležitou péči. Pro začátek je dobré popřemýšlet o nádobě, která by měla být těžká, aby ji vítr nemohl zvrátit. Samozřejmostí je drenáž na dně květináče kvůli odtoku přebytečné vody. Zálivka by měla přijít k patě kmínku a musí probíhat pravidelně, stejně jako hnojení. Pokud vyraší na kmínku pupeny, okamžitě je vyštípněte. I tvar korunky je třeba neustále obnovovat zaštipováním. Správné zazimování je jeden z nejdůležitějších klíčů k úspěchu pěstování.
Venkovní olej na dřevo poskytuje prvotřídní ochranu dřeva vystaveného povětrnostním vlivům. Proniká hluboko do buněčné struktury dřeva a tím eliminuje kroucení a praskání dřevní hmoty. Zároveň brání prostupu srážkové vlhkosti do podpovrchových struktur dřeva. Takto upravený povrch však nezůstává úplně uzavřen. Dřevo může dýchat a zbavovat se přebytečné vlhkosti, která se do hmoty dřeva dostala za vlhkého počasí na osmotickém principu. Venkovní olej je složen z ryze přírodních nepolymerizovaných rostlinných olejů.
Venkovní olej na dřevo lze nanášet na hoblované, broušené i strukturálně upravované povrchy. Hoblovaný povrch dřeva je vždy vhodné přebrousit brusivem (zrnitost 80–120) z hlediska lepšího pronikání oleje do dřevní hmoty. V případě optimálních podmínek (teplota, ventilace vzduchu) je při použití sušidla první vrstva oleje vytvrzena k případnému dalšímu nátěru do dvou až tří dnů. Provedení druhého nátěru se řídí stejnými podmínkami jako u první vrstvy. Po nanesení poslední vrstvy oleje je vhodné provést, a to zhruba po dvou- až tříhodinovém odležení, setření povrchu suchým bavlněným hadrem.
Výše uvedené zasychací časy platí v případě, že vytvrzování (polymerizaci) oleje urychlíte přídavkem odpovídající porce sušidla. U oleje bez přídavku sušidla musíte počítat s výrazně delší zasychací (vytvrzovací) dobou, a to v závislosti na podmínkách (teplota, odvětrávání, vlhkost...) cca 10x, i delší.
