Vepřová líčka jsou maso, které dokáže nadchnout i zklamat. Když se udělají správně, jsou neuvěřitelně měkká, šťavnatá a plná chuti. Když se ale uspěchá postup nebo zvolí špatná teplota, výsledek je tuhý a suchý.
Stručná odpověď zní: vepřová líčka potřebují čas, správnou teplotu a klid. Nejsou to minutky, ale ideální maso pro pomalé vaření, tažení nebo dlouhé pečení.
FAQ – často kladené otázky
Co jsou vepřová líčka a čím se liší od jiných částí masa?
Vepřová líčka jsou maso z lícní části hlavy prasete a vyznačují se vysokým obsahem kolagenu, díky kterému jsou po správné úpravě mimořádně šťavnatá a měkká.
Na rozdíl od běžných libových částí nejsou vepřová líčka vhodná pro rychlou přípravu. Vyžadují delší čas a nižší teplotu, aby se kolagen postupně přeměnil na želatinu. Právě tato vlastnost způsobuje, že maso po dlouhém tažení doslova měkne a omáčka získává přirozenou plnost bez nutnosti velkého zahušťování.
Proč jsou vepřová líčka po uvaření někdy tuhá?
Nejčastějším důvodem tuhosti je příliš krátká doba přípravy nebo vysoká teplota, při které se kolagen nestihne správně rozpustit.
Kolagen se nezačne měnit na želatinu okamžitě. Pokud maso rychle opečete nebo dusíte krátce, zůstane tuhé a suché. Řešením je vrátit líčka zpět do tekutiny, snížit teplotu a pokračovat v pomalém vaření. V praxi často platí, že líčka nejsou převařená, ale naopak nedovařená.
Jak dlouho se vaří nebo pečou vepřová líčka?
Doba přípravy vepřových líček se pohybuje obvykle mezi 2 až 6 hodinami podle zvoleného postupu a teploty.
Při dušení nebo pečení kolem 140–150 °C počítejte minimálně se dvěma až třemi hodinami. Při velmi pomalém tažení v troubě kolem 120 °C může příprava trvat i šest až osm hodin. Výhodou je, že maso se nepřipaluje a výsledek je extrémně jemný.
Jaká teplota je ideální pro přípravu vepřových líček?
Ideální teplota pro přípravu vepřových líček je nízká až střední, nejčastěji mezi 120–150 °C.
Při této teplotě má kolagen dostatek času se přeměnit na želatinu. Vyšší teploty sice zkrátí dobu přípravy, ale zvyšují riziko, že maso zůstane tuhé. Vepřová líčka patří mezi typická jídla, kde čas pracuje ve váš prospěch.
Je nutné vepřová líčka předem marinovat?
Marinování není nutné, ale může výrazně zlepšit chuť a strukturu masa.
V praxi se velmi osvědčilo alespoň jednoduché nasolení den předem. Sůl pronikne do masa a pomůže mu udržet šťavnatost. U výraznějších receptů, například na víně nebo pivu, se často marinuje přímo během dlouhého tažení, takže samostatná marináda není nutná.
Kolik tekutiny je potřeba při přípravě vepřových líček?
Líčka by měla být při přípravě alespoň zčásti ponořená v tekutině, ideálně do dvou třetin své výšky.
Tekutina je zásadní pro správnou přeměnu kolagenu. Bez ní se maso spíše peče než táhne a výsledek je horší. Použít lze vývar, víno, pivo nebo jejich kombinaci. Tekutina se během vaření redukuje a vytváří základ omáčky.
Dají se vepřová líčka připravit den dopředu?
Ano, vepřová líčka jsou ideální jídlo na přípravu den dopředu.
Ve svém příspěvku PŘÍPRAVA ZÁHONU NA ČESNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Bukáček.
Před výsadbou česneku je možno použít hnůj?Určitě?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Miroslav Wantulok.
Rád bych zjistil o jakou odrůdu česneku jde, koupil jsem ho v Penny marketu jako neobyčejné kousky a velmi se mi líbily, bohužel jsem nikde nenašel odkaz na tuto odrůdu.
U krkovice hodně pomáhá vidět maso v reálné přípravě: jak je silný plátek, kolik tuku má zůstat, jak vypadá opečená cibule, jak hustá má být šťáva a kdy už maso nepřepékat. Níže jsou vybraná videa, která se hodí jako praktické doplnění k receptům na pečenou krkovici, krkovici na pánvi, grilovanou krkovičku i omáčkové varianty.
Praktická poznámka: U videí sledujte hlavně tři věci: jak moc je krkovice prorostlá, kdy se maso solí a jak dlouho se nechává odpočinout. Právě tyto detaily rozhodují o tom, jestli bude krkovice šťavnatá, nebo suchá.
Šťavnatá krkovička s restovanou cibulí podle Zdeňka Pohlreicha
Toto video se hodí pro každého, kdo hledá vepřovou krkovici podle Pohlreicha nebo jednoduchou grilovanou krkovičku s výraznou cibulovou přílohou. Důležité jsou hlavně pasáže kolem přípravy masa, práce s cibulí a finálního propojení výpeku s přílohou. Sledujte přibližně začátek videa pro osolení a přípravu plátků, střed pro restovanou cibuli a závěr pro servírování na opečeném chlebu.
Pomalu pečená krkovička
Výborné video pro dotazy typu jak správně upéct krkovici, pomalu pečená krkovice nebo pečená krkovice nejlepší recepty. Zaměřte se na úvodní práci s masem, cibulí a kmínem, potom na způsob podlévání a na závěr, kde je vidět, jak má vypadat měkká krkovice po delším pečení. Právě pomalé pečení je doma nejspolehlivější postup, když vaříte pro rodinu a nechcete maso hlídat po minutách.
Vepřová krkovička s bramborem, cibulí a slaninou – Roman Paulus
Toto video je vhodné pro inspiraci, když nechcete jen samotné maso, ale kompletní jídlo z jednoho směru chutí: krkovice, brambory, cibule a slanina. Sledujte hlavně pasáže, kde se pracuje s vrstvením surovin a s tím, jak se tuk ze slaniny a masa používá jako chuťový základ. Hodí se pro české domácí vaření, kdy chcete z obyčejné krkovice udělat plnohodnotný oběd.
Vepřová krkovice se smetanovou hořčicovou omáčkou – Roman Paulus
Dobrá volba pro vyhledávání vepřová krkovice s omáčkou, krkovice na hořčici nebo krkovice k rýži. U tohoto typu receptu je nejdůležitější nepřehnat zahuštění a nechat omáčku spojit chuť masa, hořčice a smetany. Sledujte začátek kvůli opečení masa, střed kvůli tvorbě omáčky a závěr kvůli konzistenci, která se dobře hodí k rýži i bramborám.
Vepřová krkovice na hořčici – Těhotnej kuchař
Video je praktické pro ty, kdo chtějí výraznější domácí chuť bez složitého vaření. Hodí se k longtailům vepřová krkovice recepty minutky, krkovice na hořčici a recept na vepřovou krkovici. Sledujte hlavně práci s pánví, zatažení masa a následné dochucení.
V naší poradně s názvem DRACENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila.
Muzete prosim poradit, jak docilit zesileni stonku. Nekdo poradil, ze to co uriznu zakoreni i ve vode, to se take stalo a uz vesele roste :-). Ale pahylek, ktery zustal jsem mela stale vlhcit, aby nezaschl, pry pod rezem vyrasi nove vyhony. To jsem podctive delala, bohuze stejne odumrel. Nyni mam jeste jednu na velice tenkem stonku, tedy jen jeden vyhon a bojim se, aby po rezu korunky stavajici rostlina neumrela, no :-(
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Dracenu je nejlepší pěstovat vždy z terminálního výhonu. To znamená uříznout olistěnou část a nechat zakořenit ve vodě. Pokud je holý kmínek dostatečně dlouhý, jako ve vašem případě, tak ho můžete nařezat na kousky 15 až 20 cm dlouhé a rovněž nechat zakořenit ve vodě. Kořenový systém tropických rostlin v našich bytových podmínkách rychle degraduje a původní rostlina pak přestává odolávat nemocem a vyžaduje velké pěstební obaly.
Pahýl kmínku původní rostliny obrazí jen pokud je vystaven dostatečně silnému a dlouhému dennímu světlu. Na jeho vlhčení příliš nezáleží.
Ingredience: celá krkovička, 4 cibule, kmín, 4 jablka, sůl, pepř
Postup: Samotné maso nechte trochu odležet, a před solením ho osušte. Nakrájejte na větší kusy cibuli a na čtvrtinky jablka, krkovičku dobře osolte, opepřete, dejte do pekáče a posypte dobře kmínem. Kmínem opravdu nešetřete. Koření se musí dostat až dovnitř masa, a opravdu se tam dostane, strach mít nemusíte. Pak už jen dejte do trouby a podle velikosti krkovičky pečte při teplotě 130–150 °C tři až čtyři hodinky. Prostě celé dopoledne. Sem tam podlijte, a to je vše. Maso z krkovičky se krásně vypeče, nejlepší je mít na recept takové maso, které má dost tuku. Pak se vypeče šťáva z cibule, jablek a tuku v mase. Uvnitř zbude jen šťáva. Maso opravdu bude na řezu krásně šťavnaté. To už si vyzkoušíte sami.
Doporučení: U většiny receptů narazíte na to, že krkovička je nakrájená na jednotlivé plátky, a až pak se peče. Takže se přípravou moc neliší třeba od vepřových kotlet. Což je velká škoda, protože do pekáče se jí vejde méně a rychleji se vypéká a je pak méně šťavnatá.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vepřovou plec očistěte, opláchněte, osolte a opečte na oleji. Opečené maso vyjměte, na tuku osmahněte cibulku nakrájenou na plátky, přidejte mletou papriku a zalijte asi 400 ml vody. Vraťte maso a za občasného obracení a přelévání duste do měkka, poté ho vyjměte. Z másla a mouky připravte světlou jíšku, kterou vmíchejte do omáčky, přidejte ještě asi 400 ml vody a mléko a vařte za občasného míchání alespoň 20 minut. Ke konci přidejte do omáčky smetanu pro zjemnění a dochuťte solí a pepřem. Maso nakrájejte přes vlákno na plátky, naservírujte na talíř a přelévejte omáčkou. Jako příloha se k vepřové pleci na paprice hodí rýže, těstoviny nebo houskové knedlíky.
Vepřová plec pečená
Ingredience:
1 kg vepřové plece bez kosti s kůží
15 g hladké mouky
kmín
sůl
Postup:
Vepřovou plec omyjte, osolte a okmínujte, vložte do pekáče kůží dolů, podlijte trochou vody a vložte do trouby vyhřáté na 200 °C. Maso pečte asi 60 minut, občas ho přelijte vzniklým výpekem, v případě potřeby podlijte trochou vody. Maso by mělo být upečeno dozlatova. Po hodině pečení plec otočte kůží nahoru, tu pokrájejte na proužky a vložte zpět do trouby, aby byla křupavá. Předtím než vložíte pekáč zpět do trouby, slijte část výpeku pro vytvoření šťávy. Výpek dejte na pánev, zaprašte trochou mouky a osmahněte, zalijte trochou vody a vařte asi 20 minut. Na konci šťávu dochuťte solí. Dopečené maso pokrájejte na plátky, podávejte přelité šťávou. Vhodnou přílohou k tomuto pokrmu budou různě upravené brambory či bramborové, chlupaté nebo houskové knedlíky, doplněné dušeným zelím, špenátem či kapustou.
Vepřová plec na smetaně
Ingredience:
1 kg vepřové plece bez kosti
3 cibule
500 ml smetany
150 ml oleje
100 g hladké mouky
kmín mletý
paprika sladká mletá
pepř mletý
sůl
Postup:
Cibuli nakrájejte na kostičky a společně s kmínem nechte zesklovatět na oleji. Přidejte omytou a na kostky pokrájenou vepřovou plec. Maso osolte, opepřete a zprudka osmahněte, aby se zatáhlo, přidejte sladkou papriku, promíchejte a zalijte asi 1 litrem vody. Přiklopte pokličkou a nechte alespoň 30 minut dusit, do poloměkka.
Ve svém příspěvku VEPROVA KYTA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Fort.
moc pěkné zpracované
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dagmar.
Narazila jsem na tyto stránky náhodou a moc se mi líbí. Divím se, že - např. u vepřové kýty - je jen jeden komentář. Přála bych autorům více pochval!
Díky!
Cena vepřových líček se obvykle pohybuje v rozmezí přibližně od 190 Kč do 300 Kč za kilogram u běžných variant, zatímco bio nebo speciální produkty mohou být výrazně dražší.
Ceny se liší v závislosti na prodejci, kvalitě (chlazené, mražené, bio) a původu masa.
Ceny u vybraných prodejců
Následující ceny jsou orientační a byly zjištěny z různých online zdrojů a e-shopů, přičemž aktuální ceny v kamenných prodejnách se mohou lišit.
Ingredience: 500 g krůtího stehna bez kůže a kosti, 2 lžíce škrobové moučky, 1 lžíce sójové omáčky, 1 chilli paprička nakrájená na malé kousky, koření Zlaté kuře, 2 lžíce olivového oleje, 1/2 červené papriky (nakrájené na kousky), 1/2 zelené papriky (nakrájené na kousky), 1/2 žluté papriky (nakrájené na kousky), 2 řapíky řapíkatého celeru (nakrájeného na kousky), 1 větší cibule (nakrájená na větší kousky), 3 stroužky česneku (nakrájené na plátky), trochu cukety, zázvor, sůl, 3 dl drůbežího vývaru
Technologický postup: Maso omyjeme, osušíme, nakrájíme na kostky. Dáme do misky, přidáme olej, sůl, koření, chilli papričku, škrobovou moučku, promícháme a necháme v chladu 1 až 2 hodiny uležet. Rozehřejeme pánev, uleželé maso zprudka opečeme ze všech stran, aby se nám zatáhlo, podlijeme vývarem a dusíme, dokud není maso měkké. Měkké maso vyndáme a udržujeme v teple. Do pánve s výpekem dáme všechnu zeleninu a restujeme asi 7 minut. Zelenina musí zůstat pěkně křupavá. Vrátíme maso, promícháme se zeleninou a ještě asi 2 minuty restujeme. Přílohu si zvolte sami, doporučujeme například těstoviny.
Proč jsou vepřová líčka po burgundsku někdy tuhá, i když se pečou několik hodin?
Nejčastější příčinou je nedostatečný čas v nízké teplotě nebo přerušení procesu pečení.
Vepřová líčka obsahují vysoký podíl kolagenu, který se nezačne rozpadat hned. Pokud se pečení zkrátí, zvýší se teplota nebo se maso vytáhne dřív, než kolagen přejde v želatinu, zůstane struktura gumová. U burgundské úpravy je čas zásadní a nelze ho obejít, ani když maso vypadá po dvou hodinách hotové.
Je nutné používat do receptu červené víno, nebo ho lze nahradit?
Ano, červené víno je klíčovou součástí burgundské úpravy.
Víno zde nefunguje jen jako tekutina, ale jako chuťový základ, který se během dlouhého pečení zakulatí a propojí s masem. Náhrada například vývarem nebo džusem vytvoří jiný typ omáčky a výsledek už nebude burgundský. Bez vína vznikne jiné jídlo, i když může být chuťově dobré.
Jaké červené víno je pro burgundská líčka nejvhodnější?
Nejlepší je suché, středně plné červené víno bez výrazné kyselosti.
Není nutné používat drahé víno, ale mělo by být pitelné. Příliš kyselé nebo svíravé víno zanechá v omáčce tvrdost, která se ani dlouhým pečením zcela neztratí. Ideální je víno, které byste si dali ke stolu, ne víno určené jen na vaření.
Proč se slanina v receptu nejdříve blanšíruje?
Blanšírování slaniny slouží ke zmírnění její slanosti a kouřové chuti.
Při burgundské úpravě má být slanina chuťovým doplňkem, ne dominantou. Krátké povaření odstraní přebytečnou sůl a část kouře, takže slanina pak omáčku nezatíží. Výsledek je jemnější a vyváženější, zejména po delším pečení.
Musí se líčka opravdu péct tři hodiny, nebo stačí kratší doba?
Ano, tři hodiny jsou u tohoto receptu realistické minimum.
První dvě hodiny slouží hlavně k rozkladu kolagenu, třetí hodina pak ke sjednocení chutí a stabilizaci struktury masa. Pokud se pečení zkrátí, líčka sice změknou částečně, ale omáčka nebude plná a chuť vína zůstane hrubší. Délka pečení přímo ovlivňuje kvalitu výsledku.
Proč se recept nejdříve krátce zapéká na vysokou teplotu?
Krátké zapečení na vysokou teplotu pomáhá aktivovat mouku a povrch masa.
Tento krok zajistí, že se mouka rovnoměrně spojí s tukem a zeleninou a později vytvoří hladší omáčku. Zároveň se tím nastartuje chuťový základ. Bez tohoto kroku bývá omáčka plošší a méně stabilní.
Je možné připravit vepřová líčka po burgundsku den dopředu?
Ano, příprava den dopředu je dokonce ideální.
Během odležení se chutě propojí, omáčka zhoustne přirozeně a víno ztratí poslední ostré tóny. Druhý den jsou líčka chuťově hlubší a vyváženější než v den přípravy. Jde o typické jídlo, které zráním získává.
Vepřová líčka – co to je a proč fungují jinak než běžné maso
Vepřová líčka pocházejí z lícní části hlavy prasete. Jde o sval, který je během života zvířete neustále namáhaný, a právě proto obsahuje vysoké množství kolagenu. Tento kolagen je klíčem k chuti, šťavnatosti i struktuře masa.
Na rozdíl od libových částí, jako je kýta nebo pečeně, se vepřová líčka nechovají dobře při rychlé úpravě. Při teplotách kolem 60 °C se kolagen postupně rozpouští na želatinu, která:
udržuje maso šťavnaté,
přirozeně zahušťuje omáčku,
dává výsledku hlubokou masovou chuť.
Právě proto jsou vepřová líčka ideální pro pomalé vaření, dlouhé pečení nebo tažení v tekutině.
Vepřová kýta je bledorůžové barvy, je velmi libová a sušší. Na pečení se hodí méně. K dostání je s kostí nebo bez kosti. Vepřová kýta obsahuje 47 % vody, 14 % bílkovin, 8 % tuků, 0,15 % sacharidů, železo, vitamin B1 a B2.
Vepřovou kýtu můžeme vykostit, tedy oddělit kosti od masa, přičemž dbáme, aby kosti zůstaly hladké, beze zbytků masa a aby maso nebylo pořezané. K tomu je zapotřebí vědět něco o anatomii jednotlivých zvířat. Maso se má vykosťovat krátce před další úpravou, aby se zbytečně nevysušovalo a neznečišťovalo. Současně s vykosťováním se maso začišťuje – vyřezávají se šlachy, chrupavky, zbytky kůže, blány, sražená krev.
Vykostěné části masa se dělí podle jeho upotřebitelnosti před přípravou jídel na kusy, na porce (na plátky, řízky) nebo na kostky (kousky). K přípravě masa vařením a na pečeni je potřeba maso nakrájet podél vláken na podlouhlé kusy o hmotnosti 1,5–3 kg. Maso na porce se pak krájí napříč vláken. Užší kusy masa se krájí na porce tak, že se udělá řez jen do poloviny krájeného masa a při následujícím řezu se maso přeřízne.
Kýta se dělí na:
Vrchní šál – libové maso (3 % tuku) s ponechanou tukovou vrstvou je ideální k pečení vcelku nebo ve formě rolády, očištěné a odblaněné se hodí na řízky a lze z něj připravit řadu dušených pokrmů (soté a ragú).
Spodní šál – jemně mramorované maso se spodní částí tuku se peče vcelku – po krátkém prudkém osmažení ze všech stran, zvolna a při nižších teplotách. Další využití je podobné jako u vrchního šálu.
Ořech – jemně vláknitý ořech včetně špičky kýty se dá péct vcelku stejně jako ostatní libová křehká masa. Nakrájený na kostičky se hodí do masového fondue, ale i do gulášů či perkeltů.
FAQ – králičí játra, recepty, cibulka a domácí paštika
Jak nejlépe připravit králičí játra?
Králičí játra připravíte nejlépe krátce na cibulce, másle nebo oleji a osolíte je až úplně na konci.
Nejdřív je očistěte od blanek a žilek, osušte a dejte na rozehřátou pánev. Krátká tepelná úprava je zásadní, protože králičí játra jsou jemnější než vepřová a rychle se vysuší. Když je dělám doma, raději je nechám po opečení minutku dojít mimo nejsilnější plamen než je zbytečně dlouho dusit. Nejjednodušší recept je cibule, pepř, máslo a sůl až nakonec.
Proč se králičí játra solí až po tepelné úpravě?
Králičí játra se solí až po opečení, protože brzké solení může podpořit tužší a sušší výsledek.
V praxi se mi nejvíc osvědčilo játra nejdřív opepřit, orestovat na cibuli a teprve po změknutí dosolit. Sůl není jediný důvod tvrdnutí, ale u tak jemné suroviny se chyba rychle projeví. Dlouhé dušení, slabě rozehřátá pánev a příliš malé kousky dokážou výsledek pokazit stejně. Proto u receptu na králičí játra na cibulce hlídejte hlavně čas.
Jak dlouho se dělají králičí játra na pánvi?
Králičí játra na pánvi obvykle potřebují jen několik minut podle velikosti kousků a síly plamene.
Plátky nebo menší kousky se zatáhnou rychle, proto je nepřipravujte jako guláš. Jakmile jsou na povrchu opečená a uvnitř už nejsou syrová, je čas je stáhnout z tepla. Přetažená játra jsou suchá, drobivá a mají výraznější nahořklou chuť. U větších kousků je lepší krátké opečení a mírné dojití pod pokličkou než dlouhé vaření. Šťavnatost je tady hlavní měřítko.
Jak udělat králičí játra na cibulce, aby nebyla tvrdá?
Králičí játra na cibulce neztvrdnou, když je očistíte, osušíte, rychle opečete a osolíte až před podáváním.
Cibuli nechte nejdřív zesklovatět až lehce zezlátnout, ale nespalte ji. Játra přidejte až potom a nechte je zatáhnout z obou stran. Nepodlévejte příliš brzy, protože místo opečení se začnou vařit. Játra pak můžete krátce zjemnit máslem. Když chcete šťávu, stačí malé množství vody nebo vývaru. Největší chyba je dlouhé dušení ve víře, že játra ještě více změknou.
Je paštika z králičích jater lepší s máslem, nebo se smetanou?
Paštika z králičích jater je jemnější s máslem, smetana ji zlehčí a udělá krémovější konzistenci.
Máslo dává paštice plnější chuť a po vychlazení pomáhá tuhnutí. Smetana se hodí, když chcete paštiku hladkou, méně hutnou a dobře roztíratelnou. Já osobně dávám přednost kombinaci: část másla pro chuť a malé množství smetany pro jemnost. Domácí paštika z čistých jater může být výrazná, proto jí pomůže cibule, trocha vína, bylinky nebo muškátový oříšek.
Připravte si tlakovou nádobu. Naplňte ji několika centimetry vody a zapněte ohřívání, aby se mohla začít zahřívat. Pokud potřebujete, podívejte se do návodu ke svému tlakovému hrnci, jak postupovat při zavařování krok za krokem.
Připravte si kuře. Pokud zavařujete kuře s kostí, rozdělte maso v kloubech a ujistěte se, že se kousky vejdou do sklenic. Vykostěné kuře nakrájejte na kousky. (Pokud chcete, odstraňte z kuřete kůži – já to dělám vždy.)
Vložte do sklenic.
Pokud použijete studenou metodu zavařování syrového balení, tak i když to není 100% nutné, posypal jsem své syrové kuřecí kousky česnekovým práškem, solí a pepřem a lehce je opékal na pánvi, než jsem je vložil do sklenic. Technicky byly stále „syrové“, ale chtěl jsem, aby hotový produkt měl trochu více chuti a barvy. Další možností je sklenice naplnit kousky syrového masa a v případě potřeby přidat sůl (pro půllitrové sklenice použijte 1/2 lžičky jemné mořské soli a pro litrové 1 lžičku). Zalijte horkým vývarem nebo vodou, nahoře ponechejte 3cm prostor.
Pokud používáte horkou metodu, tak nesolené kuře vařte, pečte nebo napařujte v páře, dokud není asi ze 2/3 hotové. Sklenice naplňte kousky předvařeného horkého masa a v případě potřeby přidejte sůl (pro půllitrové sklenice použijte 1/2 lžičky jemné mořské soli a pro litrové 1 lžičku). Zalijte horkým vývarem nebo vodou, nahoře ponechejte 3cm prostor.
Odstraňte vzduchové bubliny. Plastový nůž nebo nůž na máslo dobře fungují.
Připevněte víčka. Otřete okraje sklenic, abyste odstranili veškeré zbytky, upravte víčka/kroužky (pouze prsty) a zpracujte v tlakové nádobě následovně:
U sklenic bez kostí (jak horká, tak studená metoda) zavařujte půllitry na 75 minut a litry 90 minut.
U sklenic s kostí (jak horká, tak studená metoda) zavařujte půllitry na 65 minut a litry po dobu 75 minut.
Sklenice zavařujte v tlakové nádobě při tlaku 65 kpa.
Vepřová plec je maso překrývající kloub přední nohy, můžete se setkat také s názvem ramínko nebo plecko. Většinou se jedná o světlé, libové maso nebo jen s trochou sádla, tvořené několika svaly či úpony. Vepřová plec je velmi chutné a šťavnaté maso s širokým využitím a bývá nejčastěji používaným masem v kuchyni. Můžete se s ní setkat v různých omáčkách a minutkách, ale i při pečení, dušení či grilování.
Vepřové maso je tučné a platí, že čím je tučnější, tím méně obsahuje bílkovin (je bledorůžové, hůře stravitelné). Chuť vepřového masa je závislá na věku a způsobu krmení zvířat. Maso starších kusů má tuhá, hrubá vlákna a tmavočervenou barvu. Maso nevykastrovaných kanců zapáchá, proto je nepoživatelné.
Vepřové maso obsahuje vodu (47–72 %), bílkoviny (14–20 %), tuky (8–40 %), sacharidy (0,15 %), minerální látky (Fe), vitamíny (B1 a B2).
Výseková prasata (50–70 kg) jsou libová, do 110 kg se jedná o vepře, kteří mají ještě přijatelné množství sádla, nad 110 kg se jedná o sádelnatá prasata, která mohou mít až 60 % tuku.
Prasata se po porážce rozdělují dle jakosti – rozeznáváme 3 jakostní třídy. Poražená prasata se půlí a dále bourají (dělí).
Vepřová kýta patří do 1. jakostní třídy. Kýtu můžeme mít s kostí (v celku) nebo bez kosti (vykoštěnou), anebo rozbouranou na jednotlivé části. Kýta se skládá z vrchního a spodního šálu, ořechu, květové špičky a zadního kolene. Kýta je jedna z nejkvalitnějších částí vepře, obsahuje velké svalové celky bez vaziva a tuku. Lze ji upravovat vařením, dušením, pečením, smažením. Dají se z ní připravit řízky, minutky, šunka, závitky a špízy, může se i sušit. Vepřová kýta se méně hodí na pečení, je sušší.
Ingredience: vepřová kýta, sůl nebo Praganda, ledová voda
Postup: Na kilo šunky budeme potřebovat kilo kvalitního vepřového masa, nejlépe vepřovou kýtu. Maso je potřeba nakrájet na kousky. Velikost je na každém z vás. Maso krájíme cca na 2–3 cm velké kousky. Poté je vložte do robotu a přidejte ledovou vodu a sůl nebo Pragandu. Na kilo masa potřebujete 294 ml vody a 29 g soli. V případě, že zvolíte Pragandu, pak je toto množství dostatečné, pokud obyčejnou sůl, klidně pár gramů přidejte. Hmotnost soli by se měla pohybovat v rozmezí 2–2,5 % z celkové hmotnosti směsi. Robot zapněte na minimální rychlost a nechejte míchat minimálně 30 minut. Při míchání dejte pozor, aby se netvořila bílá pěna. V tom případě robot vypněte a nechte maso chvíli odpočinout. Šunku vložte do mikrotenového sáčku, který následně vložte do šunkovaru. Zaklapněte víko a dotáhněte. Šunku nechte hodinu odpočívat. Po hodině šunkovar vložte do horké vody (80–90 °C) tak, aby byla šunka zcela ponořena. Vařte ji cca 90 minut při teplotě 75–80 °C. Pokud máte kvalitní hrnec, plamen stačí stáhnout na minimum a o víc se nemusíte starat. Po dovaření šunkovar vytáhněte z vody a formu domáčkněte tak, aby byl na šunku vyvíjen neustálý tlak. Šunku v tuto chvíli nevytahujte. Nechte ji v nádobě vychladit.
