Hovězí zadní kýta patří mezi nejčastěji používané části hovězího masa v české kuchyni. Je cenově dostupná, univerzální a při správné přípravě dokáže nabídnout velmi dobrý chuťový výsledek, ať už jde o pečení, dušení nebo rychlé minutky.
V tomto článku najdete praktické recepty na hovězí zadní kýtu, vysvětlení jednotlivých částí masa, tipy na správnou úpravu i přehled, kdy se vyplatí sáhnout po konkrétním řezu.
FAQ – Často kladené otázky
Jaký je rozdíl mezi hovězí zadní kýtou a předním hovězím?
Hovězí zadní kýta je libovější a jemnější než přední hovězí, které obsahuje více vaziva a tuku.
Zadní kýta se hodí hlavně na pečení, plátky a minutky, zatímco přední hovězí je vhodnější pro dlouhé vaření, polévky nebo guláše. Rozdíl poznáte hlavně v délce přípravy a struktuře masa.
Která část zadní kýty je nejjemnější?
Nejjemnější částí zadní kýty je váleček, který má pravidelná vlákna a minimum vaziva.
Právě proto se váleček často používá na pečení vcelku nebo slavnostnější pokrmy. Ostatní části, jako ořech nebo šál, jsou pevnější a vyžadují jiný způsob úpravy.
Je hovězí zadní kýta vhodná na steak?
Hovězí zadní kýta není klasické steakové maso, ale steak z ní připravit lze.
Je nutné krájet maso přes vlákno, zvolit tenčí plátky a krátkou tepelnou úpravu. Výsledkem nebude měkký steak jako z roštěné, ale chuťově výrazné libové maso.
Proč bývá hovězí kýta někdy tuhá?
Tuhost hovězí kýty je nejčastěji způsobena špatnou úpravou, nikoli kvalitou masa.
Rychlé smažení, nedostatek tekutiny nebo špatně zvolená část kýty vedou k vysušení. Pomalejší příprava a správná technika problém většinou odstraní.
Jak dlouho dusit hovězí zadní kýtu?
Doba dušení hovězí zadní kýty se pohybuje kolem 45–90 minut podle velikosti kusu.
Důležité je dusit maso při mírné teplotě a pravidelně kontrolovat množství tekutiny. Příliš krátké dušení vede k tuhosti, příliš dlouhé může maso rozpadnout.
Je hovězí kýta vhodná pro pomalý hrnec?
Ano, hovězí zadní kýta se do pomalého hrnce hodí velmi dobře.
Dlouhá a šetrná příprava při nízké teplotě pomáhá rozložit vlákna a zachovat šťavnatost. Výsledkem je měkké maso vhodné na omáčky nebo trhané pokrmy.
Jak poznám kvalitní hovězí zadní kýtu?
Kvalitní hovězí kýta má sytě červenou barvu a jemnou strukturu vláken.
Maso by nemělo zapáchat ani být příliš tmavé. Důležitý je také původ masa a způsob skladování v obchodě nebo řeznictví.
Mohu hovězí zadní kýtu zamrazit?
Hovězí zadní kýta je vhodná ke zmrazení, pokud je správně zabalená.
Doporučuje se porcovat maso předem, dobře zabalit a rozmrazovat pomalu v lednici. Opakované zmrazování se nedoporučuje.
Jaký je rozdíl mezi zadní kýta a zadní hovězí?
Zadní hovězí je obecné označení, zatímco zadní kýta je konkrétní část masa.
Pojem zadní hovězí se používá lidově a může zahrnovat více částí. Pro recepty je vždy lepší řídit se přesným názvem řezu.
Proč je hovězí zadní kýta oblíbená v české kuchyni?
Hovězí zadní kýta je oblíbená díky poměru ceny a využitelnosti.
Nabízí široké možnosti přípravy, je dostupná a při správném postupu poskytuje velmi dobrý chuťový výsledek, což z ní dělá stálici českých receptů.
Ve svém příspěvku VEPROVA KYTA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Fort.
moc pěkné zpracované
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dagmar.
Narazila jsem na tyto stránky náhodou a moc se mi líbí. Divím se, že - např. u vepřové kýty - je jen jeden komentář. Přála bych autorům více pochval!
Díky!
Hovězí kýta bez kosti – jak s ní pracovat a co z ní vařit
Hovězí kýta bez kosti je oblíbená především pro snadnou manipulaci a široké využití. Nejčastěji se používá na pečení, dušení, plátky na omáčkách nebo na rolády. Díky absenci kosti se maso rovnoměrněji propéká a lépe se porcuje.
Je však nutné počítat s tím, že jde o libové maso. Pokud se připravuje příliš rychle nebo bez dostatečného podlití, může vyschnout. Pomalá tepelná úprava je u hovězí kýty bez kosti téměř vždy jistota.
Části hovězí zadní kýty
Hovězí kýta patří v dělení hovězího masa mezi takzvané hovězí zadní, která je v 1. jakostní kategorii – tedy patří mezi dražší kousky. Hovězí kýta se skládá:
z ořechu,
vrchního a spodního šálu,
zadní kýty,
válečku,
květové špičky.
Jak je vidět, zadní kýta se skládá z několika částí, které se liší jemností i vhodným způsobem úpravy. Správná volba konkrétní části je klíčová pro výsledek receptu.
Hovězí kýtu je možné v dnešních podmínkách zakoupit již rozbouranou na jednotlivé šály nebo jejich části. V některých řeznictvích je možné zakoupit i kýtu v celku s kostí, ta se dá rožnit, ale je to velmi náročná úprava. Spíše si ji doma rozbouráte na jednotlivé šály nebo kusy.
Květová špička (rump steak)
Jde o nejlepší část zadního hovězího. Tohle velice jemné maso najdete v horní části kýty, upravit jej lze téměř jakkoli. Hodí se k pomalejší úpravě v celku (pečení), vynikající je také na minutky jako rump steak. Maso lehce potřete olivovým olejem, který můžete v závěru zjemnit lžičkou másla. Po grilování nebo smažení před konzumací maso nechte několik minut odpočinout na pánvi nebo grilu.
Hovězí zadní ořech (tip roast, tip steak, ball tip)
Je to libová část z přední části zadní kýty (předkýtí). Jde o pevnější část s výraznou masovou chutí. Skládá se ze tří částí svaloviny, které se od sebe oddělují. Vynikající je pečínka (peče se v celku), pokud je maso perfektně vyzrálé a odleželé, hodí se i na steak. Také se hodí na plátky na houbách, na cibuli, řízky nebo rychlé minutky.
Vrchní šál (top round steak)
Hovězí vrchní šál je libový kus z vnitřní části zadní kýty, má obvykle jemné tukové mramorování. Maso má jemnější svalové vlákno než maso ze spodního šálu, proto je i měkčí a křehčí. Vhodný je především pro pomalejší úpravy – dušení, pečení nebo gulášové recepty. Vyžaduje delší čas, ale odmění se plnou chutí. Vhodný je také ke grilování.
Spodní šál (bottom round steak)
Je to nejnamáhanější část zadní kýty, nemůže být tedy nejkřehčí a nejměkčí. Ovšem dobře zralý spodní šál se hodí i pro minutkovou úpravu. Spodní šál má hrubší sv
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Je to zimní dýně. Je to jednoleté ovoce zastupující několik druhů tykví v rámci rodu Cucurbita. Pozdně rostoucí, méně symetrické odrůdy lichého tvaru, drsné nebo bradavičnaté, malé až střední velikosti, ale s dlouhověkostí a tvrdou kůrou, se obvykle nazývají zimní tykve. Od letní tykve se liší tím, že se sklízejí a konzumují ve zralém stadiu, kdy jejich semena uvnitř plně dozrála a jejich slupka ztvrdla do tuhé kůry. V této fázi lze většinu odrůd této zeleniny skladovat pro použití během zimy. Zimní dýně se obvykle před konzumací vaří a slupka nebo kůra se obvykle nejí, jako je tomu u letní dýně.
Přímo ta vaše zelená dýně je karnevalová dýně. Je to kříženec sladké knedlíkové dýně a žaludové dýně. Je to atraktivní americká odrůda s kombinací oranžových, žlutých a zelených (v závislosti na zralosti) pruhů a skvrn na krémově zbarvené slupce. Stejně jako máslová dýně má karnevalová dýně ořechovou a sladkou chuť. Stačí ji jen lehce dochutit solí, pepřem a trochou másla, ale chutná je i posypaná trochou hnědého cukru nebo pokapáním javorovým sirupem před vařením, které lze provádět v troubě nebo v pomalém hrnci. Pečená dýně zabere méně času, ale pomalý hrnec je vhodný, pokud potřebujete troubu na jiná jídla.
Dýni můžete podávat tak, jak je, nebo vydlabejte dužinu a rozmačkejte na kaši. Karnevalová dýně je jednoduchou přílohou k pečenému krůtímu nebo kuřecímu masu, stejně jako k hovězí pečínce nebo vepřovému karé.
Sklízí se teprve až před silnými mrazy. Zralá je tehdy, když se slupka zbarví a stane se matně suchou. Nebudete moci vytvořit důlek, když do ní zatlačíte prstem. Nechte na dýni 6 cm stonku a odřezávejte ho opatrně, aby nedošlo k poškození, které by mohlo zkrátit dobu skladování. Vytvrzujte 7-10 dní na slunci, aby kůra ztvrdla a zvýšila se kvalita pro zimní skladování. Před uložením na chladném tmavém místě s teplotou okolo 10 °C a 50-65% vlhkostí z kůry otřete veškeré nečistoty. Tady se můžete podívat na další obrázky podobných výpěstků: https://www.google.cz/image….
Ingredience: 500 g vepřového karé, 300 g eidamu, 200 ml majonézy, olej, 2 cibule, sůl, mletý pepř, máslo, rýže, rozinky
Technologický postup: Pekáček lehce vymažeme olejem. Cibule oloupeme a nakrájíme na kolečka. Sýr nastrouháme. Troubu předehřejeme na 150 °C. Z karé nakrájíme tenké malé medailonky, které klademe těsně vedle sebe na dno pekáče. Vepřové mírně osolíme, opepříme a hustě zasypeme kolečky cibule. Pak na maso nalijeme majonézu a povrch posypeme sýrem. Zapékáme v předehřáté troubě asi 30 minut. Povrch sýra musí být růžový. Po vyjmutí z trouby necháme chvíli stát, pak nakrájíme na čtverce. Zatím si uvaříme podle návodu rýži. V pánvi rozpustíme máslo a rozinky na něm osmahneme. Rozinky smícháme s uvařenou rýží.
Vepřové maso je tučné a platí, že čím je tučnější, tím méně obsahuje bílkovin (je bledorůžové, hůře stravitelné). Chuť vepřového masa je závislá na věku a způsobu krmení zvířat. Maso starších kusů má tuhá, hrubá vlákna a tmavočervenou barvu. Maso nevykastrovaných kanců zapáchá, proto je nepoživatelné.
Vepřové maso obsahuje vodu (47–72 %), bílkoviny (14–20 %), tuky (8–40 %), sacharidy (0,15 %), minerální látky (Fe), vitamíny (B1 a B2).
Výseková prasata (50–70 kg) jsou libová, do 110 kg se jedná o vepře, kteří mají ještě přijatelné množství sádla, nad 110 kg se jedná o sádelnatá prasata, která mohou mít až 60 % tuku.
Prasata se po porážce rozdělují dle jakosti – rozeznáváme 3 jakostní třídy. Poražená prasata se půlí a dále bourají (dělí).
Vepřová kýta patří do 1. jakostní třídy. Kýtu můžeme mít s kostí (v celku) nebo bez kosti (vykoštěnou), anebo rozbouranou na jednotlivé části. Kýta se skládá z vrchního a spodního šálu, ořechu, květové špičky a zadního kolene. Kýta je jedna z nejkvalitnějších částí vepře, obsahuje velké svalové celky bez vaziva a tuku. Lze ji upravovat vařením, dušením, pečením, smažením. Dají se z ní připravit řízky, minutky, šunka, závitky a špízy, může se i sušit. Vepřová kýta se méně hodí na pečení, je sušší.
Co jsou vepřová líčka a čím se liší od jiných částí masa?
Vepřová líčka jsou maso z lícní části hlavy prasete a vyznačují se vysokým obsahem kolagenu, díky kterému jsou po správné úpravě mimořádně šťavnatá a měkká.
Na rozdíl od běžných libových částí nejsou vepřová líčka vhodná pro rychlou přípravu. Vyžadují delší čas a nižší teplotu, aby se kolagen postupně přeměnil na želatinu. Právě tato vlastnost způsobuje, že maso po dlouhém tažení doslova měkne a omáčka získává přirozenou plnost bez nutnosti velkého zahušťování.
Proč jsou vepřová líčka po uvaření někdy tuhá?
Nejčastějším důvodem tuhosti je příliš krátká doba přípravy nebo vysoká teplota, při které se kolagen nestihne správně rozpustit.
Kolagen se nezačne měnit na želatinu okamžitě. Pokud maso rychle opečete nebo dusíte krátce, zůstane tuhé a suché. Řešením je vrátit líčka zpět do tekutiny, snížit teplotu a pokračovat v pomalém vaření. V praxi často platí, že líčka nejsou převařená, ale naopak nedovařená.
Jak dlouho se vaří nebo pečou vepřová líčka?
Doba přípravy vepřových líček se pohybuje obvykle mezi 2 až 6 hodinami podle zvoleného postupu a teploty.
Při dušení nebo pečení kolem 140–150 °C počítejte minimálně se dvěma až třemi hodinami. Při velmi pomalém tažení v troubě kolem 120 °C může příprava trvat i šest až osm hodin. Výhodou je, že maso se nepřipaluje a výsledek je extrémně jemný.
Jaká teplota je ideální pro přípravu vepřových líček?
Ideální teplota pro přípravu vepřových líček je nízká až střední, nejčastěji mezi 120–150 °C.
Při této teplotě má kolagen dostatek času se přeměnit na želatinu. Vyšší teploty sice zkrátí dobu přípravy, ale zvyšují riziko, že maso zůstane tuhé. Vepřová líčka patří mezi typická jídla, kde čas pracuje ve váš prospěch.
Je nutné vepřová líčka předem marinovat?
Marinování není nutné, ale může výrazně zlepšit chuť a strukturu masa.
V praxi se velmi osvědčilo alespoň jednoduché nasolení den předem. Sůl pronikne do masa a pomůže mu udržet šťavnatost. U výraznějších receptů, například na víně nebo pivu, se často marinuje přímo během dlouhého tažení, takže samostatná marináda není nutná.
Kolik tekutiny je potřeba při přípravě vepřových líček?
Líčka by měla být při přípravě alespoň zčásti ponořená v tekutině, ideálně do dvou třetin své výšky.
Tekutina je zásadní pro správnou přeměnu kolagenu. Bez ní se maso spíše peče než táhne a výsledek je horší. Použít lze vývar, víno, pivo nebo jejich kombinaci. Tekutina se během vaření redukuje a vytváří základ omáčky.
Dají se vepřová líčka připravit den dopředu?
Ano, vepřová líčka jsou ideální jídlo na přípravu den dopředu.
Vepřová kýta je bledorůžové barvy, je velmi libová a sušší. Na pečení se hodí méně. K dostání je s kostí nebo bez kosti. Vepřová kýta obsahuje 47 % vody, 14 % bílkovin, 8 % tuků, 0,15 % sacharidů, železo, vitamin B1 a B2.
Vepřovou kýtu můžeme vykostit, tedy oddělit kosti od masa, přičemž dbáme, aby kosti zůstaly hladké, beze zbytků masa a aby maso nebylo pořezané. K tomu je zapotřebí vědět něco o anatomii jednotlivých zvířat. Maso se má vykosťovat krátce před další úpravou, aby se zbytečně nevysušovalo a neznečišťovalo. Současně s vykosťováním se maso začišťuje – vyřezávají se šlachy, chrupavky, zbytky kůže, blány, sražená krev.
Vykostěné části masa se dělí podle jeho upotřebitelnosti před přípravou jídel na kusy, na porce (na plátky, řízky) nebo na kostky (kousky). K přípravě masa vařením a na pečeni je potřeba maso nakrájet podél vláken na podlouhlé kusy o hmotnosti 1,5–3 kg. Maso na porce se pak krájí napříč vláken. Užší kusy masa se krájí na porce tak, že se udělá řez jen do poloviny krájeného masa a při následujícím řezu se maso přeřízne.
Kýta se dělí na:
Vrchní šál – libové maso (3 % tuku) s ponechanou tukovou vrstvou je ideální k pečení vcelku nebo ve formě rolády, očištěné a odblaněné se hodí na řízky a lze z něj připravit řadu dušených pokrmů (soté a ragú).
Spodní šál – jemně mramorované maso se spodní částí tuku se peče vcelku – po krátkém prudkém osmažení ze všech stran, zvolna a při nižších teplotách. Další využití je podobné jako u vrchního šálu.
Ořech – jemně vláknitý ořech včetně špičky kýty se dá péct vcelku stejně jako ostatní libová křehká masa. Nakrájený na kostičky se hodí do masového fondue, ale i do gulášů či perkeltů.
Technologický postup: Maso vložíme do pekáče, přidáme švestky, zalijeme vínem smíchaným s 2,5 dl vody, přikryjeme a 24 hodin marinujeme. Potom ho vyjmeme, osušíme, potřeme hořčicí a vložíme zpět do pekáče. Přidáme na kolečka nakrájenou mrkev, přikryjeme a pečeme asi 1 hodinu v troubě. Po dobu pečení obracíme a poléváme šťávou. Měkké maso vyjmeme, výpek osolíme, opepříme a krátce povaříme. Maso podáváme nakrájené na plátky a polité omáčkou.
Vepřové karé neboli pečeni najdete mezi kýtou a plecí a jedná se o velmi kvalitní vepřové maso, vhodné pro přípravu minutkových jídel. Vcelku jej upravujte pečením a následně krájejte na plátky. Při tomto způsobu je dobré maso nejdříve opéct, aby se zatáhlo. Zabráníte tak vytékání šťávy, ztrátě živin a aromatických látek. Navíc nebude pečeně vysušená.
Nasekáním masa na plátky i s kostí získáte oblíbené kotletky – žebírka, která můžete připravit na mnoho způsobů. Kotletky se dají smažit (obalené v těstíčku či trojobalu), dusit, péct, grilovat, gratinovat (zapékat), silnější kousky lze naříznout a plnit jako kapsu různými náplněmi ze zeleniny, hub, mletého masa, vajec, kysaného zelí a uzeného masa a podobně. Pokud se je rozhodnete zapékat, plátky masa předem uduste nebo minutkově upravte. Potom pokryjte šunkou, žampiony, zeleninou a nakonec sýrem nebo zalijte bešamelem a dejte zapéct.
Ingredience: 1,4 kg vepřového karé bez kůže a zadní kosti, 4 lžíce olivového oleje, 4 stroužky česneku, ¾ hrnku šalvěje nebo rozmarýnu, 1 l plnotučného mléka, nastrouhaná kůra ze 2 citronů, šťáva z jednoho citronu, sůl, pepř
Technologický postup: Předehřát troubu na 200 °C. Připravit vepřové v celku. Odkrájet přebytečný tuk až na tenkou vrstvu. Rozehřát olej na velkém pekáči a osmažit na něm maso po všech stranách. Vyjmout maso a slít tuk. Na pekáč rozložit bylinky a na ně rozpůlené stroužky česneku (bylinky zvednou maso, takže se nevaří v mléce, ale peče do křupava). Položit na ně maso. Maso polít mlékem, osolit ho a popepřit. Vrátit na oheň a přivést k varu. Znovu odstavit a přidat na pekáč citronovou kůru i šťávu. Vložit pekáč do trouby a péct maso, po 20 minutách snížit teplotu na 150 °C a péct dále 1 až 1,5 hodiny. Záleží na tloušťce masa. Je-li zapotřebí, občas přilít trochu víc mléka, aby výpek byl tekutý. Polévat pečínku výpekem přibližně každých 30 minut. Nepřikrývat, aby se šťáva z masa nakonec vypekla a tuk na povrchu masa se stal křupavým. Jak vyzkoušet, je-li maso upečené? Zapíchnout do masa kovovou jehlu, počítat do 10 a vytáhnout ji. Položit ji pod vnitřní stranu zápěstí na ruce. Jestli je jehla horká na dotek, tak je maso upečené. Nechat maso stát po 10 minut před krájením. Chcete-li, tak přecedit omáčku, nebo ji rozmixovat bez bylinek, ale nemusíte, bude vypadat zdrcnutá, ale chutnat výborně. Jako příloha je výborný podušený fenykl, Cavolo nero nebo zapečená zelenina.
Telecí maso je stejně univerzální a dietní jako kuřecí maso. Telecí má však velmi jemnou, méně výraznou chuť. Je libové a lehce stravitelné, má velmi nízký obsah tuků, a tak je ideální pro dětskou a dietní stravu. Nejlepší maso poskytuje kýta, pečeně, ledvina a panenka, méně jakostní je pak z boku, hlavy, krku a kližek. I z méně kvalitních částí se dají připravit skvělé dietní recepty. Hlava, kromě výborného masa, jakým jsou líčka, obsahuje minimum tuku, zato spoustu kolagenu. Nevyhazujte ani brzlík a kosti, brzlík se dá vařit, dusit, péct i smažit a z kostí je ten nejlepší telecí vývar. Telecí vývar není polévka, sám o sobě se nejí, ale protože je chuťově neutrální, dá se díky němu vytvořit jakákoli omáčka. Zredukovanou podobou tohoto vývaru je demi glace, což je bohatá hnědá omáčka, kterou najdete v rozpisu surovin u každého druhého receptu.
Postup: Telecí maso nakrájíme na medailonky, osolíme, zlehka potřeme česnekem a necháme zatáhnout na pánvi z obou stran, poté maso vložíme do hrnce, přidáme špenát (můžete nakrájet) a necháme dusit. Když je maso měkké, přidáme do směsi trochu mléka na zjemnění, zaprášíme žitnou moukou a necháme chvíli povařit. Nakonec můžeme ještě dosolit. Jako přílohu podáváme noky.
Noky
Ingredience: 300 g brambor, 150 g žitné mouky (jemně mleté), 1 vejce, špetka soli
Postup: Brambory uvaříme ve slupce, po vychladnutí oloupeme a nastrouháme najemno. Do brambor přidáme mouku, sůl, vejce a ručně zpracujeme v těsto. Hotové těsto rozdělíme na 4 kusy a vyválíme na dlouhé tenké válečky, které následně rozkrájíme na kousky asi 3 cm dlouhé. Noky vaříme v osolené vodě, dokud nevyplavou.
Koprová omáčka
Ingredience: 1 kg telecího zadního masa, sůl, pepř, 1 lžíce žitné mouky, kytička čerstvého kopru, 200 ml mléka, ocet, stévie
Telecí zadní maso zbavíme všech tučných částí, nakrájíme na plátky, jemně osolíme a lehce orestujeme, aby se maso zatáhlo. Poté vložíme do hrnce, zalijeme vodou, trochu osolíme a vaříme, dokud maso nezměkne. Po uvaření maso vyjmeme a ze vzniklého vývaru odebereme mastná oka, přidáme sterilovaný nebo čerstvý nasekaný kopr, necháme chvíli povařit, poté zjemníme mlékem, zahustíme žitnou moukou, necháme provařit a dle potřeby dochutíme solí, octem a stévií sladkou. Podáváme s vařeným bramborem.
Postup: Telecí karé osolíme a přidáme trochu drceného kmínu, podlijeme lehce vodou a dáme do trouby. Pečeme do změknutí. Jako přílohu místo knedlíku podáváme vařený brambor. Červené zelí nakrájíme najemno, osolíme, přidáme trochu kmínu, octa, stévii a necháme dusit doměkka. Nakonec jemně zaprášíme žitnou moukou a zdravé dietní české jídlo je na světě.
Ingredience: 600 g vepřové kýty v celku, 5 stroužků česneku, 2,5 lžíce olivového oleje, 1,5 lžíce bylinkového grilovacího koření, 1 lžička rozmarýnu, 1 lžička česnekové soli, 200 ml masového vývaru
Technologický postup: Vepřovou kýtu omyjeme, osušíme papírovou utěrkou a připravíme si marinádu. Do mističky vlijeme olej, vmícháme česnekovou sůl, bylinkové grilovací koření a prolisovaný česnek. Marinádu dobře promícháme. Celou kýtu potřeme ze všech stran marinádou. Abychom maso ochutili dokonale, můžeme uprostřed naříznout a potřít maso i jakoby zevnitř. Posypeme rozmarýnem a necháme pár hodin rozležet. Vepřovou kýtu vložíme do pekáčku a upečeme doměkka. Podle potřeby maso podlijeme masovým vývarem a během pečení kýtu občas přelijeme výpekem. Kýtu s rozmarýnem pečeme asi hodinu nebo déle, záleží, jakou máme troubu. Pečená vepřová kýta s rozmarýnem chutná s bramborovou kaší, ale dá se podávat i studená jako chuťovka. Před servírováním pečenou kýtu samozřejmě nakrájíme na plátky.
Ingredience: 500 g vepřové kotlety, 4 jablka, 500 g brambor, 60 g másla, sůl, mletý pepř, grilovací koření
Technologický postup: Plátky masa naklepeme, osolíme a opepříme, vložíme do vymazaného pekáčku a posypeme grilovacím kořením. Oloupaná jablka bez jádřinců nakrájíme na kousky a navrstvíme na maso. Podlijeme trochou vody, posypeme grilovacím kořením a dáme přiklopené péct do trouby na 30 minut. Oloupeme brambory a nakrájíme na hranolky. Přidáme k masu, promícháme, dáme kousky másla a vepřové s jablky a brambory dopečeme doměkka.
Ingredience: 1,5 kg kotlety, 1/2 lžičky granulovaného česneku, 1/2 lžičky sušeného pórku, 1/2 lžičky mleté červené papriky, 1 lžička sušeného tymiánu, 1 lžička sušeného rozmarýnu, 1 lžička soli, 1/4 lžičky pepře, brambory, olivový olej, koření na americké brambory
Technologický postup: V misce smícháme koření. Maso umyjeme a dobře osušíme. Na celý povrch masa dobře rozmístíme mix koření a prsty je dobře vmasírujeme. Takto nakořeněné maso přikryjeme utěrkou a necháme odstát minimálně půl hodiny. Troubu rozehřejeme na 180 C a zapneme funkci grilu. Maso pečeme cca 35 až 40 minut (občas ho otočíme). Upečené maso vyjmeme a necháme ho odstát přikryté fólií ještě asi 10 minut. Bude mnohem šťavnatější. Brambory nakrájíme na kostičky a vložíme do misky. Polijeme olivovým olejem a okořeníme směsí na americké brambory. Přikryjeme misku talířem a pořádně protřepeme, aby se koření dostalo všude. Brambory vysypeme na plech vyložený pečicím papírem a pečeme při teplotě 180 C, dokud nedostanou zlatou barvu. Maso nakrájíme na tenké plátky a podáváme s upečenými americkými bramborami.
Ingredience: 4 plátky pečeně, hrst čerstvých nebo sušených hub, 1 cibule, 100 g anglické slaniny, 1 lžička sladké papriky, 1 lžíce mouky, sůl, mletý pepř, olej, kousek másla
Technologický postup: Na oleji s máslem lehce osmahneme anglickou slaninu, necháme zpěnit nakrájenou cibuli, přidáme plátky masa a zprudka je opečeme. Osolíme, opepříme, posypeme paprikou, přidáme houby (sušené předem namočíme asi na hodinu), podlijeme a dusíme. Měkké maso vyjmeme, v trošce vody rozmícháme mouku a omáčku zahustíme. Prošleháme a necháme provařit minimálně 20 minut. Maso vložíme zpět. Podáváme s rýží nebo s knedlíkem.
Ingredience: 600 g kotlety, 4 lžíce oleje, 50 g slaniny, 2 stroužky česneku, 1 lžička hladké mouky, voda, sůl
Technologický postup: Maso pokrájíme na plátky. Po krajích plátky nařežeme, aby se nezkroutily při smažení. Naklepeme je jen zlehka a nasolíme, pak je potřeme rozetřeným (nastrouhaným) česnekem a posypeme jemně pokrájenou slaninou. Takto připravené plátky můžeme dát na den do lednice. Poté smažíme v pánvi s rozpáleným olejem dozlatova z obou stran. Osmažené plátky vyjmeme, výpek zasypeme moukou, necháme ji zpěnit, pak zalijeme vodou, řádně promícháme, necháme provařit a dochutíme solí. Servírujeme buď na větším talíři všechny plátky zalité šťávou a s ošatkou pokrájeného chleba – každý si nabere sám. Nebo podáváme s bramborem a plátkem masa a přelijeme omáčkou.
