V obchodech jsou k dostání také přípravky na odstranění vápenných usazenin, které výrobce doporučuje použít v závislosti na tvrdosti vody až čtyřikrát ročně. Stačí je jen nasypat do nádobky na prací prostředek a pustit program s teplotou 60 °C.
Komplexnějším řešením v boji proti vodnímu kameni mohou být změkčovače vody na principu iontové výměny. Při průtoku vody úpravnou dochází k výměně iontů vápníku nebo jiných minerálů, které způsobují tvrdost vody, za ionty sodíku, který vodu změkčí. Tyto průtokové změkčovače zabraňují usazování vodního kamene v celém vodovodním řádu a tím zároveň i ve všech spotřebičích na vodu napojených, jako je myčka na nádobí nebo právě pračka. I když na pořízení těchto průtokových úpraven vody potřebujeme částku kolem dvaceti tisíc korun, z dlouhodobého hlediska se jedná o velmi výhodnou investici. Rozhodně si tím ochráníme všechny spotřebiče, k jejichž provozu potřebujeme vodu, a prodloužíme tak jejich životnost i o několik let. Ať už se rozhodnete pro kterýkoliv způsob ochrany vaší pračky před vodním kamenem, dělejte to pravidelně. Čištění pračky odborně v servisu totiž vyjde několikanásobně dráž.
V naší poradně s názvem KULAJDA - KLUCI V AKCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav.
Omlouvám se, ale s kulajdou to nemá nic společného, ale jiný mail jsem nenašel: prosím proč se brambory servírují se slupkami? Kdysi se loupaly. Má to vztah k mykotoxinům apod. Já poprvé v životě viděl servírovat brambory se slupkami v SSSR v r 1984, to jsem se ale domníval, že jsou chudí (bylo to v "kolektivnoj kvartire"), čili 2-3 rodiny v paneláku 3+1. Proč prosím se servírují neoloupané? Mně to při pokus to sníst trochu vázne vkrku.
MB
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Brambory se slupkou jsou z výživového hlediska lepší, než loupané. Proč? Protože slupka obsahuje velké množství vlákniny.
Polovina vlákniny z celé brambory je právě ve slupce. Vláknina pomáhá předcházet zácpě a může snížit riziko rakoviny tlustého střeva, srdečních chorob a cukrovky 2. typu. Vláknina také pomáhá udržovat zdravou váhu. Konzumace potravin s vlákninou pomáhá předcházet náhlému poklesu krevního cukru, který může způsobit hlad a vést k bezduchému mlsání.
Brambory se běžně servírují se slupkou, když jsou pečené. Je to obvyklé jídlo české kuchyně bez ohledu na sociální vrstvu. Pečenou bramboru ve slupce dostanete i v drahé restauraci na Staroměstském náměstí v Praze jako přílohu za úctyhodných 100 Kč.
Vepřovou plec očistěte, opláchněte, osolte a opečte na oleji. Opečené maso vyjměte, na tuku osmahněte cibulku nakrájenou na plátky, přidejte mletou papriku a zalijte asi 400 ml vody. Vraťte maso a za občasného obracení a přelévání duste do měkka, poté ho vyjměte. Z másla a mouky připravte světlou jíšku, kterou vmíchejte do omáčky, přidejte ještě asi 400 ml vody a mléko a vařte za občasného míchání alespoň 20 minut. Ke konci přidejte do omáčky smetanu pro zjemnění a dochuťte solí a pepřem. Maso nakrájejte přes vlákno na plátky, naservírujte na talíř a přelévejte omáčkou. Jako příloha se k vepřové pleci na paprice hodí rýže, těstoviny nebo houskové knedlíky.
Vepřová plec pečená
Ingredience:
1 kg vepřové plece bez kosti s kůží
15 g hladké mouky
kmín
sůl
Postup:
Vepřovou plec omyjte, osolte a okmínujte, vložte do pekáče kůží dolů, podlijte trochou vody a vložte do trouby vyhřáté na 200 °C. Maso pečte asi 60 minut, občas ho přelijte vzniklým výpekem, v případě potřeby podlijte trochou vody. Maso by mělo být upečeno dozlatova. Po hodině pečení plec otočte kůží nahoru, tu pokrájejte na proužky a vložte zpět do trouby, aby byla křupavá. Předtím než vložíte pekáč zpět do trouby, slijte část výpeku pro vytvoření šťávy. Výpek dejte na pánev, zaprašte trochou mouky a osmahněte, zalijte trochou vody a vařte asi 20 minut. Na konci šťávu dochuťte solí. Dopečené maso pokrájejte na plátky, podávejte přelité šťávou. Vhodnou přílohou k tomuto pokrmu budou různě upravené brambory či bramborové, chlupaté nebo houskové knedlíky, doplněné dušeným zelím, špenátem či kapustou.
Vepřová plec na smetaně
Ingredience:
1 kg vepřové plece bez kosti
3 cibule
500 ml smetany
150 ml oleje
100 g hladké mouky
kmín mletý
paprika sladká mletá
pepř mletý
sůl
Postup:
Cibuli nakrájejte na kostičky a společně s kmínem nechte zesklovatět na oleji. Přidejte omytou a na kostky pokrájenou vepřovou plec. Maso osolte, opepřete a zprudka osmahněte, aby se zatáhlo, přidejte sladkou papriku, promíchejte a zalijte asi 1 litrem vody. Přiklopte pokličkou a nechte alespoň 30 minut dusit, do poloměkka. V nádobě si rozmíchejte smetanu s moukou a za stálého míchání ji p
Postup: Očištěná kolena vložíme do vroucí vody ochucené solí, bobkovým listem, pepřem a novým kořením. Vaříme velice pozvolna do poloměkka. Pak vepřová kolena necháme okapat a vychladnout. Vývar uchováme na podlévání. Mezitím si připravíme marinádu. Oloupaný česnek prolisujeme, chilli papričky zbavíme jadérek a jemně nasekáme. Olej promícháme s medem, prolisovaným česnekem, sójovou omáčkou, jemně usekanými papričkami, citronovou šťávou a cukrem. Marináda se dá dochutit kajenským pepřem a solí. Kůži vychladlých kolen na několika místech nařízneme, přelijeme marinádou a za občasného obracení necháme asi 3 hodiny odležet. Pak maso přendáme do pekáče a za občasného polévání vývarem, marinádou a vlastní šťávou pečeme při 200 °C dozlatova. Upečená vepřová kolena rozdělíme na porce a podáváme s nejrůznějšími dipy, zeleninou a pečivem podle vlastní chuti.
Kůže se pečením nepřipravují samostatně, ale vždy bývají součástí pokrmu, například koleno s kůží, grilovaná kýta s kůží, pečený bůček s kůží.
Pečené vepřové koleno
Ingredience: 750 g vepřového zadního kolena s kůží, 2 ks cibule, 5 stroužků česneku, kmín, sůl, pepř mletý nebo drcený, 150 g kořenové zeleniny
Technologický postup: Předehřejeme troubu na 200 °C. Cibuli nakrájíme na půlměsíčky a vložíme půl množství do pekáče. Koleno omyjeme a nařežeme kůži na čtverečky, osolíme, lehce opepříme a pořádně potřeme prolisovaným česnekem smíchaným s kapkou vody. Takto připravené maso vložíme do pekáče a pokmínujeme. Kolem nasypeme nakrájenou zeleninu (kostičky či kolečka) a zbytek cibule. Podlijeme množstvím vody a vložíme do vyhřáté trouby. Vepřové koleno pečeme 2,5 hodiny, z toho 1,75 hodiny pod pokličkou, přičemž maso postupně otáčíme a poléváme výpekem. Poté 45 minut pečeme bez poklice, znovu pravidelně otáčíme a poléváme. Pečené vepřové koleno podáváme vcelku nebo krájené s chlebem, plnotučnou hořčicí či křenem.
Křupavý vepřový bůček
Ingredience: 1 kg vepřového bůčku s kůží, 1 ks cibule, sůl, pepř, 2 stroužky česneku, voda
Technologický postup: Bůček vložíme na minutku do mrazáku, aby sádlo ztuhlo, potom kůži nařežeme na co nejmenší mřížky. Stačí pouze proříznout kůži, sádlo už řezat nemusíme. Doporučuje se si s touto operací dostatečně pohrát, výsledek snažení stojí opravdu za to. Velkou cibuli nařežeme na 1 až 1,5 cm tlustá kolečka a narovnáme do nádoby, v níž budeme péct bůček. Podlijeme vodou, aby byla cibule do poloviny potopená, vložíme bůček a dostatečně jej ze všech stran osolíme, opepříme a potřeme rozmačkaným česnekem. Pečeme v předehřáté troubě, spíš rychleji než pomalu. Jídlo je hotové, když je cibule dohněda opečená. Bůček je vynikající teplý i studený a vypečená křupavá kůžička je hřebem pokrmu. Sůl na kůži se postupně splavuje a plynule přelévá bůček, naopak zespodu prostupuje aroma cibule.
Technologický postup: Do 200 ml vody rozpustíme potřebné množství soli (na 9 kg masa asi 2 kg soli). Připraveným roztokem napícháme pomocí injekční stříkačky a jehly celou kýtu na různých místech. Kůži můžeme nařezat na mřížky. Pak celou kýtu posolíme a vložíme do nálevu, který by měl být na chuť slaný a řádně očesnekovaný. No, a pak už jen záleží na vás, jak dlouho budeme mít maso naložené v láku. Pro urychlení je možné kýtu napíchat rychlosolí, pak ji stačí nechat jeden týden naloženou na chladném místě. V den grilování je vhodné celé maso i s lákem povařit jen 30 minut, a to nejlépe v kotli. Poté kýtu napíchneme na grilovací tyč, zajistíme proti posunu a vložíme na gril. Pak už jen točíme a topíme a čekáme na první okrajování. Během grilování je vhodné maso potírat připraveným roztokem pro lepší chuť a barvu (olej, česnek, grilovací koření, sůl a pivo).
Vepřová kýta je bledorůžové barvy, je velmi libová a sušší. Na pečení se hodí méně. K dostání je s kostí nebo bez kosti. Vepřová kýta obsahuje 47 % vody, 14 % bílkovin, 8 % tuků, 0,15 % sacharidů, železo, vitamin B1 a B2.
Vepřovou kýtu můžeme vykostit, tedy oddělit kosti od masa, přičemž dbáme, aby kosti zůstaly hladké, beze zbytků masa a aby maso nebylo pořezané. K tomu je zapotřebí vědět něco o anatomii jednotlivých zvířat. Maso se má vykosťovat krátce před další úpravou, aby se zbytečně nevysušovalo a neznečišťovalo. Současně s vykosťováním se maso začišťuje – vyřezávají se šlachy, chrupavky, zbytky kůže, blány, sražená krev.
Vykostěné části masa se dělí podle jeho upotřebitelnosti před přípravou jídel na kusy, na porce (na plátky, řízky) nebo na kostky (kousky). K přípravě masa vařením a na pečeni je potřeba maso nakrájet podél vláken na podlouhlé kusy o hmotnosti 1,5–3 kg. Maso na porce se pak krájí napříč vláken. Užší kusy masa se krájí na porce tak, že se udělá řez jen do poloviny krájeného masa a při následujícím řezu se maso přeřízne.
Kýta se dělí na:
Vrchní šál – libové maso (3 % tuku) s ponechanou tukovou vrstvou je ideální k pečení vcelku nebo ve formě rolády, očištěné a odblaněné se hodí na řízky a lze z něj připravit řadu dušených pokrmů (soté a ragú).
Spodní šál – jemně mramorované maso se spodní částí tuku se peče vcelku – po krátkém prudkém osmažení ze všech stran, zvolna a při nižších teplotách. Další využití je podobné jako u vrchního šálu.
Ořech – jemně vláknitý ořech včetně špičky kýty se dá péct vcelku stejně jako ostatní libová křehká masa. Nakrájený na kostičky se hodí do masového fondue, ale i do gulášů či perkeltů.
Vepřové maso je tučné a platí, že čím je tučnější, tím méně obsahuje bílkovin (je bledorůžové, hůře stravitelné). Chuť vepřového masa je závislá na věku a způsobu krmení zvířat. Maso starších kusů má tuhá, hrubá vlákna a tmavočervenou barvu. Maso nevykastrovaných kanců zapáchá, proto je nepoživatelné.
Vepřové maso obsahuje vodu (47–72 %), bílkoviny (14–20 %), tuky (8–40 %), sacharidy (0,15 %), minerální látky (Fe), vitamíny (B1 a B2).
Výseková prasata (50–70 kg) jsou libová, do 110 kg se jedná o vepře, kteří mají ještě přijatelné množství sádla, nad 110 kg se jedná o sádelnatá prasata, která mohou mít až 60 % tuku.
Prasata se po porážce rozdělují dle jakosti – rozeznáváme 3 jakostní třídy. Poražená prasata se půlí a dále bourají (dělí).
Vepřová kýta patří do 1. jakostní třídy. Kýtu můžeme mít s kostí (v celku) nebo bez kosti (vykoštěnou), anebo rozbouranou na jednotlivé části. Kýta se skládá z vrchního a spodního šálu, ořechu, květové špičky a zadního kolene. Kýta je jedna z nejkvalitnějších částí vepře, obsahuje velké svalové celky bez vaziva a tuku. Lze ji upravovat vařením, dušením, pečením, smažením. Dají se z ní připravit řízky, minutky, šunka, závitky a špízy, může se i sušit. Vepřová kýta se méně hodí na pečení, je sušší.
Vepřová plec je maso překrývající kloub přední nohy, můžete se setkat také s názvem ramínko nebo plecko. Většinou se jedná o světlé, libové maso nebo jen s trochou sádla, tvořené několika svaly či úpony. Vepřová plec je velmi chutné a šťavnaté maso s širokým využitím a bývá nejčastěji používaným masem v kuchyni. Můžete se s ní setkat v různých omáčkách a minutkách, ale i při pečení, dušení či grilování.
Gepard štíhlý (latinský název Acinonyx jubatus) je jediným druhem svého rodu. Tento druh čítá šest poddruhů (z toho 2 asijské). Gepard neumí řvát, pouze přede jako kočka. Jak již bylo řečeno, má polozatažitelné drápy, proto neleze po stromech. Jeho tělo je stavěné především na mimořádně rychlý běh. Mnozí lidé si pletou kresbu na srsti geparda s kresbou levharta nebo jaguára, ve skutečnosti je však značně rozdílná: gepard má na těle menší skvrny, které jsou vždy plné. Tělo má dlouhé 110 až 150 cm, jeho ocas měří 70 až 90 cm a jeho výška je 70 až 90 cm. Gepardi váží cca 40 kg.
Gepard žije spíše samotářsky, což znamená, že vytváří skupiny zahrnující 2–5 jedinců. Samice se vyhýbají sobě navzájem, ve skupině žijí jen tehdy, když mají mláďata. Obývají rozsáhlá teritoria, která se překrývají s teritorii dalších samic (většinou matek, dcer, sester). Teritorium samců je velké od 37 do 160 km2 a překrývá se s teritorii několika samic. Značkují si ho močí, na čemž se podílí celá skupina. Ze svého území se snaží vyhnat všechny vetřelce, při soubojích často dochází ke zranění nebo zabití. V místech, kde nežijí jiné velké šelmy, se gepardi občas sdružují i do větších smíšených skupin (až o 20 jedincích).
Pohlavní dospělost nastává u samců okolo 1. roku života, u samic o rok později. Pářit se začínají většinou až ve třech letech. Samice je březí 90 až 98 dní. Obvykle se rodí 1 až 3 mláďata, v některých případech jich může být až 5. Mláďata se nezřídka stávají kořistí jiných predátorů, proto je kočka často přenáší z místa na místo. Mláďata sají asi 4 měsíce a do 1,5 roku věku zůstávají s matkou. Pokud samice přijde o 2 ze 3 koťat, obvykle se přestane starat i o to poslední (kvůli velkému výdeji energie). Mláďata mají delší světlou hřívu.
Velkým problémem gepardů je příbuzenská plemenitba (rozmnožování). Gepardi v minulosti podlehli efektu hrdla láhve: náhle rapidně poklesl jejich stav a přeživším jedincům nezbylo než se množit s příbuznými. Tím došlo k výraznému poklesu oplozovací schopnosti spermií. Gepardí samci jich mají jen velmi malé množství (asi 10 % z počtu spermií u lva) a i z toho mála je až 75 % spermií defektních (jsou deformované, mají dva i více bičíků, nebo naopak žádný). Dnes jsou údajně všichni gepardi do značné míry vzájemně geneticky příbuzní.
Potravu geparda tvoří hlavně menší kopytníci (gazely, menší druhy antilop, mláďata zeber a pakoní), občas i perličky a zajíci. Gepard loví kořist štvaním. Když ji uloví, musí nejdříve dlouho odpočívat (výdej energie na tak rychlý běh je obrovský), teprve pak se na ni vrhne a sna
Lívanec je kynutý moučník, který se připravuje smažením těsta vytvořeného z mouky, mléka, jogurtu, droždí, prášku do pečiva a vajec (případně i jiných přísad) a který je populární zejména v českých zemích. Klasický lívanec má podobu silnější menší placky. Lívance se obvykle servírují potřené borůvkami či jahodami nebo s tvarohem ochuceným nejčastěji nasladko. Receptů existuje celá řada, v obchodech najdeme dokonce i lívance v prášku. Vedle sladkých lívanců se dělají také menší nesladké lívanečky jako příloha k jiným jídlům. Ke smažení se používají pánve či přímo lívanečníky různých velikostí. Z osmažených zbytků nenamazaných lívanců a vajec se dělávaly takzvané vaječníky.
Palačinka je nekynutý moučník (a též postní jídlo) připravovaný z tekutého těsta, jehož základem jsou mouka, mléko a vejce. K těmto ingrediencím pak může být přidána sůl, cukr nebo jiná ochucovadla. Palačinka vypadá jako velmi tenká placka, jež se peče na pánvi nebo na rozpálené desce (kameni). Představuje-li postní jídlo, nepodává se s masem. V České republice se palačinka připravuje nejčastěji z pšeničné mouky, kravského mléka a slepičích vajec. Ve Francii a románských jazycích se palačinka nazývá crêpe. Ve východní Evropě se palačinky označují jako bliny.Typickou náplní palačinek je ovoce (ať už čerstvé, nebo ve formě kompotu), marmelády, sladké pomazánky nebo tekuté čokolády. Zvenku (někdy i zevnitř) se palačinka zdobí šlehačkou, jogurtem, tvarohem, čokoládovou polevou, případně kombinací těchto pochutin. Palačinku lze podávat také naslano, v takovém případě bývá plněna špenátem, masem, sýrem a podobně. Samotné plnění se někdy (zejména v restauracích) provádí v kuchyni před servírováním, v domácích podmínkách se však častěji podává samotná palačinka, kterou si pak strávníci ochutí sami: různé náplně a ochucovadla se umístí na stůl a jedlíci si tak mohou vytvořit náplň přesně podle své chuti.
Na klasickou palačinku potřebujete: 500 ml mléka, 3 hrníčky hladké mouky, 3 vejce, špetku soli, olej na smažení (pokud nemáte nepřipalující se nádobí).
Postup: V misce rozšleháme vejce s mlékem a solí a za stálého šlehání poté postupně přisypáváme mouku. Na pánvi zahřejeme trochu oleje a připravené těsto na něm smažíme. Palačinku po chvíli otočíme, aby se opekla z obou stran. Nakonec ji naplníme dle chuti marmeládou, čokoládou, kakaem, sladkým tvarohem, zmrzlinou, ovocem nebo povidly a případně ozdobíme čokoládou, šlehačkou nebo třeba smetanou.
Rozdíl mezi palačinkou a lívancem spočívá v tom, že těsto na lívance většinou obsahuje droždí, jedná se tedy o těsto kynuté (kypřené). Lívanečky bývají silnější a mívají menší průměr. Lívance (takzvané pancakes) polévané javorovým sirupem patří mezi typická jídla v USA.
Použijte metodu našich babiček, která naprosto spolehlivě zabírá. Ocet je jak k pračce, tak k přírodě mnohem šetrnější než k čištění nabízené chemické výrobky, navíc je výborný proti vodnímu kameni, dezinfikuje a po vyprání není cítit. Na čištění pračky si tedy připravte ocet, klidně stačí běžný typ. Pokud chcete, můžete použít i ocet bílý, bez přidaných barviv. Doporučuje se přidat i sáček prací sody zakoupené v drogerii. Pak si ještě připravte starý zubní kartáček a utěrku z mikrovlákna. Půl hrnku sody nasypte do přihrádky na prací prášek a ocet dejte až po okraj do oddílu pro máchání. Poté nastavte pračku na ten nejdelší cyklus a nejvyšší možnou teplotu, tedy 90 až 95 °C, a spusťte program. Doporučuje se vypnout pračku dříve, než přejde prací cyklus do fáze máchání – přerušte jej a nevypouštějte vodu. Vodu s octem můžete v pračce nechat přes noc. Přesvědčte se, zda se nedá pračka otevřít, když je plná. Následně nechte celý program projet ještě jednou naprázdno bez přerušení s polovinu octa vloženého rovnou do praní a bez sody.
Poté přichází na řadu manuální čištění. Vyjměte zásuvku na prací prostředky a propláchněte ji sprchou. Starým zubním kartáčkem pak vyčistěte vše, co se octem a sodou ještě nepodařilo odstranit. Vyčistěte i otvor, kam se zásuvka umisťuje. Stejně tak očistěte těsnění kolem otvoru na plnění, vyndejte zapomenuté papírové kapesníky a zachycené vlasy. Pak vše vytřete vlhkým hadrem.
Čištění pračky octem zaručeně zabírá. Nezapomeňte nakonec vyčistit filtr pračky. Při čištění filtru možná objevíte mince, knoflíky, sponky a spoustu dalších „pokladů“. Pak už jen pračku otřete zvenčí. Zubní kartáček se hodí na spáry, drážky i okraje tlačítek. Je dobré pračku i odpojit od vody, odsunout ji a vyčistit spoustu usazeného prachu za ní.
Vepřové kotlety patří mezi nejvhodnější a nejkvalitnější druhy masa ke grilování. Jejich krátká masová vlákna umožňují zkrácenou dobu grilování a při správném postupu jsou kotlety měkké a zůstávají šťavnaté. Vepřové maso snese mírné či ostřejší kořenění nebo marinování v chuťově se různících marinádách.
Ke grilování při nákupu vybíráme spíše libovější kotlety, pokud mají po obvodu proužek tuku, tak jej odkrojíme. Kotlety by měly být asi tak 1,5–2 cm vysoké, slabší kotlety se příliš vysušují. Kupujeme je buď již naporcované v balíčku nebo upravené přímo v obchodě, případně si koupíme kotletu vcelku a nakrájíme si ji na porce podle potřeby sami.
Kotlety můžeme zcela vykostit nebo je alespoň nařízneme u kosti, aby se lépe propekly, a několikrát je nařízneme i po obvodu, aby při grilování zůstaly ploché a nekroutily se. Naporcované kotlety mírně naklepeme, potřeme olejem a necháme je nejméně 2 hodiny odležet v chladu. Kotlety jsou pak po grilování křehčí. Nesolíme je, zbytečně by pouštěly šťávu, můžeme je mírně osolit krátce před grilováním, ještě lepší je solit až tehdy, kdy jsou zcela hotové. Můžeme je však poprášit kořením, které při odležení prostoupí svou chutí do masa.
Kotlety ještě před grilováním dochutíme především kořením. Využít můžeme všech běžně používaných druhů kuchyňského koření, jako je mletá sladká i pálivá paprika, kmín, pepř, zázvor, i bylinkového koření, mezi které patří majoránka, tymián, oregano, libeček, bazalka a jiné bylinky. Ze zeleniny dochucujeme především česnekem. Chceme-li mít kotlety obzvlášť pikantní, tak pro tuto chuť využijeme kořenicích směsí nebo kořenicích přípravků, jako je worcesterská omáčka, sójová omáčka, tabasco a podobně.
Pokud jsme se rozhodli kotlety předem marinovat, tak je vložíme do marinády tak, aby marináda zcela pokrývala jejich povrch, a necháme dostatečně dlouho (nejméně několik hodin) proležet v chladu. Marinádu připravujeme z nejrůznějších ingrediencí, ale na grilování ji děláme vždy hustší, před grilováním ji z masa setřeme, aby nestékala, ale touto marinádou pak maso během grilování ještě můžeme potírat. Jako tekutý základ marinády se nejčastěji používá stolní olej, ale může to být i pivo, trocha dobrého destilátu, kečup nebo hořčice, med, a dokonce i trochu ostřejší ovocné šťávy, marmelády nebo povidla. Svou fantazii můžeme využít při přidávání koření do marinády a především v jeho kombinaci. Do marinády se hodí i různé bylinky či prolisovaný česnek.
Kotlety před grilováním osušíme a opékáme je po obou stranách na roštu grilu. Máme na paměti, že grilujeme pouze sálavým teplem, v žádném případě plamenem. Dobře se gr
Nejvíce frekventovanou místností je kuchyň. Vždy začněte nádobím, pokud vlastníte myčku, naskládejte ho do myčky, zbytek umyjte ručně. Nádobí myjte nejlépe ihned po jídle. Necháte-li jídlo zaschnout, bude vás to později stát mnohem více energie. Otřete desku sporáku a ostatní pracovní plochy, včetně jídelního stolu. Umyjte dřez. Je-li prázdný a čistý, bude vás průběžně motivovat k tomu, abyste nádobí neodkládali do něj, ale do myčky. Vysypte koš. Často bývá příčinou nepříjemného zápachu a octomilek. Zameťte nebo vysajte podlahu. Kuchyň je hotová.
Koupelna
Při každodenní péči odstraňujte kapky vody, drobný prach, vlasy, popřípadě chlupy od svého domácího mazlíčka. Postupujte od nejzašpiněnějšího místa, tedy toalety, k umyvadlům. Umyjte vnitřek záchodové mísy štětkou, také pod hladinou, a spláchněte. Otřete prkénko a okraj mísy. Na WC používejte vždy jinou utěrku než na zbytek domácnosti. Otřete umyvadlo a baterii. Na vlhkou utěrku nastříkejte trochu prostředku proti vodnímu kameni. Naposledy otřete zrcadlo.
Obývací pokoj
V obývacím pokoji začněte sedací soupravou, bez jejího uklizení nebude obývací pokoj vypadat nikdy uklizený. Odstraňte ze sedací soupravy předměty, které tam nepatří, a urovnejte polštáře. Posbírejte smetí: ideálně příručním bezdrátovým vysavačem vysajte drobky, nezapomeňte na sedačku. Otřete konferenční stůl. Srovnejte ovladače, urovnejte časopisy, knihy, CD do úhledných řad či komínků.
Ložnice
Pokud nejste zastánci bezchybného stlaní, nedělejte si s tím starosti, polštář stačí natřepat, peřinu přehodit přes pelest. Důležité je umožnit lůžkovinám přes den vyschnout, protože roztočům se ve vlhku, teple a přítmí výborně daří. Ustelte. Urovnejte rozházené oblečení, špinavé hoďte do prádla.
Dětský pokoj
Ukliďte poházené hračky, prádlo a srovnejte židli u pracovního stolu. Zameťte nebo vysajte podlahu.
Chodba
Zde je nejdůležitější prevence. Pořiďte si kvalitní a dostatečně velké čisticí zóny, a to před i za vstupními dveřmi. Předsíň by měla být pohodlným místem k oblékání a přezouvání. Často je však spíše úzkou, přeplněnou chodbičkou, kde po sobě ráno šlapeme. Boty dejte do botníku, ostatní urovnejte. Odneste tašky a další věci, které patří do jiných místností. Zbytečné ošacení ukliďte do skříní.
Jak často uklízet
Jak často uklízet je jen na vašem rozhodnutí. Je možné uklízet denně, týdně, měsíčně nebo provést 2x do roka velký úklid.
Ingredience: 2 vepřová kolena, 1 l černého piva, 2 neloupané a přepůlené cibule, 2 mrkve nakrájené na větší kusy, 1 petržel nakrájená na větší kusy, 3 kuličky celého nového koření, 10 kuliček celého černého pepře, 2 bobkové listy, 2 l vody, 1 červená chilli paprička, 100 g medu, sůl
Postup: Zd. Pohlreich vepřová kolena očistí, vloží do kastrolu a zalije pivem. Přidá mrkev, petržel, cibuli, pár kuliček nového koření, celý pepř a bobkový list. Osolí a dolije vodou, aby byla kolena ponořená. Přivede k varu a uvaří doměkka. Trvá to přibližně 1,5–2 hodiny, podle velikosti kolen. Jakmile jsou kolena měkká, vyjme je Zd. Pohlreich z vývaru, nechá vychladnout a vykostí je. Vývar přecedí do hrnce a zredukuje cca na jednu třetinu. Do omáčky přidá nakrájenou chilli papričku a med a promíchá. Vykostěná kolena polije Zd. Pohlreich trochou omáčky a nechá je 20 minut vyudit v udírně. Pokud nemáte udírnu, Zd. Pohlreich doporučuje grilovat je na nepřímém žáru v přikrytém grilu. Během pečení kolena potírejte zredukovanou omáčkou. Poté již můžete servírovat.
Panenku očistěte a nakrájejte cca na 4 cm silné špalíky. Osolte hrubozrnnou solí a posypte čerstvě mletým pepřem. Dále si nakrájejte oloupaný česnek a anglickou slaninu na tenké plátky, omyté a osušené listy baby špenátu zbavte stonků. Na pracovní desce vytvořte proužek z 1–2 plátků anglické slaniny (podle velikosti, klaďte vedle sebe). Položte na ně listy špenátu a plátky česneku (podle chuti a síly, cca 1 menší stroužek na 1 medailonek). Medailonky zabalte a zajistěte provázkem. Pomocí mašlovačky potřete volnou vrchní a spodní část panenky olivovým olejem a položte špalíček na suchou rozpálenou pánev. Opečte ze všech stran, maso se zatáhne. Rozhodně obracejte pomocí kleští, vařeček nebo jiného vhodného náčiní. Do medailonků nepíchejte, z masa by vytekla šťáva.
Opečené medailonky přendejte na pekáč nebo do mísy (z varného skla, zapékací), zakryjte poklicí nebo alobalem a v troubě rozpálené na 200 °C nechte 8–10 minut dopéct. Doba záleží na velikosti a množství medailonků. Pokud jich děláte víc najednou a máte je v pekáčku naskládané na těsno, bude potřeba spíše 10 minut a je vhodné uprostřed pečení medailonky prohodit (ty ze středu přesunout na kraj). Po vyndání z trouby, tedy před servírováním, nechte v zakrytém pekáči asi 10 minut dojít. Maso by mělo být růžové, rozhodně ne krvavé.
Podávejte například s opečeným bramborem a sušenými rajčaty. Nebo s bramborovou kaší, hranolky či pečivem.
Technologický postup: Den předem líčka naklepeme, potřeme utřeným česnekem, okořeníme, zakápneme olejem a necháme odležet v lednici. Chilli papričky, nakrájené na malé kousky, restujeme na dvou lžících oleje asi 5 minut, přidáme a krátce orestujeme cibule nakrájené na kostičky. Odleželé maso obalíme v mouce, přidáme k cibulce a z obou stran opečeme. Podlijeme, přidáme sušené hříbky a dusíme pod poklicí do měkka. Podle chuti dosolíme.
Ingredience: 1 vepřová panenka, bazalka, oregano, sůl, pepř, máslo, jíška (domácí či kupovaná), smetana na vaření
Postup: Panenku rozkrájíme na centimetrové plátky, které lehce proklepeme paličkou na maso. Osolíme, opepříme. Dáme na rozpálenou pánev. Když je maso měkké, vyjmeme ho z pánve a odložíme stranou pod pokličku, aby nevychladlo. Do stejné pánvičky, na které jsme opékali maso, dáme kousek másla a zalijeme 200 ml smetany. Přidáme sůl a opepříme (jelikož máme pepřovou omáčku, tak pepřem nešetříme). Poté přidáme bazalku a oregano (buď čerstvé nebo sušené). Zahustíme jíškou a dle chuti můžeme okořenit i jinými bylinkami. Jako přílohu můžeme dát bramborový knedlík, noky či obyčejné brambory.
