Zajímá vás téma VEPŘOVÉ NA ZELENÉM PEPŘI? Tak právě pro vás je určen tento článek. Připravit dobře a chutně vepřovou panenku, to je kumšt. Každý si na její přípravu netroufne, ale pokud se to naučíte a přijdete tomu na kloub, budete ji připravovat častěji. Důležité je, aby vepřová panenka po přípravě nebyla vysušená a opravdu jsme si na ní pochutnali. Často se připravuje v kombinaci s pepřem (zeleným nebo černým), kořením pocházejícím z Indie.
Vepřová panenka s omáčkou ze zeleného pepře
Suroviny:
cca 1 kg vepřové panenky
sůl
černý pepř
máslo
olej
Suroviny na omáčku:
50 g másla
1 cibule
1 stroužek česneku
40 g nakládaného zeleného pepře
100 ml vývaru
300 ml smetany
Postup:
Vepřovou panenku opláchneme a nakrájíme ji na tlustší špalíčky. Můžeme je malinko poklepat, ale není to nutné. Lehce osolíme a opepříme z obou stran. Na pánvi rozpálíme máslo s troškou oleje a špalíčky osmahneme z obou stran zhruba 4–5 minut. Poté přendáme do hrnce s poklicí a udržujeme v teple.
Omáčka:
Na hlubší pánvi nebo v hrnci rozpustíme máslo, na něm osmažíme najemno nakrájenou cibuli, přidáme utřený stroužek česneku a zelený pepř. Poté přilejeme vývar se smetanou a pomalu vaříme. Vaříme tak dlouho, dokud nám omáčka nezhoustne. Ochutnáme a případně dosolíme. Maso nachystáme na talíř a přelijeme hotovou omáčkou. Takto připravené vepřovéna zelenémpepři můžeme podávat se šťouchanými brambory nebo s hranolky.
Ve svém příspěvku VEPROVA KYTA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Fort.
moc pěkné zpracované
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dagmar.
Narazila jsem na tyto stránky náhodou a moc se mi líbí. Divím se, že - např. u vepřové kýty - je jen jeden komentář. Přála bych autorům více pochval!
Díky!
Vepřovou plec očistěte, opláchněte, osolte a opečte na oleji. Opečené maso vyjměte, na tuku osmahněte cibulku nakrájenou na plátky, přidejte mletou papriku a zalijte asi 400 ml vody. Vraťte maso a za občasného obracení a přelévání duste do měkka, poté ho vyjměte. Z másla a mouky připravte světlou jíšku, kterou vmíchejte do omáčky, přidejte ještě asi 400 ml vody a mléko a vařte za občasného míchání alespoň 20 minut. Ke konci přidejte do omáčky smetanu pro zjemnění a dochuťte solí a pepřem. Maso nakrájejte přes vlákno na plátky, naservírujte na talíř a přelévejte omáčkou. Jako příloha se k vepřové pleci na paprice hodí rýže, těstoviny nebo houskové knedlíky.
Vepřová plec pečená
Ingredience:
1 kg vepřové plece bez kosti s kůží
15 g hladké mouky
kmín
sůl
Postup:
Vepřovou plec omyjte, osolte a okmínujte, vložte do pekáče kůží dolů, podlijte trochou vody a vložte do trouby vyhřáté na 200 °C. Maso pečte asi 60 minut, občas ho přelijte vzniklým výpekem, v případě potřeby podlijte trochou vody. Maso by mělo být upečeno dozlatova. Po hodině pečení plec otočte kůží nahoru, tu pokrájejte na proužky a vložte zpět do trouby, aby byla křupavá. Předtím než vložíte pekáč zpět do trouby, slijte část výpeku pro vytvoření šťávy. Výpek dejte na pánev, zaprašte trochou mouky a osmahněte, zalijte trochou vody a vařte asi 20 minut. Na konci šťávu dochuťte solí. Dopečené maso pokrájejte na plátky, podávejte přelité šťávou. Vhodnou přílohou k tomuto pokrmu budou různě upravené brambory či bramborové, chlupaté nebo houskové knedlíky, doplněné dušeným zelím, špenátem či kapustou.
Vepřová plec na smetaně
Ingredience:
1 kg vepřové plece bez kosti
3 cibule
500 ml smetany
150 ml oleje
100 g hladké mouky
kmín mletý
paprika sladká mletá
pepř mletý
sůl
Postup:
Cibuli nakrájejte na kostičky a společně s kmínem nechte zesklovatět na oleji. Přidejte omytou a na kostky pokrájenou vepřovou plec. Maso osolte, opepřete a zprudka osmahněte, aby se zatáhlo, přidejte sladkou papriku, promíchejte a zalijte asi 1 litrem vody. Přiklopte pokličkou a nechte alespoň 30 minut dusit, do poloměkka. V nádobě si rozmíchejte smetanu s moukou a za stálého míchání ji p
Vepřové koleno je v české kuchyni při přípravě pokrmů velmi oblíbené. Vepřové koleno je narůžovělé někdy až tmavočervené, s trochou tuku.
Nejlepší maso je ze 7–10měsíčních kusů o váze 80–110 kg. Protože vepřové maso obsahuje větší množství tuku, má větší energetickou hodnotu než ostatní druhy masa. Je také hůře stravitelné.
Vepřové koleno lze tepelně upravovat různými způsoby, ať už vařením, pečením, nebo uzením.
Rozlišujeme vepřové koleno přední a zadní. Přední koleno je menší s menším množstvím masa a je vhodné spíše na vaření. Zadní koleno je odděleno těsně u kýty, takže obsahuje více masa, je kvalitnější a chutnější. Vhodnou tepelnou úpravou je pečení nebo uzení. Zadní koleno se také někdy nazývá jako šunkové.
Vepřová kolena se prodávají většinou nevykostěná a cena se u předního kolena pohybuje okolo 60 korun za kilogram, u zadního kolena pak kolem 75 korun za kilogram.
Vepřové koleno se anglicky řekne roasted pork knee.
Celou větší kost, která vám zůstane po vykostění vepřové kotlety nebo krkovice, dejte vařit do vroucí osolené vody v tlakovém hrnci. Vařte zhruba 45 minut, maso by mělo jít po uvaření snadno obrat od kosti. Dejte vařit vodu na rýži. Mezitím oberte maso a větší kousky pokrájejte. Varnou rýži uvařte podle návodu na obalu. Do kastrolu nalijte na dno vývar z kostí, osolte, opepřete, přidejte obrané maso a prohřejte. Je-li vývar slabý, přidejte necelou lžičku oleje. Potom vmíchejte uvařenou rýži a nakonec přidejte dobře propláchnutý a okapaný sterilovaný hrášek. Vepřové rizoto ještě jednou opatrně promíchejte a servírujte na talíře úhledné kopečky.
Červené rizoto s vepřovým masem
Suroviny:
250 g vepřové pečeně/kotlety
2 velké hrnky sypané rýže
sáček mražené zeleniny
100 g eidamu
1 lžíce červené papriky
1 cibule
1 lžička soli
1 lžička grilovacího koření
pepř
1 lžíce oleje
1 dl vody
1 lžíce másla
Postup:
Vepřové maso nakrájejte na malé kostičky, ty smíchejte s grilovacím kořením, solí a pepřem. Na rozpáleném oleji orestujeme nadrobno nakrájenou cibuli, přidejte maso, orestujte, a až se zatáhne, přidejte lžíci oleje, sáček mražené zeleniny, lžíci červené papriky a 1 dl vody. Duste pod pokličkou asi 20 minut a mezitím si připravte rýži. Na lžíci másla restujte asi 3 minuty 2 hrnky rýže, poté přidejte 3 hrnky vody (vody se vždy dává 1,5násobek rýže), osolte a vařte do doby, než bude z rýže kaše a voda bude vyvařená. Rýži přikryjte pokličkou a vložte do trouby vyhřáté na 180 stupňů, a to na 12 až 15 minut. Jakmile bude rýže hotová, smíchejte ji s podušeným masem a dozdobte nastrouhaným eidamem.
Klasické rizoto s vepřovým masem
Suroviny:
400 g vepřového masa
1 lžíce olivového oleje
1 cibule
1,5 l masového vývaru (asi 500 ml na vepřové maso, 1 l na rýži)
50 g másla
350 g rýže
1 plechovka hrášku
sůl
mletý pepř
4 lžíce strouhaného parmezánu
Postup:
Rozehřejte pánev a na lžíci olivového oleje nechte zesklovatět najemno nakrájenou cibuli. Přidejte na menší kousky nakrájené vepřové maso, osolte, opepřete a nechte maso zatáhnout. Poté zalijte vývarem, přiklopte poklicí a nechte vařit tak dlouho, doku
Ingredience: 4 bifteky ze střední části svíčkové (dobře odleželé), 2 lžíce rostlinného oleje, vícebarevný pepř (čerstvě namletý nebo nadrcený), 1-2 lžičky naloženého zeleného pepře, sůl na dochucení, 100 ml smetany, 30 g másla
Ingredience k podávání: 500 g malých nových brambor (pečlivě omytých a uvařených), 4 malé cukety (podélně rozkrojené)
Postup: Bifteky naklepejte klouby rukou, z obou stran osolte a zlehka obalte v drceném pepři. Troubu předehřejte na 220 stupňů. Olej (stačí tenká vrstva) rozehřejte na těžké, nejlépe litinové pánvi a zprudka na něm bifteky opečte. Po třech minutách je otočte a pánev s masem vložte na další tři minuty do rozehřáté trouby, aby se opeklo z druhé strany. Vyjměte a uchovejte na teplém místě. Na pánvi rozpusťte máslo, rychle na něm opečte brambory a cuketu a pak je rozdělte na talíře spolu s bifteky. Šťávu v pánvi zalijte smetanou, dosolte, přidejte zelený pepř a přelijte zálivkou maso.
Masopust není církevní svátek, ale byl zařazen do církevního kalendáře, takže jeho termín se určuje podle Velikonoc. Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný „tučný čtvrtek“. Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle.
Masopust začíná 6. ledna svátkem Tří králů a vrcholí o masopustním pondělí a úterý čtyřicet dní před velikonočními svátky. Tehdy chodí obcemi nebo městy fašankový průvod masek, který končí masopustní zábavou. Posledním dnem tohoto období je Škaredá neboli Popeleční středa, začátek půstu. Masopustní dny tedy trvají až do doby, kdy končí nadvláda zimy a jaro je za dveřmi.
Hlavní masopustní zábava začínala o „masopustní neděli“ (49 dní před Velikonocemi). Také toho dne byl oběd bohatý, ale netrval příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance. V mnoha vsích se konal „mužovský bál“, kam neměla přístup svobodná chasa; tancovali jen ženatí a vdané.
Vyvrcholením masopustu bylo úterý (47 dní před Velikonocemi). Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar, hrála se masopustní divadelní představení, secvičená obvykle žáky. Obchůzky masek neměly závazná pravidla; záleželo na vtipu a pohotovosti účinkujících, jaké taškařice budou provádět. Masky byly všude pohoštěny něčím k zakousnutí a především pálenkou a pivem, které ještě zvyšovaly rozpustilost a veselí. Bývalo však i několik tradičních masek, které se objevovaly každoročně. Mezi ně patří například medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou bývala takzvaná klibna (šiml, kobyla, koníček), skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších.
Maškary a tanec měly pro naše předky kdysi mnohem hlubší smysl, a to zvláště hospodářský. Tanec maškar s medvědem a koníčkem, nejoblíbenějšími maskami, kterým byla přikládána plodonosná moc, měl přinést kromě plodnosti bohatou úrodu na polích a prosperitu dobytka. Masopustní koledování v dřívější době mělo význam i pro chudší lid, kdy už se skromné zásoby v domácnosti značně ztenčily.
Masopust je ve srovnání s ostatními svátky poněkud zvláštní. Možná proto, že se jej nikdy nepodařilo přizpůsobit liturgickým předpisům. Oblíbily si ho všechny vrstvy obyvatel, od nejchudších až po panovníky. Na šlechtických sídlech se pořádaly karnevalové zábavy v maskách, které pronikly i na panovnické dvory.
Dýně můžeme rozdělit do dvou skupin, a to na jedlé druhy a okrasné druhy.
Jedlé druhy dýní
Baby Boo:Tato dýně má krásnou bílou barvu se žebrováním, velmi se hodí na vaření, je však chutná i v syrovém stavu.
Dýně obecná: V našich podmínkách je nejčastěji pěstovaným druhem dýně. Její vyzrálé plody dosahují hmotnosti až několika desítek kilogramů. Vhodná je k vaření i kompotování.
Dýně Hokaido: Pochází z japonského ostrova Hokaido. Má sladkou chuť, jež se podobá bramborám nebo pečeným kaštanům, a řadí se k nejmenším pěstovaným dýním vůbec, dosahuje totiž hmotnosti přibližně jen 0,7 až 2,5 kilogramu. Barvu mívá od žluté až po sytě oranžovou. Dužinu má oranžovou. Dýně Hokaido je známá především díky svým pozitivním účinkům na lidské zdraví.
Dýně máslová: Je nejsladší ze všech. Navíc je po uvaření krásně krémová. Má tvar hrušky, světle béžovou oranžovou slupku a uvnitř je sytě oranžová. Je vhodnější ji oloupat, hodí se na polévky, na pečení nebo jako příloha například k rýži nebo kuřecímu masu.
Festival dýně: Patří mezi žaludové dýně. Vzhledem ke svému tvaru a žluto-bílo-zelenému zabarvení na povrchu je velmi vhodná k dekorativním účelům, je ji však možné využít také v kuchyni. Je totiž velice lahodná i v syrovém stavu.
Chameleon: Je dýně žaludového tvaru, kterou je díky jejím krásným barvám možné použít jako dekoraci. Velmi vhodná je však také na vaření, má totiž jemnou oříškovou chuť, je možné ji i déle skladovat. Díky tomu, že roste jako keř, není ani její pěstování náročné na prostor.
Iron Cup: Tato dýně je na povrchu zelená a uprostřed světle oranžová. Je vhodná pro jakoukoli kuchyňskou úpravu, především pak na polévky. Díky její konzistenci je možné ji skladovat nezvykle dlouho, zhruba až jeden rok.
Kamo Kamo: Dýně výborně se hodící pro svou sladkou chuť k přípravě sladkých dipů. Má oranžovo-zelený žebrovaný povrch, a tak může sloužit i jako decentní dekorace.
Korunní princ: Dýně své jméno získala podle korunky, která na plodu vyrůstá. Tento druh je na povrchu bílý, ale dužinu má sytě oranžovou.
Marina di Chioggia: Tento druh dýně má kvalitní dužinu, která má tmavou nebo šedozelenou barvu. Výborná je pečená anebo dušená ve vlastní slupce.
Muškátová dýně: Dýně je na povrchu žebrovaná a zelená, uvnitř je sytě oranžová. Má poměrně hutnou dužinu. Tento druh dýně je výborný i v syrovém stavu.
Německá centýřová dýně: Tato dýně je vhodná na kompotování. V našem mírném klimatu se jí velice daří a její pěstování vůbec není složité ani náročné.
Olejová dýně: Je vyhledávaná pro svá vynikající semínka, která je však nejdříve potřeba řádně usušit. Nachází se v nich celá řada vitaminů a minerálů.
Po zimě musíme být trpěliví – dokud zcela neroztaje poslední sníh a trávník nerozmrzne, uděláme nejlíp, když se k němu ani nepřiblížíme. Vstupování na zamrzlý trávník má často na svědomí holá místa. V rozbředlé půdě zase zůstanou hluboké rozměklé stopy, které jen obtížně srovnáváme. Jakmile je půda suchá, nastal ten správný čas se trávníkem začít vážně zabývat. S regenerací začneme tím, že ho zcela vyčistíme – to znamená, že shrabeme listí, větvičky a suchou trávu. Pokud jsme trávu dostatečně nezkrátili na podzim, měli bychom ji před další rekultivací posekat přibližně na výšku tří centimetrů. Abychom se zbavili travní plsti, již v podstatě tvoří mech, odumřelá stébla trávy a rozkládající se listí a větvičky, budeme muset sáhnout po vertikutátoru. Vetrikutátor (vertical cut znamená svislý řez) je elektrický nebo motorový přístroj vybavený ostrými noži, které rotují kolem vodorovné osy v hloubce 3–7 cm, čímž travní plochu provzdušňují. Nemáme-li ho k dispozici, budeme si muset vystačit se speciálními hráběmi k provzdušňování trávníku. Na větší plochy si raději přístroj půjčíme v půjčovně nářadí. Tímto provzdušněním trávník zbavíme kompaktní plstnaté vrstvy, jež v půdě zadržuje nežádoucí vlhkost a brání mu v dýchání. Pokud bychom to neudělali, můžeme se dočkat různých chorob a o zeleném pažitu si můžeme nechat zdát. Po vertikutaci trávník znovu pečlivě shrabeme a odstraníme z něj všechny rostlinné zbytky.
Jestliže jsme na trávníku objevili zažloutlé skvrny o průměru 15–20 cm, které se neustále zvětšují, můžeme si být jisti, že jde o sněžnou plíseň. Za slunečného počasí mají stébla narůžovělý odstín, za vlhka se kolem skvrn objevuje bílé podhoubí, jež stébla trávy slepuje. Tato choroba trávník zachvátila buď proto, že krusta sněhu, která na něm ležela, nepropouštěla žádný vzduch, nebo jsme to na podzim poněkud přehnali s dusíkatými hnojivy, případně jsme jej před zimou důkladně neshrabali. V přírodě se běžně na loukách objevují holá zažloutlá místa. Nejde ale o náš dokonalý trávník a navíc si s nimi příroda časem poradí, což se v případě šlechtěných rostlin téměř nestává. Co tedy dělat? Boj se sněžnou plísní je poměrně obtížný. Podaří-li se nám ji zachytit v počátečním stadiu, je dost možné, že ji zlikvidujeme fungicidem ve spreji. Zasáhla-li ale větší část plochy, raději ji celou zryjeme a začneme s pěstováním trávníku od začátku. Pokud se nám plíseň podařilo zlikvidovat bez nutnosti odstranění celého trávníku, stačí, když pak prázdná místa zkypříme, osejeme novým travním semenem, udusáme do roviny a zalijeme.
V krutých nevinařských podmínkách můžete na rozdíl od vinařských oblastí, kde řádí révokaz, použít pravokořenné sazenice.
Postup: Nařežte řízky asi 40 cm dlouhé (listopad, prosinec), ponechte na nich pouze nejvyšší očko, ostatní vyslepte. Uložte do igelitu a postavte do sklepa. Na jaře dejte zakořenit do skleníku do vlhkého písku při teplotě nad 20 stupňů C. Důležitá je vzdušná vlhkost. Kdo má vytápěný skleník, může řízky zasadit už třeba v lednu. Po zakořenění sázejte do květináče nebo na zvolené stanoviště.
Jednodušší možnost
Pomocí bylinných řízků. Odeberte řízky v zeleném (bylinném) stavu v druhé polovině května – jednoočkové, část listu ponechte, je to důležité! Tyto řízky dobře zakořeňují, chce to jen vyšší teplotu kolem 25–28 stupňů C a vysokou vzdušnou vlhkost.
Nejjednodušší možnost
Začátkem března při řezu révy si připravte řízky a hned je zapíchejte někam do záhonu, kde jim nehrozí nebezpečí. Přes léto zakoření a vyroste na nich výhon. Na jaře dalšího roku je vykopejte, zastřihněte výhon na 2 očka a sázejte. Chytá se většina řízků.
Je možné révu také přeroubovat, dokonce na jednom keři můžete mít víc odrůd.
Kalatea zebrina vytváří protáhlé listy na dlouhých řapících, které zdobí matné, tmavě zelené proužky na jasně zeleném podkladu. Tato velmi atraktivní rostlina nejlépe vynikne samostatně nebo ve společnosti jednobarevných rostlin.
4 lžíce rozinek (předem namočených v zeleném čaji)
4 lžíce nasekaných piniových ořechů
mletý pepř
sůl
3 lžíce olivového oleje
Postup:
Nejprve si dle návodu na obalu připravte kuskus. Do měkkého kuskusu přidejte citronovou kůru, koriandr, rozinky a piniové oříšky. Směs dobře osolte i opepřete a nakonec pokapejte dostatečným množstvím olivového oleje.
Kůže se pečením nepřipravují samostatně, ale vždy bývají součástí pokrmu, například koleno s kůží, grilovaná kýta s kůží, pečený bůček s kůží.
Pečené vepřové koleno
Ingredience: 750 g vepřového zadního kolena s kůží, 2 ks cibule, 5 stroužků česneku, kmín, sůl, pepř mletý nebo drcený, 150 g kořenové zeleniny
Technologický postup: Předehřejeme troubu na 200 °C. Cibuli nakrájíme na půlměsíčky a vložíme půl množství do pekáče. Koleno omyjeme a nařežeme kůži na čtverečky, osolíme, lehce opepříme a pořádně potřeme prolisovaným česnekem smíchaným s kapkou vody. Takto připravené maso vložíme do pekáče a pokmínujeme. Kolem nasypeme nakrájenou zeleninu (kostičky či kolečka) a zbytek cibule. Podlijeme množstvím vody a vložíme do vyhřáté trouby. Vepřové koleno pečeme 2,5 hodiny, z toho 1,75 hodiny pod pokličkou, přičemž maso postupně otáčíme a poléváme výpekem. Poté 45 minut pečeme bez poklice, znovu pravidelně otáčíme a poléváme. Pečené vepřové koleno podáváme vcelku nebo krájené s chlebem, plnotučnou hořčicí či křenem.
Křupavý vepřový bůček
Ingredience: 1 kg vepřového bůčku s kůží, 1 ks cibule, sůl, pepř, 2 stroužky česneku, voda
Technologický postup: Bůček vložíme na minutku do mrazáku, aby sádlo ztuhlo, potom kůži nařežeme na co nejmenší mřížky. Stačí pouze proříznout kůži, sádlo už řezat nemusíme. Doporučuje se si s touto operací dostatečně pohrát, výsledek snažení stojí opravdu za to. Velkou cibuli nařežeme na 1 až 1,5 cm tlustá kolečka a narovnáme do nádoby, v níž budeme péct bůček. Podlijeme vodou, aby byla cibule do poloviny potopená, vložíme bůček a dostatečně jej ze všech stran osolíme, opepříme a potřeme rozmačkaným česnekem. Pečeme v předehřáté troubě, spíš rychleji než pomalu. Jídlo je hotové, když je cibule dohněda opečená. Bůček je vynikající teplý i studený a vypečená křupavá kůžička je hřebem pokrmu. Sůl na kůži se postupně splavuje a plynule přelévá bůček, naopak zespodu prostupuje aroma cibule.
Technologický postup: Do 200 ml vody rozpustíme potřebné množství soli (na 9 kg masa asi 2 kg soli). Připraveným roztokem napícháme pomocí injekční stříkačky a jehly celou kýtu na různých místech. Kůži můžeme nařezat na mřížky. Pak celou kýtu posolíme a vložíme do nálevu, který by měl být na chuť slaný a řádně očesnekovaný. No, a pak už jen záleží na vás, jak dlouho budeme mít maso naložené v láku. Pro urychlení je možné kýtu napíchat rychlosolí, pak ji stačí nechat jeden týden naloženou na chladném místě. V den grilování je vhodné celé maso i s lákem povařit jen 30 minut, a to nejlépe v kotli. Poté kýtu napíchneme na grilovací tyč, zajistíme proti posunu a vložíme na gril. Pak už jen točíme a topíme a čekáme na první okrajování. Během grilování je vhodné maso potírat připraveným roztokem pro lepší chuť a barvu (olej, česnek, grilovací koření, sůl a pivo).
Ingredience: 6 plátků vepřové kotlety, směs lesních hub (hřib smrkový, dubový, kovář, klouzek, ½ sáčku Pivní marinády, 1 cibule, kmín, hladká mouka, 100 g másla, olej, voda
Technologický postup: Vepřové plátky lehce naklepeme a potřeme marinádou, naskládáme na sebe do misky a necháme v chladu uležet nejlépe do druhého dne – nesolíme, protože marináda je dostatečně slaná. Houby očistíme, nakrájíme a pořádně opláchneme. V pánvi rozpustíme máslo a dáme na něj zesklovatět najemno nakrájenou cibuli. Následně vložíme nakrájené houby, osolíme je, posypeme troškou kmínu a dusíme. Jakmile jsou houby podušené a měkké, tak je lehce poprášíme hladkou moukou a podlijeme cca 1 dl vody, aby se nám postupně směs lehce zahustila a vznikla i trocha šťávy. Hotové houbové ragú přendáme do jiné nádoby a udržujeme teplé. Vepřové marinované maso opékáme z obou stran na pánvi s troškou oleje a podáváme k houbovému ragú. Maso je minutkové, tedy stačí opékat 3–5 minut z každé strany. Jako příloha se hodí nové brambory ve slupce.
Na grilované kotlety se používá maso z hřbetu. Jde o spíše suché, zdravější maso, proto než půjde na gril, musí se dobře naložit v oleji, grilovacím koření, soli a pepři a nechá se pár hodin (nejlépe přes noc) odležet.
Pak už jen gril musí mít správnou, horkou teplotu a maso lze ihned položit na grilovací rošt. Maso nechte na rozpáleném grilu asi 10-15 minut a mezi tím ho několikrát otočte. Hotovo!
Maso lze samozřejmě opéct i na pánvi s rozpáleným olejem. Na pánvi maso trvá asi 5 minut (2,5 minuty z každé strany). Před podáváním nechte kotlety dalších 5 minut odpočinout.
Steak z vepřové krkovice s lehce ovocnou marinádou
Šťavnatý steak z krkovičky z grilu s domácím chutney a bramborami opékanými na grilu: S naším receptem bude váš grilovací večer kulinářský úspěch!
Ingredience na 2 porce
Na grilované brambory:
500 gramů brambor;
1/2 lžíce řepkového oleje;
1 lžíce listů čerstvé majoránky.
Na rajčatové chutney:
300 g cherry rajčat;
1/2 červené papriky;
1/2 žluté feferonky;
1 1/2 jarní cibulky;
1/2 stroužku česneku;
1/2 stonku citronové trávy;
1/2 lžíce řepkového oleje;
20 ml červeného vína;
1/2 zarovnané lžičky plodů rohovníku obecného zvané karob nebo svatojánský chléb;
sůl;
pepř;
trochu medu.
Na steaky:
2 steaky z vepřové krkovice.
Na marinádu:
1 lžíce sirupu z granátového jablka;
1 1/2 lžíce řepkového oleje;
2 lžíce rajčatové šťávy;
1/2 stroužku česneku, jemně nasekaný;
1/2 lžičky čerstvých listů oregana.
Postup
Ingredience na marinádu smícháme, steaky z vepřové krkovice v ní marinujeme alespoň 2 hodiny nebo přes noc.
Na čatní nakrájíme rajčata a papriky na 1 cm kostičky, papriky zbavíme semínek a spolu s jarní cibulkou a stroužkem česneku nakrájíme nadrobno. Citronovou trávu nařízněte ostrým nožem.
V hrnci rozehřejte řepkový olej a opečte v něm zeleninu po dobu 2 minut, potom zalijte červeným vínem a vařte 2 minuty. Pomocí sítka přisypte karob a promíchejte. Dochuťte solí, pepřem a medem a horké plňte do sterilních sklenic nebo sklenic se šroubovacím uzávěrem.
Brambory uvařte ve slupce v osolené vodě doměkka, poté je rozpulte a smíchejte s olejem a lístky majoránky. Grilujte společně se steaky z vepřové krkovice na středním plameni asi 8 - 10 minut.
